Přednáška Společenství Josefa Zezulky – Praha, 11. 12. 2023

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:

Zvukový záznam (MP3)

Přepis videa:

Dobrý den, vítám vás na přednášce Duchovní university Bytí nultého stupně. Vaše podněty, které přišly po internetu, tady mám na stolku a pokusím se k nim vyjádřit - a vy sami si uděláte vlastní názor. 

 

Tedy, ptáte se. 

DOTAZ: Keř, který hořel, aniž shořel. Mohu vědět Váš názor na "hořící keř"? Co bylo symbolicky myšleno? Souvisí to s tím, že si umýváte ruce v ohni? A Josef Zezulka také měl tuto techniku a Ježíš rovněž? Nebo symbolika "hořícího keře" je přirovnání k zapálení, vášeň pro věc, aniž bychom vyhořeli? Jak nevyhořet? Mám s tím problém. A zpět k "hořícímu keři". Význam opravdický je asi někde jinde, že? 

ODPOVĚĎ TP: No, to nevím, ale zkusím to za sebe komentovat a předložit svůj názor. Tak zaprvé. Jak asi předpokládáte, pověřený žák a pokračovatel Josefa Zezulky, jím pověřený, jediný pokračovatel, pravděpodobně jediný pověřený (tím bych nechtěl vyzdvihovat svoji osobu, ale chci tím zdůraznit, že to, co zde zazní, vychází z autorizovaných úst), tak tedy, tento žák by asi velmi těžko dělal něco jiného než to, co byl učen. Samozřejmě, že v průběhu těch let, kdy jsme se setkávali (a bylo to mnoho let), výuka byla vedena i směrem k tomuto problému - jak se zbavovat těch řekněmež biologických sil, které jsou změněny chorobou. No a na to jsou čtyři způsoby a jeden je nejvhodnější. Bez ohledu na to, jak pro dnešního technika vypadá podivně a zvláštně, tak on má svoji logiku. Jediný živel ohně dokáže dezintegrovat tuto plazmu. Všechny ostatní způsoby ji nezničí, jenom nějakým způsobem deponují, převedou, a tak dále. A tak si my biotronici při zásahu umýváme ruce v ohni. Ale ne v tom esoterickém (nějaké svíčce zapálené), ale doslova v plameni - prostě ponoříme ruce do plamenu tak, aby povrch rukou byl zbaven těchto nežádoucích biologických plazmat. A má to i tu výhodu, že je to podobné práci mikrobiologa, který svůj nástroj protáhne nad kahanem tak, aby byl bakteriálně nezávadný. Má to jedinou nevýhodu, že pokud si neumyjete ruce dostatečně včas, tak je máte jako kominík. A tak po očištění tím ohněm (občas) si je musíme umýt normálně vodou. Ale to není důvod pro to, abysme se zbavili těchto komponentů, ale je to pouze estetický důvod. Takže ano, všichni, kteří pracují s tímto materiálem (stejně jako mikrobiolog nebo kdokoliv další), musí zachovávat určitá pravidla. A ta pravidla vychází z podstaty oboru. A znovu - je naprosto lhostejné, co si o tom kdo myslí, pokud není odborníkem v tomto oboru. A to je pouze ten, který toto prakticky vykonává a je řádně veden zkušeným učitelem. A tak vždy ten zásah je dvoufázový. V první fázi je tělo zbaveno patologických komponent. A tyto musí být zničeny tak, aby dále v prostředí neškodily. A to nejenom v místnosti kde se pracuje, ale kdekoliv jinde. Je to vliv, který vypadá ve hmotě jako například nějaká škodlivina, jako nějaký jed třeba. A tak jaksi při zásahu si jen tak sklepat ruce, to je zločin. To dělají jen ti, kteří o tom nic nevědí a pokoušejí se vlastně pomáhat druhým, ale nejsou dost odpovědní, aby pochopili, co tím způsobí. V takovém případě tyto řekněmež (jak to nazvat) biologické síly, patologické biologické síly plují prostorem, ukládají se na povrch, nasedají na povrch předmětů. A už pouhá přítomnost v takové místnosti je pro každého dalšího jistým nebezpečím. Ve skutečnosti to vypadá tak, že kolem vás jsou jakési řekněmež aurické obaly. A pokud se dostanete do tohoto prostředí, které není nepodobno chlívu, tak je to tak, že když dojde ke kontaktu s vaším obalem, začíná jakoby difundovat do jeho nitra a začíná měnit řekněmež zdravotní stav pacienta. A to je nežádoucí, to samozřejmě nemůže být. Je to stejné, jako kdybysme rezignovali na antisepsi v případě chirurgie nebo na čistotu primárních zdrojů pro výrobu léčiv, a tak dále. Až jednou bude léčba biotronická přijata (a já jsem přesvědčen, že bude) jako standardní obor, bude se vyučovat a bude vždy dbáno na to, aby byla prováděna lege artis - tedy podle pravidel. A k nim patří tedy i to umývání rukou. Kdokoliv pracoval takto, tak používal nějakou formu, která byla dostupná. A když se tedy ptáte na toho Ježíše, tak o tom můžeme říkat cokoliv, to už bylo dávno, viďte. Ale každopádně vždy i on musel použít nějakou formu čištění. Existuje forma, která je druhá nejlepší, která plazmu také zničí. Ale stojí to určité úsilí, které je zbytečné a může se jinak vydat pro potřeby pacienta. A proto se používá jen tam, kde není například možno použít přímého ohně. Ano, to je možné, ale to už je věc výchovy těch magnetizérů a sanátorů, tak. A teď ten Váš "hořící keř". Je to odlesk prastarých technik a vědomostí, které raní křesťané znali, ale i předkřesťanské kultury je znaly, některé znají dodnes zčásti. A samozřejmě, že se nejedná o hmotnou souvislost, ale jedná se o symbolické vyjádření určitého duševního stavu. Jedním ze základních živlů, které zde jsou, je i to, čemu říkáme "oheň". Může mít různou podobu - plamen, který spaluje kyslík, teplota nějakého předmětu, který byl třeba ohřát Sluncem, či jakkoliv jinak. V duchovní oblasti ale má jiný význam, i když je stejného charakteru. V duchovní oblasti je tato symbolika vedena k užití tohoto prvku pro vaši duchovní cestu, pro vaše nadšení, pro cestu k Bohu, pro vaše rozvíjení. Protože je to něco jako palivo pro váš motor duchovní (když to řeknu takto pomodernu, hrubě). Tedy, všichni ti, kteří šli cestou duchovní, v jisté fázi také (pokud šli správně) začali používat cvičení, která se dotýkala tohoto prvku (vedle těch ostatních samozřejmě). Kdybysme pracovali jen zde... Vzpomeňme třeba na třicátá léta, období Weinfurtera, který byl vydavatel u nás duchovní literatury, ale on tomu nerozuměl. A tak vydával kdeco a chyběla tam někdy jistá opatrnost, a tak dále. V té době byla velmi moderní ve společnosti takzvaná písmenková cvičení. Podle tohoto předpisu si ti, kteří cvičili, představovali nějaké písmeno (zpravidla na svém těle). A v případě toho žáru to bylo písmeno "A". Nikoho tenkrát nenapadlo, že duchovní cvičení nemůže být o nějakých hmotných symbolech (natož písmenech), že nesouvisí s hmotou, ale souvisí s tím, co je naší základní částí - a to je duch. A tak ti nebožáci cvičili písmenková cvičení často mnoho let, až (pokud byli hodně pilní) došli k poškození svých těl. Někdy se na těle v místě objevila deformace - spálenina či jinak. Čili, to bylo nepochopení, které by bylo podobné, kdykoliv bysme chtěli toto zhmotnit. Protože na konci vám v ruce nezbyde žádná hmota - je to jen myšlenka, která není vázána na čas ani prostor. Tak, co dál? Nevyhořet. Pokud jdete správně pod vedením opravdového duchovního mistra... A tady bych rád připomněl, že představy, že nepotřebujete duchovní mistry, jsou vysoce negativní a ve své podstatě vám je podsouvá sám démon. Vycházejí z představy, že jste vyspělí, že jste schopni sami sobě - ale to není pravda. Vy jste poutníci, jste na cestě. Potřebujete každou pomoc. Je to podobné, jako když někam jedete autem a v lepším případě máte navigaci a v horším případě máte mapu a v nejhorším nemáte nic. Když nemáte žádný zdroj informace, tak se dost najezdíte a hodně bloudíte. Když máte mapu, tak to souvisí s tím, jak umíte číst v té mapě. No a když máte navigaci, no tak to jste vlastně takoví jenom následovači příkazů. No a tak je velmi důležité, pochopit hierarchii vědomí. I vy směřujete výš, stáváte se vyspělejší, zkušenější, máte mnoho životů za sebou - a tak vyspíváte. Jenomže to u vás nekončí. Hned příště budete dál a ještě příště mnohem dál. Pak budete v jiném druhu (vyšším lidském druhu), pak ještě vyšším. Pak budete nad oblast zrození. A pak budete před Boží branou. Opravdu si myslíte, že nepotřebujete pomoc vašich bratří, kteří stojí hodně, hodně vysoko nad vámi, aby vám z lásky vaši cestu urychlili? Opravdu si to myslíte? A proč urychlili, to má své hluboké důvody, to není jenom tak. No tak pokud si to myslíte, tak dle mého názoru jste ještě lidští, egoističtí sobci (protože vidíte jen sebe - já pán, ty pán), kteří ještě nemůžou chápat skutečnou velikost, kam až může duch zasáhnout. To, co máte kolem sebe (co myslíte, cítíte, vnímáte), to je jedna miliardtina miliardtin miliardtin toho, co ve skutečnosti je realitou, duchovním rozměrem, a tak dále. Takže, tolik k té odpovědi. Ptejte se dál, pokud by to nestačilo. 

 

DOTAZ: Proč se stane člověk slabým? Jak získat sílu (myslím duševní, duchovní), aby ho vše tolik neovlivňovalo, abych neměla tolik psychické propady?

ODPOVĚĎ TP: Podívejte, nám zpravidla zpočátku není příliš dáno, jít prostě trvale a stejnorodě. Máte životy, kdy utíkáte (obrazně řečeno) v té duchovní oblasti. Pak si sednete na pařízek a sedíte v dalším životě, a tak dále. Někdy jdete blíž, někdy níž - a to zas má své důsledky pro ten život, pro karmu, a tak dále. Je to vlastně způsob hledání pravdy, které jste schopni. Aby se nastoupila nějaká cesta, musí přijít ten vánek motýlího křídla. Čili, někam se to posune (trošku nebo více) a už to nabírá jiný směr. A to má další důvody. A kdysi se říkalo, že jaksi existují taky šikmé plochy, viďte. A ony existují. Takový správný zločinec zpočátku ukradne spolužákovi svačinu a jeho kapesné, aby později ve svém způsobu přehlížení druhých lidí (jejich potřeb, jejich emocí, jejich života) začal kořistit bezuzdně cokoliv, včetně jejich životů. Ale má to svůj vývoj, většinou. Taky vždycky ne. Narodí se velmi nadaní jedinci v této oblasti. No, čili, aby člověk zvládnul svět kolem sebe, tak potřebuje moudrost. Jenomže v tom je ten problém, protože moudrost jaksi můžete získat jenom cestou. Takže, podstatou je tedy vlastní životní cesta. Taky stupeň, v kterém stojíte - jste na počátku, jste primitivní, jste vyspělejší, ještě vyspělejší, patříte mezi nejvyšší zástupce našeho druhu, máte těsně před zrozením do vyššího druhu? A to bude pokaždé jinak. Člověk většinou jedná často z pohnutek, které jsou výsledkem řady drobných potůčků, které se slévají v tu říčku bytí. Je to výchova, vzory. Vaši rodiče prezentovali nějaké myšlenky, a tak dále. Je to váš minulý život, kam jste směřovali, co jste rozvíjeli, co jste pracovali. Byli jste silní nebo slabí už tenkrát. Jsou to další vlivy, tedy vzdělání. Je to i vaše osobní moudrost, která už v tomto životě je vytvořena a která může sklouzávat (protože ten čert nikdy nespí) i do patologických oblastí. Budete se litovat, budete myslet, že vám něco utíká a že svět je proti vám třeba nebo cokoliv podobného. Budete vnímat bídu a zlo světa, ale ne tak, abyste ji v moudrosti dokázali chápat, ale tak, že se jí ničíte. Nepochopíte, že tyto postoje nemůžou být konstruktivní, protože v podstatě vedou ke zničení další bytosti a nic nezlepší. Svět bude takový, jaký je. A vy budete muset umět v moudrosti pochopit, jaký je, proč takový je, jaký to má smysl a také jak můžete v tomto pomoci řádně. Tedy nikoliv násilím nebo nějak jinak, ale jak to vaše místo v tom životě je postaveno. Čím víc vnímáte sebe, svoje problémy (já, já, já), tím jste dál od řešení problému. Protože na konci zjistíte, že jste vše, že jste vznikli z jednoho, že všichni jdete do jednoho cíle. Ten obrovský zástup bytostí, který tu je, směřuje dál a dál směrem ke svému cíli - a ten je jen jeden. Tisíce podob, tisíce vědomí, tisíce zkušeností, miliony, miliardy, nevyslovitelně - a na konci jen jedna bytost, jednota. No, takže, můžeme se i naučit v manýře se nechávat terorizovat tím, co je kolem nás. A naopak se můžeme učit, to zpracovávat. Zas je to úkol pro život. Tento úkol říká - nauč se chovat ke druhým stejně jako k sobě a k sobě stejně jako ke druhým. Stejně, jako byste neničili někoho jiného proto, že se děje někde nějaká špatnost, nepravost a vy byste se rozhodli ho tedy poškozovat (psychicky nebo jinak), tak i vy stejně nemáte právo toto vykonávat směrem k sobě. Máte si pomyslet - však on si na to přijde, potřebuje čas (s láskou.) A pokud se nemusíte přímo bránit, tak ho propusťte. Takže, nějak tak. Těch našich různých -ismů můžeme mít tisíce - můžeme být hráči, můžeme být závislí na počítačích, na drogách, na čemkoliv. A jedna z těch závislostí je i závislost na obtížném prožívání světa. 

 

DOTAZ: Dotaz ohledně osudu z knížky Bytí Josefa Zezulky. Tam je psáno, že procházíme svůj každý osud ve své kvalitě - buď ke zlepšení události, či zhoršení. Že si prý máme představit jakési tyčinky. A teď, doufajíc, že jsem to správně pochopila - můžou tedy býti události kvalitou obrácené? (TP: Ne.) Tedy, pokud se více snažíme a jdeme v osudu lépe, události jsou horší? 

ODPOVĚĎ TP: No, tohleto mluvilo mnoho duchovních (takzvaně duchovních) mistrů zvláště za první republiky nebo jinde. A to samozřejmě nemusí být a nemůže být jen pravda. Je to mnohem složitější, než se vám zdá. Protože to vidí člověk ze svého osobního pohledu tady a teď a teďka něco pozoruje. Ale on nevidí všechno to, co k té situaci vedlo, jaké jsou tam důvody a jaké smysly. To je člověku zatím vždycky, téměř vždycky ztajeno. Takže, ten obraz osudu (protože Zezulka se vám snažil nějakým způsobem ten osud přiblížit, abyste ho chápali) se vlastně podobal nějakému prostoru, třeba (já nevím) trubici, v které se pohybuje vlákno, které je střední osou toho osudu. A na tom vláknu jsou provrtané tyčinky - některé nahoře, některé dole. Ta tyčinka každá nahoře je lepší až nejlepší osudová událost a dole horší až nejhorší. Každá z těch tyčinek má svůj vlastní charakter samozřejmě. Jsou tyčinky velmi dobré, a tyčinky velmi zlé (které i při provrtání nahoře nestojí za nic). A teď ten člověk jde nad tou osou nebo pod tou osou a vlastně zastihuje ty události v různé výši jejich kvality. Někdy dokonce ty události špatné ještě podejde (vůbec se neuplatní v osudu) a až v dalším úseku nalezneme řekněmež to, co byste očekávali. Tomu se může říkat také duchovní ochrana zla. Všimli jste si, že někteří, kteří jdou v životě špatně, mají jakoby štěstí, zdá se. Jako by na ně nedopadala ruka osudu, všechno je úžasné, vychází to. Ale nedejte se mýlit. To jen osud posečká a nechá toho člověka vyjádřit v plné kvalitě tak, aby to shrnutí, které je vždy v těchto případech v dalších životech, bylo jaksi komplexní - aby bylo účinné, aby to stálo za to. Aby se prostě nedělalo tisíc drobností, když jsou tu takovéhle obrovské balvany, které musíme řešit. Takže takto. Ve skutečnosti jest to ještě mnohem složitější, protože neexistuje žádný oddělený jeden osud. Každý osud je svázán s každou osudovostí celého Tvůrčího díla nejenom v této časové rovině, ale ve všech budoucích i minulých i současných. Takže, ve skutečnosti je to velmi složitý útvar, který má mnoho vazeb (vzdálených i blízkých) a vzájemných ovlivnění. Jakoby někdy ten útvar se točil a ta osa se velmi jaksi znepřímkovatěla, protože příroda nemá ráda primitivní lineáry nebo alespoň je nerepreferuje. Takže. Čili, ten výklad je samozřejmě špatný, který jste uvedla nebo uvedl. Pak by to nedávalo smysl, souhlasím. 

 

DOTAZ: Dotaz na téma přerozování. Nyní čtu Vaši knížku žlutou - Životní filosofii. (TP: Takže další.) Chci se optat. Pojem psychicky deformovaní lidé - je myšleno psychické a duševní problémy, nemoci? Proč nemají spolu utužovat vztahy a scházet se se stejně deformovanými lidmi ve své psychické formě? 

ODPOVĚĎ TP: To je logické. Vaše otázka zní takto. Mám tady třeba Vysoké učení - techniku. Tam vám přednáší profesor a ten řekněmež (vybereme si obor, třeba statiku) učí vás, jak správně počítat své příklady. Někde jinde bude nějaká slabší rovina - slabší škola nebo dokonce i mírně negativní. Myslíte si, že ti, kteří jdou tímto směrem, by se měli setkávat názorově s těmi, kteří mají tu jaksi správnější rovinu výpočtů? Anebo ještě jinak. Jedná se o vlivové posílení. Duchovní postup je pozorovatelný. Třeba vidíme to v Tibetu. Co dělají ti mniši, kteří se učí? Oni ne jenom memorují posvátné texty, ale oni se učí také rétorice a učí se také gestikulovat a dokládat svoje myšlenky a zdůvodňovat je (to je důležité) - logikou, zkušeností, vším. Čili, je to systém. Učí se. A teď si představte, že mezi ně by přišel nějaký sektář, který by prostě říkal - ty musíš a teďka nic jiného není než tohleto, a tak dále. Nezdůvodňoval by své myšlenky. Asi by to nebylo přínosem. Spíš by naleptával tu práci, kterou mají ti první. A ona je to práce, se učit logice, rétorice a všem ostatním oborům. Jste-li stejně deformováni, nevymyslíte nic jiného než ještě větší deformaci. Vy se máte učit (učit!) od těch vyšších. Čili, ti v té vysoké škole (učilišti), kde to není tak slavné s tou statikou, se mají učit od těch vyspělejších. Čili, nepřenášet svoje názory v nepokoře, ale mají alespoň pochopit, že tady je to vyšší, že tady je blíže pravdě. Kdyby byli stále jenom spolu, tak se budou utvrzovat ve své "pravdě", která by ovšem nemusela být tak docela pravdou. Lidé deformovaní - to je ještě další odstín tohoto výkladu. Jako všechno, i naše logika má odstupňování - od nelogiky až po vrcholnou dosažitelnou nám logiku. A každý z těch stupňů není samozřejmý. Musí se vytvářet, musíme se mu učit, jinak jsme pouhá zvěř, kterou nahání do svých náhonců kdokoliv, kdo chce (ať už v oblasti ducha nebo v jakékoliv jiné oblasti). Pravda je poznatelná. I člověk, který nemá nejvyšší vzdělání, použije-li to, čemu se říká logika a selský rozum, může často velmi snadno odhalit to, co úplně v pořádku není. Jindy zase naopak se stane pravý opak, kdy přes všechno úsilí se vkrade nelogika a omyl. Takže se snažte zachovávat čistotu, abyste nepodléhali nemoci z nelogiky, nemoci z fanatismu, arogance, ale abyste vždy se pokoušeli mít své názory jakoby podloženy, vyfutrovány vším, co budete mít po ruce. A vždy něco máte, nebojte. 

 

DOTAZ: Dotaz na sebevražedné myšlenky. Proč (geneticky) jsem psychicky slabá? Nebo moc velké nároky, porovnávání s druhými. Pak když to nesplňuji, je mi opravdu těžko. Co pomůže - léky? 

ODPOVĚĎ TP: Ano, někdy i léky, není-li možno jinak. Na druhou stranu se musí srovnat kořen, kmen vlastního člověka - jeho duše. Jste deformováni už od narození touto společností, která je typicky racionalistickou, rozumářskou, což se zdá jako vrchol, ale je to velmi špatně. Společnost je založena na souboji, boji. Indické sekty nebo tedy (jak se tomu říká, teď mi to vypadlo) kasty jsou proti tomu jen slabý odvar. Celá tato společnost (na úrovni jedinců, rodin, států) velmi často (ne vždy, ale velmi často) podléhá boji a souboji. A pak logicky mizí láska a schopnost přijetí. Protože stejně jako duchovně rozvinutý člověk se nesměje někomu, kdo má nějaký nedostatek, tak úplně stejně musíte chápat každého - tedy i sebe. Představa, že je tu někdo dokonalý, je nacistická a je to egoismus a... (jak to nazvat, no, za chvíli si vzpomenu). Všichni jdou svojí cestou, všichni řeší úkoly, které jsou důležité. Jsou to vaše úkoly, i když jsou to úkoly vašeho kolegy, přítele nebo někoho úplně na druhé straně vesmíru. Jsou to vaše úkoly, vás všech. Vy všichni je řešíte, navzájem jsou každého z vás. A tak se zbavte této věci, která vám znemožní dokonce býti na postupu. Ze samého strachu (jestli jsem dobrý a jestli vypadám pěkně a jestli jsem dosáhnul nějakého stupně nebo něčeho) nakonec nedojdete nikam. Je to oblast vlastně až někdy, no, jak to nazvat... Musíme s tím všichni bojovat, radím vám dobře. Když s tím nebudeme bojovat, tak se zničíme ve válečných konfliktech, zničíme se ve společenských konfliktech a jiných konfliktech. Společnost ztratí schopnost žít spolu navzájem. Člověk se stane nemyslící hloupý stroj, racionální stroj jdoucí třeba za svým "prospěchem" (tedy domnělým prospěchem), a tak dále. Jiní zase budou vystavovat na odiv kvalitu svého vzdělání nebo něco jiného. Ale všechny bytosti mají stejný význam a stejnou cenu - od posledního mongoloida až po nejgeniálnějšího člověka, který tady mezi námi je. Není mezi nimi rozdílu. Každý naplňuje svoje místo, které je stejně důležité. A tak i vy. Dělejte nejlépe, co dokážete - to stačí. A přestaňte se poměřovat, je to velmi hloupé. 

 

DOTAZ: Co si myslíte o teorii, že jakmile bytost dosáhne duchovního osvícení, v tomto stavu nějaký čas setrvá a nakonec znovu zatouží po tom, objevovat sama sebe a zcela přirozeně se dá opět na novou cestu a začne takříkajíc od píky novou duchovní cestu - takový Božský koloběh. 

ODPOVĚĎ TP: No, to je trochu zkratkovité. Zdá se mi, že nositel tohoto názoru nedohlédá na celý cyklus bytí, existence. Když přijde čas a je možný tento typ života, zrodí se nejprimitivnější a pak to pokračuje vývojem až k člověku a za člověka dál. Na konci cesty stojí vědomí "jsem", které je bez omezení. Čili, není to bytost, protože nemá žádné "já" a "ne já" (tedy "já" a "to"), ale je to "já vše". V tomto stavu je tato bytost velmi blízko dokončení cesty - kruh se uzavírá. Z Podstaty (Boha) vznikla mnohost, která se prohlíží a která nakonec znovu přejde do jednoty. V tom okamžiku tedy je cyklus uzavřen. Je to ještě mnohem složitější, ale já to zkusím nějak zkarikovat. Čili, obrazně řečeno, tyto názory vyplývají z toho, že jejich nositelé ještě neví a neumí si představit (logicky). Stejně jako pes si neumí představit, co je úkolem člověka, neumí si představit, co to znamená být v dalším stupni rozvinutý v duchovní oblasti. Vycházejí z toho, co znají - smyslové vjemy nebo jiné, intuitivní vjemy. Ale to přece nic neznamená, to je jenom tento člověk nebo o kousek výš. A tak, když dojde opravdový konec té cesty, tak splynete zpátky do toho Boha neprojeveného, který se nedá prohlížet prohlížitelem (tedy nějakou bytostí), který obsahuje vše v bezčasové a bezrozměrné rovině. Ano, tyto cykly pokračují v nekonečném sledu, v čase, který není. Tedy, neustále probíhá vznikání a dokončování cesty, neustále vzniká tvorba a zanikání vesmírů. Je to jako výdech a vdech Podstaty. Čili, to "něco", co nemá čas a rozměr v podobě, kterou známe, jakoby v tom prostoročasu dýchalo - s výronem části tohoto nekonečného "jsem", které se stává vnímatelným, a tak dále, a tak dále. Takže, to by byl na to názor. Ptejte se dál. 

 

DOTAZ: Mám dotaz. Obrazně, když na kytaře chybí jedna struna a je namotaná špatně provizorní, bylo by snad lepší, kdyby jedna struna scházela. Člověk musí být opatrný, aby na ni nebrnknul, jinak hraje falešně a kazí dojem z hudby, celkového poslechu. Zamýšlím se dnes nad tím, jestli je to jako u myšlenek, tedy vlastností. Než aby člověk měl nějakou vlastnost špatně zvládnutou, jestli je lepší ji nemít. Vím, že to ale nelze zcela srovnávat. 

ODPOVĚĎ TP: Ale lze a velmi dobře. A tady zase je trochu pod čarou vyjádřena vaše představa o vaší dokonalosti. Nic z toho, co jste, co jste schopni vnímat, uvažovat, není zcela rovnovážné, není v pořádku. Tak o čem to mluvíte. Máme stovky a tisíce vlastností. Úkolem každého života je na své úrovni je vyrovnat. A pak přijdou další a další. Cílem je absolutní rovnováha - teprve potom splynete se svým tvůrčím základem. Domnívat se tedy, že se něčemu vyhnete a že to bude znít lépe, je nesprávné. Dokonce, jak vidíte, ten náš Pán Bůh nebo Podstata (všeho co jest) je tak zpozdilá, že nám všem dává možnost i chyby tak, abysme pochopili, co je a není správné. I to, že uděláte chybu, je vlastně v té chvíli pro vás neodvratné. Kdyby bylo, tak se nestane. A tak je potřeba něco dotvořit, abyste mohli příště tuto věc již přejít a vůbec se jí nezabývat. Ale nebojte se, přijdou další - je jich moc a moc a moc. Takže, tolik k tomu. My lidé budeme vždycky ve svých otázkách vlastně popisovat sami sebe, svůj stupeň poznání, chápání světa, smyslu života, smyslu Podstaty, smyslu toho všeho, co tu je. A je to tak správné. Není to žádná chyba, jen je to zobrazený stupeň. Nevím, jestli jste mne pochopili. 

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Ale například u povahy si myslím, že ano. Například když máme člověka, který je úplně správný, jen jednu vlastnost má opravdu špatnou, kazí to celkový dojem. Někdy je člověk raději s tím, kdo má tolik vše vypracované, ale zas tak vychází z normy. 

ODPOVĚĎ TP: No, znovu - platí, co jsem řekl. Znovu - jsme lidé, první zvířata, která mají lidskou formu. O jaké dokonalosti to chcete mluvit? A to už nemluvím o dokonalosti hrané, různých přichýleních se k nějakým modelům, vzorům (esoterním, jiným) chování, ale mluvme o skutečné realitě stavu - a to je o něčem jiném. Můžete navštěvovat kroužky, kde se budete předhánět v tom, jak jste úžasní, jak... Ale tam jde o to jádro - kdo jste. Takže, každý vám něco přinese. Není člověka, který by vás nemohl obohatit. Nemůžete se dívat na kohokoliv jen z jednoho pólu. Tak se to pokuste pochopit. Naučte se najít rovinu nutné obrany, neobrany, shovívavosti, pochopení, pomoci. A vlastně snad i pomůže to, že sami na sobě vidíte svoje nedostatky. A tak nemusíte tepat nedostatky jiných nebo je zneužívat dokonce proti nim jen proto, že si myslíte, že jste v právu. 

 

DOTAZ: Co znamená duchovní důvod celibátu? 

ODPOVĚĎ TP: To je stav, kdy kněz má za úkol býti obřadníkem. A tyto řekněmež techniky slouží k tomu, aby mohl lépe vykonávat svůj úřad. Je tu ovšem i celá řada možností, jak tyto věci jsou naplňovány. Ale řekl bych, že obecný dav zde často sklouzává k velmi primitivním jaksi názorům. V minulé zlaté éře toto byla samozřejmá součást společnosti (a nikoliv v jedné formě). Později, když se doba začala horšit a lidé ztráceli jas a světlo poznání, vznikaly také už potom jevy, které tuto oblast kazily, očerňovaly nebo jinak. A to platí až podnes, kdy současníci často nejsou schopni vůbec pochopit tuto věc a sklouzávají často například k tantrickému sexu, který je dle mého názoru vysoce negativní. Protože když děláte něco, co nepotřebujete skutečně (v tomto případě pracujete se silami, vy se domníváte, že cílem je být takto posílen), tak jste na velmi šikmé ploše. No ale je tu zkušenost, která musí být nabyta, takže je to správně. 

 

DOTAZ: Když jsem v minulých dnech viděla souboj o život v mé koupelně (pavouk zabil ryběnku), nemohla jsem se na to dívat a ryběnku jsem vzala na parapet. Zároveň nevím, jestli se zmátořila. A bohužel, pavouk byl o hladu. Zasáhla jsem neprávem do řádu přírody? Měla jsem to nechat být? 

ODPOVĚĎ TP: Někdy ano, někdy ne. Hodnota života pavouka a ryběnky je opět stejná. Pokud pavouk požírá ryběnky (a je to jeho řádný úkol), tak v podstatě plní to, co je Boží vůlí, ale hlavně - co je důležitou podmínkou vyvážení života. Vztah oběti a dravce je vždy v přírodě vyvážen, protože kdyby nebyl, tak by nakonec nebylo pavouků nebo by nebylo ryběnek nebo by nebylo gazel a nebylo by lvů, a tak dále. V normální zdravé přírodě (do které nezasáhl člověk, to bych rád zdůraznil, protože to, co žijeme dnes, už dávno není normální příroda), takže, v normální přírodě bylo vždy vše v průběhu historických období vyváženo. A to i včetně vymírání druhů, kdy došel jaksi ten vývoj života do stavu, kdy jedna větev již musela být ukončena a život se pouštěl další výhonkem stromu života - i to bylo správně. Pokud to nebyla práce člověka, bylo to vždy naprosto správně, protože to bylo podřízeno zákonu dění, který nevychází z hlavy nějakého tvora, který má takovýhle rozhled, ale vychází to z celkové vazby všech podnětů. Současné vymírání například, které vidíme dnes, je samozřejmě vysoce patologický děj, nejhorší snad v dějinách života. Čili, ten pavouk má nějaký vztah v tom systému oběť a predátor. Pokud by bylo mnoho pavouků, bude málo ryběnek a pavouci zhynou. I když pavouci mají velkou výdrž. Někde jsem se dočetl snad (jestli vzpomínám), že dokáží být i rok bez žrádla - to je hodně. No ale i kdyby to bylo jinak. Cožpak vás nenapadne, když pozorujete přírodu z toho nadhledu těch milionů let existence, že všechny ty patologické agresivní názory člověka o vítězství jednoho druhu nad druhým, a tak dále, jsou všechny nesmysl, že je to prostě pouhé žvatlání? Vždyť kdyby kterýkoliv z těch druhů zvítězil, tak se zároveň zničí. Když nebudou gazely, nebude lvů. A tak je to zařízeno tak, že většinou ti dravci mají určitou nepříliš velkou úspěšnost. A samozřejmě jsou úspěšnější tam, kde je nějaký nedostatek, nemoc či tak podobně, což přispívá k selekci druhů. Nemocnice pro gazely ještě nejsou, abysme je uzdravili v přírodě. Prostě proto, že gazely žádné nemocnice nemohou udělat. No, člověk je tvor již lidského druhu, měl by to mít jaksi v pořádku. A tak i v přírodě vidíme poruchy. Nemyslete si, že porucha je jenom na straně vyšších, jako jsme my. Vidíme, jak někteří dravci se vlastně pouštějí do věcí, které by jim nenáležely. Nebo dokonce jsou k tomu i donuceni. Změní se podmínky, zvýší se teplota nebo změní se jaksi množství živočichů a oni se snaží to nějakým způsobem vyrovnat. Ale jak jsme si všimli z toho vývoje, který vidíme, nikdy se to nepovedlo - tedy tak, že by to bylo proti řádu přírody. Tak doufám, že i dnes to bude tak. 

 

DOTAZ: Proč při vraždě Ježíše Ježíš nezasáhl? Mohl vše otočit. Proč? 

ODPOVĚĎ TP: Zas naše malost v konfrontaci s velikostí. Když se stane to, že přijde přinašeč, tak je to z jistého pohledu obrovská výjimka, někdo by snad mohl říci, že i porucha. Proč? Miliardy lidí jdou vývojem a stoupají krok za krokem. Dnes jsou tady, zítra tam. Teď najednou se stane, že z daleké budoucnosti se zrodí zrozenec, který přichází z konce cesty, aby těm svým bratřím pomohl. Ale on je nemůže vzít na záda. Kdyby jim dal veškerou duchovní sílu a moc, kterou takový jedinec má, dal by ji těmto tvorům, kteří v hlavě toho mnoho nemají, tuto sílu a moc by tím nejkrutějším způsobem zneužili a zničili by se. Máte oprávnění k životnímu projevu, který je výsledkem vaší cesty. Máte přesně tolik inteligence, schopností, sil, všeho ostatního, kolik vám náleží. Kdyby takový přinašeč toto porušil a najednou vás vzal na záda a odnesl by vás někam, kam nepatříte, byli byste v pozici pilota, který létá na kluzáku a najednou dostane do ruky Jumbo Jet. No, skončilo by to havárií - děsivou havárií propadnutí do zla. Proč? Abyste mohli řídit nějaké významné síly, musíte umět také filosofii. Musíte vědět, co je dobro, co je zlo, a tak dále - na té úrovni, kterou uvažujeme. Pokud to neplatí, stanou se z vás černí. Budete v dobré víře něco vykonávat, a ve skutečnosti svět můžete i zničit. Ale vy jste měli dobré myšlenky. Až zmoudříte, tak uslyšíme slova: "Ježiš promiňte, nemohl jsem předpokládat, že by něco takového." To neplatí. Platí zásada - levá noha, pravá noha, levá noha, pravá noha. A žádné zkratky. A tak musí na sebe vzít všechno to, co nese osud. Musí se zrodit mezi tu sběř, která ho nakonec zabije, místo aby užila nejjedinečnější možnosti dostat obraz, kam by bylo možno jít, kdybysme šli. Totéž Mojžíš, Abrahám. Tato trojice (poslední trojice) posledních 6 000 let vlastně udělala podobné zkušenosti. A ten Ježíš samozřejmě asi tu nejhorší, protože to byl konec doby. Ale ani Mojžíš a Abrahám z toho nevyšli o mnoho lépe. Vzpomeňte na Kalifáše, vzpomeňte na další příběhy, které známe z Bible. A tak je to nejvyšší forma pokory. Představte si, že byste teoreticky mohli pohybem prstu cokoliv. Ale na druhou stranu - musí to mít smysl. Vždyť jste vázáni tím, čím jste sami - zákonem, strukturou světa. A tak vedle zákona přírodního samozřejmě musí fungovat i jeho další významy, podoby, stavy, viďte. Nic není jenom černé nebo bílé. A tak nakonec Ježíš, když podstoupí celé to mučení těch lidí, tedy nám ukáže, že zvítězí a z plátna, které ho zahaluje, zmizí - a zanechá svůj otisk. A tak Zezulka, který v závěru života velmi trpí, nakonec se ukáže žákům stojící rozkročen nad drakví s úsměvem od ucha k uchu a dává jim tak na vědomí a k pochopení, že lze zvítězit i nad smrtí. A tak dále, a tak dále. Ta počáteční (troufnu si říci primitivní) lidská představa, že věci musí být dobře tak, že to někdo zařídí, je mylná. To musíte zařídit vy všichni svým duchovním postupem. Nikdo z velkých vás nikdy neponese na zádech. Nic nedostanete takzvaně zadarmo. To by se líbilo, viďte, zadarmo. Uděláte dvakrát takhle, čtyřikrát takhle a jste spaseni. Ne. Vy se budete muset skutečně (ve vnitřku své bytosti) změnit a měnit. A co to je spasení? To je otázka. To slovo spasení vypadá jako odejití od ostatních (kteří jsou nízcí, nevyvinutí nebo zlí nebo něco jiného), což je pravý opak podstaty života. Vy jste spojeni se vším, i s tím nejnižším. A i to nejnižší je vaše věc a vaše práce. Takové ty státy pro ty vyvolené, to je od ďábla, protože - všechno je od Boha. Jak můžete na někoho zapomenout, zahodit ho? A tak dále. 

 

Tak, kolik máme hodin - 19:01. To si necháme na příště. 

DOTAZ: Je CT škodlivé? 

ODPOVĚĎ TP: Anebo ne, ještě to odpovím, krátký dotaz. Jako vše, není tu jen jedna rovina. Když vám CT zachrání život, protože navede k řádné léčbě, tak asi těžko bysme řekli, že je škodlivé. A přesto, jako užití ionizujícího záření je vždy určitým vlivem, který vás poškodí. Proto vám lékař nebude indikovat CT zbytečně častěji než třeba za půl roku, protože nechce, aby přesáhl řekněmež snesitelnou úroveň ozáření. Takže, je to o důležitosti jednoho nebo druhého faktoru. Když budete mít těžce nemocného, který potřebuje CT častěji, tak to CT lékař předepíše klidně ještě mnohem častěji a bude to (pokud to bude prospěch) stále správně. Takže, jak já mám odpovědět? Ano, je to vždy poměr škodlivosti a prospěchu (jako všechno). Většina léků (ne-li všechny) přináší pomoc, ale zároveň vás poškozují. Některé více, některé méně. A vždy jde o to (a proto jsou ty výzkumy), aby to poškození bylo pokud možno co nejmenší a ten prospěch co největší. Ale jistě jste čtenáři příbalových letáků, viďte, a tak jste zjistili, že prakticky všechny jsou stejné, jen se mění statistika. Někdy je to jeden z 10, jindy je to jeden ze 100, jindy je to jeden z 1 000 nebo 100 000. No, na každý lék se dá také zemřít - možná jeden z milionu. A tak dále. Platí to téměř pro každý postup. Takže, i tohle je část reálného světa. 

 

A já vám přeji, abyste se do dalšího roku nemuseli setkávat s takovým dilematem, aby vše probíhalo správně (takzvaně lege artis) a abyste dostávali Boží pomoc, posilu. Já si na to stoupnu. No, ostatně podívejte, je trochu drzé, že to přeji, protože jsem strašně malý človíček. A ono to bude fungovat stejně, víte? Ale zase to přání má taky svůj smysl, protože když jeden člověk přeje nebo dva nebo tisíc nebo milion, má to svoji sílu. A tak vedle té Boží myšlenky a té myšlenky těch vyšších, co jsou nad námi, jsou tu i myšlenky nás malých, které také mají svoji sílu. A proto má smysl vám přát všechno nejlepší. 

Tak tedy s pomocí Boží, teď se s vámi rozloučím. 

A taky vám přeji, abyste byli vždy schopni poslouchat. Protože v tom je záruka toho, že budete uvažovat, že budete přemýšlet, že se nestanete obětí nějakých egoistů, "jájistů" nebo lidí, kteří mají své vlastní sektářské nebo jiné úmysly. Takže - slyšte, abyste slyšeli, protože slyšet nestačí. Musíte slyšet to, co slyšíte. Takže, hodně štěstí. Na shledanou.