www.biovidtv.cz
BIOVID TV - TELEVIZE NOVÉHO VĚKU
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreekesperanto
Duchovní shromáždění Společenství Josefa Zezulky – Praha, 11. 2. 2022

Duchovní shromáždění Společenství Josefa Zezulky – Praha, 11. 2. 2022

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:


Zvukový záznam (MP3)

Obsah:

0:00 – Úvod, význam Společenství Josefa Zezulky, zakotvení Duchovní university Bytí, duchovní cesta, sdílení duchovnosti, rozdělení a jednota, vývoj lidských kultur, Josef Zezulka – přinašeč, duchovní praxe…

16:54 – Žádost posluchače o zaslání textu p. Tomáše Pfeiffera.

17:26 – Oznámení – vyšlo nové číslo časopisu Biotronika.

17:40 – Upozornění na zahájení duchovních shromáždění Společenství Josefa Zezulky v Ostravě, Brně, Praze, Českých Budějovicích a Plzni – pro všechny, bez omezení. Pozvánka na duchovní shromáždění na hoře Říp – 30. 3. 2022, 12:00 hodin. Vznik každodenních duchovních obřadů ve 20:00 hodin.

20:34 – Co se děje s bytostí po ukončení vývoje? Jaký je její vjem bytí? Jsou zde bytosti, které navzájem splývají? Jsou organizovány v nějaké struktuře, hierarchii? Jednota, rozdělení, vývojová cesta, duchovní praktika, duchovní stavy, světelná bytost, vesmírné bratrstvo, příklady ze života Josefa Zezulky…

35:49 – Žádost o pohovor.

36:02 – O fázích života planety Země, vzniku, vývoji a dechu vesmíru, rovinách osudu, bezčasovosti, bezrozměrnosti…

41:19 – Žádost o pohovory.

41:29 – Doplnění odpovědi na předchozí otázku. Fáze bytostného vývoje, formy života…

44:15 – O Buddhovi. Upozornění posluchače na výstavu o Buddhovi – Národní galerie Praha.

45:51 – Znal se pan Milan Knížák s panem Josefem Zezulkou? Příběhy ze života Josefa Zezulky.

50:20 – Posluchačka se ptá na výklad a dopady Ježíšovy nauky. Také o negativech dnešní lidské společnosti.

54:49 – Pozitivní versus negativní účinky symbolů, poznání dávného vědění, zlatý řez, pyramidy, harmonie…

1:00:43 – Rozloučení, duchovní obřad.


Přepis videa:

Tak vás pěkně vítám na historicky první přednášce, která není přednáškou, protože toto je duchovní shromáždění, a je to vlastně veliká změna, protože od této chvíle se budeme setkávat na duchovních shromážděních. Koneckonců celý život je člověk pod nějakým tlakem, pod nějakou cenzurou, perzekucí či jinak a myslím si, že přišel čas nazývat věci pravými jmény.

Čili Společenství Josefa Zezulky byl další logický krok, který na té cestě toho předávání byl nezbytný. A přesto, že zvláště u nás doma, když zazní slovo „náboženská společnost“, tak všem cinkají zvonečky a říkají si: “Jesusmaira, už nás zase budou někam manipulovat, něco nám přikazovat, zakazovat nebo nás budou chtít obrat o peníze nebo něco jiného,“ tak přesto jsem k tomu přikročil, protože my jsme součástí téhle země a je nesmírně důležité, abychom byli součástí té struktury té naší země. Mimo to potom jaksi bylo třeba zakotvit i naši universitu, která je vzdělávacím nástrojem Společenství Josefa Zezulky, a tím vlastně opět bylo dosaženo velmi významného kroku.

Duchovní oblast je mnohdy vnímána jako něco, co by mohlo být na pokraji, zvláště v dnešní technické a rozumové době, ale já věřím, že nás čeká v budoucnosti sblížení postojů a všichni pochopí, že svět ducha  i svět rozumu jsou si velmi blízké.  Ony jsou vlastně stejné, jen stojí vlastně každá z těch oblastí v jiné části.

 Takže vás vítám v historicky prvním shromáždění tedy Společenství  Josefa Zezulky a doufám, že bude dobře sloužit vám všem, podle toho jistě, co bude potřeba, a doufám tedy, že - vždycky jsem se bál to udělat a já udělám tohle, podívejte…  aby o mně  neříkali, že jsem hinduista nebo někdo jiný. Slyšíte, jak to krásně a dlouho zní? Tak to jsou zvony na ten začátek, tak trochu.  

Doba je  hektická, stresová, mnoho výzev a mnoho prověření. Zkouší, kdo jste, kam se postavíte, co podpoříte, kde naopak zůstanete v tichosti. I tichost je někdy důležitá. Ono v podstatě, kdybychom se drželi tohoto hesla, tak já si tady sednu na sesli a budu mlčet, protože ono se těmi slovy stejně dá říct jenom málo, ale přesto jsou důležitá, protože ona mohou navádět - a to je to nejpodstatnější. 

A pokud nejsme raněni pýchou, lidskou pýchou - a to znamená, že se domníváme, že jen v nás je ta jediná kompetentní osoba a cesta, vlastně trošku zneužijeme té svobody, protože ono to vypadá lákavě, když budeme říkat, že každý má cestu sám v sobě - to je naprostá pravda, ani slovo proti tomu - ale pak je tu i ta druhá pravda, že tu je cesta vývoje a že nad vámi stojí miriády duchovních bytostí, které směřují až k tomu nejvyššímu a že tyto bytosti procházely obrovským vývojem, který vás teprve čeká. Budou to možná miriády zrodů, které budete muset vykonat, než dostanete jejich úroveň. A tak každý, kdo šel tou cestou, nachází to, čemu se říká láska, tak otřepané slovo,  a ta láska způsobuje, že se vrací, aby pomohl těm, kteří to potřebují – těm nižším.  Stejně, jako vy dáváte…. Já jsem krmil před včerejšky takhle jelena a on si mě takto - má krásný čumáček, takový měkký a ten jazýček a teď to vožral a já jsem nic neměl, měl jsem ruce od brambůrků – ó hrůza  - a strašně mu chutnala ta sůl. No a pak teda, když už nebylo nic, tak si tak zlehka kousl do toho prstu, ale jen tak zlehka, akorát, aby to bylo jako... No vidíte. Tak jsem krmil jelena a konal jsem přesně to, co konají ti, kteří stojí nad námi – čili  oni přicházejí také s tou otevřenou rukou a chtějí nám dát trochu toho tvrdého chleba nebo čeho. No, vy byste chtěli piškoty, já vím, nebo něco ještě lepšího, ale co je, to je, rozumíte, ono taky co si zasloužíme, to dostaneme, to je pravda. A  tak v podstatě je to univerzální zákon, zákon sdílení duchovnosti, a člověk, který odmítá pomoc těch, kteří stojí nad ním, se podobá vlastně s prominutím bláznům, protože to, co duchovností je, můžete krásně sledovat třeba i v současnosti -  je to konec Kalijugy, nesmírné množství různých směrů, názorů, náboženství, skupin a - nic proti nim - a na druhou stranu Bůh je jenom jeden a Bůh v kostky nehrajte, víte? Takže tak. 

Takže ono to duchovno, které přichází třeba se Zezulkou, což byl můj učitel, je svým způsobem někdy i těžko pochopitelné, protože kolorit té doby, obvyklá schémata, obvyklá slova, na která jsou všichni zvyklí, to je snadné, ale vždy, když přijde něco opravdu nového, bývá problém. Viděl jsem to za svůj život - už pomaličku můžu bilancovat, je to mnoho let, mnoho žáků, universita, mnoho dalších zkušeností - a vidím, jak my všichni, včetně sebe, jak prostě jdeme tím životem a mnohdy se nám stane, když se přiblížíme něčemu většímu, že si říkáme:“Proboha, jak jsem to neviděl?“ Jsou to naprosto zákonitosti – zřejmé, jasné, logické - jsou před námi, ale bohužel, když pán Bůh nedal, tak často věříme  holým nesmyslům  -ismům a myslíme si, že jsme konečně zachráněni, že něco získáme. Smlouva s Bohem - když já, tak ty … 

No, ale to přejde všechno časem a pak se stanete opravdu duchovními v nitru - a pak začnete mít vědomí, které přesáhne vás, a v tom vědomí se spojíte s těmi, kteří šli před vámi a stanete se jednotou - stále větší - a pak už nebudete řešit to, jestli vy sami ano nebo ne jen, ale začnete vnímat jako jistotu, že v tom světě, do kterého jste se zrodili, máte neustále plnou pomoc, která je úměrná tomu, kde stojíte. Vy ji můžete odmítnout, můžete ji přijmout, to je všechno vaše svoboda, protože není nic důležitějšího na duchovní cestě než svoboda, kupodivu - a dokonce i svoboda k chybě, omylu, svoboda k čemukoliv, abyste to mohli vyzkoušet, abyste si to mohli „očmuchat“, osahat a vím, že tady už tudy ne a že tady to nebylo ono. 

Když později se stanete duchovními, zmizí váš vnitřní egoismus, začnete být vděční všem těm, kteří vám opravdu přinesou něco zásadního z budoucnosti, a budete tedy je následovat, nikoliv bezhlavě, budete neustále prověřovat, ale půjdete již cestou vědomého duchovního člověka, ne někoho, komu může nabulíkovat kdokoliv cokoliv. Protože to se dělá nejsnadněji - jste úžasní, jste nejméně z planety Venuše, vidím to na vás, tady je obrovské množství „extra speciálních duchovních osobností“, které prošly již vlastně celým koloběhem zrození,  je tady mnoho světla...-  takhle nějak, co říkáte, to by se nám líbilo. Ale ono je to tak, jak to je - je světlo i šero a všechno dohromady a patří to ke světu. 

A tak až budete v tomto stupni, budete sloužit všem, bez ohledu na to, jestli září jako lampion nebo jestli je tam trochu pošmourno, protože jsou to vaši bratři, jste to vy. Později poznáte sebe jako vše, budete každým, protože vy všichni jste z jednoho, i když máte zdánlivě rozdílné  historie - to máte - svých zrodů a svých životů a jak jste byli učeni a co jste studovali, to je všechno úžasné, ale v první řadě jste lidé a tím jste stejní úplně všichni – máte podobné starosti, podobné strachy, podobné radosti a tak dále. No. A s tím duchovnem je to taky tak, víte? Ono je stejné, je pro všechny, můžete  ho nahlížet z různých stran, z různých směrů a budete vidět různé pohledy, zdánlivě někdy úplně různé, ale pak nakonec uvidíte tu jednotu.

Když budete studovat třeba náboženské směry a filosofie z minulých kultur až po dnešek, uvidíte napřed velkou rozdílnost, uvidíte boj mezi nimi a čím hlouběji půjdete, tím více uvidíte jednotu, protože vždy je tam nějaké jádro, nějaký základ, který je správný, reálný, a pak je nabaleno to ostatní, lidské, co si člověk přidá. To už tak děláme. Prostě my, lidé, nejsme schopni udržet nějakou řekněmež linii úplně dlouhodobě, nevěřte tomu. Proto musí přicházet ti vyšší, kteří to vždycky opraví a posunou, a když je všechno v pořádku, tak je to vlastně takhle.  No tak spíš tak, takhle, trošku níže a pak zase výš a zase výš a takhle. Ale většinou to tak není. V těch nejhorších dobách jako je Kalijuga, kdy přinašeče zabijí dřív, než může něco udělat, tak to je vyřešeno „nádherně“,  po „lidsku“, rozumíte - někoho „odkráglovat“ pěkně, zabít a hotovo, nebude tady tedy rušit náš dosavadní poklid. No. Ale pak jsou i doby jiné, kdy je to skutečně vzestup. A každá z těch kultur má svůj nástup, zpravidla i prudký, a to tím inspirovaným jedincem, a pak to zase nějak pokračuje. Takže to k těm duchovním oblastem.

Já si myslím, že pro nás je úplně nejdůležitější to, co je v nás. A teď, co s tím? Protože není nic těžšího, než to měnit. Ono se hezky mluví, hezky se ukázňuje, protože ukázněný člověk, ten nic neudělá, ten jenom příjme nějakou myšlenku, kterou pak realizuje, nějaký předpis, něco takového - a myslí si, že v pořádku. To JÁ už to mám dobrý s pánem Bohem, to JÁ už se dostanu do nebe,  to JÁ už... jenomže „já“ jsem každý druhý a do toho nebe se musí dostat nakonec úplně všichni, víte, čili i  ti, kteří nejsou docela jakoby já. No. Takže jaksi ideologie jasná. 

Zezulka mě oslovil zejména tím, že je prost ideologie v tom jaksi hanlivém smyslu. On je vlastně ten, který předkládá nějakou myšlenku, rozvíjí ji, aplikuje ji na ten náš svět a já si to můžu kontrolovat - a to napřed rozumem no a později i tím citem, citovým myšlením. Takže to je jiné. Tam, kde se mnohdy jenom žvatlá o duchovních oblastech, tam najednou vidíte opravdovost toho duchovního rozměru toho člověka. A je to tak schováno, že to napřed ani nevnímáte, protože je to obyčejný pán, viďte, takový, no... nikdy se neprohlašuje, nikdy nic, ale odpoví vám na každou otázku, kterou dáte - tu nejchytřejší i tu nejhloupější – a odpoví tak, že i když provedete analýzu, tak se vám nepodaří najít chybu. Čili buďto jste vy mdlého rozumu, anebo on má pravdu. Můžete si vybrat. Takže obojí je možné, samozřejmě. Čili následovat Zezulku proto, že to Zezulka je nesmysl. Následovat to, co přinesl, je významné, je to k použití, je to k vaší duchovní - řekněmež občerstvování nebo jak to nazvat - můžete to použít, ale ne vzývat. Ani jeho. (Ukázáno na bystu pana Zezulky). Dlouho mi trvalo, než jsem ho tam jaksi se skřípěním zubů umístil, ale pak jsem si řekl:“Proč ne?“  Bylo to v době, kdy jsem se domníval, že už i universita je trochu tedy vzdorná tomu vzývání a takovým těm věcem. Takže tolik o duchovní praxi. Jaká bude, je vaše svoboda. Bude to povrchní informátor, hledač, bude to člověk, který přemýšlí do hloubky, bude to člověk, který přechází od rozumového k intuitivnímu, bude to meditativní, již v prvním stupni university, hledání, nebo v dalších stupních - to je svoboda. Každý z vás může jít podle svého, není to cesta lehká,  je to cesta nejtěžší. Zároveň uvidíte změny na sobě, protože budete jinými lidmi - za rok, za pět, za deset let - protože to, co budete konat, bude o vašem nitru, o vašem vědomí čili o vašem sebeuvědomění a o vašem vnímání okolí. Bude-li všechno v pořádku, tak se vaše obruč bude rozšiřovat. Napřed je to takhle: já, já, já a pak se to rozšiřuje postupně, no, na konci obruče zmizí. Jako v těch pohádkách. A pak už zase je to jiné - to chodíte sloužit do těch různých míst – tam vás vždycky - no, však víte.

Tak dobrý, jdeme - já se podívám na to, co by vás zajímalo, ale spíš bych teď reflektoval i to, co ...Á vy máte, nějaké podněty.

Budu říkat jen to, jak jsem byl učen a budu předkládat -  vy si udělejte vlastní názor.

(Já bych poprosil tady o nějaký nápoj. Děkuju.)

Je to hektické.

DOTAZ POSLUCHAČE: Zajímá vás povídání před duchovním obřadem, to je v těch 20 hodin a kamarádky z prvního stupně DUBu mají zájem o jejich poslání.  

ODPOVĚĎ TP: No, já nevím, jestli je to možné, jestli se to vůbec nahrává a jestli ano, tak bychom to museli nějak zkusit vytáhnout. Nejsem si jist. 

POSLUCHAČKA: Nahrané to je, já si to píšu a jestli můžu ten text poslat.

ODPOVĚĎ TP: Jo že by ho chtěly poslat? To jim ho klidně pošlete, já toho naplkám.

 Tak oznámení tady mi dali přátelé. Vyšlo nové číslo časopisu biotronika, číslo 13, ale ještě je jenom na stažení  anebo si  ho můžete objednat tady na eshopu.

Další připomenutí. Přátelé, vlastně se to krásně střetlo, ještě předtím, než vláda rozhodla o uvolnění těch vlastně přikázání, tak jsme se dohodli, že budeme konat ta duchovní shromáždění, a ono  se to krásně protnulo, takže vlastně v téhle chvíli žijeme v úplně jiné situaci. Tady vidíte i tu velikou Boží ochranu a sílu, kdy my jsme mohli vlastně zahájit ta duchovní shromáždění pro vás pro všechny, bez omezení, protože zde nemusíte předkládat ani žádná tedy lejstra, tečky nebo něco jiného, protože na duchovních shromážděních jest to ze zákona jinak. Takže toto je - jenom musíte mít ty... no, tak.  

Takže bude i Říp. A teď se jedná o tom, jestli ten Říp, což je naše asi největší slavnost, každoroční, já nevím pětadvacetkrát, sedmadvacetkrát jsme  už byli na Řípu - a tentokrát je to středa, což je pracovní den, což je obtížné - a ta slavnost bude na Řípu ve 12 hodin.  A zatím se rozhoduje, jestli bude i zde, ještě není úplně rozhodnuto. Uvidíme, jak se taky posunou všechna ta nařízení, ale myslím si, že je reálné z velkého procenta, že bude i zde. Což nám přidělalo hrozně moc práce , protože jsme s tím nepočítali a mnoho věcí není dokončeno, které bychom rádi, aby tady pro vás všechny byly. No. 

Tak co dál? Čili autobusem z Prahy na Říp a zpět bude 30. 3.  a přihláška bude na www.dub.cz, zase na našich stránkách, takže tam je závazná přihláška, můžete ji vyplnit a bude to zaregistrováno. Ještě tady mám další - to jsem si měl vyhmátnout až na konci, já tady vprostředku povídám tyhle věci, to je špatně. Ale dobře, takže začínají také naše duchovní shromáždění – nyní v Ostravě v Domě kultury a potom v Brně. Takže na to se těším. Kolik - dva roky skoro jsme nikam nejezdili? No dlouho, strašně dlouho. Vlastně se všechno úplně přerušilo, celý náš život, všechno bylo jinak - pak z toho vznikly ty duchovní obřady, které jsou každý den ve 20 h. na BIOVIDu. To byla reakce a taky snaha té duchovní pomoci, protože kdo ví, možná, že to působí i na některé vlastně duchovní důsledky, které zde vidíme. Proto je to konáno. Tak snad už jsem tedy udělal zadost úřadu a jdeme dál.

Jejejej. DOTAZ:  Co se děje s bytostí po ukončení vývoje?  Je v pasivní aktivitě nebo před splynutím? Jaký je její vjem bytí?  Jsou zde bytosti, které navzájem splývají v organizované nějaké struktuře, hierarchii? Můžete  o tom prosím říci více?

Dobře, zkusím to, i když to je hodně velký úkol. Bavíme se oblastech, které nespadají do oblasti lidské řeči a svým způsobem tedy to bude přiblížení, já nevím, křováka, který má popsat boening nebo nějaký velmi složitý organismus. Samozřejmě, že vaše vědomí nutně při cestě zpět - protože jste se rozdělili, ale zase jdete zpátky, takhle - a při té cestě zpět se s tím vědomím nutně musí něco dít, protože na počátku je vědomí, které je nerozdělené - to je ten bod nula na té pyramidě  - a když je nerozdělené, tak tam nejsou žádné bytosti, protože bytost vzniká tím, že oddělíme vědomí a to vědomí získává vlastní subjektivitu oproti tomu co je „né já“ - čili jsem „já“ - někdy takhle, někdy takhle, někdy takhle - a pak je to „né já“, co je za hranicí toho, co nás jaksi obhmuřuje. No a z toho plyne i logický dopad. Na konci tedy se blížíte stavu kdy „já“ už není ve formě řekněmež té sevřené bytosti, ale to já je rozšířeno v širokém smyslu. Před splynutím – na špici té pyramidy - už jste vším,  jenom ještě chybí jedna věc, protože tady je velmi prostá věta - to je jako E= mc? - „Jsem vše, co jest,“ a pak přichází ten přechod a to je: „i to, co není.“ Čili to, co není projevené. Tedy  jakoby Bůh otec v té staré terminologii a Bůh syn jako to projevené.

 Takže tady se nacházíte přesně uprostřed a čekáte, až vám bude dovoleno jíti zpět. Duchovní praktika, která přednášíme a které jsem dostal od Zezulky,  jak mí indičtí přátelé říkají, jsou „rychlou cestou“, a nedejte se mýlit - jsou rychlou cestou pro jednoho z miliardy nebo z 10. Je skutečně možné dojít během jednoho života za vhodných podmínek z tohoto místa až do té špice, ale to je strašně vzácné. Přesto ale dokáží velmi urychlovat, a tak v průběhu praktik, v některém z vyšších stupňů, budete zažívat tyto stavy již jako svoji vědomou zkušenost, budete stát nad osudem, nad všemi osudy, budete je vnímat jako celek, budete schopni se zapojit do kterékoliv části toho osudového obrovského  - když říkám „osud“, tak to není jenom osud, který vnímáte vy tady a teď, to je celkový osud, víte - všeho a všude. Napřed jistě možná vztažený k vám, s tím máte rezonanci, tedy k lidským dějinám, bližším, vzdálenějším, ale později k dějinám jako celku.  Tedy i v dějinách vesmíru.

 Tak to budete moci v těch hlubokých stavech zažívat. Zažívají to možná v této chvíli na světě i další jedinci,  je jich ale nesmírně málo, strašně málo. Je to tak správně, protože vývoj má tento tvar. Takže nejvíc je těch, kteří začínají a těch, kteří jsou zde, těch je stále méně a méně. Budete na konci znít s vesmírem, s Tvůrčím dílem - ale to jsou jenom slova, to je něco jiného. 

A teď k té druhé části otázky – život, takový, jaký je, není náhoda - je tu přírodní zákon řekněmež nebo Boží vůle nebo myšlenka, která vede k tomu, že život probíhá v celém vesmíru vlastně stejně ve svém základu, ale velmi různě podle podmínek. A tak všude ve vesmíru v patřičné chvíli jsou dvounozí tvorové, kteří mají hlavu a chodí vzpřímeně, a všude ve vesmíru jsou na konci kulovité útvary, které jsou světlem, protože na počátku jste byli hmotnou buňkou, aby na konci jste byli světelnou koulí. A tak budete vypadat již v tom již beztělném, posledním - to je tak od těch třech čtvrtin, tak tam už nemáte tělíčka a tak dále. Ale i níž, daleko níž. Když potkáte - dneska mám nějaký divoký den - když potkáte někoho takového, tak vidíte světlo, a když umíráte, tak potkáváte celkovou duši lidstva, bytostí. A ono je to strašně silné světlo, které neoslňuje, to je zvláštní, ale přitom, až si vaše oči zvyknou, tak byste uviděli i dál než jenom to světlo, ale musely by si vaše oči zvyknout nebo byste museli mít k tomu svolení, abyste to viděli. To jsou ti vaši - ten váš průvodce, který vás vede na druhou stranu. Dává vám vlastně tu milost toho poznání, abyste ten dosavadní úsek pochopili aspoň trochu a vzali větší, větší vlastně výchovný díl.

Takže ty bytosti v celém vesmíru jsou. A všechny procházejí stejnou cestou jako my zde - od prvotního základního života k vyššímu, vyššímu, přes zvířata až k lidem a vyšším formám života. A všichni tedy mají i to, nač se ptáte - jsou zde bytosti nízké, nerozumné, rozumné, geniální a pak ti další. Od jistého stupně  v těch praktikách se stanete členy bratrstva, ale to už to vaše vědomí bude muset být schopno naplnit alespoň část toho, co jste tady tak nesměle povídám. Je to společenství, které si nehraje na nějaký úřad. Vstupenka je někde jinde - vstupenka je vaše bytost. Až toho stupně dosáhnete, potom zcela samozřejmě budete součástí. To, co je velmi pěkné na myšlence emoční, je to, že se nezpožďuje  - jste v celém vesmíru. Nemusíte si hrát na to, že někam něco letí světelnou rychlostí, jen stačí vzpomenout. Ale to už v té době také komunikujete jinak než běžný člověk. Běžný člověk by uzavíral kartely nebo něco takového, viďte a chtěl bych něco získat a tak dále.

Tam je trochu jiný pohled. 

Toto společenství není bílou magií, protože člověk, který dnes žije, by ještě příliš často něco chtěl měnit o svém nepatrném rozhledu. On ještě mnoho neví, nezná, a tak si myslí, že si myslí správně, že to, jak to chce, je přesně to, co má být.  Ale ono je to mnohdy jinak, protože napřed se má starat, aby pochopil, jak věci jsou, a teprve potom má možná prosit o to, aby se změnily. Proto také nemáte v modlitbách a jinak něco předepisovat, ale vždy tam má být ta podmínka „budiž vůle tvá“, protože osud, ať je jako celek, je Boží vůle a ona působí na vše, vždy a všude se všemi možnými spolucestami. To, která z těch cest je zvolena, je také něco, co neřešíte vy. Můžete ale projevit svoji vůli prosbou, to ano, můžete pomáhat tam, kde můžete, jistě, ale jak jsem řekl, do určité míry, jinak byste se stali bílými mágy. Rovnováha je hlavní cíl. Když vidíte někde nějakou tíži, třeba osudovou tíži, karmickou, tak přirozeně budete mít snahu pomoci a bude to správné, ale tu svoji pomoc nesmíte výšit nad osud.  

Tak s vámi půjdou lidé karmicky zatížení a vy s nimi půjdete a budete se snažit pomoci třeba a budete pozorovat toho člověka, jak jeho možnosti jsou naplňovány a ty možnosti jsou takové, jaké jsou, a ony takové budou v tom životě. Pokud se zapojí a změní se více, pak se může i více změnit ta možnost, ale jinak ne. Takže je tu celkové duchovní bratrstvo. Je tu i bratrstvo temných, pozor, protože svět je duální, a záleží jen na tom, kam se budete chtít svým vědomím profilovat. Samozřejmě, že síly temnoty a zla se budou snažit omezit vaše inteligenční a jiné schopnosti - vaše rozhodování  vaše vědomí, váš pohled na svět - budou se snažit, abyste se stali pro „to“ užitečnými, ale to je vaše rozhodnutí. Musíte odolávat, musíte se snažit. A teď zase  - nelze vám tady říkat nějaký soubor učených rad jak se máte chovat, protože vaše chování musí vycházet z vás samých a z vaší vnitřní změny. Lze vám přednášet tedy spíše pomůcky k té změně než vlastní řešení životních situací, to musíte sami. Tento aparát duchovních bdí nad celým životem a respektuje Boha, respektuje osud - přestože může cokoliv, udělá to, co je součástí vědomí.

Podívejte třeba na toho našeho Ježíše nebo Zezulku – bytost, která pravděpodobně může cokoliv -  tak když se podíváte na toho Zezulku, tak nikdy se neexhiboval a nikdy nepředváděl, a přesto v čase potřeby vykonal. Koneckonců byla to i potřeba, když ukázal svým vědeckým přátelům v Praze - takhle zatáhl závěs u dveří, aby pacienti nebyli vidět, tam seděli v té místnosti, a on povídá: „Tak se podívejte“  - a on se jim ukázal v mnoha podobách. Vědcům - to musela být legrace, ale oni to byli spřátelení ochočení vědci. Anebo jindy vzal tu paní, a on s ní šel - ona měla  těžkou srdeční vadu a musela rychle domů - a 5 km ji takhle vedl za ruku, oni se vznášeli. To mi nikdy neřekl, já se to dozvěděl až od svědků.  On mi vůbec mnoho věcí nikdy – z těhlectěch  věcí mi neříkal nic, to až když jsem psal životopis  a s těmi lidmi jsem mluvil, tak jsem na to začal narážet. Jindy dal ruce k sobě jako v tom Akumulátoru a mezi nimi byla zlatá koule takhle, podívejte. A tak dále.  

Mnoho toho vykonal, mnoho. Ale zjistil jsem, že lidský rod je zvláštní. Nedávno jsem redigoval článek - má vyjít,  je o PELu, psychoenergetické laboratoři - a ten článek je pozoruhodně tendenční. Já jsem tam promluvil, tomu redaktorovi jsem řekl pravdu, a teď on tam napsal, že Zezulka tam měl úspěchy, ale že byly brány léky zároveň a tak dále, že to prostě je sporné. Jenomže v tomto výzkumu se spontánně zahojila kolostomie, čili vývod do pytlíku, a střevo se spontánně zahojilo a spojilo, takže stolice začala odcházet spodem. Přátelé, tohle je zázrak jako hrom, co říkáte?! Opravdu. A je to pod lékařským dohledem ještě ke všemu. Ale ten redaktor, když jsem mu to napsal, řekl, že to tam nenapíše. No tak holt Zezulka pod lékařským dohledem s práškem měl úspěchy, protože ty prášky působili taky no. Takže to je obraz lidské společnosti. I kdyby se stalo cokoliv, tak ten člověk vlastně to nevezme. Zezulka léčil rakovinu  par excellence. Myslíte si, že to někoho zajímalo? No, možná okraj lékařského stavu, ale to byl opravdu malý okraj. Prostě se objeví někdo, kdo léčí rakovinu  - tak co, he, tak léčí rakovinu. Místo aby se o to lidé zajímali a snažili se to rozvinout ve svém vlastním zájmu. Je to divné. Nechci se umazat.

No, tak jdeme dál. Ano, Anežko, na Řípu, budu se těšit. Uděláme pohovor, dneska nemáme Zoom, nic, tak snad ano.

DOTAZ:  Změna vesmíru a kdy se planeta Země  transformuje z 3D na 5D?

ODPOVĚĎ TP: Tohle je zastaralý názor. Já totiž vím, že Země se bude transformovat do 16 D, ne-li do 30. Je to a zase - jedná se o pochopení vlastního smyslu nebo argumentace, protože v této podobě jest to podle mého názoru jen velmi těžko pochopitelné. Takže naše planeta Země má svůj vlastní život, v jisté fázi byla pouze plazmou, plynem, v jiné fázi byla plazmatickou koulí, pokud nevznikla dalším životem vesmíru, a později chladla, až se stala terestrickou planetou. Nyní tedy prochází oblast chladnutí vesmíru až na konci bude jenom chlad, vyhasnou všechna Slunce, všechna energie, vše bude pryč, bude jen to U – chlad. A pak uprostřed toho největšího chladu se objeví žár a planeta se stane opět plazmatickou koulí, která se později rozejde a nebude ani ta, bude jenom centrum.

Věda ještě nepochopila, že podstatou toho, jak věci jsou, je myšlenka.  To, kde je planeta nebo není planeta, je výsledkem právě této myšlenky. Vesmír není náhodný útvar, stejně jako to není vaše tělo a cokoliv jiného. Čili při vzniku vesmíru již existuje matrice, ještě není ani reálný vesmír, ještě před vznikem vesmíru existuje matrice toho, jak ten vesmír vypadá - a to v čase a ve všech svých vývojových možných kolejištích, protože není jen jeden osud, víte, to bylo příliš  lidsky jednoduché, je velké množství rovin, které jsou součástí jednoho celkového děje. Stejně jako vaše osudy. Váš osud může jít tudy, tudy nebo tudy.  Tak je to i s tím vesmírem. A teď záleží na tom, kdo to posuzuje -  čili vnímatel, že. Čili svým způsobem vy dnes fungujete také jako lakmusový papírek, protože to, jací jste, jak se projevujete, to také vybírá  samozřejmě z té roviny osudových dějů, včetně planety, to, co budete zažívat. Kdybyste na tom byli hůř, skončili jste v kubánské krizi docela dobře. Ale byli jste na tom líp, a tak tu spolu můžeme mluvit na duchovním shromáždění, což je úžasné. Takových okamžiků bylo více a v minulosti také, není to poprvé, kdy jsme stáli na hraně velmi velkých...

Čili vesmír se vytvoří, to je ten útvar pyramidy, proto to všichni dělají, všechny moudré civilizace na to přišly - my ještě ne, nám ještě hodně chybí, protože jsme příliš jednostranně hloupí v chytrosti - takže všechny kultury to věděly a stavěly, nikoliv jen z legrace, že byste jaksi byli takoví ti hm, hm, hm, udělám - co si udělám? Pyramidu si udělám. A čím větší, tím lepší. Ne, ne, ne. To má svůj hluboký důvod, víte?! Mimo jiné je to vyjádření „vím“ a užití přírodních sil. Takže ten vesmír je vytvořen, pak prochází období všech svých fází, kterých je nespočetně – chladne, rozžhavuje se, rozchází se,  koncentruje, chladne, aby na konci po nevyslovitelném množství těchto cyklů opět byl vdechnut zpět -  čili zmizí čas a prostor, ale on nezmizí, protože se bavíme o čtvrtém rozměru čili o časo-bezčasovosti a rozměro-bezrozměrnosti. Čili ve skutečnosti jest to tak, že součástí toho času a prostoru jsou všechny stavy naráz, čili neustále je i není, neustále vzniká i zaniká, neustále prochází všemi fázemi a vy žijete svůj malinký kousíček v jedné části tohoto děje, který vnímáte jako svoji realitu. Na tu jste byli nasazeni ve zrodu, protože jste si vybrali ten svůj osud a ty svoje rodiče a to všechno, nebo spíš bylo vybráno, abyste dostali to nejlepší, co potřebujete.

Tak pojďme dál. Takže dva pohovory.

 Možná, že jsem to zkrátil, tu odpověď, no, neděste se, už to bude jenom krátké. Takže v té planetě je vývoj, na ní je namodulován i  vývoj bytostný v této fázi chladnutí, protože jistěže ve fázi – v této fázi tedy jistě je život takový, jako ho znáte, ale pak jsou jiné fáze.  Jak asi život vypadá ve fázi žáru? Nepochopitelné, že? Jak to, že život je na Slunci? To jsou ale bláboly, že? A tak dále a tak dále. Život může mít mnoho forem a lidský druh, který je příliš hmotný a příliš ještě omezený, nechápe tu skutečnou velikost rozměru toho, čemu říkáme život.

Takže bude to různé, bude  se měnit ta lidská kultura, půjdeme svojí cestou, jsme jistě vyspělejší než naši předci a dopouštíme se stále chyb, ale pořád si vyvíjíme jako celek.  Nezapomeňte na to, že můžete jít i cestou mimo čas.  Když teď zemřete vy - tedy ne teď, ale až přijde čas - tak se zrodíte a zrodíte se kamkoliv, do roku 20 tisíc dopředu i 20 tisíc dozadu, protože se přeruší ten váš časový háček, protože ta kniha, kterou jste četli teď, ta se vrátí zpátky do knihovny a vy si vezmete nějakou jinou. Takže dokonce i když dojde k nějakým velkým změnám, tak vždycky záleží na tom, jakou cestou jdete, kam budete posazení - hlavní důvody jsou duchovní, to znamená filosofie, pak také vztahové, to znamená, jaké máte závazky nebo prostě jiné, také jsou to vaše lásky, filie k něčemu, třeba k baráku - až budete milovat svůj hrad, tak tam budete strašit ještě 500 let, protože budete k tomu hradu prostě přivázáni  svojí emocí. No a tak všelijak, pořád dokola. Je to vlastně jednoduché, protože ten útvar má základní vlastnosti, zákony, které se uplatňují pak v různých oblastech různě, samozřejmě, ale pořád jsou to stejné zákony.No, tak.

DOTAZ: Takže nějaká výstava  - Národní galerie - Buddha zblízka. 

ODPOVĚĎ TP: Asi jste přišli odsud, protože jste mi přinesli letáček - tak  i ten Buddha - to je krásný příklad toho, když někdo nemá učitelé, ale má strašlivou motivaci, má v sobě motor. Už nic nefunguje, už jste na dně, už umíráte, dojdete na samotné dno, ale chcete - a nakonec ten vesmír vám odpoví a dá vám řešení. Divné, že? Bohatý synek, všechno měl, na co si vzpomněl - a stejně ten plot přelezl a stejně zdrhnul. Jsou různé cesty. Kolikrát jsem jen potkal člověka, třeba v Indii, který zahodil svou existenci - byl to soudce, bohatý byznysmen, s mnoha miliony a tak dále  a on najednou změní svůj život úplně od základů. Ne, abyste to dělali, ale jenom, když to bude jaksi na místě a to není často. 

DOTAZ:To si budu muset přečíst, to jsou výňatky z knížky pana Milana Knížáka a ptáte se, jestli se znal s panem Zezulkou, protože zřejmě vidíte zde nějaké rezonance. 

Možné to je, ale musím to přečíst trošku hlouběji. Zezulka vstoupil vlastně do té naší kultury a i duchovní oblasti poměrně silně, protože on byl v té generaci těch velkých herců, které jste všichni znali a on se se všemi znal, protože měl vazbu na Národní divadlo a často tam pobýval s nimi a tak dále a řadu z nich léčil - léčil paní Medřickou a další. Bylo mu to prostě nějakým osudem dáno. 

No a třeba tady i někteří autoři použili tedy poněkud bezostyšně jeho myšlenky, dokonce jeden opsal celou část Zezulkova díla bez uzardění, skoro slovo od slova - je to tam  - Nové poselství z Prahy. To jsem koukal. A tak dále a tak dále. 

Měl přátelé ve vědeckém prostředí, a tak i zde zanechal podle mého silnou stopu. Nebyli to nevýznamní lidé, byli to lidé z lékařské fakulty, byli to lidé jiní. A v té době samozřejmě se pokoušeli udělat prostor. Já jsem teď vysílal tu vzpomínku na Zezulku, jestli jste ji viděli, je na internetu na našem TV BIOVID, a tam jsem ukázal pár historických dokumentů z jeho života v takové široké sféře - nejsou tam jenom léčby, ale jsou tam i třeba dokumenty další a myslím si tedy... on byl tiše jakoby trpěn, do určité míry, sice ho zvali na to vnitro k výslechům poměrně pravidelně a - jakpak se jmenoval pan podporučík, já už nevím, asi Sokol, no a bylo to někdy – protože on už pracoval od padesátých let, rozumíte, to bylo hodně, hodně těžké. 

Vzpomínám na jednu vzpomínku, kterou mi říkal, já jsem vám ji říkal taky, ale je to vtipné - je tedy u toho výslechu a teď tedy si pomyslí: „Jestlipak jsou tady se mnou ti moji duchovní ochránci?“ A v rohu místnosti byla skříň a na ní byl nádherný vysochaný Stalin. No a ozvala se děsivá rána, skříň se zakymácela a ten Stalin spadl a ti příslušníci teda z toho byli šoklí. No a tak dále. Nechme to.

 No tak někdy to potěší, viďte,  když se takovéhle věci stanou. Ale to se může stát i vám leckdy. Sice asi nebudou padat Stalinové už dneska, ale jaksi ony to bývají něžnější věci. Ten život je velmi jemný a když jste pozorní, tak najednou vidíte ty souvislosti nenáhodné - smysl pro humor má tedy osud velmi, velmi veliký smysl pro humor - no tak se dívejte a občas uvidíte. 

Kolik máme? No, ještě chvíli.

Ať jsme u kteréhokoliv z duchovních učitelů, tak to, co je důležité, je v duchu. Takže hledejte. Je jen jedna realita, znovu opakuji, ať ji budete chtít... je to totiž ta Boží základní jiskra, vůle, struktura, řád, přírodní zákon, jak to chcete nazvat.

DOTAZ: V devadesátých letech se ke mě dostala kniha Hořčičné semínko – promluvy o evangeliu podle svatého Tomáše, kde můj oblíbený osvícený mistr Osho vysvětluje Ježíšova slova. Tehdy jsem nepochopila, v čem je církev změnila. Ta kniha se dá číst v časech pořád dokola. 

ODPOVĚĎ TP: No, já ji neznám, já ji můžu těžko komentovat. A tak dále. 

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Ježíšův výrok:“Snad si lidé myslí, že jsem přišel, abych po celém světě rozestřel mír a netuší, že přicházím zasít rozpor, nejednotnost na tuto zemi, oheň, meč a válku. 

ODPOVĚĎ TP: Nevím, já jsem tam nebyl, když to říkal, ale pokud byste to chápali z pohledu historie, tak je třeba říci, že v této oblasti a v mnoha jiných samozřejmě taky ta nejednotnost tady je velmi silná a že bylo prolito mnoho krve ve jménu všech možných věr a myslitelů, ale oni s tím nemají nic společného. 

Ježíš nikdy nikoho nevedl k tomu, aby vraždil, aby konal nějaké špatné činy, naopak přišel lidem dát cestu dobra - že to lidé potom nějak nepochopili, to je věc lidí, nikoliv Ježíše. On je v tom opravdu nevinný -  stejně jako všichni ostatní opravdoví duchovní mistři. Pokud je to jinak, tak to není duchovní mistr a bude to třeba černý mág nebo podobně. Ale je-li to duchovní mistr, tak ten rozhodně nemůže takové věci dělat. No, dobře.

Proč? Na konci cesty je velmi jednoduché pochopení: „Jsem vše“. Můžete mi někdo z vás vysvětlit, proč bych se měl kousat do palce? Je to můj palec, zabolí to, jsem to já. Tak proč bych proboha vraždil?  Vždyť všechno kolem mě jsem já. Proč bych tedy působil tímto způsobem? 

A zároveň v této velké době, která je velikým poučením, vždycky Zezulka říkal:“Tomáši, važte si toho, že jste se zrodil sem, tady padají všechny masky, lidé se ukážou ve své podstatě.“ Tak vidíte, jak spolu bojují, jak vytvářejí války, jak vytvářejí kartely, jak vytvářejí všechno možné, jak se chtějí navzájem zničit či něco jiného – a nakonec v tom začnete vidět tu lidskou skutečnou podobu stavu. Já to nehodnotím negativně, ale stavu – tím, kým člověk je. On  by měl na víc, kdyby měl dobré vedení, ale on vedení nemá,  spíš je často negativní,  a tak se začíná vyžívat v těchto věcech a užívat je. Ono něco jiného je být vojenským fanatikem například – i když nic proti vojákům, můžou být obrana - ale pokud je to takový ten skutečný, co se žene k tomu, aby mohl tedy střílet a tak dále, protože skutečný voják ten střílí proto, že musí a proto, že je k tomu důvod, třeba se brání, ale nikdy ne proto, že cítí potřebu někoho zabíjet. To je služba být vojákem. No a když je takový člověk, který má tu potřebu jakoby, no tak škoda slov, že? Nebudu mluvit. 

DOTAZ: A poslední dneska. Děkujte za každodenní duchovní působení. Pomáhal jsem dceři  udělat generátor prány - jsou tam květy života a metatronová krychle. Na internetu jsem našel, že jsou destruktivní symboly, ale jiné stránky říkají, že květ života vychází z posvátné geometrie, platónské pevné látky…. 

No, ano, já vám odpovím třeba příměrem - když se podíváme třeba na Nilský kříž, což je duchovní symbol, tak tento symbol se může stát poměrně vrcholným nástrojem destrukce, ale také konstrukce a je to pořád jeden nástroj - záleží na tom, kým, kdy a jak je použit. Tak je to i se základy velkého dávného vědění, ono je většinou tajné, nebylo sdělováno příliš veřejnosti, někdy z dobrých důvodů, a toto poznání je jednou z cest, která vás všechny čeká. Nemůžete nenarazit na projevy základní struktury toho, v čem žijete -  tak objevíte zlatý řez, Fibonacciho řadu, objevíte i další rezonanční struktury, které budou přecházet až do struktur třeba fraktální geometrie a další a další.  A začnete se ohromovat  tím, jak je to jednotné, z tohoto poznání později budete sledovat i historii, kdy vaši předci v mnoha případech vytvářeli struktury, které přesně vyjadřovaly to, že ví, že tyto zákony poznali, a proto je pak můžete nacházet na mnoha místech země, možná i odděleně, možná ne, kdo ví. Nedovedu posoudit, jestli pyramidy egyptské a  jihoamerické byly pouhou rezonancí nebo přeneseným plánem. Těžko říct. Ale to není důležité. Dokonce jsou prý pyramidy i na Marsu, viďte, prý. Tak jednu máme i tady v Soukenické. 

A pokud budeme soudit, pak každý symbol musí vycházet z harmonie, protože když něco vzniká z nulového bodu a dělí se, máme duálnost, takže ne 1 a půl, 1 a tři čtvrtě, nikoliv. Čili  Tvůrčí dílo je ve skutečnosti ve své zdánlivé nesymetrii symetrické. 

Kdykoliv nalezeme symboly disharmonie - démonické nebo jiné - vždy postrádají tuto základní myšlenku. Přesahuje to do oborů jako je matematika, geometrie a další. Támhle na té váze dole, která má bílou plošku, uvidíte několik čísel – tato čísla rozvíjejí Pythagorovu myšlenku. On ji znal taky. Jenom se vám dochovala jenom  ta mřížka. Tohle je dovedení té mřížky do reálného stavu. Přitom je to velmi jednoduché. Mimochodem naše milovaná Ivanka, když to kreslila, tak udělala chybu, dala tam špatné čísílko. Všichni si to opisovali, ale nikdo nepřišel s tím, že je to špatně. Po nějaké době jsem to zjistil, tak už je to správně. Pythagorejci třeba ve své škole filosofické poznávali to, nač se ptáte -  tedy na řád světa, geometrie a tak dále - a byla to tajná uzavřená nauka, čili jste se o ní nedozvěděli téměř nic. Ale každá ze základních nauk se musí nutně vracet s těmi, kteří ví. Tak Zezulka byl jedním z nich, tak tady máte tu tabulku - vypovídá o životě víc než takhle tlustá knížka a je to jenom pár čísel - jen je pochopit. No a to už je pro dnešek všechno. Budu doufat, že se budeme moci dál setkávat, že budeme mít tu Boží milost a já jsem přesvědčen, že ano, no a doufám, že budete dolovat svými dotazy to, co potřebujete pro sebe. 

No a teď už tedy to duchovní rozloučení. Takže s pomocí Boží, ať jsou s námi síly dobra, prospěchu pro vás pro všechny, ať máte Boží pomoc, posilu a tak dále. No a samozřejmě jen tu, kterou si zasloužíte. To je trochu záškobrtel, rozumíte. Takže s pomocí Boží. 

Víte, ty ruce, to jenom návěstí, ve skutečnosti je to vědomí. No tak ty ruce tam sice jsou, ale taky to jde i takhle -  no ale tradice  je tradice. Tak. Hodně štěstí.

  

      

 
        Linkedin  
 
© Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.
 
Změnit nastavení cookies
 
Archiv BIOVID TV

 
 
  ZAJÍMAVÉ ODKAZY