Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:
Zvukový záznam (MP3)
Přepis videa:
Tak, přátelé, vítám vás v našem Společenství. Budeme se zabývat tím, co jste připravili, případně tu máme ještě z internetu dotazy. Udělám co můžu, ale vy si uděláte vlastní názor (jako vždycky). Byl bych nerad, abyste si mysleli, že všechno musíte přijímat bez promyšlení.
Tak, jdeme na něco jednoduššího, tady jsou složitosti.
Tak, to je takové osobní.
DOTAZ: Po odchodu domácího mazlíčka (pejska a kočičky) mohou zůstat dále nějakou dobu poblíž svého pána, nebo musí do příslušné astrální sféry? Mohou být společně ve sféře s člověkem? Ve filmu Náš domov byl vidět příchod pejska do astrálního města.
ODPOVĚĎ TP: No, tady je velký dluh přátelé, protože jsme tohleto dost málo v naší kultuře zkoumali. Nějak jsme ustrnuli na tom, co jsme přímo jen viděli - a to, co není vidět, je nejdůležitější. Ale bohužel nás to často neoslovilo anebo jsme to zamítli, protože jsme se domnívali, že teď jsme ti správní chlapáci, kteří vědí a teď prostě..., a tak dále. A tak se trošku zploštila ta kultura v těch oblastech právě třeba života, smyslu života, a tak dále - relativismus zvítězil. A to proto, že je podmíněn vysokým míněním o sobě samém. A tak vlastně já pán, ty pán, každý názor - dobrý názor. A jestli je podpořen realitou (třeba výzkumem nebo něčím jiným), nebo není - všechno jedno. Je to můj názor a hotovo. Do toho ještě středověk (církve), do toho také novověk (materialistická, modernistická filosofie). No a jak se tady má rozvíjet věda o životě v tomhletom prostředí? To je hodně těžké. Nebojte se, všechno se spraví. Přijde doba (a ta nastává pomaličku), kdy i ta třeba původně materialistická doktrína bude přinášet poznatky z těchto oblastí. A už je přináší. Máte tady profesory, kteří se o to zajímají - profesor Moody, byla to doktorka Helen Wambachová (tuším z Německa) a další a další, je jich hodně. A oni to zkoumali vlastně tím jazykem vědy. Protože ("to je vám zvláštní") když neumíte anglicky, tak vám Angličan nerozumí ("to je divný") a když neumíte švédsky, tak Švéd taky ne. A když neumíte vědecky, tak on vám nerozumí vědec (i když mluvíte česky) - to je na tom pozoruhodné. No, takže, vlastně ta odborná veřejnost je zvyklá na určitý způsob mluvy a přednášení teda těch jednotlivých tvrzení. A když je to jinak, tak často nedbá - což je velká chyba, protože lidé můžou žvatlat velké hlouposti, a přitom taky někteří můžou mít pravdu. Takže, ten svět, který tady je, je podpořen (tedy ten dvojí svět) nesmírným množstvím různých zkušeností, výpovědí, reálných jevů, dějů, které se staly - je jich nesmírně mnoho. A když se podíváme na běžnou populaci... Tak když se zeptáme, kdo z vás se setkal (nebo se domnívá, že se setkal) s něčím, co lze označit za projev ducha nebo duchovního světa? Ukažte, ukažte se mi. A teď se rozhlédněte (ještě ne dolů) - a rozhlédnout. No, takže, tady z toho auditoria možná, já nevím, 40% (nevím to, nebudeme dělat výzkum) se domnívá, že něco takového nastalo. No a dokonce i ti, kteří to odpírají, s tím nějakým způsobem vlastně jakoby konvenují, je to někdy velká legrace. No, takže ano. Ty vazby, které zde jsou, souvisí se samotnou podstatou řádu života - co to vlastně život je, jak funguje, o co tady jde. A vlastně máte strašně moc možných informací, které vás můžou vést k cíli. Zamyslete se, jak je možné, že když někdo je vystoupen z těla (v bezvědomí, umírá třeba), jak je možné, že něco vidí, slyší, hmatá, a tak dále. Jak je to možné, když nemá hmotné smysly - "to přece je nemožné". A že to je hypoxie mozku (tedy ubývání mozku)? To je oblíbená pohádka všech skeptiků, ale ta nevystačí. Ta absolutně nepopisuje to, co pozorujeme. A tak každý rozumný člověk se zamyslí třeba nad tím tvrzením toho skeptika, řekne si: "No tak dobře, tak ten mozek holt teda chřadne, probíhají v něm procesy zmaru. A to přece nemůže způsobit, že vidím reálně něco, co se někde jinde děje. To může způsobit maximálně jen to, že vidím to, co jsem zažil do této chvíle (ještě možná, co bych viděl kolem sebe, ale kdo ví), a tak dále - když už vlastně nevnímám, smysly nefungují, mozek je mrtvý třeba (už tam není mozková aktivita - ta popisuje, že teda něco, to čití že máme)." A tak ten skeptik vám bude tvrdit třeba tohle. Přitom je to nesmysl nesmírné hodnoty. Ale on bude tvrdit, že to je pravda, místo aby řekl: "Nevím. Je tady pozorováno to, to a to a je to reálné. Nemám pro to vysvětlení, je to věc dalšího výzkumu." No, takže, ten výzkum toho rozhraní života a smrti je neobyčejně zatím omezen. A je to velmi paradoxní, protože my zkoumáme kdejaký šutr, kdejaký kus kovu, my zkoumáme kdeco. Jen to nejzákladnější ve svém životě (to znamená, jak ten život vůbec funguje a z toho i odvíjející se věci důležité a méně důležité) nezkoumáme. Pozoruhodné, co říkáte. A spíš se tady jedná o různé skupiny věřících nebo řekněmež přimknutých k nějakému názoru, které spolu bojují - pokud možno co nejvíce, protože boj je základní lidská potřeba. Tedy, mám-li nějaký názor, a má-li někdo jiný názor, tak je třeba toho člověka s jiným názorem pokud možno tedy umlčet. Nepůjde-li to, tak aspoň zabít, no. Takže ano. Žijete jeden život ze dvou částí. Narodíte se, naučíte se kdo jste, naučíte se jazyk, vyškolí vás ve všem možném (že i je nemožné, že budete), no a pak si zažijete tu chvilku odchodu. A přijde zase jiná skutečnost, která zas tak jiná nemusí vůbec být a může být úplně podobná té, kterou máte tady. Anebo může být hodně jiná, protože ta vůle té druhé poloviny osudu je svým způsobem větší. Nejste tolik obtěžováni hmotou jako tady - tady jste museli svoje pracně získaná kila sem donést do tohohletoho sálu a usadit je na sedačku, což by v případě té druhé strany až tak pracné býti nemuselo, protože ani zeď není překážka. Viděli jste Randalla a Hopkirka? Určitě, no. A to platí i pro jakýkoliv jiný život. Protože pokud je tu nějaký zákon a pozorujeme nějaký děj... To je třeba, jako když se díváme do vesmíru a nic o tom v podstatě nevíme. A teďka měříme ta spektra a měříme intenzity světla a měříme vzdálenosti a kdeco. No a my předpokládáme, že teda ty zákony jsou stejné jako tady, že ty naše spektrometry budou fungovat stejně - a ona je to pravda, fungují stejně, zákony jsou všude stejné (přírodní). A tak, proč by měl mít nějaký jaksi velký rozdíl mezi životem nižšího druhu (třeba toho pejska nebo kočičky) nebo ještě nižšího druhu (třeba rostliny) pod nějakým jiným zákonem. Přemýšlejte. Protože vždycky se na tom "forhontě" objeví ta myšlenka, že jak nahoře tak dole a že všechno je stejné a že to působí podle stejných zákonitostí - jen v těch místech příslušných k tomu projevu. Samozřejmě, že jiná bude třeba mentální úroveň toho pejska a kočičky, jiná člověka, a tak dále, no. Ale proč by to mělo být proboha jinak? Takže, od toho bych vždycky vycházel. A pak bych přemýšlel, jestli to náhodou není jinak, rozumíte. A jestli ten zákon, který je jako potvora každá jiná, má vždycky za prvé minimálně dvě strany (napravo - nalevo, nahoře - dole) a pak ještě všechno to, co vlastně vnímáme my lidé jako výjimku ze zákona. Ale není to žádná výjimka, protože i ten stav, který považujeme za výjimku, je vlastně součást toho rozpětí funkčnosti toho zákona. No, takže, jste obklopeni davem nevtělených stejně jako vtělených. Jste vázáni tím, co je základní - tedy nějaká -filie, nějaká náklonnost nebo vazby přesněji. Čili, ty vazby můžou být kladné, záporné, můžou být vlastně i velmi krásné. Jste neustále jdoucí, jste nesmrtelní. A tak na té druhé straně, až skončíte po té epizodě úmrtí svůj život doopravdy (to je konec, smrt je až na druhé straně), tak se opět stáváte vlastně "tabulou rasa" (čili čistou tabulí), která vstupuje do dalšího románu (osudu) nějakého, který začínáte číst a který zase má stejný, stejný průběh. V jisté fázi vývoje života (což pro nás není aktuální), ve třech čtvrtinách vývoje života (protože se to dá rozdělit na čtyři čtvrtiny ten vývoj života), tak v těch třech čtvrtinách života se (protože příroda má ráda tu dualitu) dokončuje ten vývoj bez spojování s hmotou. Čili, pak už si neužijete jaksi ten hamburger, to už nepůjde, a tak dále. No a když to dokončíte, tak budete na začátku, no, dobře vám tak. A zase, nevím, jestli mám tady tahat z klobouku všechny důvody, proč se domnívat, že svět beztělný je reálný. Najdete je v nejrůznějších více či méně populárních časopisech, ale i v osobních svědectvích nebo v osobních zážitcích, které máte často. A ty jsou pro mnoho lidí vlastně nejcennější. Ten postup vlastně v tom přemýšlení, to je vlastně užití vlastně určitých základních dovedností. Musí to obsahovat logiku, musí to obsahovat i to chápání toho domnělého rámce těch přírodních zákonů. Musí tam být také kritika, ale nesmí to být kritika naivního skeptika, který všechno shodí ze stolu, co on... Já nevím, viděl jsem nějaký pořad o těch breathariánech. A teď tam vystupovali různí lidé (příznivci - nepříznivci) a teď tam byli řekněmež ti "objektivní" a jeden z nich tam říkal: "Tohleto přece, no to je nesmysl, to nemůže existovat." A tak dále. No, já bych rád viděl, jestli se jaksi alespoň zčásti pokusil přesvědčit o tom, o čem to vlastně mluví, jestli se na to osobně podíval. Já to tak dělám. A proto jsem byl v Lurdech a v Indii a všude možně, abych se na to podíval a udělal si osobní zkušenost. Každý z vás ji učiní. Je to něco jako řád taky - o co máte zájem, to se vám nakonec přiblíží v tom životě do určité míry, no. Pokud se týká toho přerozování u zvířátek, tak tam často vidíme stejný zákon jako u lidí. Je-li tam nějaká silná vazba (a ta často existuje - třeba mezi tím zvířátkem a tím páníčkem), tak je to silný, silný důvod k tomu, aby se třeba ten daný mrňousek znovu narodil do nějakého jiného pejska, protože on člověkem být třeba nemůže, to ne, ale může být jiným pejskem. No, pak můžete uplatnit metody, které fungovaly u dalajlámy. To znamená - jestli se mu líbí tenhle míček víc než jiný a jestli dělá jiné věci, tak by to mohl být on. Protože i pejsci mají své myšlení, mají svoje řekněmež nějaké dovednosti, přednosti, genialitu i třeba negenialitu. Máte hloupé pejsky úplně, máte úplně chytré pejsky. To je jako s lidma, to je úplně stejné. Čili, co by na tom mělo být zvláštního? Je to normální běh života. Všechny velké kultury před námi, které byly dál v poznání života... Ony totiž často zkoumaly víc tu podstatu toho života než to, čemu my říkáme věda - tedy tu racionalistickou jaksi myšlenkovou oblast. A mnohdy to bylo důležitější než ta naše, protože my máme nyní velmi, velmi rozvinutou racionální část, ale bohužel bez té druhé etické části nás to dost ničí, víte? A tak tvoříme jako šílení a neptáme se, co to způsobí. Takže, mluvím k vám o tom už 30 let nebo víc. Takže, teďka už se (říkal jsem vám) přerod započal, tak už započal. Tak uvidíte, no. A vždycky si uvědomte, že to nevzniklo samo o sobě, že k tomu vedla nějaká lidská filosofie (druhová filosofie), která vlastně ty dary toho poznání vědy v podstatě zneužila. Čili, chyběla rovnováha. A když není rovnováha, je to vždycky špatně - buď hoří hranice a upalují se lidi anebo hoří planeta a ničí se život, no (mnoha a mnoha jiným). Je to velmi smutné, když si člověk představí, jak třeba... Podívejte, do přírody patří zmar stejně jako konstrukce. Musí se tu rodit tvorové, rostliny. Musí také ale umírat, musí být regulováni svými predátory nebo svými vztahy, jinak by ta příroda nebyla schopna existovat - je to podmínka přežití přírody. Ale je smutné se dívat na stavy, kdy třeba ta matka zvířecí vlastně přichází o ty svoje milované děti, ale už ne z důvodu přírodního rámce, ale má v tom prsty člověk. A to je hodně, hodně smutné, protože pak už to není normální, pak už je to deformace. Protože člověk nepatří do té rodiny těch dravců, kteří mají ničit svět, aby zachovali jeho rovnováhu - to by svět vypadal jinak. Člověk tohohle není schopen. A tak se vyskytnul na planetě... No, potkají se dvě planety: "Tak co, jak se ti daří? Ale, dostala jsem lidi." No, takže tak. Takže, nebojte se. Bude-li to, bude to, nebude-li, nebude. Ale nesuďte a nevyvolávejte to - je to dobrá rada. Zkuste být moudří, pokorní. Protože zákon života (osud) je něco, co je mnohem komplexnější a inteligentnější než všechny vaše lásky a všechny vaše úvahy. A tak se položte do toho problému jinak. Řekněte: "Bože, je-li Tvá vůle." Poproste o to, ale neurčujte, protože to by nemuselo být k dobrému.
DOTAZ: Jak inspirovat hlavně mladé lidi k vlastenectví? Nebo z nás budou jen Evropané?
ODPOVĚĎ TP: No, ona by ta Evropa měla přijímat ten přínos, tedy i nás. Čili, jaksi v tom je problém. Ale dnešní vlastně obzor je modulován určitým prostředím a určitými možnostmi, které ten mladý člověk má. A nelze se divit, že tedy u určité části to vede k jistým změnám. Máme z malé části jednu z nejhloupějších populací, jaké jsme měli - prakticky s nulovým rozhledem. Protože ta dovednost lidská nespočívá v tom, že umíte rychleji zmáčknout tlačítko ve své tedy počítačové hře, ale spočívá v tom, že jste člověk sociální, že jste člověk vzdělaný, že jste člověk..., a tak dále, s rozhledem, máte zkušenosti, a tak dále. No a to mnohdy určitou část lidí moc nestimuluje. Ale oni sem patří stejně jako ti nejchytřejší a nejgeniálnější. Takže, ne abyste je zatracovali. A nezatracujte ani tu kulturu nebo tu populaci. Prostě, něco se musí odžít, a tak ta doba přinese ty podmínky pro určitý typ toho sociálního a jiné (komunikace, a tak dále). A ono to v podstatě je škola. To, co jste získali vy, co jste tady třeba starší, tak jste také získávali za cenu určitých utrpěných vítězství, někdy i proher - a z těch jste se poučovali. No a ta každá doba má své, viďte. Vemte si, že v jiné době třeba lidé tleskali a fanaticky vzývali nějakou šílenost, že? A byla to až celospolečenská záležitost. Bylo to vlastně podobné třeba zase něčemu jinému. Takže, každá doba má svoje. Když se narodíte mezi lidi, tak se nerodíte mezi anděly. Je to velmi nebezpečné, opravdu velmi. Protože prakticky jen v malých úsecích dějin se nestalo to, že jedni lidé nešli vraždit jiné lidi, všimli jste si? Je to prostě evergreen. A to je ten konec té Kalijugy, která přináší tento typ. A do toho konce se rodí ještě ti, kteří v těch minulých staletích byli prostě nějak výrazní a musí zažít ten konec té doby Kalijugy, která právě nastává - no a to z učebních důvodů. No a někteří jste v tom jaksi spíše osobně, cíleně, někteří jste v tom z učebních důvodů, z jiných důvodů. Takže se nezříkejte, ono to nějak dopadne, nebojte. Ti lidé musí poznávat hodnoty, hodnoty ve svých životech. No tak po tom, co jsou mladí a co teda se předhánějí na těch počítačích, kdo je rychlejší, lepší, kdo dál a výš (dřív házeli oštěpem a lítali po stadionu, dneska zase mačkají ta tlačítka a je v tom ten souboj, ta hra, ta ukázka, že jsem lepší než někdo jiný často nebo jinak), no, až přijde další díl jejich věku, no tak přijde ten věk, který je začne zajímat zase trochu jinak. No a ať už to dopadne jakkoliv, tak je to poučí, protože to je ten vývoj toho vztahu. Ale ono se to nedá říct tak docela, je to na konci neslušné, no, ale nějaké synonymum. Na začátku kamarádství, pak zamilovanost, pak láska, manželství - a po 10 letech: "Ježiš, to je ale vůl." No, takže tak. A ono je to dožene. A čím víc budou mít v té sociální a vnitřní kvalitě víc nedostatku, tím dřív je vlastně ten život začne mlít. A jsou z toho životní karamboly, rozchody, rozvody, kde co dalšího, no. A tak pracují třeba čtvrt života a pak to všechno zahodí, protože se nemohli dohodnout třeba nebo něco jiného - a to je změní. A pak přijdou další a další životní lekce. No, nebojte se, ono to má svůj význam. A taky v tom roli hraje osud, který je nastaven. Vy všichni žijete tu dobu transformace, víte? A zanedlouho budete mít úplně jiné starosti než toto. Vzpomeňte, před 30 lety jsem vám říkal - přijde doba, kdy bude úplně jedno, jestli jste levičák, pravičák, nebo střed, jaké máte názory politické, jiné. Bude to úplně jedno, protože budou důležitější věci.
DOTAZ: Rok pana Zezulky, (no). A cesta na Říp.
ODPOVĚĎ TP: Vždyť je to pořád stejné. 30. březen, 12:00 slavnost na Řípu. Už je to něco jako... No, to je úplná tradice, obřad. Já nevím, kolikrát už jsme to udělali - 30x? Řekněte mi. Příští rok 30x. No, to už je... Tak příští rok 30 let. No tak to už je třetina století, to je šílené. To jsme se ani nemohli dožít. No a pak tady. A stejně jako chodíme ve svých občanských životech kdekam, brouzdáme (já nevím) do Lurd nebo někam jinam, do Čenstochové nebo do Říma nebo kamkoliv, do Indie, tak i tohle je stejně důležité. A jelikož jsme tady místní příslušní, tak je to dokonce důležitější. Každá ta částečka Země má svoje symboly, má svoje důležitá místa. No a u nás je několik takových, jsou rozprostřena od Moravy až do Čech. A máme to štěstí, že tady v Čechách máme celoevropské centrum těchto drah - a to je Říp. Takže, odtud jeho význam. Je to něco, co třeba nemusíme chápat. Když někam takhle přijedeme, tak to třeba nechápete, že jo, co jaksi. Máte nějaké povědomí, něco o tom víte, ale ty skutečné vnitřní souvislosti třeba toho místa, které navštívíte, úplně nemusíte chápat. Třeba je cítíte trochu, někteří necítí vůbec nic (taky je to dobře), a tak dále. Čili, je velmi důležité, tuto tradici udržovat, protože ona svým způsobem dokáže jakoby neverbálně... Když to řeknu jinak - ona nemluví, ale ona činí. A to je nesmírně důležité. A je to důležité právě s přihlédnutím k tomu výročí - ale vůbec existence Zezulkovy. Protože víte, to je něco, co není popsatelné. Ale to já tady nemám moc mluvit, protože to by znělo jako, jak bych to řekl, no... Nejde o to, co já vám řeknu, jde o to, co je - to je důležité. A já můžu říci, že to je opravdu, je, ale opravdu. No, ale to ostatní musíte vy. Zezulka... To je zase o tom, o té řeči - když mluvíte španělsky, tak vám Francouz nerozumí. A když přijde přinašeč a promluví, tak ať se snaží jak se snaží, aby to pro ty lidi bylo, tak oni z toho vždycky chápou každý podle svého jenom část. Když později pochopí skutečný rozsah toho, je už vždycky samozřejmě pozdě, protože už je mrtvý. Ale na druhou stranu, většinou to ještě zničí dost různými sektami a různými "také pověřenými". To se vždycky objeví nějaký pověřený veleduch, který se stane "strážcem" toho, co ten přinašeč přinese. A samozřejmě i jinak - on se na tom vlastně parazituje nebo spíš pase. No a pak jsou z toho všechny ty problémy další, že se to zamlžuje. No, ale tak vraťme se k tomu - v podstatě, tak teď to máme z první ruky. Neuběhlo mnoho let od jeho smrti a to je velmi cenné. No a máme tedy možnost se nad tím zamýšlet, když budeme chtít. Pro každého bude určitý problém se do toho jaksi sdělení více jaksi ponořit nebo lépe ho pochopit. Víte, nejsložitější a nejvyšší věci, které jsou, jsou také nejkratší. A čím horší poznání, tím víc slov. Protože na konci je jen jedna věta, taková obyčejná. A přitom je to celý vesmír, všechny vesmíry, celý svět. Jsou zde praktika, jsou zde knížky, které vlastně vám ukazují tento názor. A vy je můžete a nemusíte číst, to záleží na vás. Já sám jako pokračovatel (pověřený pokračovatel, no, představte si) a žák samozřejmě doufám, že v budoucnosti bude to více pochopeno a že to bude pro mnoho lidí inspirace v jejich řekněmež pátravém bádání o podstatě světa, sebe. Ale i inspirace pro mnohé vědní obory, protože nejdůležitější není poznání konkrétních čísel, ale řádu. Ta čísla si tam potom dosadíte. Takže, to je Zezulka. A jelikož vždycky přichází v době už pokročilé (jsou to 2 000 let od posledního zrodu), tak holt lidi toho hodně nažvatlají, víte? To patří k lidské podstatě. Jednak proto, že nedokáží docela udržet (někdy i tekutiny), ale častěji myšlenku, a tak dochází k určitým i nechtěným zkreslením. Oni to myslí dobře a někdy to chtějí vylepšit, ale oni nechápou, že nesahají nikam tomu, koho chtějí zlepšovat - prostě nula. Tak to je jedna varianta. Pak jsou samozřejmě ti spekulanti a ti rádoby velcí - no tak to je další varianta. No a pak se z toho vlastně vylíhnou ty stovky a tisíce sekt, každá má nějaký jiný názor, no a už to jede po lidsku. Většinou to naplňuje lidskou potřebu a to je vyjádřeno větou: "A co z toho budu mít?" Ne vždy jen peníze, já nevím - vliv, moc, slávu, cokoliv dalšího. No a ten děj se nebude opakovat až tak, jak to bylo nyní, kdy vlastně ten přinašeč byl zabit vlastně ještě dřív, než mohl úplně dokončit (ani počátek té práce). A ta jeho filosofie - no, když se podíváte třeba do Kumránských svitků, tak tam možná uvidíte něco víc. A pak se samozřejmě budete učit, kdy kde si sednul, kdy se kde co stalo. Ale tady jde o tu filosofii, protože to vnější, ty zázraky byly v té době velmi důležité pro tu společnost. Ona byla emocionálně spíše laděna než racionálně, a tak pro to přenesení tohle bylo důležité. No a tak doufejme, že to nebude až tak destruktivní, jako se stalo, no a že tedy celá ta nauka nepadne až do těch nejhorších oblastí, kdy se ve jménu nauky vraždí a..., a tak dále. Ale nebojte se, oni se vždycky najdou důvody pro to vraždění. Člověk je tvor vynalézavý - jednou skácí rozhlasový vysílač, jindy udělá něco jiného, někam se hodí granát a už to jede. Tak.
ODPOVĚĎ TP (na dotaz o upomínkových předmětech): Mluvíte pořád o upomínkových předmětech. Ano, tady je. Co říkáte? Ale tak.
DOTAZ: Mnoho mladých mužů z naší university má stejný problém - jsou vegetariáni a abstinenti.
ODPOVĚĎ TP: No, je jich tady víc. Ale je to problém mnoha mužů mimo universitu, protože minimálně stejná procenta jako LGBT jsou vegetariáni. Ale možná už víc, protože ve světě je to jaksi trend obrovský. A když se podíváme do Ameriky nebo do jiných zemí, tak tam tento způsob je daleko dál než u nás. Taky se tam už nikdo na vás nedívá jako na... Buď takhle... A když jste vědec, tak vám nikdo nebude říkat, že jste zločinec a že způsobujete svoji smrt. Já už ji způsobuji přes 40 let, jak vidíte, a ještě pořád tady kvokám a dělám co můžu, tak. A železo 14.
POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Což je zcela vyřazuje z běžné populace jejich vrstevníků. Pokud se snaží přesto někam zařadit, většinou v hlučném a dostředivém prostředí mnohdy "mačů" a necítí se dobře. Ani na doporučení "zajdi si k psychiatrovi" nemohou reagovat, protože by to pro ně špatně dopadlo.
ODPOVĚĎ TP: No, to záleží na psychiatrovi, protože i věda je bohužel disciplína lidská. A tak se ne vždy setkáváme s profesionalitou a s úctou k pacientovi. Dokonce v některých chvílích se zdálo i v Čechách, že se zdá, že vlastně člověk nemá právo o sobě rozhodovat a že je, jak bych to řekl, prostě neoprávněn mít i byť i špatný názor - což je pozoruhodné. No, to je svoboda, víte, moci mít špatný názor. Budeme se muset naučit, poučit. Musíme vytvořit nějaký mechanismus, abysme mohli mít špatné názory. Protože když se podíváme na historii vědy, tak mnohokrát měla špatné názory - a prošlo jí to. Podívejte třeba na to... Vzpomínám na toho pana profesora s láskou, to byl úžasný člověk - nekojit, nekojit, vzpomínáte? A pak se na závěr života omluví. To je přece úžasné, rozumíte? S takovou pověstí, s takovým renomé, takový člověk - a on se vám na závěr života, kdy třičtvrtě nebo půl života něco hlásá a poškodí půl národa, tak on se vám omluví. No, i to se někdy stane, no. Ale co tím chci dokázat - půl života měl špatné, vadné názory, které ničily jeho pacienty. Ale mohl je mít. Takže, musíme vytvořit nějaký nástroj, abysme mohli mít i my špatné názory, no. Chápu, je to také osud. Musíte doufat. Jeden mladý muž z university to vyřešil sňatkem s cizinkou ze vzdálené země, kde je mnoho vegetariánů. No, ale běžný chasník tady z Prahy, no, problém. To, že jste vegetarián a abstinent, ještě neznamená, že se nebudete hádat. To je ještě navíc, rozumíte? To je ten průšvih. Takže, přijde to, co má v těchto dobách. Řekněmež, já budu prorokovat. Přijde doba, kdy bude v této zemi naprosto normální, nejíst maso. A naopak - ten, kdo bude jíst maso, bude vnímán jako exot, výjimka. Budou tady i řeznictví, ale bude jich málo - pro ty, kteří to budou chtít. Ale ostatní to chtít nebudou, to už potom bude nádhera. Ale holt... Přijďte se narodit do budoucnosti, tam to bude snazší. Někdy jsou smíšená manželství, viďte - vegetarián, nevegetarián. No a tak ta žena většinou holt vaří to maso manželovi (to je nejčastější), no a sama to nejí. Dokonce ani neochutnává, což je ještě strašnější. Zbývá jenom čichat - tedy s odporem. Když takový vegetarián má čuchat, když se psovi vaří v tom hrnci ta flaksa - ono mu to strašně smrdí, rozumíte, a té manželce taky, no. Ale možná, že bysme našli i muže, který by tohle dokázal. Ale tak budeme realističtí. No, co s tím? Druhá varianta je daleko záludnější - zmocnit se nějaké dívky a tu pak předělat. Ale je tu problém. Když to nebude ze srdce, tak to bude ukáznění z lásky, to bude vše. Vzpomínám na svého kolegu. Když jsem byl ještě na chemicko-technologické (myslím si, snad si to už nepletu, je to strašných let), tak jeden mladík tam lezl (v lanech, v kopcích, v horách) a ta jeho milá ho následovala na tom laně a visela za ním. Ale nebýt té lásky, tak nikdy, rozumíte? Tady vidíte, že láska hory přenáší a že dokáže zmoct i strach z výšek, no. Takže, kdoví. Nechte životu jeho průběh. Když jsem já přestal kouřit, tak doma ještě chvíli kouřili. A když přestali a byli jsme teda bez těch cigaret, tak já jsem začal znova. No a pak přišel ten Zezulka a tím to skončilo. Ale myslím si, že jsem vykouřil nějaké to pole tabáku, to jo.
DOTAZ: V časopise Bytí vycházel seriál Doteky historie. Možnost znovu publikovat?
ODPOVĚĎ TP: No, téměř ne, je to velmi nebezpečné. Není to vtip, ne, dobře, tak jinak. To už je tak vážné téma, že se nikdo ani nezasměje? Tak ono to zase přijde někdy, viďte. Tak ten časopis reaguje na ty okamžité věci, které se dějí. Teďka je připraveno další číslo, tak jsme teda na vaše četné žádosti tam dali tedy tu stať "Kudy vede cesta lidstva" a další. Tak zase v tom příštím časopise to třeba bude jinak. Tak teda.
DOTAZ: Je na příčině i bio informační přípravky na lidu?
ODPOVĚĎ TP: No teda. Nejsem schopen odpovědět, protože nejsem schopen zaprvé pochopit a zadruhé přečíst dotaz. Takže vás poprosím na příště - ctěte mě. Ta tužka je úplně bledoučká - ale já to nezvládnu prostě.
DOTAZ: Setkávám se stále s více lidmi, kteří tvrdí, že vše se nám zrcadlí, že vše kolem nás je odraz a zrcadlo nás samých. Je tomu opravdu tak, je to pravda? Tedy, když mě člověk, na kterém mě záleží, dá se asi říct ignoruje, o mě přestane mít zájem a přehlíží mne, tak to značí, že jsem přesně taková k někomu jinému či k sobě? Nebo se nám nemusí vše zrcadlit a prostě jsme postaveni do jakéhosi osudu a na určité místo, kde prostě a jednoduše někteří lidé takto řeší problémy?
ODPOVĚĎ TP: Já už budu odpovídat radši, je to dlouhé. No, vidíte, přibývá těch lidí. Upřímně řečeno jsem nepoznal fyzika, který by netvrdil, že existuje zákon akce a reakce a zachování hmoty. Je tomu tak, nebo ne? No, kvantový možná, ale on to ještě neví, že to tam je taky. Takže, nepoznal. Tak proč proboha by to mělo být jinak v jiné oblasti? Každá z těch věcí je faktum. Vaše myšlení, chování, další věci. Proč tedy se nepokusit pochopit souvislosti. Moudrý osud nám to hodně ztíží, protože on moc dobře ví, že to v nepravý čas nesmíme moc pochopit. Pak by přestal fungovat a život by se řítil do nepředstavitelných kotrmelců, protože by pak nebylo síly, která by vás zastavila ve vaší cestě zmaru. Ale i to je strašně složité. V podstatě, čím jste osobou řekněmež s větším světlem, tím dřív přijde facan - to je, co, to je paradoxní. Vy si myslíte, že když jste... No, právě. Protože když jste ti málo zdeformovaní, pak to upozornění má smysl a vy to opravíte a jdete dál hned. Zbytečně se nekazíte, protože k tomu nemáte sklon. Je to jenom chyba. Pak jsou lidé více či méně defektní ve svém základě - ať už v logice svého myšlení (to jsou ti druzí samozřejmě vždycky, že), a tak dále, a tak dále. A oni, kdyby se ukáznili zase třeba jen... Kdybyste měli ten dar a viděli byste dál než za svůj život, viděli byste děj - to byste byli hodný "potvory", to byste sekali latinu. Jenomže to by bylo špatně. Vy se musíte vyjádřit víceméně svobodně, aby bylo co srovnat. Musíte ukázat, kdo jste, co je ve vás, jaké máte sklony, co máte zpracované a co ještě ne. Můj oblíbený pes - buď si kopnete, nebo ne. Máte svobodnou vůli. Třeba je i malej, že by vás nekous. A pak ten osud dál řeší. Nemáte v sobě schopnost soucítění s jiným tvorem, nejste schopni vnímat jeho život, ale jeho i důležitost, s láskou jeho existenci. Nejste schopni mít radost z toho, že existuje stejně jako vy. A když ji nemáte, tak potom zas ten svět nemá radost, že jste vy, víte? A tak se to vlastně různě učí navzájem. Tak jestli tomuhle říkáte zrcadlení, tak ano. Pohříchu, jak už jsem řekl, máte skvělé dneska matematiky, fyziky a historiky. Tedy, ty už tak moc skvělé ne, protože historii píšou vítězové většinou a navíc ještě ta paměť lidská není tak moc velká. A tak už jenom pár století a máte nějakého kronikáře a už se ví, že to někde takhle trochu přibarvil a tak. No, takže, holt vy to vlastně v podstatě někdy můžete, někdy nesmíte a někdy musíte vědět. Když musíte, tak už je to tak, že jste zcela objektivní (padni komu padni), sebe vnímáte obecně, nemohli byste nikdy udělat něco, co by bylo vlastně zneužitím toho poznání (že byste se něčemu vyhýbali nebo podobně). A aktivně, dobrovolně, s láskou, vědomě a s vědomím proč jdete, co nejvíc se přibližujíc k té základní ose Boží vůle. Když máte v sobě to ego a jste tak strašně důležití a máte ty svoje pocity a já, já, já - no tak holt to je jinak. Tam místo pro to vyšší poznání tak moc není a vy si to musíte pěkně všechno odžít. Protože vy to teďka konáte, vy teďka něco cítíte, vy něco uděláte. No tak to uděláte a ten osud vám to vrací - ne stejně vždycky. Nemyslete si, že osud je jedna k jedné. A není to pomsta, je to jen a jen výchova. Abyste (znovu opakuji) nevytvářeli nekonečná zla, tak je každému z vás dána různá míra možného pochybení. Máte-li za úkol ve svém životě (ve svém osudu) se stát ničitelem planety, tak fajn, tak zblbnete ty lidi a oni (miliony) zemřou - a budete jakoby chráněni. Vzpomeňte na toho předchozího, kolik to bylo - 40 atentátů nebo kolik. A ani jeden se nepovedl. Dokonce i mohl, a už potom... No, to už nechme, to už je historie. A tak dále. Takže, to je třeba jedna strana. A pak jsou zase ti druzí, kteří mají jiné úkoly - a tam ten facan přijde v podstatě hned, no. Zakopnete na holé rovině, namlátíte si nos - a je. Takže, osud stejně jako vše co tu je (když se díváme na poznání hmoty, které je dneska nejdál, tak vidíte, že vše spolu konvenuje, že všechno jaksi je plynulá cesta jednoho od druhého, že zlepšujete svoje metody detekce, já nevím, a tak dále, vidíte stále menší objekty a stále větší objekty), to všechno je a je to řád. Když tedy vidím řád zde, jaký smysl a důvod by měl vést k tomu, abych se nedomníval, že stejný řád je i v tom, co ještě neznám nebo jen vidím zatím jen částečně. Protože pokud jsem vědec ve hmotě, tak jistě očekávám, že v tom, co jest kolem mě, je ten řád. Jinak bych to nemusel zkoumat, byla by to nahodilost. A jaksi veškerá statistika by nevedla k ničemu, protože... No, ona i nahodilost je statistika, dobře. A bylo by to takhle. Čili, už jenom tím, že to zkoumám, tak vyslovuji vlastně mlčky přesvědčení, že to, co pozoruji, je v přírodním zákonu - tedy v řádu. No, takže, proč si to nepřevrátit i na ten osud. Bude to bezpečnější, to vám garantuji. A pak sbírejte důkazy a důvody, proč to tak je. A když to vyjde jinak, tak to zahoďte, a když to vyjde takhle, tak to rozvíjejte, no. Pro člověka v běžném životě je dost těžko k pochopení, že vlastně by on chudák vlastně... Protože on nemá to, co má ten soused, on je přece ten osudem stíhaný, on to má hrozný. A když se má ještě dozvědět, že mnohdy (zase ne vždycky) je si sám sobě příčinou, no tak to je jasné. Když budete člověkem, který třeba má určitý způsob chování, pomlouvá třeba nebo jinak, snaží se dělat jiné věci třeba - v tom kolektivu nebudete oblíbeni. Nebo se vytahuje nebo dělá jiné věci. A o to víc si bude žehrat na to, jak on chudák a jak ty ostatní. A přitom když otevře klapačku (s prominutím), tak je to jedno velké..., no. Ale přitom to okolí jen reaguje. Sice by možná někdy nemuselo tak až, ale reaguje. No, a tak dále, a tak dále. Žijete v době, v kontextu doby. Kalijuga není chiméra. A tak všichni, kteří zde žijeme, máme určitý vzájemný vztah k osudu. Začíná období, které skončí po pár tisících let v nejvyšším rozvoji - tomu se říká Zlatý věk Platónského roku. Až budeme cestovat v čase, tak tam cestovní kanceláří "Budoucnost" vždycky zaletíme na jeden den a půjdeme se podívat, jak to také může vypadat (anebo i do minulosti). Byly doby, kdy kultury žily velmi vyváženě a kdy lidé žili plné a šťastné životy. My jsme poněkud vlastně díky té jednostrannosti začali odcházet z možného, a tak nás ten život zase bude vracet, no. Jak už jsem říkal, bude jedno, jestli jste napravo, nebo nalevo - úplně. Ne náhodou vlastně ten rok transformace byl vysloven. Vidíte tu rychlost těch změn, která se začala odvíjet? Ony jsou to takové brány, víte? Jako když máte vstoupit do nějakého prostoru, do nějaké bubliny, tak tam musíte někudy vlézt - a to je ta brána. A když k ní dolezete, tak jsou zase jiné a jiné a jiné. A za ní jsou zase další. No a ten čas vlastně se naplnil a ta velká výuka a změna přichází. Bude ku prospěchu, protože zpočátku ještě nebude nikdo vědět, která bije. Když to pozorujeme dnes, tak je to na jednu stranu velmi tristní. Všichni různí hýbatelé, vzdělanci mluví o různých věcech, jen o tom základním ne - nikdo. Tu jeden chce smetat prach z vašeho prahu, jiný by rád, abyste dobře třídili, další by rád zavedl větrné elektrárny nebo fúze - a to se spraví ten svět. A všechno je to nesmysl. Protože každá akce vyžaduje něco, co není zadarmo. Čili, sleva není zadarmo. Podstata všeho, co žijete, je přemnožení lidské rasy - příliš mnoho lidí. A dobrovolná všesvětová dohoda by to vyřešila. Lidé by se museli dohodnout. Museli by přestat spolu bojovat a zachránit se - doslova. Protože ona ta příroda má vždycky dostatek nástrojů - buď samotné lidi nebo nakonec i to klima nebo další věci, nebojte. V téhle chvíli ještě pořád člověk neví, že je slabý. Už si myslí na fabriky, které budou schytávat CO ze vzduchu (fabriky, no) nebo na něco jiného. Ještě to teda nikdo neudělal, ale už se o tom mluví (anebo jiné postupy). Ale pořád zůstane to přemnožení, dělejte co dělejte, a bude dál stoupat. Když vidím své přátele milované v Indii, kdy z jedné miliardy (když jsem tam byl poprvé) mají dneska jednu a půl skoro. A ještě co je na tom nejhorší, tak ta půl miliarda navíc to jsou mlaďoši, kteří budou mít za chvíli děti, víte? A ne jedno. Čili, je to exponenciální průběh. No a kdo z vás tam byl, tak ví, že pravda... Jak říkal ten Palani, když tady byl u mě na návštěvě a šli jsme na Václavák takhle k večeru. A on se zděšeně na mě podíval a řekl: "A kde jsou lidi?" Protože to, co zažíval, byl vylidněný hladomor v Indii, no. Teď si vemte, že k tomu přibyde půl miliardy k miliardě - to je hodně. A pořád to jede dopředu a nikdo o tom nemluví, no. A co dál? Pak vystoupí nějaký velmi významný a řekne, že to není problém. Uděláme ještě rychlejší stavy, utkáme více oděvů, zlepšíme výnosy z polí, a tak dále, a tak dále. Pak vystoupí další (a to už začne ta destruktivní fáze), který řekne, že nejlepší potrava není bio, ale ta jiná. A to už začíná fungovat na tu regulaci, protože kdo mu uvěří, tak začne snižovat svoji životnost a populace začne chřadnout. A nejenom tím - hlukem, nepřirozenými životními poměry, podmínkami, sociálními vztahy, finančními vztahy, vším. A tak ta populace začne vlastně pracovat proti sobě, k vlastní destrukci. Pak přijdou důsledky, jako jsou ty CO a další - tedy změny životních podmínek v globálním rozsahu. No, takže, dolezete tím množstvím sem, to množství způsobí změnu a vy padáte z téhleté výše dolů - "velmi inteligentní". Ještě více odborných posudků a konferencí, to je potřeba. My jsme tu také jednu měli - celosvětovou, velmi úspěšnou. Právě teď mi píší přátelé vědci z celého světa a děkují všem organizátorům a našemu týmu za práci, kterou jsme udělali. Protože jsme rozesílali sborník z tohoto kongresu teď. Je už na stránkách? Je? Je, sborník. A mnozí se vyjádřili, že to je jeden z nejlepších sborníků, jaké viděli. No, máme štěstí na spolupracovníky.
DOTAZ: (No, že) lidé raději strkají hlavu do písku a přestanou mluvit. Raději si vytváří zeď a bariéru. (TP: No, je to obrana.) Moc mě to bolí.
ODPOVĚĎ TP: No, to na to musíte moudrostí. Protože když pozorujete svět, tak máte vy chyby, svět má chyby. A když to úplně nezvládnete, tak začnete ty chyby jakoby zveličovat, začnete se na ně upínat a přestanete vidět i to okolí. Takže, samozřejmě toto je obrana a ta obrana dokonce někdy je na místě. A já vždycky třeba jsem užíval v minulosti takový drsný příměr. Všichni víte, že se musí mluvit pravda. Je to pravda? Je. No jo, co když se vás ale na něco ptá gestapák. To je dilema. A pak bude vždycky jednou po válce, no. A oni se vás zeptají potom. A co ještě horšího - to je lidská věc. Pak je ta Boží a ta je ještě mnohem důležitější, protože před dějem (před realitou) nikdo neuteče. Cokoliv se stane, je. Kdybyste byli na opuštěném ostrově, je to. Nikdo vás neviděl. A tak dále. Čili, svým způsobem nešťastní chybující, ale i to musí být, protože my nejsme dokonalí nikdo. A tak to snažte se pochopit. Jako se díváte na nižšího tvora třeba a víte, že prostě se něco stalo, třeba byl zkažen nebo tak. Nebo se díváte na plevel, který se rozrůstá do nějakého nepřiměřeného způsobu a ničí tak okolí, ostatní rostliny třeba, je agresivní a přesáhne jistou míru. Většinou ty míry jsou vyladěné. Ten "Míra" je docela pracovitý. A tak to "Míra" má vždycky udělané tak, že pokud ten jaksi přírodní rámec je v pořádku, tak nedochází příliš často k velkým výkyvům. A když přijdou, tak se zase opět vrací nějakým mechanismem. Když někam přivezete endemita, tak je to jistě dobře. Ale když přivezete něco, co tam nebylo, tak to je problém, protože pak už ten přírodní rámec na to není vybaven. A tak se vám tady potom rozroste bolševičník a africké včely a nevím co dalšího, no. Teďka přivezete kočky třeba nebo..., a tak dále. Čili, člověk má vždycky myslet na to, co způsobí svým zásahem. Má mít úctu před stavem, který vytvářela příroda miliardy let. To je totiž to nejdokonalejší, co je - měla na to miliardy let. A pak přijde člověk se svým krátkým rozumem a myslí si, že to za 10 generací udělá lépe (nebo za pět). A pak se vždycky ukáže, že to je špatně. Kdepak jsou meze našich pradědů a dědů, kdepak jsou jejich způsoby orání. Dneska už uděláme klidně brázdy po spádu. Proč ne, že? Máme traktory - a ne, že ne. A tak tam dáme trochu toho hnojiva, vždyť je to vlastně fabrika. Akorát potom máme už ty podzemní vody všechny... A ta zem nějak mrtvá. No, takže, nějak tak. A ta potrava za moc nestojí potom, ó Bože. Takže, my vlastně děláme něco, co je přímo proti našim vlastním zájmům, a myslíme si, že to děláme dobře - protože z toho hektaru máme teďka 90 metráků místo 35. Ale má to svoje meze samozřejmě. Nejde o to, že to je všechno špatně, ale je to o míře. Já vím, dneska už to hnojíte z družice. Spočítáte, kolik je potřeba jakého prvku a teď to tam spustíte drony třeba. To je současnost. Tedy ještě skoro ne. No, akorát z té přírody se stává betonové koryto. Tak už taky teď naštěstí tolik ne, už začínáte chápat krásu. A zas tolik ne, protože se chystáte na ten Mars, do těch podzemních tunelů, až to tady dopadne špatně. To bude život, už se na to těším. Napravo nalevo zeď, nahoře zeď, dole zeď, kyslík z generátoru, hydroponie (voda tam je, tak dobrý). Světlo, no, ze zdrojů. Akorát na ty naše rostliny tady na Zemi jsme nepotřebovali dráty ani žárovky, ono to svítilo samo. Divný, co? A zadarmo ještě k tomu, to jsou věci. No, takže tak.
Už jsem tady asi dlouho, no jo. Takže, přátelé, děkuji vám za pozornost. Nevím, jestli jsem vás něčím obohatil, pochybuji, ale to záleží na vás a... Tak a teď už nezbývá, než se rozloučit.
Tak. Takže, to nejzákladnější na konec. Když jsem mluvil o řádu a o přírodním zákonu, tak je to zároveň vaše největší naděje. Kdyby to záleželo na lidském rozumu, tak ta planeta je zničena. Naštěstí to nezáleží jen na lidském rozumu, a tak to dobře dopadne - i když velmi těžko. Tak, s pomocí Boží, ať vás Boží síla posílí a prostoupí, ať zvedne vaši logiku a ochranu. To není jen pro vás. Tak, loučení je u konce a já jdu za dalšími úkoly sobotními a jinými. Mějte se krásně.