Přednáška Společenství Josefa Zezulky - Praha, 8. 12. 2023

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:

Zvukový záznam (MP3)

Přepis videa:

Tak dobrý den, pěkně vás vítám na poslední přednášce v tomto roce, tak. Budeme reagovat na vaše podněty.A pokusím se. Tak. Děkuji vám za celoroční podporu, za váš zájem o filosofii, o všechno ostatní a doufám, že i v příštím roce půjdeme k dobrému. 

 

DOTAZ: Ptáte se, zda je možno působit na psoriázu a zda mám doporučení. 

ODPOVĚĎ TP: No, to je vždycky určitá sázka do loterie a vedle těch pěkných případů jsou i neúspěchy. Ale ono to platí obecně. Myslím si, že se doporučovalo Mrtvé moře, je to tak, na psoriázu. A to bylo poměrně účinné, ale poněkud vzdálené, drahé a dneska asi i nebezpečné. No, kdo ví. Takže tady ta odpověď nemůže být jednoznačná. Je to vlastně u každého trochu jinak. 

 

DOTAZ: Revmatoidní artritida - 25 let, od pěti let první příznaky, operace páteře, chronické silné bolesti i psychické problémy. Léky proti bolesti a také nespavost pro bolesti. A léky na probrání se, aby vůbec fungovala přes den. (TP: Proboha, jaké to jsou? Honem sem s nimi.) Lékaři jí kromě dalších operací zatím nenavrhli jiné možnosti. 

ODPOVĚĎ TP: No, revmatoidní artritida nepatří rovněž mezi příčinně snadno léčitelné nemoci v medicíně. Domnívám se, že zde je... (Ježíšmarja, já tu nemám skoro žádné dotazy. To je výstřižek z novin. A dobře no. Přání.) A tedy protizá..., antiflogistika, jsou tam léky dalších spekter a je to ostatně tak, že přes veškeré pokroky mnohdy příčinné léčby u celé řady nemocí nejsou známy. To, proč dochází k zánětlivým procesům v tkáních, kloubech, přece musí mít nějaký důvod. Ten důvod může být ve zvýšené připravenosti k zánětu, ale ten samotný zánět musí mít také nějakou příčinu. A tady je možná ještě pole poněkud neorané nebo ne zcela. Ostatně vždycky, když se hledají příčiny, bývá to obtížné, protože to první, co naleznete, jsou léky, které tlumí ty vyvolané obtíže - třeba právě ty záněty, které potom působí bolesti a jinak, nebo další degradace, autoimunitní napadání vlastních tkání, ale i to přece má svůj důvod, proč imunitní systém funguje takto špatně, proč se zaměřuje na vlastní tkáň. Ale on se nezaměřuje úplně na vlastní tkáň. To je třeba promyslet. Dost možná, že tu jsou procesy, které tu tkáň nějakým způsobem označkují tak, aby se její imunitní systém začal vnímat, protože normálně imunitní systém by tohle dělat neměl. No čili naděje na působení. Pokud vycházíme z minulosti a minulých zkušeností, pak je třeba říci, že naděje existuje. Do jaké míry a jak u koho je opět velmi různé. Tady ty odpovědi nemůžou být jen ty jásavé, ale zároveň jen ne ty pesimistické, protože svým způsobem každý pozorovaný stav, který vede k zlepšení některých těchto typů nemocí, patří sem obecně revmatoidní choroby a podobně, je svým způsobem vítězstvím, a to i přesto, že to kolísá v běžném projevu té nemoci, a máme tady různé období spouštění nebo máme tady různé jiné vazby. Některé z těchto nemocí třeba speciálně souvisí také se stravou a s činností vnitřních orgánů. Základní myšlenka, kterou bych tady tedy řekl, jest v tom, že tak, aby tkáň mohla být takto měněna a cílena, musí se něco změnit a musíme zkoumat tedy co, k čemu tam dochází, proč se nám objevují záněty na kloubních hlavicích, proč dochází k degradaci artrotických spekter těch kloubních hlavic, jaký to má důvod? Není přece samozřejmé, že tu nemoc je. Nemoc je vždycky anomálie a každá anomálie nevzniká sama o sobě, ale má nějakou příčinu. Čili to je pohled biotroniky na tyto nemoci. V řadě případů dokáže pomoci a v těch nejlepších, kterými se jistě každý obor rád chlubí, dokáže pomoci zásadně, ale že by to bylo pravidlo, tak to nikdy ne. 

 

PŘÁNÍ: Á, děkuji za přání do nového roku. A tam je muž a žena. Muž má dalekohled. Jsou někde na horách, sníh, zasněžené stromy a ukazatel rok 2024. A žena říká: "Co vidíš?" "Radši se ani neptej," odpovídá muž. 

REAKCE TP: No, tak uvidíme, co uvidí v tom roce 2024. Doufejme, že něco mnohem lepšího. Doufejme. 

 

DOTAZ: (Ano děkuji.) Rádi byste ode mě slyšeli něco o rostlinách. 

ODPOVĚĎ TP: No, možná nejenom o nich. Ten svět se vyvíjel jako celek ze svého prvotního základu, vzniku času a prostoru - já to zkrátím - přes všechny ty fáze života hmoty, ve čtyřech cyklech od té žárové, chladové, rozpínající se i koncentrující se. My jsme v koncentrované chladové části života vesmíru a k ní patří i tedy biologický život toho typu, který známe, i když není jediný, který by byl možný. Jak se vyvíjel celkový život, vycházel vlastně ze společného velmi jednoduchého základu, aby později zkušenostmi rostl, stával se vlastně stále více složitým. No, a tak tu máme první období těch nejzákladnějších organismů, viry a tak dále, rostliny a pak přelom, kdy se život utrhne z místa a začne chodit. To jsou zvířata. K tomu také potřebuje určitou sadu těch senzorů a také cítit bolest, aby (Děkuju.) to neskončilo hned špatně a aby ten tvor se nezničil za prvním rohem. No, a samozřejmě i rostliny mají svoje senzory a vědomí jako takové, které vázáno na tu duchovní nebo duševní část, je vlastně stejné u všech od počátku až do konce, jen se liší jaksi šíří toho záběru toho "jsem". Takže vy se ptáte na tu řekněmež prvotní část, první čtvrtinu vývoje, a to je život rostlinný, než došlo k tomu zázraku, že rostlina se začala hýbat. Na konci jsou to saprofyté a tak dále. Ti, kteří se živí už i jinak než jenom z plynů a ze země. Tedy, já nevím, také požírači třeba hmyzu, podobně. Takže to jsou vlastně ty koncové části a pak musel přijít někdo, kdo se začal pohybovat - zatím velmi primitivně a jednoduše, ale už to bylo vlastně první rostlino- zvíře. Čili my jsme vlastně ve stejné situaci. Jsme vlastně první zvířo-lidové, no. A teď to všechno se vyvíjí vlastně v určité koherenci. Jde to spolu zcela zákonitě a každá ta část toho celku je část celku. To znamená, že ji nemůžeme vnímat jako něco odděleného, něco, co je vlastně unikátně patřící jen sama sobě, ale ta příroda má ráda jakousi komplexní vzájemnost. No a tak než jsme trošku pokročili ve vědě, říkám trošku, tak jsme někdy od toho minulého století začali chápat, co ty rostliny vytváří - tím, že jsme to mohli schopni měřit a detekovat a zkoušet na sobě i na zvířatech a jinak, bohužel, a zjistili jsme, že ty rostliny produkují celou řadu chemických látek, říká se alkaloidy, které dokáží ovlivňovat jaksi stav a činnost vyšších organismů - jako třeba tedy nás například, zvířat a nás, což je docela zajímavé, anebo třeba digitalis nebo další látky - jsou jich tisíce, statisíce. Dokonce pak v jisté fázi jsme opustili svoji jaksi acylpyrinovou nadutost - acidum acetylsalicylicum - hrozný - a začali jsme lítat po pralesech, tedy my ne, ale výzkumné týmy, které jednak zpovídaly šamany a pak taky zkoumaly kdejakou haluz, jestli náhodou není k něčemu. No, ale objevili se i lidé jako, myslím se jmenoval Holý ten člověk, viďte, náš významný vědec, kteří dokázali mnoho v té oblasti té práce chemické. No a to zázračné je v tom, že v podstatě z toho biologického hlediska, mikroskopického hlediska, je ta rostlina i proti nám nesmírně jednoduchá, viďte. Nemá nervový systém, nemá většinou trávicí trubici, pokud nepožírá teda ten hmyz, a nemá celou řadu jiných věcí. Skládá se z poměrně jednoduchých buněk, které si můžete pod mikro- skopem prohlédnout, oblíbená je cibule třeba, a tam vidíte, jak ty buňky vypadají, a je to prostě normální - jen do té doby než podrobíme analýze tu vlastní rostlinu. Složitost látek, které rostliny produkují, je neuvěřitelná. A tak i pro mne dodnes, protože jsem nevzdělaný, je malým zázrakem, že něco tak primitivního dokáže vytvořit například látky podobné lidským hormonům, já nevím, sója a další nebo další látky, které nám dřív a možná ještě dnes dělají docela problém je vytvořit uměle. A dělá to obyčejná rostlinná buňka. Tak to je ten vnější pohled na rostlinu z naší potřebnosti, ale pak je tu ještě jiný. Samozřejmě rostliny nás vlastně nám umožňují vůbec, abysme žili, protože nebýt rostlin a nižších organismů některých třeba v moři, tak nemůžeme dýchat. No my za chvíli nebude moc dýchat tak dobře jako dnes, protože ta jedna miliarda "auťáků" něco spálí a těch 7 miliard plic taky něco spálí. Ono jich je vlastně 14 nebo už možná 16 miliard, protože máme dvě plíce, no a vlastně celý ten systém toho života je opřen o vzájemnost. Pak se ale jeden z tvorů zbláznil. Vytvořil techniku, vědu a měl strašně moc úžasných nápadů. Byl slabý, tak se potřeboval posílit. No a čím jiným než výbuchem, žárem, teplotou, energií, kterou získal napřed z toho černého kamene nebo hnědého a pak taky z té tekutiny, která prýštila a ze země, napřed spontánně, potom tedy i uměle. Zpočátku při nějakých jeden a půl miliardy lidí a mizivého množství automobilů či čeho dalšího, to nebyl problém. Pak ale se začal jeden druh raketově přemnožovat, ale opravdu raketově. Už je to pomalu možná, já nevím kolik, miliarda za 10 let? No kdo ví. A to mělo své důsledky. Navíc začal potřebovat stále více prostoru, začal pokračovat ve svém psychologickém vývoji, který spočíval v té schopnosti odmítat všechno mimo sebe. Nadutý, pyšný člověk, který všechno kolem sebe vnímá jako něco, co mu má maximálně sloužit, a když ne tak spálit na hranici, protože co s tím, že, no. A tak, jestli někde vymře nějaký tvor nebo umře nějaký stvol trávy, no to je nám přece jedno. My máme teď úžasný silikonový zázrak, který nás posune opět ve schopnosti se zabíjet nebo hrát filmy nebo něco jiného. No, je to úžasně chytré, ale je to historie asi zatím největší hlouposti tvora homo na planetě Zemi při vší jeho představě, jak je chytrý. Prakticky všechno, co vytváří, jde proti němu samému, prakticky úplně vše, na co si vzpomenete. Ale jelikož si tak zvykl na svoji takzvaně vědeckotechnickou revoluci, tak to vůbec nevnímá. Bere to dokonce jako pokrok. Rád by utekl na nějakou cizí planetu, když vidí, že ta jeho už pomaličku umírá, a tak se zavrtá do tunelu Měsíce nebo na Mars nebo pod skvělými akrylátovými kopulemi bude žít svůj úžasný život. Ale samozřejmě ven to ještě dlouho nepůjde. A to už dneska se domnívá, že tam vyrobí umělou atmosféru a nějaké další věci, ale ptám se proč? Protože tento člověk, který takto jedná, přece nepotřebuje atmosféru, protože by se stejně zničil. To si může ušetřit čas. A zanedlouho by vznikly, jak jinak, boje mezi jednotlivými městy, o rudy, o majetek, o něco jiného, a tak by se stejně úspěšně zničil. To je člověk víte, tedy ten polozvíře. No, a tak ty rostliny jsou vlastně proti tomu člověku úžasně správné a jednoduché, protože se nemůžou ještě moc zkazit. Ony ještě nemají moc vlastností, které by mohly zneužít nebo nevyužít. A tak lze říci, že rostlina jako taková je v tom vývoji vlastně nejblíže tomu základu toho hlavního proudu. Ovšem nemyslete si, že to je tak moc velké vítězství, protože to, co postupuje dál, je nezbytný jaksi důvod a podmínka pro to, aby ten proud toho života mohl jít dál. A patří k němu i naše současnost našeho "zvířeco- člověka", který vlastně je také zákonitým stupněm stejně jako kdysi přicházely nějaké ty stavy těch jednotlivých pater života, nějací sauři nebo něco jiného, kteří zase ve své době museli prožít určitý způsob života. Koneckonců vývoj má vždycky všechny póly, a tak tu najdete velké kosti po nějakém prvohorním nebo jakém ještěrovi, ale zároveň potkáte zvíře, které je tu 300 milionů let. Jak dlouho jsou tady žraloci? Hodně dlouho. Prostě moc, moc dlouho. A tak, jak vidíte, ani ta linka toho vývoje nekončí vždycky ve slepé uličce, kdy druh se vyžije, ale je tu přítomno všechno. Rostliny tedy se za ty stamiliony a možná miliardy let vyvinuly do podoby, která byla trvale udržitelná a zcela kompatibilní se všemi dalšími patry přírody. Ta vyšší patra té přírody ty rostliny používaly zcela přirozeně ke svému životu jako potravu, jako ochranu, jako cokoliv a zažívaly v těch miliardách let neuvěřitelné množství kombinací výkyvů podmínek na Zemi.V posledních 150 letech se tu objevil člověk technikus, a protože začal odhalovat "tajemství" v uvozovkách přírody, včetně genomu, začal se domnívat, že tedy... Napřed to začalo hnojením, což byl úžasný nápad, protože stouply rázem výnosy z hodiny na hodinu. Už to nebylo těch 20 nebo 30 tun nebo kolik hektarů a 80 nebo možná víc, a byl to dobrý nápad, ale mělo to zase jako vždycky nějaké vady. Vždycky člověk něco, co vymyslí, a nejde v souladu s řádem přírody, tak to má vady, víte? Jaké to mělo vady toto? Jednak, že teda to poškodilo přirozenou mikroflóru v půdě čili začalo to narušovat soběstačnost nebo udržitelnost přesněji, začalo to přinášet do půdy rezidua, která by tam normálně nebyla, jako kadmium a další látky, které doprovázejí tato hnojiva. A byl to úžasný nápad a tak dále a tak dále. No ale pak to pokračovalo. V určité fázi vlastně šlechtění přešlo do fáze také vlastně průšvihu. Vývoj třeba našich trav, obilí trval dlouho, velmi dlouho. Naši předci asi přirozeným výběrem těch klasů, které pro ně byly příznivější, tedy prováděli šlechtění. Dostali se na nějakou úroveň a ještě pořád to bylo v rámci jakoby vcelku přirozeného vývoje. Ale pak se to začalo zvrhávat. Začaly se používat metody, které byly účinnější a začaly zasahovat do té rostliny více, ale ještě pořád to bylo jakž takž. Pak přišla řádová změna. Čili zásah do samotného klíče života, do genetiky. To, co v sobě má rostlina je neuvěřitelná moudrost, která dovolila zachovat život za těch všech možných podmínek. Pak přišel člověk, který do tohoto procesu zařadil svoje potřeby nebo zdánlivé potřeby. To znamená, že ovlivnil rostliny a ovlivňuje nadále způsobem, který zdaleka není schopen otestovat z hlediska trvalé udržitelnosti daného jaksi systému. To je velmi nebezpečné a je to zničující. Člověk je zatím velmi hloupý a z vědy nezná nic, i když vám to připadá jako velmi troufalé tvrzení. Protože něco jiného je poznat jednotlivost nějakého faktu na určité úrovni, protože i genom ještě stále není na konci svého poznání. Když jste přečetli první genom, tak se vám zdálo, že jste gerojové, že jste zvítězili. Potíž byla v tom, že jste později zjistili, že kráva má jen o 2% jiné geny než vy, anebo nějaký jiný tvor. Pak se hledaly způsoby, jak to funguje, pak se objevily ty zkratky, kdy jedna sekvence genů působí na vzdálenou sekvenci genů, a ještě pořád to nestačí k vysvětlení toho, jakže to vlastně funguje doopravdy. Zatím jsme tedy uživatelé něčeho, co známe jenom do určité míry, nikoliv stoprocentně, i když to umíme dneska popsat a zapsat do knihy ale to pořád nestačí. Mimochodem genom je jenom část té pravdy života, ne celá, na což ještě čeká jistě několik Nobelových cen. No a teď tedy jak to je? Nároky člověka zmenšují obrovským tempem produkční plochu listů, lesů a tak dále. Lidé ve své filosofii často církevní, křesťanské a před- křesťanské filosofii, nevnímají nic mimo sebe jako důležité a domnívají se, že všechno půjde jako doposud, protože tak to šlo vždycky. Šlo to za našich dědů, šlo na to za našich pradědů, tak to přece půjde i dál. Je to logika člověka, který má nějakou peněženku, ve které má nějaký obnos a on prostě utrácí bez ohledu na to, jestli se zmenšuje nebo ne, protože dosud má. Tak je samozřejmé, je to logika toho "po nás potopa". V této chvíli začínáte mít tu velikou čest zažívat již řekněmež ty přelomové dopady celé této epochy technické revoluce, která ve své podstatě, jak mnohokrát říkám na svých přednáškách, je svým způsobem před nějakou restrukturalizací nebo změnou. Čili tato technická kultura je na konci svého života a bude pokračovat přes další řekněme děje do nové kultury, která bude mít trochu jiné základy. Zejména je to o filosofii, vztahu člověka ke světu. Od toho se odvíjí úplně vše. Od toho se odvíjí, jestli uděláte to nebo ono, jestli tady zničíte to nebo ono, jestli tady zasáhnete do života tak anebo onak. Víte, problém je v tom, že něco zvážit, změřit, zjistit, kam to utíká a jak daleko a proč, je úplně k ničemu, když zároveň děláte všechno pro to, aby ten život nebyl. Vy sice říkáte, že to děláte všechno pro to, abyste ten život zachránili, ale uvědomte si, že ten život byste nemuseli zachraňovat, kdybyste se chovali normálně. To znamená, že byste nevytvářeli podmínky na Zemi, které ten život postihují. Navíc ještě dlouho nechápete, že každý život, který ztratíte, je malý hřebíček do vašich podrážek, no. Čili je to vlastně šílená doba. Pseudoúspěch, který tu vidíme na každém kroku a který jsme tak přijeli, že nám připadá jako samozřejmý. Pseudoúspěch je největší prohra lidstva, jakou kdy mělo. A každým dalším krokem se to stále prohlubuje, protože chybí schopnost užít darů vědy racionálně. V tom je ten problém. A to vyplývá z toho, že jsme sebestřední a že nemáme lásku v srdci. Tedy nevnímáme svět jako v podstatě hodnotu, která je primární. No. A stále více a více. Touto ulicí projede stále více výfuků a každý spálí na každý metr nějaký ten kilogram nebo kubický decimetr kyslíku a přidá trochu něčeho dalšího. Jelikož je nás moc, tak toho je stále více a taky bohatneme. A tak stále více lidí toho může využít. No tak je to dobře. Já vím. Naši rodiče chodívali pěšky 3 km do školy nebo někdy i více každý den tam a zpátky a bylo to normální. Bylo normální mnoho jiných věcí. No i takové hrůzy jako dřevěné budky na hnojníku na dvoře, vzpomínáte? Anebo pavlačové domy a jejich toalety. Tady to bylo taky u nás. Prožil jsem kus toho života v těchto podmínkách. Není to nic příjemného chodit... Tenkrát byly ještě zimy, víte, to už teďka není. A bylo to poměrně tristní - petro- lejka na záchodě, aby nezamrzl. No, bylo to strašné, ale zároveň to zanechávalo ještě v té době obecně podstatně menší stopu. Ono by to šlo udělat jinak pro všechny. Mohli by mít ty krásné luxusní koupelny a záchody, ale muselo by nás být míň, víte? A tak ta cena za energie, které prodáváme za velké peníze a z starých bohatneme, tedy ne všichni, jen někteří, nutily vlastně pokračovat v tom rozjetém soukolí. Stále lepší kotle pro stále více lidí. No když si vzpomenu na svoje mládí, tak tady bylo 150 000 kamen na uhlí, a když přišla takováhle zima, tak si umíte představit, když zrovna nebyl vítr, jak to tady vypadalo? Ostrava byla proti tomu nic. To bylo. Všichni topili hnědým uhlím, no. Každý byt kamna, nic jiného nebylo. No, a tak bylo. Plyn byl variantou čistší, tedy i výhodnější. No jo, ale i ten přinášel spaliny, protože nás bylo stále víc a víc. Tak co dál, co nás čeká do budoucna, co myslíte? S oslavou další dvě miliardy? Hm, už ne. Část planety se pravděpodobně stane hůře obyvatelnou. Bude to pás od Ameriky přes Afriku až do Indie, a tak mnoho mých přátel v dalších létech bude mít velké potíže. Viděli jsme to už tehdy, když jsme tam přijeli poprvé, a to jich bylo ještě jenom miliarda. Od té doby přidali půl téměř další, 400 milionů. No Indie je velká země, ale přesto. Je na tom fascinující, že z té velké země se využívá pro život jenom malá část. Všechny džungle jsou neobyvatelné. Tak jsou lidi hodně koncentrováni ve městech a tak dále. No. Mohlo by se mluvit dál a dál, to všechno souvisí s těmi rostlinami, protože mimo jiné i proto, že se spálí miliardy tun bývalých rostlin tedy uhlí, že se spálí miliardy tun tekutých...(Děkuji.) uhlíků, že se spálí miliardy tun dřevní hmoty, která v případě stromů zvláště, u těch trav to tak úplně neplatí, ale u stromů ano, skladují ten uhlík desetiletí, staletí, někdy i tisíciletí. Jsou takové stromy. Takže to, co tvořilo jejich tělo se ukládalo třeba před 100 lety. No a my to teď najednou všechno vypouštíme. A co mořský život, plankton a další? Ten systém nelze rozdělit na to, to, anebo to, co vyřešíme nějakým zásahem zde. Je to komplexní systém, který nemá žádnou jednu jaksi jen vedoucí příčinu, kterou když spravíme, takže to bude v pořádku. Ten systém musí být zdravý jako celek. Na všem záleží. Protože se vyvíjel miliardy let, byl velmi rovnovážný, byl zcela udržitelný. Kdyby nebyl, tak tu nejsme, protože by se dávno zničil. Ale on se nezničil, on pokračoval tou metodou vlastně postupného rozvoje života až ke dnešku. Tady narazil na člověka, což je pozoruhodné. Je to jakési sbalení vývoje, kdy ten vývoj jde dopředu, dopředu, dopředu. Pak se tu objeví ten člověk, a najednou ten člověk, jak je ještě malý a nízký, tak nedokáže uřídit svoji vzrůstající inteligenci a možnosti. A tak je nesmírně chytrý a bohužel nesmírně hloupý, no. Do dneška, když pozorujeme ty úžasné konference a jiné podujetí o tom, co s tím dělat, což většinou končí tím, že budete platit větší daně a povolenky, které bude někdo marktovat na jakési podivné burze a tak dále a tak dále, a kde zisk z těch povolenek nakonec teče úplně někam jinam než do možného použití na zlepšení stavu, protože je někdo několikrát předraží, protože je napřed nakoupí u zdroje a pak je jako zboží prodává, no. Takže úžasný posun. Jsme konečně ekologičtí. Třídíme flašky PET a sklo, akorát nás budou dvě miliardy za 10 let nebo miliarda navíc, no. A budeme pořád prohlašovat, jakže s tím zatočíme s tím stavem. Ale budou to spíše proklamace než skutečná realita. Bude to vlastně pohádkářství doslova, pohádky, protože řešení musí vyplývat z podstaty toho děje a ne z parciálních věcí, protože jistěže tou flaškou něco ušetříte, ano, jistě. Jistěže lepším chováním, snížením nároků jakoby zbrzdíte, ale co zbrzdíte? Ta křivka jde takhle a vy, když se budete chovat sebelépe, tak uděláte tohle. Získáte odklad pár let. To je vše. Ale ne řešení. Je to stejné, jako když léčíte chorobu, která není léčena v základě, vy tlumíte její následky, ale ona pokračuje dál, až vás zabije. To je velmi, velmi, velmi logické. Nemusíme mít obavy z toho, že tady ve své úvaze uděláme chybu. Říká se tomu zdravý selský rozum a ten nemá nic společného s tím, že věci nazveme jinými jmény, tak to trošku jako "zašumlujem", a je to vyřešeno. Teplota bude pořád stoupat, pořád. Už jenom to, že ti, kterým věříte dnes, byli ve svých prognózách tak omylní, že jejich vlastně představa o procesech, které se zde dějí, se ukázala tak chybnou - by vás mělo varovat. Zlepšuje se přístup, protože už dnes to začínají lidé vnímat vážněji. Je pravdou, že vědecká obec bila na poplach mnohem dříve, ale politická moc se snažila tyto znepokojivé z pekuniárních důvodů zprávy potlačovat. Bohužel nepomohlo to, kupodivu. Ten proces šel dál. Když mě učil Zezulka v nějakých, já nevím, létech, před 40 lety nebo kdy, a vypovídal mi o tom, jak bude vypadat vývoj a jak je to aktuální, jak je to nebezpečné a jaké to bude mít důsledky, a to říkal ještě i po roce 50, kdy já jsem sotva přišel na svět. A měl pravdu. Tak to vypadalo jako trochu nemožné. Svět byl v podstatě zelený, klima bylo předvídatelné a tak dále a tak dále, no. V těch osmdesátých, devadesátých letech začala první taková drobná varování, která ale nikdo nevnímal, absolutně nikdo. No, kolem roku 2000 začali jaksi klimatologové chápat, že se něco děje. Změnilo se paradigma. Ta nekonečná hloupost: To už tady bylo. Co já jsem toho zažil v Televizních novinách. Měli jsme 35 stupňů. No to už tady bylo v roce 1520, to nic neznamená. Že to je třikrát do roka místo jednou za 100 let, to nikdo nevnímá. Až potom později si to začali uvědomovat, protože systém je něco jako fraktální obraz a v žádném případě není podle lidských mozků, které všecko doposud měly podle lineáru, tedy takhle, takhle, takhle. No, a ještě dodnes ta představa o tom, jaký bude další vývoj je vlastně stejně mylná jako byla ta v roce 80, 90, 2 000. Takže těším se na mnoho dalších konferencí, které budou mluvit krásnými jaksi frázemi, které navíc se mnohdy nedohodnou na ničem, protože vždy se najdou významné síly, které by nerady ztratily svoje prebendy z toho, co probíhá. Změnit ten systém není jednoduché. Bude se muset změnit tedy sám, protože v lidských silách ho není opravit, zdá se. Možná, že v další fázi vývoje, kdy všechny ty proudy, i z pohledu těch rostlin, na které se ptáte, se dostanou do určité fáze, tak najednou už nebude tak obtížné pochopit, co dělat a jak, a to v základu, ne v těch jaksi jenom, jak bych to nazval, karoseriích prostě. Škoda. Už v roce 70, 80 bylo pozdě, protože ten systém šel nezadržitelně svým krokem a měl i svou vlastní logiku. Jestliže úroveň poznání vývoje a vědy přinášela určitou schopnost využití přírodního prostředí, pak to, co pozorujeme posledních letech v té x-té revoluci, ona je to vlastně jenom druhá, je razantní zvýšení možnosti ovlivňování planety člověkem. Už zmizely trakaře, lopaty, krumpáče, zmizelo mnoho jiných věcí. Dneska už jsou to jenom čudlíky, joysticky, kterým ovládáte rypadlo nebo něco jiného, a to platí obecně. Nejde jenom o krajinu. No a tím pádem dále a více. Je to ucelený systém, který je zcela propojený. Je stále víc hazardní, stále více zranitelný, protože to množství těch konzumentů a potřebných přináší logicky i zcela zákonité způsoby řešení těch potřeb, a to vyžaduje samozřejmě určité změny. Každá z těch změn se nakonec rovná tlačení kuličky v míse k okraji. Dokud je všecko dobrý, tak kulička drží, ale má tu vlastnost, že při jakékoliv poruše padá prudce dolů do toho dna, do toho vibračního bodu. Ten vibrační bod je trvale udržitelný rozvoj a všechno, co postupuje nad určitou nivó v té míse, se stává velkým hazardem. A to bohužel odnášejí i ty rostliny. Vypadá to, že za nějaký čas, ne dlouhý, ztratíme obrovskou přírodní pestrost všech těch třeba tropických rostlin, jiných rostlin, protože vývoj jde nezadržitelně vpřed. Koneckonců případ třeba deštných pralesů je úžasný, protože tam vymýtíte nějaký pozemek, ten vypálíte, získáte tím nějaké hnojivo z těch stromů, obděláte... No a za tři roky nebo za pět let už máte problém, protože ta půda nebyla moc bonitní. A ono to přestává stačit. No tak většinou to dopadne tak, že vypálíte další kus pralesa, no. Ty složité vazby rostlin jsou objevem až posledních desetiletí nebo deseti let. Zjistilo se..., protože člověk ve své omezenosti, který vidí jenom sebe... Je to egoista, je to s prominutím hlupec. Zatím do minulosti neměl... Až dnes začíná vnímat tu pestrost a začíná poznávat, jak příroda spolupracuje. To vidíte i u zvířat. Když je těžko, tak leckdy se stává, že ti, kteří se požírají a loví, se zachraňují. Tedy dravec zachrání svého přítele před jistou smrtí. Kupodivu je to velmi rozumná činnost, protože kdyby ho nezachránil, tak hned zítra nebude mít co žrát, víte? Tak ten život není tak militantní, jak jsou lidské mozky. V přírodě neprobíhá boj druhů. Kdyby probíhal, tak už tu nejste, protože by někdo zvítězil. A kdyby zvítězil, tak už byste tu nebyli. To byl ten jeden. Kdysi viděl takový kreslený film, kdy jim na začátku vytvořili takovou mašinku, kolečka a tak dále a takového jako kraba mechanického. Ti krabi se začali požírat. Tak vždycky sežrali se. Najednou vznikl větší krab na tom ostrově, až na konci na tom ostrově byl jeden veliký krab - obrovský mechanismus železný. Ale o tom to je. Člověk zanesl ve svém fanatismu, ve své zlobě a ve svém špatné filosofii souboj a boj jako výchozí hodnocení čehokoliv, co pozoruje, což je samozřejmě patologie. Ale je mladý, je malý, budiž mu odpuštěno. A z tohoto pohledu také potom vnímá hodnotu a hodnocení procesů v přírodě na úrovni rostlin i zvířat a také se tak potom podle toho chová. Ty rostliny spolu komunikují, například stromy. Dokonce si pomáhají, když se někde setne nějaký strom, je tam pařez, tak ty rostliny se snaží tomu pařezu pomoci. Pozoruhodné, co říkáte? Přesně jako v Avatarovi. Napřed to ukázal Avatar. Nevím, co bylo první, jestli tenhle poznatek nebo Avatar. No, kdo ví. Často jaksi sci-fi předběhne řádný výzkum. No. Čili dokud ve vašich srdcích nezvítězí pozornost k vašim bližším, láska a radost z jejich života, ať je to stvol trávy, strom, zvíře, do té doby nemáte šanci na to zažít klidný věk, trvalý věk. A tak jsou tu ty kotrmelce těch jednotlivých kultur, civilizací, které se vlastně rozvinou, aby vzápětí sami sebe zničily, no. Včera někdy nebo předvčerejšky říkali, že jsme měli největší koncentraci ppm v atmosféře, ale nebojte... Jsou tady jiní, kteří říkají, že to je v pořádku. Nemusíte se bát. Nic se neděje, no a tak dále. Teď tady ty chudáci rostliny musí s námi být. Tak jim způsobujeme vlastně jednu z největších krizí, kterými rostlinstvo na planetě procházelo, pokud ovšem nebudeme uvažovat krize přírodního původu jako jsou sopečné výbuchy či jiné změny klimatu. Potíž je v tom, že přeci jenom v tom přírodním řádu ty velké změny jsou součástí řádu a nejsou nahodilé a nejsou, jak bych to řekl, nesmyslné. Když ale proti řádu vystoupí chaotická lidská mysl, tak to je špatně. Zažili jste doby ledové. Při poslední, možná v Indii, už měli písemné písemnictví. Tady jste lítali s těmi mamuty a vařili jste je s tou přesličkou. A oni možná dávali základy vědám. No a tak. Proto jsem tam také rád jezdil, protože jsem tam nacházel něco velmi cenného. Ale to nejcennější jsem měl tady. Myslím si, že se hodí ten příští rok věnovat jako oslavu Přinašeči, jako oslavu někomu, kdo popsal všechno to, co do dneška nejste schopni řešit, tamhle v kvartýře na Smíchově, bez jediného mikroskopu, urychlovače. No, vědomí má velkou sílu. Všechno, co doposud řekl, bylo správně, všechno se naplnilo - ať se to dotýkalo zdraví nebo vědy, kosmologie a tak dále. Takže je načase si jej v tom příštím roce připomenout o něco silněji, dokud ještě můžeme připomínat, že. Možná, že to bude malinký kamínek v tom, abysme se posunuli v chápání toho, v čem žijeme a co konáme, protože vás to často ve škole nenaučí. Tam vás naučí jen současný stav vědeckého poznání - v nejlepším případě teda ovšem. Většinou ani to ne, no. Ale často vás nebudou učit myslet, hodnotit a tak dále. Takže je to jeden z cyklů na této planetce, který nyní začínáte zažívat se stále větší naléhavostí a který projde. A až projde tak to trošku vzpamatované a poučené lidstvo vykročí dál a posune se to. Asi je to potřeba. A v té chvíli budou mít ty rostliny opět svět pro všechny, no. Pokud ovšem nebudeme vyrábět trávu uměle. I to bylo možno, že. I to je úžasná věc, protože věci, které fungují sami o sobě a bez námahy, máme tendenci nahrazovat složitými systémy, které vyžadují úsilí. No a jsme spokojeni - úžasné, no. 

 

DOTAZ: Blaise Pascal. Tady jste mi dali článek. Mystik, který nesl vědění. Ano. Takže dobře - článek o něm, všechno, co zažil. Bohužel se přiznám, že jeho život celý neovládám, ale tady jste mi zaškrtli to, proč mi to dáváte. Roku 1654 se málem zabil, když se koně splašili a jeho kočár zůstal viset na zábradlí mostu. Pascal se zachránil, ale byl dva týdny v bezvědomí. Když přišel k sobě, měl mystické vidění. Věnoval se pak už jen filosofii a náboženství. (TP: No, vidíte stačí být v bezvědomí dva týdny a zblázníte se. Řádný vědec se věnuje filosofii a náboženství. No, asi se zbláznil. No a tak dále.) Dožil v ústraní jako asketický poustevník. Pomáhal chudým a odmítal lékařskou pomoc. (TP: No to tedy, to tedy.) Jeho myšlenky vyšly posmrtně jako Myšlenky a jsou hlavním filosofickým dílem. Zemřel 29.srpna 62, tedy 1662. Dožil se pouhých 99 let. 

ODPOVĚĎ TP: No, to bude asi důsledek té filosofie, protože v té době, pokud moje paměť sahá, věk 99 byl asi tak dvakrát pozoruhodný oproti dnešku. 

 

DOTAZ: Tohle čtu velmi těžko. Ježíšmarja to... Těžko. Omlouvám se. Těžko to čtu. Mám tu telefon...


PŘIPOMÍNKA: To je připomínka velmi krásných pánů, kteří tady v tomhle sále nejednou rozdávali svoje umění. A jedná se o Panachovo kvarteto. Oni byli světově slavní, hráli po celém světě, byli dokonalí, lidští a jsou doufám ještě. Ale už nejsou aktivní. Přece jenom věk každého dožene. Ale nadpis článku: "Vždycky jsme táhli za jeden provaz." 

REAKCE TP: No, to je docela umění a u umělců je to dvojnásobné umění. Většina kapel se rozejde, viďte. Prostě se rozhádají - ABBA a další, Beatles. No někteří ne. A oni to vydrželi strašně dlouho. Tady hráli vždycky v těchto místech a byli to šlechtici umění. Byli nesmírně odpovědní. I před vlastním vystoupením zde ještě stále zkoušeli, aby to bylo úplně vždycky připravené. No, je mi po nich smutno. Ale čas běží. Kolik máme hodin? 59. No, to už je konec. Poslední dotaz dneska - duševní. 

 

DOTAZ: Dobrý den. Minule jste říkal, že duše nevejde dvakrát do stejného těla. Tak proč tedy mívám stavy déjà vu? 

ODPOVĚĎ TP: To asi nebude tím, že žijete ve stejném těle, to musí být něčím jiným. Takže někdy je máme proto, že máme jistou formu třeba jasnovidnosti, která se projevuje ve spánku. To znamená, že některé děje, které pak zažijeme, byly v tom spánku nějakým způsobem zažity, a dokonce nejčastěji ani ne jedna k jedné, to znamená, že to není prostě přesně tak, ale smysl toho snového děje přesně odpovídá tomu, co se děje - vy si to najednou uvědomíte. To je jako když používáte více jazyků a máte angličtinu, češtinu, němčinu a, já nevím, tibetštinu, a vy stejným jazykem, teda rozdílným jazykem popisujete stejnou věc. A tady je to stejné. Jsou to i zážitky skutečně z minulých životů. kdy jste žili v tom místě a čase, ovšem nikdy ne jako ti, kteří dnes pozorujete. Není možné, abyste vstoupili dvakrát do stejné řeky, na stejném místě. To prostě nejde. Je to proto, že každý život i pár jaksi chvil vás mění a vlastně jakoby ztrácíte ten rezonanční závěs s tím okamžikem zrodu, kdy právě tento konkrétní jedinečný zrod je tím, který vám odpovídá a kterému odpovídáte hlavně vy. Proto jaksi nelze vyloučit, že budete žít stejnou dobu, může to být třeba tak, že tady kážu moudra na tomhle piedestalu, a třeba tamhle někdo z vás v budoucnosti můžu být já, proč ne - v dalším životě. Nebo dokonce ještě jinak. Pokud se týká těch časových shod, tak pokud jaksi člověk odchází ze života, tak ta kauzalita přestává platit. Můžete jít v čase kamkoliv. Není to tak, že je to lineár - rok 50, rok 1000, rok... prostě tak ne. Čas je velmi zvláštní věc. Má jinou podstatu, než jak ji předkládají vaše smysly, na které se tak spoléháte a myslíte si, že to je jediný způsob, jak chápat realitu. Ve skutečnosti je to pouze omezený způsob vjemu podmíněný vývojem dané bytosti, tedy v tomto případě člověk, která ještě zdaleka nevnímá realitu. Vnímá jen malou část té reality. A tak rozhodně vás déjà vu nemusí zneklidňovat. Někdy to může být dokonce porucha činnosti vašeho mozku. Jako všechno má své hranice. Jindy jsou to tedy ještě jiné způsoby napojení, které tady můžou vzniknout. Vaše vědomí je v oceánu vědomí, a to nejenom v horizontálním oceánu, ale i vertikálním oceánu vědomí, a tak si nemyslete, že to, co vidíte ve své rovině, je všeckno. A tak může docházet i k ovlivňování těchto rovin vědomí. Nehledě na to, že jak už jsem řekl, v té jasnovidné podobě nějaké formy, je více forem, se může vaše vědomí propojit chvilkově s tím, čemu se říká Akáša, to znamená s celkovou existencí světa ve všech jeho formách - samo- zřejmě vy to nebudete mít ve všech formách, ale budete to mít tam, kde to je k vám nějak místně sháčkované, většinou. No, takže nebojte se. Dvakrát do jednoho těla nepůjdete. Ostatně byla by to i otrava, víte? Ale může to být i někde velmi blízko. Většinou ty změny osobnosti jsou tak velké, že přesahují ten rozsah toho života, který má nějaké koryto, a může to být zprava doleva a nahoru a dolů, ale jako celek odpovídá určité kvalitě vaší duše. A ten prožitek vás posouvá do jiné roviny. Vy jste se mě ptal, jestli je možno vyměnit duši. Všechno je možno - i toto, protože se to nemůže stát, tak se to musí stát - velmi vzácně, a to nejenom v oblasti schizofrenie - tedy to je pouhé ovlivnění jinou duší vašeho myslícího principu, vašeho mozku, ale někdy je to kompletní nasazení jiné duše do stávajícího těla. To je nesmírně vzácné taky. Ale to není případ, že byste byli dvakrát v jednom těle. Tak vám přeju, abyste to už tady doklepali s tím, co máte, aby to bylo co nejrozumnější - to, co prožíváte - a abyste vlastně zažili a užili krásu této doby, která je fantastická. Mohli byste žít v době, kdy je všem všechno jasné po 200 let, nic se nemění, všechno je... No, to je nuda. Tam není žádný vývoj. A tak znakem vývoje jsou i ty převratné děje. Takže za ně buďte vděční. Možná, že kdybych tady stál před 200 300 lety, 400 - tak, že byste tady udělali krásnou špumprnágli, hezky byste mě tamhle zapálili na dvoře - no třeba nebo něco takového. Tak dneska už se neupaluje, dělá se to jinak. 

Mějte se krásně, teď se rozloučíme. S pomocí Boží. (duchovní obřad) 

Tak ještě jednou všechno dobré do dalšího roku a po Vánocích v Novém roce, nevím, někdy po patnáctém. Kolik? 2. února se tu můžeme potkat. Děkuji všem.