www.biovidtv.cz
BIOVID TV - TELEVIZE NOVÉHO VĚKU
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreekesperanto
Přednáška Společenství Josefa Zezulky – Praha, 13. 10. 2023

Přednáška Společenství Josefa Zezulky - Praha, 13. 10. 2023

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:


Zvukový záznam (MP3)

Přepis videa:

Tak, dobrý den, pěkně vás vítám a začneme, tak. Vítám vás na přednášce Duchovní university Bytí. Budu předkládat tedy názory na to, co jste připravili, a vy sami si uděláte zajisté vlastní názor. Ne abyste si mysleli, že musíte myslet jako já. Ale já jsem tady za toho Zezulku, a tak dále. A tak se snažím to poznání, které jsem u něj získal, vlastně předávat dál. A jak to bude dál, uvidíme. 

 

DOTAZ: Existuje vlastně soukromí? Tak mi tak přišla myšlenka, že ani v těch nejintimnějších chvilkách asi nejsme sami (když jsme na toaletě, v koupelně, při milování). Není to zvláštní?

ODPOVĚĎ TP: Není, není. A to zejména proto, že všichni jsme stejní a že všechno to, co řešíte vy, řeší i jiní. A že ta kultura má různé způsoby vnímání těchto věcí. Máte kultury, kde je zplození dítěte považováno za nečisté, a máte kultury, kdy to zase bylo zcela nevnímáno. Je pravdou, že díváme-li se třeba na ty některé názory... No, přišli jsme všichni na svět nahatý a nahatý taky odejdem. Nikdo nám to neodpáře. My všichni musíme vykonávat své potřeby, které se týkají obou dvou částí (a případně i dalších jakýchkoliv) a je to normální, lidské. Dokonce jistá podoba, která vznikla historicky i by se dalo říct. A řekl bych, že ta společnost se chová trošku jako nevyzrálá. Je to, s jakou chutí mnozí komentují řekněmež osobní věci v médiích nebo někde jinde. A přitom, nezlobte se, je to opravdu dětinské, protože jestliže tady ten fotbalista má to nebo ono, tak to je všecko hezké. Napíšou, že se rozešli nebo sešli, ale přitom v podstatě je to lidský příběh, který jistě oni vnímají po svém a který má své jaksi osobní souvislosti, které nemůžete posoudit z nějakého hloupého článku, kdy nějaký pisálek někde udělá fotku a k tomu přidá nějaký svůj komentář, a tak dále. My všichni to můžeme zažívat, všech nás se to týká. A přitom se chováme jak pubescenti, hltáme to na kila, a tak dále, a tak dále. Je to dost nesmyslné. A ta lidská podoba vlastně tady je možná blíž v tom dotazu. Protože kdybyste náhodou byli duši a mohli jste být kdekoliv, tak byste tam možná ani nebyli, protože jaksi proč, že. No, a tak dále. Jsou to i jiné souvislosti. Samozřejmě, že ta společnost některá se snaží o jaksi nějaké procesy kontroly, a tak dále. Teďka jsem slyšel nějakou reakci našeho představitele, který reagoval na snahu omezovat soukromí na internetu. Ale tam už dávno žádné přece není. Nebuďte děti. Co si to myslíte, že by někdo mohl omezit něco, co už dávno neexistuje, že. No, tak jako nevím. Žijete v době rozumu, v době digitální takzvané, která vedle nesporných přínosů přináší právě i to zefektivnění, sbírání informací o čemkoliv a komkoliv - a dělá to po svém. Ale dělaly to i jiné kultury a jinak. Existují způsoby, které jsou ještě účinnější než tyto. Protože i ten sebelepší internet, který tady máte, nedokáže sebrat to, co v něm není většinou, rozumíte. Anebo to dokáže sebrat řekněme nějakými algoritmy, ale rozhodně ne přímo. Ta druhá strana tohoto internetu je jaksi také možná, existuje. A ta umožňuje vnímat cokoliv, kdykoliv, bez připojení přátelé. A to je hrozné, že? Čili, existuje tady zrcadlení, vždycky tu máte dvě strany. Hmotu - ducha, světlo - tmu, a tak dále, nahoře - dole. A tak i tohle. A samozřejmě, že i toto lidé se snaží využívat. Začali s tím Němci velmi strašlivými způsoby, nelidskými, to je pro ně příznačné. Ale nejenom pro ně, později to zopakovali i mnozí další. A tyto metody se pokoušely získat přístup k tomuto internetu tak, aby se získala výhoda nad protivníky nebo jakákoliv jiná výhoda například. A to vždy bylo pro člověka zajímavé. Aby mohl vidět to, co bude například, aby se na to mohl připravit nebo aby z toho mohl něco získat, aby byl na správném místě ve správný čas, a tak dále, a tak dále, a tak dále. Takže, to stačí. Tyto projekty byly rozvíjeny v celém světě a jsou rozvíjeny neustále. Mimochodem, i zájem o ty, kteří se k vám dostali skrze mediální houštinu (jako je Nostradamus a jiní další), tak ten zájem vám ukazuje, jak je to zajímavá otázka. Konečně, jsou to i palmové listy a jiné způsoby, jak se k tomuto přiblížit. No, existuje to na těch všemožných místech kdykoliv a kdekoliv. Nevím, třeba nedávno mi povídá pacientka své zkušenosti o tom, jak vlastně objektivně viděla to, co se stane - a ono se to stalo, rozumíte, a ne jednou. A tak dále, a tak dále. Čili, zase, je to jako všechno v životě od řekněmež dokonalé až po nedokonalou formu. Ostatně, i na tom internetu tomu tak je. A v té nejdokonalejší formě nikdy neexistuje nic, co byste mohli utajit, co by nebylo možno vidět, vnímat či nějak jinak registrovat. Takže, je to zvláštní svět - totiž zmizela z něj pokora a zmizela z něj láska a porozumění. Když vidíme člověka, když se něco stane... No tak dobře, tak si představte, že se mi teď stane, že se počůrám a teďka mi tady takhle začne tmavnout ta kalhota směrem dolů, no a vy na to budete koukat. A teďka co to bude dělat. Buďto si řeknete - no, on chudák, to asi není příjemné, viďte, takhle na veřejnosti tohleto. Anebo se ozve klapot sanic cha, cha, cha a výsměch - heleďte se, on se počůral. A to je úžasné, víte. A to vlastně ukáže, kdo jste, co jste zač, jaký jste člověk. Protože vy v podstatě, jste-li lidští a ta kultura je v pořádku a ti lidé jsou v pořádku, tak spolu nesoutěží, nevysmívají se, snaží se pochopit to, co bylo. No, ostatně vzpomínám, svého času jsem tady na Revoluční (to už je asi takových 50 let, ne, víc, to je 60 let), před 60 lety jsem viděl jaksi dámu v přiléhavé sukni tenkrát kratšího střihu, jak celý zadek je hnědý. No, to se vám může stát, víte? No tak co. No tak z nějakého důvodu ten svěrač povolil a obsah, který je v každém z nás, prostě vytekl ven. No a co. Je to normální, ne? Čili tak. Čili, jakoby ta snaha využívat našich vlastností negativních vlastně vede k tomu, že jsme posilováni a zneužíváni těmi, kteří se na tomto chtějí živit a chtějí to vlastně jakoby nějakým způsobem... No, však rozumíte, no. Každého věc svobodná, ať už se věnuje tomu či onomu, ať dělá to nebo ono. Tak zejména pokud teda neničí samozřejmě, tam už ty hranice asi jsou, tak je to jeho právo. A on si s tím projde stejně, jako vy si procházíte právě teď svými vlastními úkoly a poznáními, které řešíte. A příště to bude zase jiné a příště zase jiné. Ta milost, která vymizela, je ovšem velmi znát. Protože ta soutěž ve společnosti, boj, agrese, je velmi zřetelná. A dá se říci, že ta technická podoba rozumu je vlastně velmi nelidská, je to hloupé. No, nějaký čas bude trvat, než na to přijdeme. Pak to pochopíme, začne se měnit už výchova dětí ve školách - k lidství. Ne k tomu, abyste byli atomoví vědci jen nebo výborní jaksi, já nevím, umělci nebo něco jiného. Ale abyste v první řadě se dokázali jaksi v tom životě orientovat normálně. No a to už potom bude dobré, protože pak můžete být normální atomový vědec nebo normální hudebník a bude to úžasné. Většinou ti, kteří něčeho dosáhli a skutečně vyspěli ve svém oboru a byli dokonalí, tak většinou byli taky zároveň přemýšliví, lidští a jiní. Naopak, ty závěje těch bojovníků ve svých nízkých stupních poznání, a tak dále, no tak těch je vždycky většina. Zároveň s tím, jak dopředu hledáme agresivní a negativní postoje k čemukoliv, co nás osloví, proti sobě bojujeme. Protože i my sami v životě zažijeme (někdy i bez vlastní příčiny) řadu věcí, které nebudeme moci ovlivnit a budeme pak muset sklízet tuto daň, která se vytváří vlastně už po léta, desetiletí, staletí dokonce. Čili, snad je čas, aby lidstvo trošku pokročilo. Budou to možná diamantové děti nebo nějaké jiné, které mají v půlroce nebo v roce větší sociální inteligenci než dnešní dospělci. A já tady vlastně celou dobu mluvím o sociální inteligenci, protože toto je sociální inteligence, no. Kolik lidí si nevidí do pusy, kolik lidí mluví o tom, o čem by mluvit nemělo, protože tím poškodí někoho jiného. Kolik lidí se dopouští nejrůznějších jiných nesmyslů, protože nejsou schopni uvážit, co to způsobí. Počínaje školním kolektivem, který je velmi kritický a kde vlastně ten výsměch je normou v podstatě často a kdy se spolužáci vlastně vyžívají na svých okolních dětech, kdy se přenášejí ty... Mělo by to být vlastně také někdy popsáno a nějakým způsobem. Je to duch doby, víte? Čili, jsme velmi chytří a velmi hloupí - nesmírně. Vnímejte se, jak společností jdou různé jaksi představy, různé názory (a ať už jsou pravdivé nebo ne). A mě zajímají hlavně ty nepravdivé, jak ta společnost někdy nasedne na ten názor a všichni ho papouškují, protože nejsou schopni samostatného kritického a logického myšlení. To je největší daň za způsoby vzdělávání, kterou tady máme. Máme nejvíc informací, a často nejméně schopnosti, tyto informace vědomě inteligentně použít. Takže, tolik k tomu Vašemu dotazu. Čili, na to je jediná odpověď - sociální inteligence, a tak dále, a tak dále, no.

 

ODPOVĚĎ TP NA NEPŘEČTENÝ DOTAZ: No, moc není možnosti Vám pomoci, vyhovět nemohu. Je to samozřejmě po tom kongresu a po všem tom, co předcházelo. Protože kongres je hezké slovo, trvá tři dny, ale vy se na něj připravujete měsíce (velmi dlouho), ty poslední tři před kongresem anebo dva. No, tím pádem se všechno nahrne, všechno se ztíží. A zároveň se trošku taky stanete viditelnějším, což je také jeden z důvodů. Čili ano, ale nejsem schopen teď reagovat. 

 

DOTAZ: Nečíst nahlas... 

ODPOVĚĎ TP: Odpověď je stejná. Úplně okamžitě reagovat nejsem schopen. Prostě každý z nás má nějakou kapacitu a já teď doháním, co... A přesto to stálo za to, protože ty kongresy jsou proto, aby to jednou bylo přístupné pro vás pro všechny. Což zatím samozřejmě není a nemůže být, protože jestliže se... Jedna věc je teda ta osobní úroveň, viďte, nebo ta nejnižší úroveň, ale pak jsou to ty úrovně vyšší, kterým se říká zdravotní systém. A aby se něco takového událo, tak to potřebuje v téhle chvíli desetiletí vývoje, víte? To jako není tak, že řekneme uděláme zákon a ono to poběží a všecko je v pořádku - vůbec ne. I kdybysme to teď udělali, tak bude trvat desítky let, než se to dokáže rozvinout tak, aby to bylo více. A roky běží. Tohle mě učil Zezulka (před já nevím kolika - 40, 30 lety, já už nevím, to je jedno, 50) a bylo to tenkrát pravda jako dnes. Kdybysme začali tenkrát, tak by tyto obory mohly sloužit třeba dneska již šířeji. No, někteří jste viděli kongres, viděli jste jeho úroveň. Byl to v podstatě, až by se dalo říci, vědecký kongres. Mně to nevadí, protože to všechno patří do té oblasti zdravotní. Ale byli zde profesoři, byli zde význační vědci z různých universit, byli zde opravdu lidé z celého světa, ze všech kontinentů (55 zemí se podílelo na kongresu). A měli jsme skoro 2 000 jaksi účastníků, 140 prezentací - je to na internetu, můžete se podívat kdykoliv budete chtít, je to tam. A přesto tady třeba zazní pisálek, který tady použije slovo šarlatáni, rozumíš. To je prostě opravdu neuvěřitelné, jak ta česká kotlina je v tomto směru... Dodejte si sami. Tady jsou lidé z Cornellovy university, z australských univerzit, z Indie, z celého světa, ze Srí Lanky, z celé Evropy. Jsou to renomovaní řádní věci, jejichž curriculum vitae (jejich profesní jaksi záznam) je na dvě, tři stránky. Opravdu jen málokdo z našich má toto. A tady někdo prostě, protože je naučen nějaký způsob myšlení... To jsem mluvil o tom nemyšlení, rozumíte. Já můžu mít jiný názor, můžu si myslet, že to je pochybné, a tak dále. Ale nemůžu to prezentovat jednostranně, jako že tam zveřejním dva případy... Dokonce jedna z těch žen neměla ani vlastní prezentaci, byla jenom členem prezidia. A ten článek mluvil jenom o tom, že odmítali očkování - a to je zločin a to je strašné a ten kongres je špatný. Přitom ale o tom to vůbec nebylo, rozumíte? A všechny ty údaje o tom množství těch jaksi účastníků nezazněly, přestože jsem je poskytl. No a tak to tady funguje už dlouho, a tak se nedivte, že v podstatě za těchto podmínek jen velmi těžko můžeme očekávat, že něco jiného tady bude rychleji kvést. Je to čas, potřebuje to čas. Zvláště mladí lékaři začínají postupně se o tyto obory více zajímat. Teda část mladých lékařů, abych to zdůraznil, ale i lékaři řekněmež staršího data narození. Vždyť záštitu kongresu udělal význačný český vědec a lékař, profesor MUDr. Špičák CSc., poslanec parlamentu, který je opravdu ve světovém světě velmi významnou osobností. A myslím si, že nelitoval. Řekl, že nečekal, že to bude mít takovou úroveň a že ho to obohatilo. No, ale to je jeden. A pak bude mnoho těch, kteří řeknou nad tím zeleným stolem... Ani se na to nepodívají. No tak, tak to funguje v té lidské společnosti zcela běžně. Musíme děkovat Bohu za to, že to mohlo proběhnout v těchto prostorách, musíme děkovat. Vidíte tady ty cedule na stěnách co tady jsou, ještě nějaké zbyly a tak. No a musíme děkovat Bohu, že vlastně ten posun je. Já jsem žil většinu života v velmi jiné situaci ještě než dnes. Dnes tady můžu stát. Ještě před pár desítkami let bych tady odsud odcházel rovnou do kriminálu. Ostatně ale i po revoluci tady byla snaha kriminalizovat lidi, jako jsem já. A to kombinací tří zákonů, které se podávaly do sněmovny. A výsledkem těchto zákonů bylo, že bych byl uvězněn minimálně na půl roku. No, to už je historie. Tenkrát se to nepodařilo. A kdo ví. Čili, říkám to proto, abyste si uvědomili tu situaci. Je tady potřeba. Když už pochopíte, že by tu mohla být nějaká pomoc teoreticky, tak na druhou stranu zase musíte uvažovat v těch reálných souvislostech, co je tady k dispozici. Takže, pojďme dál. 

 

ODPOVĚĎ TP NA NEPŘEČTENÝ DOTAZ: Á, to vás často zajímá. Takže, budeme mluvit o tom, čemu se říká duchovní cesta. Je to vzdělávání, které je stejné jako každé jiné vzdělávání, jen ta oblast je samozřejmě jiná než třeba fyzika nebo jiné obory. A teď - konkrétnější příklad ze života chcete. 

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: "Jednota je v rovnováze. Chápej veškerou zákonitost v rovnováze, buď v ní a stávej se jí." (TP: A druhý citát.) "Nestačí vědět, musíš zažít a zaujmout jiný postoj ke všemu z vlastní změny. "

ODPOVĚĎ TP: No, to je vlastně o tom, jaké máme nástroje k tomu našemu poznání a v jaké oblasti to může být. Máme zde na jednu stranu tedy svět rozumu. Ten znáte velmi dobře, protože současná kultura je prakticky výlučně rozumová. A pak je tu ta inteligence emoční, citová - čili emoční přemýšlení. To dnes zní poněkud podivně, protože jaksi všichni chápeme tu svrchovanost toho rozumu, a tu emoci mnoho ne. Jenomže, každá z těch oblastí přináší svůj prospěch a jsou rovnocenné - jak svět rozumu, tak svět duchovní. Svět rozumu vám přináší řekněmež možnost zkoumat věci kolem vás, ve vás. Tedy sbírat informace, data, třídit je, dělat z toho závěry - to je svět rozumu. Ale tím se vlastně obracíte na vnějšek. Když budete mít v hlavě celou databázi světa, tak nebudete o nic významněji jaksi pokročilí v tom druhém. Budete výborní v té jedné části. Já jsem kdysi potkal třeba člověka, který by byl v dnešním systému naprostou hvězdou. Kdykoliv cokoliv přečetl, například jednu stránku telefonního seznamu (a byl jsem toho svědkem), byl schopen toto reprodukovat zcela bez chyby. No, ideální student. Stačí si načíst řekněmež několik desítek až stovek tedy učebnic a jste za hvězdu. Ale - stejně vám to úplně nepomůže, protože informace je jedna věc a schopnost jich použít je druhá. To souvisí s něčím, co není tak docela vždy rozumové. Je to analýza, je to řekněmež nějaký emoční prvek, který zde napomáhá. Na čem bych to ukázal? Třeba ve vědě. My všichni známe medicínu v dnešním rozvoji, která je výborná. Vidíme, že má své guidelines (to znamená standardní způsoby léčby), a přesto vidíme rozdíly ve výsledcích různých lékařů. Jednak je to placebo efekt, protože medik, který právě vyklouznul ze školy, asi nebude mít takovou důvěru pacienta jako pan profesor se světovým jménem. Tak to je jedna příčina. Protože na jedné straně je tu iatrogenie takzvaná, což znamená neúspěšnost léčby plynoucí z nedůvěry v lékaře, což je tedy platné pro všechny mimochodem (i pro obory TCIM, nejenom pro medicínu). Čili, když vám pacient nedůvěřuje, tak nemáte takové výsledky, jako když vám důvěřuje. A přesto to není placebo. To je ta negativní část. Naopak placebo je výsledek důvěry (někdy až bezhraniční), kdy pacient něčemu velmi důvěřuje a ono to funguje. A je to ještě mnohem složitější, než se zdá v dnešní hmotné době. Protože jestliže něčemu důvěřujete, tak zde můžou zasáhnout síly, které věda nezná - tedy to, co není vidět. Jsou to třeba zázraky, víte? Je jich mnoho zaznamenáno za ta poslední staletí. A já mám svůj nejmilejší, protože to je zázrak, který zažila rodina mého kolegy. Jemu jsem léčil otce z roztroušené sklerózy. A už to bylo v pokročilém stádiu, ale pak 20 let se to už nezměnilo. A v té rodině byla tato zkušenost. Snad to nezvojtím. Dědeček (nebo praděda šel, nevím) šel z války, vrátil se domů a byl v těžkém stavu, byl nechodící, vlastně umíral. No a ta babička takhle stála u okna, kolem šlo to procesí a ona se modlila k té Panence Marii. A najednou vedle ní někdo stojí. No, kdopak to asi byl, co myslíte? A byl zcela od té doby zdráv. No tak asi to byla hysterie, že ležel na tom lůžku, viďte. A ono se to spravilo samo nebo tak nějak, já vím. Na skepticích se mi velmi líbí to, že možnost, která je vždy všudypřítomná, vydávají za pravdu. A hysterie by tam jistě mohla být, rozumíte. Ale oni tvrdí, že to je ten způsob, kterým to bylo. Je to na roveň toho, když řeknu já, že to způsobila Panna Maria, rozumíte? Oni pro to nemají důvod, důkaz, ani já k tomu nemám teď důkaz. No, takže, to je o hodnocení těch různých řekněme situací. Takže, každá z těch věcí má svoji rovinu. A teď teda ty citáty. Jednota je v rovnováze - to je docela obtížný úkol to vysvětlit během jedné hodinové přednášky. Dobře, já budu brutální a řeknu vám to, co pravděpodobně nebudete vnímat celým člověkem, ale jenom myslí. Takže, na počátku není nic. Není žádný čas, žádný prostor, žádné bytosti, absolutně nic, žádné vesmíry - nic neexistuje. Je to všechno ve složené formě, kdy v tom "nic" je vše - úplně vše. Přitom ale to není projevené, čili roztažené do prostoročasu. No a teď přichází chvíle, kdy má vzniknout další tep vesmíru, a tak to "nic" se rozdělí. Rozdělit znamená, že něco roztrhneme na dvě půlky. Napravo - nalevo, nahoře - dole, a tak dále. A aby ten zákon byl platný na všechno, tak se rozdělí ještě ty výsledky na další dva a vznikají z toho čtyři základní řekněmež principy. Tady to máte u stropu, to je obraz toho, o čem tady mluvím. V tom prostředku je to "nic" a dolů je to hmota a nahoru je to duch. No, co to ale znamená prakticky. Že tedy to rozdělené vlastně obsahuje dualitu čehokoliv - děje, a tak dále, prostě úplně všeho, co existuje - a to ve svých mezích. Tma - světlo, a tak dále. No a jelikož je to rovnovážné ve skutečnosti, jen v tom průběhu toho rozdělení se zase ta rovnováha musí hledat a to je ta cesta vývoje. Ať už neživé hmoty, která napřed z jednoduchých částí se složití, přetavuje se v pecích megahvězd, kdy se prvky stávají, je to vlastně transmutace. A tyto prvky se dál distribuují vesmírem, a tak dále, a tak dále, až je tu příležitost pro vznik života. A ten dál pokračuje svým tempem, opět sbírá zkušenosti, mění se - vývoj nových druhů, a tak dále. Až je tu člověk, který první může začít aktivní duchovní cestu. Již dozrál ve svém nitru, ve svém vědomí a může tedy začít tyto věci využívat. Užívá je i zvíře, ale jinak - ještě tam není ta vědomá část. Přesto je zvíře často dnes inteligentnější než člověk, protože zvíře dokáže například prchnout, když se blíží zemětřesení nebo jiné věci. Nebo prchnout krysa z lodi, vzpomínáte? Ještě když byly dřevěné koráby a nebyla deratizace, tak když se vyplouvalo, tak když ty krysy prchaly z té lodě, tak bylo jasné, že ztroskotá. Protože se nechtěly nechat tedy utopit ty krysy. Nebo když padal Tunguský meteorit, tak mimo varování šamanů, které působilo na lidi (tam zůstalo jenom pár lidí v tom místě dopadu), tak začla prchat všechna zvířata z oblasti Tungusky. A je to vidět i v jiných případech. Často je obtížné použít takzvaně racionální vysvětlení - to znamená změny nějakých fyzikálních hodnot, a tak dále. Speciálně třeba u toho korábu je to pravdou, protože když loď vyplouvá, tak ten cyklón, na který narazí někde 1 000 nebo 2 000 km od toho místa, jistě nelze jaksi žádným senzorem (vyjma toho jasnovidného) získat. A ta struktura toho prostoru tedy mluví o něčem. Čili, to vytvořené je ve skutečnosti v rovnováze a ta nerovnováha je v nás nebo v tom vývojovém cyklu. A chcete-li tedy použít tuto myšlenku, tak můžete, protože ona vám dovoluje se určitým způsobem lépe zamýšlet o světě a pak hledat důkazy o pravdivosti své úvahy. Když máte temno, tak je velmi obtížné v miliardách souvislostí hledat jaksi tu správnou cestu (možné to je, ale je to strašně náročné). Pak přicházejí ti velcí, kteří vám pomůžou. Ne sektáři, ne ti, kteří jsou omezení. Občas ti nejvyšší. Přicházejí jakoby z budoucnosti, z vesmíru. A dávají vám jaksi návod, kam byste mohli jít, kdybyste chtěli. A toto je jeden z těchto návodů. Stávej se jí - to už je vlastně imperativ, který vám říká, že... Vy nemůžete studovat filosofii tak, že se naučíte všechny výroky slavných filosofů a pak budete filosof. To v žádném případě. Vy tu filosofii budete muset zrealizovat. To je stejné, jako kdyby chemik byl pouze platonický a nikdy neudělal žádný experiment. No tak by si vymýšlel, jak ty řekněme reakce proběhnou, ale vlastně by je nikdy neudělal. A tak by to byla jenom polovina cesty. Abyste tu cestu dokázali, musíte najít to, čemu se říká duchovní cesta. A duchovní cesta je v tomto případě již aktivní, vědomá a pokud možno co nejsprávnější změna sama sebe, což opět ovšem koreluje... Protože vždycky tu máte dobro a zlo, víte? A tak první, co každého napadne, je vlastně manipulace, ovlivňování. Ale tohleto směřuje někam jinam než k lidským potřebám, tohle směřuje k Bohu. A někteří to dokázali. Ať se podíváme na Buddhu nebo jiné v dějinách, tak oni nakonec neobyčejnou silou svého úsilí našli ten svět, který je všudypřítomný, je i tady, kdekoliv. Jen v té kultuře třeba není vidět anebo se nesmí vidět. Protože po většinu lidských jaksi dob v různých jaksi zřízeních bylo zakázáno myslet svobodně a hledat svobodně. A navíc ještě všichni viděli, jak to je, že jo. Takže, co pak s tím. Všichni se naučili papouškovat otřepaná hesla. No a pak už byl jenom krok k tomu, vzít do ruky klacek nebo kámen a to, co je jiné, zlikvidovat. Takže - stávej se jí. To je osobní cesta, která má řadu podob. Všichni nemusíte meditovat a všichni nemusíte dělat úžasné věci. Už jenom tím, že žijete, to děláte - každodenním životem. Jak myslíte, jak se chováte, co vytváříte, co po vás zůstává - to všechno je součást tohoto projektu. Později jste již vědomí a začnete tedy jít opravdovou duchovní cestou, skutečnou, která nemá bohužel mnoho společného téměř nic s tím, co dnes můžete potkat. Je Kalijuga, konec. A tak je tady nesmírné množství toho, co se vás snaží získat, ale přitom když odloupnete ten povrchový lak, tak je tam temnota. Čili, vždycky když vám někdo nabízí tu možnost býti velcí, a tak dále... Svět je plný velkých lidí, akorát ti malí projdou, víte? No a - nestačí vědět, musíš zažít a zaujmout jiný postoj. To je totéž, jen jinak řečeno. Už jsem vám to vlastně tady parafrázoval. Informace, věda, poznání je polovina cesty a je nesmírně důležitá. Druhá polovina cesty je emoční část. Čili, to je ta lidská cesta sebezměny. Ta samozřejmě funguje i ve vědě a viděli jsme mnoho slavných vědců, kteří svými výroky toto naprosto potvrdili. Když se podíváme na výroky Fermiho třeba (a to byl fyzik), ten myslím řekl, že čím déle zkoumám tedy hmotu, tím více za tím vším vidím řád, tedy Boha. Podívejte se na výroky Einsteina a mnohých jiných, nejenom tito. Je to vlastně věc, která s vámi zarezonuje, když budete v tomto trošičku usazeni. Najednou jim budete rozumět, proč to říkali, budete to vnímat. Samozřejmě, dokud vidíte jen svůj život a své vlastní potřeby, a tak dále... To je taky v pořádku, určitě, je to stav. Ale když už jste postoupili poněkud ve svém lidství, tak už to zase tak úplně v pořádku není. Čili, každý musí stát tam, kde je. Nemůže být někdo, kdo je tady, a tvrdit, že je tady. Anebo kdo je tady, tvrdit, že je tady - to se stává nejčastěji. No, čili, cesta změny. Vidíte na sobě, jak za těch pár let života, který tady máme, jste jiní. Jací jste byli v nějakých 15, 20, 30 a pokud máte víc, tak jací jste nyní. A vidíte, že ta změna nastala (ať jste chtěli, nebo nechtěli) a ten život prostě to přináší. Pak už jsou ty aktivní změny, to už jsou duchovní studia, a tak dále - no tak tam se to násobí. Když pokročíme v té naší cestě lidství, uvidíte, že za 50, 100 let to bude úplně jiné, protože končí doba temna. A uvidíte, jak se rozvine ten květ poznání, vědy, duchovní vědy, jak všechno půjde najednou úplně snadno a jinak než doposud. Protože zatím ještě zažíváme dozvuky té minulé doby - tedy to jsou ty boje, agrese, oddělování se. Protože cesta duchovní je spojování. Vy jste vznikli z jednoho. Vzpomeňte na ten případ, kdy nebylo nic a z toho vzniklo vše - veškerá hmota, duch, energie, a tak dále. Protože ať je cokoliv, musí být z něčeho, víte? To je zákon. A i když je to z ničeho, což je zdánlivý protimluv, tak ono to nic je taky něco, jen to má jinou formu, no. No a tak ten svět musí mít svoje mechanismy, musí tady být třicetiletá válka a já nevím co dalšího, musí tady být omyly nejrůznější, abysme se postupně poučili a stali se lidštějšími. V některých dobách to jde hůř, v jiných lépe. Teď tedy změna, no. A jak jí dosáhnout? To je hrůza. Protože změna se neudělá tím, že přijmete nějaké geniální myšlenky nebo promluví Pfeiffer nebo Zezulka - tím se nezměníte ani o píď. Možná, že to budete schopni reprodukovat, že se budete scházet ve skupinkách a budete tady citovat jak Mao Ce-tunga toho Zezulku. A to nebude k ničemu, ale vůbec, protože to nebude realizace, ale bude to jenom vnější jaksi... No, takže jak? Od určité doby vašeho vývoje v člověku (od určitého množství zrodů) začne stoupat vaše schopnost rozlišovat. Na počátku jste spíše hmotní, vidíte jen ty nejhmotnější věci a jste lovnou zvěří všech těch sekt a ostatních řekněme nepěkných oblastí. A pak začíná stoupat vaše zkušenost. Napřed jste emoční, citliví, máte jasnovidnosti nebo tušení nebo jiné umělecké dary a pokračujete v tomto světě. Když dojdete na konec, začnete chápat, že jenom prohlížením toho světa nemůžete pokračovat a musíte tento svět sjednotit se sebou. Čili, v té další fázi filosofie se tím světem stáváte, doslova. No a končí to tím, že vaše jsem je spojeno se vším kdykoliv a kdekoliv - to je vědomí Boha. Není žádné místo, které by nebylo vámi. Není žádné místo osudu, vesmíru, vesmírů, času, čehokoliv - jste. Jste nekoneční ve svém vědomí. Není nic, co byste mohli označit za bylo nebo bude, vše je. No a to bude konec cesty. Pak už opravdu splynete a budete čekat na další výron Podstaty (tedy Boha), který v dalším cyklu, který ovšem není další, protože všechny cykly jsou naráz - představte si to, čas není. To jen vy oddělujete své bylo a bude. No, takže je to vlastně z tohoto pohledu skoro jedno. A pane Pfeiffer, proč po té hrůzné době, kdy jsme se učili všechno to, jak rostliny, zvířata, lidé a později v poslední části jsme splývali s tím Bohem? Vždyť my stojíme zase na počátku. Opět je to stav před rozdělením. To mělo smysl? Ale mělo. Takže, tak nějak to funguje. Čili, ta velikost, kterou tady popisuji, je v této fázi (jsme jen lidé - to je uprostřed vývoje života), je nepochopitelná. A jen někteří z vás v některých chvílích anebo někteří z lidí v největších chvílích jejich lidství dokážou se přiblížit k tomuto, co zde povídám. Zatím je to úroveň, která je taká, jaká je, a je to správně. A nebojte se, nic není navěky, ani temnota. Už nyní nám dává důkazy třeba i současná věda o tom, co nebylo myslitelné. Ať už se to týká prostoru, času, vesmíru, fyziky, dalších oborů nebo například vztahů v biofyzice nebo jinak. A všechno to začíná odhalovat tu neobyčejnou jemnost a dokonalost vztahů, do které vstoupil člověk ve své primitivní (on je totiž člověk něco jako prostě počáteční tvor), ve své nekonečné primitivitě, do které vstoupil a vlastně ničil. Teď jsem viděl třeba vyjádření Brita, který říkal (profesora), že do chvíle zmizí 50% všech kvetoucích rostlin. No, proč zmizí? Ne proto, že by chtěly zmizet. No a za chvíli vymře víc druhů než za celou dobu, a tak dále. Ne proto, že by chtěly zmizet, ale protože jeden z tvorů ve své primitivnosti sám sebe zbožnil, přestal vnímat okolí jako svoji část a oddělil se - a pak už mohl ničit. No, tak to přejde, nebojte se. Anebo se zničí sám, to je druhá varianta. Tak, pojďme. Je to vlastně velmi jednoduché, víte? Jste všichni všemu bratři, všichni jste navzájem bratři (teda promiňte, i sestry anebo cokoliv), jste navzájem i to, a tím pádem ta matematika toho života je poměrně velmi jednoduchá. A je s podivem, že takový tvor jako člověk to nechápe, protože i nižší tvorové jsou schopni si navzájem pomáhat. Třeba dravec pomáhá své oběti, když je nějaká nepřízeň, a tak dále - a jsou schopni spolu žít. Ostatně ta agresivita člověka v tom - dravec, oběť - to je typický příklad té filosofie agresivní člověka. Protože v podstatě dokud lev nežere, tak leží na palouku a kolem něj chodí gazely, je to tak? A pak se to najednou změní - on potřebuje nažrat. Čili, lev nevraždí proto, že by chtěl. I když jsou zvířata, která se zvrhla taky, ano. To všechno je pravdou světa. Vždy tu máte napravo, nalevo. Ale zkuste najít tu podstatu a příčinu, zkuste to o tom přemýšlet. 

 

DOTAZ: Zajímá mě, jak je to, když prochází další a další bytosti stejným osudem. Jestli mohou vypadat fyzicky úplně odlišně, nebo je ta lidská podoba vždy stejná? A jestli ano, proč to tak je? Děkuji za obřady a tak. 

ODPOVĚĎ TP: No, jako vždycky, odpověď nebude jen jedna, to by byl nesmysl. V zásadě stejní jste, protože určitá kvalita, která je vámi (vaším osudem - třeba tím Pfeifferem), je jasná. Ta je daná, ale má rozptyl variant. Jsou osudy úzké, osudy široké. A tak jsou si podobní, ale ne nutně zcela. Čili, jednovaječná dvojčata (nebo dvojvaječná) tohle nejsou. A teď tedy ty osudy ještě ke všemu nejsou nikdy stejné, neexistuje stejný průchod stejným osudem. Já tu stojím dnes. To dnes je dáno teď, kdy tu vaše teď se stýká s mým teď. Ale v tomto osudu zde stojím nekonečnou část vesmíru a v nekonečném množství bytostí, které jsou mnou. V této chvíli zde k vám mluví ten, který je tím, kým je. Přišel odněkud z určité části osudu a naplnil tedy tu bytost svým duchem, protože této bytosti (tomuto osudu tedy přesněji) odpovídal. Tedy, byl ten osud mu dán, protože není možno jinak. To je něco jako řekněmež... Jak to říct? Je to automatický proces, kdy celá ta naše struktura zrodů je vysoce inteligentní a je součástí jednoho projektu. Čili, kdykoliv kdokoliv bude mít tu kvalitu, která připustí vstup do tohoto typu osudu, tak učiní. Stejně jako ve vašem případě. Vy nejste vlastníci svého osudu. Vy se domníváte, že když jste se pracně narodili a vyspěli a vyučili, že jste vlastníci svého osudu - ani v nejmenším. Byli jste nasazeni do osudu, jako je nasazen čtenář knihy. Tu knihu čtete. Ta kniha má ještě mnoho variant. Je to Sváťa Kuřátko, který se v určitých fázích rozhoduje, jestli půjde napravo, nalevo, nahoru, dolů - a přesně tak vypadá osud. Součástí těch rozhodování ale je neměnná rovina toho osudu. Všechna ta rozhodování jsou, vy nevytváříte nic. Neexistuje nic, co byste mohli stvořit, protože nejste ti, z kterých je tvořeno. Jste ti, kteří jdou tvořeným. Nejste tedy schopni vytvořit nic, co by nebylo. Odtud také schopnost vidět to, co bude nebo to, co bylo. Když získáte hodnověrné informace o tom, jak někdo viděl to, co bude, tak se musíte zamýšlet, jak je to možné. Samozřejmě, když to bude za rok nebo za měsíc, je to jiné, než když to je třeba za 1 000 let, že, nebo za 500 let. Tam už se musíte hodně zamýšlet, jak je možné, že by někdo viděl to, co bude. A to ještě ke všemu když slepý mládenec ze Šumavy uvidí železnici, tak asi nebude říkat, že vidí železnici, ale bude to popisovat sobě jaksi příslušným (představou) nástrojem. Ale přesto, vy z toho uvidíte, že viděl železnici. No, a tak dále. Ta svoboda, kterou máte, je opět jako vše na světě různá. Čili, znovu. Velmi úzký osud - jdete nalevo, napravo a už dál to nejde, musíte jít. Velmi široký osud - seřazovací nádraží. Máte mnoho možností, jak se... Ale přesto je to pořád jeden osud. Čili - to je osud. To, co žijete, není osud, to je váš průnik tímto (touto oblastí) na základě vaší svobodné vůle. A z toho plyne i ta pestrost těch projevů. Je pravdou, že jeden osud má samozřejmě mnoho společných bodů. Když mně četli "palmáci" listy, tak poprvé spotřebovali půl kufru těch lístečků. A bylo to poučné, protože jsem se mohl o sobě dozvídat mnoho. Oni se ptali na různé základní otázky (a já už jsem to tady říkal). A třeba jedna z nich byla: "Jste světově uznávaný filmař a fotograf?" A já jsem řekl, že nikoliv - přesto, že filmuji a fotografuji. A touto cestou můj osud se nevydal, rozumíte. A tak dál. Takových věcí tam bylo mnoho. Našel jsem tam dokonce i až osud třeba svého bratrance. Tak, jak se ptali, tak jsem viděl styčné body jeho osudu. A to už jsem byl vlastně trošku úplně vedle. No, měli na to kufr těch listů. Takže, to je třeba jedna z možností, jak se nad tím zamýšlet. Ale vy si musíte dělat názor sami. Samozřejmě potom co říkali, bylo v mém případě často velmi dokonalé. A přestože jsem viděl možná stovky čtení, tak musím říci, že tam byla i zcela neúspěšná čtení, zcela mylná nebo částečně posunutá v čase, kdy se řeklo, že bude to, a ono to nebylo a bylo to třeba až za nějakou dobu. A byly tam i naprosto dokonalé důkazy naprosto přesných výroků, které nešlo vysvětlit žádným jiným způsobem. Nešlo to prostě, bylo to nade vši pravděpodobnost - 1 ku triliónům na trilióntou, tak nějak. Takže, i to je podoba toho hledání. Takže, jste přesně tam, kde máte být. A otázka je, kam půjdete z tohoto bodu. To je mnohem důležitější. No, nechtějí mi dát dotaz, už. 

 

DOTAZ: Může být nějaká negativní entita i v psovi? Nebo proč pokousal bezdůvodně malé tříleté dítě, které mu nic neudělalo? 

ODPOVĚĎ TP: Stejně jako vy máte vlastně určitou šíři ve svém mentálním projevu a stavu, tak je tomu i u zvířat. Máte zvířata, která byla zkažena člověkem třeba, to je nejčastější. Ale máte i zvířata, která jsou ve své podstatě řekněmež navštívena osobností, která není příliš vyvážená. Je to tedy možné tak, i tak. Může tu být i to, co v oblasti psychologie nebo psychiatrie zatím moc není viděno nebo uznáno. Stejně, jako vás může posednout nějaká entita, která vás bude ovládat různým způsobem někdy. Někdy jsou to křeče třeba, epileptický záchvat. Jindy jsou to jiné formy, jindy jsou to třeba hlasy. Anebo někdy je to změna chování osobnosti, kdy napácháte nějaké zlo. Ale tak je tomu i u zvířete. Může být použito například řekněmež vyšší entitou nějakého člověka nebo vyšší, která je samozřejmě negativní a použije toho psa jako nástroj například. Tyto entity jsou schopny použít nejenom biologických nástrojů, ale i anorganických. Jsou schopny použít anorganické energie (hmoty) k tomu, aby třeba i škodily. Jiní to zase dělají obráceně. Čili ano. A to už bude asi skoro... No, uvidíme.

 

DOTAZ: Může se z moc tvoření umění stát patologie? Co hrozí - změna osobnosti? 

ODPOVĚĎ TP: No, to ne. Když je to vedeno čistě a dosahujete těch nejlepších výsledků, tak dojdete na hranici svého oboru. Děláte sochy, hudbu, obrazy, cokoliv. A pak na to chodí lidi a nevědí proč a ono je to oslovuje. No, já jsem viděl desítky rudolfinských kopií Mony Lisy jako vy všichni. A pak jsem před ní stanul a všechno bylo jinak. Z takovéhleho obrazu byl takovýhle - úplně mrňavej. Ale to, co člověk zažíval při jeho pozorování, se slovy nedá popsat - a už víte, že stojíte před geniálním dílem. Takže, ten obor začíná od samozřejmě nejprimitivnější části a vystupuje až k dokonalosti. A tam je čas, kdy bytost přechází do té další fáze. Čili, nebylo by rozumné předpokládat, že vývoj směřuje k dekadenci. Ne, ten směřuje k dokonalosti. Pokud ale budete chtít. To se stává některým význačným citlivcům, umělcům - tak vy jste na vrcholu své cesty (to byla cesta citu, odsud sem) a teď najednou máte vstoupit do oblasti, která je terra incognita, vy ji neznáte ještě v podstatě. Máte opustit to, v čem jste dobří, v čem jste dokonalí, osud to po vás chce. Vy musíte jít dál, ale vám se nechce z toho svého trůnu sestoupit. No, ale nakonec vás stejně donutí k tomu, aby se to stalo. A tak začnete postupně přidávat další, jiný pohled a opouštíte tuto oblast. V té fázi již necítíte potřebu vnímat svět sami sebou, jej registrovat, zažívat a z tohoto vjemu vydávat nějakou zprávu. Ať už je to ta socha, hudba či cokoliv jiného. To je doména umění. A je to stejně důležité jako všechno ostatní. No a pak tedy... Samozřejmě, musíte projít uměním, které je v uvozovkách "dokonalé, rovnovážné", často i uměním, které není rovnovážné, no, nebo je víc, nebo méně. To záleží na tom. Je to vývoj. Přece nemůžete na začátku tvořit nejgeniálnější díla, musíte se to učit v těch životech. No a tak používáte tu nebo jinou oblast (aniž bych ji chtěl hodnotit, pozor, v žádném případě) a vyspíváte. No a pak už tedy, ať už chcete nebo ne, vede to dál. Takže, nehrozí nic, pokud ještě pořád je vám dáno tvořit. Umění jsou často muka. Jsou to muka, protože musíte popřít sami sebe ve svém (v těch vyšších stádiích), ve svém hodnocení a vnímání toho světa. To už není tolik o vás a o tom co vy "ťaťaťa", no. A to bolí, často velmi. 

 

PODĚKOVÁNÍ: Děkujeme za možnost sledování kongresu na internetu (TP: Ta je poslední.) Byl to nejlépe strávený čas u počítače. 

ODPOVĚĎ TP: No, to nevím, ale faktem je, že ty ohlasy ze světa jsou úžasné. Nám píší profesoři z celého světa (a ti už byli na kongresech), že to byl nejlépe zorganizovaný kongres, jaký zažili. A velmi vysoce ho hodnotí. Já jsem za dva dny nato... Mezitím jsme byli ještě na přijetí v parlamentu a pak za dva dny nato jsem letěl do Říma. Nevím, jestli jsem vám to říkal, určitě jsem se s tím chlubil. Nebo nechlubil? Chlubil, že jo. Nechlubil? Jo. No tak už toho necháme. Ale říkám to proto, že třeba ta italská jaksi, italská organizace někdy byla italská (občas, no). Ale bylo to veliké, bylo tam tak 500 doktorů, no, mnoho slavných lidí, význačných, mnoho profesorů medicíny. Byl to medicínský kongres mimochodem a jeden šarlatán. Tady, Plha se hlásí. No, asi občas udělají výjimku, protože i na prvním v Barceloně jsem měl prezentaci i tady. Tak kdo ví, k čemu to bude. No a to už je pro dnešek asi úplně všechno. I když to zdánlivě nebylo úplně o duchovním, tak to bylo hodně o duchovním, víte? Protože duchovní není o nějakém řekněmež následování ve fanatismu, ale je to normální lidská konkrétní cesta. Je to stejně reálné jako veškeré další obory a je to věda, víte? Takže, nějak tak. V téhle chvíli tedy už jsem optimistou. Vidím to propojování a vidím hlavně se stoupající jemností vědy také objevování styčných ploch - a to je důležité, no. 

 

Tak, a teď se tedy rozloučíme jako vždycky na závěr a já poběžím za dalšími úkoly. Nevím, jestli vás to oslovilo ještě nebo nějak jako jestli to mluvilo nějak jazykem, kterému jste nějak porozuměli, rozumíte. Kdyžtak se musíte ptát a vytlouct ze mne něco, abych byl třeba blíž tomu, co byste teda chtěli slyšet. 

S pomocí Boží. Je to hrozně abstraktní všechno, no - jakoby. A je to velmi reálné, dokonce je to reálnější než ten svět, v kterém žijete. 

Tak, s pomocí Boží. 

No a závěrem bych rád poděkoval Zezulkovi, protože nebýt jeho, tak tady ani nic takového nemůže probíhat. Tak, děkuji. Mějte se krásně, na shledanou.

  

      

 
        Linkedin  
 
© Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.
 
Změnit nastavení cookies
 
Archiv BIOVID TV

 
 
  ZAJÍMAVÉ ODKAZY