 |
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky |
         |
Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 9. 4. 2021Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:
Zvukový záznam (MP3) Obsah:13:26 – Odpověď na předchozí třetí dotaz. 1:00:10 – V rodině tazatele říkají duchovnímu obřadu ve 20:00 hodin „slunění“. 1:00:22 – Rozloučení, pozvání k duchovnímu obřadu ve 20:00 hodin. Témata: duch, Palmové listy, 1. stupeň DUB, vegetariánství, TCIM, Biotronika Přepis videa:Krásný páteční podvečer, vítám vás při přednášce Duchovní university Bytí. Začínáme s prvním tématem, které jste nastínili, a tím je duše. Takže první...
DOTAZ: Dobrý den, jak prosím vysvětlit pětiletému dítěti, co je to duše? Velmi se zajímal o to, co se děje po smrti? Viděl v pohádce o krtečkovi, že tělo zůstalo po havárii auta ležet a duše letěla do nebe. Vysvětlila jsem mu koloběh zrození, pozorně poslouchal a pak se zeptal:"Co je to duše?" Přišlo mi to jako těžký dotaz a tak jsem slíbila, že se zeptám. Děkuji. ODPOVĚĎ TP: No, to je úžasné. Jojo, jen do Pfeiffera. :) DALŠÍ DOTAZ: Co je to lidská duše? - TP: Já je mám seřazené. A třetí... DOTAZ: Chci se zeptat na duši. Jaký je její vzorec, prvek - její vzorec při vstupu do těla, při opuštění těla a při sloučení s Jednotou. A kam spadá éter? ODPOVĚĎ TP: Dobře. Tak vzhůru do toho. Duše je zcela zákonitý a přirozený produkt existence toho, co nazýváme vesmír, Tvůrčí dílo, realita či nějak jinak, protože to, co je, podléhá jakémusi logickému vývoji. No a když začíná existence časoprostoru, tak není nic. Dokonce ani světlo, které by se někde vznášelo. A pak naráz je z toho "nic" vydělena nepatrná část - je opravu nepatrná - a je to velmi složitý filosofický problém, protože to "nic" je nekonečno, bezhranično, všeobsažno a má jen jednu vlastnost, kterou nemá náš prostor, a to je projevení. A tak se toto malinké "nic" začne dělit a rozdělí se na své základní části. Vzniká tak čtveřice prasil - staří říkali živlů - a to dostředivost, odstředivost - čili dostředivost, odstředivost - žár a klid. Toto dělení ale není tak jednoduché. Je složitější v tom, že i to, co je tvořeno, není jednotné - z jistého pohledu. Ono to je jednotné, protože co se tvoří, je vlastně jenom převedení toho, co existuje v tom bezprojevení, do projevení. Takže všechno to, co je na druhé straně, je i v tom projevení, jen to má jiný charakter. Prostě je to roztažené, je to existující, z našeho pohledu. No a tak se vytváří jeden díl, který nazveme hmotou, druhý díl, který nazveme duchem a třetí díl, který nazveme vitalitou nebo energií. Energie navštěvuje hmotu i ducha a dává dynamiku pochodům a procesům, které jsou v nich skryty. A tak, když spojíte kyslík s vodíkem, tak to většinou bouchne. A tak dále a tak dále. Zatím je to anorganické - z našeho pohledu - tedy neživé, je to neživá hmota. Ale jak postupuje život hmoty, přes všechny ty fáze, kdy je to napřed pouze plazma - žádný atom, žádná částice, žádná molekula - ale později ten vesmír chladne a vytvářejí se koncentrované části této plazmy, které tvoří zárodky prvních atomů, molekul a jejich částic a subčástic. Tak je to i v duchu. Ten duch je přesným obrazem hmoty. Dalo by se říci, že je to zrcadlení - čili jak nahoře, tak dole. To znamená - jak v duchu, tak ve hmotě a naopak. A když přijde ta složitost do určité fáze, začíná revoluce. Původně jednoduché části - vodík a další - se začínají složitět. V jádrech supernov a jiných velkých hvězd se tvoří těžší prvky - železo a další - a nakonec přijde chvíle, kdy můžou vzniknout tedy aminokyseliny a další složité látky, které mohou být základem života. A teď přijde to, nač se ptáte - vznik duše jako oddělené části vědomí. Protože do této doby bylo vědomí vlastně v jiné formě. Bylo to vědomí anorganické hmoty. A když dojde k tomu propojení této anorganické hmoty s tou duševní částí, začíná vznikat to, čemu říkáme bytostný život. Ono to vědomí anorganické hmoty je výraz trochu s licencí. V konečné fázi budeme vnímat celý tento problém ještě úplně jinak. Ale já se teď vyjadřuji jako člověk, jako ten, kdo se ptá. Takže máme tady najednou hmotu - která je nesmírně složitější než ta základní, anorganická - a máme tady duševní část, která je nesmírně složitější, než je duše neživé hmoty. Má základní vlastnosti: je to tedy schopnost učit - tu má i anorganická hmota, protože ona svým způsobem tak, jak prochází svými změnami, chemickými reakcemi a tak dále, tak to je také změna, jistým způsobem vtisknutá, tedy učení - ale ta nejzásadnější změna je vytvoření pojmu "Já". "Já" jako odděleného "Já", které stojí v tom prostoru, ten prostor vnímá, pozoruje, učí se a tak dále, ale není tím prostorem - zpočátku velmi minimálně a jak vystupuje vývoj dál a dál, tak se s tím svým prostorem tato duše stále sjednocuje více, tedy ona vlastně prochází svým vlastním duchovním vývojem. Duše je tedy něco jako nepatrný kousíček, který se rozdělil přesně stejně, jako se rozdělilo základní vědomí všeho. Protože na počátku není žádná bytost - Bůh není bytost, Bůh je vědomí všeho, bez jakýchkoliv hranic - časových prostorových, jakýchkoliv jiných. No a bytostný život je zase značen tím omezením. On vnímá to, co doposud načerpal ve svých zkušenostech, vnímá to, kam dosáhne svým smyslovým vnímáním a tak dále. A to se stále prohlubuje a prohlubuje... až k člověku. A vy se ptáte na lidskou duši. Takže je to duše prvního, v našem případě stupně Homo, člověk - poté, co jsme měli za sebou všechny ty myriády času v rostlinách a ve zvířatech. Čili jsme první zvíře, které je člověkem. Máme tedy navíc již možnost aktivity cílené nebo mnohem cílenější, než je tomu u zvířete. Zvíře žije aktivním životním projevem - hýbe se a reaguje na okolí, na rozdíl od rostlin, ale ještě pořád pasivní ve svém vývoji, víceméně. Nezaměňujte pasivitu vývojovou se sbíráním zkušeností, to by byla chyba. Když mluvím o aktivitě, tak to znamená již vědomý proces, který nejde jen cestou karmy a příčinných a následných dějů, ale je to něco jako prostě již schopnost syntézy nebo schopnost učit se o stupeň dál. Nebo jak bych to nazval. Takže duše je přímý důsledek tvoření našeho světa - rozdělením Boží části. Proto se také někdy říká, že duše je Boží část, je jí nejblíže. Svým způsobem je to pravda, až na to, že čím níže stojí daný zrozenec - ať už je to rostlina, zvíře nebo člověk - tak tím je tu větší jakoby rozpor nebo rozdíl mezi tím, co je Boží jiskra, Boží vědomí a co je bytostná jiskra. A aby to bylo ještě zamotanější, tak ta Boží jiskra je vždy plně přítomna v každém životu, vlastně ve všem - a to, že si to neuvědomujeme, je pouze stav, ve kterém se nacházíme, vývojový stav. Ale ve skutečnosti je to všechno ještě jinak, aby to nebylo tak jednoduché. Takže duše je vlastně část Prazákladu, který stojí před vším tvořením - času, prostoru, vesmíru. Představte si, že není nic - nejsou žádné hvězdy, žádné galaxie, doslova nic - jedna velká nekonečná nula. Ale i to je zase mnohem složitější. Museli bychom si dlouho filosofovat, abychom pochopili, jak že to je doopravdy. Protože na konci je zdánlivé popření i toho, co vnímáme jako neotřesitelné pravdy. Ve skutečnosti žádný vývoj není, vše je. Je to jen způsob, kterým jsme schopni konzumovat existenci našeho prostoročasu. Ale všechny stavy - tedy všechny vzniky vesmíru i všechny zániky - existují v nekonečném "Jsem". Takže to je zase jiný pohled. Ale to bychom museli povídat hodně dlouho a jako lidé bychom tomu mnoho nerozuměli. Takže tak. Duše je nesmrtelná, na rozdíl od hmoty, která je nesmrtelná jinak. Když "zaklepeme bačkorama", tak po nás zbyde tělo a to tělo se zdánlivě zničí - ale ono se nezničí, ono se rozloží. V různých stupních rozkladu - bakteriálního, či jinak, nebo spáleno, či jinak - se nakonec vrací ve své podobě. Čili z toho velkého prostoru vezmeme svoje atomy, které tvoří naše tělo, a opět je zde po své smrti vrátíme. Čili ani hmota těla není smrtelná, trvá stále. A někdo jiný, třeba za 1000 let nebo za milion, zas použije náš atom uhlíku, aby mu narostl třeba nehet. No. A ta duše, tam je to úplně jiné než ve hmotě. Duše se přerozováním v žádném případě nemění tímto způsobem, zůstává konzistentní. Bůh má rád dualitu - čili napravo, nalevo. Nalevo je jiné než napravo a napravo je samozřejmě jiné než nalevo. A tak je to i v tomto případě. Čili duše nezaniká, trvá, nese si svůj náboj, svůj dosažený stupeň a vtěluje se do různých osudů, které vnímá jako svůj život a které ji formují, ona si je vybírá tím, co vlastně ve svém životě preferovala, co tvořila - a když vybírá, tak samozřejmě si potom taky nemůže mnohdy stěžovat, víte? To je ten známý vtip, když si stěžuje manželka na muže, jakou že má teda, jakou má smůlu, že má tak strašného muže po svém boku a on se na ni podívá a řekne:" No vidíš, to jsi musela být pěkná "mrška", že jsi dostala zrovna mě. Takže ono to je všechno svázáno vztahy. A na konci, ve své moudrosti, nakonec pochopíte, že vše je dobře, a zároveň nebudete nikdy podporovat nerovnováhu, tedy negaci. Takže tolik k tomu. Někdy příště zase třeba napište. A teď - vzorec při vstupu, vzorec při opouštění a sloučení s Jednotou - to jsou hodně troufalé cíle. Takže ten vzorec pro vstup je poměrně jednoduchý: velká "Pravda" nebo velké "Bytí" nebo velký "Zákonodárce", kterým jste i vy, jako vše, vás přivede do určitého místa, času, rodiny atd. - pokud nebudete klonování ovšem, samozřejmě, v Petriho misce. No a někde se narodíte a žijete tím pádem další osud, který vnímáte, jako jsem řekl, jako svůj. Spojení s tím tělem bývá někdy mezi třetím až devátým měsícem - myslím duše rodícího se člověka. Někdy je potřeba velkých změn, takže se tak děje záhy - někdy po třetím měsíci - jindy je kvalita rodiče i zárodku podobná, není třeba mnoho měnit, takže duše jedná zcela racionálně. Takže to je vstup. Děje se tak jakýmsi nasazením na hmotu toho budoucího zrozence. Čili do určité doby je to genetika, dělení buněk a všechny ty faktory, které uvažujeme, a od určité doby je to naráz vědomá bytost - může být již od třetího měsíce. Opuštění z těla, to je zase jinak složité. Existuje způsob, kterým lze vrátit určitou, v určité situaci i odcházejícího, a užívá se k tomu určitého místa v těle, ale bohužel toto vám nebudu více komentovat. Tedy je tu jakýsi proces, který znamená, že tělo se oddělí a přetrhne se nitka - ta nitka nás běžně spojuje při beztělných stavech - až nakonec jsme zcela svobodní a pokračujeme. Je to proces vlastně velmi rychlý, žádné desítky dní, kdy byste byli spojeni s tělem anebo v něm nějak přebývali, to vůbec není možné. Většinou se hned vidíte třeba od stropu pokoje, kde vás resuscitují, nebo podobně. Jako všechno má i toto svoje výjimky, a tak neříkejte nikdy "nikdy" a nehledejte nikdy jen jednu pravdu, byl by to hluboký omyl. Jak už jsem řekl, svět vzniká dělením základní části - dělení znamená, že máme jednu i druhou a vše mezi nimi, a tak je konstruován i veškerý problém, ať už je fyzikální, chemický, jakýkoliv jiný a tento problém je nakonec pochopitelný skrze analogii a skrze používání stejného stejným. To je veliká síla, kdy lidský duch může zalétnout tam, kde by jinak vlastně správně neměl mnoho šance poznání. Takže to je to opouštění těla. No, vzorec sloučení s Jednotou - vzorec, to je trošku slovo... i v předchozích případech mi připadá poněkud méně vhodné, takže řekněmež stav, lépe bych řekl, že je to stav - a to je stav, který jsem už mnohokrát se pokoušel se ho dotknout v přednáškách a je to stav, který nutně musí souviset s prvotním stavem před rozdělením. Čili máte-li se přiblížit Jednotě, musíte s ní rezonovat. Aby to mohlo být, musíte se změnit, určitým způsobem tak, aby ta rezonance nastala. Je to stejné jako s ladičkou - jestliže vaše frekvence vlastní bude jiná než zvuku, který přichází, nebudete se rozechvívat. Když ale bude stejná, tak budete rezonovat až, až. Takže je to o tom dokončení toho procesu změn, který vyústí v vědomí, které je téměř identické s vědomím Božím, jen - nebo se stavem Božím, přesněji - jen zbývá ještě posledních několik milimetrů cesty, i ty jsou rozhodující, a tak leckdy budete stát před branou Boží na konci těchto cest, za miliony let, a budete čekat, jestli budete vpuštěni a - v pokoře budete čekat - až v jedné chvíli se to stane, dojde k propojení, splynutí, zmizíte jako oddělená bytost a stanete se bytostí všeobecnou, vším. Kam spadá éter? Éter spadá do velmi úsměvné oblasti. Myslím si, že na tohle téma se připravuji vyjádřit v knize, která ještě nevznikla. Tak snad až potom. Tak, pětileté dítě už máme.
DOTAZ: Mám velký zájem nechat si číst z palmových listů, je to možné v ČR? Pokud vím, ano, ale doporučil byste mi případně přes koho? ODPOVĚĎ TP: No, já si myslím, že u nás je možnost velmi kvalitního čtení a pokud bych měl něco doporučovat - necítím se docela, ale...- tak bych doporučil toto: takže www.nadi.cz Zkuste se zeptat tam. Až zjistíte, co zjistíte, tak mi třeba napište, jak to bylo v souladu s tím, co žijete a případně i to, co jste žil následně. Bude to určitě pro mě zajímavé, neb mám takovou drobnou libůstku - rád sleduji jasnovidce a tyto věci. A možná ani tak ne kvůli sobě, já důkazy nepotřebuji, ale spíše kvůli vám, protože je to dobrý příklad, aby byly rozbourány dosavadní materialistické teorie lidí, kteří často nevidí na špičku nosu.
DOTAZ: Mohl byste prosím pohovořit o mókši. Jedná se o čtvrtou vývojovou fázi. Mám otázky: Kdy jí člověk dosáhne? Jakým způsobem musí být člověk duchovní vyspělým? A co se děje v této době? A co bude následovat dál? ODPOVĚĎ TP: No, já se budu vyjadřovat jiným slovníkem. Takže v této chvíli jsme první lidé, tedy před námi už jsou jenom zvířata. Přesto vidíte obrovské rozpětí lidských vlastností a kvalit a hloubek, od zcela primitivních, což není urážka, je to tak - jak bychom poznali ty dokonalé, kdyby nebyli ti primitivní? - tak od zcela primitivních, kteří se teprve v tomto životě a světě rozkoukávají v lidské formě, až po velmi vyzrálé a zkušené duše, které přesahují často o sáhy to, co si jen představujeme, že je možné. A přesto je to stále jen jeden druh, tedy Homo, prvého stupně. Zanedlouho se možná vyvine další druh lidský. Stejně jako kdysi byla žížala a pak přišlo něco vyššího a bylo to pořád zvíře, tak nyní to bude pořád člověk, ale bude to vyšší vývojový druh. I on bude mít rozpětí svých vlastností. Na počátku, při prvním vstupu, bude primitivní ve vyšším druhu. A pak se bude stále rozvíjet do oblastí, které jsou nám nepochopitelné. Jsou nepochopitelné i ty počáteční druhy, protože - to máte jako třeba s tím pejskem: on má mnoho vlastností, které se blíží lidským vlastnostem, je třeba jako tříleté dítě, ale přesto většinu z toho, co člověk je schopen obsáhnout, on neobsáhne nikdy, i kdyby jakkoliv chtěl. A tak je to i s člověkem versus vyšší druh lidský. I nejvyšší vyspělý našeho druhu je stále oddělen poměrně velkým vývojovým skokem - protože než nastane ten další krok, tak se ten život vyvíjí v bezvtělení, aby tam vznikla jistá mezera. Čili ono to není kontinuální, ono je to kvantované, jsou to kvanta. Jsou to vývojová kvanta, která se podobají přeskoku přes elektrodu v oběžné dráze atomu. Také to není tak, že elektron si prostě zvýší energií a zvětší svoji dráhu a pak zase ji sníží a zase ji zmenší - kdepak. Je to tak, že obíhá po své dráze a sbírá energie. Jestliže stoupne ta energie, přeskočí do vyšší valenční sféry a zde opět obíhá a - záleží na tom, co se děje dál - přeskočí do další nebo ulétne z atomu vůbec nebo naopak. A tak dále. Čili tak je to i v té duchovní oblasti. Pak přijde další, ještě vyšší lidský druh. Kdo ví, kolik jich bude. A až budete na konci téhle cesty, tak nastane přelom, skončí věk lidí - stejně jako byl věk rostlin a byl věk zvířat - tedy skončí třetí vývojová fáze, tedy věk lidí, a začne poslední fáze, která už není značena přerozováním, zde se nepřerozujete, ale pracujete ve své aktivní pasivitě až do konce - před ten trůn Boží - a tam tedy dokončíte svoje poslání. Někdy pozorujeme, zvláště ve východních směrech, představu, že člověk pracuje a žije proto, aby byl šťasten - tedy cílem je štěstí - je to hluboký omyl. Jste-li vším, tak jste vším dobrem i zlem světa, jste vším štěstím i neštěstím - já vím, že to těžko jde pochopit, ale tak to je - jste každým časem, každým rozměrem, prostě vším. To je stav, který vás čeká všechny na konci. Všichni z vás, kteří mě posloucháte, budete na konci takto pracovat. Je to otázka jen různě dlouhých časových intervalů. Pak přijde splynutí a po tom splynutí jste vším - i vším, co je rozejito, co je rozděleno. Čas ani rozměr ve skutečnosti není. Je to všechno jinak. Jen lidský tvor ještě - logicky - nemůže stačit na tyto otázky.
DOTAZ: Je známým faktem, že lidé, kteří překonali takzvaný zážitek blízké smrti, po opětovném návratu do života celosvětově velmi kvalitativně změnili svůj životní styl a svůj vztah k věčnosti. Otázka: Kdyby se po přímé přípravě, pod duchovní supervizí někoho, kdo s tím má sám zkušenosti, naučili lidé ve světě frekventovaněji vystupovat z těla a vycestovat do astrálu, nebyl by to signifikantní krok k zásadní duchovní přeměně, napříč náboženskými spirituálními prioritami, na základě specifické osobní zkušenosti? ODPOVĚĎ TP: Nebyl. Protože ta otázka tak úplně nepředpokládá životní realitu. Víte, to máte tak: v životě vždycky můžete jít cestou rozhodnutí, tedy magie, nebo stavu. Jsou ti, kteří jdou a jakoby prožívají nebo konzumují stav, který z té cesty vychází. Jsou ti, kteří tento stav chtějí vytvořit. Samozřejmě, že tu má být silná touha po Bohu, silná touha po dokonalosti, vývoji, to ano, ale musí to být touha, která nepředepisuje, která se ptá: "Bože, jak mám jít a co mám činit?" Má to být cesta aktivní, od určitého stupně, a jindy pasivní, do určitého stupně. A proto nelze zevšeobecňovat, protože svět bude takový, jaké procento duchovně vyspělejších či duchovně nevyspělejších lidí v něm bude v té chvíli zrozeno - z osudových důvodů. Tedy i to, jak vypadá svět, je součástí širokého koryta Osudu. Mají-li tu nastat určité osudové události, musí tu být, zcela logicky, přímá souvislost i s těmi, kteří v té době a čase jsou zrozeni. Proto není náhodou, jestli prožijete válku nebo nějakou jinou věc - a tak dále a tak dále. No, takže jistě chápu tu touhu po tom, aby svět byl lepší. Potíž je v tom, že pokud budete vystupovat z těla na základě svého rozhodnutí, tak to nebude pravděpodobně zcela správně, protože duchovní stavy mají přicházet. Zpočátku nám je dávají nevtělení průvodci, bratři, andělé, nebo jak to nazvat, a později jsme jich stále více schopni sami. Ale to už jsme na úrovni těch svých bratří. Víte, lidský tvor je ještě jako dítě, tak trochu primitivní - a tak se dívá, jak někde něco vidí, něco pozoruje, o něčem si něco myslí - a stejně jako dítě by to chtěl, ale ono to ještě mnohdy není opravdové, není to doopravdy. Aby to bylo doopravdy, tak to je na dlouhé povídání. A mimochodem - to je poznat. Čili až váš duch dostoupí do stavu určité vlastní svobody, schopnosti kritiky i lásky, pak pochopíte, během pár slov - ať vám předkládá, kdo chce, co chce - jak že to je. A vy to nebudete v ošklivosti komentovat a budete si říkat: "Však on si na to přijde, je to jeho stav, jeho stupeň." A to už budete mít napůl vyhráno, protože pak k vám budou moci přicházet i ty stále hlubší a hlubší stupně poznání, budete prohlubovat svoji sounáležitost, tedy lásku, a schopnost vnímat okolní chyby, svět tak, aby to bylo pro vás nepoškozující, ale naopak, abyste tvořili kolem sebe tedy stále více dobra. Kdykoliv vás bude démon odvádět proti druhým, kdykoliv budete vlastně následovat tyto kroky - on vám to totiž nabízí, víte, a na duchovní cestě to potká každého z vás - v jisté fázi začněte vidět daleko ostřeji všechny chyby, které jsou. Jsou to děsivé chyby, opravdu děsivé - v této chvíli, v tomto století snad největší, jaké kdy byly, i přesto, že si to naprostá většina lidí neuvědomuje. A přesto, nejsme tu od toho, abychom tepali tuto dobu, abychom ukazovali na ty, kteří se nejvíce nebo méně proviňují - to už máte jedno - proti Řádu, Bohu a všemu, abychom nastavovali nějaký "spravedlivý a jediný" řád, kdy všichni budou muset konat podle nějaké šablony - to by bylo velmi padlé, bylo by to proti Bohu. Jedním z úkolů je najít si vztah k tomu, co je, a přijmout to. Potom půjdete dál. Proto akce typu celosvětové nějaké hnutí těch, kteří by nikdy nemeditovali normálně a sami, se stávají často obětí predátorů z duchovní oblasti. Tak pozor na to. Vše má svůj čas, správný čas. Někdy i představa o sobě, že mohu něco více, než mohu, může být stejně zhoubná jako chybný čin.
DOTAZ: Srdečně zdravím. Prosím, můžete rozvést bod 7: "Nestačí být jenom dobrým, Osud by tě zlomil v příštím životě"? OPDOVĚĎ TP: Ano, vy se dotýkáte slibu posluchače University Bytí prvého stupně, který jsem dostal od svého učitele Zezulky, jak jinak. No, ono je to logické. Lidé si myslí nebo představují, že jakékoliv nekonání zla, tedy dobro, je zcela bezpečné. Není to pravda. Pokud nebudete sami sebou - tím neříkám, že máte konat zlo, proboha - ale jinak: vezměme to z druhé strany - když dostanete moudrý text, geniální a vy, bez toho, aniž byste jej přijali svým vnitřkem, se pouze ukázníte, tak skutečně přestanete konat to, co byste jinak konali, kdybyste tento text neměli. Zdánlivě je tedy všechno v pořádku. Jenomže zákony BYTÍ jsou univerzální a všetrvající, a tak tímto činěním výrazně zlepšíte svoji osudovou linku - najednou máte lepší podmínky, lepší rodinu, více peněz a všechno ostatní. Jenomže v tom dalším životě s těmito možnostmi pak naděláte daleko větší paseku, než kdybyste šli postupně. Proč? Protože máte k tomu nástroje. Tím minulým životem jste si k tomu vytvořili něco jako, řekněmež, lepší podmínky, a tak můžete využívat, třeba právě - když to shrnu, na to dnešní oblíbené téma - více peněz. Jenomže - jak? Zlatá mládež - říká vám to něco? To jsou lidé, kteří se narodí do dobrých rodin, v uvozovkách, kde není problém - a pak to končí často pouze popíjením, večírky, drogami a tak dále a tak dále - nevyužíváním toho, co člověk dostane. Protože člověk je odpovědný za to, co má, představte si. A tak, když to nevyužíváte, tak v podstatě se proviňujete. Nebo - proviňujete... prostě nekonáte to, co máte. Jak bych to řekl? Je to vaše cesta - dobře - ta cesta má své následky, ty následky nejsou trestem, ale jsou jenom dalším dílem, logickým dílem té cesty. Tak budete bohatý muž, půjdete kolem žebráka a utrousíte: "Kdybys něco dělal, ty nýmande" - a nedáte mu nic. No tak hned v příštím životě tam budete sedět vy, abyste pochopili, jak se věci mají. A možná, že stejně, jako ten žebrák, v tom budete zcela bez viny, protože ten osud bude takový a vy samozřejmě dostanete jen to, co máte, no a tak bude nutné, abyste zažili tuto rovinu možných dějů - tedy bez viny, ale přesto jako s vinou dostanete těžký osud a budete se učit. A pak to půjde dál. Dokonce čím víc toho máte v osudu, tím je to nebezpečnější z hlediska udržení, protože potom by se mohlo lehce stát, že zneužijete. A tak dále. Kdybyste byli jenom ukáznění - tedy jenom dobří a ne moudří, tak je to cesta do pekel. Musíte rozvíjet nejenom dobrotu, ale i moudrost - aby to byla rovnováha. Jinak se neudrží. Je to podobné, jako když dostanete do ruky Jumbo Jet a nejste pilot, neumíte řídit velká letadla, ale přesto v něm sedíte. Většinou to končí špatně - ale někdy ne, záleží na tom...
DOTAZ: Jakým způsobem se lze v této době dostat do prvního stupně Duchovní university Bytí? Jsem vegetariánem, mám zájem se o biotronice a metodách duchovních cvičení v rámci DUBu dozvědět více. Vaše přednášky a působení poslední dobou pravidelně sleduji, povědomí o tom, co děláte, mám již řadu let. ODPOVĚĎ TP: Ano, samozřejmě, že duchovní oblast - jako žádná jiná - není vlastnictvím žádného člověka, jen se lišíme v tom, do jakého stupně jsme na svých cestách životy došli. V tom je jediný rozdíl. Ale vlastnictví to není ani u jednoho, ani u druhého. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Má členství v prvním stupni nějaké další podmínky než vegetariánství? V souvislosti s Covidem ani nevím, kdy budou veřejné přednášky, nemůžu s vámi konzultovat. ODPOVĚĎ TP: Ano, je to pravda a musíme tento stav přijmout. V podstatě již téměř rok jsme vlastně v této oblasti silně omezeni. Možná, že to je také nějaká zpráva, kterou dostáváme od Osudu, abychom viděli, jak se všechno může rychle změnit za krátkou dobu. Jen pár týdnů a dnů a je všechno jinak a jest otázkou, jak dlouho bude trvat návrat do běžných kolejí. A tak i tady se dá říci, že jsme něco nestihli - nebo stihli - tak to prostě je. Stejně jako jsem se mohl minout já se Zezulkou a on mohl zemřít a v životě jsem ho nemohl potkat - a bylo by to stejně reálné, jako to, že jsem se s ním potkal a stal jsem se jeho žákem. Tak i tady. Musíme ještě chvilku počkat, snad to dopadne dobře, uvidíme. Chápu tu potřebu, uvažuji o různých variantách, ale ty varianty jsou jen úvahy, protože realita nám nastaví hranice. To, co má mít posluchač prvého stupně, je tedy samozřejmě zájem o Zezulkovu filosofii. A jestliže pozná, pochopí - v rámci možnosti - že tu je to, co by chtěl následovat, že je to nosné, že by chtěl jít tou cestou, pak se má rozhodnout: ano, touto cestou půjdu. Složí slib. Ten slib je konán vlastně jako vyjádření, je to manifest připravenosti, nezneužít všechno to, co se zde vlastně dozvíte, protože by to bylo v některých případech i nesmírně velkým proviněním. Protože například duchovní cvičení nemůže dělat člověk, který nedojde do bodu, kdy může. Ne proto, že by to bylo nějaké elitářské nebo sektářské, ale proto, že nepřipravený člověk se může velmi, ale velmi poškodit. A proto jako učitel Duchovní university Bytí vždy velmi striktně trvám na tom, aby to tak bylo, i když mnohým se to nelíbilo a mnozí to chtěli různě obcházet, a tak dále a tak dále, ale i kdyby se tak stalo bez mého vědomí, je to vždy veliká škoda jich, nikoliv moje, já z toho nic nemám. A tak jenom jsem byl pověřen svým učitelem, abych dbal na některé tyto podmínky. Takže promyslet, nikoliv se ukáznit, to v žádném případě, ale promyslet všemi způsoby dosažitelnými svůj vztah k nezabíjejí. Pak také promyslet svůj vztah k neničení sama sebe - promyslet, jestli musíte brát alkohol, kouření, drogy či jinak, protože ten, kdo ničí sebe, nemůže pokračovat směrem ke světlu. No, když tohlecto promyslíte a budete chtít jít Zezulkovou cestou, no tak se musíte stát žákem Zezulky. A pokud se jedná o první stupeň, tak prostřednictvím mým vám budou přednášena praktika - duchovní praktika. Čili konkrétní cesta - co a jak činit tak, abyste po této cestě šli co nejlépe. A pak už záleží jenom na vás, jak půjdete - rychleji, pomaleji, vůbec ne...Není nic předepsáno, nic není povinné, vyjma těch základních omezení - nebo jsou to omezení? - jestliže něco by bylo poznáno jako přirozené, pak to přece není omezení. Když neberete cyankáli každý den, tak to přece není omezení, je to normální. Normální je neotravovat se cyankáli. A abyste to mohli posoudit, musíte o tom přemýšlet - hluboce - a potom najít svůj osobní vlastní názor. Jinak by to bylo opravdu k ničemu. Když budete vegetarián proto, že vám to řekl nějaký Pfeiffer nebo někdo jiný, Zezulka, tak to nebude k ničemu. To bude muset být ve vašem srdci, pochopené, promyšlené, přijaté - a to na základě jak intuice, a tak ale i rozumu. Čili nejde o to mít jen jednu stranu, musíte jít vždy dvěma kroky - nalevo, napravo, nalevo, napravo - to je cesta. A jestliže je něco pravda, tak je to pravda, ať to kolem vás říká tisíc lidí jinak, nebo celá společnost. Už mnohokrát se v dějinách opakovalo, že lidé měli nejrůznější názory a nejrůznější společenskou prestiž, ale nakonec se vždy ukázalo, zda měli nebo neměli pravdu. Takže toto je takové jenom velmi stručné dotknutí se té problematiky.
DOTAZ: - TP: Oj, to je dlouhé. - Doposlouchali jsme dnes večerní pořad Historie.cs "Když neléčí lékaři" na ČT24. Byli jsme rádi, že vám tam dali alespoň trochu prostor k vyjádření. Jsem laik, úplně obyčejný člověk a dovolím si tento poznatek: vyjádření hosta - fyzika, internisty, že lékaři by přeci nebyli takoví, že by zamítli spolupráci, když by u léčitele byla prokázána úspěšnost - myslím, že řekl, že by nebyli takoví hlupáci - tedy, mírně řečeno: Jak může někdo zpochybňovat všechny léčitele? Jak dávno, dávno to je, co pan Zezulka chtěl spolupráci. Jsou důkazy o úspěchu léčby biotronikou. A co ještě zástupy lidí u vás, z celé republiky, roky, stále se vrací, jsou další, noví, protože si to řeknou, jak jim bylo pomoženo. Proč by za vámi jezdilo tak hodně lidí, kdyby jim biotronické působení nepomáhalo? Proč o tom nemluví? Ach jo. ODPOVĚĎ TP: Ale oni mluví. Podívejte se, to máte tak - to je mnohem složitější otázka, které se dotýkáte. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Vždyť jen moje rodina - pomohli jste ke zdraví mně, manželovi, dceři, vnučce a mamičce. Prostě je nehoráznost šířit mezi lidi v médiích takovou skepsi a nepravdu. ODPOVĚĎ TP: Já si myslím ale - že účast skeptika v tom pořadu byla velmi cenná - na rozdíl od vás - protože vlastně na podkladě předložených reálií, fakt docházelo k určité diskusi. A ta diskuse postupně může vést k něčemu, co bude konstruktivní. Myslím si, že zde přítomný skeptik nebyl ještě až takovým skeptikem, s jakými jsem se kdysi setkával v minulosti. To bylo ještě úplně jiná káva. A teď trošku se zamyslet nad tou skepsí: skepse vychází jednak samozřejmě z negativních zkušeností - tedy mnohokrát zklamání, mnohokrát zkušenost, mnohokrát bez výsledku - pak je to ale i nastavení člověka. Vezměte si, že pracujete dlouhodobě v nějakém oboru, který má určitý systém. Ten systém je zavedený a je všemi respektovaný a chápaný jako samozřejmý. A pak se objeví úplně jiný postup, jiný způsob myšlení, a tak člověku - každému - dá trochu práce, než se do toho jakoby vnoří. Je to také přirozené. Je to nechuť často k novinkám. Platí nejenom pro vztah medicíny a nemedicíny, ale platí i uvnitř vědy jako jeden ze zásadních problémů a brzdy vývoje, protože leckdy je vykládána skepse, která je patologická, za správný stav. Ale na druhou stranu - máte třeba nějaký pokus, ukáže ve fyzice úplně novou oblast, ten pokus se udělá a pak najednou se nedá zreplikovat nebo se ukáže, že tam byla nějaká drobná chyba, která způsobila chybu v interpretaci a tak dál. Samozřejmě každý z těch fyziků se bojí toho, aby nebyl jaksi zneuznán, aby udržel své dobré jméno, a tak ho vede opatrnost k tomu, aby tedy nesouhlasil se vším. Je to chybně nastavená logika vědy. Věda v tomto případě, podle mě, se dopustila velkého omylu. Není chybou se mýlit, absolutně ne, chybou je neudělat to, co pozorujeme, co se nabízí, nevydat se tou cestou a nezjistit nakonec třeba, že to je nesmysl. Rozumíte? Protože cesta ke smyslům je lemována tisíci nesmysly. Takže je to mnoho dalších faktorů: někdy je to i oborová nevraživost nebo další a další - nechci to tady všechno rozvíjet. Každý člověk je trochu jiný, každý člověk to má trochu jinak, a tak se trochu toho skeptika malinko zastanu, v tom televizním pořadu, a znovu připomenu, že by mohl být ještě mnohem vyhraněnější ve své skepsi, která by ale potom byla ještě více neproduktivní pro proces hledání pravdy, ale i pro vlastně chápání veřejnosti v této oblasti. Když člověk je nějak nastaven, tak hledá to, většinou, co s tím jeho nastavením rezonuje. A tak, když jsme třeba vydávali knihu Alernativní medicína ve světě, která je nejlepší, podle soudu mnoha profesorů, světových profesorů, nejlepší knihou, která z této oblasti byla, jsou to plně indexované texty a - je volně ke stažení, mimochodem, na stránkách www.dub.cz - takže když jsme ji vydali, tak vlastně se krásně ukázal ten určitý rozpor mezi tím, co se například dozvíte na fakultě nebo v jiných vzdělávacích ústavech, a mezi tím, jaký je stav současné vědy. Paradox je v tom, že údaje zde uvedené - některé jsou například z největších a nejprestižnějších databází, jako je Cochrane nebo PubMed při Americké nadnárodní zdravotní knihovně. Jsou to naprosto respektované databáze, které zde tuto oblast mapovaly, a zjišťujeme, že zde jsou nějaké metaanalýzy a tak dále, prostě velké množství jakoby informací, které byly získány vědeckým postupem. A je jedno, jestli je to na počátku observace, čili ten nejnižší stupeň, anebo další. Víte, já jsem byl i na kongresech, kde se předváděly vlastně zprávy, které se týkaly čtyř, pěti, deseti pacientů - a vůbec nikomu to nevadilo. Bylo to vnímáno jako normální, samozřejmé. A tady je vidět jistá vlastně jakoby, jistý dvojí metr. Když jde alternativa do oblastí vědeckých, tak se dozvídá, že nemá stovky a tisíce tedy dokázaných případů a že to je celé špatně. Takže i v tom vidím jistý nedostatek a vznikající Platforma, která tu je, se má snažit vlastně ty jednotlivé postoje sblížit tak, aby bylo vnímáno - podívejte, když si něco přečtete v prestižním vědeckém časopise, tak budete doufat, že je to v pořádku. A zpravidla bude, pokud nedojde k určitým posunům. Já nevím, před nějakým časem vystoupila šéfredaktorka a šéfredaktor jiného nejprestižnějšího časopisu s tvrzením, že v této chvíli je významné množství i publikovaných studií ne zcela přesné - když to řeknu velmi hezky. No a to jsme v oblasti vědy a těch nejpřísnějších podmínek. Čili všechno má svoje přednosti, má i své nedostatky, jistě. Na jedné straně je to, řekněmež, extrém, kdy někdo uveřejní zcela falešnou studii, na druhé straně je to přirozenost, kdy vlastně výzkumný tým se pouze v nejlepší víře může trochu nebo více mýlit. A tak dále. Ale všechno je to o komunikaci. Když se lidé začnou zajímat o tyto věci, tak je to také dvoukolejné. Podívejte, já jsem ještě zažil dobu, kdy slovo bylinář bylo nadávka, kdy jsme vnímali kohokoliv, kdo používá ty "primitivní" rostliny, fytoterapii v nějakých hloupých čajích, byl vnímán jako, řekněmež, zpátečník. A tak dále. No a pak jsme za dvacet let viděli, jak celé týmy špičkových lékařů brouzdají v pralesích, sbírají vědomosti lidových léčitelů a tak dále, a hledají nové a nové alkaloidy, které se později často podařilo převést do formy syntetické. Ale to nic nemění na tom, že na počátku byla ta rostlina a lidové poznání. Mimochodem antibiotika byla vynalezena dlouho, stovky let před Flemingem. A to je pravda. Jistí domorodí lidé využívali plísně k likvidaci těchto bakteriálních zánětů. Tedy poznali, že to pomáhá. Další hřích, který tu vidím, jest v tom - a ten se týká našich oborů, teda TCIM - že často medicína nakonec přijme nějakou část, nějaký postup, ale často někdy, někdy i jen částečně, ale zároveň si začne činit nárok, přestože ho nevymyslela a že ho nepraktikovala, tak najednou začne si činit nárok, že tuto oblast bude řídit a že ona jediná ji smí používat. Trošku se to podobá, svým způsobem, v některých případech, až zcizení. Jindy je to samozřejmě podmíněno i jistou opatrností a snahou pacienta nepoškodit. A tak dále a tak dále. Pokud se podíváme na statistiky z Cochrane - bezpečnosti například alternativy a medicíny, pak u u té alternativy je to 0,69 procenta, u medicíny 7 procent pro pacienta. Přesto se dozvídáme široce publikované negativní případy a prakticky žádné pozitivní případy, rozumíte? Když mně se například podaří provázet dítě po porodu, kterému se nerozvinou ledviny a - nebo ledvina - a to dítě je dovedeno do stavu, kdy ledvina se rozvine a je plně funkční nebo podobné stavy DMO a tak dále - tak se o tom nedozví žádný pediatr. Nikdo. Když ale... a tak dále a tak dále. Mám mluvit dál? Čili toto bylo vždy, je a bude. Stačí jenom třeba, abyste v medicíně objevili nějaký nový postup a teď vás čeká anabáze, doslova martyrium. Ne vždy, často ano. Čím je to objevnější, čím je to novější, tím větší budete pravděpodobně muset podstoupit proces nepřízně. Je v tom někdy až lidská závist, odborná závist, jindy je to pouze skepse, opatrnost, jindy... a tak dále. A ne vždy tomu tak je. Byl bych rád, abyste mě chápali ve vyváženosti toho sdělení, které vám říkám. Je to velmi složité. Všechno má svůj čas. Kdyby kdokoliv objevil jakýkoliv postup, tak on bude uveden v praxi tehdy, kdy to vlastně zase ty okolnosti osudu a jiné dovolí. Mnohdy vidíme analogii toho, že lidé zahrabávají léčivé prameny. Sami je strašlivě potřebují. Podívejte třeba na toho mého učitele, Zezulku - on vyslovil své poznání stran onkologických pacientů, nádorových procesů. Vyslovil také názor, jak se bránit, jaká dieta by zde měla být, co škodí v případě onkologického onemocnění. No vidíte. Jeho názory přišly až z Evropy, před pár lety, kdy ty názory, které jsme dostali ze střešních zdravotnických orgánů, se plně kryjí s jeho. A do té doby onkologičtí pacienti dostávali párky na odděleních, po operacích dostávali párky, dostávali černou kávu - to nejhorší, co můžete dostat vůbec jako onkologický pacient: vezmete zrno, to zpražíte a uděláte z toho bílou kávu. To je strašná věc, je to plné dehtu. A přesto není síla, aby toto bylo zamezeno. Jeden párek - to je 20 vykouřených cigaret - zase obsah dehtu, je to konzervováno tak, že to nesežere ani bakterie, protože ten dehet je jedovatý, je to buněčný jed. Tedy je to kancerogen. A vidíte... Takže o tom to je. Prevence, v onkologii speciálně, která nás tak tísní, stále více, se pořád dá označit za - zase, když to řeknu hezky - velmi nedostatečnou. Velmi! Dozvěděli jste se z WHO - před pár měsíci je to jenom - že červená masa upravená jsou stejně kancerogenní jako azbest. Když u nás najdete azbest ve škole, tak ji zavřete a pomalu ve skafandrech jdete školu detoxikovat. Ten druhý kancerogen, ten máte v každém supermarketu bez upozornění. Dokonce ani nemůžete si vybrat, abyste věděli, že podle současného stavu vědeckého poznání tato potravina je stejně kancerogenní jako azbest. Vidíte, o tom je ta lidská společnost. Mnohokrát vyzkoušeno. Naopak, spíše se pokusí zlikvidovat ty, kteří mluví pravdu a snaží se lidem prospět. Velmi často tomu tak je. To je ten syndrom toho Galéna, kterého nakonec ušlapou na schodech paláce toho diktátora.
DOTAZ: Zjistili jsme v katastru nemovitostí, že národní kulturní památka, hora Říp, katastrální území Mnětěš... (a tak dále...) byla v rámci restitucí vydána Lobkovicům. Restituent Martin Lobkovic - (a tak dále a tak dále) - současný vlastník... (a tak dále a tak dále). Jaký máte názor? ODPOVĚĎ TP: No, myslím si, že díky Bohu rodina Lobkoviců nečiní kroky, které by tuto památku - alespoň o tom nevím - poškozovaly či nějak... Je pravda, že ten Říp nikdo neodveze do Ameriky nebo někam jinam, to je taky pravda. I když, kdo ví? Chtěli odvézt...co to chtěli odvézt? Karlštejn chtěli odvézt? Ten už jsme prodali a hlavně jsme ho chtěli odvést, no tak, kdo ví. Ale přece jenom. Čili z tohoto pohledu musím vyjádřit určité uspokojení, že to tak je. Já sám, kdybych byl státní institucí, tak bych se pokoušel od rodiny Lobkoviců tuto národní Národní kulturní památku získat. Víte, jsem pracující v mnoha oblastech. Kdyby toho bylo trochu méně, tak bych se pokoušel s touto rodinou spojit a najít nějaký způsob, jak věc vyřešit, spolu s vámi. Byla by to třeba celonárodní sbírka, která by umožnila převést tento majetek do majetku nejlépe národního, tedy ani ne vládního, ani ne... a tak dále, protože některé věci by měly být vyňaty z dosahu, řekněmež, jako něco, co nepodléhá běžné jurisdikci stejně, jako známe třeba principy, já nevím, nedotknutelnosti poslance nebo jinak. A tak dále. To je můj názor na tu věc. Ale zaplať Bůh, že tu nejsou kroky, které bychom mohli označit za ohrožující. Doufám, že to tak zůstane a že tato rodina, která Říp vlastní, si bude uvědomovat tuto věc a já si myslím, že i v minulosti se zdálo, že zde ta moudrost je. Tak doufejme, že to zůstane.
DOTAZ: Duchovním obřadu ve 20 hodin říkáte doma "slunění". ODPOVĚĎ TP: Doufám, že to není horské sluníčko, to byste museli dávkovat velmi odpovědně. |
