 |
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky |
         |
Přednáška Společenství Josefa Zezulky - Praha, 30. 10. 2023Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:
Zvukový záznam (MP3) Obsah:17:09 - Poděkování za koncert. 18:25 - Vnučka má Laronův syndrom, má ve 20 měsících jen 9 kg a 80 cm. 31:20 - Můžeme být součástí nějaké počítačové simulace? 37:45 - Jak pomoct psovi z útulku, kterému vznikl novotvar na čelisti? 42:31 - Je možné říct, jak se bude vyvíjet konflikt v Izraeli? Souvisí to s „Poselstvím z Tibetu“ 46:55 - Proč přicházejí přinašeči? 51:10 - Říkal jste, že budeme přímořský stát, dožije se toho ročník 76? 56:26 - Bude na nás mít nějaký dopad gama záření, co nás údajně zasáhlo? 58:25 - Co říkáte na léčení reiki? 1:02:10 - Je indukce škodlivá na potraviny a do jaké vzdálenosti na lidi? 1:04:12 - Můžete pohovořit o tvaru jako o filozofii? 1:11:56 - Duchovní rozloučení. Přepis videa:Vítám vás při naší přednášce Duchovní univerzity Bytí online. Je čas, a tedy začneme. Pokusím se odpovídat na vaše otázky tak, jak jsem byl učen, jak znám, a vy sami si uděláte svobodný názor a budete vnímat to, co vám řeknu, jako námět k vašemu přemýšlení.
DOTAZ: Dobrý den, děkuji za včerejší krásný koncert v Karlových Varech. Při znění Vodnářského zvonu jsem cítila silné vibrace v celém těle a krásnou energii jako při obřadech v templech v Indii. I obrazový a zvukový doprovod máte stále krásnější. ODPOVĚĎ TP: No to mě těší. Já jsem prosil diváky, aby mi řekli, jaké mají pocity při hře tohoto nástroje prastarého, a on opravdu u mnohých z těch posluchačů je vnímán celým tělem, nikoliv pouze sluchem. Tak je to v pořádku. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Ještě přidávám krátký vtip z medicínského prostředí. (TP: No tak dobře, vtipů jsme tu moc neříkali, tak řeknem.) Pacient prosí lékaře o diagnózu, ale trvá na skutečné. "A jste si jist, že pravdu snesete?" ptá se lékař. "Ano," odpoví pacient. "Takže - nemám nejmenšího tušení," odpoví lékař. ODPOVĚĎ TP: Bohužel, tohleto je v některých případech až dosti pravdivé - a nejen u lékařů, u všech.
DOTAZ: Vnučka ve 20 měsících má Noonanův syndrom, převážně chce kojit a v malém množství jí brokolici, olivy, papriku, brambory. Chodí, směje se, rozumí všemu, má ráda knížky. Není na ní nic vidět, jen ve 20 měsících váží jen 9 kg a výška je 80 cm. ODPOVĚĎ TP: No, to jest otázka. V případech například poruch růstového hormonu a podobně jsou ty odpovědi velmi těžké. Nejsem schopen odpovědět kladně či záporně, spíše je to tak, že stav je tím měřítkem. Stav je to, dosažený stav, co nám odpoví. Je to totiž tak, že není dvou stejných lidí a ta jistota tady tedy, zvláště v těchto případech, příliš není. Takže odpověď zní asi podobně jako v tom vtipu předchozím, bohužel. Musí se to prostě zkusit, to je jediná cesta. Když jsem byl na kongresu v Římě teď, před krátkým časem, a byl to kongres integrativní medicíny a bylo tam mnoho lékařů - 500, možná více lékařů, často s titulem profesor, čili lidé medicíny EBM čili Evidence-Based Medicine, a já jsem tam měl svoji prezentaci. V podstatě přišel pouze jeden z těch účastníků kongresu a začal se mě ptát tak trochu - to známe od skeptiků:" A jak to měříte, jak jste to změřil?" A já jsem odpověděl, že mojí mírou je uzdravení pacienta. A tím náš hovor skončil. Tak jdeme dál.
DOTAZ: Dobrý den. Myslím si, že bez skutečných meditací není možné se vyladit na kladnou složku. Jaký na to máte názor vy? ODPOVĚĎ TP: Já bych nebyl až tak rezolutní, omlouvám se, protože ta životní cesta má mnoho podob a v každé fázi je možná na místě více to a jindy ono. I řekněmež snaha meditovat, která není ještě provedena příliš čistě, pokud není vyloženě negativní a zavádějící, je něčím, co ukazuje, že ten člověk by chtěl se posouvat. A to je jistě kladné. Skutečné meditace samozřejmě jsou tím, k čemu se má směřovat. Tam už potom je to bez komentáře. Ano. Ale i tak - vemte si, že každá naše životní otázka, kterých jsou stovky a tisíce, nakonec musí být nějakým způsobem pochopena, zpracována a převedena do života. Takže myslet si, že jaksi je hotovo, to by bylo troufalé. Jsme na cestě, jsme poutníci. A tak každý krůček, který uděláme, i ten nejmenší, v tom směru, aby bylo trochu lépe a méně nelépe, je určitě velmi cenný. Takže zaplať Bůh, pokud člověk má snahu se vědomě měnit, zaplať Bůh, když o sobě přemýšlí, o svých činech, o důsledcích svých činů, když se snaží vnímat i ostatní, potom snad by to mohlo být lepší, nemyslíte? A už je vcelku jedno, kde se nachází.
DOTAZ: V našem hmotném světě jsou obsaženy světy duchovní, například jak bylo uvedeno ve filmu Náš domov, a jsou tedy analogicky v těchto světech zas obsaženy světy hmotné, v jiných dimenzích? Nebo jinak? ODPOVĚĎ TP: Ano, to je těžká otázka a nebude často chápána. Už staří filosofové došli k poznání, že čas není a že svět v té podobě, jak ho vnímáme, je něco jako - no, jak to říct? - že naše vjemy nejsou pečetí skutečnosti. A teprve složení všech rozměrů a všech světů je tou skutečností. Takže ano, v této chvíli pro nás svět nevtělených je to na té druhé straně a pro ně je to stejné. Pro ně ta strana druhá je zde. Ale přece jenom je v tom rozdíl. Když jste na druhé straně, tak většinou máte paměť na to, že jste byli vtělení - nebo můžete mít tu paměť - mnohem více než obráceně. Když jste vtělení, tak většinou - a zase ne vždy, ale většinou - nemáte paměť na to, jak to bylo, když jste byli nevtělení. Je to tak moudře zařízeno, protože to je potřeba pro vývoj, aby člověk se nevyhýbal svým životním zkouškám, úkolům, postupům a aby žil takzvaně čistě, napřímo - aby nesmlouval, aby nemanipuloval a tak dále. Je to i zvláštní v tom, že když přicházíte na svět, tak jste tabula rasa - čistá tabule. Učíte se, jak se jmenujete, učíte se chodit, myslet a tak dále a tak dále. A je to úplně start jakoby z nuly. Když ale přecházíte na druhou stranu, tak mnozí dostáváte něco jako rozhřešení - čili zažijete celý svůj minulý život se vším, co způsobily jednotlivé vaše zastavení, jaké to mělo důsledky i u ostatních lidí - a to přímo prožíváte jako svou vlastní zkušenost. Což je obrovský dar. Je to něco, co lze nazvat shrnutím života a vysvětlením mnoha věcí - jak je život postaven, co je důležité, co není... Za života jsme to nechápali, často, mysleli jsme si, že nad nás není a že je jenom to, co my vidíme, vnímáme a tak dále, a nevnímali jsme ani vazby toho, co konáme. Když jsme na té druhé straně, už máme trochu větší možnosti. Takže snad tolik. Ty dimenze, které zde jsou, jsou vedeny tak, že v podstatě ten život, který vzniká, například na planetě Zemi, je zde vlastně místně příslušný, jsou tu ucelené řekněmež sledy jednotlivých stupňů života, a to i včetně toho, že do toho života může teoreticky zasáhnout i například život jiný. A v určité fázi ten život začíná být svobodnější. Právě člověk je ten přelom, a každý další vývojový stupeň, tedy druh lidský, je na tom zase o poznání jinak. A tak to vlastně přiřknutí k té planetě je stále volnější, i když i v tom předchozím období nelze vyloučit určité přesuny. Ovšem pozor na to, abyste si z toho neudělali lacinou věc, kdy tady někdo bude vykřikovat, že je z Venuše nebo z Plejád a že on je něco. Většinou bude vždycky chtít se nějak ukázat, že on je něco extra, něco jiného. Ale podívejte, život je všude stejný - úplně stejné zákony a tak dále, možná jiné formy, ano, jistě, ale zákon života, samotný zákon, je všude stejný. Je vcelku lhostejné, odkud přicházíme, je to nevýznamné. Mnohem důležitější je, co zde naplňujeme, jaký je náš životní úkol, jak ho zvládáme a tak dále. Takže milí vesmířané, hodně štěstí.
DOTAZ: Zajímá mě, zda Egypt a příslušný faraon v době Mojžíše už byl tak slabý a neprozíravý, že mu nebylo divné, co se děje, a už po druhé ráně egyptské radikálně neřešil to, k čemu to pak vedlo. Proč čekal? To bylo v osudu, že budou moci odejít právě pro faraonu slabost? ODPOVĚĎ TP: Svým způsobem ano, protože když se dostáváte do potíží, v situaci, kdy jste tím vládnoucím a máte tu odpovědnost a tak dále, máte mnoho rádců, kněžích, filosofů, jiných a ten vývoj nejde dobře. A pak se objeví někdo, kdosi, kdo najednou podává informace, které jsou o řád jinde. A v tom okamžiku začne samozřejmě ten vládnoucí svým způsobem také váhat, protože on nemá mnoho jiných možností, ony se vyčerpaly. A ta společnost, jak nastavuje svoje rituály, tak v podstatě často jakoby vysekává z té množiny, z toho květu, kterému říkáme společnost, vysekává celé oddíly, které buďto deformuje, anebo je úplně ztratí. Třeba dnešní civilizace je toho typickým příkladem, kdy vysekala zcela emoční inteligenci - teda já to přeháním, samozřejmě, že ne, ale do velké míry, zvlášť v některých vrstvách - a to mělo velmi tragické důsledky pro naši současnost i budoucnost. Takže jistě, v závěru jedné epochy se jim dělo totéž. A ti lidé vlastně jakoby přecházeli, bylo to normální - kdybych to řekl po dnešku, tak se to učilo ve škole a všichni to přijímali a bylo to tak "správně". Ono to nebylo správně, ono to bylo velmi defektní, a tak jaksi ta nálada v té společnosti nakonec toto nepřímo i přímo způsobí, protože ona vlastně každá z těch osudových částí nepřichází náhodou, ale přichází proto, že má nějaké předchozí děje, které nasměřují ten tok toho děje, toho osudu do této podoby. Výsledkem byl tedy ten jaksi velký příběh, který všichni známe, a bylo to nutné, bylo to zákonité, přišel čas, doba se naplnila, a tak vlastně by bylo velmi obtížné dokonce jít proti tomuto duchu. Je to třeba podobné, jako když přišel čas rozdělení naší republiky na dvě části, který byl naprosto osudový - že přijde, znali někteří desetiletí dopředu, v době, kdy nic nenasvědčovalo, že to tak bude, a přesto už v té době se vědělo naprosto jistě, že k tomuto dojde. Jeden z těch aktérů na vysoké vládní pozici pak následně sdělil svoji zkušenost, že když byl přítomen jednání a kdykoliv chtěl vystoupit, aby to rozdělení nenastalo, tak pocítil vlastně velkou slabost a nemohl to udělat. A to také něco vypovídá.
DOTAZ: Můžeme být součástí nějaké počítačové simulace? ODPOVĚĎ TP: To by bylo hodně laciné a hodně nízké, protože počítačová simulace je věc hmotná. A přesto každá z těch částí naší reality, ať je to hmota, duch, nebo vitalita vlastně jsou podřízeny stejným zákonům. A tak, když vidíme tu životní řekněmež rovinu nul a jedniček v té hmotě a vidíme možnosti, které to přináší, tak stejně tak zrcadlově to existuje i v duchu a oba dva tyto proudy jsou oživeny svojí silou. Nevím, jestli mi rozumíte. Čili to, co vy žijete, je realita na druhou. Když jste například v okamžiku nějakých třeba, já nevím, 3D zobrazení - máte brýle třeba - a tam vidíte nějaký děj, tak je to pro vás docela reálné. Stejně jako v téhle chvíli. Toto je reálnější.
DOTAZ: Dotazy ohledně dechu a spánku. Zaprvé - jaké jsou příčiny apnoe spánkové? A může to ovlivňovat stres, genetika? Za druhé - když máme každý určitý počet dechů, čím to je, proč to tak je, jaké jsou důvody a souvislosti? A když člověk trpí úzkostmi, panickými atakami, lze to říct masochisticky, že si sám sobě ukrajuje život? Pravděpodobně nevědomky. A teď je to tak, je to manýra, když se jedná v podstatě o onemocnění? Co byste takovému člověku prosím doporučil? Krásný podzim. OPDOVĚĎ TP: Děkuju. Z vašeho dotazu je znát, že téma je pro vás možná víc než osobní. Takže odlučte pocit viny, který z toho zaznívá. To není správné. Také trochu vzdoru, protože je to také slyšet v té otázce. No, takže podívejte - spánková apnoe pravděpodobně souvisí s řízením dechu v centrální oblasti a může zde být velmi jistě, když ne vrozená část, tak část somatotypu. Určité typy jsou více náchylné k tomu "zpívání" v noci a od toho už je jenom krůček ke spánkové apnoe. Jsou i jiné druhy poruch dechu. No ale tady by to mohlo být i tak. Stres může ovlivnit nikoliv domnívám se přímo, ale nepřímo ano, protože oslabení, které stres přináší, zasahuje celý organismus. On zasahuje nejenom tedy váš třeba imunitní systém, ale zasahuje činnost orgánovou, zasahuje vše. Nejenom tím, že změní jakoby metabolismus buněk jako celku. Jsou to stresové hormony a tak dále, je tu jiné napětí v elektrické části řízení, ale hormonální, ale také biologické. Takže samozřejmě, že to je velmi univerzální ničitel, takový stres. Takže odpovídám ano, sklon k onemocnění lze dědit, ano, stres může nikoliv přímo, ale nepřímo ovlivňovat. A pokud se týká počtu vdechů, tak to je něco jako osudové určení. Když se podíváme, kolik máme teoreticky vdechů, tak vás můžu uklidnit, že mnohem víc, než těch, které vyčerpáte. Původně měl člověk možná 300 let, možná 600, možná 900 let jako běžný svůj život. Nevím. Občas se mi stává, že potkám pacienty, kteří vypadají na svůj věk opravdu krásně. Já nevím - velmi nedávno jsem se setkal například s pacientem, kterému je 80 let a je velmi, velmi zachovalý. Jeho řekněmež další pacient má 90 let. A přestože si stěžuje - nebo víc než 90 - tak pořád ještě žije. A nejstarší posluchačka naší university, byla dcera myslím bývalého starosty Prahy, a ta měla, já už nevím, 95 let, nějak tak, 94, už si nejsem jist, 93 - a to ještě vyšla při naší slavnosti na Říp. Považte! Leckterý padesátník se sotva jaksi dopraví na první vyhlídku. Takže to je všechno velmi individuální. Ale ten počet vdechu může být pravděpodobně mnohem vyšší. Takže nemusíte mít zas tak velikou obavu, že to oddýcháte příliš, příliš rychle. Možná, že se vám zkrátí život o nějaké to století. :) Tak jdeme dál.
DOTAZ: Pes - na čelisti novotvar. Spoustu doplňků koupila majitelka. Obtížně polyká. Bojím se, aby se neudusil. Jinak žere, i když chodí malé úseky - a už chodí malé úseky. Je z útulku. Házeli po něm kameny. A je to na na spodní čelisti, směrem do tlamy. Byl ještě jinak poškozen. OPDOVĚĎ TP: No, některá zvířata mají těžkou karmu, jako my lidé. I on jí měl a má těžkou. Samozřejmě tohle je stav, který vyžaduje posouzení někoho jiného, než jsem já, a možnou operaci. Pokud je možná. Záleží na druhu nádoru - benigní, maligní, na jeho umístění a tak dále. Čili tady těžko odpovím.
DOTAZ: Zažívám věci jako pan Zezulka, že jsem na Zemi, ale i ve vesmíru a na Zemi. Asi po úraze hlavy. Jsem všude. Citlivost na energii, pocit myšlenky, úmysly lidí, bohužel výchovou jsem trochu antisociál, napřík tomu, že lidi mám ráda, jim nevěřím. Lidi, co dělají kouzla, mě chtějí zverbovat na jejich účely a abych začala dělat totéž, ale bráním se tomu, věřím, že jen bezpodmínečná Boží láska je to, čemu se mám věnovat a dělat to, co skutečně uzdravuje. Otázka: Když je nátlak na mě přílišný a nezvládám ho, je jich mnoho, jakýsi šamani a tak dále, pomáhají vaše duchovní působení aji na tento problém? OPDOVĚĎ TP: To já nevím, to musíte zkusit, jestli to bude k vám trochu příznivé. Pokud se člověk příliš neorientuje k těm negativním silám, příliš na ně nemyslí - já bych radil celou tuto otázku opustit, nemyslet na ni a žít svůj život sám na svých nohou. Čím více se člověk tím zabývá, i když se to třeba někdy může stát, že se to zabývání připomíná, že to není naše vůle, ale je to vlastně určitá pobídka, no tak čím víc to budeme přijímat, tím víc budeme samozřejmě na to myslet a tím víc to budeme přitahovat. Takže jenom opatrně. S tím Zezulkou taky opatrně. Abyste mohla tu tézi vyslovit, musela byste být jím. A to jde dost těžko. Dobře. Takže bych to nazval spíše tak, že můžete mít jistou citlivost, která se u vás projevuje, kterou ale nakonec musíte zvládnout. To je velký úkol, někdy velmi velký, a - protože je to tak jiné - a musíme se také vyhnout třeba stavům, které by bylo možno chápat jako duševní nemoc, která zase je trochu jiná. Vzpomeňme třeba historii psychiatrie, která desítky, možná stovku let vnímala stavy, které u duchovně hledajících nastávají občas, jako nemoc duševní a psychiatrickou, aby psychiatři, v počátku američtí, začali tyto psychospirituální krize vnímat jako něco jiného, než klasickou tedy nemoc duševní.
DOTAZ: Je možné říci, jak se bude vyvíjet konflikt v Izraeli? Rozšíří se válka do našich zemí? Na jedné z přednášek jste upozorňoval, že lidstvo čeká dosti nepříznivé události. Souvisí to nějak s poselstvím z Tibetu? ODPOVĚĎ TP: To máte tak - i kdybych to věděl, tak vám to neřeknu, a to proto, že osud musí proběhnout. A je-li možno pomoci, pak se musí pomáhat tak, aby nedocházelo k prvoplánovým dějům. To, co je třeba, je se vrátit k vzájemnosti, rozšiřovat to, co hřeje na prsou, tedy láska, která je neosobní, dát lidem filosofii, směr, moudrost. Pak byste se nemuseli obávat žádných dějů, které by v budoucnosti nastaly. Na druhou stranu každý děj, který je v osudu připraven, má svoje hranice a svoje dimenze a je stále ovlivňován. Čím více lidí nebude rozvíjet ve svém srdci touhu po krvi, po boji, tím bude i vliv působící na ostatní lidi lepší a přirozeně se upraví jejich chování. Je to něco jako neverbální komunikace druhů. Proto velmi záleží na tom, aby jsme si zachovali jistou míru lidskosti, noblesy, opatrnosti, vzájemnosti a tak dále a tak dále. Když na ni rezignujeme, ono to stejně nějak dopadne, víte?! Jen to může více bolet. A tak dále a tak dále. To, co bude nebo může být, nám popsali již mnozí, ale vždycky v kryptogramech, vždycky je to zakódované. Právě ze stejných důvodů. Svým způsobem ti nejvyšší musí stát v úctě před sebou samým a zákony, které jsou jím. Občas se dějí zázraky, ale i ty jsou podmíněny tím, že mohou být uskutečněny. Za historii posledních několika staletí těch zázraků bylo nepočítaně a měly nás možná trochu více učit cosi o světě. Kdo ví? Já nevím. Někdy zapůsobila sama příroda a zahnala bouře útočící muslimská vojska. To je příběh z Moravy. Ti lidé utíkali před vojáky a nějaký kopeček a pak to přišlo. Jindy to má jinou podobu. Někdy to dokonce není ani vidět, my si to ani nevšimnem. Takže nemějte strach, osud má svůj řád.
DOTAZ: Když přicházejí přinašeči - na to se ptáte ODPOVĚĎ TP: - tak vždycky mají za úkol lidem přinést nějaké poselství, nějaký logos, aby těm lidem bylo pomoženo na jejich cestě, aby si tolik neubližovali, aby tolik neválčili, neničili, nevraždili a tak dále. Lidé ale většinou ty zprávy nedokážou donést v čistotě, buď je rozdrobí - ne buď, vždy je rozdrobí do různých směrů, sekt a tak dále - a každá z těch společností samozřejmě je přesvědčena, že právě ten její a jeden jediný názor a stopa je ten správný. Často spolu také bojují, přestože mají na počátku stejného zakladatele. Ta pestrost projevů po příchodu přinašečů je dána vlastně naším lidstvím - zatím ještě ne příliš velkou schopností používat logiku, intelekt i cit v rovnováze, a tak se vždycky vyskytnou nějaké "dobré" důvody pro to spolu bojovat, "dobré" důvody pro to poškodit nauku, vědomě ale nejčastěji nevědomě. Jsou to takové ty příběhy, kdy vezmete 20 lidí a dáte je do řady a teď prvnímu řeknete nějakou větu, má ji sdělit druhému, druhý třetímu a tak dále. Je velmi úsměvné, co se na konci tohoto řetězce vždy objeví, když na počátku je zcela jednoduchá a jasná věta. Pouhé přenášení způsobí často úsměvné dopady. Tak je to ve všech oblastech. Dokonce i v oblasti duchovní. Aby se duchovní poselství dochovalo v čistotě, je to velmi obtížné a vyžadovalo by to určitý způsob práce. Bohužel ten způsob té práce je málokdy předán. Můžeme se obracet do období třeba Egypta nebo Babylonu nebo jiných kultur, ať už to byly kultury v blízkosti Indie -dneska v moři - nebo jiné. Svým způsobem tedy se dějiny neustále opakují a jen se mění kulisy, nástroje, ale ten, ta vlastní podstata, proč k tomu dochází a jak, je v podstatě, dle mého soudu, poměrně stejná. I když se právě díky té různosti podmínek může zdát jiná. To je otázka.
REAKCE NA DOTAZ: Víte, v téhle chvíli nejsem schopen reagovat. To mě velmi mrzí, ale kdybych udělal cokoliv, tak již nejsem schopen v této chvíli rozšířit svoji činnost. Už léta pracuji na hranici svých možností. Opravdu. Nemám prakticky žádný volný čas. No, tak doufám, že se to zlepší. Strašně moc se omlouvám.
DOTAZ: (TP: Vy na mě jdete oklikou.) Na minulých přednáškách jste říkal, že Česká republika bude přímořský stát. Dožije se toho ještě naše generace, ročník 76? Děkuji a přeji krásný den. ODPOVĚĎ TP: Docela chápu vaše obavy. Tak víte co, počkejte a uvidíte. Až to bude, tak to bude. K tomu lze říci i to, že toto tvrzení vyžaduje poměrně značný zásah do světa, který v současnosti obýváme. Na druhou stranu nás historie učí, že i během velmi krátké doby může dojít k zásadním změnám. Když se podíváme na magnetickou orientaci tuhnoucí lávy, tak v jisté přesné chvíli, před tisíci lety, během doby tuhnutí té lávy - což jsou hodiny, možná půlden, nevím, no spíš méně - se zafixují dva směry magnetické orientace. Jednou je to tak a za chvíli je to tak. Čili došlo k změnám. Velmi rychle. Takže podívejte - my jsme tu a máme žít. Kdyby jsme si zničili svůj život neustálým strachem "co kdyby" a "jak kdyby" a co přijde, tak i z toho, co budeme mít k dispozici, nakonec nezískáme nic. Je dobré vědět, například, že možný úder přijde, to je jistě dobré vědět. Je to stejné, jako když boxer v ringu ví, kterým směrem poletí soupeřova pěst. Ale nic víc. Člověk má přemýšlet, ale ne ve smyslu přehnaného strachu. Rozumná úvaha nebo rozumné přemýšlení není něco o tom, že budujeme panický strach a tak dále. V každé vteřině života, dokonce i v těch bědných chvílích života, můžeme nacházet krásu, naplnění. Lidé žili strašné osudy už v minulosti i v současnosti, což o to, a přesto mohli prožívat také ne jen ten děs a tu hrůzu. Takže radovat se můžeme kdekoliv. Myslím radovat možná trochu jinak - tedy prožívat určitý pocit naplnění. Konečně vzpomeňme na "Tuláka po hvězdách". To byl slavný román, viďte?
DOTAZ: Jméno určuje vibraci? Ale pokud třeba šlechtici mají 20 jmen a tak dále, tak přece asi nebudou A-U-I a E. Jaké to má limity? ODPOVĚĎ TP: Žádné. Příroda samozřejmě má hranice, ale to, jestli máte pět nebo 10 jmen, zvláště v Mexiku a jinde v podobných zemích to jistě nebude neobvyklé, to ještě jistě nevyčerpá tuto databázi. Ano, jsem přesvědčen a jsem toho názoru, že jméno svým způsobem rezonuje i s osobností, která toto jméno má. O nás Tomáších se říká, že jsme tak trochu skeptici. A co ještě? No, strčil svému pánu ruku do rány, viďte, aby se přesvědčil. A tak dále. Čili ano, domnívám se, že určitá vazba tu je, a nejenom u jmen, ale i u příjmení. Víte co, zkuste se během svých životů zamýšlet nad těmi, s kterými je vám dáno ta milost se s nimi setkávat a můžete je trochu blíže potkat. Zkuste najít, jestli nemají přece jenom určité nějaké společné, společná témata. Všechny ty Jiřiny, Evy a tak dále. Zkuste to.
OTÁZKA: Bude mít na nás nějaký dopad gama záření, co nás teď údajně zasáhlo? ODPOVĚĎ TP: No vidíte, já jsem nepolíben, já ani nevím, že jsem byl jaksi zasažen gama zářením, no. Ale tak záleží na tom, jak je silné to záření. Ionizující záření může dráždit, ale může také samozřejmě ničit. Když je příliš velká hustota těch projektilů, dochází k destrukcím buněk nebo k jejich dráždění, které může mít nějaké další následky. To jistě ano. No tak, necháme se překvapit, konec konců. Byli jsme už zasaženi Černobylem, tady u nás v České republice, poměrně masivně, zvláště v některých částech. No vidíte, ještě pořád tu jsme. Může se stát, že v některých převratných dějích v kosmu poletí vysoké energetické záření, které by teoreticky mohlo dopadnout ve větší míře i na povrch Země. Je otázkou, jak je magnetická slupka kolem Země odolná vůči slunečnímu větru. Ona je, a přesto někdy, pokud si vzpomínám na některé případy, také není úplně stoprocentní. Čili to je život. Život probíhá v rámci svých zákonů, mezí a obsahuje vrcholy jak na jedné straně, to znamená útlumy, tak i na druhé straně ty velké koncentrace. No, uvidíme. Nejsem protivnej, že jsem tak klidnej, co říkáte? Ale ten klid spočívá z vědomí Boží vůle.
DOTAZ: Co říkáte na léčení reiki, dá se to nějak naučit? Nebo je to jen podvod? ODPOVĚĎ TP: To se musíte zeptat reikistů, já s tím nesouvisím, můj obor není oborem reiki, a tedy v podstatě nejsem ani oprávněn tento dotaz zcela odpovídat. Asi bude celá zase - celý vějíř různých způsobů, které se vlastně skrývají pod tím termínem reiki. Bývá dosti zkoumáno, i třeba v těch databázích jsem zahlédl, takže spíš obrátit se tam, anebo tyto otázky směřovat k těm, kteří tento obor vyučují.
DOTAZ: K čemu je, že musíme absolvovat karmu z minulých životů, když si nepamatujeme, co jsme udělali? To je trošku divné. Děkuji za odpověď. ODPOVĚĎ TP: No, zkuste se na to podívat jiným pohledem. Zřejmě vnímáte karmu jako čisté zlo, které se na vás obrací, protože už vlastně jste někdo jiný a tak dále. To ale není pravda. Karma je zcela účelná metoda, jak vás změnit. Už Komenský říkal něco jako škola hrou a názorností. Není nic názornějšího než karma. Můj oblíbený pes - kopnul sis do psa? Nemusels, nic ti neudělal, jenom se ti chtělo. No dobře. Budeš muset někdy příště zažít podobný děj, abys pochopil, že kopat do bytostí se nemá, že cítí bolest, ukřivdění a tak dále. No a když se to povede, tak už si příště nekopneš. Čili to je ten smysl - odstranit z bytosti nedokonalost vyvážení některých vlastností, které třeba ještě nejsou příliš, příliš prozkoumány. A tak někdy k tomu zkoumání patří i ta karma. A proč to nevíte? No přece proto, abyste včas neuhnuli, když vás bude někdo jiný mět kopnout. To by potom nebylo žádné výuky. Jenom byste kličkovali mezi těmi životními událostmi. Karma musí být prožitá naplno, to znamená tady a teď, naráz. Žádné přípravy. To je typické pro karmu. Jdete si a najednou je tam ta šlupka od banánu. A už jste na zemi. Nic vás nevaruje, nic vám neříká: "Spadneš!" Ano, některým říká, já vím, ale máte-li karmu, tak neříká, protože máte zažít ten pád naplno a z něj se poučit, že se šlupky na zem neházejí. Takže tak. Čili je to vlastně důvod účelnosti, protože jinak byste tu karmu museli prožívat mnohokrát po sobě, než byste dosáhli nějakého výsledku. A to by jistě bolelo ještě víc.
DOTAZ: Jak jste na vaší přednášce mluvil o indukci, chtěla jsem se zeptat, zda-li je škodlivá i na potraviny, i na připravené, a do jaké vzdálenosti je škodlivá na lidi? Moc vám děkuji. ODPOVĚĎ TP: Já teďka docela si nevnímám v jakém způsobu bylo použito slovo indukce, protože si nejsem úplně vědom, že bych to takto řekl. Možná, že jsem byl pochopen jinak. Podívejte, když třeba budeme nějakou potravinu ozařovat, tak tok tohoto záření způsobí, že buňky případných škodlivin, jako jsou, já nevím viry, plísně, mikroby, brouci a tak dále, budou destruovány. Samozřejmě, že při tomto jevu se také do určité míry destruují ty části potraviny, třeba zrno či podobně. Nedokážu posoudit, do jaké míry, ale po tomto procesu to zrno není stejné. Takže to je na velmi jemné zkoumání a další výzkum, kterého zatím nejsme schopni. Bohužel. A proto předběžná opatrnost nám velí udělat každý podle svého.
DOTAZ: Chcete, abych pohovořil o tvaru jako o filosofii. ODPOVĚĎ TP: Tak dobře, jenom ale v krátkosti. Základní duchovní symboly jsou známy už velmi dlouho a je to vlastně hmotné převedení myšlenky do nějakého tvaru, linky, obrazce, útvaru. Známe tedy kruh, čtverec, trojúhelník, jejich násobky, známe další útvary jako jsou již mnohem složitější platónská tělesa, květ života nebo jiné útvary a tvary, například nilský kříž a tak dále a tak dále, kříž samotný, či jiné duchovní symboly. Každý z nich tedy odpovídá té myšlence, která stojí u zrodu tohoto symbolu. Ty nejčistší a nejzákladnější jsou tedy zmíněné jednoduché obrazce - trojúhelník, čtverec, kruh a tak dále. Mají hlubokou duchovní symboliku, která směřuje až k procesu tvoření, kdy z Boží části se rozdělí a dělí do prostoročasu, do toho, co my dnes vnímáme jako svoji realitu. A zpětně odchod z tohoto stavu do zárodečného, tedy bezrozměrného a bezčasového, který stojí vedle projeveného. Spíše ten projevený je částí toho neprojeveného - nebo neprojevený je částí toho projeveného. Těžko říct. Takže každý z těchto útvarů je pouhý tvar - pokud není naplněn. A to je velké tajemství zasvěcenců. Můžete kreslit do smrti pyramidy, trojúhelníky, cokoliv jiného, a přesto to nebude mít patřičný výsledek. Některé tvary ale, jsou-li nakresleny, samozřejmě, že mají svůj vliv, tedy všechny, který je takový ten základní, neaktivní. A tak bude pěkné, když si nakreslíte květ života a na něj postavíte hrníček s vodou a ta voda bude chutnat nějak jinak než předtím, a přesto v tom květu života se bude skrývat mystérium, které bude otevřeno jen těm zasvěceným, v pravý čas. Čili nějak tak.
DOTAZ: Chci se zeptat, jestli mají města, ve kterých žijeme, svoje osudy, nebo jestli třeba vy, když někam přijedete na přednášku, zda vnímáte, zda se cítíte líp nebo hůř? ODPOVĚĎ TP: Cokoliv má svůj rozměr osudu, tedy dějové linky. Cokoliv někde vzniklo, můžeme uvažovat až k počátku vzniku vesmíru, a cokoliv také někde končí, a můžeme to uvažovat až do smyslu vdechnutí vesmíru, kdy zmizí prostoročas a vše bude zase jinak. Ano, města a místa mají svoji souhrnnou kvalitu. Proto někdy jezdíte nebo chodíte třeba do velkých chrámů nebo jiných míst duchovních a cítíte zde velké posílení. Nebo v krajinách, jako jsou krajinné lázně, či nějak podobně. A proto také v některých místech je to naopak - někde cítíte tíhu, nedostatek sil, omezení a tak dále. Když se na to podíváme z pohledu toho velkého Osudu, tak můžeme vidět, jak některá místa provází temný osud, kdy jsou zde konány tedy zvěrstva nebo velké provinění vůči životu, a to místo samozřejmě - a protože čas není - si ten vliv nese stále. My ho můžeme přestřít, můžeme stejně jako v něm vykonat zvěrstvo, můžeme v něm vykonat velmi silný duchovní obřad a i ten se stane součástí jaksi existence tohoto místa. Odtud tedy slovo posvěcení. Čili jestliže je něco posvěceno, je to děj který zůstává v tom místě přítomen a to místo může například nadlehčovat a tak zlepšovat jeho celkovou osudovost. Ale i to musí být v jeho historii, protože nic nemůže být jen tak z ničeho, všechno musí mít nějaký důvod, všechno musí být nějak připraveno. Aby se to smělo naplnit, ta milost, tak i to místo musí k tomu dojít. Jsou na Zemi velmi temná místa, kde zlo slaví. Jsou na Zemi i velmi duchovní místa, kdy světlo září jak diadém. I to patří dualitě světa. A dokonce to tak musí být. Vždyť kdybyste neznali temnotu, nepoznáte ani záři. Na vás je, co ve svých srdcích, myšlenkách, činech rozvíjíte. A tak svým způsobem tento statický útvar, kterému říkáme svět, oživujete svojí vůli a jdete k tomu či onomu. Budete schvalovat vraždění, utrpení, bolest? Bude to přidáno k dobru této osudové rovině. Budete neschvalovat lidské utrpení, budete se za ty lidi modlit a přát, aby tolik netrpěli? Pak bude přidáváno na tu část toho světla. Netvoříte osud, ale naplňujete rovinu v osudu, který je dán. No a to je všechno, co k tomu lze říct. Chcete-li žít dobré životy, buďte dobří a snažte se netvořit temnotu. Je to všechno pouze na vás. Nikdo to za vás neudělá, žádný Zezulka, žádné přednášky Duchovní university Bytí - ty mohou být pomůckou, ale cesta je vaše. A tak vám přeji hezký zbytek dne, ať vás provází jen to nejlepší. Krátce se rozloučím a náš další čas bude za hodinu ve 20:00 hodin při našem společném duchovním obřadu. Tak tedy hodně štěstí. Tak tedy děkuji a s některými z vás za hodinu na shledanou. |
