 |
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky |
         |
Přednáška Společenství Josefa Zezulky - Praha, 10. 11. 2023Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:
Zvukový záznam (MP3) Přepis videa:Tak. Dobrý den, pěkně vás zdravím na přednášce Duchovní university Bytí nultého stupně. Ale nebojte se, odejdete nepoškozeni, doufám teda. A vlastně zazní tady vlastně výsledek mnohaletého učení a poslouchání učitele Zezulky - a jak bylo dáno, tak se předá dál a vy si s tím udělejte potom, co chcete. Přemýšlejte, berte to jako námět. Tak.
No, tak tohle zrovna je těžký dotaz. DOTAZ: Čtyři roky léčba onkologická, rozsev, meta. Současná léčba zabírá pomalu (TP: - rozumějme tedy medicínská. No to je přece úžasná zpráva, když zabírá pomalu, kdyby nezabírala vůbec, tak je to horší, ale ona zabírá. No, děkuju, děkuju.) ODPOVĚĎ TP: Úplně snadno se mi neodpovídá, protože - protože proto, no. Byl kongres, bylo kde co a ten prostor je velmi malý. Já v téhle chvíli moc nejsem schopen reagovat a krom toho zde je ta úžasná zpráva, že to zabírá, a na druhou stranu tady je potřeba alespoň řekněmež šest týdnů - někdy i více, záleží také na délce těch jednotlivých kůr - 6 týdnů na určitou přestávku. A s tím, že vlastně nemůže pokračovat hned další, bylo by to pak z mé strany zcela neúčinné, a tak zaplať Pánbůh, že to zabírá, jsem šťasten za to. Pravděpodobně se jedná o chemo, které tady lékař indikuje, a jestliže nádor je citlivý, tak díky Bohu. Je to v této chvíli tedy nemožné. Já jsem opravdu - dělám, co mohu. Moc se omlouvám. Tak, jdeme dál.
DOTAZ: Zajímal by mě vliv minerálů na živé tvory. Mohl byste blíže k tomuto tématu pohovořit? Myslím že těchto vlivů je celá řada. Udávají se léčivé účinky krystalů, zejména psychického naladění, i možnost odrušení negativních vlivů. Jak to funguje? Další zajímavostí jsou menhiry, kameny, co udávají nebo ovlivňují toky energie. ODPOVĚĎ TP: Pokusím se odpovědět. V naší současné kultuře a převládající civilizaci jsme vykročili určitou cestou, která se dá nazvat racionální nebo jak, a ta cesta byla křivolaká, poznání šlo od objevu k objevu, byli jsme často dosti násilní a dosti necitliví k jednotlivým vazbám věcí, které jsme tedy prováděli, a do tohoto myšlenkového systému příliš nepatřily struktury našich předků z neolitu a z jiných částí. Teprve zásluhou některých myslitelů současnosti a objevů fyziky, zvláště té poslední, začínáme vnímat, že svět je trochu jiný, než primitivně jednoduchý, tak jak se na počátku století minulého zvláště stálo, a že všechno je možná jinak. Slova jako temná hmota, temná energie, stále jasnější chápání (protože poznání nese poznání ne to, co víme, ale co nevíme - čili stále větší poznání toho, co nevíme, ať už je to v kosmologii nebo naopak v poznání hmoty a tak dále) je něco, co nás opět postupně přivádí k větší pozornosti k těmto starým kulturám a starým poznatkům. V jisté době, zvláště v tom minulém století, jsme vytěsnili zcela, pokuď možno - v tom světě řekněme řádné informace vědy - jsme vytěsnili řadu informací, pro které nebylo snadné vysvětlit jak to, že existují nálezy hliníku z dob, kdy hliník nemohl být vyráběn, jak to, že existují nálezy speciálních slitin, které dodnes v podstatě neumíme vyrobit, zvláště Indie v tom vynikala v jistých tisíciletích zpět, jak to, že jsou tu další a další artefakty jako zarostlá železná kladiva v uhlí nebo ve vápenci starém 60 milionů let, zapalovací svíčky nebo nevím co dalšího, jak to, že nacházíme v kameni zarostlé pružiny z wolframu, které mají miniaturní rozměry, až po nějaké jiné. (Já tě vidím. Tebe. Tam se někdo plíží:) Tak. Jsou to další otázky, je jich milion, je jich kopa, ale ta věda udělala jednu "úžasnou" věc - ona vlastně vystavila metodu nad pravdu. Rozumíte? A začala se domnívat, že pokud není metoda, není pravda, což je zásadní omyl, protože metoda má vést k poznání pravdy, ale nikdy nepozná celou pravdu ještě světa, to je nemožné, je to strašně moc, co ještě se dá poznávat. A tak ty menhiry měly velmi hluboký smysl, jejich menhirové řady jsou rozmístěny vlastně po celém známém světě. Náš Říp je jednou z nejzákladnějších evropských jaksi menhirových celebrit, od něj se táhnout ty menhiry až do Stonehenge, přes Alpy dál do Itálie a tak dále. Zdaleka se nejedná o kónické řady a o další, z těch menhirů se mnoho nezachovalo. Samotné stavební projekty minulosti jsou nepochopitelné, protože věda má často ráda taková ta jednodušší vysvětlení, že teda to těmi kamennými kladívky otesali ty balvany 300 tunové, takže tam nevrazíte žiletku, a že to pak přenesli 100 km nebo 200 nebo 300 a že to je všechno v pořádku, no. Nebo to odkráčeli. Všechno je to úžasné, ale je to úsměvné. Čili musíme říct, že nevíme, jsou tu velmi jasné zbytky artefaktů které nám ukazují, že nechápeme naši minulost, že jsou zde věci, které současným vědeckým poznáním nelze vysvětlit a že musíme čekat, až to vědecké poznání například se těm věcem přiblíží. Menhiry třeba byly zkoumány, zjistilo se, že během dne emitují v určitých fázích dne energii, to znamená je těžko pochopitelné, jak a proč, často ty menhiry jsou přemisťovány na velkou vzdálenost, speciální kameny, druhy kamenů, které hrály svoji roli, vidíme tu i jiné souvislosti - v posledních letech přibývá zpráv, fejků - neověřených zpráv, že se nacházejí pyramidy nejenom na zemském povrchu, ale že se nachází i jinde. No, to je hrůza. A navíc dalo by se říci, že tyto artefakty s nějakou podivnou úporností všichni naši předci stavěli. Asi zřejmě milovali přenášení sta tunových bloků a stavění podivných pyramid, ať už to bylo na kontinentu evropském nebo jiném, a to asi byli pravděpodobně tedy lidé mdlého rozumu - podle současného poznání. Ale nebyli. Čili každá ta kultura má svoje nástroje, svoje řekněme řešení a ty kultury se střídají - na jedné straně je tu technická kultura, která brousí válce a tak dále u svých spalovacích motorů, na druhé straně je to kultura, která se odvíjí v oblasti jiné a má také stejné výsledky. Obě dvě můžou skončit špatně - viděli jste Atlantidu, to skončila velmi špatně a přitom to byla kultura s vysokou jaksi mírou vědy, kultury i náboženských systémů, ale nakonec ten člověk se postavil proti člověku a zneužil těchto sil. I my dnes máme síly, které jsou rovnocenné těm atlantským, jenom jsou zase hmotné, podle našeho způsobu, čili jsou to ty řekněmež zbraně jádra a jiné. Takže nebojte, se zase se to změní, jak budeme vyspívat z této temnoty ducha, kterou jsme v posledních 100 letech zažili, se znovu probudíme a objevíme širší barevný duhový svět, tedy jaksi myslím tím pestrý a ten bude (nesmát se :) a ten bude jaksi zase dalším krokem v tom, čemu říkáme věda, poznání a tak dál. Do té doby tady bude mnoho naprosto rigidních a velmi agresivních vyjádření z jedné i z druhé strany, samozřejmě, protože jaksi příznivci i odpůrci mají často velmi silný hlas. Ale nechme pracovat čas. Totéž platí o té první části otázky. Když se zamyslíme nad tím vlastně svazem - člověk se oddělil od přírody, je to jeho matka, ale on vlastně začal vnímat přírodu jako svého nepřítele - on ji dobývá, on dobývá kosmos, dobývá přírodu, on rve přírodě její tajemství, rozumíte? On vlastně v tomto okamžiku přestává s tou přírodou soucítit, a proto začne dělat cokoliv. To je jako když máte ve společnosti nějakou ideologii, která řekne, že to jsou podřadní lidi a to jsou ti vyšší, no tak jim potom můžete dělat co chcete, protože je vám to jedno. A tak to udělal člověk i s přírodou, ta filosofie středověku se přetavila - že my jsme ti jediní po Bohu - se přetavila do novodobé filosofie, kde teda MY všechno můžeme, všechno vyřešíme a neptali jsme se, co to způsobí, nedívali jsme se na ty vazby a vztahy, které každý náš krok způsobí, často přes pátý, šestý obrtlík. Ale to už je daň naší inteligenční vyspělosti. Víte, rozum může být velmi zničující, stejně jako emoce, jako citová emoce, a když nejsou v rovnováze, tak je to vždycky s civilizací na pováženou. Velmi. No, nám se to stalo taky. Takže vraťme se k těm kamenům. Když začnete vnímat - proto jsem o tom mluvil - začněte vnímat vlastně své místo ve světě vašeho vědomí, vašeho jsem, vesmíru, hmoty a všeho ostatního, tak pokud jste jaksi vyvážení, tak začnete vnímat jednotu, začnete vnímat vlastně sounáležitost a nebudete oddělovat jednotlivé části. Třeba v medicíně se to projeví tím, že strašlivě nevnímáme sounáležitost hmoty, ducha a energie, z kterých se každé naše tělo skládá, nevnímáme jeho zapojení do toho, co je kolem nás a tak dále. Nevnímáme tolik ani v tom, co jíme, a tak tady prosím, s prominutím tedy, popíjíme -já bych to řekl jinak, jsou tu děti - a kouříme a vlastně nechápeme, že to je špatně. Je to prostě "normální" u toho člověka, u té kultury, u toho - a pojídáme pražené a uzené věci a připadá nám to normální, protože to dělají všichni, a přitom se zabíjíme. No. A tak dále a tak dále. Je toho moc. No a teď k těm kamenům. Ty kameny jsou přece něčím zvláštní, nevšimli jste si? Jednak je to vlastně čistota určitých částí, nebo naopak heterogennost, tedy jejich složení z různých částí - a každá z těch věcí přece musí mít svůj nějaký vliv. My jsme schopni měřit elektřinu, radiaci, teplotu, některá další fakta, ale my nejsme schopni měřit úplně všechno ještě, víte? Takže každá věc na světě má svůj vliv. A tak i tedy například ta hmota toho kamene, pokud je čistá, například v případě krystalu a tak podobně, a pokud je třeba poměrně mřížka, tedy uspořádání atomů tohoto artefaktu, specifická, no tak samozřejmě má i určité specifické vlastnosti, které se zde projeví. Když to věda objeví, tak ji to zajímá. Když budete mít třeba krystal rubínu a vy zjistíte,že když zabrousíte ty konce a necháte tam kmitat ten paprsek světelný, tak že je to fajn a že to nakonec vystřelí ten laserový paprsek, tak se o to začnete zajímat, ale už vlastně nechápete, že je to vlastně úplně podobné, jako když použijete kterýkoliv jiný krystal k nějakým jiným účelům, trochu jinak, ale to, co je spojnicí, je charakter a vlastnost té hmoty. Tedy samozřejmě, že každý z těch, každý z těch artefaktů má svůj vliv, který může nějakým způsobem přesahovat, ať už do hmoty nebo do ducha anebo do energie. Staří toto znali, používali to vědomě a myslím si, že je to vlastně paradoxní - třeba dneska se po tisíciletích pachtíme po jakési bedně, která měla nahoře nějaké ty anděly nebo koho a lítaly tam blesky mezi tím a říkalo se tomu Archa úmluvy a vůbec nám to nepřipadá divné, že teda by něco takového nás nemělo zajímat, viďte, a přitom nás nezajímá mnoho jiných věcí, takže je to svět takový, jaký je, no. Každý živý tvor má různou afinitu. Člověk se velmi vzdálil ve své rozumové úchylce, mentální, ale většina zvířat má zachováno jakous takous tedy vlastní intuitivní složku myšlení, chápání, a tak mnohdy jsou velmi, velmi intuitivní. Takže třeba zkušenost z tohoto sálu - před mnoha a mnoha lety, možná deset i víc už, utíká to, tady byly otevřené dveře, schodiště a ulice otevřená. Na té ulici trochu přizajelo auto holuba. Takže on skákal po tý jedný a půl, vyskákal tím průjezdem, vyskákal po schodech, vyskákal po dvorku, vešel sem a tady vyskákal a vlez si do jedné z těch geod a tam prostě byl. To je jako v Karlových Varech, kde ten jelen si vlez do toho zřídla, vzpomínáte na tu historii Karlovu? No, a tak dále, a tak dále. Dělají to i mnohá jiná zvířata, ať už i tím, že se otírají, že se lížou nebo dělají jiné věci, nebo že vrní a je to pro ně něco - já bych nerad slyšel, co si o nás zvířata někdy myslí, rozumíte? No, někdy to, co si myslí velmi inteligentní modré děti - já mu to neřeknu, on by to stejně nepochopil. A ono je mu takhle, tomu dítěti. To je sociální inteligence. Tak. Takže snad jsem vám to nějak přiblížil. Čili každá z těch věcí a ze všech věcí, které jsou, jsou a mají svůj vliv, který se projevuje v hmotě, ve struktuře a tak dále - a ten vliv může být lepší, horší, špatný nebo nejlepší. Všechno z toho. Vždyť proto si taky občas chodíte do nějakých chrámů, abyste si tam odpočinuli, nebo do nějakých krásných míst přírodních, krajinných lázní či jinak. Nebo o stupeň výš, do přírody, kde jsou živé bytosti zvané stromy, tráva, keře a všechno to ostatní, a vy se tam najednou cítíte lépe, najednou z vás spadnou na vás nalepené z toho dne všechny ty hrůzy a vy vycházíte z toho lesa a jako byste byli z pračky. Snad se to někomu stává z vás. No a co to je, viďte? Aha, to jsou ty silice z těch špiček těch jehličnanů, já už vím. To by mně tak vysvětlila asi určitá část posluchačů. No, třeba je to ještě jinak, co myslíte? Je ten strom živý, co? Nebo není? Je to hmota, vulgární hmota, anebo je to živá struktura, bytost? No, kdo ví?! Posluchačka: Hezká knížka je Tajný život stromů. TP: Ano, na tu se můžete podívat a poslední výzkumy, vědecké výzkumy prokázaly, že stromy spolu komunikují, že si navzájem pomáhají dokonce a tak dále. Ale to nejenom stromy. Akorát jediný tvor, člověk tohleto přestal vnímat, rozumíte? Tam je to takhle. A už taky ne. Na druhou stranu samozřejmě může existovat i protipól, kdy vlastně byste mohli v jistém ezoterním poblouznění příliš zesílit jaksi tuto oblast a zapomenout na všechny ostatní. Rozumíte. Takže vždycky je potřeba rovnováha. A to jak v přístupu k těmto zdrojům, tak v přístupu k všem ostatním.
(TP: Aj, to je dlouhé. Toto je článek, tak já ho tady těžko můžu přečíst celý, protože je docela, docela tak - a je to docela fyzika ještě, no, nevím. Duchovní věci ale tady jsou.) DOTAZ: Paralelní světy existují a mají průnik s naším světem, tvrdí nová studie. (A teďka:) Architekti propojeného vesmíru, hádanka, která si říká o řešení, změna paradigmatu a přemostění světů, praktické důsledky a nahlížení do kvantového neznáma. ODPOVĚĎ TP:No, takže článek vyšel kde? Proboha, nepřečtu. A několik poznámek k tomu. Filosofové, jako je Zezulka, mají tu nepochopitelnou vlastnost, že ač nemají za sebou urychlovače či různé jiné kejkle, ač nemají mikroskopy či jiné nástroje, dokáží svým vědomím se nořit do problémů, které zdaleka přesahují současný stav vědeckého poznání. Až jednou budete číst pořádně Zezulku, tak si najednou uvědomíte, že ten člověk vyslovil všechno to, co tady je, že to popsal a vysvětlil proč, přestože vlastně ten jazyk, který používá, je jiný než věda - a to je velký problém, protože věda jako každý svět vyžaduje svůj vlastní jazyk. Když nemluvíte jazykem vědy, tak vás neslyší. To jsem poznal poprvé, když jsem se snažil tady s přítelem, který tu není, myslím, připravit článek nebo nějaký poster na kongres a viděl jsem, jak vlastně nesmírně záleží na tom, jak je strukturována ta informace a jak to vypadá. No. Ale byli jsme úspěšní. Nakonec ta jeho práce byla teďka v Římě třeba na kongresu, celosvětovém kongresu integrativní medicíny, což jsou doktoři jenom, pozor, tam akorát jeden tam nebyl doktor - Plha se hlásí - a měl tam prezentaci. No. Takže to je samozřejmě pravda. Ale když to začnete číst, tak nakonec z toho třeba vyjde věc jako Horizont poznání, který tamhle leží na stolku a který je praktickým vlastně důsledkem filosofie, která si dovolí se zapojit do fyziky a začne říkat něco, co úplně třeba není běžné. Filosofové už odnepaměti mluvili divná slova - atomos, viďte, to je známá historie, dále nedělitelný, což byl omyl, ale i další a další jaksi tvrzení. Aby tohle nebylo málo, tak celá řada vědců i naší doby se dopustila nejrůznějších výroků, které zcela nezapadají do oficiálního paradigmatu. Kdybyste nebyli slavní, tak vám řeknou, že jste blázen, a když jste slavní a když máte Nobelovku, tak už se tomu se říká Nobelův syndrom, tak si můžete dovolit říkat pravdu a co chcete. Víte? Do té doby to jde těžko. Takže Fermi, že jo, to je můj oblíbenec, Einstein... Fermi říká, že čím déle zkoumá - byl to fyzik, významný fyzik - zkoumá hmotu, tím víc (abych to nezvojtil) chápe, že za tím vším je nějaká (já už nevím, jak to řek) tvořící síla, tedy Bůh. Rozumíte? No, fyzik si dovolí mluvit o něčem takovém. Takže Zezulka tohlecto popsal, mluvil o tom už v dobách mého učení, před desítkami let, a mimo jiné třeba říkal to, co už dnes pochopili konečně, že vlastně vesmíry mezi sebou komunikují, a tak to, čemu říkáte Černá díra, je na druhé straně Bílá díra a je to vlastně průnik tou gravitační čočkou do řekněmež třeba toho podvesmíru. No a tou bílou dírou zase jinam. Čili ta, ten velký spád intervalu, v tomto případě gravitace, způsobí prolomení těch obvyklých háčků té reality, které se nedají snadno rozštěpit naštěstí, to bysme zmizeli, ale ony se dají rozštěpit i někdy jinak - když vám někdo zmizí před očima nebo a tak dále - to existuje, víte? Nebo se propadnete do jiného času. No. A s tou kvantovou teorií ta myšlenka toho horizontu poznání hodně a hodně souvisí. Tak, kdo ví? Třeba.
DOTAZ: Pane Tomáši, děkuji za (- aha -) večerní setkávání, funguje to, pomohlo to. TP: To je povolené tohle psát :-)
DOTAZ: V minulých přednáškách jste se zmiňoval, že snahy po dokonalosti se v minulosti se mohlo stát, že se vymaže vědomí, mysl. Můžete to prosím ještě blíže vysvětlit? ODPOVĚĎ TP: Ale to bylo o něčem trošku jiném snad. To bylo o tom, že lidé se pokoušeli vlastně ve svých duchovních snahách najít cestu a někteří z nich tu cestu spatřovali v tom, že popřeli svoji mysl. Čili šli destruktivně proti tomu, co pracovalo po miliony let a miliardy, až to došlo sem, do člověka. A oni z nějakých neznámých důvodů se domnívali, že cesta vpřed je prostě zrušit mysl. A já jsem tam vlastně vyslovil názor Zezulkův, že je to přesně naopak, že ta cesta vpřed je tuto mysl dále kultivovat a rozvíjet, ale nikoliv tak, jak byste si mohli myslet, je to jiný způsob než ten, že byste jaksi byli ještě chytřejší a tak dále, je to o určitém stupni duchovní cesty nebo postupu, který končí asi tak po dvou letech, nejdříve, u meditací a pak přicházejí meditace, které vás posouvají dál. Víte, k čemu je meditace? Ona není k tomu, abyste se cítili dobře, abyste byli šťastní, abyste něco vy sami, ale je to k tomu, abyste mohli lépe sloužit, tedy abyste byli v něčem pokročilejší. A k tomu potřebujete poznání. Vy můžete jít cestou rozumu, čili sbírat informace, ty třídit, klasifikovat - a to je jedna cesta a důležitá. Pak je druhá cesta a to je přemýšlení emoční, to znamená v té meditaci. To vypadá potom tak, že když po té přípravě projdete a jste připraveni, no tak nastoupí meditace a vy v té meditaci vlastně, po jejím skončení, najednou víte víc. Nemusíte vůbec dokonce nic studovat. Zdá se to jednodušší, není, je to mnohem složitější. A vy vlastně jakoby nahlédnete do vědomí všeho a to vědomí se s vámi spojí a podle svého stupně potom zase jaksi to má nějaké ty následky. Obojí je potřeba, i ten rozum, protože musíte vědět, kam jít a co chcete, a zároveň ta druhá část, ta meditativní, která vás posouvá, čili se měníte. Meditace je vedle karmy jediný způsob, jak se změnit, kupodivu - nebo vedle silných emočních zážitků, přesněji. Karma je silný emoční zážitek, ale nemusí to být jen karma. Meditace je tedy něco, co kopíruje tu první podobu cesty, ovšem bez utrpení. Budete třeba meditovat na svět nebo na rostlinu nebo na zvíře nebo na něco jiného - na cokoliv - na cokoliv ne, v tom je řád - a vám se bude rozvíjet vaše pochopení té věci. Na počátku můžete být klučík s mečíkem, který bude sekat kolem sebe všechny rostliny, všechno bez... nebo děvčátko, které půjde se svojí síťkou a bude takhle lovit ty tvory na břehu moře, bude je dávat do kyblíčku a pak je nechá na tom kyblíčku na tom slunci a ti tvorové se tam v podstatě uvaří, velmi pomalu se uvaří, a nenapadne ji, že by to mohlo být špatně. Ten tvor něco cítí, něco vnímá, cítí bolest. Na konci té cesty budete vnímat každého, budete vnímat jeho potřeby, budete dokonce vnímat i, když mu bude špatně. A tak dále. Čili o tom jsem mluvil. A to rušení mysli je velmi destruktivní, protože pokuď vidíme třeba některé zrozence (promiňte mi ten názor) z minulých životů a vidíme třeba velmi těžké syndromy mentálních poškození, tak u některých případů jsou to velmi vyspělé bytosti, které ovšem dosáhly díky své vyspělosti svého cíle, čili zrušily mysl. A tak se rodí v dalším životě jako těžce poškození a musí zase pracovat, často mnoho životů, než se jim vrátí to, co tak pracně zničili. Čili tudy cesta nevede. Ono je mnoho různých cest, které se vám nabízí, a vy si musíte pečlivě vybírat, co posloucháte, ale hlavně hodnotit rozumem, citem, logikou - musíte si vždycky říct:"Je to takhle? A proč? A proč by to mělo být takhle? Jaký důvod? Souhlasí to s tím, co pozoruji?" A pak si udělat vlastní názor. Takže v tom samozřejmě je, jako ve všem ostatním - ve hmotě máte také nebezpečí, když si budete zahrávat s rtutí nebo s něčím jiným, olovem nebo s dalšími látkami, no tak vám to neprospěje. A když si budete hrát zase v tom opačném gardu, v oblasti ducha, v oblasti těchto věcí, no tak se vám to taky nemusí prospět, když budete prostě vytvářet nějaké alotria. Lidé se ještě často obdivovali těmto lidem - oni usedali ve svých sedech, cvičili tento proces a měli vlastně velký obdiv společnosti. Co je to platné, ale pracovali destruktivně. Místo, aby si sedli a svoji mysl zesílili - a to je ještě špatně, neposlouchejte mě, ať se nezavedete, to je jinak - no tak pak by stejná energie měla velký výsledek. Ale oni měli špatné učitele, nepochopili to.
DOTAZ: Lidé s velkou tloušťkou mohou být také trochu - mohou mít také trochu umazáno, když nemají snahu, vůli hubnout? Třeba i po operaci? ODPOVĚĎ TP: No, to je složitá otázka, tloušťka. Proč? Tak jednak je to samotná nutrice, že jo - co jíte, kolik toho jíte - pak je to kvalita vašich trávicích postupů, pochodů, pak je to vaše mens, která může způsobit, že se třeba zvětší příjem potravy, třeba je to ta stresová tloušťka, nebo jinak, je to genetika, která vám přinese sklon k tomu, abyste využívali potravu. To by vlastně člověk měl být rád, viďte? Člověk sní jeden rohlík a už přibyde půl kila, jiný sní jeden rohlík a už umírá na podvýživu. No, tak to je. Takové ty kalorimetrické postupy, kdy spálíme nějakou potravinu a změříme, kolik to dalo tepla, jsou sice moc hezké, ale je to jenom část pravdy. Vždyť to vidíte. Někteří "vyvrhelové" můžou jíst čtyři, pět, šest obědů denně a neztloustnou, potvory. A některý se na jídlo jenom podívaj a už to tam je. O čem to je? Samozřejmě funkce střev, střevní mikroflóra a tak dále a tak dále. Je to složitá oblast, velmi složitější než současná věda vůbec uvažuje, protože ona počítá jenom v tom první gardu, že prostě je tam tolik, je tam tolik a tak dále. Je to mnohem složitější. Celý ten systém pracuje velmi jemně a vlastně vytváří a generuje látky z přijímané potravy a tu cíleně dopravuje až na úroveň buněk. To je nepochopitelné. Pro současný, současnou vědu zcela. A pak si dáte po obědě to malý pivo. A on se vám ten velejemný systém nervovým malinko, jenom nepatrně, někam posune. No tak Baváriu, po tý budete akorát jenom tlustý, ale ten nervový systém nebude poškozen. Ta má tuším nulu. No, tak.
A jelikož jsme blízko a je to jedna z první přednášek - snad jsem tady nepromítal vzpomínku na kongres? Nepromítal, že ne? Tak si ji promítnem. (Já to ještě spustím, možná, jo. A ještě prosím tě udělej za mnou, udělej to.) Už to jede. Takže jenom pro pořádek - téměř 2000 účastníků z 55 zemí světa, 140 prezentací, jeden kongresový sál tady, druhý tam a třetí byl virtuální. Předsednictvo složeno z velmi významných zástupců vědy. Měli jsme záštitu Prahy, hlavního města, a záštitu profesora doktora Julia Špičáka, CSc., který je přednostou v IKEMu oddělení - velmi významný světový vědec, opravdu velmi významný. A měli jsme také tady mnoho tedy příspěvků z oblasti vědy i z oblasti jiné. No, takže já tady promítnu vzpomínku na ten kongres, abyste viděli jako takový trošičku odlesk, spíše ne obsahu toho kongresu, ale spíš těch lidí, kteří tady, kteří tady byli. Tak.
Bhaswati Bhattacharya, MPH, MD, PhD: Žiji na třech místech na světě, a to v Benáres v Indii, zároveň v Paříži a zároveň v New Yorku. Podporuji svými aktivitami rozvoj CAM. Původně jsem vystudovala farmakologii a také veřejné zdraví na Harvardu a dále jsem vystudovala medicínu v Chicagu a v Bostonu a studovala jsem Ph.D. v oblasti ajurvédy, která má již tisíciletou tradici a také důkazy pro úspěšnost své léčby. Nicméně současný jazyk vědy nedovoluje určité pochopení těchto starodávných textů. Amarjeet S Bhamra: Moji prarodiče žili v Himalájích v Indii, ale já jsem se narodil v Kenye, nicméně teď žiji ve Velké Británii. Jsem Ind. Pracuji v oblastech ajurvédy, jógy, jyotish, vastu. Jyotish je indická védská astrologie a vastu je environmentální projektování. Pracuji v britském parlamentu a mým úkolem a mým úsilím je představit poslancům obou sněmoven tradiční indické vědy a umožnit jejich legitimizaci ve Velké Británii. Kiran Vyas: Jmenuji se Kiran Vyas a pocházím z Indie, nicméně posledních 50 let ještě žiju ve Francii. Zde jsem založil otevřenou univerzitu, kde jsou vyučovány jóga a ajurvéda. Její centrum je v Paříži. Zde se setkávají studenti v podobě různých seminářů a postupně se ze studentů stávají učitelé, protože se v této věci velmi dobře vzdělávají. Tomáš Pfeiffer: Letošní ročník kongresu dostal záštitu jednak od hlavního města Prahy, ale také od významného, světově uznávaného vědce a poslance českého parlamentu, profesora doktor Julia Špičáka, CSc., který je přednostou oddělení v IKEMu a který je opravdu velmi krásným příkladem, že obory TCIM a EBM, tedy Evidence-Based Medicine, mohou býti na jednom místě. Prof. Dr. Madan Thangavelu: Přijel jsem k vám z Cambridge ze Spojeného Království. Jsem genovým biologem a na tomto kongresu také zastupuji Ayush Valley Foundation, která má své sídlo v Kerale v Indii. Zároveň zastupuji organizaci EUROCAM, která je zároveň partnerem Mezinárodního kongresu zdraví. Mou specializací je tedy DNA, které je velkým mystériem lidstva a světa, protože je nesmírně zajímavé pochopit logiku, která je v každé buňce, v každém lidském těle, které je odlišné. Isabelle Wachsmuth, MSc, MPH: V rámci 3. ročníku Mezinárodního kongresu zdraví jsem měla příležitost sem poprvé přijet fyzicky. Předešlé ročníky jsem se rovněž účastnila, ale ty se odehrávaly ve virtuální podobě z důvodu covidové pandemie. Nicméně já jsem již navštívila Prahu předtím a je to krásné místo, kam se ráda vracím. Lidé potřebují opět objevit svou vnitřní krásu a najít holistický přístup ke zdraví, kdy budou schopni posilovat své zdraví oni sami. Toto je něco, co je velmi důležité pro budoucnost a je to přáním lidí.
POSLUCHAČKA: Já bych chtěla jenom doporučit lékaře funkční medicíny, nevím, jestli ho znáte, jmenuje se Jan Vojáček. Je to pán, co přišel teďka v poslední době s funkční medicínou a je to vlastně postavený na tom principu, že se vlastně ta východní medicína spojí s tou západoevropskou. ODPOVĚĎ TP: No, tak byl ten kongres, ale samozřejmě, že můžete získat mnoho informací i z něj. Teďka je třeba novinka, což ještě snad nikdo neudělal, nebo nevím o tom, kdy na těch stránkách kongresu jsou jednotlivé příspěvky, tedy ty prezentace, pod samostatným linkem, čili vy nemusíte procházet celým kongresem a když si najdete, co vás zajímá, tak si prostě linknete a máte přesně tu prezentaci, kterou potřebujete. Možná, že někdy v budoucnosti se objeví tedy na kongresu i třeba tato možnost, uvidíme, no. Ono stačí podle názvu vyhledat a kliknout si na to. Ano, jistě, nebo někdo vám doporučí, tak nemusíte hledat pracně. A ještě bude taky uveřejněn tedy abstrakt někdy, doufám, že v dohledné době, z toho kongresu. A už pracujeme na dalším, 4. ročníku v roce 2025. Tak.
DOTAZ: Dobrý den, na Kongresu zdraví doporučují ryby jako zdravou stravu, to ale podle vašeho a Zezulkova pohledu není v souladu s novou dobou, do které kráčíme pomalu. Proč tedy na Kongresu zdraví zaznívají tyto zastaralé a nesprávné názory a studie? Děkuji za váš názor. ODPOVĚĎ TP: Ale milá tazatelko, tak to přece není, my nemůžeme těm lidem předepisovat, co mohou a nemohou, ale můžeme vyslovit svůj názor a je na lidech a případně dalších studiích, čemkoliv, aby se prostě nacházela nějaká, nějaká rovina, která bude vnímána jako pravdivější, nepravdivější a tak dále. Ano, máte pravdu, já sám jsem, nevím 40 let, já to nepočítám, vegetarián, nezabíjím, ani ryby nezabíjím, protože nepotřebuji to. Vidíte, ještě docela žiju, no, to jsem na tom mohl být hůř, a neploužím se úplně, no a tak vůbec. No a to jsem tedy vegetarián. Jsou tu vegani, kteří, pokud - zažil jsem třeba veganské chvíle v Indii, kde jsem byl i někdy dost dlouhou dobu, a tam jsem jedl vegansky. A když se to umí, tak to jde. A když je, když je tedy taky co. Například teď v tom Římě, přátelé, to bych vám přál. Ač jsem vegetarián, musím pochválit, byla tam restaurace veganská a musím říct, že to byla naprostá světová špička a že jsem nikdy nic lepšího nejedl. A ještě k tomu to nebylo ochuzeno, jak většinou v těch veganských předpisech vidíme, že něco prostě nemůžete použít, třeba vajíčka, máslo a další. Tak to byla opravdu úžasná zkušenost a vedle toho vlastního jednání kongresu to rozhodně nezapomenu. A dokonce jsme tam byli třikrát. No a teď k tomu - organizátoři kongresu, tedy v tomto případě Institut pro tradiční komplementární a integrační medicínu, který zastupuji, kterého jsem ředitelem, nezodpovídají za jednotlivé příspěvky. A samozřejmě pokud by tu někdo propagoval něco opravdu, ale opravdu - tak to by asi nešlo, ale jinak v tom rozsahu těch názorů musí každý mít tu možnost a kdyby tu byl jenom jeden názor, tak by to nakonec nebylo úplně dobře, protože když máte svůj názor, tak vy nepotřebujete, pokud jste normální, tak nepotřebujete potlačovat názory jiného, protože jste si svůj názor nějakým způsobem vypracovali, promysleli, prozjišťovali. A tedy, pokud vám někdo přinese samozřejmě silnou informaci, která je v rozporu s tím, co si myslíte, no tak musíte uvažovat, že to změníte, samozřejmě, ale zatím tomu tak nebylo v této oblasti, za mne, a tak já doufám, že už těch svých několik let doklepám jako vegetarián a že prostě nepotřísním svoje ruce, protože to byla vlastně... Taky k tomu člověk šel postupně - kdybyste mi tohle řekla před x lety, když jsem byl náctiletý, no tak v šesti letech úžasná vize, abych nejed maso, ale úžasná, mám chuť vám ji říct, i když je hodně těžká. Tak to bylo tak, že jsem přišel do místnosti, sálek, takový kamenný stůl s deskou, takhle silnou, všecko z kamene prostě, dva průvodci v lajntuších takovejch, muž a žena, obrovská hostina, navrchu ananas, to si pamatuju, takhle tam byl, a tam zlatej talíř a na tom talíři tři žebírka. Já mám děsnej hlad, tak se na to vrhnu. "Sedni a jez!" Tak jsem jed, velmi rád. No a než jsem dojed a nasytil se, tak ta žena říká:"Vstaň a pojď!" No a já jsem trošku jako se zlobil, ale tak jsem nemohl jinak, to bylo zvláštní, prostě jsem musel vstát a šel jsem do vedlejší místnosti, nebyly tam dveře, byl tam tympanon takhle a všecko z kamene a zase stejný stůl a tam ten leintuch a ta žena přichází, ten laintuch zvedne a zcela zvláštním způsobem, bez výčitky, bez prostě čehokoliv, se zeptá:" Tak co, jak sis pochutnal?" A tam ležel můj otec a scházely z něj ty tři žebra a já jsem v té chvíli pochopil, že jsem jedl teda mrtvolu a navíc, že jsem jedl ještě mrtvolu svého otce. A to byl šok. No, tak pak trvalo rodině tak, já nevím, tři neděle než - no, celý život jsem byl potvora - tak jakmile tam byla céva nebo šlacha nebo něco, tak to už vůbec ne, ale měl jsem rád hovězí na česneku s bramborovým knedlíkem. A teď si představuju, kdyby mi někdo řekl v té době, že teda to nesmím jíst. No tak to bych ho odeslal do patřičných mezí, možná. Anebo bych si vzpomněl na ten zážitek. A pak přišel Zezulka a nějak mi to řek a já toho dne přestal a od té doby nic. Takže holt už to doklepu. A tak je to podle mého. Vlastně je potřeba, aby každý měl ten svůj čas toho. Někdo s tím přijde už rovnou, viďte, někdo to získá za života, někdo to nezíská vůbec a zůstane přesvědčen zase v jiném názoru. No, vždyť ať. Takže, milá tazatelko, nepovažuji to za žádné zpronevěření, protože když si vzpomínám na svého učitele, tedy Zezulku, tak on mě nikdy imperativně nevedl, ale vlastně dával teda ty texty a tak, abych si přečet, to už jsem byl natěšený, když otevíral tu skříni a podal mi další samizdat. Tak to už, když se blížil ke skříni, tak už jsem rost radostí, no a pak jsem čet, přemýšlel, no a on stál po mém boku, trpělivě, a čekal. A pomáhal. Takže tak to probíhalo. To nebylo žádný: "Tady já, velký Zezulka a ty budeš prostě..." To v žádném případě. Ani vy tady tak nemusíte být. To by bylo velmi špatně.
Takže s tím bych dneska asi skončil, protože už nám uběhl čas a já musím za dalším. Takže ať se vám všem hezky daří, ať poznáváte, jak je vám libo, mějte svobodu. A někdy příště zase tedy na shledanou. Až budete chtít vědět, proč jsem vegetarián, tak vám to povím, tak se na to zeptejte. S pomocí Boží a teď tedy to rozloučení. Tak. Tuto neracionální část máme za sebou, přeji vám krásný zbytek dne a zas někdy příště. Na shledanou. |
