www.biovidtv.cz
BIOVID TV - TELEVIZE NOVÉHO VĚKU
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreekesperanto
Přednáška Společenství Josefa Zezulky – Praha, 14. 10. 2024

Přednáška Společenství Josefa Zezulky - Praha, 14. 10. 2024

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:


Zvukový záznam (MP3)

Obsah:

14:20 – Úvod, apel na vlastní přemýšlení a zpracování předložených názorů.

14:50 – Když je Bůh vše, jak může být vše, co není?

15:47 – Mohl byste říci, jaká bude situace pro Českou republiku v roce 2025? Nehrozí globální konflikt nebo virová pandemie?

17:52 – Proč jsou v chrámech v Nepálu zobrazovány dřevořezby lidí při sexu?

18:54 – Proč vidíme jasně u druhého třísku v oku, ale trám ve svém oku nezahlédneme?

19:32 – „Věnováno všem lidem kněžími Ónu“ – Co znamená toto věnování v knize Život přinašeče?

21:59 – Co je to vyhoření? Jak se tomu vyhnout?

27:10 – Jak změnit vnímání z dostředivého na odstředivé (nejlépe v rovnováze)?

30:06 – Jak vnímáte těžbu dřeva v místech, kde žijí domorodé kmeny (například v Brazílii)? Proč se vlastně izolovaly? Co je pro jejich pomoc možné udělat?

33:44 – Je pravda, že má každá nemoc jakýsi vibrační stupeň? Posune se pacient po svém skutečném uzdravení dál ve svém duchovním růstu?

37:55 – Je správné silou prosazovat v rodině svůj názor při požadavku vegetariánské stravy pro malé dítě?

41:52 – Jaký je rozdíl mezi naštváním, které dává energii k obraně, a černou myšlenkou, nepřející, působící proti druhému?

42:41 – Měl byste nějakou radu na tinnitus?

43:50 – Jaká je zodpovědnost člověka, který si vezme z útulku pejska a po jeho onemocnění nemá peníze na potřebnou operaci?

47:09 – Uvědomuje si „Zero“ samo sebe?

48:05 – Komentář pana Tomáše Pfeiffera k zážitku posluchačky z nahlédnutí do jiné dimenze.

51:26 – Jak dát do rovnováhy patologický vzrušující faktor?

53:14 – Když někdo zažije osvícení, tak už se v dalších životech nezrodí v těle? Je to už opravdu konec – splynutí s Podstatou?

56:17 – Je sója škodlivá, či nikoli? Mám kupovat tofu a pomazánky z ní jen od určitého výrobce?

58:03 – Potýkám se s návaly zloby. Jak filtrovat pocit zloby, jak ji nechat jít?

1:02:17 – Proč je povědomí o duševním zdraví stále tak malé?

1:03:36 – Mohl byste kalendář „Genesis aneb Boží matematika“ vydávat každý rok?

1:04:11 – Jak se zbavit sebepoškozování? Proč k němu dochází? Je za to člověk zodpovědný?

1:09:15 – Jsou všechny dary i „dary“ pouze pomůckou pro naši výchovu a poučení?

1:11:43 – Rozloučení.


Přepis videa:

Vítám vás, krásný podvečer. Máme tady přednášku Duchovní university Bytí, a tak poprosím paní Lucii, která mi bude číst dotazy, aby přečetla první z těch dotazů, a mohli jsme se mu věnovat. Budu říkat názor tak, jak jsem byl učen, jak znám, a vy sami si musíte udělat vlastní názor, protože musíte stát na svých nohou, a bylo by vlastně nesprávné přemýšlet jen jako někdo jiný. Tak prosím. 

 

DOTAZ: Vše, co není, tedy já ve své podstatě. Jak může být Bůh vše, co není, když jste odpovídal, a i jsem to četla v knížce J.Z., když je Bůh vše. Jak může být vše, co není? 

ODPOVĚĎ TP: Ano, může, protože ten výrok se týká člověka. Z pohledu Boha není nic, co by bylo nebo nebylo, je vším, ale z pohledu člověka je to jinak nebo ne? Už jste někdy viděli Boha a já se domnívám, že ne. A ta nekonečnost a bezrozměrnost a bezčasovost je, myslím si, ještě v tom pochopení nám poněkud vzdálená. Nejsme v tomto stavu, a tedy z tohoto pohledu je to naprosto správně řečeno. Poprosím o další dotaz. 

 

DOTAZ: Mohl byste říci, jaká bude situace pro Českou republiku v roce 2025? Nehrozí globální konflikt nebo virová pandemie? 

ODPOVĚĎ TP: I kdybych to věděl, tak vám to neřeknu, abych neovlivnil budoucí děj. Co můžu říct, je to, že užívejte svých darů. Máte rozum, máte cit, pozorujete svět, máte historii, která vás poučuje, a z toho všeho si můžete udělat závěry - někdy přesnější, někdy méně. Vraťme se třeba o pár let zpátky. Když se rozvíjela druhá světová válka, tak bylo přece nad slunce jasnější, že tu je nějaké hnutí, které se profiluje tak a tak, které někam směřuje. Bylo nad slunce jasnější, že ta zem začíná zbrojit, a to velmi výrazně, a že porušuje smlouvy, které předtím jaksi po první válce musela podepsat, a bylo to tedy nad slunce krystalicky čistě předpokládatelné, no. Pak přišly první kroky, ať už to byl Mnichov nebo další - Rakousko anšlus, a z toho už bylo možno taky pochopit, kam ten vývoj spěje. Přece, když se něco vytvoří, tak se to neztratí. A když někdo vyrobí těch pár tisíc tanků a letadel, tak je zřejmě nevyrobil proto, aby je vzápětí sešrotoval, ale má s nimi nějaký úmysl. Když se budu dívat na současnost a vývoj, který vidím, tak to také je něco podobného. Vidím nějaký děj, který se odvíjí, který má svoje vazby a které nejsou vlastně nepředpokládatelné. Náhoda v dějinách nemá moc velké místo, protože i takzvaná náhoda se musí připravit. Musí se zrodit ti, kteří budou v tom budoucím ději aktéry nebo vedoucími, a oni potom sehrají svoji roli. Čili to je moje odpověď. Víc vám neřeknu. 

 

DOTAZ: Proč jsou v chrámech Nepálu zobrazovány dřevořezby lidí při sexu? Co tím stavitelé chtěli říct? 

ODPOVĚĎ TP: Tato část indického umění je pocházející z období, protože i Indie prošla mnoha kulturními řekněme epochami, a v jedné z těch epoch byla právě tato oblast poměrně zvýrazněná. A proto se na některých crámech nachází reliéfy, které zobrazují tyto akty, a dokonce dnes je to trochu tak, že Indové se trochu červenají, ale v době kdy byly zobrazovány ty akty, tak to bylo naprosto samozřejmé. Byla to kultura té doby. Takže kdo ví, jak se budeme dívat na své reliéfy po 20 000 letech a budeme se na ně dívat. Takže tak. Je to historická záležitost. Tedy zas tak moc ne, viďte. Co říkáte? 

 

DOTAZ: Proč vidíme jasně u druhého třísku v oku, ale trám ve svém oku nezahlédneme.

ODPOVĚĎ TP: No přece to je jasné. Ten důvod je "ígou", tedy ego. A samozřejmě, že je mnohem těžší přiznat vlastní stav, než vidět stav někoho jiného. To je odvěká pravda. A myslím si, že to je jeden z úkolů, který všichni na své cestě životem a životy máme, na duchovní cestě také. A tak myslím, že postupně se ty soudy poněkud oploští. 

 

DOTAZ: Právě jsem dočetl knihu Život přinašeče. Rád bych se zeptal, co znamená to věnování na straně 153, které zní: Věnováno všem lidem, kněžím i "ónu". 

ODPOVĚĎ TP: To má svůj důvod. Navážu na předchozí odpověď. Děj, který nás provází v našich osudech i v osudu kultury, opět jistě není náhodný. Odvíjí se v určitých cyklech. Tyto cykly lze shrnout do řekněme něčeho, co lze nazvat vlivem nebo duchem doby. Každá z těch dob má svoje symboly, má svoje řekněmež nejrůznější projevy, ať už je to hudba, kultura, umění, náboženství, a patří sem také i symbolické vyjádření slabikami, které často dlouhou dobu vyjadřují daný úsek cesty. My končíme období, které vzývají například, vrátím se k Indii, kněží a zpívají "óm", tedy "ó" a "m". A je to správně, protože to byl nejlépe odpovídající zvuk té doby, kterou právě opouštíme. Byli to tedy kněží "ómu". Nyní přichází nový vliv a pod tímto novým vlivem se mění kdeco - meditační polohy, také filosofie, ale také tento výraz. Pro další tisíciletí tedy bude platit "ón". Končíme dostředivou dobu Ryb a té nejlépe odpovídalo to "óm". Nyní přichází doba opačná. Dostředivost se střídá s odstředivostí, a proto to "ón". Uvidíte v příštích stoletích. Děkuji. 

 

DOTAZ: Prosím vás, co je to vyhoření? Jak se tomu vyhnout? Teď čtu článek od Radkina Honzáka. Popisuje, že prý vyhoření postihuje lidi umanuté, urputné. Ale co když vědec, umělec, který je nadšen do svého díla, tvoří, zahoří, a pak občas prostě vyhoří. Nepatří vyhoření k tomu, že člověk má jednak citlivé nervy a silnou vůli, nadšení pro něco? 

ODPOVĚĎ TP: Je v tom hodně pravdy. A přece. Pan Radkin je významný a známý psychiatr a jistě se setkává s tímto ve své praxi. Je to tady vlastně položeno ta otázka tak, jestli to vlastně není správně, když pracujeme úplně do úmoru, jdouc za svým cílem, nehledíc na oběti. No, do určité míry ano. A teď najít tu rovinu. To je složité. Takže co přispívá k vyhoření? Může to být nejrůznější směr, který k němu povede. Může to být skutečně přetížení, tedy stav, který může přecházet do jaksi těchto duševních konců. Může to být také ale neúspěch, to znamená snaha, práce bez efektu. Může to být také to, že nepracujeme zcela čistě pro věc, ale pracujeme také trochu pro sebe, pro své vlastnosti, pro svou touhu vyniknout, touhu být někým a tak dále. A pak můžeme úkorně vnímat ten skutečný stav. Není jedno vyhoření, je jich moc. Jsou tu podmínky života. Podívejte, budete třeba zdravotník a budete sloužit lidem. Budete nadšený, budete držet služby, nevyspíte se, budete unavený. Bude toho stále víc, nebude už žádný prostor a vaše životní síla bude pomaličku mizet. Kdepak je ten mladý, nadšený člověk, který chce sloužit. Je to jeho úděl. Co se stane? Ten systém vlastně mu nedá to, co mu patří. Neumožní mu pracovat trvale a vlastně ho zničí. Když jsem třeba mluvil s přítelem, který pracoval v nemocnici pro těžce nemocné, dlouho ležící, a on měl během rána ošetřit 30, 40 pacientů včetně toho, že převlékl postel, že je nakrmil a tak dále, a pak po celý den znovu a znovu až do večera, když na jednoho měl třeba jen pět minut nebo méně, no tak se nelze divit, že to je opravdu těžká situace. Čili to se musí řešit zase příslušně. To nevyřešíme my tady, ale musí to mít nějaký společenský konsenzus. Jsou tu i jiné případy. K vyhoření přispěje třeba stav, nevím, vztahů třeba v rodině, dětí, manželka a tak dále. Přispěje k tomu kdeco jiného. A může to být i alkohol, který člověka, nebo drogy, které člověka svedou z jeho cesty a uberou mu ten díl životního entuziasmu a síly, kterou má, když na počátku si myslí, že je to jinak. Vždyť s těmi kamarády se tak krásně povídá v té hospodě a popíjí. No jo, ale když se to příliš rozmůže už přichází problém. Není tedy jedno vyhoření a bránit se mu musíme vlastně mnozí. Není to jednoduché a vždycky je třeba si uvědomit, proč to dělám, co tím chci dosáhnout a jaksi občas si také dělat radost a umět odskočit do přírody. To, je nejlepší lék. Velké stromy, případně tekoucí voda, klid. Ale kde ten klid vzít v dnešní době, já vím. Takže to bude problém, který nevyřešíme hned. Ale nakonec se společnost bude muset vrátit k normalitě a začít vytvářet životní řekněmež rámec, který bude k životu a ne k živoření. Tak děkuju. Prosím.

 

DOTAZ: Je to pro mě moc důležité. Jak změnit vnímání z dostředivého na odstředivé nejlépe v rovnováze? 

ODPOVĚĎ TP: Člověk hledající a člověk, který touží po změně. To jsme všichni. A zaplať pánbůh, jsme-li už zde. Často jdeme životem a absolutně nevnímáme, co se kolem nás děje. Vidíme svoje myšlenky, absolutně nechápeme, co způsobujeme tím nebo oním našim činem, myšlenkou či jinak a vlastně na jednu stranu je to bezstarostné. Na druhou stranu je to ale obtížné jinak. A tak zaplať pánbůh, když už chceme tu změnu. No tak jak. Na to nebude jeden recept. Napřed máme přemýšlet o sobě, o ději. Bývá dobré si také udělat rekapitulaci večer. Podívat se na své činy, myšlenky a přemýšlet, proč vznikly, proč jsme zrovna v té chvíli jednali tak a tak a proč jsme mysleli tak a tak. A to nám trochu ukáže vlastně ten svět tvoření myšlenek a činů. No, uvědomit si ty kořeny a vždy uvidíte za vším vlastně, pokud to nebude v rovnováze, egoismus, ego čili snaha vyniknout, snaha vlastně pokořit, snaha mít, snaha a tak dále a tak dále. To je dobrá snaha, nesmí být ale vedoucí. Musí vás vést. Když jsem pozoroval, já odbočím, nejdokonalejší systém logistiky, který známe, a to bylo v Indii a byl to rozvoz potravin. Manželky vařily oběd, ten předaly poslíčkovi a ten jej donesl jejímu manželu třeba v úřadě. Ale to nebyl jeden manžel a jeden poslíček. Ten systém byl dokonalý nebo je, velmi složitý. Oni si ty jednotlivé zásilky předávají, spolupracují a dokázali vytvořit něco, co nakonec zaujalo i západní univerzity, protože hledaly ve svých síťový grafech vlastně poučení, jak to, že jim to tak krásně funguje. A když se ptali těch lidí, kteří nosili ty obědy těm svým zákazníkům, tak oni řekli: "No víte, já to dělám proto, že mám radost, že mu můžu pomoci - něco v tom smyslu. No a tam je asi zakopaný pudl, no. 

 

DOTAZ: Jak vnímáte těžbu dřeva v místech, kde žijí domorodé kmeny, například v Brazílii? Co je na jejich pomoc možné udělat? Proč se vlastně izolovali, jak se to stalo? Můžu pro jejich pomoc udělat něco?

ODPOVĚĎ TP: To, co se děje, přece není vycházející z kmenové kultury, ale vychází z části z destruktivního kulturního vlivu, který přechází do oblastí, kde doposud nebyli ti lidé připraveni, a zároveň je to vliv civilizace, která nastolila sebedestruktivní program. Ti, kteří rozhodují, tedy ti, kteří drží v ruce moc a také nástroje, které tu moc provázejí, to jsou ty bagry pásové, pily, všechno ostatní, tak ti samozřejmě jsou tou hlavou toho problému. Za vším hledej peníze samozřejmě, a tak vlastně dosáhnout toho, aby se někdo něčeho vzdal je velmi obtížné. Doplácejí na to všichni. Podívejte, jak to bylo. Stovky a tisíce let tito takzvaně domorodí lidé žili v souladu s přírodou a nepodařilo se jim tuto přírodu ani za 1000 let zničit. Příroda žila dál, oni také - v rovnováze - větší či menší. Pak přišel moderní člověk, věk rozumu, úžasné. A ten dokázal za nemnoho století tuto zem prakticky zničit. Čili ten, kdo je na té lince toho řešení, to jsme my, ne oni. Chcete-li to změnit, musíte změnit strašně moc věcí. To nejhorší ze všeho je přemnožení lidského rodu, jeho nároky, které logicky potřebuje, jsou už tak velké, že je planeta není schopná jaksi saturovat, naplnit. A tak se vybírá z podstaty. Zároveň je to nezřízená často některých touha po úspěchu finančním a jiném, a tak se znásobují. Dokud vyjížděli rybáři na moře ve svých bárkách, no tak to moře bylo nekonečné. Dneska několik lodí vyloví celou část oceánu a ryb ubývá, ubývá stromů, ubývá všeho. Každá kultura dosáhne svého vrcholu a pak směřuje k sebezničení. Technická kultura je již za tímto horizontem. Je to stav, který vyvolá potřebu hledání nové cesty. Sami uvidíte, jak to hledání bude probíhat. Někdy bude bolestné a někdy to půjde snadněji. Tak se budeme těšit. Dva lidé jedno dítě - to je řešení. Představte si. A to dobrovolně. Prosím. 

 

DOTAZ: Zajímalo by mě, jestli je pravda, že má každá těžší či lehčí nemoc jakýsi vibrační stupeň označený třeba byť nějakým číslem, a tímto se pacient po svém skutečném uzdravení posune o krok nebo přímo o skok dál ve svém duchovním růstu. Tím nemyslím, že si vezme prášek a je zdráv, ale že v něm proběhne zároveň i uzdravení jeho duše. Je potom takový člověk už o vibraci výše než předtím? Omlouvám se, jestli jsem se vyjádřila moc laicky. 

ODPOVĚĎ TP: Vyjádřila jste se zcela přesně, protože vyjadřujete to, co v té lidské společnosti vídáme poměrně často. Vidíme nějaké reálné příčiny stavu. Velmi často se stává, že pak tu svou příčinu povýšíme nad ostatní, které pomineme. A tak teprve při zohlednění všech úhlů pohledů můžeme mluvit o tom, že se přiblížíme k té pravdě snad dokonalejší. Málo platné mít v duši mír a klid, když budete jíst potravu jedovatou. Může se stát a vždy je tu i druhá část, že když budete velmi duchovně vyspělí, budete moci přijmout i jed - on vás nepoškodí. Z historie je mnoho takových případů. A to byli již velmi vyspělí duchovní jedinci, ale v žádném případě průměr nás lidí. A tak tedy tento případ není až tak důležitý. Když někdo přijme jed, většinou zahyne. Málo platné jíst tu nejzdravější potravu, která je bio a nevím co, bez všech éček a jiných přídavků, a přitom zůstat ve své duši agresorem, vzteklounem a tak dále. Budete nemocní zase trochu jinak, odjinud - už ne z té potravy, ale z té duše. Málo platné mít skvělou potravu a mít vyladěnou duši, když nebudete mít dobré prostředí. Bude destruktivní a zničující vlivově. A i tady vždycky platí, že když budete překračovat určité meze, tak dokážete cokoliv - tedy pokořit i důsledky kterýchkoliv škodlivin, které na vás tedy působí. Lidé by rádi se tím oháněli zapomínajíc, že nejsou těmi duchovními mistry a domnívají se, že mají právo se tedy brát účast na těchto mimořádných vlastně zázracích. Ne, nemají. Všechno má své místo a čas. Čili to, co je žádoucí, samozřejmě rovnováha jest - rovnováha v duchu, tedy ego-altruismus a žár a klid, ale také ve všech jiných oblastech, tedy ve hmotě, v silách, tedy přirozené prostředí. Dnes už jej nemá skoro nikdo. Téměř vše je poškozeno lidskými zásahy. Teprv nyní začíná člověk pomalu tušit, co všechno způsobil. To období malin nezralých se přece jenom zkracuje nejenom na důsledcích té všelidské nedomyšlenosti, ale i řekněmež na výsledcích výzkumu a poznání. Obojí jde ruku v ruce, takže doufejme, že budeme zažívat krásné doby budoucí, kdy pochopíme a změníme se. Těším se. 

 

DOTAZ: Narodilo se nám dítě a samozřejmě jsme jeden z nás nevegetarián. Manželka sice můj názor akceptuje a dítěti maso nedává, jen se ptala, jestli když bude jednou maso chtít... Tak jsem jí řekl, že až bude větší, nebudu jí bránit jíst maso, pokud se tak rozhodne. Teď jsem ale rodič a připadá mi normální, že budu dítě chránit před vším, co mu škodí. Samozřejmě pokud by žena si stála pevně na svém, budu muset ustoupit a čekat až to dítě pochopí ve svém vyšším věku samo. Je správné trochu na sílu prosazovat, když je to na místě, svůj názor? 

ODPOVĚĎ TP: Potíž je v tom, že druhá strana ten názor může mít jiný. Musíte to vzít tak. Jsou tu rodiče, kteří nesou odpovědnost za dítě, ale jsou dva. A tak tu musí být shoda - nebo má být přesněji. Pokud rodič je odpovědný za dítě, což je minimálně do puberty, pak rozhoduje on. Od puberty se může a nakonec musí rozhodnout i dítě samo. Často se stává, že třeba to vegetariánství je určitým postupem přístupem těch rodičů vegetariánů tomu dítěti až vlastně svým způsobem zoškliveno, a ono, jakmile vylétne z hnízda, tak neví, kolik párků a uzenek by snědlo. To se stává. Mělo by to být tedy konáno i s tím, aby tam byla určitá míra vysvětlení, svobody pro to dítě, aby to mohlo pochopit a přístup, který je příslušný jeho věku a tak dále. Pokud jeden z manželů bude trvat na tom masitém, tak i on má svoje právo, i když ten druhý bude vědět - možná, že tím svému dítěti škodí. Je to čas, který je poněkud nenormální. Víte, já teď řeknu něco, co se asi nebude líbit. Stejně jako dnes máme řekněmež nějakou pětiprocentní nebo už dneska 10, 20% část lidí, kteří jsou vegetariáni, zvláště mezi mladými je to velmi normální, tak jednou bude doba, kdy bude 10 nebo 5 nebo 4% těch, kteří maso přijímají a zbytek budou vegetariáni. Představte si. No, podívejte, já si to můžu dovolit. Já můžu říkat predikce, v tomhle případě velmi rád, i když jindy bych to neřekl, protože vím, že to nic nezpůsobí. Kdybych vám směl nebo mohl nebo znal bych budoucí děj, který přichází, bylo by to trochu jiné. V tomto případě to nevnímám jako prohřešek. Čili připravte se na to, že v horizontu dalších desetiletí a století bude na Zemi velmi málo již jatek, masných krámů. Budou, ale budou jen pro ty, kteří to chtějí, a těch bude velmi málo, už opravdu velmi málo. Přispějí k tomu výzkumy zdravotní nemocnosti, přispějí k tomu další filosofické a jiné vlastně poznání, no a bude to vlastně přirozené. Nebude to nakázané někým nebo něčím, že lidi musí tak nebo tak, ale lidé to přijmou jako samozřejmou normalitu. Takže nějak tak. 

 

DOTAZ: Jaký je rozdíl mezi naštváním, které zase dává energii k obraně, je přirozenou vlastností člověka a černou myšlenkou nepřející, působící proti druhému? Jak to můžu poznat? 

ODPOVĚĎ TP: Když na někoho posíláte negaci a v záporu v té excitaci, no tak to zřejmě asi již bude cílená jakoby realita, která na někoho tedy je zaostřena. Taky budeme zlobeni a zlobeni, viďte. Je zlobení, které vychází ze samé podstaty a je tam to zlo - tedy proti někomu, a je naštvání, které je přece jenom trošku jiné. Takže tam někde hledejte tu odpověď. 

 

DOTAZ: Měl byste nějakou radu na tinnitus? 

ODPOVĚĎ TP: Hm, měl. Neposlouchat ho. Tinnitus má několik možných příčin. Může to být porucha krční páteře, porucha cévní, kdy řečiště v okolí ucha nemá ten přímý laminární proud, ale vířivý a šumí to. Může to být neurologická porucha a je pravdou, že ne vždy se tento stav daří ovlivnit. Takže mnohdy nám nezbyde, než jej ignorovat. On je pořád ten zvuk, ale zvykneme si na něj tak, že už ani nevnímáme, že je. (Ano, další dotaz, ano.) Jistěže se ptejte u vlastně lékařů, co oni za svůj obor můžou vlastně vykonat, a přesto si myslím, že řada těch stavů dosti odolává někdy. 

 

DOTAZ: V případě, že si člověk vezme z útulku pejska. Ten třeba po roce závažně onemocní. Člověk nemá dostatek financí, nemá ani prostředky vzít si půjčku i že by nezvládl ten stres ohledně zaplacení. Jaká je toho člověka tato zodpovědnost? Je to jako by toho pejska zabil, pokud nemá finance na jeho operaci? Neměl by si tedy raději pořizovat psa? Co by bylo s tím psem? Zůstal by v útulku nebo by si ho vzal jiný člověk? Ale stejně nějací pejsci zůstanou v útulcích. Není zas tolik lidí, co by si vzali psa z útulku. A je pořád více lidí, díky kterým se psi do útulku dostanou. 

ODPOVĚĎ TP: Ano, to je bohužel realita. A teď k té otázce. Vy můžete udělat jen to, co můžete, kam dosáhnete. Platí to i v humánní medicíně. Možná, že existuje lék, který by stál miliardu, ale vy ho prostě nedostanete, protože zdravotní pojištění a nic jiného na to nedosáhne, dokonce ani veřejná sbírka. Je tedy nutné udělat to, co můžeme, a pak tedy, když vyčerpáme ty možnosti, musíme počkat na další vývoj. Pakliže by to zvíře mělo projít významným utrpením, je třeba uvažovat o eutanázii. Uvažte, že zvíře, které máte, by v přirozených podmínkách přírodního rámce nepřežilo možná ani do doby, kdy jste jej měl vy nebo kdy to zvíře bylo vámi krmeno, hýčkáno a tak dále. Je to tedy tak, že jsou hranice. Život zvířete je stejně cenný jako život všech. To není výjimka. Ale můžete dělat jen to, co můžete. Když potkáte na cestě někoho, kdo má srdeční zástavu, tak se můžete pokusit resuscitovat, ale už nebudete mít asi defibrilátor jako zdravotnický odborník. A tak to bude mít ten výsledek, který to bude mít. Tak je to i s tím zvířetem. Uděláte pro něj vše, co můžete, poraďte se s lékařem, a pak přijměte odpovědné rozhodnutí. Kritérium je tedy míra utrpení toho tvora, protože na něm svým způsobem nesete i určitý díl v tom, že vlastně podmínky, které jste vytvořili, zlepšily délku toho života a naději na dožití. A pakliže by to mělo vést k tomu, že to zvíře se dlouho a velmi silně trápí, je třeba uvažovat i o té druhé možnosti. Promiňte mi ten názor. 

 

DOTAZ: Uvědomuje si Zero samo sebe?

TP: Ještě jednou?

DOTAZ: Uvědomuje si Zero (jako nula) samo sebe (ten výchozí stav, počátek)?

ODPOVĚĎ TP: Je vším. Jak by nemohlo? Je nejvyšším pojmem této otázky. Já si uvědomuji jako člověk tohoto zrodu. Mám svoji zkušenost minulých životů, tohoto života, a tak se vnímám. Kdesi v hloubce je ta Boží jiskra. To já, až se sjednotí ten obal a ten vnitřek, což je to Zero bod, tak pak je to nejvyšší forma. Tak.

 

DOTAZ: Reaguji na popis zážitku změny toho, co člověk vidí, a že může nahlédnout do jiné dimenze prostoru. Ráda bych se podělila o svůj zážitek. Jeden čas jsem se vracela hodně pozdě v noci po D1 domů asi tak 20 až 30 km před Brnem asi kolem 2. hodiny 30 minuty až 3. hodiny 30 minuty ráno se mi náhle ztratila silnice. Byla kolem mě mlha a prostor kolem mě se rozvlnil. Vůbec jsem neviděla, kam jedu. Celkem mě to překvapilo a i trochu vyděsilo. Totéž viděl a zažil spolucestující, který byl se mnou v autě, takže se dá vyloučit mikrospánek nebo halucinace. Jelikož jsem nevěděla, co mám dělat, tak jsem požádala spolucestujícího, aby začal nahlas zpívat a pustil rádio. Toto zabralo a bylo vše jako předtím. Tento stav se opakoval asi ještě dvakrát až čtyřikrát v průběhu 2 až 4 let, ale již jsem ho očekávala, a tak jsem byla více připravená. Myslím, že v tomto čase je v daném místě možnost přesunu do jiného prostoru. Prosím o váš názor. 

ODPOVĚĎ TP: No, hlavně to neříkejte svému lékaři nebo přijdete o řidičák. Ale jinak ano. Je asi nepochopitelné nebo pro mnoho lidí nepochopitelné, že ten přítomný okamžik tady a teď je formou reality, která může nabýt úplně jiných rozměrů. Můžete být kdekoliv a kdykoliv. Čas ve své podstatě neexistuje tak, jak jej vnímáte, ani prostor. Je to tedy licence našeho stupně, tedy lidství, které má tu svoji reálnou hmatatelnou, prostě jasnou realitu, a nic jiného být nemůže. A přesto může. Tyto stavy vznikají někdy spontánně, někdy vyvolaně, a můžou mít i dalekosáhlejší následky než chvilkovou nejistotu, kde se to nacházíme. To vlnění i ta mlha často provází nějakou takovou zkušenost. Ne vždy. Vlnění je vlastně svým způsobem jiné vyjádření času. Je to pohyb mezi body, mezi stavy a tak dále. No tak hodně úspěchů. A vždycky se nám vraťte. Děkuju. 

 

DOTAZ: Jak dát do rovnováhy patologický vzrušující faktor? Mám pocit, že mám v chorobném projevu snad tři faktory. Je to možné? A jak je to možné? 

ODPOVĚĎ TP: Nerozumím. Patologický vzrušující faktor. Úplně nerozumím otázce. V čem se projevuje? Jsem vztekloun? Možná. No tak přilejte trochu vody a počítejte do pěti. A změňte teplotu svého kotle. Bývá to i vrozené, protože naše i psychické vlastnosti jsou také i známkou rodu. Máte rody, které šly určitou cestou - například nadání. Do toho rodu se rodili v určitém oboru nadaní jedinci. Máte rody, které přinášely určité typy osobnostních charakteristik. Máte rody třeba: děd udavač, tatínek udavač, dítě udavač například. A tak dále. Čili to je jedna věc. Pak je i to, co si přinášíme sami, to znamená po té duchovní stránce nebo duševní stránce. Čili nejenom to, co přináší historie rodu, ale i naše duše. A pak je tu to, co nás formuje. A to všechno dává potom nějaký výsledek. Takže na konci jsme to my. Já jsem. A s tím musíme pracovat. To je ten vrchol všech těch vlivů, které k tomu směřují. Snažte se. Co jiného. 

 

DOTAZ: Chtěla jsem se zeptat. Když někdo zažije osvícení, tak už se v dalších životech nezrodí v těle? Je to už opravdu konec splynutí s Podstatou? Vždycky jsem to tak chápala, že to tak je. František Drtikol před svou smrtí řekl: "Nikde mě nehledejte, budu ve všem, tedy i ve vás, v učení." Máte to tak stejně i vy, když se vám při meditaci "Kdo jsem já" dostalo odpovědi? Párkrát jste ale mluvil o tom, že budete snad někde v příštím zrodu. Možná jste si jenom dělal legraci. Děkuji za vaše duchovní obřady a za to, že tu s námi trávíte čas. 

ODPOVĚĎ TP: Odpověď nemá smysl, protože to hlavní je Boží vůle. Je úplně jedno, co by si člověk myslel. Je důležité, co v této chvíli je tou vedoucí silou v daném místě. Budu vším, čím... rád, čím... a tak dále. Pokud se týká toho opuštění a neopuštění koloběhu zrození, není to důležité. Bude to, co bude, nebojte se. A jaksi ty osobní ambice a očekávání, nechte stranou. To má čas, jenom klid. Ano, v jisté fázi vašeho vývoje, ale to už nebudete tito lidé, přijde chvíle, kdy v posledním čtvrtém dílu se nebudete zrozovat, budete trvat a vyvíjet se ke svému konečnému cíli. Je to zvláštní matematika, kdy tři čtvrtiny toho kruhu jsou znamenány tělem a duchem, a tělem a duchem a ta poslední čtvrtina jen duchem. Musí to tak být, protože vše je ve dvojnosti, tedy i tato oblast. Musí tu být čas, kdy se zrozujeme a vtělujeme, a zase musí tu být čas, kdy se nezrozujeme. Buďte opatrní před těmi duchovními dovedy, kteří chtějí sebe označovat za něco vysokého a tak dále. Všichni jsme jenom nízcí a stále je tu velký kus cesty, který nás odděluje od toho bodu Zero, jak jste hezky napsali před chvílí. Tak na to vždycky myslete. Buďte reální a přijměte to, co je. Až to budete dělat s vnitřním propojením, s láskou, budete nejvíce prospěšní tomu Tvůrčímu dílu. Děkuji. 

 

DOTAZ: Dotaz z oblasti zdraví, jestli je sója škodlivá či nikoli. Mám na mysli hlavně tofu a pomazánky z ní nebo jen brát od určitého výrobce? 

ODPOVĚĎ TP: Já nebudu dělat reklamu výrobci a samozřejmě, že ty zpracované potraviny a že o sóji se ví, že má také svoje někdy i řekněmež jiné dopady, ať už jsou to hormonální dopady nebo jiné. Čili asi všeho s mírou a potom také zajímat se o způsob zpracování a způsob přepracování, a jakým směrem se to děje. No a podle toho se rozhodovat. Každopádně vzhledem k škodlivosti třeba takového řízku je ta sója pravděpodobně přeci jenom milostivější, ale na druhou stranu jaksi nic z toho, co přijímáme není a priori bezpečné. Když budete jíst tuny mrkve, tak nám zhnědnete a tak dále. A bude tam přebytek určitých vitamínů. Ono nemoc je nemít i mít. To je na tom to zvláštní. To je zase ta rovnováha. Čili není cílem mít co nejvíc, ale cílem je mít to, co máme mít v množství, které máme mít. No. V dnešní době často tedy těch nedostatků a nutričních nedostatků samozřejmě se to hezky káže, protože jaksi není mnoho lidí, kteří by byli úplně vyrovnáni, a nikoliv vlastní vinou jen. Nejde jen o složení stravy, ale o kvalitu stravy a tak dále. Takže snažte se jednat rozumně. 

 

DOTAZ: Jak filtrovat pocit zloby. Poslední dobou se potýkám s návaly zloby. Mám malého syna, který má poslední dobou přes den celkem slabé spaní a lehce ho něco vzbudí - nákladní vůz, hlasitě dupající soused, vnoučata, tak podobně. V tu chvíli se ve mně začne všechno nesnesitelně vařit. Dusím to v sobě, protože se nezlobím na syna, nýbrž na tu situaci, jež jeho probuzení způsobila. Co ale dělat ve chvíli, kdy pohár přeteče. Jak mám zlobu nechat jít? Mám strach, že se jí ve mně nahromadí tolik, že se obrátí buď proti mně nebo mému nejbližšímu okolí. Děkuji za vaši pomoc. 

ODPOVĚĎ TP: Toto je více mužské otázka než ženská, ale může být i naopak samozřejmě. Souvisí to s nastavením osobnosti. Tak to víte ten testosteron a tak dále. To má své dopady, způsoby konání a tak dále. Ale není to bezbřehé. Potkal jsem mnoho mužů ve svém životě, s kterými bylo úžasné se setkat. Byli vzácně rovnovážní, milí, neagresivní a přesto dosahovali často více, než ti chlapáci - často to bývá vlivem výchovy nebo jinak - kteří - říká se jim "mača", ne? Myslím no. Všechno se dá naučit i pěstovat. Dá se pěstovat rovnováha i nerovnováha, klid i žár, vztek i pochopení, láska i neláska. To, co posilujete, čemu dáváte tu sílu, to sílí. A v tom je odpověď. Pakliže vidíte nějaký nedostatek, musíte ho vědomě zmenšovat - tu cestu k tomu rozčílení, protože, jak už jsem řekl před chvílí, i třeba ta vzteklost je věc, která souvisí s rodem, souvisí s vaším mozkem. Může vzniknout dokonce i poškozením mozku. Vídáme často u lidí, kteří z nějakých příčin mají poškozený mozek, že se stávají agresivní. Vidíme to u zase vlivů třeba toxických jako jsou drogy, alkohol, další, které takzvaně mění osobnost. Ale ono je to ještě trošku jinak a tak dále. Žijeme v reálném světě, jsme reální lidé a máme lidské vlastnosti a s těmi se holt prostě musíme poprat. A tak už jenom to, že si to uvědomujete a nevnímáte to jako správné ten váš agresivní názor, tak to už je velké vítězství. Když budete tu věc řešit jenom jaksi uzavíráním kohoutku, nebude to dobře, protože bude stoupat přetlak. Čili je důležité působit na to, aby ten tlak nevzrůstal ve své podstatě a principu. Jak už jsem řekl, jsou tu věci změny osobnostní, jsou tu i další věci. Je to duchovní oblast a také hlavně láska, ta se těžko někdy provádí, zvláště tam, kde je to blízko. Ale zkuste si vždycky vzpomenout na to, že je tam před vámi ten reálný člověk, který má ty vlastnosti krásné nebo velmi hezké, a vždycky si představte, že třeba ten zdroj toho hluku nad vámi, kdy někdo dupe, takže to nedělá vědomě. Většinou to nedělají vědomě. Někdy ano, a i tak budete muset se s tím nějak popasovat. No, tak já už dneska se tomu nebudu věnovat, ale třeba zase příště. 

 

DOTAZ: Proč je povědomí o duševním zdraví tak malé stále? 

ODPOVĚĎ TP: Protože je to věc, tedy duševní zdraví přesněji, je to věc, která je vnímána poněkud kontroverzně. Slovo jseš "blázen" je dehonestující. Když o někom řeknu, že je blázen, tak vlastně je to něco, jako bych ho umazal. A souvisí to vlastně s tou malostí společnosti, protože lidská bytost ve všech svých rozměrech má stejnou cenu, a nemoc může být jak ve hmotě, tak v duchu, a mají vlastně rovnocenný ekvivalent. Čili tím vlastně lidé jsou stigmatizováni. To je ten, co byl v tom blázinci, že. A tak dále. No ono se to časem také změní. Vždyť se podívejte třeba na Ameriku. Tam ti cvokaři jsou velmi zaměstnaní lidé a ten, kdo nechodí ke svému osobnímu cvokaři se vypovídat na lůžko, jakoby nebyl. Takže tam to patří k bontonu. U nás zatím ne. Tak uvidíme, jestli to nestihneme do té doby spravit, abysme k nim nemuseli. No čas nám ukáže. 

 

DOTAZ: Mám na vás velkou prosbu. Na rok 2017 jste v nakladatelství Tomáš Pfeiffer Dimenze 2+2 vydal překrásný kalendář Genesis aneb Boží matematika. Mohl byste tento kalendář vydávat každý rok? Nevím, ale třeba by to ocenilo více zájemců. 

ODPOVĚĎ TP: Vždyť já už jsem na něj zapomněl. Ani nevím, jak vypadal. To už je hrozně dávno. Dobře, předložím to redakční radě, ale nejsem si jist, že to zvládneme. Genesis - dobře. 

 

DOTAZ: Jak se zbavit sebepoškozování. Měla jsem již k tomu tendenci jako malá, když jsem si vymačkávala zbytečně moc a často velice přepečlivě pupínky, až mi tekla krev. Nyní dochází k podobnému, ale intenzivnějšímu čištění poškození pleti akné, zároveň potřeba se škrábat do krve kůži na nohou. Proč k sebepoškozování dochází. Co je příčinou? Je za to člověk vinný, zodpovědný? 

ODPOVĚĎ TP: Sebeobviňování nikdy nepřináší moc dobré řešení, protože jen zvyšuje tu tenzi, která tady je. Že člověk tak činí, zase má různé příčiny. Může to být řekněme určitý tlak, který na něj působí, a to řekněmež jak v rodině, tak mimo rodinu. Může to být samozřejmě taky zděděná řekněme přinesená vlastnost a tak dále. Souvisí to také trochu s tím, co pozorujeme v některých kultech v dnešní době už minimálně. Když se podíváme třeba na flagelanty, anebo na naše přátelé kdesi na východě, kteří se věší na háky nebo kteří se nechávají přibít na kříž po vzoru Krista - prý že to je duchovní. No tak samozřejmě, že to je poněkud diskutabilní, protože ten člověk to sice dělá dobrovolně, ale poškozuje Boží dílo, tedy sebe. Ostatně i ten Říman, který přibil toho Ježíše na ten kříž, určitě nezaslouží pochvalu, protože to byla naprostá černota, jinak to nelze nazvat. No, takže sebeobviňování to bych neřekl, že je v pořádku. Bude to tedy souviset i vlastně s určitým pocitem sebehodnocení a jinak. No, takže. Tak si promýšlet tu věc, proč to vzniká, co se děje, na co myslím, je to únik? Snažím se tímto způsobem jakoby odvést od nějaké psychické tenze, kterou mám, ať už je to kousání nehtů, rozumíte, nebo něco podobného a i to je vlastně součást svým způsobem dokonce mezi zvířaty i pozorovatelné paralely, i když vidíme, jak jedná zvíře, které se dostane do nějaké situace třeba v té etologii, to znamená v tom chování těch zvířat navzájem tak, jak reagují, jakým způsobem dávají najevo tu podřízenost nebo tu vedoucí roli, jak se vzájemně komunikují, tak to svým způsobem vidíme třeba, že ten silnější sourozenec toho medvěda toho druhého častěji chytí za ten krk těma zubama a tak dále a tak dále. Někdy si dokonce i něco udělají. Tak to vidíme i zde určité jaksi nezřetelné paralely. U té lidské duše, tam to je také a může to pocházet, jak už jsem naznačoval z té minulosti, kdy zvláště v dobách, na které možná ani nedohlédneme, byli lidé, kteří řekněme praktikovali určité postupy, které v té době vnímali jako, no, jak to říct... Tak ten, kdo se věší na ten kříž myslí, že je duchovní, protože vlastně následuje někoho, koho si váží, kdo je pro něj autorita a tak dále. Je to jisté zahledění i do sebe vlastně z té absence okamžitého řešení, uvolnění. Čili ten duch je jakoby svázán, často podprahově, protože to neříká navenek příliš. Je to vnitřní a zase jindy to může být zvenku, kdy působí na tu duši jiná duše, která takto vlastně vede to chování. Jako vždycky je to tedy velmi, mnohem složitější, než se zdá na první pohled. Není to jen o chtění, že by ten člověk chtěl něco takového udělat, ale má to své příčiny. A ty příčiny je třeba vlastně nacházet, analyzovat v sobě sám. Člověk rozumí sobě nejlépe, protože je v sobě, ale případně tedy i s pomocí druhých. To velmi důležité je zažehnout to světélko. A pak už by to šlo. Tak uvidíme. Každopádně se nikdy neobviňujete a snažte se tu věc zvládnout. Obviňování povede jen k prohloubení. A takové to vyčítání, to nikdy nic nepřineslo dobrého. Děkuji. 

 

DOTAZ: Jsou všechny dary i "dary" pouze pomůckou pro naši výchovu a poučení? 

ODPOVĚĎ TP: No, je to široce pojato. V tom jednom pólu ano, ale v tom druhém už tolik ne, protože každý dar je něčím, co má být přirozeným stavem. Považujete za dar, že chodíte po dvou a že se neplazíte v bahně jako třeba nějaký červ nebo had? Vnímáte to jako samozřejmost. Jistě, že budu-li mít dar, který bude výjimečný z pohledu současnosti, například budu mít třeba schopnost vidět věci nebo létat nebo cokoliv jiného, tak to bude vnímáno jako řekněmež dar. Ale co když to příště bude normální zkušenost všech. Takže je to otázkou, co pod tím darem vlastně máme myslet. Máme svoji práci, svůj život, máme něco vykonávat, a tak k tomu dostáváme prostředky. Je to dar? Ano, svým způsobem ano. Na druhou stranu je to zákon. Když přichází Zezulka se svým darem, tak je to vlastně člověk, který dostává možnost pracovat v tom světě, v kterém jsme, a to způsobem, který je úžasný. Já v téhle chvíli zrovna s přítelem stříhám záznam z našeho velkého výletu, kde jsme byli na místech, kde Zezulka chodil, kde užíval života, meditoval. A na tom je krásné, jak ti lidé povídají svoji zkušenost s ním. A věru, že tam zaznívají zázraky doslova. Je jich jen pár, nebojte. No, a tak vlastně ten dar se projeví takto. Ten člověk přijde, probudí se a teď koná. On tím darem je. Takže nějak tak. 

A já si myslím, že už dneska je čas. Takže, přátelé, děkuji vám za pozornost. Ať se vám všem krásně daří, ať máte své dary a všechno to ostatní. No a když pán Bůh dá, tak se zase uvidíme. Já teďka nevím kdy, ale to nejdete na stránkách DUBu. Hodně štěstí a na shledanou.

 

  

      

 
        Linkedin  
 
© Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.
 
Změnit nastavení cookies
 
Archiv BIOVID TV

 
 
  ZAJÍMAVÉ ODKAZY