Přednáška Společenství Josefa Zezulky - Praha, 25. 11. 2024

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:

Zvukový záznam (MP3)

Přepis videa:

Dobrý večer, přátelé. Je tady přednáška Duchovní university Bytí a pokusím se v ní reagovat na vaše podněty, jak nejlépe dovedu, a budu doufat, že myšlenky, které zazní, použijete ke svým úvahám, že budete nadále přemýšlet sami a že tedy snad vám budu moci být alespoň něčím prospěšný. Tak. První. 

 

DOTAZ: Dobrý den, je možné si přehrát večerní působení i později? Třeba druhý den? Je to pak slabší? 

ODPOVĚĎ TP: Kdykoliv, čas není. Je pravdou, že není-li spojení obou dvou stran přímé, můžeme dosáhnout menších výsledků. To je pravda. 

 

DOTAZ: Jak být věrný svému přesvědčení o veganství nebo vegetariánství, když si převážná část okolních lidí dělá z tohoto způsobu života legraci? Děkuji za odpověď. 

ODPOVĚĎ TP: Kdyby se měl člověk řídit tím, co si dělá nebo nedělá nějaká část lidí z něčeho, nebyl by sám sebou. Ale hlavně by se mohlo lehce stát, že ta převážná část lidí by se mýlila a kdybyste se k nim přidali, tak byste byli hodni naopak vy té legrace. Čili každý má právo na svůj názor. Jsem-li vegetarián nebo vegan, rozhodně nebudu vnucovat nikomu svůj názor. Na rozdíl od těch nevegetariánů, kteří často vnímají toho vegetariána nebo vegana jako červený hadr býk. To je pravda. Jakmile se odlišujete, tak lidé mají tendenci se jaksi do vás opřít. Jsem-li vegetarián, tak vím, proč to činím. Promyslel jsem to ze všech možných úhlů pohledu a tento způsob života mi vyšel jako nejvýhodnější nebo nejlepší. Z mnoha pohledů - osobních i neosobních. No a to je to, co platí. Když se objeví nevegetarián a řekne něco, co bude naprosto zásadní, no tak v tom případě o tom budu přemýšlet, samozřejmě, a budu hledat tu řekněmež rovinu toho názoru. Zatím se to nestalo. A tak od dob, kdy jsem poprvé navštívil Zezulku a ještě od dob svého mládí, kdy jsem měl významnou vizi, která se týkala právě této oblasti, a pak později po mnoha letech ten Josef Zezulka, můj učitel milovaný, a při první návštěvě mi to vysvětloval, no a od té doby - já nevím kolik let, moc, moc, moc - jsem vegetarián. Nelitoval jsem nikdy, naopak to považuju za jeden ze svých vlastně nejvýznamnějších životních počinů nebo změn. A jsem šťastný v tom, že se můžu podívat bez hanby každému zvířeti do oka, neb jsem žádné zbytečně neutratil. Takže jsem živ, jak vidíte, ještě pořád, doufám, že ještě budu, a ostatní ať si jedí, co chtějí. Tak jenom klid. Lépe je se držet stranou, neprovokovat. Proč?! Je to moje přesvědčení a do mého přesvědčení mi nemá nikdo co mluvit. Stejně, jako by ti oponenti velmi neradi viděli, kdybysme jim mluvili do jejich názorů. Ať rozhodne čas, kdo má pravdu, koneckonců. Teď jste tu - žijete, myslíte, činíte, vnímáte - a když vám z toho vyjde poctivě tento závěr, tak se ho držte! Je to tlak, já vím. Někdy si za něj vegetarián může sám, protože jakmile se začne vymezovat, jakmile začne zdůrazňovat, pak to nebývá dobré. Máme desítky zkušeností, kdy například pouhé sdělení, že jsem vegetarián, vedlo k bleskové diagnóze lékaře: "No to máte z toho, že nejíte to maso!" A je. Máš bolavou nohu, nefunguje ti žlučník nebo něco jiného? Vegetariánství to vyřeší. Je to docela úsměvné. Takže jenom klid. A hledejte pro sebe - jak srdcem, tak rozumem - rovinu těch důkazů, kde že by to, ta rovnováha mohla být. 

 

DOTAZ: Pan Zezulka říkal, že minulost, přítomnost a budoucnost je v jediném čase. V čase jsou pak naše sny pohledem do těchto rovin? 

ODPOVĚĎ TP: No, jak u koho. Většinou ne, v drtivé většině. Ale v tom lidském hejně se najde pár lidí, u kterých ty sny pravidelněji, u některých jen výjimečně, se noří do těch rovin času. Ano, můžete žít ve snu nějakou skutečně třeba reálně existující situaci, která se odvíjela před pěti sty lety, nebo se bude odvíjet za 500 let, a bude to pravda. Ano, je to možné. Stejně, jako můžete vnímat v reálném životě, v bdělém stavu i různé časové roviny, tak se to může stát i ve snu. Je to vlastně vtipné. Přes veškerou domnělou vyspělost, technickou a jinou, ještě nevíme skoro vůbec nic o tom, co je čas, co je fyzika, kosmologie a tak dále. 

 

DOTAZ: Dobrý den, tak si přemýšlím o tom, jak se pan Zezulka narodil ve stejném roce jako můj děda i druhá babička. Kdyby se narodil do dnešní doby, už by se asi nestačil divit, kam jsme to s tím egoismem propracovali a nejspíš by tu ani dnes být nechtěl. Nabírá to všechno takovou rychlost, až se z toho někdy točí hlava. Věříte tomu, že na nás působí i erupce na Slunci? Pozoruji, že v poslední době se cítí někteří lidé více unavení a není jim dobře. Co si o tom myslíte? 

ODPOVĚĎ TP: No, to je hodně komplexní otázka. Samozřejmě, ty poměry v tom našem atomu, tedy Sluneční soustavě, na nás na všechny působí, a to včetně těch nejbližších těles jako je Měsíc, až po všechny ty ostatní - i ty nejvzdálenější. I ony, ty nejvzdálenější, jsou pořád ještě nekonečně blíž než nejbližší třeba hvězda. Pak se ptáte na ty stavy, které přichází. Víte, to, co žijeme, je reálný obraz světa. Má svůj důvod, svůj smysl, svoji podstatou. Jestliže jsme mohli slyšet, že zažíváme konec technické civilizace - a to zažíváme - tak to znamená, že to uvidíme nejenom v amerických filmech, ale že tu transformaci vidíme i v reálném životě stále častěji. Než začal tento rok, řekl jsem, že přichází transformace. Další krok transformace. A je to pravda. Vidíte, jak se množí tyto zkušenosti a je to o tom, že čas a nebo ty děje neplynou kontinuálně, plynule, ony se jakoby kvantují a nějakou dobu se zdá, že se nic neděje, a pak to najednou skočí někam na jinou rovinu. Samozřejmě, že ta doba se musí vyžít a že je to zkouška charakteru. Mnoho lidí se tedy zde projeví, jací opravdu vnitřně jsou a kam došli ve své cestě za člověčenstvím. A i to je dobře. Koneckonců až ten proces pokročí, třeba se změní a bude všechno jinak. Pan Zezulka se narodil do své doby a byla velmi těžká. Byla opravdu... no, škoda mluvit. Je pravdou, že řekněmež - jak to nazvat? - možná takto: když se díváte na černobílé filmy z první republiky, kde jsou nějaké příběhy, tak tam padouch vypadá v podstatě jako dnešní člověk. Takže tak bych to přirovnal. Čili došlo k určitému vlastně zvýraznění potřeb, dosahování, bez ohledu na cokoliv, ale ne všude. Bylo by to špatně. Vemte to z druhé strany - když pozorujeme nějaký negativní děj, tak to přece není důvod k tomu, abysme my sami se utápěli v negaci, že je to strašný, že svět prostě a tak dále. Vůbec ne. Držte svoji pozici. Snažte se, aby k vám tyto vlivy nemohly a to stačí. Těch, kterých se to týká, to je jejich věc, ne vaše. Tak dávejte pozor, aby vás to nedostalo. 

 

DOTAZ: Velmi nízký krevní tlak u 75leté ženy. 

ODPOVĚĎ TP: No, já nedělám tedy diagnózy ani takové věci. Takže začnu tímto: 

 

DOTAZ: Jméno žijícího bylináře, který je schopen při osobním setkání předepsat vhodné byliny? 

ODPOVĚĎ TP: No, to opravdu bohužel není úplně otázka na mě, já se vám omlouvám. Byli tady slavní lidé, že? Mikolášek, paní Kamenická a další a další. A jistě mají svoje následovníky a přiznám se, že nemám s touto linií mnoho vlastně společného nebo zkušeností. Páter Ferda, úžasný člověk, ano. Ale to - všichni jsou lidé jiné generace, která bohužel již odešla. Nezbude než se pomodlit, aby někdo takový přišel. Co se týče krevních tlaků a tak dále, no tak tady jistě je v péči medicíny a snad tedy je děláno, co je možné - že je tam vyšetření kompletní, krevní rozbory a tak dále a tak dále. Jsou látky, které krevní tlak zvyšují, ale já bych nerad tady takhle kázal od verpánku, to opravdu ne, to si netroufnu. 

 

DOTAZ: Je až neuvěřitelné, jak se začínají naplňovat ty transformační změny, o kterých jste mluvil. Kdo se dívá kolem sebe, tak už to vidí. Vyšla zpráva, že se budou rušit porodnice, protože se rodí málo dětí, ve školních kuchyních začnou vařit více luštěniny, ryby upřednostňují před jiným masem a tak dále. Tak uvidíme, co přijde dalšího. Zdravím vás...a tak dále. 

ODPOVĚĎ TP: Ano, ty změny - často vlastně to chování společnosti se podobá trošku i módě. A to i s přihlédnutím na takzvaně vědecký názor, nic proti němu, je správný často, ale přesto jsou zde vidět určité epochy jakoby názorů. Za mého mládí by to bylo jasné - jak má vypadat správná dieta, abyste byli chlapáci, aby vám to krásně myslelo a tak dále. No, dnes je to jinak. Ale úplně! Bylo tady v těch historických dobách - 10 let zpátky, 20, 30 - často tvrzeno mnoho imperativů, tedy mnoho silných tvrzení, přes které vlak nejel. No vidíte a vývoj jde dál, výzkum jde dál a je to zase ta věda, která to často potvrzuje a je to tak správně. Čili svým způsobem řada z těch věcí byla pochopitelná už v tom jaksi okamžiku, kdy se to dělalo. Vždyť přece, já nevím, svého času se dětem jako delikatesa předkládaly třeba husí játra, paštiky z jater a podobně, a to už v čase, kdy naše milostivá chemie pronikla do oblasti zemědělství a kdy bylo opravdu dosti záhodno se těmto koncentrátorům těchto látek vyhnout. V podstatě někdy není síla to ani změnit, musíme vlastně počkat, až ten čas uplyne a lidé opět o ten kousek zmoudří. V současnosti máte dietu masnou - to znamená maso s masem polité ještě šťávu z masa. A to je všechno. Že je to velmi jaksi pochopitelně nesprávné, to je jedna věc, ale jakoby nebyla síla. Všichni vědí, že to je - a tak, anebo tak. Před nějakým časem po revoluci tu byla snaha vytvořit pro školní děti ve školních jídelnách jaksi lepší obraz stravovací, no něco se podařilo, zdaleka ne všechno, v podstatě zas tolik se nezměnilo. Nestačí jenom, aby něco bylo objektivní, nestačí aby se to objektivně prokázalo výzkumem, to pořád nic neznamená - teprve přijetí a zavedení do praxe je to, co něco znamená. Vzpomeňte třeba na ten výzkum Světové zdravotnické organizace, který zjistil, že upravená červená masa jsou stejně kancerogenní jako azbest. No. Zaznamenali jste, že by zmizela upravená červená masa z pultů supermarketů? Vůbec ne! Jsou tam pořád a pořád je grilujete na svých grilech a tak dále, je to pořád stejně škodlivé a ta společnost to vnímá v podstatě jako normální. Kdybyste rozdávali nějakou drogu, tak se na vás lidé zaměří, protože všichni chápou, že to nesmí, že je to nebezpečné. Když vlastně distribuujete látky, které prokazatelně vedou ke vzniku nádorů, tak je to v pořádku. To je ta naše společnost. 

 

DOTAZ: Viliam Poltikovič ve svých rozhovorech o filmu "Smrt jako brána" vysvětluje, že každý člověk se po smrti setkává u posledního Božího soudu s tím, že vlastně vidí celý svůj život, svoje chování z pohledu těch druhých lidí, jak ho vnímali ti druzí - a tím nám radí, že se vyplácí chovat se ke každému laskavě. Je to pravda, nebo je to jinak? 

ODPOVĚĎ TP: Je to dost prostá pravda. Jistě, tak to je, ale je tam několik "ale". Ne každý se setká se svým jaksi vyvedením, s tím světlem. Ne každý. I to je podmíněno určitým stupněm jaksi kvality nebo dobra ve vašem životě. Jsou lidé, kteří k tomuto nepřijdou a čekají často velmi dlouhou dobu v něčem, čemu říkáme očistec, než smí pokročit dál. Jinak je to pravda a je to naprosto geniální, protože ten učitel vám vlastně ukáže jakoby ze všech stran vás, vaše chování, myšlenky a důsledky tohoto chování. Čili často tam uvidíte nejenom to, co cítí ten váš partner, s kterým jste v tom životě jednali, ale vidíte i důsledky toho, co jste udělali - například někoho pomluvíte, pustíte o někom zlovolnou myšlenku a teďka ona teče tou společností a nakonec třeba něco způsobí. A to všechno v tom okamžiku uvidíte. Takže mnohem dál, než jenom k tomu nejbližšímu. 

 

DOTAZ: Když mi úspěch zastínil zrak, jak to změnit? Touha po penězích, stydím se za to, prostě to přišlo. Jak s tím pracovat, prosím? 

ODPOVĚĎ TP: No, je to o osobnostních vlastnostech. Ten čertík to na nás zkouší ze všech směrů. Může to být naše ego, touha vyniknout, touha vlastnit, touha ovládat, mít moc, touha mít - a to všechno vyžaduje poměrně velkou moudrost. Je to vlastně zkouška. A mnoho lidí ji nesloží docela dobře. No tak se nedá nic dělat, příště to bude lepší a budou zkoušet ten svůj úkol vyřešit třeba 20x nebo 50x. Často vidíme, jak velmi nadaní nebo velmi bohatí nebo velmi něco jiného lidé jsou vlastně v tom styku skromní, nenápadní a mírumilovní. Tedy samozřejmě někdy. Jindy vidíme pravý opak - nabubřelou osobnost, která dává všem najevo, že je to "někdo" a že má těch peněz a že toto nebo tamto - no, tak to je nesložený úkol. To se spraví, nebojte se. Čili svým způsobem je úspěch také zkouškou, vždy. Když obstojíte, využijte dary z tohoto úspěchu smysluplně. A když ne, příště to bude lepší. Všecko se to znovu vrátí, nějakou chvíli třeba nebudete mít úspěch, představte si, abyste poznali jeho cenu a jeho smysl. 

 

DOTAZ: Dobrý den, až se stane Praha duchovním centrem, budou v ní ještě jezdit auta a tramvaje, nebo tam bude klid a bude se zase chodit pěšky? Je to ještě hodně daleko, nebo už se to blíží? Měla jsem vždycky Prahu moc ráda, ale poslední dobou, když do ní přijedu, tak se tam moc dobře necítím. 

ODPOVĚĎ TP: Vy byste ráda, abych vám to upřesnil, a já to neudělám - i když se na to jaksi pokoušíte použít fištron - až to bude, tak to bude. Ale zamyslete se z druhé strany - je nějaký zvláštní důvod, aby něco z toho, co popisujete, nebylo? Je to spíš důvod, aby to bylo ve větší rovnováze, aby to mělo smysl. Tak to určitě ano. 

 

DOTAZ: Jaké převtělování má psí duše, když skončí život pejska? 

ODPOVĚĎ TP: Je to stejné jako u lidí. Většinou to bude pejsek a u nějaké části těch nejvyspělejších to bude vyšší tvor, než je pejsek. Zas na té stupnici života, až k člověku. Někteří pejskové jsou ale příkladem jiného zákona. Obecně. Některá zvířata vykazují inteligenci, která není obecně vnímána u daného druhu, tedy mnohem vyšší. Jsou pejskové, kteří jen mluvit, kteří vám rozumí každé slovo. On pejsek dokáže zhruba 300 slov pojmout, když je hodně chytrý. To je hódně, hodně moc. A dokáže i mnoho z toho, co si člověk myslí, že může jen on - mít emoce, paměť a tak dále, také intuici, tu má často tedy vyšší než někteří lidé. Čili když pejsek skončí svoji misi, tak je pro něj vybrán zase další stupínek v té množině psích zrodů, který zase pracuje na nějaké další vlastnosti, kterou ten pejsek může mít. No a když je dost dokonalý a už není skoro co přidávat v té psí rovině, no tak holt musí do složitějšího těla a přijde někdo, kdo je dál. 

 

DOTAZ: Jak změnit to, že bytostně nechci a vlastně už ani nemůžu býti s lidmi, pracovat s nimi - mám z nich strach, vztek na ně, hnusí se mi, mám sociální fobii. Když jsem od nich v bezpečí, jdu mezi lidi maximálně na tři hodiny, pak už cítím, že by mohla přijít panická ataka. Trpím úzkostnou poruchou. Co s tím mohu dělat, krom terapie? Je to moje vina? Tak, jak mi je? V minulosti mi lidi velice ublížili, hlavně i v dětství a v rané dospělosti. Neuměla jsem se bránit. Odejít? 

ODPOVĚĎ TP: To asi nebude ten správný způsob řešení. Dobře, je tu tedy nějaký obraz toho člověka. Je vždycky nějaký důvod, proč ten obraz je, jaký je, ať je to v minulých životech, dětství, dál a dál. A to, co nám může hodně pomoci, je zkušenost těch, kteří žili před námi nebo žijí s námi. V podstatě zase ten čertík nás nabádá tomu, abysme se vymezovali, abysme tu věc začali vnímat ostřeji, s větším důrazem,tedy aby to bylo podobné té fobii. Je tam často prvek strachu, který nemusí být ani profilován, prostě je to neznámý strach. No a to, co to dokáže jako jediné rozpustit, je láska, pochopení. Když máte před sebou nějakého takového pašáka, tak máte možnost buďto zarezonovat a vlastně se mu začnete podobat, začnete vykazovat podobné hnutí mysli: "Jak je to možné, vždyť tohlecto přece..." a tak. No a druhé řešení je se na něj podívat s útrpností a s láskou a říct: "Hochu, ty si to taky jednou zpracuješ." A koneckonců, co se vám může stát, než to, co se stane? Stane se stejně jen to, co se stane. A ti lidé, čím více budete vzbuzovat v sobě tu fobii, tím více budete přicházet do situací, kterých se vlastně bojíte. Je to jako ve škole, ve třídě - když vaši spolužáci vycítí vaši slabost, no vsaďte se, že vnoří ten prst právě do vaší rány. Protože nejsou v té škole vedeni k lidství, soucítění, lásce, pochopení, lidskosti. No, za takových okolností je jasné, že se to moc nepovede. I společnost je založena na boji, souboji, poměřování, často i svým způsobem ritualizované krádeži či něčem jiném. No, to všechno je pravda. Ale to neznamená, že to vy musíte následovat svým negativním postojem. Musíte se bránit, to jo, když je to na místě, ale na místě je to jen tehdy, kdy to je opravdu ohrožující. Většina těch lidí, které potkáte, si vás ani nevšimne, nebudou o vás vůbec přemýšlet, pokud se ovšem nebudete chovat divně - třeba nebudete dělat takhle nebo takhle - no tak to už potom ty lidi na vás soustředí. Jinak si nemyslete, že vás někdo nějak zvlášť pozoruje. Oni také lidi mají svých starostí dost. No. Když člověk vytvoří nějaký psychický blok, který tady je, tak se velmi těžko špatně zvládá, to je pravda, ale kde je vůle, tam je cesta. Já nevím, třeba jeden člověk, kterého znám, dostal tuším hodiny na dálnici. Od té doby už nevyjel svým automobilem nikdy na hiway. Přitom ale - on tvrdí, že to nejde a tak dále - přitom ale, kdyby to opravdu odpovědně zkoušel a měl ten cíl a s láskou na tom pracoval, jistě by to bylo ke zpracování. Musí tedy pracovat. Nic jiného se dělat nedá, protože ať chce, nebo nechce, teď nebo v příštím životě na tu dálnici bude muset vyjet, protože to ten Osud po něm bude chtít. No, takže i tady. To, co nás navštěvuje, pokuď necháme ovládnout naši mysl, tak je to potom těžké. Je velmi důležité, abysme se pokoušeli teda neupírat tu pozornost k těm řekněmež negativním emocím a dějům a žít vlastně trošku - samozřejmě opatrně - ale trošku načisto. Člověk ve svém životě má tisíce možností a příležitostí, které na něj můžou působit. Žádná z dob, které vidíme v posledních staletích, nebyla nějak zvlášť pěkná. Byly to neustálé boje a souboje vedoucích skupin, války a tak dále a tak dále. No. Ale v konečném důsledku to byly i vlastně neshody v rodinách a kdekoliv jinde. Tak kde bysme chtěli najít ten klid? A přesto mnozí z lidí toto všechno dokázali nakonec přejít, překonat a začali zářit jakou lucernička. Bylo kolem nich světlo a bylo úplně jedno, že kolem byla tma, protože světlo přemůže každou tmou. Není žádná tma, která by mohla ubrat ani jeden jaksi luxfer světlu. Tak to je. Svrchovanost světla je nade vším. A tak čím víc se budete upínat na ty chmury toho šedého a temného, tím méně tedy budete zářit. Jakmile začnete zářit, sluníčko bude v pořádku. A tak i vy. Nejste vůbec něčím špatný nebo špatná, jste normální člověk jako každý druhý a netřeba se obviňovat. Chyba je přirozený důsledek života a cesty v životě. Záleží na tom, jak velká, kdy a zda musela být. Ale patří k hledání, a tak se neobviňujte a - často vidím, jak v těžké situaci člověk říká: "Co jsem udělal? Proč já?" a tak dále - no, někdy to tak je, ale to je přece úplně jedno. Je důležité, co je teď, v téhle chvíli, kam jdete, co dokážete v tom sebe laskavém pohledu vytvořit. Panické ataky můžou přijít, samozřejmě, je tady medikace, ale je tady i možnost se učit tyto ataky vnímat ještě předtím, než přijdou, a vědomě se snažit obrátit svůj vnitřní prostor k tomu světlejšímu, k tomu klidnějšímu. Když už přicházejí, tak jim nevěnovat vědomě pozornost, nenechat se jimi pohltit - prostě je tady tento stav, tato hloupá nálada a já se jí nevěnuju, ona sice je, ale jako by nebyla. Zkuste to někdy. 

 

DOTAZ: Co dělat, když vegetariánům nutí ostatní maso? Přijde mi to strašné. 

ODPOVĚĎ TP: To má skoro asi každý vegetarián, tuhle zkušenost, jak už jsem říkal, jakmile se začnete odlišovat, je to, jako kdybyste dali sršáňům jejich pamlsek - prostě se na vás všichni slétnou. A když to vydržíte, tak si na vás zvyknou. Prostě vy jste ten vegetarián a hotovo. Už se o vás tolik nestarají. Ono taky dělat vtipy o někom 100 let je trapné. Pokud se týká toho nucení, no tak jsme svobodní lidé, každý má právo jíst to, co uváží, se všemi důsledky. Jednou to bude tak, že ti, kteří nutili to maso, budou vnímáni jako ti, kteří poškozovali těla druhých. Ono to tak opravdu je. V dnešní době je to vnímáno zcela obráceně. Čili pokuď tedy maso nedáváte, tak podle názoru mnohých se poškozujete. No, dobře. Teď mně v mysli vytanul příběh amerického lékaře, který byl velký propagátorem vegetariánství a byl něčím zvláštní - tuším, že do 116 let jezdil na kole a ve 118 zemřel. Na rozdíl od jeho všech oponentů, kteří odcházeli "normálně", čili tak od těch 65 dál. Takže to je vlastně něco, co bych tady rád sdělil. Nejsem vegetarián proto, abych žil déle. Budu žít tak dlouho, jak mi Bůh vyměří. 

 

DOTAZ: Dotaz na téma a dilema - manipulativní altruismus versus zdravá spolupráce. 

ODPOVĚĎ TP: Ano to je, to patří do toho arzenálu naší reality. Když vidíme některé životní příběhy těch, kteří pochopili, že altruismus může být také - nebo domnělý altruismus - výborným nástrojem k manipulaci, tak to nejsou pěkné příběhy. Má to ale i druhou stránku - každá manipulace se nedá utajit, vždy nakonec vyjde najevo. Budete mít člověka, který vzbudí třeba altruistické étosy - například, já nevím, udělá sbírku pro děti hladovějící v Africe a je to vnímáno jako pozitivní a ono je, jen do té doby, než se ukáže, že většina těch peněz nakonec byla použita k jiným účelům. A že ty děti z nich viděly opravdu velmi málo. Takže to by mohl být třeba krásný příklad manipulativního altruismu. V těch posledních případech třeba i živelných katastrof jsme viděli nejeden případ, kdy různí chytráci a manipulátoři bleskově využili toho oslovení těch lidí tím neštěstím a už připravili tu správnou cestu pro ty peníze do vlastní kapsičky. Manipulativní altruismus je velmi odporná varianta, protože se snaží vzbudit dojem - je to vlastně podvod - budit dojem, že je něco tak, jak to není, a z toho těžit. Cokoliv. Nejedná se jen o peníze, jedná se o - prostě doslova cokoliv - moc, zmíněné peníze, slávu, či cokoliv dalšího. I to patří do arzenálu naší zkušenosti. Určitě všichni jste možná viděli nebo zaslechli o nějakých takových dějích. 

 

DOTAZ: Kdysi jste po čtení palmových listů doporučoval Palaniho. Co se změnilo? Mně četl Palani, nemám tomu věřit? Mimochodem, když jsem zjistil, jak je to v Indii levné, už bych do toho v Evropě nešel. 

ODPOVĚĎ TP: Já nevím, jestli se něco změnilo v mém hodnocení palmových listů, protože to není tak docela jinak než u vás u všech, protože jsem zvědavý, zajímá mě tento fenomén a dělám si zkušenosti. Pokud se týká těch cen v Indii, tak dneska nevím, já už jsem tam to poslední čtení měl přeci, já už nevím, ještě před covidem a to už je dávno. Je pravdou, že různé zdroje vykazovaly různé kvality, anebo kolísání v čase. Někdy přicházely odpovědi velmi přesné, jindy už ne tolik. Bylo to různé. Čili toť otázka. To si musí každý bohužel také trochu promyslet sám. Je pravdou, že cesta do Indie stojí pravděpodobně více než to čtení a doprava do místa toho nádího rovněž. Ale to jsou věci, které se, upřímně řečeno, mě netýkají a ani bych s nimi nechtěl mít nic společného. Takže nějak tak. 

 

DOTAZ: Téma karmy versus výčitky svědomí. Poté, co se člověku stane traumatizující událost, dejme tomu v dětství, se s tím řadu let vyrovnává, cítí se jako oběť a po nějakém čase cítí pocit viny, že vlastně takto někdy ubližoval, ublížil dál někomu. 

ODPOVĚĎ TP: Tak to zrcadlení bývá, to je pravda. A je pravdou, že když člověk se má dozvědět, což nejsou všichni, mnoho z nás nesmí znát své minulé činy - minimálně v té dané době. No a když se to stane, že se dozvíte a není tam třeba něco pěkného, no tak to mnohdy bývá i pěkná rána egu - přece jak bysme mohli něco takového udělat? No a vidíte, ono stačí se otočit na obrtlíku, anebo i v tomto životě a - aniž tušíte někdy i - to nevychází moc dobře. Jsou tam životy, které byly třeba životy zneužití moci, životy zneužití magie či jiné. V těch nejhorších případech s dalekosáhlými důsledky do života okolních lidí - negativními důsledky. Důvod, proč je taková situace vytvořena, je porucha nebo absence nějaké vlastnosti v jádru člověka. Normální člověk nebude kopat do psů, normální člověk nebude mít radost z utrpení nebo z neúspěchu druhého, normální člověk se bude snažit pomáhat a tak dále. No a aby se to naplnilo, no tak když se stane ta porucha, tak se to musí opravit v tom člověku, a to na základě vlastní zkušenosti přímé. To už učil Komenský, že škola hrou a názorností. A ten Pán Bůh to tak má na 100%. Proč? Protože jedině ten osobně a silně zažitý děj, který není vlastně chráněn nějakou vaší manipulací, ale je to natvrdo a načisto žito, dokáže měnit to vaše podvědomí, tu hloubku. Když se něco takového stane, pak se mnohdy hned druhý den s překvapením na sebe podíváte, jak se chováte, jak myslíte. Vlastně se nepoznáváte. Přitom důvodem toho je nějaká prožitá, často velmi emočně prožitá skutečnost. Čili ten důvod, proč tolik často selháváme, je naše vnitřní nedokonalost. A my často prožíváme odrazy toho, co jsme vykonali. A ten osud po nás žádá, abysme to zpracovali. Narodili jste se do pochybné rodiny? Nebo do jiných souvislostí? Pak to možná nebude náhoda a mělo to nějaký smysl. A nic není jenom černé a bílé, rád bych, abyste mé výklady vždy chápali v tomto kontextu. Stejně, jako to může být tvrdá karma, kdy vás Osud připraví do podobné situace, kterou jste vytvořili, třeba ve své dávné rodině, tak to může být proto, že jste museli být zrozeni do tohoto místa zase z jiných důvodů - třeba proto, že jste zde měli něco vylepšit, nadzvednout nebo chránit. A bylo z toho pohledu méně důležité to, co vás potká. Hlavní smysl byl v tom prvním. Čili máme tady různé metody, viďte - konstelace nebo jiné, které se snaží, máme tady psychologické řekněmež postupy, máme tady mnoho dalšího, ale hlavně tu máme život. A i to, jste-li v dobré době, vede k tomu, že životem zkrásníte a že nakonec tu cestu naleznete. Agresivní patologická osobnost, ta je vlastně blízká jaksi zločinci nebo člověku, který není schopen ovládat sebe sama. Čím jste více moudřejší, tím je to jiné. No. Čili oběť je oběť, buďte opatrní. 

 

DOTAZ: Pokud by mi vnukávala myšlenky k sebevraždě a sebepoškozování jiná duše, proč? Za účelem zničit mou osobu? Jak se proti tomu bránit? 

ODPOVĚĎ TP: Podívejte se do světa a uvidíte všechno - odleva doprava. Uvidíte anděly, pomocníky, uvidíte ničitele, démony a všechno mezi tím. Jestliže tedy nějaká entita, bytost je nastavena k tomu znaménku mínus, tak určitě se bude snažit, aby kohokoliv vedla na cestě k sebezničení. Bude to tedy zlo. Je velmi důležité se neladit k tomuto zlu. Čím víc o něm budeme přemýšlet ve smyslu dávání vlastní životní síly tomuto, této entitě, tím víc bude naplněna její snaha, smysl a cíl. Čili je důležité se tomuto vědomě vyhýbat. Stejně jako se většina lidí, ať už právem či neprávem vyhýbá kontaktu s někým - když bude společenským neúnosný, tak s ním ani nesednou k obědu, ani si nepromluvěj, protože to se přece nemá a to se nedělá - ale vlastně svým způsobem tak trochu bysme měli se pokusit jednat i v této oblasti. A to i kdyby se nám ten kontakt připomínal. Je to boj, často těžký boj. Myslet si, že zlo nemá sílu je naivní. A tak to někdy potřebuje opravdu hodně a hodně sil. Převádět svůj vnitřní prostor na to, co je kladné - co je radost, co je nadlehčení, volnost. Protože opak je to vedení k tomu ničení, šedi, temnotě. Často mezi okamžikem temnoty a plného světla slunce může být jenom pět vteřin. Ano. V jednu chvíli můžete být tak a vzápětí se to může zcela změnit. Je důležité se učit rozpoznávat ty děje a následně se pokoušet ty děje tedy řídit tak, aniž bysme se k nim ladili. Když budu myslet na to, že se mi to nesmí stát a budu furt si to jaksi připomínat, tak se mi to stane skoro jistě, protože se tam k tomu budu přitahovat. Čili naučit se odcházet od toho. Nic na světě není poprvé a nic není výjimečné. Všechno tady bylo, je a bude. A tak si nemyslete, že prostě je všechno definitivní, že to tak musí prostě vždy být. Nemusí! Bude jen to, co dovolíte. A i když to nebude úspěšné hned, ani zítra, ani pozítří, bude se to opakovat den za dnem, nakonec to úspěšné bude. Kde je vůle, tam je cesta. Člověk musí něco chtít dosáhnout, samozřejmě pokud možno to dobré, a když to tak je plně prožito, nakonec se to naplní. Není ta věc na světě, kterou byste nemohli dosáhnout. 

 

DOTAZ: Myšlenku na mikrovlnnou troubu - všechny živiny jsou zničené, jsou tam jen hmotou, nebo je to nějak jinak? 

ODPOVĚĎ TP: Tak říkat, že se zničí všechny živiny, to by bylo asi poněkud zkratkovité. Ne, nezničí se všechny živiny, ale potravina se ovlivní, dojde ke změnám, které by běžně nedocházely, minimálně tou rychlostí, protože mikrovlnné záření má tu vlastnost, že urychluje chemické reakce - logicky, je to síla žáru, která všechno urychluje - a je to i vlastně působení tou frekvencí na jádra těch buněk, třeba té potravy a podobně. Teď už nedokážu asi přesně specifikovat, ale tradovalo se před x lety, že Japonci prováděli výzkum kvality potravy z mikrovlnných trub a že to nevyšlo úplně dobře, že tam skutečně byly propady těch nutričních hodnot v té potravě. Přiznám se, že nepotřebuji výzkum k tomu, abych se mikrovlnným troubám vyhýbal, protože ještě pořád mi připadá jaksi přirozenější jiný způsob. Svým způsobem tedy si to každý musí rozhodnout sám. Já jsem svou svobodu využil k tomu, že v mé domácnosti nikdy tento způsob ohřevu, včetně magnetického ohřevu, nebude přítomen. 

 

DOTAZ: Může člověk napravit něco, co už ví, že nedělal správně a proti životu, tedy že ničil sám sebe, aby unikl před životem? 

ODPOVĚĎ TP: Hm, obviňování. Takže podívejte. Zkuste se na sebe podívat jako jiný člověk. Sebe znáte moc dobře, to půjde výborně. Teď se na sebe dívejte, teď si představte, že jste opravdu jiný člověk a že jste člověk. Budete se odsuzovat? Budete se ničit? Anebo budete doufat v lepší a s pochopením pozorovat to, co se stalo? Každý člověk občas někde uklouzne, udělá něco, co není úplně... No dobře, ale to není důvod pokračovat proti sobě. Čili zastavit sebeobviňování. V rámci možností se zamyslet, napravit to, co se stalo, ale hlavně změnit v sobě to, co dovolilo, aby se to stalo. A to je všechno, víc není potřeba. 

 

DOTAZ: Je možno pracovat s psychogenním kašlem? Po mnoha vyšetřeních, kdy je vše v pořádku, se zjistila příčina. Aby se člověk uzdravil? 

ODPOVĚĎ TP: Víte, psychogenní kašel, to je takový zvláštní druh kašle. Většinou je takové pokašlávání, které nemá co dělat s v podstatě s drážděním vašich cest dýchacích nebo třeba se stavem srdce nebo podobně. Je to čistě psychicky podmíněná reakce. Samozřejmě, že jde, jako se vším. Kdybych řekl, že ne, tak byl lhal. Až se mě zeptáte, zda to bude snadné, no tak po 20 letech psychogenního kašle určitě ne. Nejtěžší je změnit sebe. Překopáte celý svět, přenesete celé hory, to ano, ale jen jednu svoji vlastnost změnit skutečně, nejen ukázněním, to je opravdu obtížné. 

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Když jsem nad tím přemýšlel, hledal, tak příčina je podvědomá touha po nemoci, forma ochrany před emocionální bolestí a bezradností. (TP: Ano, velmi dobrý postřeh.) Dlouhodobý strach, obavy, depresivní myšlenky mohly způsobit tento problém? A čtyři měsíce neproduktivního kašle? 

ODPOVĚĎ TP: Samozřejmě. Vidíme to třeba v etologii zvířat. Vidíme (tím neříkám, že jste zvíře, ale můžeme se zde poučovat), vidíme, jak třeba chování zvířat ve smečce například vykazuje určité rituální chování, které znamená, že zvíře, když se stane nějaká situace, začne reagovat určitým způsobem - třeba si lehne na záda, staví se, že... nebo dává potravu tomu druhému zvířeti nebo podobně. A v tom lidském světě je to také tak. Čili někdy se pokoušíme nějakým takovým rituálem vlastně unikat a to může mít tisícerou podobu, nejde zdaleka jenom o kašel, vůbec ne, o cokoliv, co si jen umíte představit. Čili vytvoření nějakého typu reakcí, které jakoby zdánlivě odvádějí od té naléhavosti té situace. Třeba krásným příkladem je druhá fáze hysterie. V té první fázi je to velmi agresivní, velmi jaksi drakonické a tomu hysterikovi je úplně jedno, co s tím způsobí. A když se mu nepodaří takto získat pozornost, tak přestoupí do druhé fáze a tam bude ostentativně předvádět, jak je nemocen, jak potřebuje tu péči, jak prostě je to chudák a tak dále. To je vlastně něco z podobného ranku. 

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Je cestou myšlenková výměna s pozitivní emocí? (TP: Ano, je.) Ladit se k opaku? Kladné myšlenky? (TP: Jistě.) Že člověk je chráněn a chce žít? 

ODPOVĚĎ TP: Ano, jistě. Zase bysme o tom asi měli mluvit déle, nesmí to být jenom klišé, musí to být jaksi postup, ale takto to jde, ano. Čili jsem, jaký jsem. Nejsem o nic horší, než kdokoliv jiný. Jsem součástí toho hejna a nejsem o moc jiný, než kdokoliv jiný, protože všichni řeší podobné věci a mají podobné strachy a prošli si vlastně podobnými situacemi, někdy těžšími, někdy lehčími. V podstatě ale každý člověk má člověčí problémy, stejně jako každý pejsek má psí problémy a každá žížala žížalovské. Takže ta jednota je také velké ponaučení. Dokud se oddělujete, často i tím strachem, tak zvýrazňujete jakoby pohled na to, co podle vás je dobré nebo špatné, nebo co se stane, nestane a tím upadáte do určité ne dobré situace. Stejně jako přijímáte své bližní s jejich stavy, no tak holt někdo dělá takhle, no. No holt. No tak se na něj díváte a říkáte si: "No tak nemá to snadný, ten krk dostane zabrat." A dobrý. A když to máte u sebe, no tak to jsou girlandy sebeobviňování, sebepozorování, komplexů a tak dále. Když budete normální člověk, tak se na to budete dívat a budete to chápat, budete to přijímat. Tak to udělejte i k sobě - buďte normální směrem k sobě, neobviňujte se, berte to, co je. Stejně nic jiného nemáme, přátelé. Takže nějak tak. A všude je něco. 

 

No a to je pro dnešek už všechno. Děkuju vám za laskavé dotazy, zbytek dám do krabičky, protože to jsou většinou dotazy z internetu. A mám tady ještě poslední dva úkoly. 

Všechny živé přednášky v Praze, tady, v sále Josefa Zezulky, budou od příštího roku začínat od 18. hodiny. První bude 24. ledna. Takže v Praze přednášky naživo od 18. hodiny. 

A tady bych vás měl ještě pozvat 13. 12., to už je zanedlouho, tady v 18:30 v Praze, zde v sále, bude koncert Společná věc. A tentokrát bude naším hostem výborná česká - to byste netušili - harfenistka, paní Martina Fryčová. Moc se na ni těším. Už jsme spolu jednou hráli a bylo to pro mě velkým potěšením. Takže se těším na vás 13. 12. v 18:30, pokud byste chtěli, tak zde, v Praze, koncert na Vodnářský zvon, Společná věc a také harfa. 

A to je už úplně všechno. Děkuju vám za všechno a ještě bych se měl rozloučit, abych nezapomněl, takže s pomocí Boží, ať vás provází jen to dobré, světlo do života, trošku taky té radosti. Děláme, co můžeme, máme to všichni tak ostatně, a však ono to půjde.

Ještě něco. Když bylo těžko, anebo jsem viděl nějaké takové věci, tak mi Zezulka vždycky říkal: "Tomáši, vždycky si uvědomte, že na tom mnozí byli ještě hůř než vy a bylo jim mnohem hůř než vám." A to vám bude také pomáhat. Ještě na tom nejste tak úplně... Tak i vám přeji, abyste na tom nebyli tak úplně... No a pokud budete chtít, tak se uvidíme za hodinu, ve 20 hodin při našem pravidelném společném duchovním obřadu. Na shledanou.