 |
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky |
         |
Přednáška Společenství Josefa Zezulky - Praha, 24. 10. 2022Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:
Zvukový záznam (MP3) Obsah:22:47 - Jaký máte, prosím názor na kastrování koček? Právě řeším tuto situaci s naší kočkou. 41:00 - Co je příčinou lymfedému, například sloní nohy? Mohla by, prosím pomoci Biotronika? 43:45 - Co je položená plazma? 48:16 - Jsou lidé, kteří jsou přímo spojeni s Bohem? Nemyslím kněze atd. 52:39 - Dotaz na nový druh léčby. 55:16 - Snaží se každý podvědomě sladit svůj styl oblečení se svou astrální podobou? 1:04:14 - Mohly byste, prosím něco povědět o fraktálních obrazech? 1:09:56 - Říká se, že devátá vlna je ta největší. Proto i měsíc září je tak těžký? Roční cyklus. 1:13:25 - Duchovní rozloučení. Přepis videa:Krásné pondělní odpoledne vám přeji všem. Máme tu online přednášku Duchovní university Bytí a i dnes se pokusím spolu s vámi zamýšlet nad tématy, která nastíníte s tím, že vy sami budete mít vlastní názor a budete chápat tato slova jako -možná - dobře míněnou pomůcku, ale sami musíte jít. Tak, první. DOTAZ: Dobrý den, chtěla bych prosím objasnit slova pana Zezulky, a to, jak dát do rovnováhy své věřím a vím. Z mého pohledu to vidím tak: Já přece mohu věřit, něco i intuitivně cítit, co je správnější pro mé rozhodování v životě, mohu přečíst mnoho dobrých knih, které mě navedou na jiný způsob myšlení, ale skutečně všechno vědět a pochopit, to přece může jenom osvícený člověk. Děkuji za vysvětlení. ODPOVĚĎ TP: No, to je trochu přestřelené očekávání, protože ve slovech "rovnováha věřím a vím" se skrývá celá řada odstínů a stavů, od nedokonalosti až k dokonalosti. Ať stojíme, kde stojíme v životě, máme se vždycky snažit, aby tam, kde stojíme, bylo co nejvíce obsaženo jedno i druhé - tedy věřím a vím. Bylo by chybou si myslet, že vás anebo mě Zezulka vedl k tomu, abysme věděli jen, anebo k tomu, abysme jen věřili. To, co zastupuje "vím a věřím" se v průběhu času mění. Tak, jak vyspíváme a tedy víme stále více, stále přibývá i toho, co nás nutí po zralé úvaze se rozhodnout a věřit. Protože pokud tu je oddělení toho "já" a "ne já", čili celého toho vnějšího světa ve všech jeho významech, nemůže nikdy to poznání být úplné. A tak ta víra, jakoby emoční myšlení, má nezastupitelnou roli. Když se podíváme do historie, je plná, naprosto plná, obého. Někdy víc toho, někdy víc jiného. Duchovní obřady, náboženské přesvědčení, cesta k Bohu... to člověk nikdy neopustil. Je to náhoda? Nebo to byl hloupý primitivní člověk, jak se domnívají modernisté? Anebo naopak hloupí a primitivní můžou být jednostranně zase na druhé straně oni? Toť otázka. Takže budete neustále prohlubovat schopnost poznat, co je správnější. A dnes je to tak, jak to je - a je to správně - se všemi chybami. A zítra to bude o něco lepší a pozítří ještě víc. Říká se tomu vývoj. No. Zezulka velmi, velmi propagoval ve své filosofii právě to hledání - hledání rovnováhy. Ne náhodou řekl o své práci, že je to nové náboženství - náboženství Nové doby, které jako jediné může tento svět zachránit. Anebo zachránit biologickou plazmu. Tak to lze také říct. A je to hluboká pravda, protože "lidština", lidská filosofie je to, co nás jediné může zachránit před sebezničením, protože jak vidíte, když necháte utržený rozum z řetězu, tak to k sebezničení vede. Vzpomenu třeba jenom Čapkovy vize - RUR. Zdálo se to nemožné, ještě za mého mládí. A dnes? Dnes už spějeme k představám, že správný vývoj je minimálně v kombinaci stroje a člověka, anebo dokonce, že člověk splnil svoji úlohu dějinnou a dál už půjdou pouze silikonový pašáci. Že to je správně. Tohle se může zrodit v hlavě jen člověka, který nepokročil ve své cestě, a tak ani neví, kam by mohl jít, býti člověkem. Protože žádný silikonový pašák zatím tedy - bohužel, nebo bohudík - nemůže naplnit význam duchovních praktik a cesty. Nemůže překročit svoji hmotnou realitu danou jeho senzory, kamerami a čidly, která bleskurychle vypočítána skvělým procesorem nejnovější generace uzpůsobí jeho reakci v tisícině vteřiny. Je ale otázkou, jestli toto je cíl. My nemusíme běhat, protože nevraždíme. My nemusíme vidět na kilometry, protože naše potrava neutíká. Zatím je to zelenina, ovoce - jsme fruktivorové. A tak tyto dovednosti už dávno, dávno nepotřebujeme. To, co potřebujeme, je duchovní cesta. Pokuď ji nemáte a neznáte nebo pokuď je deformována různými špatnými zkušenostmi, kdy se různí "také duchovní" vydávají za gurui, za nositele toho správného poznání, ale přitom jim čouhá sláma z bot a v každém slově najdete lež, tak pokuď se budeme řídit tímto, pak jistě se ještě upevníme v tom, že cesta není a že je správné jít cestou rozumu, který všechno nakonec spočítá a pochopí. Je to hluboký omyl! Rozum je výborný sluha, ale zlý pán - stejně jako emoční myšlení - a proto je důležitá rovnováha. Máme stále větší napětí mezi lidmi, stále lepší zbraně, dokonalejší, schopné nás vyhladit během chvíle - to je "dar" rozumu. Bohužel nepřichází více moudrosti, a tak se pereme jak malí kluci anebo zloději ve snaze ukrást druhému bratru to, co jeho jest, místo abysme užívali ve společenství. Takže to je ta NE-rovnováha. V tomto případě rácia. Nerovnováha citu neboli emočního myšlení, ta má jinou podobu a vede ke zničení vašich duší. A teprve to, co žádá Zezulka, tedy rovnováha, je bezpečné a trvající věčně. Ovšem jen málokdy to na Zemi bylo. DOTAZ: Můj názor na kastrovaní koček? Vzali jsme si dvě koťata z vrhu kočky, která přišla pro pomoc do domu našich přátel. No a čas běžel a nyní na nás leží rozhodnutí, zda kočičky kastrovat? Mám s tím vnitřní problém, zároveň však si neumím představit, že bychom dvakrát až třikrát ročně řešili koťátka a hledali jim nové majitele. Naše kočičky mají svobodný život a nežijí v domě a bytě. Nakonec jsem myšlenku kastrování částečně přijala s tou myšlenkou, že přemnožení jednoho druhu omezuje všechny druhy jiné. Ale nevím, jestli je toto uvažování správně? Jaký je váš názor? ODPOVĚĎ TP: Samozřejmě jako každý z vás jsem se i nad podobnými otázkami zamýšlel a hledal jsem svůj postoj, který bych tady uplatnil, a tak se pokusím ho sdělit, ale není to návod, je to osobní věc. Souhlasím na 100%, že ten model přemnožení těch kočiček přináší utrpení tak jako tak, dokonce ještě větší, protože když se daný druh přemnoží, no tak pak přijde na řadu přírodní výběr, umírání, často nepěkným způsobem. Také je tu další faktor - pokud necháme přírodu přírodou a staneme se její součástí a respektujeme ji a nezasahujeme nad míru potřebnou a danou naším statusem, tak se všechno řeší víceméně bez zásahu člověka, snad někdy i s nutností malého zásahu. Jestliže tedy tu kočičku vezmeme a začneme se o ni starat, tak jí zásadně změníme životní podmínky. Při běžných životních podmínkách by kočička byl zařazená do toho vlastně společenství těch predátorů, těch obětí i jaksi těch ostatních a její život by byl regulován přírodním mechanismem, tak jako u všech ostatních tvorů. Když ji ale začnete krmit a zlepšovat její vyhlídky na na život, což je jistě chvályhodné, pak ale přebíráte i odpovědnost za tu druhou stránku - kočička není schopna sama regulovat svoji porodnost. Ostatně ani lidé toho nejsou schopni - jak vidíme, těch sedm nebo osm miliard současných je toho dokladem - natož aby to regulovalo zvířátko, které je o mnoho pater pod člověkem. Pak tedy nezbývá, aby člověk tuto věc řešil, a to i kastrací. Správně by to mělo být tak, že by ta kočička, pokud to jen možné, měla mít jednou koťátka. Alespoň jednou. A pak už ne. Jde o to, že vlastně ta příroda musela nad- jaksi nadsadit u mnoha druhů jejich porodnost, množství potomků. Právě proto, že dochází v běžném životě k mnoha ztrátám. Je to stejné, jako to bylo třeba u nás před 100, 200 lety. Bylo naprosto běžné, že děti vlivem nepokročilé medicíny a ostatních podmínek umíraly, a tak téměř, skoro, skoro v mnoha rodinách byly pohřby malých dětí nebo dokonce špatně narozených dětí. Bylo to vlastně svým způsobem podobné, protože ta přírodní síla zde byla mnohem silnější, která působila na člověka. Byl více podřízen na to, jestli se urodí, nebo neurodí, jestli mu jeho úroda jaksi přes zimu vydrží, nebo nevydrží, jestli se sedře, nebo nesedře na tom poli, nezničí se a tak dále. Čili ten styk s tou přírodou byl mnohem jaksi intimnější. A do toho platily i tyto, tyto souvislosti. Čili často ty rodiny měly tři, čtyři, pět dětí, a přesto ten demografický narůst nebyl tak vysoký, jak by tomu bylo dnes, kdyby to tak bylo. Čili bohužel, myslím si, že je to cesta dobra a nikoliv zla, protože na druhé straně vidím tu nekonečnou bolest těch zrozených jedinců, kteří nakonec buď zničí své vlastní prostředí a ostatní, anebo zemřou hlady a tak dále. Mám s tím osobní zkušenost. První tvor, který mě provázel v mém životě, byla krásná čtyřbarevná kočička. Já byl šestiletý kluk a milovali jsme se. Ona za mnou chodila jako pejsek, měli jsme se hrozně rádi. Jednoho dne mi přinesla takové malinké myšičky, asi takhle, úplně malinké. Byly to právě čerstvě narozená koťátka. A tak jsem to řekl babičce. Babička to zařídila. Přes silnici, donesli to k nádrži a tam ty koťátka utopili. No, bylo to pro mě těžké. Na druhou stranu i chápu jejich důvody. No. Je lépe ne topit koťata, ale nemít je. A proto hlasuji pro tu kastraci. Tak a jdeme dál. DOTAZ: Můžete mi znovu přiblížit, jak je to s radostí a láskou? Je to základní atribut Boha, kromě vědomí, či pouze vyjádření jednoho jeho pólu? Podstata sice obsahuje vše, ale všichni duchovní mistři hovoří o vjemu bezpodmínečné lásky při přiblížení se Bohu v meditaci či duchovním prožitku. Zdá se mi nejasné, že někteří hovoří o prázdnotě, která obsahuje vše. Já sama jsem měla prožitek lásky spojené s energií, když mi bylo pomoženo při vážné nemoci někým neviditelným. Rozhodně jsem necítila prázdno, ale takové porozumění a lásku, až mě to dojalo. Ale lidé mi to nevěřili, ani v rodině. Možná, že si pletu pojmy, ale nějak je té opravdové lásky v této době málo. Strach z obavy z budoucna jí moc nesvědčí. Děkuji za odpověď. ODPOVĚĎ TP: Ano, je zcela přirozené, že se ptáte, jak ptáte. Jste člověk,a tak mluvíte o něčem, co je od vaší současnosti vzdáleno na hony. Čili rozhodně nebudu nechápat váš dotaz. Ale všechno je jinak. Když se ptáme, co je vývoj, tedy to, co vede ke stavům, které popisujete, tak je to rozšiřování svého životního vjemu tak, že se stává vším. V konečné podobě je to stav, kdy mizí věci projevené a je tam už jen ten vrchol té pyramidy, čili to vše, ale v nerozdělení. Čili tam není nic, a přitom je tam vše - to je nejvyšší stav, který můžete zažít těsně před splynutím s Bohem. Je to nejvyšší sjednocení, tedy nejvyšší láska. Už není nic, co by bylo mimo vás, už není nic v čase ani prostoru, v ději, co byste nebyli vy. Čili vy se tím stanete. Vy, kteří jste toho také součástí. No a když se podíváme na vývoj z jiného pohledu, tak vidíme na počátku stavy primitivní - tedy všechny ty egoismy, všechno to oddělování, bojování, ničení, podvádění, lhaní, či co jiného - v zájmu vlastního ega a jinak. Ti, kteří jdou dál a výš, začínají vnímat svět v jeho dualitě a chápat ho. Už nejsou plni kritiky, odmítání, hodnocení, ale vnímají vše s nekonečnou láskou, která je protipólem nekonečné zlobě, která se také ve světě vyskytuje. Aby mohla nastat rovnováha, musí být ti, kteří ničí, doplněni těmi, kteří konstruují - tedy láskou. A tak ti vyšší se s láskou obracejí k nižším a pokoušejí se tomu životu - s láskou pečující - pomáhat. Samozřejmě jen tak, jak Osud dovolí, protože sami nejsou magici a ctí Boží zákon víc než kdo jiný. Proto ve vaší nemoci k vám přistoupila nevtělená bytost, a protože bylo povolení, tak jste ucítila její vnitřní zájem o vás, který byl velmi nerozdělitelný. Byla to síla, velká síla. To je zákon duchovní cesty. Vedle ní je mnoho řečí, které nejsou duchovní cestou, ale jen obyčejní lidé se vám snaží se stavět do role že jsou duchovní, že mají nebo nemají takové a onaké vlastnosti. Ten, kdo je má, je má, a kdo je nemá, i kdyby tisíc slov mluvil, z každého bude znát, že to je jinak. No. Čili je to vyrovnávání všemi směry a násobně. Čili máme-li zde v zákonu dění pól zla a pól dobra, musí být na konci vyrovnány, a tak jste-li již schopni stát v uvozovkách "trochu více po boku Boží vůle", tak jste použiti, abyste mohli ten svět udržovat v rovnováze, když jiní jej udržují zase z druhé strany po svém. Ještě nechápete, co je zlo a dobro, ještě nechápete míru zla, která je na svět vylita - aniž bych chtěl tvořit nějaké jaksi teorie a tak dále - nemusím o tom vůbec mluvit, protože každý z vás, jak půjdete životem a duchovní cestou později, tak toto uvidíte naprosto jasně, aniž bych vám to říkal já nebo někdo jiný. No, takže není v tom žádný rozpor. To, kde není nic, to je před bránou Boží a je to nejvyšší forma sjednocení se vším, co jest. A mezi tím, asi tak od poloviny lidských zrodů, začíná cesta vyrovnávání - kdy vaši duchovní, duchovní mistři se o vás starají a pomáhají vám, i když zpočátku si myslíte, že nad vás není (to je taková duchovní puberta) a že vy všechno sami - a postupně začnete chápat svoji soujedinost s celým světem a se všemi bytostmi, které jsou. A pak vám to bude jasnější. Proto ten dotaz je položen tak, jak je. DOTAZ: Jdu duchovní cestou již několik desetiletí, spousty utrpení prožito, stále se mi opakuje situace soužití s neurvalými bezohlednými sousedy v bydlištích i v zaměstnání. Stále se tak musím uvádět do harmonie - jóga, modlitby, útěk do přírody, do klidu. Ačkoliv jsem tichá a také pomáhám lidem i zvířatům?? (TP:Otazníky.) Jak toto změnit? A jak mít to štěstí a mít alespoň klidné, spokojené bydliště pro nabrání síly a radosti? ODPOVĚĎ TP: No ta otázka se nedá úplně odpovědět bez toho, kdo jste. Často podobné stavy přicházejí zcela zákonitě jako karmické učební lekce, které často vlastně nám zrcadlí to, co jsme sami kdysi ještě nechápali, a tak to musíme prožít na vlastní kůži, abysme to pochopili. Jindy to má jiný důvod. Nemusí to být jenom karmický obraz, může to být dokonce zkouška - zkouška vaší pevnosti, vaší schopnosti odolávat vlivům. I takové životy jsou. Takže dalo by se mluvit o mnoha a mnoha souvislostech. Nejčastěji to bývají poruchy vlastně té cesty - musíme pochopit, že pokud je zpracováno, tak většinou (říkám většinou) se věci uklidní. Ne vždy, zdaleka. To by byl divný svět, kdyby tu bylo jenom jedno řešení. Na světě je vždycky více - dvě a více řešení. No, víte, svým způsobem to, že se snažíte nacházet tu rovnováhu, vás vlastně velmi ctí, protože to je známka silného ducha, který se snaží vzdorovat těm silám, které na něj působí, a aktivně tedy vytvářet protipól. I to je úkol. Velký. Musel bych o vás vědět více, abych odpověděl přesněji, ale to jste mi neposkytla, takže musím zůstat u takové obecnější odpovědi. Neznám vaši duchovní cestu. Mohlo by to být i tak, že je třeba se nad ní zamyslet - třeba jste posluchačem DUBu, kdo ví? To by se taky mohlo stát, ale třeba taky ne. Tam bych už nemohl mluvit o jisté jistotě. Ale ani v tom DUBu na 100% ne. Člověk je tvor tvořivý a často slyší i to, co nebylo řečeno, přetaví si do svých vlastních představ, zkušeností a ono to někdy není úplně v pořádku. Takže hodně štěstí a Boží pomoci. Ať vám ti nahoře dávají cestu, ať nacházíte, co je potřeba. Tedy odpověď zní - nejčastěji jsou to, řekněmež, důvody, které jsou skryty v dávné minulosti. DOTAZ: Chci se zeptat, co je příčinou vzniku lymfadému, například sloní nohy, a zda by mohla pomoci biotronika? ODPOVĚĎ TP: No jen omezeně. Nejčastěji se s tím setkáváme u pacientek, které prodělaly operaci nádoru prsu a byly zavzaty ještě jaksi uzliny mízní, které v té spádové oblasti obsahovaly také stopy nádoru. Často se nestane nic, ale někdy přetětí těch drah znamená totéž na paži, no a pak se užívá teda různých kompresních obvazů tak, aby té tekutiny v té tkáni bylo co nejméně. Pokud se týká klasické sloní nohy, no tak tu jsem viděl asi jednou nebo dvakrát, a to v Indii. Tam je to trochu jiné. Nevím, jestli se podílí na té indické formě nákaza, ale v našich evropských podmínkách to jsou nejčastěji problémy s mízou a jejím průtokem. Ten systém může být utísněn, můžou být napadeny záklopky, které působí při stahování svalů vlastně jako pumpa, kdy tím tlakem svalů se ta céva mízní stlačí a záklopka propustí mízu dál a pak opět se uzavře. Můžou to být tedy jak poruchy vlastního mízního systému, tak tedy následky mechanické nebo následky další. Často vidíme u některých onemocnění tyto lymfadémy třeba na nohách nebo jinak. Souvisí to opět se stavem vnitřních orgánů, souvisí ale také s imunitním systémem, s výživou a s mnoha dalšími atributy. Takže zda může pomoci biotronika - na závěr? No, u menšiny případů. Ne, že by za ta léta mé praxe, což je asi 40 let, se to vždy nepodařilo, ale úplně samozřejmé to taky není. DOTAZ: Co je položená plazma? DOTAZ: Jaký bude zbytek tohoto roku 2022? A co nás čeká v příštím roce, naši Zemi? A jak to bude pokračovat otázce válečného konfliktu? Kdy se zklidní situace? Jak můžeme pomoci? ODPOVĚĎ TP: Pomoci můžete tím, že nebudete podporovat zlo, že nebudete vytvářet negativní myšlenky a energie, ať už kterýmkoliv směrem, a že se občas obrátíte k tomu kdo je nad vámi s prosbou. Protože člověk sám, jak je vidět, není schopen své věci řídit zcela mírumilovně. Co svět světem je, je to neustálý souboj nějakých chtění, nějakých potřeb někomu něco ukrást, nějakých... a tak dále a tak dále, nějaké touhy po moci, po významu, no a tak dále. A dokud člověk v tomto egoismu nezmoudří, nebude svět nikdy lepší. A tak mnohdy se válčí z jedné strany jaksi aktivně, z jiné strany obranně, jindy se lidé brání a je to všechno jinak. Většina těch konfliktů vždy je doprovázená masivní tedy ideologickou kampaní - vzpomeňte třeba na válku Hitlerovu, na to, jak ti nebozí Němci byli přesvědčeni, že jsou v právu. Vzpomínáte na toho Čapka a Bílou nemoc? My jsme v právu! No a pak jste přestali cítit část povrchu svého těla, udělala se bílá skvrna. No a bylo. Takže ptejte se Nostradama, mě ne. I kdybych věděl, neodpovím. DOTAZ: Jsou lidé, kteří jsou přímo spojeni s Bohem? Nemyslím kněze a tak dále. ODPOVĚĎ TP: To je těžká odpověď, protože my všichni jsme přímo spojeni s Bohem, ale v tom spojení je taková drobná přepážka. Většinou ti, kteří až příliš halasně troubí do světa, jak jsou spojeni s tím Bohem, jsou spojeni s Bohem svého ega. Nejčastěji. Ti ostatní jsou mnohem tišejší, jestli rozumíte, protože člověk, který postoupil na své duchovní cestě, první, co zjistí, že ví, že nic neví a že je ničím. To je logické první poznání, které uděláte. Ostatně, když jste člověk, tak jste první zvíře na této planetě, které má trochu rozumu, říkám jen trochu, ne moc, a tím pádem si mnozí ve svém mladickém světě, takové pubertě, myslí, že jsou pomalu pupek stvoření. No, tak budiž jim Bůh milostiv, jsou to jeho děti, myslí na ně s láskou a pochopením, chápe jejich zmatení - někdy se snaží získávat nějaké brebendy z lidí, mámit - no tak to potom zařídí zase Osud a karma, když se to tak stane. Nebojte se, všechno se vyrovná. Lidé, kteří postupují duchovní cestou, mohou postoupit velmi vysoko - skutečnou duchovní cestou - a pak lze řekněmež s jistou mírou opatrnosti říci, že z našeho pohledu jsou Bohu nesmírně více blízko než naši současníci. Můžou to být i naši současníci, mimochodem. A to je nesmírně, nesmírně vzácné. V těch miliardách žijících je to nemnoho jedinců. Když jste třeba pokorným a už víte a jste třeba knězem, tak jste-li takovým, pak se neopíráte o toho "velkého strejdu", abyste ostatní mlátili po hlavě, jak že jste úžasně velcí, ale spíše naopak se snažíte sloužit v pokoře tak, aby to přinášelo lidem pomoc a aby na světě bylo lépe. Takže má to kladnou i zápornou stránku. Takové to velkohubé, to je samozřejmě ten zápor, a takové to hluboké, stále hlubší, tiché, je to, co je tím kladem. Máte na něco názor, viďte, o něčem jste přesvědčeni. A buďte přesvědčeni, že hned zítra bude ten názor ještě hlubší a vaše přesvědčení ještě správnější. Tak na to vždycky myslete.
DOTAZ: Ptáte se mě na komentář k novému druhu léčby. ODPOVĚĎ TP: Ale to bych byl velmi troufalý, kdybych ten názor řekl, aniž bych se důkladně s touto léčbou neseznámil. A pokuď bude pomáhat, no tak budu velmi, velmi šťasten. A myslím si, že budu doufat, pokuď bude účinná, ať se sníží i ty náklady, které zde jsou, jak píšete, opravdu značné, asi jedny z největších v onkologii. Mimochodem zamyslel bych se nad jiným zákonem - když budete chtít řešit jakoukoliv věc a nebudete ji řešit příčinně, tak to řešení bude stále obtížnější, stále sofistikovanější takzvaně - a stále dražší. Tedy to je obecný jev. Koneckonců tedy prospěch okamžitý je dar a je úžasné, že lékaři nacházejí tuto možnost a pacientovi uleví. Je třeba se starat i o to B): Když se podívám na množství studií, které - byl jsem účastníkem konferencí, které se zabývaly onkologií a jinak - když se podívat na množství těch studií, které jsou věnovány tomu akutnímu řešení (čili nalezení správného postupu, dóze, látky a tak dále) a ten zjevný nepoměr hledání příčin a souvislostí, pak to dokládá tento názor. No ale ať má každý svůj. Čili zaplaťbůh, jestli to funguje. DOTAZ: Co se týče stylu oblečení, snaží se každý podobně sladit s tou svojí astrální podobou? ODPOVĚĎ TP: No, je to něco jako když se rodíte a působí na vás genom matky a genom otce a potom taky morfologická centra maminky - jste přece u ní v bříšku, ona na vás působí každou buňkou svého těla a pak je tam ještě vaše dušička a ta do toho všeho ještě zanáší další vliv, někdy větší, někdy menší, ale nikdy to není jenom jeden vliv stoprocentně. A tak je to i v té otázce, na kterou se ptáte. Nikdy to není na 100%. A ten astrální - řekněmež astrální stopa, jakási astrální paměť, která se týká i vaší morfologie hmotné, týká se vašeho duševního stavu i silových vlastností, no tak ta tady sehrává svoji roli. Většinou tedy se tady objevují nějaké cykly. Vidíte to krásně na módě - když se nosí kokrhel takhle, tak se za 60 let nutně dostane do módy. Když ho nosíte takhle, tak se bude nosit také za těch 60 let. Já si dělám legraci, ale v podstatě to tak trochu funguje, všimli jste si? Proto se vyplatí schovat šatník vaší maminky, protože zanedlouho budete zcela in. No. Teda ty hrozný lišky, vzpomínate? Jako šála to bylo, s tím skřipcem, a ty vočička - jako kluk jsem se toho bál. No děs! Ale snad se to už zase někde nosilo. Takže v tom je jistá jakoby příchylnost, čili ti lidé přijímají to, co je třeba nějak oslovilo. Když budete třeba nějakým uniformovaným, tak v tom roce 1900, no tak i v roce 1960, až se zrodíte znovu, se vám ty uniformy můžou líbit - a to buď přímo, anebo nepřímo - budete žena, předtím jste byla voják, a teď se vám líbí uniformy, protože k nim máte nějaký vztah. Takže ano. Samozřejmě, že nic se neztrácí a všechno svojí měrou má vliv. A není to všude stejné, to je na tom krásné, a je to velmi pestré. Kolik máme hodin? Ještě chvíli možem. DOTAZ: Zajímá mě, proč jsou lidé tak skálopevně přesvědčeni, že smrtí odejde jejich příbuzný někam do nebe, nahoru - viz dotaz z minulých přednášek - do pěveckého nebe, hereckého a tak dále. Dále taková ta útěšná tvrzení:"Už mu je dobře." Kdyby měli možnost sledovat duše těch odcházejících lidí, tak by spíš ve velké většině případů viděli, že to pravé peklo po smrti teprve začne. A pak by ještě rádi vzpomínali na sladkou dobu, kdy byli ještě na světě. Typy pekel, kam lidé směřují, dokonale popsal před staletími už Emanuel Swedenborg. A též to peklíčko z filmu Nosso Lar je dost popisné. Proč se lidé opájí představou, že přijdou někam do nebe? ODPOVĚĎ TP: Ano, děkuji, pane "depreso". Protože samozřejmě ten dotaz je dle mého soudu - teda soukromého, to nechci nikomu vnucovat - překmitnutý na druhou stranu. Takže samozřejmě, že existence peklíček na druhé straně není jediná a existují tam i daleko příjemnější místa. Záleží, jak jste žili. A to, proč píšete ten dotaz takto, chápu. Píšete to proto, že vlastně hodnotíte situaci, která vzniká ve velmi speciální době - a té době se říká konec Kalijugy. V tomto období dochází k velkým nonsensům proti životu, proti přírodě, proti všemu. Lidi proti sobě navzájem. A to samozřejmě nemůže nemít své důsledky. A tak procentuelní jaksi zastoupení těch, kteří prožívají, jak vy píšete, "peklíčka", je v této chvíli mnohem větší, než je obvyklý průměr. Když prožijete život jako dobrý člověk nebo vcelku dobrý člověk, který vlastně svému okolí se snažil pomáhat, když mohl, alespoň neškodil, když by mohl, no tak pak se dá očekávat, že ten život i na té druhé straně nebude až tak, jak píšete. Jestliže ale ten člověk se prohřešil proti životu a vraždil, ničil, mučil, no tak samozřejmě musí pochopit - a to znamená, že musí prožít na vlastní kůži všechno to, co tvořil. No a to není snadné. Víte, zlo se dělá velmi dobře. Z kopce to jde. Ale do kopce, to všichni funíme a je to docela náročné. Vzpomínáte? Každý takový malinký postup, každá změna naší osobnosti, to dá fušku. Zato vytvořit nějaký průšvih, když by se nám to podařilo, to jde rychle. Zapomněl jste ve svém výčtu ještě zmínit mnou milovaný film Náš domov, který snad toto ukazuje nejlépe, protože vy "správní", vy zcela v pořádku, vy, kteří jste již téměř spaseni, můžete zjistit k velkému překvapení, že po smrti odcházíte do "peklíčka". Tento hrdina, skvělý lékař s dobrou praxí, manželkou, dětmi, služebnictvem, společenským statusem, si tak občas, já nevím kdy, zašel na ten koňáček do té kavárny nebo kde to bylo a dělal jiné věci - takové drobné - a najednou se potácí v bahně mezi vrahy. A nakonec se ptá: "Proč já?" A to "něco" mu odpoví:"Protože jsi nevědomý sebevrah." Jste si jisti, že po těch pár hektolitrech alkoholu, který jste zpracovali během svého života, vám nebude třeba vysvětlit cena života? Ale ze strachu člověk nemá jednat. A stejně ti, kteří to činí, mi nevěří. Takže se nemusím bát, že bych je ovlivnil nadmíru. Takže je to složité a zároveň jednoduché. Nemůžete na lidech vidět jen jejich chyby, ale také jejich přednosti. Není na světě člověk ten, který by měl jen negativní stránku. A to i když je to opravdu padouch. A tak jde jen o tu míru. Tam, kde je potřeba napravit více, je ten život na druhé straně těžší, ale i ten jednou skončí a jde se dál. Žádné definitivní peklo nemůže být. A víte proč? Protože na konci je Absolutno - Bůh, který je vším a vše k němu jde. Kdyby něco k němu nedošlo, vymanilo by se z jurisdikce Boha a vytvořilo by jakýsi kvazi prostor, kam Bůh nemůže. A to není možné. DOTAZ: Chcete vědět něco o fraktálních obrazech. Mohl byste o nich něco vypovědět? ODPOVĚĎ TP: Jsou úžasné tím, že vznikají jako výsledek výpočtu - čili zadané rovnici zadáte hodnoty a ony vedou k nekonečně pestrým výsledkům. Není to zdaleka jenom Mandelbrotova množina, kterou všichni známe, která je jedním z velmi základních fraktální útvarů, ale ta grafická podoba může sahat od lineárních sítí až po fraktální obrazy a vše ostatní. V této chvíli existuje několik set až tisíc fraktálních k obrazů, v nichž jeden jediný není stejný. Je to pestrost, neuvěřitelná pestrost. Je to matematika Boha, života. Fraktální obraz, který máte na fotografii, je obraz jedné roviny výpočtu. Abyste získali filmový pás, musíte použít jiný způsob, který vám umožní sledovat v reálném čase postup výpočtů. Je to velmi, velmi náročné. Vyspělý počítač bude počítat čtyřiadvacet hodin, několik měsíců - jen pár minut. Existují způsoby, jak to obejít, což se podařilo, a proto můžete na koncertech - mimochodem, teď už jsem si vzpomněl a mám připomenout, že zítra, v úterý 25. se můžeme vidět v Českých Budějovicích v 19 hodin v sále Besedy, Na Sadech 18. Čili České Budějovice, 19 hodin, sál Beseda, Na Sadech. Tam bude koncert Společná věc a v něm jsou často jako doprovod těch skladeb použity právě tyto fraktální příběhy. Jelikož mají vlastnost, která se již blíží vlastně k průnikům tří a čtyř rozměrných prostorů, dokáží tyto fraktální, řekněmež výpočty se přiblížit určitým skutečnostem, které zdánlivě nesouvisí s okamžitou realitou této doby. Je to něco jako rezonance ve výpočtech. A tak tam můžete zhlédnout třeba díl, který se nazývá Atlantis a který je prakticky dokonalým ztvárněním historie tohoto ostrova. Ta řeč samozřejmě je jiná, než byste čekali. Je to řeč obrazová, intuitivní. A přesto zcela přesně popisuje celý rozvoj, vznik, rozvoj, mohutnění až dokonalost dané kultury a popisuje pak první náznaky těch schizmat, rozdvojení, bojů, až směřuje ke konečnému zničení celého kontinentu - a zároveň pokračuje ten výpočet i jaksi reparací, opravením těch škod, kdy se Země opět dostává do rovnovážného stavu a ten cyklus je uzavřen vlastně startem nových kultur, které pokračují po této. Takže to není jediný možný scénář. Vlastně každá z těch fraktálních vizí nebo útvarů má tendenci vypovídat. Je to podobné jako když třeba starověcí auguři sledovali z přírodních dějů možný vývoj děje a často s překvapivým výsledkem - protože znali vztah minulosti a současnosti a budoucnosti - dokázali toto predikovat. Tak ještě honem něco malého. Tohleto je opravdu vážný dotaz, to na příště. To si necháme na příště. Tak něco na závěr lehkého. DOTAZ: Říká se, že devátá vlna je ta největší. Proto i měsíc září je tak těžký? ODPOVĚĎ TP: No, jak pro koho. Vzpomínám, seděl jsem na břehu mořském a počítal jsem kolikátá. A skutečně je v tom určitý rytmus a určitá n-tá je vždycky větší než ty předchozí a pak zase další - a když se díváte dlouho, tak najednou v té fraktální realitě začnete vidět souvislosti. Je to stejné jako když se díváte třeba na běh mraků nebo cokoliv jiného. Nebo na běh dějin třeba. No, takže to je jasné, to funguje. A teď - co je to měsíc září? Když se podíváme na ten dvanáctiměsíční cyklus, tak začíná vlastně první čtvrtletí, to je počátek, vznik života, znovu se vrací míza do stromů, rozvíjí se nový život, pak se upevňuje a vyplňuje, posiluje - a to je čas konstrukce (to končí 30. srpna), nejvyšší vyspění. A pak přichází čas tedy destruktivní (roku), kdy podzim přechází do útlumu života - v našich podmínkách to je mráz, chlad a listy nejsou a tak - a vše se připravuje na další životní cyklus. Ty cykly se objevují i v pásmech, kde třeba ty klimatické změny nejsou, ale mají zase jiný charakter. Čili svým způsobem tedy ten měsíc září je počátek změny, ale ještě pořád je to blízko toho vrcholu, mohlo by být hůř. A i ten poslední čtvrt rok roku není negativní, je pozitivní, pokuď se stane to, co je pro něj přirozené - čili nemusí to být jenom synonymum smrti a zmaru, ale naopak to může být synonymum ukončení, v nejvyšší duchovnosti, cyklu. Ale to by znamenalo, že bysme museli být k tomuto vyspělí - a to často nejsme. Takže žádný z těch, žádná z těch dob není vlastně lepší ani horší. Bez destrukce podzimu a zimy by nebyla konstrukce jara a léta. Jsou pevně spojeny v přírodním cyklu změn. Takže jak odpovědět? Těžko říct. Když vyzrajete a je vám už nějakých -sát, pak můžete vyzrát v krásnou moudrou laskavou bytost. Jistě. Nebo taky nerudného dědka. Takže to je obdoba. Čili přeji vám, aby vaše září bylo krásné a laskavé a aby to tak bylo napořád. Tak a to je pro dnešek všechno. Já se s vámi rozloučím, krátce, ale hlavní obřad, hlavní spojení bude za hodinu. S pomocí Boží, ať vás Pánbůh provází. Mějte se. No, tak. Hodně štěstí, na shledanou. |
