 |
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky |
         |
Přednáška Společenství Josefa Zezulky - Praha, 27. 9. 2024Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:
Zvukový záznam (MP3) Obsah:00:00 – Úvod, apel na vlastní přemýšlení a zpracování předložených názorů. 00:44 – Prosba posluchače o biotronickou zdravotní intervenci při nádorovém onemocnění. 58:54 – Jak se odevzdat vyšší vůli? 59:24 – Duchovní obřad, rozloučení. Přepis videa:Tak, přátelé, vítám vás. Je čas zahájení naší pravidelné přednášky a jako vždycky (to budu říkat do konce života) to, co tu zazní, bude námět k vašemu přemýšlení. Nebude to nějak jinak než předložená myšlenka a vy sami si to musíte zpracovat. Takže ne abyste si mysleli, že budete myslet jako někdo. Tak, a já začnu. Poprosím paní Lucii, aby mi přečetla první dotaz a zkusím odpovídat, jak nejlépe dovedu a vy sami si uděláte názor.
DOTAZ: Minule při poslední přednášce jsme s vámi mluvili ohledně léčby nádoru na mozku. Řekl jste nám, že máme přijít další přednášku se zeptat, zdali to bude možné. Děkuji. ODPOVĚĎ TP: Ano. Takže léčba ne, ale zdravotní intervence. A tady vás vlastně doporučím na paní Evu, která s vámi to projedná. Paní Eva je ta červená dáma, co zvedá ruku a tam budeme o tom mluvit, protože jaksi ty možnosti jsou omezené, ale uvidíme. Tak. Poprosím.
DOTAZ: Dobrý den. Mívám pochybnosti nezpůsobuju-li nedostatkem svého pochopení nějaké komplikace při vašem pravidelném večerním působení. Mohl byste, prosím, znovu zkusit popsat, jak na to lépe. Děkuji vám. ODPOVĚĎ TP: Ale komplikace nepůsobíte. Ostatně v tomto případě by bylo možno působit komplikace pouze sobě, což je ten nejhorší případ. Kdybyste je působili mně, tak to ještě jde. A pokud se týká toho, co je tím duchovním obřadem, protože to večerní působení je duchovní obřad, tak jak to funguje. Myslím si, že nemusíme chodit příliš daleko a vidíme, že všechna náboženství, všechna kněžství obsahují i tyto prvky, a to od východu až na západ a od Země až po Alfa Centauri a kdejakou jinou galaxii, protože to souvisí se samou podstatou existence bytostného života, vesmíru, existence zdroje toho všeho, co jest, a to bez ohledu na to, zda to vnímáte jako důležité nebo ne, zda máte nějaký názor. Ono se v ideálním případě nejedná zdaleka pouze, říkám pouze, o víru, ale má to být uvážlivý způsob jak intelektu, tak i té emoce, tedy té části té víry. Člověk, když je hodně racionální a obrácený na ten hmotný svět, může prožít docela šťastný život. (Já vás poprosím, když už vás vítám, zavřete ty dveře. Je tu už docela chladno. Děkuju moc.) Tak může prožít zcela šťastný život přes přesvědčení, že ten život je zcela legitimní a správný. A z jeho pohledu to tak bude a nebude to vůbec špatně. A pak budou zase jiní, kteří budou získávat řekněmež jiné životní zkušenosti, informace, a to až po tu oblast řekněme kněžskou nebo podobnou, kdy se jedná o práci, kdy člověk, každý dělá něco, tak když se člověk zrodí s tímto jakoby nadáním nebo s tím úkolem, a je tady proto, aby lidem přibližoval to, co hmotné smysly nevidí, co je často podstatou všeho, co mohou vidět, slyšet, čichat a tak dále, a tedy odtud jsou ty duchovní obřady, které pokud nejsou tedy negativní, to znamená nějaké obětování nebo něco podobného - vzpomeňme na Inky nebo jinak - no tak samozřejmě, že jsou něčím jako řekněme interakcí mezi druhem, lidským druhem, kterým jsme my a tím, co je velmi, velmi daleko nad námi. Lidé by se měli zamyslet, proč tolik lidí odchází do samoty, do Himalájí, do pouští, jinak. Proč tolik lidí se věnuje této oblasti a pokud bysme byli o století zpátky, tak bysme asi řekli, že jsou to blázni, kteří se zbláznili. Mají tady prostě s prominutím vymydleno, a tak se tomuto věnují. No, to někteří z nich, pokud to bude nějaká destruktivní věc, asi trochu budou, ale ti jiní ne. To množství historické, kdy se ti lidé vlastně neustále obrací k jakémusi nitru, něčemu, co je vlastně možná z té hmotné podoby těžko popsatelné, tak to je přece nápadné. A to už od dob, já nevím, těch nejstarších, které jsme byli schopni vnímat a že jich moc není - nějakých 30 000 let zpátky či kolik neolitu či jinak. A přesto ti lidé tady staví šutry po krajině, viďte, menhiry. Přesto dělají Stonehenge a kdeco dalšího, a to je jenom to, co dokážeme zaznamenat vlastně v nějakých zbytcích zbytků, které se nám dochovaly. Pak vidíme vlastně tu náboženskou oblast, která je právě spojením s tím světem, který tolik nevidíte, přestože ho vidíte každý den jako úplně nejbližší, protože jestliže na počátku je to, o čem tady mluvím, tak je to vším. A tak všechno doslova, včetně téhle ruky a toho hrníčku a toho čaje, co je uvnitř, je On, je To. A když zkoumáte ve vědě třeba hmotu, tak vlastně zkoumáte Boha projeveného. Jen se věnujete té hmotné části a můžete také zkoumat ale tu druhou část, tu duševní nebo duchovní část a bude to stejně důležité a stejně legitimní a stejně normální, akorát ne v každé době, víte? My máme za sebou období materialismu, což vlastně nám nabízela naše inteligence a také doba, v které jsme žili, a ten materialismus se vyznačoval často určitým výsměchem ke všemu, co bylo staré, že to, co bylo před námi, ti lidé, co dělali, no tak to byli přece hlupáci, ne? Teprve my lidé moderní, kteří jsme racionální, jsme ti správní a naše názory jsou ty jediné správné a má-li někdo jiný názor, no tak by zasloužil blázinec, zavřít do blázince nebo podobně, a to přesto, že v tom reálném životě máme desítky, stovky, tisíce zkušeností, které tomuto životnímu názoru odporují, protože ho přesahují, a to řádově. My tu máme fyziologii například, v medicíně, máme tady jiné obory a ty jasně říkají, co je možné a co není možné, což bylo získáno statistikou. No, ale bohužel žádná statistika nemůže o sobě říct, že je pravdou. Proč? Protože každá statistika vyjme nějaký pohled na nějakou část. Já vždycky rád říkám: Když budete v Čechách dokazovat, zda diamanty existují, tak pravděpodobně to bude vědecky dokázáno, že nejsou, protože překopete půl Čech, stovky pískoven a tak dále, a nebude tam jediný diamant, tedy vědecky odůvodněno, že diamanty neexistují. Přesto hned v Antverpách, kousek od nás, jich budou tam pod tím železničním mostem tisíce, rozumíte? A budou se blyštit ve výloze. A tak je to s poznáním celkově. Já to beru ze široka, protože často pro dnešního člověka termín duchovní obřad je poněkud vlastně exotický nebo zvláštní nebo zavánějící až něčím takovým malinko, rozumíte? No. A ono vlastně je to věda, jen věda té druhé strany. Máme tedy hmotnou vědu a máme duchovní vědu. Bývá pravidlem, že určitá část lidí se nebude zajímat o tu duchovní část, ale zároveň je pravidlem, že jistá část z té hmotné vědy se o tu duchovní část budou zajímat velmi. Dá se říci, že zejména lidé, kteří byli velmi úspěšní a vyspělí - ať vzpomenete na výroky Einsteina a dalších, Fermi - to vám vždycky říkám. Fyzik Fermi vyslovil tézi, že čím déle zkoumá hmotu, tím více vidí Boha. A ono je to pravda. A protože je-li Bůh vším, tak k ničemu jinému nemůžete dojít. A teď, co ten obřad vlastně je. Čili někdo z vás se napojí k tomu, co je v té pyramidě vznikání a trvání někde řekněme blíž tomu vrcholu - někde tam, kde je zdroj. Je to myšlenka. Všechno je myšlenka. Vy jste myšlenka, vaše vědomí je myšlenka, tady ten strop a tato místnost je myšlenka, i když se mnou mnohdy nebudete souhlasit a budete oponovat, protože když na to zaboucháte, tak je to slyšet a cítíte, jak to je hmotné a jak to je pevné, a to je přece nesmysl, že to je myšlenka a tak dále, no. Nechte si nějaké ale, protože když budete něco tvrdit, vždy téměř se ukáže, že je to i ta druhá strana mince. Když se podíváme na tu hmotu toho stolku, což je dřevo, které tady vzniklo vývojem života, a (ten se nám kácí ten strom) tak to dřevo vlastně vzniklo ze semínka, viďte, které bylo pár miligramů těžké, pak z toho byl strom tunový. Pak ho někdo pořezal, rozřezal a upravil do desky. A ta potom se stala tímto stolkem. Tak to všechno je sice pravda. Ten stolek, ale i to, z čeho ten strom vyrostl, je tedy, jak všichni jistě víte, soubor atomů - uhlík, já nevím, křemík, já nevím, další. A když se podíváme na podstatu atomů, vidíme, že to je velké prázdno, protože ten atom je jádro a kolem metry obíhá první elektron, takže tady je špendlíková hlavička, tamhle je první elektron a ten tam někde obíhá a všechno mezi tím je prázdno. Takže už v tom prvním pohledu ta hmota, která zde je, je vlastně nesmírně prázdná. Ale tím to nekončí. Každá z těch částic, z kterých se skládá atom, je opět složena ze svých subčástic, tedy z další roviny toho vesmíru. To znamená, že elektron je stejně prázdný jako byl ten atom, který jsme zmiňovali. Čili i elektron se skládá z nějakých silových center a oběžnic, které tvoří jeho strukturu. Ale to platí pro proton i pro další částice. A už tady máme prázdno na druhou. Jenomže tím to nekončí. Tento proces můžete sledovat nekonečněkrát. To znamená, že na konci tohoto pátrání vám nezůstane v ruce žádná hmota. A pochopíte, že je to pouze myšlenka. Zezulka kdysi vydal, tuším ve Švýcarsku, publikaci "Hmota je energie a energie je vibrace", a to s tím také trochu souvisí. V době, kdy ještě nikdo netušil něco o kosmologii tak "dalece jako dnes" (i když jaksi v uvozovkách) o atomu a o dalších věcech, tak on už vyslovil kompletní kosmologii, ale i kompletní popis řekněmež těch částí hmoty, a to do stádia, které zdaleka překračuje i současný fyzikální názor. Jak se dostáváme do stále menších a menších nebo větších a větších prostorů, začíná být stále obtížnější toto pozorovat. Čili moderní fyzika skončila u teorie strun a tak dále, skončila u řekněme teorie, kdy vlna nebo částice, a to proto, že vlastně ten pohled již do této hranice příliš nedohlédne. A Zezulka to popsal naprosto logicky. A jelikož jsem už mnohokrát zažil, kde jeho myšlenky byly potvrzeny i seriózním výzkumem, tak si říkám, jak dlouho bude trvat než vlastně fyzika překoná současnou krizi, v které je - nesporně. Je to vlastně krize, která je dána způsobem, kterým se chce zmocňovat časoprostoru a který je pořád stejný. To máte jako ten beran. Máte zeď a ten beran ji chce prorazit. Tak se rozběhne trochu, pak víc, pak ještě víc. Pak vezme těch 100 milionů elektronvoltů, ještě více rozběhne. No jo, co je to platné. Takhle se to otevřít nedá. Na to se musí jinak. A to přinesl Zezulka. A přinesl to i v oblasti řekněmež té duchovní - zejména. On nebyl fyzik, ale přesto jeho práce se dotýkala mnoha vědních oborů. A teď už slyším ty klapoty sanic, že je to náš Jára da Cimrman, který všechno vysvětlí a tak dále. No, ale někdy se lze smát i těm, kteří se smějí, pokud se smějí neprávem, rozumíte? No, takže počkáme si. Chce to čas. A co chce tedy duchovní obřad? Opravdovost, lidskost. Je naprosto třeba, aby člověk to dělal reálně, aby celou svoji bytost v té chvíli jako by věnoval. To není o tom jaksi následovat nějakou naučenou sektářskou rovinu, ne ne. Čili vy přece nemůžete předpokládat, že zdrojem toho, co žádáte, jste vy. Je to tak. Čili účastníte se nějakého procesu, který je tím procesem napojení, a proto v té chvíli asi nebude příliš moudré se obracet k sobě, ke svým potížím nebo něčemu takovému, vždyť se obracíme k tomu, co - já chci použít nějaké slovo, které není zprofanované nebo není frází. Ono je to složité. Tak si k tomu dosaďte každý to něco velkého, co vás napadne. No a jelikož je to proces vedený tímto směrem, tak to zřejmě budete muset respektovat. A chcete-li tedy doznat to napojení, no tak se musíte napojit k tomu knězi, který ten obřad provádí. Ale ne tak docela k jeho osobě, spíše k tomu, co se vytváří. Je to vlastně průliv, je to napojení skrze něj. Vy se můžete přiblížit k tomu velkému, což byste jindy nemohli zcela běžně, anebo mohli velmi výjimečně, když vám někdo jiný z toho, co nevidíte, chce cosi ukázat. Chce vás přiblížit k té velké skutečnosti. Ta velká skutečnost má úplně jiný charakter, než jste zatím schopni vnímat, registrovat. Je to bezčasové, je to bezrozměrné. Váš vjem je odvíjen vaší skutečností, kde jste se zrodili. Teďka jste začali první krůčky a první slova a oči, uši a tak dále, a napojovali jste se v tom svém osudu, který jste přijeli do tohoto života. Z toho se odvíjí, že jej považujete za vlastně často jediné faktum, které zde je. No a teď to má být ještě rozšířeno. To je problém. Takže je to něco, co vyžaduje tedy určitou vnitřní rovinu. Napadá mě i slovo pokora předtím vším, protože naše velikost k tomu je ne poměr mravence ke slonu, ale poměr mravence ke galaxii nebo k celému vesmíru. Je to tedy něco, co bude dál s tvorbou kultury a civilizace stále více chápáno a rozvíjeno, protože samozřejmě, že to, jak to člověk přijímá, je dáno jeho vlastní natyrelem. A s prominutím člověk je první zvířátko, které má trochu rozumu, ale ne moc. Cožpak to nevidíte? Dějiny, důvody, způsoby myšlení, jednání. No hrůza. Ale je to správně. Taky se nezlobíte na nižšího tvora, že je sám sobě podobný. Tak je tu i člověk. On tedy ty věci chápe po svém. Po vás přijdou vyšší druhy, než jste vy, a ještě vyšší a ještě vyšší, a někde v dálce v budoucnosti je vlastně opak tvoření. Tvoření je, že to nekonečné, bezrozměrné, bezčasové se musí rozdělit, aby vznikl rozměr a čas - prvé dva body a čas mezitím - a projít celou tou anabází té existence v procesu vývoje vesmíru, života a tak dále. No a na konci logicky musí být i opak, protože vesmír je duální. Když něco vzniká rozdělením, tak máte dva vlastně body. A je to i o tom vznikání. Čili když máte vznikání, musí být i opačný bod, tedy vdechování. No a v té době tedy se znovu vlastně imploduje prostor, čas, vesmír, všechno, co existuje, do svého základu, chcete-li do Boha. A hned vzápětí, když přijde čas, se znovu vydechne. Čili ta podstata dýchá - tvoří a vdechuje, tvoří a vdechuje. Aby to nebylo tak jednoduché, tak ten vesmír ještě v průběhu toho vytvoření dál osciluje. Osciluje mezi čtyřmi stavy nekonečněkrát. Až když dojde čas na hranici, dojde k té zpětné části. To, co žijete vy - biologický život na této Zemi - je provedeno milionkrát a milionkrát a milionkrát a neznámo kolikrát. Je tady vlastně vždycky v tom životě pořád stejná cesta, od první fáze ke druhé. Vy jste přesně na konci druhé fáze, ke třetí fázi lidské, pak ke čtvrté fázi a dokončení cesty. No, až budete v lidských rodech ve vyšších stupních, bude váš život provázen něčím jako duchovní obřad jako významná část vašeho života. Tak, jak se bude rozšiřovat vědomí, budete schopni stále více vnímat z toho, co je. Zatím je to nepatrná x-tá částka ničeho. Na konci toho procesu budete tím, čím je Tvůrce čili vaše vědomí bude vším, co kdy bylo jest a bude, a až dokončíte cyklus, tak se stanete i tím, co není, čili co není projevené. A to bude konec jednoho cyklu vědomí, které vzniká tak, že malinká jiskra Boží, úplně malinká, se spojí s duchem a s tou hmotou. Vyvíjí se a stále se rozšiřuje ten obal té jiskry a zároveň se rozšiřuje ta jiskra. V lidském stupni se začíná proces, kdy ta boží část ve vás, to vědomí se začne stále více z hlediska času, vývoje rychleji rozšiřovat. Vaše zkušenosti budou růst rychleji, až budete ve stavu, který bude blíž třeba tomu, co vnímáme jako duchovní obřad. Budete stát při každém životě, budete mu pomáhat, budete se snažit, aby bylo lépe, budete méně egoističtí a tak dále a tak dále. I svět, který stvoříte v těchto kulturních souvislostech, bude nahony vzdálený tomu dnešnímu. Ještě svět našich dědů a pradědů byl velmi dobře organizován. Bylo to egoistické. Všichni věděli, co mají dělat, viďte. A hájili si svoje teritoria a tak dále. A to se mění postupně se všemi chybami a s opaky, kdy se přestřelí zase na jinou stranu. Takže je to vývoj. Duchovní obřady tedy jsou staré jako lidstvo samo a je to jakýsi předobraz nebo počátek toho, co přichází. Své vlastně, jak bych to řekl, prožívání má i nižší život, včetně nejnižšího, ale každý jinak. Jinak vnímá strom, rostlina, vir, mikrob. I ten má své vědomí. Jinak vnímá kdekteré zvíře, jinak člověk jako celek a v tom celku je nekonečné množství variant, protože každý je jiný. Dalo by se říci, že čím vyspělejší život, tím také větší složitost. Rostlina bude velmi jednoduchá svým způsobem. Bude tedy její okruh vědomí vzhledem k našemu velmi, velmi nízký, přitom ale bude už životem a bude vysoký. Mnohdy bude splňovat životní pochody, kterých ani člověk vždycky není schopen. Je to vzájemnost, láska, pomoc. Rostliny si pomáhají, víte, komunikují spolu a tak dále a tak dále. Kolem vás je úžasný svět života. A už tím, že žijí, vykonávají něco jako duchovní obřad. Oni jsou součástí vlastně existence, která je tvořena z toho Boha a která prochází něčím, co je nutné, aby Bůh mohl být. Nebýt Tvůrčího díla, nebýt cesty života, nemůže být ani to nekonečné, to, které my nevnímáme, ale zároveň co vnímáme nebo tušíme, že je strašně velké, protože je to vším. Takže každá ta část má svůj význam a má svůj smysl a taky důležitost. Takže ten hmotař, který vidí jenom to, co je makatelné, tak ten je taky důležitý. Musí to být, protože ten život musí projít různými cestami, tedy i touto cestou. Když přijde čas, on ve svém poznání se přesvědčí, že to je ještě jinak a hlouběji, ale tento stav musí být pro tento typ zrodu, aby zase někdo jiný se stal třeba fanatikem, a začal být takovým tím přehnaným tím ezo, ezo, který bude žvatlat, co mu jeho ego bude přinášet na pusinku. A bude to zase na druhé straně. Čili cíl je rovnováha - napravo, nalevo, střed. Takže ten duchovní obřad je něco jako cesta do budoucnosti a je tak silná, jak je silný kněz, ale taky, jak je silné diváctvo, protože každý může dostat jen tolik, kolik mu náleží nebo ještě jinak řečeno: Každý může rezonovat s tím, k čemu je rezonančně vyladěn. Když jste vyladěni tak, tak to bude tak, a když ty vyladěni tak, tak to bude tak. A když ještě víc, tak to bude ještě víc. Čili je to obousměrná cesta. Z povídání, které tady mám, vyplývá, že tu nejde o vaše smysly hmotné, ale o vaše duchovní části. Duch většinou hmotnými smysly není příliš vnímán - vyjma případu, kdy vaše hmotné smysly jsou například napojeny na nějakou skutečnost, která se vám promítá a vy vidíte třeba nějaký obraz jako jasnovidci a ten obraz neexistuje. To jen něco se napojí na váš mozek a ten obraz vytváří - ať už je to obraz nebo čichová stopa nebo jinak, to už je jedno. A tedy vám se zdá, že něco hmotného zde je, ale ono to není hmotné, je to jenom tak. Jindy to může být hmotné samozřejmě, když uvidíme nějaké hmotné projevy, materializace nebo jinak, tak to může být hmotné. Pokud hmota může být vnímána jako hmota, jak jsem se vám snažil vysvětlit, neb je to myšlenka, která je tímto procesem vytvářena tak, aby byla vámi vnímatelná jako nějaká reálná věc. V lidské historii bylo mnoho lidí, kteří dokázali, (Promiňte.) jaksi demonstrovat to, co zde povídám. Třeba když si vzpomenu - to, co bylo pro lidi hodně lákavé. Lidi rádi vidí napětí, vidí nějakou naléhavost, a tak se jistý muž jménem Houdini nechal svázat libovolným počtem řetězů, zámků, které si připravilo obecenstvo a ponořit v bedně do moře nebo do řeky a během pár vteřin se objevil na hladině. Není pro to žádné vysvětlení ve smyslu nějakého triku. Lidé velmi rádi užívají chiméru, a to i vědečtí lidé. Když se setkají s něčím, co je nepochopitelné, vytvoří nějaké jakoby myšlenky, jakoby vysvětlení. On ten svůj kousek opakoval mnohokrát v různých variantách a jaksi vystačit s tvrzením, že byl domluven s těmi lidmi a že že že že že, to by nebylo solidní. Musíme říct, že to nevíme. No, takže co nás může napadnout? Snad jen jediné. Jestliže někdo solidně spoután se zbaví těchto pout, tak pravděpodobně se rozhmotní a zhmotní, co říkáte. Proč to můžem říkat? Viděli jsme zmotnění a rozhmotnění i v jiných případech. Nejednalo se o tento případ, ale o jiné. Takže to pravděpodobně možné je, no. Názor si udělejte sami. Takže myšlenka. Myšlenka je vše. Cokoliv se může stát, přestože to není běžné. Můžete být během vteřiny jinde, vzdáleni tisíce kilometrů. Můžete zmizet. Vzpomeňte na náš poslední výlet. To tuším byl Blaník, že. A tam jsme povídali na skále, z které se lámal ten kámen a z které spadl ten kameník dolů. A pak se ho ujali ti velcí rytíři a on se vrátil za kolik - 16 let? Je to tak nějak? Kolik? No, tak mi řekněte, cože se to stalo? Sedí tady mezi vámi muž a žena, kteří někam jeli autem a přesunuli se o 50 km - nebo o kolik? Nějak tak. Víc? Míň? Tak akorát. Čili jeli, doufám, že na přednášku, a najednou se posunuli za krátký čas tam, kde by nemohli dojet. Totéž vzpomeňte třeba na případ toho nešťastného pilota v Miami, který v tom Bermudském trojúhelníku letěl a najednou se přesunul rychlostí, že by to ani tryskáč nedokázal. On měl jenom nějakou cesnu, která lítá těch 250 třeba nebo kolik, a on to měl raz dva. To jsou všechno věci, které jsou reálné, jsou dokázané a které vlastně svým způsobem obžalovávají tu část našich epigonů, kteří se pokoušejí vytvořit svoji představu světa, který je takzvaně řádný, reálný, založený na důkazech, ale zvláštní je, že když se objeví důkazy jiné, než se zdají být běžné, tak důkazy nejsou, prostě zmizí. Ty se nepřijmou. No, takže to je všechno, co souvisí s obřadem, víte? Protože ač je to jakkoliv podivné, takže chceme-li tomu porozumět, tak se tomu nemůžeme jaksi vzdalovat ve výsměchu a musíme to poctivě sledovat a hledat, jak to pochopit a jak to vysvětlit a tak dál. No a teďka, co ten obyčejný lidiček, který se toho obřadu zúčastní. Takže stejně jako se dokážete k někomu přiblížit, když ho máte rádi a rezonujete s ním, tak se doslova jakoby sjednocujete. No tak tady je ten nádeník, který má dělat toho kněze. No tak, abyste se k tomu přiblížili, tak se musíte k tomu nádeníkovi přiblížit tak, že se jím stanete ve své představě, a to ne tak, že si budete představovat, že do něj lezete, ale - to bych vám nepřál - ale spíše tak, že je to harmonizace vědomí. No a pak už se děj vůle Boží, co říkáte? (Luci, děkuju.)
DOTAZ: Co přesně vyvádí lidský organismus z rovnováhy. Co nám nemoc sděluje? Proč přichází v určitou dobu? Je to předem dané? I to, zda se člověk uzdraví či nikoliv? ODPOVĚĎ TP: Ptáme se po osudu. To, co přijímáte svým vjemem, je rovněž myšlenka. Má svoji strukturu, řád a není to jedna kolej. Váš osud nikdy téměř snad není jenom jednou možnou cestou, ale je to větvení. Každý krok rozhodnutí určuje, jaký bude ten další. A tak i tady. (TP: Ještě jednou.) ZNOVU DOTAZ: Co přesně vyvádí lidský organizmus z rovnováhy? TP: Děkuju, děkuju. Vy se ptáte tedy na ty nepříznivé stavy. Svým způsobem tedy vše, co se stane je, existuje, to dávno předtím, než jste vstoupili do svého osudu, než jste byli zrozeni. Dokonce dávno předtím, než vznikl vesmír, i dávno po tom, co vesmír zmizí. Nic nemizí, vše je, vše existuje stále. Vaše vědomí prochází tímto útvarem a vybírá z něj tu osobní unikátní cestu. Z tohoto pohledu tedy je i to, jak zvládnete kterou událost, součástí tohoto útvaru. Byl-li by zde dokonalý jasnovidec, řekl by minutu po minutě, jak bude vypadat váš život včetně vaší svobodné vůle. To je důležité říct. V tom osudu totiž máte možnost volby, a přesto i to je omezeno. Každý osud je vsazen do určitého rámce, tedy je nějak omezen. Může to být omezení, které bude úplně fantastické. Skončíte cestu, spojíte se, splynete s Bohem. I to je osud. Akorát, že se tak podaří jednomu z tisíce miliard za jeden život a jinak to trvá dlouho. To je mnoho životů. Takže záleží, jak jste se rozhodovali v životě, co jste podporovali. Také váha toho, co je dobré a zlé pro vás. To, co pro jednoho bude dobrem, pro jiného bude zlem. Je to velmi různé. To, co vnímá člověk jako řekněmež třeba těžší životní situaci, může být pro něj vlastně lehčí. Takže těžko odpovědět. Jsou tu nemoci, které vznikly z vašich rozhodnutí, tedy karma. Je třeba, abyste získali nějakou zkušenost. Ta zkušenost se nedala získat nějakým procesem rozumu, nešlo to. Musíte tedy něco prožít. Prožíváte nemoc a ta zkušenost vás formuje. To je třeba případ těch karmických nemocí. Patří sem tedy i to, nejenom to definitivní, ale i způsob prožívání nemoci, protože každá nemoc se může prožívat těžce, velmi těžce nebo taky jen lehce. Budete mít smrtelnou nemoc, ale vy ji prožijete velmi snadno a nakonec se z ní uzdravíte. Jindy bude odchod velmi pomalý. Svým způsobem tedy i smrt je obrazem života, a to nejenom v jednom životě. Nesete si s sebou jakousi celkovou banku světla, kterou jste vytvořili. Vždycky, když jste stáli při životě, když jste pomáhali, když jste byli kladnou složkou toho světa - a pozor, abyste nebyli fanatici, to musí být vyvážené - tak jste do té banky přidávali. No, a pak je to ještě jinak. Vždycky je všechno jinak. Pak budete třeba ten nejvyšší. Budete bytost, která se bude muset zrodit mezi lidi. To je hrozný průšvih. A oni vás potom ukřižují. No. To není hezký život, co říkáte. Ani Zezulka neměl hezký život. To byla jedna hrůza. Žít mezi lidmi není snadné. Oni mají svoje názory, víte, a svoje manýry a svoje přesvědčení a někdy jim připadá správné někoho praštit za ucho. To se přece má. Zvlášť, když někdo nesouhlasí nebo říká něco jiného, než my. Přece my máme nárok na tu pravdu. A tak potom jste vlastně jedna z nejvyšších bytostí vůbec. Budete prožívat život, který je pod psa, no. I v tom řekněmež Jeruzalémě ten Ježíš měl pár následovníků. Byla to skupinka. A ostatní mediálně zpracovaní od farizeů řvali nadšením na tom náměstí: "Ukřižuj, ukřižuj, ukřižuj". Byli nadšení, protože Ježíš jde na smrt třeba. A jak to bylo s Mojžíšem a Abrahámem? Škoda mluvit. Toho sice neukřižovali, ale svým způsobem to bylo stejné. Takže, co je to? To je strašně složité. Je tu zákon dění. To je jedna pravda. I on musí mít opak - jako třeba ten Ježíš nebo Mojžíš, Abrahám, předchozí. I J. Zezulka. A je tu "běžný lidský život" v uvozovkách, i když každý život je běžný. No a v něm toto přichází. A teď vy máte svobodu, viďte. No a tak co s tím životem? Narodili jste se do nějaké rodiny, žijete ve svém prostředí, mezi lidmi, přáteli. Vidíte všechno kolem. Máte tady televizi a reklamy. A teďka oni chtějí, abyste tvořili sliny, tak mám ukazujou ty grily, ty špekáčky, a to je úžasné. A pak je přece normální pít. Víte o tom, že kdo nepije, je trochu mišuge. No, a když tohle spočítáme, tak vidíme vlastně tu bídu, která vzniká z vlastního přičinění. Čili neúcta k životu, v tomto případě svému, nerozmyšlenost - přece babička ví, že dítě musí jíst maso, protože jinak bude hloupé a nebude mít sílu. Tak to je. No. Tak tomu vnoučkovi dá ten páreček. Je to asi tak 20 cigaret až 40 vykouřených. Tam jsou dehty, víte. Nebo mu dá něco jiného - šunku. To je dietní potrava. Je drahá, tak už ji naštěstí nedávají v nemocnicích tolik nebo dávají? No. Tak tu šunku, no. To bylo dřív. Dřív bylo líp, tak jste si dali šunku. Mimochodem šunka není maso podle dietářů, víte? To je. Skutečně jsem viděl na vlastní oči jaksi knihu a tam bylo napsáno, že šunka je bezmasé jídlo - vážně. Tak jsem si říkal proboha Pane Bože, kams mě to "prsk". No, chvilku jsem doufal, že tady nebudu dlouho. A tak dále. Ale nejenom to. Je to bezhlavé užívání darů rozumu. Vynalézáme strašně moc. Většina z toho je děsivý průšvih. A tak zdravím mikroplasty ve vašich játrech, ve vašem tělu. Byl to "dobrý" nápad opustit staré dobré sklo. Je těžké, stojí to peníze. No, a tak dále a tak dále. A tisíckrát jinak. A vy se ptáte... Vždyť vlastně žijete v něčem jako je minové pole. Je to bojová zóna, kdy chytrost bez moudrosti na vás útočí. Naposled jsem si koupil, tedy já ne, ale přátelé, máslo - nějaké, máslo, které je čerstvé, neobsahuje vodu. Ejhle, dalo se roztírat a bylo dobré - velmi. Nedávno jsem byl u přátel na jedné konferenci, vlastně kongresu ve Francii - minulý týden. A tam vařili zdravě. No. Našinci vědí, jak to je, viďte. Co je zdravý, tak to je dobrý, ale taktak, že, občas. No, ta potrava byla tak úžasná. Jedl jsem, dámy, třikrát denně - bohatá snídaně, oběd a večeře. A zhubnul jsem. No, vážně. Bylo to chuťově úžasné, bylo to lehké, bylo to prostě famózní. Když člověk udělá tuhle zkušenost, tak začne tušit, jakými "dary" je napájen, no. A teď tu buďte zdrávi. Je to všechno v normě jistě, samozřejmě - bedlivý dohled, no. A koneckonců někteří nám dokonce tvrdili, že to bio je špatně, že to je vlastně manýra. Jednak, protože se to kazí, když tam nedáme ty chemické konzervanty, a jednak proto - je to špatně prostě. No, až sem jsme došli, přátelé. Je to docela slušná cesta kolem mojí hlavy. Jen vidíme, jak ten náš svět pomaličku začíná nabírat na otáčkách, všimli jste si? A jak ta naše chytrost nás pomaličku dohání. A to je jen začátek. Na konci bude změna. Když jdete špatnou cestou, tak v nějaké fázi se musíte otočit. Jinak to nejde. Buď zahynete, anebo se musíte pokorně začít vracet. A to platí i pro otázky mnohem širší než jenom cesta v polích. Naštěstí už teď stále více lidí vnímá a přemýšlí, nenechá se utáhnout na vařené vařené nudli. Jestliže je něco plné chemie, pesticidů a někdo vám bude říkat, že je to skvělé a že to je výborné, tak nakonec stejně pochopíte, že to tak výborné není. No, ale pojďme dál. Čili nemoc má své příčiny hmotné, má své příčiny duševní. Jestliže bude společnost plná strachu nebo nesvobody, násilí nebo jinak, bude to působit na kvalitu vaší duše, která obaluje to boží jádro a která naplňuje to hmotné tělo. A bude docházet k tomu, že ty pochody a procesy v těle nebudou fungovat tak úplně správně, jak by měly, a z toho opět vznikne nějaká nemoc. Měli bysme si vlastně položit vždycky otázku základní. Jak je možné, že nám v posledních desetiletích stoupají tak, jak stoupají, nemocnosti. My se opájíme tím, že jsme schopni často pouze paliativně, tedy jenom jakoby šetřícím způsobem likvidovat následky toho onemocnění, ale to množství onemocnění neustále stoupá. Čili, přátelé, císař nemá šaty. Je něco špatně, víte? Je něco špatně v našem civilizačním směru, v té naší modernosti. To je úžasné slovo. Jsme moderní. A bohužel těch různých stresorů a agresorů přibývá, což na jednu stranu urychluje nápravu, protože čím více jednotlivých částí pod tímto tlakem povolí, tím dříve vznikne akutní potřeba to změnit. Bude to trvat ještě desetiletí, staletí. Jste na počátku této přeměny. Bude krásné fabulovat, představit si budoucí universitu za 100, 200 let, kdy profesores budou své žáky vést k úctě k přírodě, pochopení velikosti Tvůrčího díla, pochopení velikosti jeho zákonů, jeho zákonů ve fyzice, biologii, ve všech ostatních oblastech, kdy je budou učit vnímat souvislosti všech jednotlivých oborů, protože přírodní zákon funguje všude jen jeden, a projevuje se v různých oblastech podle té oblasti. A tak když šlápnu na brzdu, tak je to akce a reakce, a když někoho kopnu do šimpánu a pak zase někdo kopne mě, taky je to akce a reakce, rozumíte? Jen v jiné oblasti. Bude krásné pozorovat vlastně člověka, který je pln otevřenosti ke všemu, co je. Trochu jste to zahlédli ve filmu, který se to snažil vám přenést. To bylo Celestinské proroctví. Viděli jste ho skoro všichni, předpokládám, v té naší společnosti tady. Jistě, že bych se neptal v jiných společnostech, ale tady, předpokládám, že skoro každý. Kdo z vás viděl tenhle film, ukažte. Děkuji. Tak všichni skoro. A on nesl jisté poselství. Abyste se mohli stát vlastně tím vyšším člověkem, vyšším kulturním řekněmež stavem, tak nezbyde, než jít touto cestou. V té době už nebude člověk postrach života rostlinného, živočišného a tak dále. V té době už bude asi jen pár lidí, kteří budou vraždit pro zábavu, rozumíte - pro vyrovnávání vlastního ega či jinak. To jsem se picnul dobře. A dost možná, že se bude člověk snažit, aby nemusel picat on, protože příroda vždycky měla rovnováhu těch svých antagonistů - predátor, oběť a tak dále. Ta příroda patří zvířatům stejně jako nám. I moře patří zvířatům stejně jako nám. A v té době možná pod tím vlivem toho Vodnáře platónského jara, už i ty vlastně idee základní budou vnímány jinak. Bude tu snaha po té propojenosti. A teď nemám na mysli nějaký fanatismus, ale reálné propojení. Tak to by bylo krásné. A ono to přijde. Je to naše budoucnost. Mezitím je pár událostí, které budete muset prožít. Vaše póly se roztají, ledovce zmizí. To už je jasné. Dojde k změnám obyvatelných pásů na Zemi - z důvodu člověka, protože on nepochopil, kdo je, jaké je jeho místo, co smí a co nesmí, a kdo je jeho bratr - že je závislý na každém svém bratru, který tady je, na každém stonku rostliny, na každém zvířeti. On viděl ve svém egoismu jen sebe. Primitivní vzdělanec, který viděl, jen to co může uchopit, znásilnit, použít exploatovat k svému takzvanému prospěchu. No, když kopli poprvé na Ostravsku do vystupující uhelné žíly a zjistili, že to hoří, nemohli tušit, co to způsobí. Když jistý pan Diesel spustil svůj první motor, když jistý pan "Kdo" udělal svoji první turbinu elektrárenskou, nikdo z nich nemyslel, jaké to bude mít důsledky. No, tak třeba se přerodili, tak to budou žít spolu s námi. Uvidíme. To všechno skončí - takže skončí i nemocnost. Po mnoha generacích se vrátíte k normálnímu lidskému životu. Váš průměrný věk bude vysoko nad 100 let - bez nemocí. Ono není tak docela velké vítězství se dožít 100 let, ale přitom živořit. Má to být tak, že jste plně činí a přiměřeně stárnete ale ne tak často jako dnes. Kolik jen kyčlí, kolik náhradních kloubů, kolik jen toho či onoho. Kolik tun léků vám umožní, abyste přežívali o nějaký rok déle, a to v čase, kdy máte právo žít až stovky let. Proti středověku jsme to protáhli, fajn. Ještě nyní, když se budete živit někde za polárním kruhem, tak možná, že budete mít těch 34 let a budete kmet. To je různé, no. To všechno přijde. Tohle si ovšem nezkontrolujete vy ani já, viďte, v tomto životě. Tak se budeme muset spokojit s tím, že to zkontroluje někdo po nás. Ale to ještě bohužel se nachází v tom vibračním bodě, kdy musí jedna epocha dožít, aby mohla vzniknout nová. Nedotknul jsem se ještě oblasti ducha, který je nemocný stejně jako naše hmota. A to je možná ještě horší věc, protože duch rozhoduje o tom, co dělá hmota. Svým způsobem tedy to, co je uvnitř člověka nastavuje i vše ostatní. Jsou tu poruchy duchovnosti - různé -ismy, nesmysly, které jsou vždy odhalitelné jen trochou rozumu a citu, a přesto jim podléhají lidé ve snaze něco získávat, být už tam, mít to dobré, být někým, nějakým "to já už", no. A to všechno je cesta do pekel, protože tak jsme zotročováni. Stejně jako ve vědě musí být poctivost, musí být i v duchu - stejná, ne-li větší. Platí také zásada, že každý ve své oblasti má jít co nejlépe, má vědět, kam patří. Stejně jako někdo v oblasti ducha bude jen velmi těžko komentovat, já nevím, operaci srdce nebo jiný výkon specializované medicíny, tak zase specializovaný chirurg asi nebude tím vždy nejsprávnějším zdrojem pochopení té duchovní části, pokud sám nebude duchovní. Rozumíte mi? Čili je to vlastně o člověku - jaký je člověk, kdo je. Bude tady duchovní až na půdu a bude tím chirurgem, anebo ne. Bude řekněmež ten duchovní a nebude chirurgem, anebo bude. Čili všechno naplňujeme svojí kvalitou, svým stavem duchovním, svým vědomím přesněji. A podle toho, kam jsme došli posvěcujeme všechno, co konáme. Takže to je asi všechno k tomu. Kolik máme hodin? No, 18:00 hodin. Ještě jsem tady něco vynechal, ale nezvládnul jsem to. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Jak se odevzdat vyšší vůli? ODPOVĚĎ TP: Tak to už jsem tak trošku se tady snažil naznačit. Doufám, že to souvisí s tím, co jsem, doufejme, aspoň trošku přenesl - tedy pochopení komu a čemu se to chci odevzdat a jak je to veliké. Takže potom bych se tomu mohl odevzdat. A pozor, abyste se neodevzdávali něčemu, co vám moc nepomůže. To se taky může stát.
A to ostatní na příště, tak. Takže, přátelé, krásný zbytek dne. Ještě se rozloučíme jako vždycky. No, tak se snažte, ať to někam jde. Uf. Tak s pomocí Boží. (duchovní obřad) No, tak to je na rozloučenou. Hezký zbytek dne vám přeji a na shledanou. Příští přednáška je, nevím kdy. Kdy bude? Příští týden v pátek. To jsme nějaký rozběhnutý dobře. Tak se budu těšit. |
