Přednáška Společenství Josefa Zezulky - Praha, 20. 11. 2023

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:

Zvukový záznam (MP3)

Přepis videa:

Dobrý den, vítám vás při naší přednášce Duchovní university Bytí. Rád bych se pokusil odpovídat na vaše podněty a to tak, aby to byla pro vás řekněmež nějaká pomůcka nebo podnět k zamyšlení, ale aby to bylo nevnímáno jako umíněná pravda. Takže rád bych předložil svobodně svůj názor a vy mějte svůj. 

 

Hned první dotaz je pěkně kontroverzní - anebo nemusí být. 

DOTAZ: Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jak vnímáte Bibli? Je v ní podle vás nebo podle pana Zezulky nějaká pravda, nebo je to spíš taková pohádka? A jaké bude mít tato kniha místo v budoucnosti? Děkuji za odpověď. Simona. 

ODPOVĚĎ TP: No, to je velmi diplomatický dotaz. Zkuste někdy přemýšlet. To máte tak - jako všechno na světě má i tato kniha své zastánce i své odpůrce. Čím déle jsem na světě, tím více si vážím těch řekněmež myšlenek, jader, která jsou obsažena ve všech knihách, myslím ty základní, o kterých bysme mohli mluvit. A jelikož jsem věnoval i určité úsilí, abych pochopil i řekněmež jiné systémy, které jsou zdánlivě naprosto, ale naprosto jiné, mimo můj okruh, z kterého já vycházím, což je Evropa, a nakonec člověk pozná, že ono je všechno jinak a že mýliti se je jistě lidské a že ten základ je, jinými slovy, stále stejný. Když se podíváme na knihu, na kterou se ptáte, a její historii, tak pokud jsem dobře informován, tak v podstatě tato kniha vznikala staletí po tedy poté, co byl Ježíš zavražděn a - měl na tom zásluhu jeden mnich - a tato kniha se pokoušela zachovat všechno to, co v té době bylo k dispozici z jeho odkazu. Pro mne v této otázce jsou velmi důležité i písemné řekněmež záznamy, které tady vznikaly velmi blízko po odchodu Ježíše a které se nakonec podařilo po těch tisíciletích objevit. A tady bych zejména zmínil Kumránské svitky, případně další. Kdyby ta nešťastná žena topila trochu méně ve svých kamnech, bylo by všechno ještě lepší, protože část těch svitků bylo spáleno. Ale přesto, když jsem je četl, jako bych slyšel něco, co mi velmi blízké. Ostatně ale totéž najdete ve všech jiných zdrojích. Lidé jsou samozřejmě podřízeni svým dobovým zvykům, představám, vidění, a tak je celkem přirozené, že nějakým způsobem zabarvují to, co přenášejí. A platí to i pro Kumránské svitky. Ale jelikož je tu ten čas velmi malý, od toho vlastně mluvčího, toho Ježíše, tak je to jistě pro mne velmi zajímavé. Jsou tu jiné písemné zdroje, které přesahují našich 2000 let 10x, 15x, možná vícekrát, a na tom je zajímavé to, když studujete ty texty, že všechny nakonec mluví o tomtéž. A před těmi 15 tisíci lety, nebo 20 tisíci lety, či kolika tisíci lety, ti lidé vlastně nacházeli totéž, zcela logicky, protože pravda je jedna a my ji různě popisujeme, v různé době. Tedy myslím si, že pro mnoho lidí byla Bible a je Bible zdrojem velkého jaksi posílení. A jistě, že najdeme i řekněmež texty, které jdou do předkřesťanských dob - Starý zákon a tak dále - a vidíme podle dosažených záznamů, jak se si podobají. A on ten problém není tolik v tom, co myslíte, ale je v něčem jiném. Každý text vzniká v určité době a tam mají všichni řekněmež zavedený systém slov, větných spojení, slovních spojení, ale také systém vnímání textu. Jiná bude podoba dnešní, kdy je to racionelní - a my budeme tady text sekat na každou tečku, čárku, každé slovíčko - a jiné chápání možná bylo v době vzniku těchto textů, kdy je lidé cítili spíše srdcem, než rozumem. A ty texty byly určeny právě sem, primárně. Doba se mění, jsou tu doby více racionální, tedy rozumové, jsou tu doby více emocionální - a tyto doby se víceméně střídají. Když budete číst některé z těchto textů srdcem, dostanete vlastně něco, co vás může překvapit. A samozřejmě ty základní pravdy jsou všude stejné - tedy pomáhej, můžeš-li, nenič, všichni a všechno je tvojí částí. Mnohdy se toho ale lidé v průběhu věků až tolik nedrželi, a tak spolu bojovali, a tak dokázali zabít děti, ženy, muže, pokud byli jiné víry, a tak dále a vlastně jenom proto, aby jejich vlastní víra mohla posílit, což znamenalo, že si nebyli dost jistí její silou. Vědění a víra mají být tak silné, že nemusíme mít strach o jejich naplnění, i kdyby to bylo tisíc jiných názorů, tak to nezmění nic na pravdivosti nebo nepravdivosti našeho pohledu. Takže to je můj pohled na tuto věc. Bylo to velmi dlouhé údobí. Byli zde nástupci vhodnější i méně vhodní. Tak už to v tom životě bývá. Přinašeč přichází každé 2000 let. A tak poslední tři známe - Mojžíš, Abrahám, Ježíš. A já vím, teď budete říkat, že ty roky nějak nehrají, Já vím. No, začínáme další triádu, tentokrát v české kotlině - tedy Zezulka, no a ty další se teprv budou jmenovat. Tak uvidíme, co zbyde ze Zezulky. Jak se uplatní lidské smlouvání, chtění, politika a jiné vlivy, jak dokáží deformovat jeho filosofii, kterou přinesl. Počkáme si. 

 

DOTAZ: Chci se zeptat na duchovní význam Vánoc, případně požádat o inspiraci, jak je pojmenovat z praktického hlediska? Jsem vychovávána v duchu římsko- katolické církve, ale jejich pojetí Vánoc mi nepřijde úplné. Chtěla bych naučit své děti, že Vánoce nejsou jen o hmotných darech, ale úplně nevím, jak na to? Za případnou odpověď vám moc děkuji a přeji krásné sny - dny. 

ODPOVĚĎ TP: Podívejte, milá pisatelko, to máte tak - zkuste dětem sebrat šlapací autíčko nebo barbínu a se zlou se potážete s jakýmisi imaginárními hodnotami, které nejsou vidět, nedají se ukázat a tak podobně. (Ale na tohle, promiňte, si sednu.) Čili je to odpověditelné z několika pohledů. Pokusím se alespoň některé z nich, některých z nich se dotknout. Podívejte, v té naší řekněmež kultuře jsou Vánoce vnímány jako den narození Ježíše Krista. A to může být docela problém. Když jsem stál v Betlému u místa jeho narození, tak to měla být stáj a ten malý chlapeček, to novorozeně bylo zobrazováno v přítomnosti jehňátek, což je symbolické, ale pokud by to byla pravda, tak ony se ty jehňátka tak docela narodí před zimou, ale mnohem později. Jestli mě paměť neklame, tak jedna z prohlášení naší církve katolické prohlásilo, že Ježíš se narodil někdy na jaře, možná v březnu, a že toto je termín, který není úplně historicky reálný. Kdo ví? Teď si to možná jakoby - ale pochopte. Na tom přece nezáleží. Je tady svátek slunovrat. (Omlouváme se za přerušení, už to snad je v pořádku. Ano, výborně. Vypadl nám zvuk. To se občas stane. Za ty roky našich vysílání by byl zázrak, kdyby se to nestalo.) Tak. Takže znovu - Vánoce. Podle některých i církevních názorů, zaznělo to z Vatikánu, se lidé domnívají, že se Ježíš narodil 24. prosince, ale dost pravděpodobně to bylo někdy kolem března. Je to proto, že tam vidíme ty ovečky, které se rodí na jaře a nikoliv před zimou a tak dále. Je to samozřejmě věc názoru. Koneckonců celý ten jaksi obřad vánoční, který obsahuje ty stromečky a tak dále, byl spíš vlastně vytvořen v předminulém století, kdy lidé začali poprvé používat vánoční stromky k oslavě tohoto svátku, a světélek, které jsou pověšeny na těch stromcích jako řekněmež symbol světla. Ale velmi zajímavé je to, že tento původně jaksi čas pohanského svátku, protože pohané byly velmi orientování na ty přírodní cykly, vykazoval některé, některé podobnosti. Například z nálezů se, pokuď jsem dobře informován, našly vlastně formy na pečení, které byly podobné jako ty dnešní, byly tam také zvyky věšet světélka - a to je docela jaksi velká analogie. Čas vánoční je stejně jako každý jiný ten nejlepší i nejhorší. Celá příroda se stahuje do svého jádra, stromy a tak dále, vše hibernuje, všecko se zpomaluje a vzniká jakýsi klid - vegetační i jiný. Také jak kde, viďte? No a v tomto čase jsme možná, ve svých duchovních významech, k Bohu schopní přistoupit nejblíže. Zároveň ale ten čas toho konce roku může být také negativní, protože všechno na světě má tyto meze. A tak jedna strana dobro, druhá strana zlo. No a co k tomu říct víc? Tohoto času si velmi vážím, ale nejsem přesvědčen, že je to čas narození Ježíše. Když jsem stál tedy v Betlému u místa jeho narození, tedy údajného místa, protože i to je zpochybněno a někteří badatelé tvrdí, a mají pro to zase své důkazy, že ve skutečnosti to místo narození bylo trochu jiné a tak dále a tak dále, zvláště proto, že když analyzují ten útěk s tím narozeným děťátkem a tak dále, tak dochází k jiným závěrům. Také název místa - a toto místo podle jejich názoru již je vlastně opuštěné - již neexistuje, a tak hledat pravdu je velmi obtížné. Snad nám tedy věda v budoucnosti dá více odpovědí. Ale to nic nemění na tom, že je tu jednak ta rovina naší lidské vzpomínky a našich řekněmež způsobů svěcení toho svátku a pak je tu samotná podstata tohoto času - a ta může být opravdu úžasná. Hmotná doba, kterou prožíváme, tady racionelní doba, samozřejmě přináší, ať chcete nebo nechcete, určité důsledky a v podstatě někdy se zdá, jako kdybyste chtěli obrátit tok řeky - někteří z vás, rodičů, samozřejmě toto vnímají, vnímají tu komercionalizaci a všechno to ostatní, co s tím je spojeno. A svým způsobem v této chvíli je to to obracení řeky. Ten děj musí projít svým vývojem, lidé to musí pochopit, musí to poznat dobrovolně a svobodně a potom lze očekávat změnu. V opačném případě několik názorů to rozhodně bude měnit těžko. A začíná to už v rodinách, začíná to ve školách a kdekoliv jinde a je to tedy určitý řekněme odklon chápání významu a majestátu duchovní oblasti. Což zní pro řadu hmotařů dnes divně, protože si okamžitě představují nějaké sekty a nějaké prostě excesy a tak dále, ale je to proto, že oni ztratili ze svého světa, ze svého pohledu schopnost tuto oblast vidět jako reálnou a jako hodnotnou a významnou. Přesto je velmi významná, jako všechny ostatní oblasti, a je to vlastně podobné, jako kdybysme v nějaké, já nevím, společnosti úplně jiné předvedli nejkrásnější luxusní automobil, třeba Ferrari, a ti lidé by netušili, co s tím. Třeba člověk 15. století. No, tak by na to koukali jako na svatý obrázek, ale jinak by to nebylo k ničemu. No. Takže všichni užijte Vánoce, každý svátek je krásný, pokud lidé aspoň vteřinu nezapomenou na jeho podstatu. A i když zapomenou, tak aspoň nemusí do práce, viďte? No.

 

DOTAZ: Jaký máte názor na umělé maso? Podle mě je to jenom únik od toho, aby se lidé mohli zamyslet nad tím, jestli maso k životu vůbec potřebují. Je to i otázka více srdce než rozumu a lidé mají srdce uzavřená z bezpečnostních důvodů dnešní doby. 

ODPOVĚĎ TP: Ale no tak, takhle bych to negeneralizoval, ale zkusím odpovědět. Jsou tu dva problémy - první je vnější a druhý je vnitřní. Ten vnější spočívá v tom, že když budeme žádat v potravě maso a nebudeme dravci biologicky, konáme vlastně něco, k čemu nejsme, a tedy jsme určitou poruchou. Ta porucha v tom případě musí mít své následky. To znamená, že nám musí to maso větší nebo menší měrou škodit, musí se projevovat na našem zdravotním stavu, což se nachází v plném souladu s pozorovaným. Ten druhý problém je vnitřní, protože jestliže jsme tedy, jak už jsem zmínil, jaksi pod tlakem něčeho, k čemu nejsme, tak nám to škodí, a tedy dostáváme se vedle toho, že škodíme těm tvorům, zbytečně, a tvoříme bolest a utrpení a tak dále, tak ten druhý spočívá v tom, že činíme bolest sobě. Protože kdykoliv děláme něco nesprávně, no tak to musí mít dopad nesprávný ve všech oblastech - nejenom v jedné. A tak i ve vašich zdravotních stavech tato konzumace přináší velké a velké potíže. Nejenom, že třeba maso upravené červené je kancerogenní, jak dokázala studie, významná studie, která prokázala, že je stejně kancerogenní jako azbest. A když se podíváte, jak se člověk chová k azbestu, to znamená, když se najde ve škole pár desek azbesto-cementových, no tak ta škola se zbourá okamžitě za bezpečnostních podmínek, všichni jsou ve skafandrech a v dýchacích přístrojích a tak dále. A tady máte kancerogen na každém pultu, v každé sámošce, v každém "sjuprmarketu" a tak dále. Je to jistý nepoměr. Ale nejde jenom o to, jsou to další a další dopady. Ale to jde nad rámec toho dotazu, museli bysme se tomu věnovat podrobněji, ten názor vysvětlit. Čili v zásadě - já sám jsem vegetariánem přes, já nevím, už možná 35, 40 let. A rozhodně toho nelituji. Jsem šťastný, že mě Osud a moje přemýšlení dovedlo do tohoto stavu. A v žádném případě to nebyl jaksi fanatický způsob rozhodování, bylo to po zralé úvaze. Jsem tedy šťasten, že jsem již tolik let nemusel být příčinou zabíjení, ale také, že jsem svému tělu zbytečně neškodil, protože všechno má stejnou cenu, tedy já i okolí, tak to vnímám jako rovnocenné. Teď říkat všechno o vegetariánech, jak je to lepší a jak tohleto, tamto... někdy příště. Takže to je moje odpověď. 

 

DOTAZ: Co znamená polární červená záře nad Českou republikou? 

ODPOVĚĎ TP: No tak fyzikálně to znamená, že došlo k poměrně anomálnímu jevu. V Čechách byly vidět záře hlavně v severní části, logicky, blíže k pólu, a málokdy dál. Za další - mocnost té záře nám něco povídá, protože toto je něco jako měřící přístroj. Ten přístroj reaguje na množství vysoce nabitých částic a na stav naší magnetosféry, která tyto částice běžně odkloňuje, takže se nedostávají až do těch vrstev atmosféry, kde způsobují vlastně exitaci atomů a ono světélkování. Záře jsou vlastně barevné i podle toho, jaké atomy jsou tedy excitovány. A rozhodně jaksi toto je výjimečný jev, který znamená, že se tlak těch částic dostal mnohem blíž k zemskému povrchu. Normálně je sváděn do pólů, kde vlastně sklouzává po té cibuli, která nás obklopuje, po těch magnetických siločarách, sklouzává, vlastně jsou odvedeny do těchto míst, kde klesnou do nižších poloh a vlastně způsobí Auroru Borealis.(Pardon. No vidíte a už se mi nechce. Vypadalo to na kýchnutí, ale ne.) Tak. 

 

DOTAZ: Je zajímavé, že místo prevence v léčbě rakoviny po protonové léčbě a dalších jsem se teď dočetla, ne tedy v novinách, o případu české letušky, na kterou se ve sbírce vybralo 5,6 milionů. České pojišťovny na tuto léčbu nepřispívají. Letěla do německého Düseldorfu na nákladnou terapii pomocí onkolocytických virů. Má maligní metastatický melanom, nejagresivnější a nejsmrtelnější typ rakoviny kůže ve 4. stádiu. Imunoléčba jí nezabrala. (TP: to mě mrzí a lituji toho.) Všimla jsem si, že teď více přibývá rakoviny u mladých žen do 40 let a o (změně a o zpětné) zpětných metastázích, kdy nemoc znovu udeří. I nedávné úmrtí nadané operní pěvkyně Patricie, která zemřela po metastáze rakoviny prsu. Mně je 38 let a i já sama mám již četné nálezy, polypy, cystu a myom. A to jsem 20 let vegetariánka. Ale oba moji rodiče měli rakovinu, přesto bylo prokázáno, že rakovina nemusí být dědičná. 

ODPOVĚĎ TP: Takže ptáte se trošku tak jakoby za sebe. Popisujete ten stav a pak teda vlastně se mezi řádky ptáte, zda se domnívám, zda dědičnost je až tak vysoká. No zase dva typy dědičnosti. Ta dědičnost na bázi dědičnosti je mnohem menší, než se soudí. Mnohem větší dědičnost je v životě rodiny. Jestliže rodina je zvyklá přijímat, já nevím ty uzeniny a grilovat nebo se slunit nebo dělat jiné věci, tak tím se vysoce zvýší (nebo kouří) riziko vzniku nádoru u jejích členů. Pak bysme mohli říct, že vlastně členové stejné rodiny mají z těch genetických důvodů rakovinu. Ale není to pravda. Můžou tu být sklony, ano, nic není černé, nebo bílé. Takže například máte oslabená morfologická centra, to medicína nezná, ale jsou to centra v mozku, která hlídají tvar těla - vedle vlastní buněčné paměti je to druhý stupeň řízení vlastně tvorby těl. A když tady je porucha, tak máte právě ty keloidy, špatně se hojící rány, benigní nádory - benigní, ne rakovinové, ale benigní, různá znaménka na kůži a podobně a to může být vnímáno jako prekanceróza, a to proto, že když je tato oblast našeho života oslabená, je to otevřená první branka pro tuto nemoc. Ale sama o sobě tato, tento nedostatek na rakovinu nestačí. Musí být splněny ještě další a další podmínky. Některé z nich jsou výsostným územím prevence. A ta prevence, nejenom u nás, ale v celém světě, je poměrně, stát od státu, různá. Jsou státy, kde bylo pochopeno, že zdravotní systém je zbytečně přetěžován něčím, co lze odstranit poměrně snadno. Když se začaly zvyšovat nárůsty srdečních onemocnění, infarktu a podobně, v jedné z velkých zemí začala zde vlastně snaha lidem jaksi ukázat jiný způsob stravování. A ono to zabralo. V oblasti onkologie je to ale ještě horší. Jak už jsem zmínil třeba zmíněnou studii, která byla velmi velká, tuším, že ji dělalo WHO, probila skla mezi našimi médii, byla zveřejněna, pak vystoupilo několik lidí se svými názory, některé byly odmítavé, prý, když v tom nic nedělali, nedělali výzkum - a tím to utichlo. Ale odpovědná práce nad mnoha stovkami a tisíci vlastně pozorovaných jedinců, která vyústila v to poznání, že to červené maso upravené je stejně kancerogenní jako azbest, jakoby zapadlo. No. A tak když si dneska pustím televizi, tak možná, mezi závějí reklam uvidím reklamu na ten úžasný grilovaný třeba sýr, anebo uzeninu, protože v případě toho grilování je skoro jedno, co grilujete - teda uzenina je ještě horší, což ten dehet obsahuje - ale prostě je to antireklama na prevenci rakoviny. Je to stejné jako když jsme v 60. letech ukazovali nádherně opálené spoluobčanky, jak přicházejí z té já nevím odkud, a jak mají skvělou barvu a tak dále a tak dále. No. Za pár desetiletí nenajdete dermatologa, který by vám doporučil se opékat jako špekáček na sluníčku. A řekl by vám dnes po zkušenostech, že vlastně celý život sbíráte vlastně to záření v kůži a celý život se sčítá to riziko, které z toho neúměrného slunění vzniká. Jsou to tedy melanomy, nádory kůže přednostně. A tak v současnosti vlastně vidíme svým způsobem hříchy let minulých, kdy uběhla doba a ten melanom se vytvořil. Každý má jinou citlivost, ale my tu mluvíme o průměru. Mnoho jedinců se bude slunit až do jaksi rozpadu svrchní části kůže a nic se nestane. Ale bohužel ta statistická většina na to doplatí. To platí i v onkologické prevenci. Je velmi destruktivní a velmi temné operovat tím, že váš děd jedl šunku, uzeniny z komína, že si každý den začínal tedy štamprlí a pak těch štamprlí bylo přes den ještě více a dožil se devadesáti let. No, to je pravda, ale co ti ostatní? A ta naprostá většina všech těch jiných lidí? Anebo jak to zhoršilo kvalitu života? No, to je jiná věc. Pokud se tedy týká vaší obavy, tak není úplně stoprocentní. Není tady úplný důvod mít stejný nádor. Jsou tam sice nádory, které jsou doprovázeny určitou buněčnou mutací, bývají to nádory například prsu u žen a nádory některé, které jsou svázány - no nebudu, to rozšiřovat - například s určitým typem hormonálního dráždění. Ale to je na dlouhé povídání. Čili je tady pro vás jistá naděje. Když budete vegetarián, tak to neznamená, že nebude mít cysty a polypy a tak dále, protože to s vegetariánstvím ale opravdu nesouvisí. Toto přesně souvisí se zmíněnými morfologickými centry. Když se objeví polyp, tak je to vlastně vznik tkáně, která do daného místa nepatří, která se namnoží nad rámec přirozenosti. Svým způsobem je to velmi podobně jako u keloidů - když se říznete, tak se udělá velká jakoby jizva, která je vzedmutá nad povrch kůže, a jsou tam buňky, které tam také nepatří. jsou to změny řekněmež typu cyst, které můžou postihnout celý organismus - ledviny, já nevím, játra, vaječníky nebo děloha nebo - prostě cokoliv. Můžete tedy nalézt cysty v celém organismu. Ale to nám něco říká. Ty cysty nejsou místně sobě důvodem. Protože jestliže můžeme mít cystu tak široce rozšířenou v celém organismu, tak za tím zřejmě bude nějaké mechanismus, víte? A tak se nemůžeme soustředit na cystu vaječníku a cystu jinou, protože je to vlastně jedna nemoc, jen jinde projevená. Čili nějaký podobný mechanismus působí, že se vytváří v těle tato dutina, která potom může mít různou podobu - může být naplněná a tak dále. Mimo jiné i má praxe a praxe Zezulkova, která se tohoto dotýká, může být pro nás, nikoliv pro vědu, důkazem. Jelikož v mnoha případech, působíme-li na tato morfologická centra v mozku způsobem, který je nám a našemu oboru vlastní, dochází k změnám organismu. A to někdy až do jaksi zmizení daného útvaru, jindy do kontrolování stávajícího stavu, kdy se již dál nerozšiřuje. Zase i tady je obrovská paleta různých možností a rozšíření. Vidíme třeba cystózu prsu, kde se může jednat o až desítky nebo více drobných cyst nebo větších - a tak dále a tak dále - jindy je to jenom jeden útvar. Takže pokud máme tu prekancerózu, to znamená známky benigních nádorů na těle a tak podobně, tyto novotvary, ale ne rakovinové, no tak potom musíme být dvojnásob opatrní, musíme celý život na to myslet a nepřehánět to já nevím s černou kávou, s uzeninami, s něčím, co je silně pečené, co je uzené a tak dále. Pak si statisticky snížíme naději, ale jenom zase snížíme, jako vždycky. Znovu - to, že jste třeba vegetarián, nedává záruku, že nedostanete nádor. Ano, ale mnohem méně. Bývá to až několika set procentní rozdíl. Teď pátrám v paměti na zdroji, který toto uváděl, no, to už je dávno, je to mnoho let, byly to set procentní nárůsty při konzumaci masa. 

 

DOTAZ: Chtěla jsem se zeptat na hexagram neboli Davidovu hvězdu? Na internetu píší, že je to okultní znak a negativní. Mám totiž jeden přívěšek doma a nerada bych ho nosila, pokud by tomu bylo tak. Jinde zase píší, že je to rovnováha všeho a je ochranný. Tak nevím, co si myslet?

ODPOVĚĎ TP: No, já rozhodně nehodlám rozhodovat, co si pověsíte na svoji hruď a noste si tam cokoliv, co vás osloví. A co se týká Davidovy hvězdy nebo jiných podobných útvarů, jsou to duchovní symboly, které vychází vlastně z nějakého poznání reality a cosi vyjadřují, často velmi zásadního, dokonce úplně střešního, a svým způsobem tedy každá z těchto věcí může být použita nebo zneužita. Když se podíváme třeba na symbol svastiky, tak to je velmi jaksi historický symbol, který můžete vidět v Indii, můžete ho vidět kde všude, a pak přišla jedna kultura, která tento symbol vlastně spojila s tím národním socialismem a tak dále, a tak mu dala ten vysoce negativní náboj. Ten znak za to nemůže, samozřejmě, za to můžou ti lidé, kteří ho zneužili. Takže to máte tak, jako kdyby třeba někdo zneužil symbol Božího oka a teď by mu dal tento negativní náboj, tak bysme otesávali v kostelech symboly Božího oka, protože bysme to měli s tím spojeno, ale zcela neprávem. Takže tady to je znak, který se řadí do znaků, jako je znak stvořený z těch dvou trojúhelníků, což je velmi hluboká filosofie, vlastně dalo by se říci ta střešní filosofie, a jsou to znaky jiné, jako je kruh, čtverec, trojúhelník, koule a další, které nám připadají tak jednoduché - vždyť jsou to základní sférická tělesa. Mohla - možná by nás mohlo trknout, že jistý muž, jménem Platón, vytvořil nějaké záhadné tělesa, které připsal živlům a tak dále. Naše kultura je velmi rozvinutá a zároveň velmi primitivní, což je pozoruhodné. Ale bývá to. Takže v něčem jsme velmi daleko a v něčem jsme na úrovni mateřské školky.

 

DOTAZ: Je navštívení bosenských pyramid přínosem pro člověka? Prý jste tam byl.

ODPOVĚĎ TP: Lidi toho napovídají. To musí posoudit každý sám. Já bych nerad někomu vnukával svůj vlastní názor. Ano, byl jsem tam ze zvědavosti, přiznám se bez mučení. A svůj názor si s prominutím nechám pro sebe. 

 

DOTAZ: Při nedávném opakování a sledování filmu Cesta do pravěku o dinosaurech mě napadl tento dotaz - zda je možné, že nastane na planetě Zemi znova doba, kdy budou mít lidé znovu přirozené predátory, tyranosaurus Rex nebo mamuty a tak dále. Někdy mi připadá, že by to bylo zrovna potřeba, aby se lidé nechovali tak hloupě. 

ODPOVĚĎ TP: Víte, to máte tak. Ano tato doba je už tady. Víte o tom? A už dost dávno. Ona se stala taková podivná věc. Oni se ti Rexové a jiní přetransformovali. Aby nebyli tak jiný, tak vypadají jako lidé. A tak největší predátor člověka je člověk, víte? Dokonce úspěšnější než tyranosaurus. Ten byl strašně velikej, všude byl vidět, dalo by se do něj trefit, kdežto když je takový menší a méně viditelný, můžeš škodit mnohem víc. Všechno je ve vývoji. Vždyť ostatně ty naše velké prehistorické potvory dneska krmíte v krmítcích. Víte o tom? Ptáci. 

 

DOTAZ: Mám vegetariánský dotaz. Jaký je váš pohled na tatarskou omáčku, když je ve složení bílé víno?

ODPOVĚĎ TP: No, to je teda slovo do pranice. Od této chvíle si dělám tatarskou omáčku sám. A co se týká toho vína, no tak upřímně řečeno, zatím jsem si nevšiml, že bych byl ovíněn při konzumaci tatarské omáčky, i když v některých chvílích svého života jsem jí možná snědl i půl pixly, půl sklenice. Ale teď už vážně. Není mi známo, jaké procento alkoholu tato omáčka obsahuje, pokud by to byla pravda, měla by být na etiketě uvedena příslušná hodnota, stejně jako na pivu máte 0,0 nebo 0,1 nebo 7 nebo 12, vzácně více jaksi toho alkoholu. No, děkuju za námět, budu to sledovat. Pomožte mi, jestli někdo o tom víte více a zvláště, pokud je tam to měření toho alkoholu zbytkového. Uvidíme. Čili zatím tatarská omáčka není svržena se stolu, protože je dobrá, ale kdyby tam bylo významné množství alkoholu, tak by byla. No, budeme si ji dělat sami. Ostatně přibývá potravin, které si člověk má chuť dělat sám, protože pro nás vegetariány třeba v pečivu by nemělo sádlo co dělat a koneckonců by tam neměli co dělat ani brouci, protože někteří z nás mají tento názor. Někteří. No. My nejíme maso, tedy nevím, proč bych měl jíst brouky. To je taky tvor, víte? I když mrňavý.

 

DOTAZ: Dobrý den, když kráčíme svým osudem, cítíme zároveň nějak podvědomě, co si přát, jak se rozhodnout a kam jít? Nebo jdeme úplně poslepu? :-)

ODPOVĚĎ TP: Milá tazatelko, přece svět je pestrý a každý jinak a podle svého. Stejně jako jsou nešťastníci, kteří vědí, a to v závislosti na svém stupni, co bude, jsou jiní, kteří zuřivě odmítají tuto možnost. Stejně jako někteří ve svém životě se snaží dohlédnout na důsledky svých činů, snaží se neškodit a jinak, jsou na druhé straně logicky zase jiní, kteří vidí jenom sebe, nic jiného je nezajímá, než jejich vlastní prospěch, pro který jsou schopni udělat cokoliv, v nejhorších případech i kolem sebe třeba kopat, vraždit a tak dále. Čili nevím, jak bych vám měl jenom odpovědět. Podle toho, kdo se ptá. A to je vlastně nejlepší odpověď. Většinový člověk, většinová společnost samozřejmě neví, co ji čeká, a je to správně. Ona to dokonce nesmí vědět. Proto také ti, kteří vědí, si dávají velký pozor, aby to své "vím" trošku nepřehnali. Stali by se negativní složkou světa. Lidé musí prožít svoje osudy, musí projít vším tím, co je má formovat, co je má poučit, co mají poznat, aby se posunuli. A je to v těch případech, kdy nechcete jít dál dobrovolně, a tak podléháte svým manýrám, svému chtění, svému nevím čemu a na tyto otázky, které jsem před chvílí naznačil, není dost místa. Musí tedy dojít k tomu, aby se to všechno mohlo udát, aby se to mohlo naplnit a ty výsledky aby se mohly dostavit. Takže nějak tak. Nejdál asi bude postoj, který přijímá, ví o řádu, snaží se, co to jde, přiměřeně, aby neškodil, byl kladnou složkou, nebál se budoucnosti, neb dobře ví, že přijde jen to, co přijít má, i kdybyste stokrát nechtěli, a zároveň, aby to nebyl fatalismus, to znamená, aby ovlivňoval všechno to, co mu život přináší k ovlivnění, a aby tedy zbytečně neškodil sobě ani jiným. Mnohdy vidím třeba jedince, kteří si usilovně škodí ve svých životech, ale opravdu usilovně, a přitom nevnímají z toho ani, ani zbla. 

 

DOTAZ: Jestli by všechny přednášky z Prahy nemohly být vysílány online? Moc ráda jsem poslouchala a taky mi hodně pomáhaly. 

ODPOVĚĎ TP: No, podívejte, ty přednášky jsou vysílány a to s určitým zpožděním. Myslíte přednášky pro veřejnost, tedy s osobní účastí. Ano, jsou vysílány, ale s určitým zpožděním, nejsou online. Nelze nahradit osobní kontakt. Nelze tady spoléhat jen na digitální média. Přinesou mnoho, jsou velkou pomocí, ale vedle nich musí existovat i ta druhá část. A tak v zájmu zachování této druhé části vždyť můžete týden počkat a bude to stejné. 

 

DOTAZ: Co symbolizuje královská vlečka? Kdysi, asi v roce 2002, jsem byl u vás na týdenním pobytu a jednou v noci jsem tam zahlédl bytost, která takovou vlečku za sebou měla. Nechci zabíhat úplně do podrobností, ale ta vlečka byla velmi dlouhá.

ODPOVĚĎ TP: No, to není poprvé. Místo, v kterém stojí tento dům, z kterého vysíláme, je jeden z nejstarších domů za pražskými hradbami. Máme tady ještě gotické sklepy. Bylo to místo, kde podle legendy často chodila odpočívat jiná známá velká bytost a říkalo se jí Anežka Česká. To, co následovalo v současnosti, je pozoruhodné. Nejste sám, kdo zahlédl tuto bytost, která se zde občas, velmi občas, dá zahlédnout. je to někdy úsměvné. Pro mě nejkrásnější příběh, kdy student, materialista naprostý, tedy přespává na pokoji a ráno s vytřeštěným zrakem se ptá:"Proboha, já jsem viděl tuto bytost, jak se sklání nad mým lůžkem a pak zmizela. Proboha, co to bylo?" No, pro takto založeného jedince je to určitě veliký šok. Ptáte se na vlečku. Vedle koruny, která je v hlavové části spojená s čakrou korunní a je propojením s nebem, je zde i propojení druhé a vyjadřuje svým způsobem to, že je blízká všem poddaným. I když tak to to nelze vnímat - když řekneme poddaný, tak je to výklad současný, protože král je služebník, stejně, jako královna. To není o tom, že se vytahují nad ostatními svojí mocí, to je o tom, že spravují. To byl původní smysl království. A i šlechtic má ve slovním základě slovo šlechetný, a tak v minulosti dostávali tento titul šlechetné bytosti, které vykonaly cosi výjimečného, co přesahovalo jejich osobní komfort a podobně a sloužilo celku. 

 

Tak, máme ještě chvilku? Máme. 

DOTAZ: V knize Přednášky I pan Zezulka píše, cituji: "Duchovní vlastnosti, (mentální, psychické) a vlastnosti hmoty, jsou každá jen jedinou vlastností, která má dva póly, jenže jeden je povahy duchovní a druhý hmotné. Ve spojení vytvářejí vtělenou bytost." Konec citátu. Tak to tady znamená, že duchovní i hmotné vlastnosti jsou dohromady jen jedna vlastnost, jeden pól je duchovno a druhý hmotno? Nebo to nechápu správně a jedná se o vlastnost, že je duchovní, ve které jsou oba dva póly, naše vitalita a duch? A když člověk zemře, odejde z tohoto světa jinam, tak zůstává mu po smrti duch i duše, nebo jen duch? Je pravda, že někteří tvrdí, že v tu chvíli, kdy dojde ke smrti u člověka, nevím jestli je to zkoumáno i u zvířat, ale že hmotnost člověka se v té chvíli zmenší o určitou hmotnost. (TP: Jej, to je to dlouhé) Teď si bohužel nestihnu vzpomenout přesně o kolik, bylo to jenom pár gramů. (TP: Že bysme zkusili zvážit duši? To je nesmysl. Duše je nehmotná, nemůže mít žádnou váhu. Tyto poklesy hmotnosti tedy musí souviset s něčím jiným.) Odpověď, děkujete a tak dále. Děkujete za Kongres 2023 Praha. 

ODPOVĚĎ TP: Takže ještě jednou. Duchovní vlastnosti a vlastnosti hmoty jsou každá jen jednou vlastností, která má dva póly, jeden je povahy duchovní, druhý hmotné. Takže čtěme pořádně. Duchovní vlastnosti a vlastnosti hmoty. Čili duchovní a hmotné - dvě sorty, dvě části - jsou každá jen jedinou vlastností, která má dva póly, čili vlastnost ducha a vlastnost hmoty, která má dva póly . jeden je povahy duchovní a druhý hmotné. Ve spojení vytvářejí vtělenou bytost. Čili spojení tohoto prazákladu dává vytvoření životu. Život, který má formu, kterou my považujeme za život, protože u anorganické části a anorganického ducha toto tak nevnímám. Ale oba dva existují souběžně už od stvoření vesmíru a v jisté fázi, když jsou vhodné podmínky, se tyto dva póly projdou, čili duch na sebe vezme část hmotnou, nějakou minimální, a minimální část hmotná je prostoupena duchem. I ve nehmotné části máme tedy ducha. On určuje. Svým způsobem je to něco jako přírodní zákon, jak se chová hmota, jaké má vlastnosti, jak vše je tady organizováno, a to je v té nehmotné části, tedy i v té tedy neživé i v té živé části. Čili nemusíte mít obavy. Duch je duch a hmota je hmota. Hmota může být hmotou neživou, to je jeden pól, anebo živou, to je druhý pól. Duch může být anorganický, anebo organický. Ta druhá část vzniká propojením tedy těch anorganických částí hmoty i ducha. Vaše tělo je složeno ze stejných atomů jako cokoliv zde v přírodě - jako toto dřevo, uhlík, možná další látky - a jsou to tytéž atomy, naprosto identické, a přesto je veliký rozdíl mezi tímto dřevem a mojí rukou, tedy možná že někdy ne, ale mluvme tedy o životě. Chápete? Pokud se týká toho zkoumání té hmotné části, tak je tu určité nepatrné rozhraní, které vlastně - podívejte, takhle máte kruh a ten kruh rozdělíme na tři části - spíš takhle: jedna část je hmotná, druhá část je duchovní a třetí část je silová. Duch. Duše. Ty části se navzájem dotýkají, mají místo, kde se jakoby prolínají, protože ve skutečnosti se nejedná o nějaký obrazec, který je narýsovaný ostrou hranou, ale jsou to jisté přechodové části. Ta část, která se prolíná mezi hmotou a duchem, může být důvodem tohoto jevu. Je třeba to zkoumat. Co tam ještě bylo, abych to úplně ne... No, takže snad tak. Někdy byly názory třeba, mluvil jsem před takovými 40 lety, možná více, už to utíká, s chirurgem, ten říkal - no dobře, ale my stejně víme, že tam někde v těle najdeme nějakou malou dutinku, kde je ta duše. No, škoda práce. Skalpelem duši nenajdete a pokud budete chtít vážit duši, tak jedině tehdy, kdy dochází k interakci nějakého zbytkového množství sil hmotné této povahy ve spojení s duchovní části nevtělence. Když vidíme třeba ty úkazy spiritismu a jiné, kdy nějaký duch se někde projevuje, to je poměrně časté - kdybysme mohli udělat referendum mezi diváky, to byste se divili, kolik lidí mělo někdy nějakou zkušenost podobného charakteru. No, tak potom ovšem se nejedná o sílu samotné duše, ale ona musí použít nějakou sílu, která je v prostředí. A proto třeba vidíme při těch úkazech, že dochází k často ke zmenšení teploty toho okolí a zde je získávána ta hmotná síla, která je nutná k tomu projevu. A tak dále. Ale to zas někdy jindy, až se na to zeptáte. 

 

Tak, to je pro dnešek všechno. Těším se na naše další setkávání, ať už napřímo anebo tedy potom takto přes obrazovku. 

Nezbývá, než se rozloučit, popřát vám všechno dobré, ať dostáváte dobrou inspiraci, ať máte Boží pomoc a všechno to, co pro své životy potřebujete, a nejenom pro své, ale aby skrze vás bylo posíleno všechno. Teď se si dovolím se rozloučit. 

Tak tedy - s pomocí Boží. 

Tak. Hezký zbytek dne přeji a na shledanou.