 |
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky |
         |
Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 24. 1. 2021Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:
Zvukový záznam (MP3) Obsah:10:14 – Úvod, apel na vlastní přemýšlení a zpracování předložených názorů. 43:52 – Kde sídlí vědomí – v srdci, nebo v mozku? 49:07 – Jak se bude situace s pandemií koronaviru vyvíjet v roce 2022? 49:39 – Pan Zezulka nevěděl, že je přinašeč, nevěděl, že je Ježíš? 58:43 – Co si myslíte o józe? Jaké jsou důvody, proč ji cvičit, přínosy, možná nebezpečí… 1:07:40 – O šamanech – na příští přednášce. Přepis videa:Vítám vás při naší přednášce Duchovní university Bytí a mám tu vaše dotazy, vaše podněty. Pokusím se na ně odpovídat, vy sami si uděláte vlastní názor a budu doufat, že mé odpovědi budou inspirací pro vaše uvažování. Budu povídat tak, jak jsem byl učen svým učitelem Josefem Zezulkou a věru udělám vše pro to, abych nepřekroutil ani jediné slovo. Tak první:
DOTAZ: Není přece jen člověk všežravec? Spousty malých dětí instinktivně pojídají hmyz. Pamatuji si, že ve školce jsme s dětmi též sbírali různý hmyz, od mravenců až po žížaly. ODPOVĚĎ TP: No, dobrou chuť! Víte, je takové přísloví: "Co je, to je." Ale ono nemá pravdu, protože kdyby bylo to, co je, je, tak tu nejsme, protože není vývoj - protože je to, co je. A proč se snažit někam jinam, proč mít nějaký posun, postup, vývoj? Je pravdou, že tyto, řekněmež, chutě občas přepadnou naše malé a - jen některé, to je důležité. Vezměte to jinak - jestliže je pravda, že jdeme z života do života, tak zřejmě v tom dalším životě nebudeme někým jiným, zcela, než tím, kým jsme byli, protože jsme se jen trochu změnili. A jestliže pozoruji vývoj poslední generací za tisíciletí, tak vidím velmi jasný vzkaz. Generace a generace se živily masem. Někdy víc, někdy méně - záleželo na době - a někdy vůbec ne. Byly doby, kdy bylo normální maso nepojídat a patřilo by to opravdu k velkému poklesku, kdyby tak nějaký člověk v té době jednal. Ale podívejme se na tu otázku z jiného pohledu:již několikrát jsem na svých přednáškách se zamýšlel nad tím, co je napřed v té hmotě položeno - a to je naše tělo. Pak jsem se zamýšlel nad tím, co je v našem duchu a pak co je v naší vitalitě, v naší životnosti. Začneme od hmoty. Doslova žádný prvek našeho těla trávicí soustavy nenese znaky dravce - opravdu žádný. Počínaje zuby, pohybem sanice do stran - laterálním, složením slin, složením žaludečních šťáv a v dalším zpracování, včetně délky střeva a výstelky střeva. Také rychlost trávení je různá u masožravců a býložravců. Je to i proto, že býložravec má složitější přeměnu látek, které vstupují, a látek které, jsou dobývány z té potraviny. Když dravec sežere živočišnou buňku a převádí ji na živočišné buňky svého těla, je to jistě mnohem jednodušší a zároveň to trávení je tím pádem i tedy kratší, bouřlivější a může být i silnější, protože není potřeba získávat čas na tu přeměnu. U býložravce je to přesně naopak. Někteří nižší, než jsme my, lidé, mají dokonce čtyři žaludky, že? - aby to zvládli - nešlo by to jenom jedním. My jsme vyšší. Jsme fruktivorové, tedy pojídači rostlin, cukrů, plodů a semen a tak dále. A tím bych vlastně mohl skončit. Ještě jsem nezmínil výstelku střev, která je u masožravců cylindrická a u býložravců je lístkovitá - s tím, že náš poslední vývojový typ lidský má drobné odchylky, ale je to typicky býložravecká výstelka. A teď pojďme tedy k té duši. Jestliže dělá nějaký tvor to, k čemu v té pyramidě života není uzpůsoben, vždy si škodí - a to velmi zásadně! Kdybyste krmili koně masem nebo kravičku anebo ovci, mělo by to špatné následky. Například v nemoci, která nás tak potrápila a která žrala těm nebohým ovečkám mozek - nemoc lidojedů. A pak se začala objevovat i u lidí, kupodivu - kusy mozku se rozpadaly, mizely. Beri-beri, tuším, se říká té nemoci. No a má to i další následky. Velmi zásadní. Ale ty nejhorší v oblasti ducha jsou právě v tom samotném faktu, že nějaký tvor se vlastně zvrhl. Není člověk jediný, kdo tak koná, dělají to i leckterá zvířata. Není jich úplně mnoho v tom množství druhů, ale přesto jsou. Příkladem může být, já nevím, prase, v posledních letech dokonce i opice, medvěd či další. To, že někdo neposlouchá zcela svoji intuici a svoje zatřídění druhové, to přece nemůže být vyhrazeno jenom člověku, to by bylo podivné. A teď tedy - co nám dává tu jistotu, že tento názor by mohl být správný? A to je velmi důležité, když tedy dokončím tu duchovní část, v které pokud se koná to, k čemu druh není, tak je konáno zlo. Kdybyste měli každý kousek masa, který jste v poledne snědli k obědu, získat s nožem v ruce, asi by tady mnoho těch udatných zabíječů nebylo. Naše babičky a dědečkové, ti byli "úspěšnější" - to byly ty rány za ucha, za ušima králíkům a ty uříznuté, useknuté hlavy slepiček a tak dále. A nakonec i ty slavnosti zabíjení, tedy "zabíječky", kdy se často mnozí chodili dívat na tento děj. Ostatně lidé chodili na popravy lidí, proč by nechodili na popravy zvířat? Něčím je to fascinovalo. Možná tím majestátem smrti, která je nevratná. Protože co zabijete, tomu většinou život nevrátíte - pokud nejste Kristus nebo někdo velmi duchovně významný. Takže pokud se tak děje, nesmírně si škodíte na své karmě - ale nesmírně! - protože jste ztratili schopnost soucítění s těmi tvory. Z toho pohledu vašeho dotazu je to vlastně prostý děj - tak to dítě uloví toho mravence, dá ho mezi zuby, rozkouše ho, kyselina mravenčí má určitou chuť určitě, nebo rozkouše tu žížalu, nebo nějakého jiného brouka - a je to technicistní. Ale je tam i ta složka bytostná, duchovní. Ten tvor trpí, má strach - a je to zbytečné. A za chvíli si řekneme, proč ještě je to zbytečné. V současné době to lidé vedou ad absurdum - pěstují miliony a miliardy červů moučných, jiných a ty pak rozeberou, uškvaří zaživa na oleji a z této bolesti pak se snaží získávat svůj život. Pohled duchovního člověka je ale jiný - duchovní člověk vnímá tu bolest na té pánvi jako svou vlastní, vnímá toho tvora, jako by ty duše rezonovaly,ty bytosti už nejsou odděleny vývojem a kdečím, to není ten nízký tvor, o kterého se nemusíme starat. Víte, jak začínají všechny hrůzy vždycky v dějinách? Rozdělením. Kdysi to bylo rozdělení národem, například, dnes to je například rozdělení jakýmisi kulatými útvary - zajímavé, viďte? Prostě kdykoliv má dojít k nějakému zlu, musíte se odosobnit, odcítit, musíte vnímat to, co je kolem vás, "méně důležité", nezajímavé, nižší, hloupé a tak dále... nebo nebezpečné - a v tom okamžiku začínáte jednat ve jménu zla, protože dobro už neslyšíte. A tak toto je podstata mé odpovědi. Ne, že bych propadal hysterii, když vidím v nejbližším obchodě metrák masa na pultě, vůbec ne, ale cítím upřímnou sounáležitost a lítost s tím nízkým dějem, který už je nevratný - tam už jsou jen ty kusy svaloviny - a já ze svého pohledu vnímám, že je to zbytečné. A teď proč? Ta vitalitní část té odpovědi, která se týká kvality našich životů, je sice pro vás mnohé nejbližší - všichni chcete něco získat: být mladí, mít sílu, být málo nemocní - ale z pohledu problému je dokonce nejméně důležitá. Představte si. O vás totiž nejde. Ale přesto jde i o vás, protože když se podíváme na nemocnost, která je spojená s požíváním masa, tak ať vám říká, kdo chce, co chce, většinou nebude zcela informován. Pusťte si na internetu úryvek z filmu o Hunzech - Hunzové. Uvidíte, že ti lidé se dožívají 120 let v průměru, nejsou zcela nemocní a jejich ženy rodí v šedesáti, tedy v čase, kdy každý rozumný evropský lékař řekne, že se ta žena zbláznila. Jedí zcela býložravou stravu, dokonce část roku, kdy nemají dost zdrojů, jedí něco jako smoothie z meruněk - a jsou šťastní. Žijí vysoko v horách, v údolí, vysoko, vysoko. Toto je to místo, kde má takzvaná výživová věda napnout svůj zájem. A ne si plácat po ramenou - my jsme prodloužili průměrný věk od středověku o 30 let. Protože to je málo. Ta životnost těch Hunzů je neuvěřitelná. Prakticky neznají naše nemoci a je-li jim 120, tak to nejsou bezmocní staříci, ale jsou to lidé plni sil. Toto je potřeba, aby člověk tyto věci promýšlel. Ano. Teď mně tady podali - já jsem se dopustil chyby, protože beri-beri je nemoc z vitamínu B - nedostatku. A ježišmarja vidíte, po tom covidu je to trochu horší. Říkalo se tomu nemoc šílených krav, ale ještě to mělo jiný název a mně teď nepřichází - tak však on přijde - ale to je vědecký název, ale ještě to mělo jiný název. Takže ten omyl mi promiňte, beri-beri - vitamín B, ale toto bylo něco jiného. No, takže to je řekněmež velmi hrubý nástřel k otázce, na kterou se ptáte. Čili nejenom, že vám to nepřináší zdraví, naopak, vede vás to k nemoci. Ne jenom, že vás to jaksi bez následku vyživuje, ale těžce karmicky vás to zatěžuje. Ne jen pro ten samý...prostě cokoliv - když třeba by kůň začal požírat maso, tak je to stejné jako ten člověk - prostě v té přírodě v potravním řetězci jsme všichni k něčemu určeni a jsou tam i šedé zóny. Člověk má strašně rád vlevo, vpravo a nic mezi tím. Ano, to je lidské. Agresivita. Ve skutečnosti je příroda velmi, velmi propojená. Takže kdyby to nebyla pravda, tak proč se proboha ti, kteří se živí býložravě, dožívají v průměru v Evropě o několik let delšího věku, mají o 400 a více procent méně rakoviny - a některých dalších nemocí výrazně méně. To je důsledek toho, že jedí špatně? Ptám se. Naopak ti, kteří vám sestavovali jídelníčky před - za mého mládí třeba, nebo před 30 40 lety, dneska mluví něco úplně jiného, než bylo v té době. A ti, co je budou se sestavovat za dalších 20 let, budou rovněž mluvit úplně jinak. Ale ta pravda výživy bude stále stejná, jenom ten názor se bude měnit. Tak zkuste přemýšlet dopředu, hledejte důkazy, hledejte podporu svých úvah, ať jsou pro maso či proti masu - a pak uvidíme. To je odpověď.
DOTAZ: Můžete mi vysvětlit, čím to, že duch, myšlení - závisí to, jak ovládám svou mysl, na zdraví? Je to přece hrozně divné a složité. ODPOVĚĎ TP: Ale proč? Vůbec ne. Ta lidská bytost se samozřejmě formálně dělí na část hmotnou, duchovní - psychickou a silovou, ale ve skutečnosti je to nesmyslné, je to jenom pro přiblížení. Žádná hmota lidského těla bez ducha fungovat nebude - tedy, pokud to nebude Zombie - a žádná hmota ani duch bez jejich silových projevů nebudou rovněž fungovat. Čili jedno bez druhého v této podobě nemůže existovat. A pokud je člověk vtělený, tak je to tak. Pak přichází přechod na druhou stranu a tam to zase funguje trochu jinak, ale to nechme stranou. Takže vaše mysl ovlivňuje zásadně pochody a procesy ve vašem těle - od těch základních poznatků, kdy radostná, klidná, vlídná, neškodlivá, ne zlá mysl, to je půl zdraví - také úsměv tam patří - až po ty, řekněmež, těžší oblasti, kdy stavy různých psychických ataků jako sebeobviňování, deprese, smutek a další, další, další působí také na činnost orgánů a zase zpětně samozřejmě na toho ducha. Často při hmotných nemocech pozorujeme, že člověk propadá depresím, že třeba z důvodu utrpení, které prožívá, si zároveň ale začíná - zcela pochopitelně - ten bludný kruh otevírat. Jsou tu i tedy opačné směry: jak hmota ovlivňuje ducha, myšlení, tak myšlení ovlivňuje hmotu. A jejich silové projevy. Je na světě jen velmi málo nemocí, které by měly pouze jednu příčinu. Většinou je to základní příčina a k ní se přidružují různé škodliviny, tedy noxy, které pasují k té základní příčině a dokážou ji posílit. Přesto, že ta škodlivina, ta noxa, nesouvisí přímo s tou nemocí, přesto se dokáže vlastně zapojit do toho procesu té patogeneze rozvoje nemoci. Například budete na severním pólu a bude vám hrozná zima, dostanete chřipku - chřipka ale nevznikla proto, že tam byla zima, protože zima není infekční - zima způsobila oslabení vašeho těla a tak tento vir, který je všudypřítomný, dostal svůj prostor. Čili tady vlastně je to tělo, ta škodlivina a ten agresor. Tak to funguje v mnoha jiných případech. Například v poslední době pozorujeme frekvenci názorů, že například roztroušená skleróza má svůj původ infekční - je to, dle mého názoru, názor nesprávný a slučuje pouze souběh, kdy škodlivina, tedy nějaká infekce, se vlastně obloukem dotýká vlastní patogeneze. Vidíme často tady souvislost s infekčními nemocemi a se stavem pacienta při této nemoci, ale mělo by se přemýšlet trochu hlouběji. Já to nebudu příliš rozvádět, jen řeknu fakt: máte-li roztroušenou sklerózu a dojde-li u vás k psychickému posunu razantnímu - prostě se naštvete či tak, trpíte stresem - pak se může do několika hodin objevit ložisko v mozku nebo v míše. To žádný infekt nedokáže. Ten potřebuje přece jenom větší čas. Oni jsou tak mrňaví, že to neuběhne tak rychle. A tím pádem se musíme zamýšlet, jak by to mohlo být. Takže divné to není, není to ani složité, je to jednota. V dnešní době jsou velmi posíleny rozumové schopnosti a velmi potlačeny emoční schopnosti, tedy emoční myšlení - to vede k tomuto názoru, protože většinová společnost v této chvíli je velmi vyvedena z rovnováhy, člověk se jakoby ztratil.
DOTAZ: Každý člověk, který má brýle, tak má ten problém - co jsem přečetla v knížce o psychosomatice - že se nemůže už dívat na něco, či na svět. Nebo to tak má většina? Když si vzpomenu, tak většina těchto lidí je takových ublížených a s pokřiveným pohledem na svět, negativním, ovlivňujícím. ODPOVĚĎ TP: Teď jste si to tedy rozlila u všech lidi s brýlemi.:) Je to tedy zvláštní, že to platí spíše pro větší věkovou skupinu. Dobře, sundám brýle:" Dobrý den" a podívám se na vás - a moje potíž je, že vás nevidím, tak si je zase vrátím a budu pokračovat. Samozřejmě, že ten názor může být v určité části případů i spojen s určitou pravdivostí, ale bylo by podle mého názoru chybou se domnívat, že je to univerzální schéma toho, proč nám akomodace čoček přestává fungovat správně. Bude to tedy o chřadnutí, ať už tedy těch výkonných hybatelů tou čočkou nebo dalšími poruchami, také poruchou ovládání samozřejmě a šedým a zeleným zákalem a tak dále. Čili podívejte- žijete v nějakém prostředí, to prostředí má nějaký převládající životní styl, někdo z vás sedí před počítačem 40 hodin denně, někdo jiný se kouká do přírody. Někdo z vás má plný krásný chrup do 90 a jiný v 18 má vyplombováno - tak je to i s tím okem a obecně s kvalitou buněk. My si nemůžeme úplně vybírat, kde žijeme - a to jak po stránce psychického prostředí, tak po stránce hmotného prostředí. Nevím, teď je zima, tak jsem vzpomínal třeba, kdykoliv vyjdu na ulici - tak jsem už přece jenom trošku, trošku, nepatrně jenom, starší - takže ještě pamatuji tedy lampáře, který rozsvěcí dlouhou tyčí, bidlem ty plynové lampy v ulici a pamatuji každou zimu, jak se snáší šedo-žlutá mlha, kdy v té ulici bylo několik desítek až stovek kamen, které topily na uhlí, a v další ulici vedle také, a tak to byla celá Praha a Praha je v kotlině - no, řeknu vám, kam se hrabou severní Čechy u svých elektráren, protože tam, i když bylo dobré počasí, tak to bylo opravdu příšerné. Takže naše generace vyrůstala minimálně tři měsíce v plynové komoře. Ale to je jen jedna z drobností, pak jsou to další, další a další. Poté, co jsem ve svých x letech - teď mluvím osobně, tedy, promiňte - v šesti letech měl ty duchovní vize a pak mě přeonačili, no, tak jsem jed až do těch vysokých -nácti až -ceti to maso. To také nepřidá, víte? A dělal jsem jiné věci proti svému tělu - jezdil jsem v krátkém triku, jenom takhle, podívejte, tady pocuď, na svém pionýru, protože jsem necítil žádný problém s ledvinami, nebo nějak jinak. No a... a... a... a... a... Takže myslím si, že do Hunzů jsem měl hodně daleko. Kdybych byl Hunza, měl bych možná brýle až ve stovce. Nevím, to jsem ještě nevyzkoumal. Až budu vědět, já vám řeknu.
DOTAZ: Během meditace se mi zjevilo jméno mé podstaty - Haniel - byl to příval radosti a lásky, i když jsem to jméno do té doby neznala. Okamžik propojení s Podstatou. Ale když jsem si později vyhledala toto jméno na internetu, dozvěděla jsem se, že Haniel je archanděl. Moje otázka zní - protože mě to poněkud zmátlo - co to mohlo znamenat? Může být duše z nějaké podstaty spojena s archandělem? Vím, že to byl hluboký zážitek pro mne, ale - bylo v tom ego - ale není to zvláštní? Zvlášť, když jsem to jméno neznala dříve. Nejsem příliš daleko na duchovní cestě, ale přesto jsem se na ni vydala a cítím i své poslání - maluji a přes obrazy cítím a odevzdávám. Ano, možná na tom jménu nesejde, ale bylo to velice zajímavé, že to bylo v meditaci tak nějak mimovolně,nemeditovala jsem na své jméno, ale i tak mi bylo povězeno. Co si o tom myslíte? ODPOVĚĎ TP: No, to máte jako se všemi duchovními stavy, které nás potkají, často přesně tak, jak píšete. Můžou být i jakoby mimovolné, my to nečekáme a najednou se vědomí rozevře. Vidíme to třeba nejnázorněji vůbec u mariánských zjevení - tam totiž ta celková představa nebo povědomí o tom, jak Maria vypadá, co by měla dělat a tak dále, je poměrně hluboce vtisknuta do všech generací. A tam, pokud studujete ta jednotlivá sdělení, můžete nádherně vidět, do jaké míry je tu podstata sdělení, do jaké míry je to osobnost kontaktéra a do jaké míry je to řekněmež připravenost. Samozřejmě, že podstata v nás může být jakákoliv, ale osobně vám to řeknu tak: i kdybych byl někým, kdo se vymyká z vašich představ o bytostném životě, nikdy bych po tom nepátral a žil bych tak, jak popisujete, protože - zase to Zezulkovo: "Tomáši, budete moci jít po náměstí a tam bude socha a vy si budete říkat:" No, to byl ale velký člověk" a budete se uklánět - ale nikdy nevíte, jestli jste to náhodou nebyl vy v minulém životě." Takže na tom nezáleží. Nejpravděpodobněji je Haniel - s nějakou pravděpodobností pouze - duchovně spojen s vaší bytostí. On. Také říkáte, že jste nepostoupila na duchovní cestě - to může být pravda, ale také nemusí.To nikdy nevíte. Jsou lidé, kteří se nijak zvlášť takzvaně duchovně neprojevují, a přesto jsou to nesmírně rozvinuté osobnosti. Jsou bytosti, které někdy hledají, někdy s chybami, a přesto jsou to nesmírně duchovně rozvinuté osobnosti. Takže i vy, abyste mohli odpovědět s jistotou, museli byste se přiblížit k vašim zrodům a z nich číst, kam až na té duchovní cestě jste nedošla vy, jako hmota, ale jako duch. Velmi vzácně přicházejí bytosti, které přicházejí jakoby z budoucnosti nebo z jiné části, velmi vzácně. Je to jeden příklad z milionů a milionů. Rozhodně méně často, než vidíme v duchovních skupinkách v esoterické literatuře, kdy pomalu každý druhý je z Plejád, z Jupiteru, z Venuše nebo odkud, já nevím, a tak si ty skupinky jen...Víte, duchovno znamená začít chápat rozměr vesmíru, rozměr bytostného života, rozměr Boha. Tedy "chápat", no, silné slovo. A z tohoto postoje úhlu pohledu pak takový člověk vnímá svět jinak. Mnozí okolní sleduji svoje potřeby, následky, svoje děje kolem sebe jako něco velmi významného, žijí sami sebou, svými emocemi...Takový člověk už nemyslí tímto způsobem, myslí jinak. Je to asi, jako když jste byli tady někde z Horních Dolních a pak jste vyrazili do světa na zkušenou, takzvaně jste se otrkali, a pak najednou už jste nebyli schopni bojovat se sousedem o tu mez - po 400 let se soudit o 10 cm země - a dívali jste se na to jinak. Prostě to pro vás nebylo tak důležité. A dokud tohle nedokážete, tak vlastně pokud se týká té duchovnosti, můžete říkat o sobě, co chcete, ale budete muset ještě pracovat. Je to také o schopnosti vnímat druhé, tomu se říká láska, a ta láska se neproklamuje slovy, ale jinak. No, takže podívejte, je to krásné, co píšete. Nelze vyloučit ani jednu z variant. Kdybyste byla Haniel no tak by tam ten druhý jaksi nebyl, byla byste to vy. Ale kolem nás je mnoho duchovních pomocníků, nesmírné množství, od těch, kteří při vás stojí - rodiče, známí, kteří jsou již na druhé straně - až po vyšší hierarchii kultury ducha, která končí až u té nejvyšší bytosti. To všechno je jedno společenství. A samozřejmě, že tam musí být i zrcadlový opak. A on tam je. Jen s jedinou výjimkou, a sice, že ta cesta vede takto, čili nakonec všechny ty výkyvy skončí a zůstane absolutní rovnováha. Takže ať vám váš Haniel slouží nebo ať vy sloužíte jemu - protože úkolem anděla je pomáhat, sloužit. Je to proto, že musí zúročit duchovní hodnost, které dosáhl. Nedělal to pro sebe.
DOTAZ: Chci se zeptat: kde sídlí vědomí? V srdci nebo v mozku? ODPOVĚĎ TP: No jo, mozek - to je jasné, ale to srdce mi dělá problém, protože... srdce je hmotný orgán, ale vy to myslíte jinak, já vím. Ano, je zde svět myšlení, tedy mozku, je zde svět emočního vjemu myšlení. Ti, co podlehli kouzlu hmoty, se domnívají, že spustí vědomí nějakou složitější a složitější hmotnou částí. Jenomže to vědomí funguje jinak. A nikdy se jim to nepovede. Mohou se snažit to napodobit, mohou se snažit vytvořit samoučící se algoritmy, které v tom napodobování urychlí cestu, jen jediné nebude tak snadné - to, co se jim může podařit, je vytvořit prostředí, které bude sloužit jinému vlivu, který skrze toto prostředí bude působit negativně, vždy negativně, protože sama výchozí matrice je negativní. Není vůbec potřeba nahrazovat části těl strojem. Proč? Nemá to důvod. Skutečná práce na cestě života a vývoje nespočívá v tom, že běháte jako gepard a vidíte jako sokol. Dokonce někdy souvisí s tím, že už vůbec se nepokoušíte běhat a vidět kilometr daleko. Stačí zavřít oči, posadit se v sedu a už jste tam, kam žádný hmotný primitivní prostředek nikdy nemůže dosáhnout, protože je sám o sobě jen polovinou, protože ten hmotný prostředek je sice podobný tomu tělu, ale schází mu druhá půlka. Takže vědomí provází bytostný život, tedy hmota a duch se propojí a z tohoto spojení vzniká tedy duše, žijící bytost. Ta úchylka a odklon od cesty ducha, kdy mnozí zapomněli, že je a jak je důležitá a jak je úžasná a cenná - žádný počítač ji nemůže nahradit, protože počítač pracuje jen s tím, co má - duše pracuje s tím, co má Bůh a to je poněkud víc. To všecko přejde, nemusíte si dělat starosti o lidskou kulturu a tak dále. To už tady bylo stokrát - je to jako móda sezóny, jak to zpívá pan Suchý:"Kaiserok této sezóny mi dobře nepad." V jedné době se vzývá to, v druhé něco jiného. Snažte se být nezávislí a svobodní ve svém úsudku, abyste na jedné straně nepodléhali sektě rozumu, na druhé straně sektě emoční - obojí by bylo zničující. Vědomí je nezávislé na hmotě vašeho těla a může být kdekoliv. Jen proto,že běžně je s tělem spojeno tak, že téměř nikdy neopouští, to neznamená, že to je tak. Jednou přijde doba, kdy vaše vědomí bude svobodné i ve hmotě. Budete schopni... a tak dále. No, nevím, tohle bych nechtěl odpovídat:
DOTAZ: Jak se bude situace s pandemií koronaviru vyvíjet v roce 2022? Mor také po čase zmizel. ODPOVĚĎ TP: Tam je vyslovena ta naděje, ta touha. To je pěkné. No, v tomto roce - lepší, možná, pak trochu horší a pak znovu.
DOTAZ: Pan Zezulka nevěděl, že je přinašeč? Nevěděl, že je Ježíš? ODPOVĚĎ TP: On po tom nikdy nepátral, jako by tato věc byla neexistující. Ono je to vždycky tak - existuje duchovní zákon - přinašeč to o sobě nikdy nesmí vědět. A taky to neví. Nevěděl to ani Ježíš ani Mojžíš ani Abrhám, přestože konali zázraky, oživovali nemocné, slepé, mrtvé, přecházeli suchou nohou moře a nahoře získávali svoje desky. Je to duchovní zákon. Víte, v čem má velkou výhodu? Ono to přinašečství je hodně lákavě pro mnoho lidí, kteří by chtěli něco znamenat. A tak všichni, kteří se prohlásí, že jím jsou, jsou podvodníci - vědomí či nevědomí. Někdy prostě ta jejich vnitřní touha... kdyby jen věděli, jak těžké je být přinašečem doopravdy. To není o tom, že někdy někde něco plkáte, víte, to je mnohem těžší. A tak nikdy, za celou dobu mé cesty s ním - a byla dlouhá - nezazněly věty:"Tomáši, já jsem přinašeč, já mám pravdu, vy mě musíte věřit." A tak dále. To by bylo přímo popření. Tak to nikdy nezaznělo.
DOTAZ: Jaká práce je vyspělejší než druhá? Biotronika je nejvyspělejším možným druhem pomoci druhému? Pak se jde do práce v roli již nevtělených andělů? A pak Podstata a pak žížala a kypření půdy? Nebo buňka kyslíku? ODPOVĚĎ TP: Klidně. Ale každá práce má zcela stejnou hodnotu. Doslova každá. Pomoc člověku - podívejte třeba, zrodí se člověk a bude mít řekněmež průměrné tělo, ale bude mít nádherné ruce. Dost možná, že to může být i proto, že v tom minulém životě uklízel exkrementy po jiných lidech a činil to zcela přirozeně. A tak dále. Čili, podívejte - každý, kdo přispívá, ale i každý, kdo nepřispívá, aby to bylo úplně složitější, je součástí života a každý má nějaký jiný úkol. Máte být pijanem, hráčem nebo jinak? Musíte to realizovat, tu zkušenost získat. No, nedá se nic dělat. Milostivý Bůh vám dát možnost a zároveň s velikou láskou zařídí, abyste se z tohoto poučili. Co se týče biotroniky, ta má řadu stupňů. Není to tak jednoduché. A těžko ke komentáři.
DOTAZ: Chci se zeptat, jestli trápení, nemoci, bolesti čistí karmu? Zkrátka jestli si tím člověk odžívá nějaké zátěže duše z minula? A děkujete za každodenní společný duchovní obřad - těším se celý den. ODPOVĚĎ TP: Děkuji. A já vlastně taky. Je to něco jako slavnost - slavnost ducha pro mě, v této chvíli se ladím TAM - a to nemůže být docela všední. Tam to není všední. Ale pojďme k otázce. Jinak. Odžívat zátěže? Ano i ne. Protože smyslem těchto karmických vazeb je vás změnit. Čili když to prožíváte - jak vy píšete: odžíváte - tak se měníte. Protože když nám nic neschází, tak nás ani nic nevede k tomu, abychom zaseli, viďte? Proč bychom seli, když máme plnou sýpku. A pak přijde chvíle, kdy sýpka se vyprázdní a my zjistíme, že jsme neseli. A je problém. Čili ne, že by vývoj musel jít bolestí - vůbec ne. Všechno záleží na tom - vezměme to jinak: chci dojít do Říma, například. Tak se vydám tím jižním směrem, přejdu Alpy a seskáču až dolů na tu botu italskou. A můžu jít přímo a třeba to nebude úplně snadné, tak lehčí cesta bude někdy vést oklikou. Jednou jsem vám takhle putoval po horách, vysoko na ledovcích, a najednou se tam objevil človíček. Tak jsme se dali do řeči a on to byl člověk, který překonal Alpy napříč, myslím že 6000 km nebo kolik, jenom na kole, pěšky a tak dále. A to přímo. Kdybyste viděli ty výkony, kterých on se dopouštěl, tedy je páchal, to bylo neuvěřitelné. Takže ano, přímá cesta je - ale pak jsou i cesty jiné. Já tam můžu jít přes Ameriku, nebo přes Indii, nebo koneckonců proč ne přes Severní pól. Pak se pozdravím s lachtany a s ostatními a pak to vezmu zpátky přes Jižní pól, aby toho nebylo málo, a dorazím do Říma. To je obraz té karmy. Čili život je tep, život je vývoj, změna - a ta změna neprobíhá zdaleka jen jednosměrně. A zároveň, když už to musí být, tak ta syrovost karmického vjemu vás najednou přivádí, jak se říká: "ke křížku". To se to modlí, to se to prosí, když je ouvej, viďte? A předtím - napadlo vás někde na pláži v Bulharsku nebo v Chorvatsku se modlit? No, přece vůbec ne. Až poté, co vám pan doktor řekl, že to nebo ono. Takže tak to je. No a někdy prostě se nám to připomene. Smyslem života není utrpení a bolest, ale bolest a utrpení je součástí života - někdy z karmických důvodu a někdy úplně jinak, protože domnívat se, že každá nemoc těžká je třeba karma je nesmysl. Vůbec ne. Domnívat se, že každý špatný život je karma - vůbec ne, protože je tu ještě vyšší hledisko bytostné, mravní, osudové. Na to ještě člověk nedohlédne - vlastní smysl smyslů, proč stojíme, kde stojíme.
DOTAZ: Ptáte se, co si myslím o józe. Je bezpečné a dobré ji cvičit? Doporučujete cvičit jógu pro zdraví? A kdy se nedoporučuje cvičit jógu? Jsou u toho nějaké negativní účinky či působení a zdali ano, tak jaké? Může být i nebezpečné cvičit jógu? A jestli ano, tak kdy? Kdy se nedoporučuje? ODPOVĚĎ TP: Jóga je něco, co se dá nazvat péčí o tělo a také duchovní přípravka tímto způsobem, protože vás učí ovládat tělo, aby vás neobtěžovalo, podílí se na zlepšení zdravotního stavu tak, aby vás neobtěžoval, abyste se mohli věnovat své duchovní cestě. Samotná jóga ale přímo duchovní cestou, tou nejvlastnější, není. Když skládáte svoje - no, jak to nazvat - svoje silová centra do určitých pozic a obrazců, tak tím vytváříte určitou rezonanci. Rezonanci s tím, co je, rezonanci s vesmírem. Není to zdaleka jenom "Pozdrav slunci" a další, které někdo vymyslel třeba před sto lety, ale je to celá řada dalších figur. Velmi nápadné je také to, že když cvičíte jógu, tak přestože to z vnějšku vypadá jako "brnkačka", viďte - takové protahování a tak dále - no, tak řeknu vám, že po té hodině jógy tedy, nevím, jak ostatní, ale jaksi rozhodně jsem nebyl neunaven. A to velmi. A pak jsem viděl třeba svoje přátele, tak třeba na Arunáčale tři mladí kluci, kdybyste viděli, jakým způsobem - pod Arunáčalou je takový obrovský balvan, já nevím, 30 na 20 metrů nebo víc - a tak jsme se tam, protože se chodí kolem té hory spodní cestou, tak jsme tam zastavili a teď - co by dělali, že jo? - tak tam začali cvičit jógu. No, kdybyste viděli čistotu provedení těch nejobtížnějších ásan, tak by to asi způsobilo u řady Evropanů poněkud - co? no depku, protože ty ásany byly cvičeny naprosto čistě. A pak samozřejmě ti starší duchovní, kteří se zde pohybují. Nakonec i moje lékařka, která mě léčila, byla zároveň lékařkou Západní medicíny a její rod se věnoval ájurvédě několik generací. No a cvičila jógu. Úžasné. A snažila se, abych i já cvičil. Čili je to velmi sofistikované, je to odpozorované intuitivními a moudrými lidmi, často s hlubokým vnorem. A pro duchovní cestu to není nutné, ale je to velmi, velmi pomocné. Čili bude-li váš osud, pak se k tomuto dostanete. Já pamatuji doby, kdy žádná jóga tady nebyla, v podstatě. A kdy - já nevím, kdo to tenkrát spustil - ČSTV nebo kdo, tak to sem přivezli potajmu jako tělesný systém, jako cvičení. Až později nepatrně se začalo spekulovat o tom, že je to také duchovní záležitost. Jogín musí třeba se učit pevné vůli a zpravidla doprovází jógu také meditativními snahami a tak dále. Čili ono jen zřídka jde čistě o jógu ve smyslu tělesného cvičení - velmi často je to vlastně komplex. Myslím si tedy, že je to přínosem, pokud se to nestane fanatismem. Co tím myslím? Ne jóga, ale přístup. Podívejte - třeba budete mít velmi moudrou knihu a vy tu knihu se budete učit nazpaměť, ale přitom si nebudete uvědomovat, co ta kniha ve skutečnosti říká, vy to nebudete žít, vy to budete jenom memorovat. V tom případě přínos té knihy bude nulový. Tak je to ve všech jiných oblastech. Pokud se týká nebezpečí, tak jsou-li to zavedení učitelé, anebo máte mimořádnou intuici, tak to tak nebude. Každý z těch jógických obrazců vašich těl vzývá určitý komplex sil a ladí se s určitou částí vesmíru. Pokud byste pracovali nerovnovážně, jednostranně, potom by se mohlo stát, že posílíte příliš určitou část na úkor jiné. Samostatnou kapitolou je potom jóga sil - kde už to neplatí vůbec, tam to nebezpečí je značné, protože vždycky, když začínáte ze své vůle sahat po silách, tak už stoupá vaše odpovědnost, ale taky nebezpečí. Proto je zde vždy nutný duchovní mistr, který ví a zná a žádné - taková ta "cochcárna" - já se to taky... Kdepak! Protože potom je to prostor bezpečný. To platí pro ty silové cviky - užívání Kundalini a další. Vy s nimi pracujete stejně, i v té józe. Když konáte ty ásany, tak zcela přirozeně pracujete se silovým systémem. Jakmile ale s ním začínáte pracovat vědomě, tak to už potom neplatí. Takže odpověď zní: půl napůl. Počátky velmi jistě, pak řekněmež již vedení a pak tedy naprosto podmínka vedení - a to ne někým, kdo si o sobě myslí- v žádném případě - ale někým skutečným. Dokonce nejde ani o vaše zážitky nebo jiné věci. Duchovní stav je faktum. Jestli mi rozumíte?
DOTAZ: "Nevyléčitelné neexistuje. Nemusíte mi věřit, každý ať se přesvědčí sám." Bruno Gröning. Zdá se mi, že je to proti realitě, že je přeci vše, tedy i nevyléčitelné, že je dualita. Zlo i dobro. ODPOVĚĎ TP: Ano, ale to ještě může být jinak, protože vyléčit se nemusíte proto, že jste nedosáhli na to vyléčení. Takže na jednu stranu souhlasím s výrokem, na druhou stranu - tu praktickou, životní - už příliš ne. Žijeme ve světě, kde se mnohokrát přesvědčujeme, že je tu i nevyléčitelné. Ale pokud mám odpovědět z jiného pohledu, musím říci - vzpomeňte třeba na tu Bibli: Ježíš konal a konal s úspěchem. A nejenom on. I jeho učedníci. A koneckonců potom v těch dalších staletích mnoho dalších a i v těch předchozích staletích - ať už to byl Abrahám, Mojžíš... bylo to. Všichni ti, kteří byli vedeni těmi nejvyššími, po těch dvou tisících létech, zhruba, tak všichni ti museli zcela zákonitě nejenom pracovat pro řekněmež jednu stranu - to je ta cesta, ale museli zároveň dávat z té cesty těm, kteří byli kolem nich. Á, tak to už si necháme na příště. Budeme se těšit, jestli to nepřehází, tak tady budou šamani. Ale uvidíme, co ještě přiběhne za dotazy do naší krabičky. Takže, přátelé, to je pro dnešek všechno. Děkuji vám za vaše podněty. Mějte se krásně, duchovní ochranu vám všem, ať nacházíte to podstatné ve svých životech a ať také ti, kteří jsou nad vámi, vám smí pomoci, protože ona jedna strana je pomoc a druhá strana je tu pomoc připustit. No a za hodinu se uvidíme při našem společném duchovním obřadu. Tam jeden tazatel psal, že se těší. Těším se i já, protože je to svátek. Víte, toto je realita - to, co je kolem nás - a pak je ještě ta realita, která je tisíckrát, milionkrát větší - realita světla. Je to úžasné. Přiznám se, že když jsem s vámi a podaří se, aby vaše vědomí byla taková, jaká mají být, tak to vnímám a je to velká posila hejna - jsme všichni jedno, jsme jeden a stojíme před tím velkým a to má svoji velkou váhu. Tak se těším. A ještě jednu věc mám na srdci - je tu novinka. Od 11. února - kdy bude první shromáždění - duchovní shromáždění se budou odehrávat v pěti velkých městech: v Ostravě, v Brně, v Praze, Českých Budějovicích a Plzni. Budete moci přijít, je to pro vás pro všechny. Takže na internetových stránkách najdete podrobnosti. Je to vlastně znovu možnost se setkat osobně a víte, ta duchovní praxe nikdy se nedá, téměř nikdy se nedá tvořit jen on-line, je důležité býti si nablízku. Je to stejné, jako s tím duchovním obřadem, jak jsem říkal. Takže to je novinka. Jistý čas budou ty přednášky v souběhu, tedy obě dvě formy: on-line i tyto možnosti. No a to je pro dnešek všechno. Těším se na vás. Na shledanou. |
