Přednáška Společenství Josefa Zezulky - Praha, 19. 4. 2024

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:

Zvukový záznam (MP3)

Přepis videa:

Tak, přátelé, vítám vás na dnešní přednášce Duchovní university Bytí nultého stupně. Budeme probírat to, co jste připravili, jak nejlépe dovedu a tak, jak jsem byl učen. A vy sami si uděláte vlastní názor, neb cesta člověka nevede tím, že bezmyšlenkovitě přejímáme další a další názory. 

Poprosím o dotaz. Je poměrně rozsáhlý, tak uvidíme. Můžeme. Počkejte, ještě něco nám tady... Někomu z vás zvoní telefon, zkuste to schovat. Já to slyším odsud někde, tam to bude. Tak, krása. Děkuji, můžeme. 

 

DOTAZ: Dobrý den. Mé obtíže trvají prakticky od mého 15. roku po prodělání infekční mononukleózy (pozitivní CMV a EB viry) a spočívají v celodenních únavách až do celkového vyčerpání organismu. Dále pak v časté nemocnosti. Kdysi mi byly v návaznosti na toto onemocnění odňaty krční mandle. V roce 2003 mi byl odňat žlučník. V roce 2010 mi byla diagnostikována celiakie. Na ni navazující trávicí obtíže i přes dodržování bezlepkové diety bohužel stále trvají. Dále pak GERD reflux (užívám Controloc 20 mg), malá brániční kýla, časté migrény. Trpím bolestmi prstů u rukou spojených s mírnými otoky, revmatologický nález je nicméně negativní. Přes tyto obtíže jsem úspěšně odnosila tři děti. Současný stav únav je již téměř nesnesitelný. Bohužel mám rovněž současně obtíže spojené s nespavostí, užívám v souvislosti s tím lék Cipralex a Trittico. Lékařská diagnóza - celiakie, autoimunitní hypofunkce štítné žlázy (lék Euthyrox 150 mg). Nicméně, praktická léčba stran zlepšení zdravotního stavu, jak je patrno z výše uvedených sdělení, úspěch nepřináší. Bohužel, i můj nejstarší syn (21 let) má obdobné problémy a navíc spojené s odmala obtížným prospíváním. Nepřibývá téměř (či jen zvolna) na váze. V souvislosti s výše uvedeným bych Vás chtěla požádat o pomoc a doporučení vhodné léčby pro mne i mého syna odpovídající Vašim léčebným postupům. 

ODPOVĚĎ TP: Tak zaprvé to, co spadá do mé oblasti, je spíše podpora zdraví než léčba. Takto polymorbidní pacient vykazuje celou škálu nejrůznějších obtíží, což jsme slyšeli. To, co je zde nápadné, je vlastně propojení několika možných příčin. Ať už je to tedy oblast funkce štítné žlázy, která je běžně doprovázena jaksi únavou, ale jsou tady i podezření (z toho, co jsem slyšel, i když diagnózy nedělám) na poškození imunitního systému ve smyslu únavového syndromu, a tak dále. To ale musí rozhodovat diagnostik (lékař) a řada z těch věcí je ovlivnitelná medicínou. Čili, určitě tam je třeba sledovat svůj zájem. A pokud se nějakým způsobem ten stav úplně nezdaří... A to se nemusí zdařit vůbec nikde, protože toto je opravdu velmi rozsáhlé a zasahuje to hned několik systémů organismu. Navíc i to, že syn trpí obdobnými potížemi, je jistě vedoucí k možné myšlence, že se jedná o jaksi onemocnění sdělované i genetikou, což může být i u Vás. Nepíšete, jak byli Vaši rodiče, a tak dále. Čili, velmi obtížná odpověď. Obávám se, že bez bližší jaksi konzultace, ale zejména bez bližšího vyšetření lékaře tady nejsem schopen odpovědět zcela jaksi jednoznačně. Čili, musel bych znát Vaše nálezy (pokud by to bylo možné), názory lékařů a potom snad bych se mohl také pokoušet dělat vlastní názor. 

Dobře, děkuji, pojďme dál. Tak. 

 

DOTAZ: Jsou nějaké otázky, které jste pokládal panu Zezulkovi a chtěl byste se s námi o ně podělit? Předem děkuji za odpověď. 

ODPOVĚĎ TP: To je roztomilý dotaz. Protože to, proč jsem ho navštěvoval, byla docela složitá cesta od skeptika. Ne absolutního, ne fanatického, ale přesto technika, racionalisty, který se najednou setkává se světem... Shodou okolností prostě to bylo až neuvěřitelné. Na mém pracovišti na naší katedře pracovala sekretářka, která šla pracovat do výzkumné laboratoře těhletěch jevů, a ona říká: "Tomáši, nechtěl by ses tam podívat? Kdysi jsi říkal, že by tě to i zajímalo." No tak jsem řekl, že ano. 

/Mám mluvit více nahlas, když neslyšíte? Aha, takže promiňte, vypněte svůj telefon, není dovoleno zde pořizovat nahrávky. Nezlobte se, telefony nechte v kabelce vypnuté, buďte tak laskavi. Děkuji. Je to běžná praxe prakticky na mnoha akcích. Nedávno jsem byl na akci v tuším Stavovském divadle a tam nám tohleto zopakovali nejméně čtyřikrát velmi důrazně. A myslím si, že tedy dnes je to věc vcelku jasná. Je to mimo jiné i proto, že jaksi ten společenský náboj není vždy zcela mírumilovný. Já samozřejmě zodpovídám za to, co zde mluvím, ale byl bych nerad, aby to kdokoliv kdekoliv zneužíval. Takže, chce-li někdo slyšet, ať si přijde, já mu odpovím jak nejlépe dovedu. To je vše./ 

Tak a teďka k té otázce, vraťme se k ní. (Jsou nějaké otázky, které jste pokládal panu Zezulkovi?) Ano. Proč jsem se usmíval? Protože podívejte. Začnete k němu chodit, koukáte na něj napřed, jestli není náhodou trochu jaksi za hranou nebo dokonce podivný. On vám řekne při první návštěvě, že jestli byste chtěl, že byste měl nějaké nadání a že byste museli opustit svoje dosavadní zvyky. No a jestli chci, a tak dále. No, dost zvláštní, protože žádné aspirace nemáte. No a tak jsem (nevím proč) řekl, že ano. A od té doby už to trvá do dneška. No, ale přesto to pořád byla ještě složitá cesta, protože jaksi nevěřící Tomášové nevěří hned jaksi na první dobrou. A tak jsem pozoroval, díval se, chodil jsem k němu. A on tam měl ty pacienty a na závěr vždycky bral mě na to naše povídání a později teda i to učení, vyučování. No a já jsem viděl ty pacienty, viděl jsem, jak prospívají nebo neprospívají, viděl jsem další vlastně reálie z toho a to mě pomaličku... A pak hlavně to, že to, co on mi říkal, bylo naprosto pozoruhodné. Já nevím ani proč, z nějakých důvodů jsem kdysi začetl se do Bhagavadgíty a do Bible (měli jsme krásnou takovouhle Bibli ilustrovanou) a do dalších knih. Ale ne, že bych to jako měl prvoplánově, prostě mě to zajímalo. No a teď najednou přichází někdo, kdo mi říká věci, které jsem nikde nečetl a neslyšel. A ty věci postupem (ne hned) začínají mi dávat smysl. První knížku jsem četl strašně dlouho, protože jsem... To se... Musíte se naučit ten jazyk, pochopit ho. No a tak to byla půlstránka nebo dvě stránky a už jsem nemohl. A druhý den zase, a tak dále. No, skončil jsem jako tedy opisovač samizdatů a po nocích jsem bušil do stroje, který byl podložen dekou, aby to sousedi neslyšeli, protože jinak by mě udali. No a začal jsem v téhle oblasti pracovat. Ta filosofie mě oslovila. A to je samozřejmě osobní, to vám nechci vnucovat, ale našel jsem v ní mnoho a mnoho odpovědí. Čili, proto jsem se smál, protože to byl vlastně důvod, proč jsem tam chodil. Představte si, že máte možnost se někoho zeptat vlastně hlavně z té filosofie na cokoliv. A teď on vám odpoví. A teď to není ani fanatické ani ulítlé nějakým způsobem jaksi do nějakého -ismu či něčeho jiného, do eso-. A je to vždycky doprovázeno určitým výkladem, jak se dívat na tu věc a proč, co je toho důvodem, proč bysme mohli mít tenhleten názor. A ještě ke všemu mě nikdy nenutil, abych jaksi věci přijímal, což samozřejmě bylo velké plus a někdy mě to zlobilo, protože on byl ještě ke všemu geniální. A tak, já to už říkal na přednáškách v minulosti, představte si, že máte chalupu na samotě v horách (babička teda má tam tu chalupu). Tam jezdíte. No a kousek pod ní v lese nádherný, zcela opuštěný hřbitov (asi německý). A tam nádherný opět kříž, litinový, opravdu překrásný. A i když jsem nebyl nábožensky vychováván (nijak), tak mě to lákalo za těch letních večerů, když bzučely kolem ty mouchy a ty lupiny a tak dále, si sednout na ten podstavec a tak jsem si přemýšlel. No a jednoho dne takhle... A nikomu jsem to neřekl, ani rodině, nikomu, to bylo osobní. No a jednoho dne takhle já k němu zase jdu na to povídání a on tak jenom mezi řečí říká: "A k tomu kříži už nechoďte." A teďka já jsem vyvalil oči. Za prvé, že to ví, ale za druhé hlavně, jestli není černej, že jde proti kříži, a tak dále, a tak dále. A to jsem chviličku zpracovával. No a pak jsem to pochopil. Protože symbol jaksi té oběti je jednoznačný, je to římský mučící nástroj - kříž. Je to velmi obtížné umírání, velmi strašné. A je to ovšem jen památka na polovinu toho příběhu. Ta první polovina je přinašečství. To znamená dát lidem z té pozice, odkud přichází tato bytost, řekněmež možnost uvažovat o určitých názorech, řešeních, a tak dále. No tak to se prakticky umlčelo. Později se sepisovalo za několik desetiletí až století, co řekl - byly to hlavně příběhy. A ta vlastní filosofie je možná někdy vidět v jiných dílech, která jsou často velmi pozoruhodná svým vznikem. Třeba četl jsem originál Kumránských svitků, a tak dále. A musím říci, že tam to nebylo převážně jen o příbězích, ale bylo to i o něčem, co mohlo zavánět tou vykládanou filosofií. No, takže, já jsem se ptal celých desítky let a byl jsem šťasten, že jsem dostával vlastně tenhle typ výuky. Víte, proč jsem se někdy zlobil? Protože on opravdu věděl vše, opravdu. A já jsem se s něčím dřel, prostě něco jsem měl vyřešit a bylo to pro mě takové až až. No a teď se mi to třeba podařilo vyřešit. A on hned druhý týden řekl: "No a to jste vyřešil dobře." No a já jsem si říkal, proboha, proč mi neřekl, jak to mám udělat, že, protože... A to je další znak filosofie jeho výchovy. On vám nikdy neříká, jak to máte udělat, jak to má být. On vás učí myslet, hodnotit. Učí vás vlastně jistě se i spojovat, to ano, ale není to předkládaná jaksi věc k uvěření. Vy musíte věřit (tvrdil) a vědět. To, co můžete pojmout rozumem, máte pojmout rozumem. A to, co nemůžete, tam už nezbývá než vědomá a inteligentní víra. Protože věřit se dá v cokoliv. Lidské dějiny jsou plné různých jaksi dogmat a jiných věcí a jsou často ta dogmata snadno odhalitelná. No ale bohužel. Jak vidíme, lidský rod ne vždy dokáže zde konat příliš tedy cíleně. No a tohleto u něj bylo úžasné. Ten obrovský nadhled, víte... Zase, já jsem jeho žák, tak to vypadá, jako že jsem osoba tedy zavázaná, a tak dále. To tedy rozhodně nejsem. Ale řeknu to jinak. Dnes, po těch mnoha letech kdy jsem připravoval tisk knih a dělal jsem korektury a všechno ostatní, tak za prvé kdykoliv tu knihu čtu, tak vždy objevuji další vějíř významů. A navíc je to tak, že to první čtení přineslo nějaký díl, další víc, další víc. Je-li ten text takto inspirován, tak může mít takovou vlastnost, ale může to být jistě můj omyl samozřejmě, to právě nechávám na všech vás. Protože jaksi ten posun člověka nespočívá v tom, že budete hezky deklarovat knížku Bytí nebo něco jiného, to v žádném případě. Nebude v tom, že budete navštěvovat přednášky (včetně téhle) pilně a neomylně, pokud to nebude návod spíš ke změně vašeho nitra. Cíl je, aby člověk byl člověkem přece. Aby byl vlastně řekněmež ohleduplný, aby byl myslící, aby se nenechal utáhnout na vařené nudli, protože to je oblíbený sport už po staletí. Je to velmi těžké, protože v podstatě vzdělání často spočívá v tom, že se učíte přijímat a memorovat určitá paradigmata, která potom jaksi dál nesete - každý podle svého. Ve filosofii je to často zvláště obtížné. Navíc proto, že každý z těch směrů má v mnohém pravdu, někdy dokonce velmi. Ale to neznamená, že musí mít pravdu ve všem. A tak můžeme vypozorovat vždycky mix toho prospěchu i toho neprospěchu, dobra i řekněmež toho nedobra. Dokonce i v jednom místě. Budete mít náboženskou společnost, která pracuje a která bude vést k povznesení těch lidí, ale zároveň na tomtéž kmeni vyroste jiný štěp, který bude destruktivní a bude ničit a bude vnucovat násilím svoje představy o tom, jak že to je. Jediná správná věc je své předložit a nechat čas a uvažování posluchačů, aby pochopili, jestli tato věc byla blíže nebo vzdálenější pravdě. Ti, kteří předkládají, mají mít na stupni svého osobního rozvoje jistotu (alespoň nějakou) a rozhodně nesmí nikdy lhát nebo manipulovat. Duchovní práce nespočívá v tom, že si druhé omotáváte za nějakým cílem. Duchovní práce je pomoc, protože člověk duchovní chápe, že vše, co je, je jednota. Z jednoho jsme vzešli, věřte tomu nebo ne. Všichni jsme jedno, i když jsme velmi různí, a všichni směřujeme opět v tom kruhu do toho místa zrodu. Staří říkali, že had požírá svůj ocas. Od jisté fáze začnete chápat svoje "jsem" jaksi více jinak než to "jsem" toho egoisty, který vnímá a myslí jenom na sebe, a tak dále. Ten bude tvořit ty náboženské a filosofické směry, které mu budou vyhovovat pro něj. Ale čím dál půjdete, tím víc budete vnímat náboženství vzájemnosti, pozornosti ke všemu. Nejenom k lidem, ale ke všemu životu a nakonec i ke všemu, co je. To je velmi důležité, protože tím se začínáte přibližovat zdroji, který je vším. Nemůžete se oddělováním dostat do svého cíle. Jakmile se začnete oddělovat, tak mizíte v předivu tisíců a tisíců dalších souvislostí. Proto, jak ukazuje i naše historie, ani sebelepší rozřezávání čehokoliv na tenké plátky a jejich pozorování nevede k cíli, pokud nepoužijete druhou část toho řekněmež principu poznání. Ten první, to je to rozřezávání. A ten druhý, to je tedy to intuitivní myšlení. Vidíme, jak zvláště v současnosti (i když si to neuvědomuje společnost) zklamala velmi zásadně třeba naše rozumová část, kdy jsme nechápali, co se s námi děje, co je kolem nás. A teprv nyní, pod tlakem, který začínáte pozorovat, začínáte chápat, že se něco stalo. Ale to všechno bylo poznatelné a Zezulka to popsal. A já jsem k němu začal chodit před desítkami let. A on mi popisoval všechno to, co teď žijete a budete žít, tak mi popisoval už tenkrát, v čase, kdy ještě bylo docela zeleno a tak. No a popisoval to tak, že jsem pochopil, že to není nějaký prostě výplod chorého mozku, ale on to dokladoval. Popisoval, proč tomu tak bude a co bude spouštět další díl toho příběhu. No, takže ano, ptal jsem se a vy se ptáte taky. A já pokračuji stejně jako on, to jsem mu slíbil. Je to můj život, je to něco, co snad ještě (těch pár let co mi zbývá) tady dokončím. A pak jistě zas půjde život dál, kdo ví. Takže ano, ptal jsem se. A nemůžu říct na co konkrétně, protože to byla... Vlastně vemte si, kolik těch otázek za ta léta bylo. To není možné říct, že tohle, tamto, tohle. Prakticky cokoliv, co nacházíte ve svém životě. O sobě, smysl života - to jsou ty velké otázky. Ale i docela normální otázky, užití řekněmež poznání vědy a podobně, těch darů vědy a tak podobně. No tak to všechno bylo součástí. Vlastně když to zhodnotím po těch létech, tak to byla velmi cílená výchova toho člověka, který tam přichází s nějakým rozhledem a s nějakou řekněmež představou a ono je na tom pracováno - to je úžasné. Takže ta svoboda je překrásná a vzpomínám na ni. I když jsem něco neřešil hned správně, tak to nikdy jaksi neudělal tak, že mi to takhle nastavil a půjdeš tam, ne. Ano, tak.

Tady jsou samé dlouhé dotazy dneska, co s tím? Ano, no tak jo, tak to vezmu, jak to tady je, dobře. Tak prosím. Děkuji. 

 

DOTAZ: (Tohle je článek z Novinek, dnes, ČTK.) Co mělo přijít až v roce 2050 už je tu. Realita předčila klimatické předpovědi. Modelové předpovědi, které měli klimatologové k dispozici, byly příliš optimistické. Podle Pavla Zahradníčka z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR CzechGlobe predikovaly modely teploty, které Česká republika zažívala ve druhé dekádě nového tisíciletí, až pro období mezi lety 2040 a 2050. Realita je tak podle vědce horší než predikce. Přesto vědec varuje před ekologickým radikalismem. Podle Zahradníčka dlouhodobě panuje vědecká shoda na tom, že příčinou rychlého oteplování planety a klimatické změny je zvyšování emisí skleníkových plynů. Teď je citát: "Jsou sice přirozenou složkou atmosféry a bez nich by nebyl život na zemi, ale to malé procento, které do systému najednou dodáváme, znamená jeho vykolejení z přirozeného stavu." (Řekl Zahradníček.) 

ODPOVĚĎ TP: Jediný, kdo z toho má radost, jsou rostliny, které mají víc toho CO a taky větší teplo (ale musí pršet tedy samozřejmě). A teď k tomu. Tohleto je přesně jedna z věcí, kterou jsem tady před chvílí zmiňoval. Jestli se podíváte na film, tuším Říp se to jmenuje... Je to tak? Je to... Dokonce tam jezdím na koni na Řípu, to je šílený. Ale je to povídání o tom, co nás bude čekat. Zajímavé na tom je, že tenhleten filmeček byl natočen, já nevím v kterém roce, 1998 nebo nějak tak. No, nějak tak. Tak si schválně, jestli máte o tuto tematiku zájem, ten filmeček pusťte. Uslyšíte to, co dneska už věda začíná nechtíc přiznávat. V čem je problém? Věda je skvělá v popisu toho, co je, ale prakticky vždy selhává v popisech toho, co bude. Je to logické, protože věštění z koule jaksi do vědecké práce nepatří. Ale to, co je smutné, že i prostá logika, která je naprosto průzračná, mnohdy není použita. Takže, já co jsem začal přednášky po tom roce, kdy jsme se mohli začít vídat, tak jsem vám říkal, jak to bude, co bude. V těch prvních létech si z toho dělali legraci - hydrometeorologický ústav, a tak dále. Už to tady bylo, v roce 1520 bylo taky 20 stupňů, a tak dále. Později... Já jsem to říkal pořád stejně. Později Londýnská konference meteorologů přišla na úžasný objev, že vůbec nezáleží na absolutní hodnotě například dosaženého extrému, ale že záleží na četnosti těchto výchylek, které znamenají trend. No tak to už pochopili, ale nepochopili dále skoro nic. A pořád hlásali, kolik že bude to oteplení - o půl stupně, o stupeň, a tak dále. Hlásali, o kolik se zvedne mořská hladina, a že to budou 3 mm nebo 3 cm za rok a tak podobně. Takže, toto všechno je hrubý omyl a je to vlastně nevyužití vědy pro nápravu. Prakticky nikdo dnes vůbec nezmiňuje řešení. To, čeho se obává onen autor (tedy klimatický fanatismus), je naprosto reálná věc. A proč? Protože člověk v důsledku své poměrně chabé inteligence (promiňte mi to) jen málokdy odhalí příčiny. Zato se s vervou věnuje následkům. A tak pracujete velmi moderně - třídíte odpad, snažíte se různým způsobem zmenšovat tlak. Ale zároveň kácíte stále větší množství porostů, lesů, ničíte stále více biotopů, producentů kyslíku - ať už v moři, což je naprosto zásadní (plankton), ale i ostatní producenty kyslíku. Navíc stupňujete výrobu konzumentů kyslíku, tedy spalovacích motorů, kdy každý ten válec nasaje tedy svůj objem při jednom cyklu, a je jich stále víc. Ale teďka o čem to je. My potřebujeme mít svoje potřeby, musíme se vykoupat, musíme někam dojet občas, musíme se najíst. Takže, s tím můžeme udělat něco - třeba snížíme svoji spotřebu o 20% (energetickou), to už je hodně. No a pomůžeme si? No přece ani náhodou, pouze zhoršíme budoucí vývoj. A víte čím? Protože za těch 10 let tady bude o půl miliardy víc. Tato půlmiliarda spolehlivě vyčerpá všechny benefity, které vytvoříte zelenou politikou. Většinou samozřejmě se bude jednat o to, že vám navalí někdo daně (protože to je lidské, to je to nejlepší, co člověk umí) a že bude dělat jiné věci. Místo, aby ty peníze využil k celosvětové kampani, v které by vysvětlil lidem, v jaké chvíli se nachází. Ale vy to ještě nevíte a neví to ani věda. Zezulka to věděl. Můžu to takto říct, opravdu, není to drzost. Čili, nacházíte se v situaci, která je opravdu na pováženou. A tato kampaň (dobrovolná) by měla přimět lidi, aby pochopili, že chtějí-li zachovat lidský rod a vůbec planetární pokryv, tak musí mít dva lidé pokud možno jedno dítě. Samozřejmě když to budou dvojčata či jinak... Ale prostě měla by tady být ta snaha. Během jedné generace, kdyby to bylo ideální, tak máte vlastně z té generace jednu polovinu (což samozřejmě tak nebude). Ale v této chvíli... Podívejte, já jsem třeba začínal jezdit do Indie. A když jsem tam byl poprvé, to byla ještě úplně jiná zem, naprosto. Mělo to svoje kouzlo. Nebyly tam žádné značky kam se má jet, krásně se bloudilo, nebyly tam jiné věci. A dnes? Dnes z té sotva miliardy je skoro miliarda a půl. Čili, za dobu, kdy já jsem tam začal jezdit, přibylo tak 400 milionů obyvatel. A co je horšího - mladých obyvatel. Čili, to rozložení jde takhle. Je něco jiného, když máte třeba miliardu lidí a je to rozloženo po generacích víceméně. A je něco jiného, když je tam ten dynamický rozvoj, protože ti mladí budou mít vzápětí také děti, víte? A často velmi brzo (v Indii samozřejmě). No, takže, můžeme očekávat možná do 50 let (možná dřív) dvě miliardy nebo tři. A teď co se děje. Ten klimatický stroj v téhle chvíli je tak poškozen, že skončí ledovcové řeky. Nebude trvat zas tak dlouho, kdy roztají ledovce i ve vysokých polohách. A tyto ledovce napájejí a vlastně průměrují ty srážky, aby to pořád teklo. Víte, kolik milionů a miliard lidí je závislých na právě těchto vodních zdrojích? A copak to asi provede, umíte si to představit? No. Zároveň dochází k poškozování distribuce tepla a mořských proudů a to je zásadní. Začínáme objevovat i to, jak se to projevuje v Antarktidě, Arktidě. Že vlastně to není jenom prostě ohřívání někde z povrchu, ale jsou tam podzemní proudy, že moře vstupuje pod ty ledovce, a tak dále. Ten proces je velmi dynamický. Takže to, co vám dnes říkají klimatologové, je opět jenom omyl. Zkontrolujte si to v dalších letech. Transformace započala, již to vidíte - všechny vedlejší účinky jako například, že se budou uvolňovat řekněmež plyny z mořského dna, kde doposud byly uskladněny, že bude docházet k tání permafrostu, který je obrovským zdrojem CO2, protože jaksi tisícileté úložky té hmoty, které byly deponovány, nyní začnou podléhat rozkladu. Je to stroj, který se již nedá zastavit. Jestli si myslíte, že když budete jaksi produkovat o polovinu méně skleníkových plynů, že to bude až tak zásadní - nebude. Protože ten stroj se již rozjel a má svoji vlastní dynamiku. Takže to, co je potřeba - ne klimatické konference o trvale udržitelném rozvoji, ale pochopení, že jeden druh na planetě se přemnožil zoufalým způsobem, že jeho nároky (protože každý člověk potřebuje svůj díl energie, svůj díl odpadu vyprodukuje, potřebuje se ošatit, a tak dále), tak že ty nároky té populace, ať je jakkoliv řekněmež skromná, již dávno přesahují možnosti prostředí. No, navíc pozorujeme děj, který byl až donedávna (za mého mládí) teda nemyslitelný. Země třetího světa ještě pořád v myslích mnoha mých vrstevníků nebo i mladších jsou místem, kde jsou prostě ti domorodci, mají ty nějaké rituální čepice a jizvy, a tak dále. Ale oni dneska jsou v tak obrovském rozvoji technickém, tak rychle zde stoupá spotřeba a produkce (a to ve všech oblastech), že je to pro nás až nepochopitelné. Za mě učili, že Čína je papírový tygr, vzpomínáte. V každém městě pec na tavení železa, cha cha cha, a tak dále. No, do dneška jsme si mysleli skoro všichni, že teda mají ty klobouky taky (zase ty jaksi špičatý), a ono to je nějak jinak. Když se podíváte na jejich města, a tak dále, tak jejich technická úroveň nás přesahuje o desetiletí. Ale to také znamená, že tou potřebou vzniká stále větší nárok na zdroje, suroviny, energie, a tak dále. Čili, ten svět nejenom že přesáhl míru, kterou planeta udrží (asi tak dvakrát už možná), ale ještě ke všemu směřuje stále rychlejším tempem k zvýšení potřeb nad těmi, které jsme měli doposud. Čili, to je jasná inflační křivka, která bohužel má tento průběh - je to strmý nárůst. A zdaleka tu nejde jenom o CO2. Takže, dobrovolná snaha. Jenomže člověk je vychován ve středověké filosofii a později novověké scientistní filosofii. Člověku přece nikdo nebude předepisovat, on to zařídí. On vytvoří fabriku na to, že bude schytávat CO2 z ovzduší nebo něco podobného - nebojte se, ono se to udělá. Přátelé, existuje železný zákon. Systém, který je v rovnováze je v nějakém libračním bodě. V něm se vychyluje, ale ke svému zachování nepotřebuje vnější přívod energie. Čím víc se tomuto stavu vzdálíte (a to i třeba tou tvorbou CO2), tak tím víc vy tu kuličku v té míse snažíte se dostat do stále vyššího místa a je stále labilnější. Čili, v podstatě toto nejsou věci nějakého řekněmež osobního názoru, je to obecná, jakoby se dalo říci přírodně zákonná záležitost. Tato kultura a civilizace je stále složitější, ale stále křehčí. Navíc produkty jejího života působí zpětnou vazbou stále silněji na populaci až do bodu, kdy uvidíme zásadní změny - to je neodvratné. To, co můžeme udělat, je pochopit, jak tedy se k tomu postavit. Jenomže obávám se, že strach ze sousedů (budou mocnější, budou mít víc vojáků), že nějaké jiné strachy (hospodářské, jiné) nám to znemožní. A tak dojdeme až do bodu, kdy naše hospodářství nebude schopno naplňovat naše potřeby. 

/Je tam ruka zvednutá? Ano, prosím./ 

 

DOTAZ: Můžu ještě k tomu doplnit. Aby toho nebylo málo, tak dochází k ohřevu celé Sluneční soustavy i na ostatních planetách, což si zatím vědci neumí vysvětlit. Ale na Slunci se dějí větší a větší výbuchy a mění se sluneční záření a vědci to chtějí (TP: A Schumannova frekvence a další věci, ano.) odstranit tím, že chtějí, což se mi nezdá jako úplně nejlepší nápad, rozšiřovat do atmosféry různé kovy, aby jako zastínili planetu. 

ODPOVĚĎ TP: Nevím, to může být, nemusí. Nápadů jistě bude mnoho, ale je to stejné, co jsem vám říkal. Je úplně jedno, o co budeme se zajímat, protože ten zákon je pořád stejný. Čím víc se budete snažit pokračovat ve své cestě, která vyžaduje opravu, tím víc ta oprava, kterou budete používat, bude zhoršovat situaci, protože bude zatěžovat jinde, jinak. Znovu librační bod. Tento se vyvíjel miliardy let. V něm byly nastavené vztahy všech těch částí, které se navzájem podporovaly, i když se vám to nezdá. Doslova každá ta část byla závislá na jiné části. No a pak přišlo několik těch změn, že, viďte (vymírání, a tak dále), ale stále ta příroda nacházela tu rovnováhu. Člověk není dost moudrý na to, aby ji pochopil, protože on vidí jenom sebe. Příroda je mnohem geniálnější. A to i když budete uvádět řekněme nějaké příklady, že se vám zdá, že to tak není. Velmi rád bych o tom s vámi třeba mluvil a hledal s vámi tu řekněmež myšlenku, jestli to platí, anebo jestli to neplatí. Zatím můžu říct jediné - pusťte si Říp a podívejte se na něj a také přemýšlejte. A taky se dívejte, co se kolem vás bude dít. Transformace v dalším kroku (prošli jsme jistou branou) započala. Znamená to, že se budete zvláště tedy z úst vědy dozvídat stále mnoho a mnoho a víc relevantních informací o tom, co se děje - o tom, co mě Zezulka učil už před 30, 40 lety, no. Takže, tohleto se opakovalo mnohokrát, jako by nám něco bránilo v našem... A to něco je náš egoismus, protože nemáme-li dost pozornosti a lásky k tomu světu, který je kolem nás, když se nedokážeme radovat z existence každého stromku a listu trávy a každého zajíce, a tak dále (včetně toho, že se požírají, a tak dále), tak to je docela ztracená varta, víte? A proto lidé duchovní, náboženští anebo jakkoliv duchovní začínají ve svých srdcích zažínat oheň té sounáležitosti. Oni přestávají pracovat pro sebe, pro svůj kult, pro svoje náboženské přesvědčení, pro svého duchovního mistra, ale snaží se, aby to pokud možno v tom celku šlo nejlíp. A teďka budete argumentovat tím, že tedy ale jak to udělat nejlíp, protože je tady 1 000 názorů - a který je lepší, a který je horší? No a to je váš úkol. Musíte používat tedy cokoliv, co lze. Je to zkušenost, vzdělání, intuice (ta tady velmi chybí) a jakýkoliv další postup, logiku. Nevím, když si třeba vzpomenu, tohleto někdy používám - Arthur C. Clarke, vynálezce telekomunikační družice, vědecká hvězda první velikosti. Ten člověk se pustil do vysvětlování těch mimořádných jevů. A jelikož to byl vědec, no tak on přece nemohl říkat pravdu, musel říkat vědeckou pravdu. A tak třeba studoval samovznícení organismů. No, výsledek byl ten, že vzal kousek špeku (taky by si tady mohl vzít), to zabalil do klůcku laboratorním stylem a zapálil. A světe div se, ono to hořelo. A od té doby všichni vědečtí mozkové věděli, že to je takhle. Akorát to má jednu vadu, že na mé osobě by hořelo akorát to břicho, ale ten sval by skončil jako spálenej biftek, protože tam je mnoho vody a málo hořlaviny (i když taky je tam samozřejmě uhlík), a ta kost, viďte, no. No a my pozorujeme něco jiného. Ti lidé shoří často na popel. A dokonce teplota je cíleně vedena, to znamená bublinky na skle auta, ale sedadlo, na kterém ten shořelý seděl, je netknuté (nebo boty). A tohleto všechno je pravda a to je mnohokrát tedy zaznamenáno. Ale ten člověk udělá svoji demonstraci. Vůbec pomine, že se to nehodí na ten případ. A pak začnou všichni opakovat - je to tak, je to tak. No tak kdybyste byli myslící, tak byste si vzpomněli, že máte těch 70% vody nebo kolik v těle a že ta hoří dosti špatně. Pak by přišly jiné teorie samozřejmě, ano, já vím. No a tak dále. Čili, to vám ukazuji jako příklad toho, čemu můžete a nemusíte věřit. Třeba celá ta historie kolem UFO. Léta vás přesvědčují autority, že je to nesmysl, že jsou to balóny a mušky a cosi, až jednoho dne najednou se otevřou archivy britské, belgická protivzdušná obrana, kanadský zástupce, další a začínáte tyto příběhy možnost mít pozorovat v jejich realitě. Ale předtím vám všichni říkali... Vlastně vám lhali. Takže, to je důvod, proč musíte být opatrní ve všem, nejenom v náboženství, ale i v běžném životě. Omyl je všelidská věc a někdy dokonce cílený omyl. Takže, máte-li stát na vlastních nohou, být vědomé inteligentní bytosti, tak nesmíte být kverulanti a zároveň nesmíte bezmyšlenkovitě přijímat cokoliv. Nemyslete si, že na to nemáte. Každý člověk má sdostatek nástrojů. Někdy víc zde, někdy víc zde, ale je-li snaha, je vždy cesta. Nebudete řešit možná v téhle chvíli problémy kvantové fyziky, ale to přece nevadí. Ale jindy v jiných oblastech ano.

Tak, další obrovsky dlouhý dotaz. No, nevím o čem to je. Prosím. 

 

DOTAZ: Ukrajina. Kamenná maska miliony let stará. Kamenná maska vystavená v Luhanském muzeu místní historie byla objevena v uhelné sloji staré 350 miliónů let. Ve druhém poschodí muzea je fascinující exponát - železná maska odlitá podle obrysu kamenné. Vědci se rozhodli otestovat hypotézu, že kamenná tvář by mohla být předlohou k odlévání železných anebo i meděných, zlatých (a tak dále) masek. Maska byla vymodelovaná podle kamenné tváře a v muzeu byl dokonce i obrázek bojovníka v této masce. Ale potom se všechno zastavilo. Proč? Protože kamenná šablona pro masky se našla v uhelné sloji staré 350 milionů let. Nacházela se hluboko pod zemí v této uhelné sloji. Kamenná tvář byla poslaná do Moskvy, aby odborníci přezkoumali a určili její stáří. Výsledky výzkumu však nebyly oficiálně oznámeny. A je jasné proč. Protože jsou v rozporu s oficiální historií vývoje člověka. Koneckonců, to by mohlo znamenat, že předloha k odlévání masek je stará 350 milionů let. Uhlí, v kterém se tento artefakt nachází, vzniklo před 250 až 350 miliony let. Tuto kamennou tvář tedy někdo před nejméně 250 miliony let hodil do močálu (anebo se tam dostala náhodou) a potom se na jejím místě vytvořila uhelná sloj, v které byla zakonzervovaná. V regionu Luhansk to není jediný artefakt nalezený v uhelných slojích starých miliony let. Našla se tam i kola zakonzervovaná v uhelných slojích. Tento objev byl učiněn v dole "Západná" v městě Doněck (Rostovská oblast) v hloubce 900 m pod povrchem během hloubení slojí koksovatelného uhlí v roce 2008. Teď je tady odkaz na nějaké fotografie. Takže, ty byly zveřejněné. A zase k tomu stáří. Stáří uhelné vrstvy, v které se kolo našlo, je možné určit podle skutečnosti, že město Doněck se nachází v oblasti středohorského stáří uhlí (360 až 300 milionů let), pravděpodobně středohorského uhlí. Karbonská doba (převážně střední a pozdní karbon) se vyznačuje výskytem koksovatelného uhlí. Právě při těžbě... 

ODPOVĚĎ TP: Dobře, to už jsou detaily. Podstata je teda, že jsme našli v uhelné sloji, která je datovatelná, nějaký artefakt, který by tam neměl být. No, jak by se zachoval skeptik? Řekl by, že ten kámen byl omlet přírodními silami do podoby masky a pak se ocitl v této sloji. Ovšem to asi nebude vždycky úplně důkaz. Zvláště proto, že v těchto prostředích byly nalezeny i jiné artefakty. Například kladivo i s kusem topůrka (zkamenělým už), které, jak se zdá, se podobalo našim moderním kladívkům s nějakou plastovou hlavicí. Našly se tam také předměty, které připomínají zapalovací svíčky, hřebíky - a to všechno v uhelných slojích. Byly tady také nálezy například kovových trubek a to mělo docela vtipnou historii. Jaksi... Žena, která tyto artefakty objevila (bylo to v křídě staré 60 milionů let), nalezla soubor kovových trubek obdélníkových průřezů nějak asi takhle dlouhých. No, samozřejmě objev se snažila zveřejnit. A když trvala na tom jaksi zveřejnění, nakonec byla vyloučena z archeologické společnosti. No, takže, to je třeba příznak toho, co jsme viděli v Planetě opic. Vzpomínáte na ten film? Když tam přišli ti astronauti a ti vědečtí zástupci té planety opic ze síly svých kateder, přece věděli, jak to je (i když někteří věděli, že to je i jinak) a hájili svoji pravdu. Naštěstí v současnosti ta věda mého mládí už se velmi posouvá. A to i díky tomu, co poznává. Začíná tu vlastně věk obrovských posunů, často i zpochybňování starých paradigmat a rozšiřování řekněmež komplexnějšího pohledu na zkoumané jevy. To je proces, který samozřejmě bude pokračovat a bude mít své kladné výsledky. Samozřejmě, že i dnes ještě pozorujeme tyto věci stále v určité síle. Čili, publikovat například můžete často jen schválená jaksi témata. Já sám jsem mluvil s člověkem, který patří mezi přední světové vědce. Pracoval, už nevím jestli pro NASA anebo pro CERN. A tak jsme probírali tu jeho vědeckou historii a on popisoval vlastně část svého mladšího věku (vědeckého), kdy uskutečnil některé experimenty, které ovšem zpochybňovaly zásadním způsobem některé tehdá přijímané názory. Co udělal? Po zralé úvaze je nepublikoval, protože by se tím vlastně odsunul z toho mainstreamu, z toho hlavního proudu. Za svého života jsem viděl případů podobných. Sám patřím do oblasti, která je kdesi na hranici, viďte - tedy zdánlivě. A když se podívám na Zezulku, no tak to vám byla velká historie. V jisté fázi se kolem Zezulky vytvořila skupina, no, snad více než 10 vědců (a to významných vědců) - profesor doktor Suchý a další. Byli to přednášející na fakultě lékařské, byli to další lidé. No a snažili se vlastně pro tento obor něco vytvořit, aby mohl fungovat normálně. Já to dnes dělám taky. Včera jsem byl ve Frankfurtu a zúčastnil jsem se voleb do tedy jaksi jedné organizace, rozšířené správní rady největšího svazu v Německu. No tak zase potvrdili... A už tam jsem byl členem, tak potvrdili, byl jsem zvolen. No a budu se dál snažit, aby ne nějaká vlastně nesmyslná nebo osobní věc, ale aby reálná věc, přírodní reálná věc dostávala šanci. No a u toho Zezulky to bylo taky tak. Oni se snažili, dělali co mohli. Dokonce předseda tehdejší Akademie věd (komunistické) profesor Kožešník napsal s razítkem, se vším, že tedy Zezulka se věnuje novému vědnímu oboru a že by bylo třeba pro něj vytvořit podmínky, aby se mu mohl tedy řádně věnovat. No tak samozřejmě se nestalo nic, byl komunismus. Ale pan profesor byl nesmírně odvážný. Ten dokument v archivu existuje dodnes. No, a tak dále. Čili, tohleto je obvyklá historie a týká se i jiných oborů než mého. Když máte historii vědy, tak vidíte, jak často se vlastně zcela správné a řekněmež nosné myšlenky derou na svět nesmírně obtížně. Známý výrok, že vlastně se prosadí, až když vymřou odpůrci. Je to trochu pravda. No, takže, nevím, musíme zase si udělat každý svůj vlastní názor. Smutné na tom je, že řada informací se k vám nedostane, protože existuje něco jako cenzura. Ať už v té vědecké práci, kdy opravdu nemůžete publikovat cokoliv, je tam jednak autocenzura těch redakčních rad, a další, a další, a další. A to potom zase způsobuje, že třeba v té vědecké oblasti nemůžete řádně prospívat a pracovat, protože je založena i na té publikační činnosti. No, můžete být král světa, můžete mít obrovské výsledky, ale nikoho to nezajímá, protože to nebylo otištěno v Science. No, takže tak. Ale i to se bude měnit, uvidíte. Jsem optimista. Ta současná situace je něco jako před dalším generačním skokem. Měli jsme tu věk Newtonovské fyziky, pak přišli velcí reformátoři, viďte (teorií), Einstein. Teorie neurčitosti, další. Najednou ten svět ztratil tu předchozí podobu. Pak přišli kvantoví mechanici a další a zase se to změnilo. A dle mého názoru teď ten svět nazrál k dalšímu kroku. Tak pojďme. 

 

DOTAZ: Tak tohle je text z Extrastory. Krišnova máslová koule po staletí vzdoruje fyzikálním zákonům (témata divy přírody, kameny, a tak dále). Mnoho lidí si myslí, že tento kámen vytvořila příroda. Jenže někteří teoretikové poukazují na to, že tak velká koule nemohla vzniknout prostým působením přírodních sil jako větru, proudící vody, ledu, sněhu, pohyblivých zvětralin a jiných látek, které způsobují erozi. V jeho okolí žádné podobné kameny nejsou a povrch kopce je hladký. Pokud však připustíme fakt, že kámen nevznikl přírodním procesem, jak se na kopci vlastně ocitl? I v dnešní době by bylo obtížné vytáhnout 250 tun těžký kolos nahoru do kopce. Takový úkol by si jistě vyžádal použití těžké techniky, například jeřábů. Jak by pak něco takového dokázali lidé žijící před 1 200 lety? Další záhadou je, jak kámen na kopci vlastně stojí. Na hladkou skálu dosedá jen malou částí své plochy. Dokonce i laikovi je jasné, že k tomu, aby se takto těžký kámen na dlouhou dobu udržel na svém místě, potřebuje mít dostatečně širokou základnu. Tady ovšem 250 tun kamene stojí na pouhých 120 cm2 plochy. Navíc nikoli na rovině, ale na hladkém svahu v náklonu 45 stupňů. Přesto drží, jako by byl ke skále přikován. Krišnova máslová koule. Proč s tím nejde pohnout? To, že balvan na okolí působí, jako by balancoval na samé hraně, vyvolávalo v dřívějších dobách v lidech obavy. V roce 1908 tak guvernér Madrásu baron Arthur Luy usoudil, že kámen je příliš nebezpečný a mohl by sklouznout dolů, zranit lidi a poškodit domy stojící poblíž. Nařídil proto balvan z místa odstranit. Sedm slonů bylo zapřaženo, aby kámen odtlačili, ale ten se nepohnul ani o píď. Guvernér to nakonec vzdal. Podle starobylých mýtů se pokoušel kámen přemístit už král Narasim Havaraman z dynastie Palawa, který v jižní Indii vládl v letech 630 až 668. Považoval ho totiž za kámen z nebes a zakázal proto sochařům, aby do něj cokoli ryli. To tedy znamená, že kámen zde stál přinejmenším od 7. století. Dnes se mu přezdívá Krišnova máslová koule podle báje o Krišnovi, jenž jako malé dítě tak miloval máslo, že je často chodil tajně ujídat své matce z máselnice. Tento název však není původní, používat se začal až od roku 1969, kdy jej takto pojmenoval jeden turistický průvodce, jenž měl za úkol představit sochy Mamallapuramu tehdejší indické premiérce Indiře Gándhíové. Původní název kamene však byl Vaan Irai Kal, což v místní tamilštině znamenalo Kámen nebeského boha. Věřili snad tehdejší lidé, že Bůh skrze tento kámen demonstroval svoji sílu nebo že ho tady umístili obři či návštěvníci z vesmíru, kteří používali... 

ODPOVĚĎ TP: Děkuji, to už jsou podrobnosti. Takže, je třeba pochopit, že to, co známe my, je naše řekněmež vydobytá pravda, ale že to neznamená, že jiná kultura nemohla mít i jiný pohled a jinou pravdu. Zároveň to ale však znamená, že často přes věk těmto starým kulturám nejsme schopni porozumět, protože jejich vidění světa, jejich jazyk, jejich chápání je nám vzdálené. My jsme více techničtí, byly tu kultury, které byly více založeny na tom intuitivním myšlení, a tak dále. Já tak počítal v tichosti. Kolik říkali - 10 slonů. Tak já jsem počítal, kolik těch slonů tedy by bylo potřeba. Těch 350 tun nebo kolik (250, 350) a je to na 10 cm, čili, to je na 100 cm2 (kolik tam bylo - 100, 120, tak nějak). Takže 10 cm x 10 cm je 100 cm2, k tomu přidejte ještě malinký proužek a je to teda to místo styku. To znamená, že ta koule je v podstatě ve svém těžišti. A teďka my ji musíme přes ten trojúhelník, který je daný tedy tou kolmou svislicí a těmi 10 cm, převalit. No tak jaká by k tomu byla potřeba síla? Asi dost velká řekl bych. Tak nejsem schopen odhadnout, jestli tedy zkouška slony byla ta relevantní. Na druhou stranu zase jaksi hledání nějakých představ bývá často úsměvné. Víte, vytvořit pravidelný geometrický tvar, který není způsoben krystalickou mřížkou, jest poměrně iluzorní. Už jenom proto, že veškeré větry se pohybují po svých křivkách a brousící písky unášené a vodstva a všechno to ostatní. Čili, když si pro sebe budu představovat pravděpodobnost toho, že dokonalá koule bude vytvořena čistě přírodní cestou, tak už budu radši věřit tomu, že to udělali ježci, rozumíte, a že měli takhle veliká kladívka. No, takže, to je jedna zkušenost. Já se rád (když mám čas, a to nemám často) o věcech přesvědčím osobně. A tak třeba nedávno jsem stál u - asi tak 4 m to byla, takhle velká koule, no, takhle. Tak jsem na ni se připlác, byla dokonalá téměř. No a ono to bylo něčím zajímavé, představte si, úplně šílené. Viděli jste Star Trek? Viděli, že. A ono to fungovalo podobně. A ten neolitický člověk využíval zatím nám neznámou fyziku pravděpodobně, kdo ví. Ostatně, je přímá úměra mezi stářím kultury a velikostí šutru, kterým hýbá. Na druhou stranu je přímá úměra mezi tím, čím mladší mozek, tím víc kamenný. Ty šutry se nám přesunuly z té krajiny do mozku. Je sice hezké, když máte kámen o hmotnosti 10 tun, 100 tun. Už jenom tuna je problém, viďte, ale to jde. 10 tun, 20, 50, 100 - to už je problém, nemáte-li ocelová lana nebo předená, pásy, nemáte-li jeřáby. No a co takových 500 tun? No a přesto se tváříme, že tomu rozumíme, že to je normální. A jsou možná ještě větší zátěže než 500 tun a ty tady straší v našem okolí. Je tady mnoho jiných věcí. Například v Egyptě uvidíte dokonalé jádrové průvrty v kamenech, a tak dále, v čase, kdy to vůbec nemůže být možné. A ty nálezy v těch horninách, to je stejné. Tuším, že byly nalezeny také wolframové spirály různých průměrů v hornině. No, jistě to je přírodní proces, ano. Wolframové spirály od několika desetin až po..., no. Čili, tomu se můžeme usmívat. Můžeme si udělat vlastní názor a počkat si, až to někdo doopravdy objeví. Zatím nám nic jiného nezbývá. Stejně to, jestli koule je stará miliardu let nebo milion, není to nejdůležitější. Je důležitější, co jste za lidi, co dokážete. A možná, že jednou dokážete i věci, které se vám nezdají možné. Proč ne přece. Nevím, kolik z vás zažilo zázrak třeba, což je něco, co se zdánlivě vymyká přírodnímu řádu. Ono to je ale stejně normální, ale my to chápeme jako neobvyklé, protože to není časté třeba. No a tak dále. Takže, přátelé, zachovat si chladnou hlavu, jenom klid. Radši číst Zezulku - chcete-li, máte-li zájem o tuto filosofii. Ale jen když o ni máte zájem. No a pak hledat jakkoliv jinak, vždyť přece od toho jste nasměřováni svými zrody, abyste ta svá témata otvírali a nacházeli. Je tu další železný přírodní zákon - kdo klepe, tomu je otevřeno. Budete-li opravdu jaksi toužit po poznání, ono přijde. A nemusíte mít obavy, dřív nebo později. A koneckonců ani to není cíl, protože cílem každého poznání je, abyste byli kvalitnější lidi, tedy abyste tvořili prospěch všemu prostoru, v kterém se nacházíte. Dokonce ani duchovní studia nejsou proto, abyste byli lepší, ale vy se máte stát lepšími proto, abyste mohli lépe sloužit, víte? Představa o tom, že tady budete sedět na piedestalu jako já a budete úžasná duchovní osobnost, no tak to je k ničemu. Představa o tom, že vy zvítězíte a budete ti nejlepší a tam dole budou ti (ti druzí), ta je zrůdná rovněž. Protože když jste stále výše, tak vše co je kolem vás, jste vy a je to vaše starost a jste povinni o to pečovat. A proto k vám přicházejí duchovní učitelé nejrůznějších stupňů, aby na téhle práci pracovali. A pokud je to jinak, tak to nejsou duchovní učitelé, často podvodníci, někdy pomatenci. Rozumíte? Podle toho byste je taky mohli poznat, kdybyste chtěli, víte?

No, takže tak. A to je pro dnešek všechno, já se s vámi rozloučím. Nebo jestli ještě někdo nemá nějaký osobní dotaz, tak sem s ním. Obohaťte diskusi. Ano, prosím. 

 

DOTAZ: Dobrý den. Chtěl jsem se zeptat, zda existuje nějaký přístroj na měření energií z rukou. Já jsem Vám psal ten email. 

ODPOVĚĎ TP: Ano, vím. V podstatě se ptáte na možnost technickým prostředkem, vlastně anorganickým prostředkem hodnotit biologické vyzařování. Protože to, nač se ptáte, je energie, která provází živou hmotu. Každá hmota má svůj silový projev. Když to bude hmota neživá, bude to to, co znáte - elektřina, gravitace, radiace, všecko ostatní. To jsou známé projevy anorganických sil, to jsou neživé síly. Biologická hmota je stejná jako anorganická, protože je to stejný uhlík, stejný vápník, fosfor - to je úplně stejné v téhle ruce. Rozdíl je v organizaci, tedy ve složitosti uspořádání těch atomů a ve funkci, kterou plní ta ruka. To znamená, že její silový projev bude ne několika, ale mnohonásobně jiný a složitější než třeba silový projev uhlí (nebo uhlíku). Proto, kdykoliv chcete použít hmotný nástroj k měření těchto oblastí, nikdy nemůžete změřit nic víc než jen tu nejkrajnější část, která přiléhá ke hmotě. Ale celé tělo té silové oblasti nejste schopni vnímat. Nelze měřit tyto síly tedy přístrojem hmotným. Před časem (třeba ještě po revoluci) se tady prodávaly takové přístroje, kde se cosi točilo a lidé měli za úkol to roztáčet - třeba tu střelku nebo ten přístroj. A ono se to dařilo, jenomže to nevypovídalo nic víc než o tom, jak jste schopni využívat tu nejhmotnější část své řekněmež, když to přeženu, duchovní síly pro roztáčení těch... To je vlastně psychokineze, která byla mnohokrát prokázána za všech nejpřísnějších vědeckých tedy předpokladů. Jsou velmi známé příklady (třeba Rosenheimský nebo jiné), kdy se pohyboval setkilogramový trezor, vytáčela se telefonní čísla. Tam byl mladík, který se nudil, a tak jeho vlastně vědomí pomocí těchto sil vytáčelo číslo na přesný čas, no. A tak dále, a tak dále. Čili, nikdy ne. Tuto cestu... I v případě Kirlianovy fotografie, která dává jakousi výpovědní hodnotu, nevidíte nic víc než tu část, která odpovídá tomu spektru nejhmotnějšímu. A ve skutečnosti tedy se nehodí k průkazu kvality, ale hodí se k průkazu existence. Ty Kirlianovy fotografie jsou poměrně... Zase, skeptik bude mluvit o tom, že je použit vysoký náboj (vysokého napětí) a že ten způsobuje ty efekty na té emulzi filmu. Ale to nevysvětluje, jak je možné, že pozorujeme změny v kvalitě těch obrazů například v čase. Když utrhnete list (živý), tak bude mít na okrajích velkou koronu. A když ten list bude postupně vadnout a budete ho stále fotografovat, tak uvidíte, jak ta korona se zmenšuje. Můžeme zase říkat o tom, že se zmenšuje jaksi odtok těch iontů z toho listu, že schne, a tak dále. Ale jsou i jiné případy. Jediný způsob, kterým lze tyto síly měřit, spočívá v užití té druhé fyziky. Stejně jako na anorganickou sílu užíváte anorganickou hmotu, pak pro organickou energii musíte užívat organických nástrojů. A teď jak to všechno verifikovat, protože je problém. Vy budete chtít změřit základní vlastnosti třeba toho léčitele. Bude to jeho síla (čili množství), jeho kvalita (čili je-li to znaménko plus nebo mínus) a případně ještě jeho vzdělavatelnost, a tak dále. No a teďka něco naměříte a dáte 10 těch měřičů, těch senzibilů. Každý bude mít úplně jinou hodnotu - jeden pět, další 120, další tolik a tolik. A vy musíte ty hodnoty vzít, přepočítat je na jednotkovou stupnici a zkontrolovat, jestli ta hodnota odpovídá u každého z těch měřených nějakým způsobem alespoň řádově. Když zjistíte, že těch 10 měření po přepočtu vykazuje podobné hodnoty, můžete začít uvažovat o tom, že se jedná o něco, co není pouhá náhoda. Takže, takhle by to třeba šlo dělat. Když před časem, protože Zezulka měl kontakt se zástupci západního výzkumu (Stanley Krippner) a i také východního výzkumu (to byl profesor Injušin), tak Američané za komunismu letěli na konferenci a sedli kvůli Zezulkovi v Praze. On měl pro ně, speciálně jen pro ně přednášku. A to bylo, jak se to jmenuje, InterContinental (nebo já už nevím) tady u Vltavy. Jak? InterContinental si myslím, že to byl, no. A tak ti vědci (to byli vědci) měli s sebou, představte si, měřiče. A on používal nějaké ty obvyklé kejkle, ty kordíky nebo tak. A teďka ten Zezulka přišel a on teďka nasadil - a nic. Tak šel dál od něj - zase nic, zase mu to ukázalo něco. Tak došel na konec sálu - něco. Výsledek byl neměřitelný. Jeho aura byla vlastně tak velká, že vyplnila celý prostor. Normálně ji máte takhle velkou, takhle, takhle, takhle, různě, no, takhle třeba. No a na tom bylo pikantní, že vlastně pod dohledem komunistické STB tady proběhla tato přednáška a bylo to tedy poněkud jaksi překvapivé, no. Člen této delegace (no, už jsem starej), profesor medicíny, američan při jedné příležitosti nafotografoval Zezulku při práci. Později potom dělali pokus do Ameriky, kdy Zezulka léčil pacienta na klinice a ten pacient byl napojen na přístroje, a tak dále. Napsali mu - výsledky jsou výborné, podrobnosti zašleme. Už nikdy nic nedostal, protože to už bylo nad jaksi schopnost STB, aby tohleto propustila. Ale ta fotografie, kterou udělal při té práci, protože my si myjeme ruce v ohni, tak tam je vidět, že ta ruka je průsvitná, ten oheň je vidět skrz tu ruku (profesor Parker to byl). A tento jev byl pozorován doposud pouze jednou v Tibetu u jednoho velmi svatého muže. Tak taky ještě jednou tady v Čechách. Ta fotografie existuje, je tam v Zezulkově životopise taky ukázána, no. A je tam ve vitríně taky ta ruka? Tak je tam. Jak vidíte, máme tady výstavu Zezulkovu. Tento rok byl prohlášen za rok Josefa Zezulky (rok 2024), a tak je tady Zezulka na každém rohu, no. Ale je to vzpomínka. Tahleta věc se týká spíše hmotného života, tato se týká spíše filosofie, je to rozděleno takto. Jsou to hmotné vzpomínky na něj a na jeho život a tady spíš ta jeho část publikační, a tak dále, no. No tak přátelé, ať vás pánbíček provází. A dělejte si co chcete. Ale budu šťasten, když jako každý, když něco dělá, tak když to alespoň v něčem pomůže, no. Ale nejsme na tom závislí. Sami máme co dělat. 

Tak, teď se s vámi rozloučím a půjdeme za dalším. Mám ještě moc, moc práce. Hlásí se? No rád, prosím, kde? Aha, tak prosím. 

 

DOTAZ: Jaký máte názor na doplňování nedostatečné výživy potravinovými doplňky? Protože ono se to dá také zjistit přístrojem, který tady mám. 

ODPOVĚĎ TP: Ano. A ten názor zase bude tak trochu jo, i trochu ne, protože je tu objektivní stav nedostatku, který třeba zjistíte nějakým přístrojem nebo jinak. Je tu způsob, jak ten nedostatek likvidovat. Je-li vážný, je často potřeba použít substituci (tedy nahrazení) tedy i třeba nějakým přípravkem, ale hlavní metoda pokud možno to nemá být. Vemte to tak. Vaše těla jsou schopná získávat z potravy nejrůznější vitamíny, látky a ty různě dlouho uchovat pro potřebu - některé krátkodobě, jiné až měsíce. Ten systém toho získávání ovšem bude fungovat jako všechno ostatní ve vašem těle. Když začnete soustavně a převážně doplňovat například příjem vitamínu uměle, vaše schopnost tento vitamín přirozeně získávat zmizí. Je to stejné, jako když nebudete hýbat rukou, tak ona vám atrofuje, nakonec nebude. To dělali jogíni, že jo, drželi nesmyslně ruku nahoru (no, koho to napadlo, viďte) a ta ruka jim nakonec uschla. Takže, moderní představy jsou - my to zvládnem, mi to uděláme, my to zařídíme. Zase je tu ta základní pravda. Kdybyste žili ve společnosti a v prostoru, který je normální, tak máte plnou potravu, která vás dokáže plně sanovat a prodloužit a zkvalitnit vaše životy. Jelikož často jíme jako prasátka, tak se objevují ty nedostatky. A my se domníváme, že tedy to nahradíme těmi pilulemi, což zase nad rámec té terapie je cesta do pekel, no. Mimo jiné i proto, že vám nikdo nemůže zaručit, že za dalších 10 nebo 20 let budou stále existovat fabriky na vitamíny, protože nevíte, co se stane, viďte. Přijde třeba, nedejbože, válečný konflikt a kdepak byl vitamín C. No tak ještě pořád si dáte nějaký přírodní zdroj. Čili, nemá to sloužit jako náhrada normální výživy, má to sloužit jako v první řadě léčba nedostatku. Můžete mít třeba avitaminózu způsobenou poruchou metabolismu (získávání) vrozenou. Máte lidi, kteří prostě vrozeně třeba mají nižší získávání železa (nebo jiné věci) a není to věc obsahu třeba toho železa ve stravě, ale je to vyloženě schopnost tento prvek z té potravy pro tělo vydobýt. No, samozřejmě, že to ještě taky není tak ostré. Takže, máte období nedostatku (nebo bylo spíš dřív), to je podzim a jaro, kdy avitaminózy způsobovaly tu jaksi jarní anebo podzimní nemoc (většinou jarní se říká, viďte), kdy jste unavení a po té zimě prostě... Mimo jiné i dřív méně aktivity. Dneska jste všichni vysportovaní na lyžích, ale dřív ti lidé v té zimě zas tak moc nejásali. No a tak podobně. Čili ano, i ne. Bylo by třeba se zbavit té hurónské představy, že my uděláme svět lepší než ten, který je, víte? To je jaksi neznalost malin nezralých, teda prostě ještě příliš jednostranné. Když se podíváte na mé milované Hunzy (Hunzové - etnikum v Himálajích), tak polovina jí maso na údolí jedné strany a druhá polovina nejí maso nikdy, po generace. Ta jedna má 65 v průměru, ta druhá 120. Ženy tam rodí v šedesáti přátelé. A v těch devadesáti vypadáte jako Jura, no. Ostatně, i v našich statistikách, které se ovšem nedozvíte, je to, že vegetariáni a zvlášť vegani mají nejnižší výskyt rakoviny (ale také o něco delší život, o pár let, no) a jiných civilizačních nemocí. Ale to samozřejmě náš vědecký moderní svět nezajímá, protože my tam počítáme ty kalorie a ty vitamíny na miligramy. To oni nedělají, ale jsou zdraví, vitální, prakticky nemají civilizační choroby. No tak to je jenom takové ťuknutí. Musíme čekat ještě možná desítky let, než pochopíme tu logiku, kdo ví. Ostatně, čekáme až příliš často. A tak ještě stále budete vidět reklamy na nejnovější gril, abyste si mohli udělat svoji párty, abyste se mohli lehce přiopít se svými přáteli a tím alkoholem dopravit ještě více kancerogenu ke svým buňkám a zničit více neuronů. No a to v čase, kdy nárůst nádorů jde pořád takto. No tak uzeniny, přičmoudliny - to je přesně to, co tomu vyhovuje. To je taky logika, víte? Proč udíte maso? Aby ho nesežrala ani bakterie. Je to tak jedovaté, že to bakterie nesežere. Nebo to nasolíte, a tak dále. Ale dehet je jeden z nejsilnějších kancerogenů, víte? No a tak to ještě doplňte sluněním někde v Egyptě a co nejvíc párečků. Však zvítězíme. Takže, to je třeba jenom takové ťuknutí. Proč vám to říkám? Ne, abych něco kritizoval. Abych vám ukázal způsob myšlení /šťastnou cestu/, abych vám vysvětlil, že ne všechno, co je samozřejmé, je logické a správné. A to i když to vlastně svým způsobem tolerují všichni, no. Je to vaše rozhodnutí, váš život. Já z toho nic nemám, jestli budete něco dělat nebo nebudete, já můžu říct jen svobodně svůj názor a vy si udělejte svůj vlastní. Ale informace byste měli znát. 

A to je všechno. Takže, rozloučení. Ještě pořád. Ano? Tak ještě, prosím. 

 

DOTAZ: Já bych se chtěl zeptat, zda neznáte nějaký způsob, jak tu energii dokáže člověk kontrolovat, protože někdy opravdu nemohu ani spát, je to nekontrolovatelné. 

ODPOVĚĎ TP: V první řadě musí projít... Záleží na tom, do jakého stupně. Máte magnetizéra, který je vlastně nevzdělaný. Zjistí, že mu něco proudí z rukou, že to lidi občerstvuje. Neví co to je, nerozumí tomu, ale přikládáním rukou se snaží pomáhat. Pak jsou stále vyšší a vyšší stupně těchto služeb až po plně jaksi vzdělané odborníky, kteří rozumí těm silám, používají je vědomě podle jaksi konkrétního onemocnění a kteří... 

/Ano, prosím, kdopak tady fotí? Takže, prosím Vás, smažte ten snímek, buďte tak hodný./

Těmto budeme říkat sanátoři. Čili, na začátku je magnetizérská schopnost nebo ještě menší, nižší, kdy to není ani schopnost, a pak to jde dál. Každý má mít snahu po svém vzdělání a pochopení. Protože zvláště v těch počátcích (v tom divokém) často se dopouští takový člověk chyb, protože nezná to, s čím pracuje, nezná fyziologii těla v té vitálně silové části a dopouští se často velmi fatálních chyb. Ať už v oblasti hygieny, to znamená, že při svém výkonu své praxe způsobuje vlastně uvolňování patologických plazmat do okolí své ordinace nebo jinde, což každého, kdo tam vstoupí, okamžitě napadá, protože na ten obal se jakoby ty chomáčky toho hnědého nadifundují a pronikají dál do těla. Pak jsou to další a další ohledy - směr tahu, a tak dále. Také hlavně tedy ta potřeba čištění, protože patologie těla v biologii je totéž jako patologie třeba traumatu. Když si uděláte rozbité koleno, tak ho ihned nepřikryjete, ale napřed ho musíte dezinfikovat a teprve potom, co je dezinfikujete, můžete pokračovat dál. Čili, lidé v tomto stupni často o tomto nic neví a způsobují poměrně velkou šarapatu. No a pak je samozřejmě důležité také získávat informace medicínské, další. Nikoliv, že je to podstata našeho oboru, v žádném případě. My nejsme a nebudeme nikdy lékaři. Máme vlastní obor, který je dostatečně složitý. Ale potřebujeme jednak mít povšechné jaksi informace o tělesném stroji. Musíme také si rozumět s lékaři, na těch vyšších stupních určitě. To znamená, že musíme rozumět do určité co největší míry i lékařským nálezům, zprávám, a tak dále - tak, abysme mohli využívat těch darů zase toho vedlejšího oboru, který tady vytvořil nějakou tu práci. Takže, takhle to pokračuje od toho počátku až po tedy potom ty už velmi rozvinuté - těch je velmi málo. A také to potom i zvyšuje množství diagnóz, které lze zasáhnout, ale také úspěšnost těch nejtěžších. Ti nejvyšší potom léčí rakovinu. A to neznamená, že by magnetizér... Zase, já to ještě upřesním krátce. Každý z nás má vlastní silovou podobu, vlastní řekněme obrazec, jakoby barevnost našich bytostí. Jeden bude výborně léčit žaludeční vředy, ale nic jiného příliš. Jiný zase bude mít velký úspěch tam. A může být i některý, který bude dobře působit na buněčnou nestabilitu, ale nic jiného. Pakliže se jedná tedy o toho vyspělého sanátora, tak je to již naprosto cílená práce směrem k té příčině nádoru a té jeho patogenezi. No, takže nějak tak. Někde v tom se nachází ta odpověď. Tak. 

A ještě jeden dotaz. Tak prosím. 

 

DOTAZ: Můžu se zeptat, jaké učení by pomohlo mentálně nemocným? Nebo jestli to vůbec jde? A proč vůbec je někdo mentálně nemocný? 

ODPOVĚĎ TP: Ano. Náš člověk se skládá ze tří základních částí. Nejbližší nám je hmota. 

/Romanko, kam se řítíte? Tak mi to dejte tady na stůl, prosím. Děkuji, šťastnou cestu, dávejte pozor./ 

Takže, to nejbližší je část hmotná, biologická hmota. Všichni ji znáte, víte - orgány, kosterní systém, svaly, a tak dále. Vedle toho je tu silový projev tohoto útvaru, biologicky silový - to je obor biotronika a další. A pak tu máme další část - a to je ta část mentální, mens. Každá z těch částí může být poškozena, buď sama, většinou v nějaké míře více. Duševní nemoci můžou vzniknout z různých příčin, dvou hlavně základních. Můžete mít například poúrazovou epilepsii. Čili, dojde k úrazu mozku a vám se začnou objevovat křeče, a tak dále, a tak dále. Bude to čistě výsledek mechanického poškození mozku. Anebo budete mít epilepsii, která se bude objevovat na podkladu jiném. Bude to vlastně působení entity, psychické entity, neviditelné entity, která bude působit na váš mozek a bude způsobovat nějaké efekty. Totéž třeba u schizofrenií a jiných stavů. Jsou tu další příbuzné otázky, viďte, třeba u depresivních stavů a tak. Jak ve spojení s osvětlením, s kdečím dalším. Psychické nemoci by primárně měly být léčeny psychickými silami - tedy psychoterapie, hypnóza, sugesce. Ovšem hypnóza hlubokého způsobu v naší kultuře prakticky neexistuje. V minulých kulturách máme záznamy, kdy tyto nemoci byly úspěšně léčeny. Tak musíme počkat, až se vyvineme zase, no. Psychické nemoci jsou totéž jako každá jiná. Prostě když mám bolavé koleno, tak mě bolí koleno a když mám bolavou duši, tak mě bolí duše, a tak dále. Samozřejmě, že příčina je různá, takže od toho se taky liší ta pomoc. Někdy jsou to přetížení organismu, kdy zvláště v dnešní době jsou kladeny nepřiměřené, vlastně hloupé nároky na jedince, které potom vlastně jsou téměř k ničemu často. Nemyslím si, že pokud nejste třeba pracující v konkrétním oboru, tak bych řekl, že integrální počet jaksi v běžné domácnosti moc neužijete. Je tomu tak? To není důvod, abyste se jej neučili, ale je to důvod, abyste ho neprosazovali násilím (nějak tak). I když, viděl jsem třeba francouzskou školu, která vysvětlila ty integrály takovým způsobem, že to bylo pro děti v mateřské škole. Na rozdíl od některých našich vyučujících, kteří takhle jedou tou tužkou na té tabuli a vy tomu stejně nevíte hlavu patu. No, ale to je jiná věc. Takže, nemoc jako každá jiná, je třeba s tím žít. Podívejte, když mě bolí záda, tak holt trpím a žiju a dělám co můžu, aby to bylo lepší, a provází mě bolest zad. Když mě mluví v hlavě nějaký hlas, tak se tomu nebudu věnovat pozorností, budu se snažit co nejvíce to odsunout mimo hlavní záměr. Tak si to tam někde povídá jako rádio támhle někde v rohu a už to nemá takovou sílu, jako když se na to plně upnu, a tak dále. Pak samozřejmě musí být ta odborná pomoc. Ale včetně i té medicínské, která v absenci těch skutečných nástrojů je vlastně volbou, protože vám umožňuje vlastně přežít snadněji třeba některé těžké stavy, třeba právě schizofrenní nebo jiné. Platí tady zase ta zásada, že kdykoliv ta pomoc není cílená k jádru, tak má také i určité vedlejší účinky. Takže, budete-li léčeni psychofarmakem, budete často zažívat i vedlejší účinky - a to prakticky vždy. Holt, když ty endorfiny chcete vytvořit, také to něco bude stát, no a podobně. Čili nic, co by se vymykalo našim stavům. Je-li tady někdo zcela zdráv, tak už by tu neměl být, protože by měl letět na Mars nebo na Venuši. A my ostatní, kteří tady jdem, jdem, no. I přehnaná jaksi nepozornost k vlastním tělům je špatně. Ale zároveň i přehnaná pozornost nepřináší úplně výsledky. Když budete myslet jenom na své nemoci... Máte vždycky být pozorní, máte vždycky vyhledat lékaře například, ale nesmíte propadnout do vlastně fanatismu své nemoci, no. Mohli bysme si udělat referendum. Koho tady teďka něco nebolí? No, takže tak. 

 

No tak poslední výzva. Budeme se loučit už? Už nikdo? Tak dobře, tak já se loučím vždycky stejně. Takže, přátelé, poprosme o síly dobra a prospěchu. Náš závěrečný duchovní obřad má jediný cíl - přinést možné.

Tak, s pomocí Boží. 

Tak, bylo mně ctí a národním svátkem. Mějte se krásně, hezkou neděli a sobotu. No a tak važte si každého poznání, jakéhokoliv. Ale jsme všichni na stejné cestě vlastně, není mezi námi rozdíl. Děkuji, na shledanou.