www.biovidtv.cz
BIOVID TV - TELEVIZE NOVÉHO VĚKU
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreekesperanto
Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 8. 5. 2021

Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 8. 5. 2021

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:


Zvukový záznam (MP3)

Obsah:

0:00 – Úvod, apel na vlastní přemýšlení a zpracování předložených názorů.

0:15 – Neladit se k tomu, s čím se nechceme v příštích životech setkávat. Neignorovat to, co se kolem nás děje. Jak podle Vašeho názoru spojit tyto dvě zásady? Jak zde najít rovnováhu?

4:19 – Jak spojit do rovnováhy umění a vědu (pravou a levou hemisféru), když se převážně věnuji umění? Může z toho vzniknout nemoc? Také o Nikolovi Teslovi a jeho odkazu.

16:35 – Za jakým účelem a jakým právem jsou naskládána traumata v našich životech a osudech? O karmických souvislostech, vývoji a návratu k rovnováze.

21:27 – Jak se nebát smrti a jak ji přijmout? Vztah ke smrti, vývojová zkušenost.

26:52 – Jak zpracovat velká a těžká traumata a strach z jejich opakování?

29:30 – Jak se smířit se smrtí milované fenky? Jaký to má vliv na psychosomatiku? Jaký na ni máte názor, nejsou to jen kecy a ničení sebevědomí? O úctě před osudem.

35:18 – Podobný příběh. Aspekty soužití zvířete a člověka.

37:57 – Posluchač popisuje opakující se záchvaty – tuhnutí svalů (staženost), návaly krve do hlavy, motání hlavy, problémy se stabilitou, zhoršení zraku. Rozbor možných příčin.

45:46 – Jsou emoce (pláč, křik) špatné, nebo dobré? Je lepší je potlačovat, nebo jim dát průchod? Řve na mne blízký člověk, a já na něj nesmím zakřičet. Jak s ním vycházet, jak mu to říct?

52:59 – Pro úlevu při nemoci zkouším mluvené meditace. V jedné z nich je cvičení, při kterém mám projevit všechny emoce, i negativní (vydupat se, vymlátit do polštáře). Není to jejich podporování (na tomto principu jsou i jistá psychoterapeutická a psychologická vyšetření)?

57:23 – Posluchačka popisuje živý sen (vizi) o Matce Boží a jejím přání – kdyby lidstvo obnovilo vnitřní víru a přestalo si špatnými vlastnostmi (pomluva, závist, nenávist, sobectví) blokovat její dary, každý by dostal, co je třeba (zdraví, hojnost, atd.).

58:58 – Rozloučení.


Přepis videa:

Vítám vás pěkně při naší sobotní přednášce Duchovní university Bytí. Tak začínáme. Zazní zde názory, které vám předložíme a vy sami budete jistě dále přemýšlet zcela samostatně. Tak pojďme k prvnímu. 

 

DOTAZ: Ptáte se, jak v současné době podle mého názoru spojit dvě zásady. Zaprvé neladit se k tomu, s čím se nechceme v příští životech setkávat a zadruhé neignorovat to, co se kolem nás děje. Skoro mi to nejde dohromady. Asi i tady je potřeba hledat zlatý střed, rovnováhu. Ovšem přijde mi to téměř nemožné. 

ODPOVĚĎ TP: Nejsem toho názoru. Myslím si, že by to mohlo být ještě i nahlédnuto z jiné strany, z jiného pohledu. Ono je něco jiného ladit se a něco jiného ignorovat. Když probíhá nějaký děj, tak já k němu můžu zaujmout buďto zcela neutrální postoj nebo ho můžu podpořit svým myšlením anebo ho nebudu vnímat. To je jedna strana věci. Pokud se týká toho setkávání s tím, s čím se nechceme potkat, no tak to přece záleží právě na tom, jak se postavíte k dané situaci. Dobře, bude tady zlo, bude tu nějaká nerovnováha, která kolem vás poplyne a vy ji můžete schvalovat. Například někdo někoho jiného pomluví a vy vedení názorem, který vám takto posouvám, budete proti tomu druhému člověku vytvářet negativní stopu, negativní myšlenky. Tím se poškodíte, protože i v případě, že by to byla pravda, tak rozhodně to není důvod k tomu, abyste takto jednali. A ona to většinou pravda není... nebo někdy není. A tak co s tím? Tady jste se vlastně nechali vtáhnout do děje, který byl potencionálně nebezpečný pro vás i pro cíl. Pak je tu druhá varianta. Budete tuto pomluvu přijímat s jistou dávkou moudrosti. Promyslíte ty věci, řeknete si: "Ono to vždycky v životě bývá trochu jinak." Podívejte, všechny ty skandály a všechny ty akce a všechny ty -ismy, které se kolem nás často odvíjejí v plné míře, ono to vlastně je jako šplouchnutí v misce vody. Nakonec pochopíte třeba za rok za dva, že proto byla někde třeba úplně jinde a že ty prvoplánové rychlé soudy, které často vítězí ve společnosti, mohly být ještě opraveny. Tak to by bylo asi to, co nazýváte rovnováhou. Pak je tu vědomé vytěsnění toho, což samozřejmě do určité míry je legální, když se nechceme spojovat s pomluvou, a na druhou stranu má člověk vědět, co se kolem mě děje, čili že nemá se zapojovat do toho procesu, ale zároveň je o něm může vědět. Na tom není nic špatného. Nemyslím si se tedy, že to je rozpor v nějakých zásadách. Kdybyste přistoupili k té první variantě, to znamená tu pomluvu byste začali rozvíjet a sebe ladit v záporu, zvláště je-li to neprávem, ale i je-li to i právem, pak to bude mít dopad na vaše budoucí životy. I vy budete pomlouvání i vy budete mít vlastně za životní úkol toto řešit. No, takže nevidím v tom rozpor. Nevím, jak vy. Když tak mi ještě napište, jestli vám to takhle připadá možné. 

 

DOTAZ: Ptáte se mě, jak najít rovnováhu mezi uměním a vědou, tedy spíše takhle: Jak spojit dohromady do rovnováhy, jestli je to tedy dobře, pravou a levou hemisféru. Jak vyvážit, když se převážně věnuji umění a matematice vůbec. Může z toho vzniknout nemoc? 

ODPOVĚĎ TP: Nemoc ne. Takže zase. Máme tu několik stavů. Soustavy, které jsou normální, nejsou negativní, jsou přirozené. Mezi nimi osciluje naše vědomí, naše bytost. Někdy jsme více nadáni pro racionální oblasti, jindy pro ty emoční, jsme umělci. Cílem je samozřejmě projít všechny ty části. A každý z vás v některých svých životech se bude věnovat spíše vědě a jindy spíše umění, abyste nakonec nacházeli právě tu zmíněnou vyvažující část. Čím víc se stanete racionalisty, tím víc budete od středu, čím víc budete tím "cíťou", tak tím víc budete na druhé straně. Čili musí to být rovnováha obou dvou principů ideálně, ale jsme reální lidé. Takže očekávat od nás, že tomu tak bude v plnosti nelze. To tomuto druhů, kterými jsme i my, ještě nepasuje příliš. Takže se máme snažit, jak to nejlépe jde. Proto jsme často viděli v minulosti a možná i v současnosti, že lidé rozumu, vědy se zároveň věnují opaku. Bývá to tak, že člověk duševně pracující má pracovat hmotně ve volném čase a člověk pracujících hmotně se vám věnovat také duševní práci. Nemá tedy ustrnout ve svém vlastním oboru jen. Podívejte se, kolik jen třeba lékařů nebo ne chvíli maluje, hraje na nějaký nástroj nebo koná něco podobného, což je něco jako ventil určitě zase jiné části jejich životního poslání. A zase na druhé straně umělci nebo dokonce ti jasnovidní by měli rozšiřovat v té emoční části i část tu druhou, tu racionální, aby jednou mohli splynout dohromady. Pro mne osobně je samozřejmě první osoba můj učitel přinašeč Josef Zezulka, a to je něco, co se nedá této souvislosti vlastně použít jako řekněme výkladový materiál. To je příliš daleko. Ale i mezi námi lidmi jsou velké zástupy těch, kteří vám můžou ukazovat cestu. Pro mě největší z nás lidi tohoto druhu je v oblasti třeba intuitivního vnímání ve vědě Tesla, pravděpodobně největší genius vědy, který se kdy narodil. Vedle něj je mnoho dalších, jistě, vím je. Dokonce jsem mohl vidět originály Newtonových spisů a dalších velikánů. Mohl jsem vidět jeho tajný zápisník a mnoho, mnoho velmi vzácných publikací nebo osobních zápisků. V historii vědy naleznete desítky stovky možná více vědců, kteří ve své práci naplnili to, co říká přísloví Štěstí přeje připraveným. Oni museli ovládnout svůj obor, museli se v něm orientovat. A u některých z nich přišlo to navíc, tedy genialita vnuknutí, genialita emoční syntézy. Platí totiž zásada, že pokud ponecháte rozhodovat pouze rozum ve svém procesu poznávání, tak je to nekonečný příběh. Získáte myriády informaci, ale syntézu dělá cit. Lidé, kteří nemají tuto složku rozvinutou nebo je poškozená - znal jsem takového - tak ti jsou mnohdy ve stavu, kdy se nejsou schopni rozhodnout. Chodit s ním nakupovat, bylo martyrium. V celém širokém okolí všichni prodavači, když a uviděli, se bleskurychle vrhli pod pult. Nebyli tam. Tento muž byl geniální, naprosto. Jeden z nejrychlejších lidí v určitém úseku techniky, které jsem poznal, ale co je to platné. On byl schopen procházet jeden obchodní dům a jeden obchod za druhým, porovnával, třídil, analyzoval, zjišťoval, ale to rozhodnutí to byl problém. Vždycky naleznete někde něco, co je víc vepředu a něco pozadu, a jinde zase o něco jinak. A v tom byl ten problém. Čili ta konečná analýza toho, co je skutečně z jistého pohledu, který je uvažován nejpotřebnější, tam nebyla. No ale budiž mu země lehká. Byl to velký můj přítel. Čili do našich životů i vědeckých životů patří nejenom rácio, ale také emoční vzdělání a emoční myšlení. Když používáte pouze rácio, tak máte-li štěstí přijdete na něco nového, ale zpravidla téměř nikdy ne na něco, co posouvá naše poznání o řád do úplně nových oblastí, které ještě ostatní neznali. Ani by mnohdy při své práci ani netušíte, kam vás zavedou ty jednotlivé poznatky a často i tam, že to nejste schopni docela v první chvíli pochopit nebo dokonce přijmout. Takže ta rovnováha není zas tak těžká. Je to osobní věc. Každý to má někde jinde. Ale má to být pěstováno. Když Tesla pracoval na svých vynálezech, tak to nebyla práce klasického dnešního vědce. Dalo by se to nazvat jako vědecké vnuknutí. Psal rovnou z partesu složité, velmi složité výpočty a další a další statě. Když vidím knihu, která obsahuje tyto jeho záznamy, tak je to opravdu úžasné sledovat ten proces myšlenkový, který zde je naznačen tím, co bylo zanecháno. Když se podíváte třeba na to, jak objevil střídavý proud, tedy to, co do dneška je základ naší civilizace. To byl Tesla, nikdo jiný. Do té doby nikdo neznal střídavý proud, nikdo nedokázal použít v točivých strojích a jinde. Tesla předvádí mistrovská díla někdy jako vtip. Když vidíte rotovat vejce na špičce v magnetickém poli jeho misky, je to něco, co já osobně vnímám s velkým úsměvem. Znáte to, že vejce se nedá postavit na špičku. Jeden to udělal tak, že teda bylo natvrdo a udělal "křáp", a Tesla to udělal tak, že ho nepoškodil a nechal ho rotovat v té své magnetické misce. No a tady měl i smysl pro humor. Jsou tam i vnuknutí, která i on sám popisuje jako sdělení odjinud - z vesmíru, od jiných kultur, civilizací. Než naše současnost pochopí, že toto je možné, že existuje trvalá možnost vnímat v jakýchsi kvantových souvislostech vědomí a svět a vesmír, no tak tady budou ještě zástupy těch, kteří to nebudou chápat. A přesto už tady byl jeden a ne jeden, kteří toto zrealizovali v praxi. Paradoxem je, že mnozí z těch, kteří nechápou a nevěří, pracují s tím, co jim tato možnost zanechala v osobnosti Tesly. Bez něj by ty přístroje, které dnes užívají v podstatě nefungovaly - mnohé. No ale, pojďme dál. Čili první věc je, abychom něco rozvinuli, musíme si toho vážit. Jestliže jsme indoktrinováni, ať už ze vzdělání nebo jinde, kdy nám naši profesores vysvětlí, jak to je a že tohle je nesmysl, přesto často že se dané oblasti vůbec nevěnovali a nevěnují, jen přijali názor. Je to prostě móda, nic jiného. To není věda a tento názor předávají dalším studentům bez jediné opory anebo s oporou politováníhodných podvodů, tak potom samozřejmě ani tato oblast nemůže být rozvíjena. Ale to je jenom povrch. Uvnitř je každý člověk člověkem. I ten největší člověk vědy a rozumu je také člověk. může se pokoušet potlačit v sobě to lidství, v tu komplexnost lidské bytosti. Stejně se to nikdy nepodaří úplně. A tak možná, že nás čeká taky hodně práce právě ve vzdělání, kdy musíme opustit -ismy, nesmysly a kdy musíme ale uvažovat jako filosofové, tedy hledat tu "sofii". A to je důležité. Dokud se nám to nepovede, tak mnohé naše další snažení v rozumu i jinde budou buďto neúspěšná anebo úspěšná v pravý čas, tedy nebezpečná. Takže přeji, aby se to všechno dařilo. A já nejsem ten kdo by to určoval. Já vím - to si můžu říct - že to tak bude zanedlouho v rozsahu několika málo století. A tak, až já budu dávno na pravdě Boží, tak nevím, jestli si někdo vzpomene na moje slova - asi nikdo - ale možná, že někdo si vzpomene, že už někdo řekl, jaký bude další vývoj v této oblasti poznání. Tak počkáme si. No, uvidíme. 

 

DOTAZ: Proč jsou zcela účelově a zcela právem správně naskládaná ta traumata v našich životech a osudech, jakým účelem a jakým právem? 

ODPOVĚĎ TP: Ta poslední dvě slova "jakým právem" říkají, že já jsem vlastně správný, svým způsobem - i když to tak nechápete, já vím - dokonalý a tedy co si to kdo, tedy Bůh nebo kdo, dovoluje zařazovat tyto věci do našich životů. Jenomže tady platí to otřepané "Co bylo dřív vejce nebo slepice?" Tyto věci, o kterých mluvíte, pokud jsou naskládány, jsou naskládány pouze a jen proto - tedy ne vždy, jako vždycky to má výjimku - že vy jste je vytvořili napřed a nyní je musíte snášet. Je to výuka názorností, něco jako Komenský, akorát trošičku dokonalejší než ten náš lidský byť geniální prapředek. No čili je to projev toho čemu se říká zpětná vazba. Má-li nějaký systém, který regulujeme neskončit v netlumených kmitech, musí přicházet v té rezonanci, které rozkmitávají soustavu protisíla, zpětná vazba. Pak ještě jde o to, jakou měrou ta proces protisíla je formována, jestli je to PI, PID, integrační, derivační či další regulátor, který v závislosti na míře odchylky a rychlosti odchylky reguluje sílu zpětnou, která vrací systém do rovnováhy. Netlumený systém vypadá takhle... a konec tlumený systém vypadá takhle... Čili to, co nechceme, tedy rozkmitání, je cíleně a inteligentně regulováno. Kdyby nebylo toho, nač se ptáte - tedy účel se vám snažím vysvětlit a právo také - tak tento systém skončí v totální katastrofě. To že člověk sám o sobě není zatím schopen působit touto regulující silou proti sobě samému je patrné víc než zřetelně. Jsou to všechny ty války, krádeže a jiné a jiné věci, zbrojení, a tak dále... nebo nutnost zbrojení a podobně. Takže proto tady musí být náhrada. Zatím ještě člověk není vědomý příliš, a tak není schopen sám sebe uřídit. Kdyby tedy nebylo tohoto zákona zpětné vazby, zničí člověk sebe i celý svět v krátké době. I nyní je to na hranici, právě nyní, i v minulosti. Vždyť máme tady velký potenciál, který nám náš rozum přinesl. Tak mrňavá věc jako atom, viďte. Koho by to napadlo, že takový mrňous může způsobit stovky tun TNT, možná až tisíc, možná miliony. A je takhle malinký, teda ještě víc. Není vidět. Sám o sobě vytvoří jen nepatrnou sílu. Když jich jsou miliardy, je to jiné. Takže proto je to. Je to proto, abyste se nezničili, aby život dál šel svojí odvěkou cestu, aby se vyvíjel. A zároveň tu musí být jistá svoboda, tedy musíte mít právo konat i nerovnováhu, abyste mohli poznat rovnováhu. Jak byste poznali nerovnováhu nebo rovnováhu, kdyby nebyly oba póly. Je to zákon dění. Může být rovnovážné i nerovnovážné. Takže snažil jsem se, jak jsem uměl. Pište dál. 

 

DOTAZ: Jak se nebát smrti a jak ji přijmout? 

ODPOVĚĎ TP: Je to v celém postoji, který vlastně přijímáme během života. Je to i v nás samých našich zkušenostech. Umírali jsme již mnohokrát, přátelé, nesčíslněkrát. Byly smrti a lehké i smrti těžké. Člověk dokázal nadělat obrovská zla, obrovská. Zpravidla ta nejhorší, často mnohem horší, než jsou zla přírodních živlů. No a každá kultura tedy se musela vyrovnávat s majestátem smrti, a zvláště některé to nezvládly moc dobře. Naše Evropská k tomu patří právem. Vztah ke smrti v těchto západních souvislostech je velmi kuriózní. Končí vlastně až zlem, kdy jsou umírající vytěsňováni na okraj společnosti tak, aby neobtěžovali, protože všichni se bojí. A tak mnozí umírají v tichosti v osamění, protože ti, kteří by měli stát při nich a doprovázet tu část jejich cesty k převozníkovi, jaksi neplní svoji úlohu. Tak to prostě je. Svého času jsem si řekl: "Tak co se ti hochu může stát nejhoršího? Umřeš? No tak umřeš. Umřeš i ty. Stane se něco jiného? No, stane se." Moji učitelé mě učili i odolnosti vůči jiným typům strachů. Ať už je to strach o blízké nebo jinak. Čili opět vždy je to rovnováha tedy moudrost, která vám pomůže. Taky je to ale v množství vašich životů. které jste prožili. Zkuste někdy najít zprávu, kdy se skupina lidí dostává do akutního nebezpečí smrti z pohledu chování lidí v této chvíli. Trochu na toto téma se mi vybavil Titanic. Co říkáte? To kvarteto, které hrálo, dokud struny nebyly zality vodou, to byl také určitý přístup. Tito pánové zřejmě zhodnotili, že si ještě zahrají, než se utopí. Kdežto jiní zase úspěšně zachránili život a jiní třeba neúspěšně. Tak jak loď se zvedla a oni najednou byli na šikmé ploše. Takže u každého jinak. Abychom něco mohli vyřešit, musíme to přijmout, protože pokud to vytěsňujeme, tak je to něco jako temná oblast, kterou nevnímáme. A pak se k ní nuceně často přiblížíme trochu blíž a pro mnohé je to potom šok. Dobré je taky se jít do toho Pelhřimova podívat. Jenomže to bych neradil. Neradil bych to, přestože jsem to sám zažil. Poprvé jsem zmrznul v horách. A pak dál a dále. Pan Bůh zřejmě usoudil, že tuto zkušenost mám mít. A jsem za ní vděčen, protože vám to otevře schopnost jiného životního projevu v těchto věcech. Takže přemýšlíte, zlidšťujte se, přijímejte, ale nevyhledávejte, protože ten čas musí určit někdo jiný než vy. Pečujte o svá těla, jak to jen jde a jak je nutné - podle okolností samozřejmě. I to je u každého jinak, víte? Nejsou jednotné představy. 

 

DOTAZ: Zpracovat velká a těžká traumata a strach z jejich opakování. 

ODPOVĚĎ TP: Tak první, co si musíte říct - pokud chcete - je, že tu byli jiní, kteří trpěli taky a taky to museli prožít a často trpěli více než vy. Čili nepřeceňujte své utrpení. Vždy to může být horší téměř, víte? Těch nejspodnějších den ze všech den - nikoli dnů, ale spodin - se naštěstí nedosahuje až tak příliš často, i když někdy ano. Pak byste viděli, že to, čemu říkáte trauma je mnohdy pouze velmi slabá okrajová věc. Často náš pohled, naše zaměření se na to "trauma" jej zveličí zvětšovacím sklem. Ne vždy je to pravda. Aby toho nebylo málo, je tu ještě jedna další super lupa, která převádí váš pohled až za hranici života, tedy do širšího okruhu toho čemu život říkáte. Ne proto, abyste vyhledávali nebezpečí, abyste se nebáli smrti - to se trochu musíte - abyste se chránili. Na druhou stranu i tady je něco jako rovnováha. Když umíráte, nakonec poznáte, že to je případ od případu jiné, ale většinou trochu jiné než si to představujete, protože když nemáte s něčím zkušenost, což nemáte všichni téměř tak samozřejmě, jak to hodnotit. Takže skončím otřepaným. Přátelé často je všechno jinak. 

 

DOTAZ: Smířit se se smrtí milované fenky - rakovina plic. Koukala na mě, jako by říkala, prosím, pomoz mi. Jsem z toho vyřízená. Udusila se. Jakou si myslíte, že to má vliv na psychosomatický pohled. Prý domácí mazlíčci odráží pohled majitele. A vše musí být psychosomatika? A jaký na ni máte názor? Nejsou to jen náhodou kecy a rozhazování a znejišťování a ničící sebevědomí jejich majitelů? 

ODPOVĚĎ TP: Nevím, s kým jste se setkala, ale z toho, co píšete, bych to mohl tušit. Lidé, často různí lidé nacházejí určité úlomky, střípky a ty potom někdy zbožní a postaví na nich celý výklad světa, a to je určitě špatně. Samozřejmě, že psychosomatika má stejný vliv jako hmotná genetika nebo jiné a že má své místo, ale každá z těch věcí má to místo, které jí patří. Je to podobné, když objevíte třeba vir nebo bakterii. Do té doby o nich nikdo neví, všichni netuší, všichni je popírají. No a pak se objeví. Vy začněte mít postupně časem sklon vykládat, že všechny nemoci jsou z těch bakterií a z těch virů a už jste propadli svému mámení. To se děje mnohdy, mnohokrát. Třeba v historii medicíny se to stalo mockrát. Já jsem sám jsem zažil neobyčejný rozvoj imunologie, která se z velmi skromných začátků rozvinula do velmi složitého oboru a pak zákonitě přišly chvíle, kdy se začalo tvrdit, že zde je příčina prakticky mnohých onemocnění, což není pravda úplně. Ona se podílí, rozumíte, vždy všechno souvisí se vším, ale není to možná vždy ten hlavní spouštěcí tedy element. Jak se vyrovnat se smrti fenky? Snad tím, že na ni začnete konečně myslet s láskou, přát ji to nejlepší a budete chápat, že přišel čas. Čili je to o úctě před osudem. Je to o úctě toho, co se děje, protože jste vychováni ve smyslu, že vy máte právo. My jsme v tom právu. Nejste nikde. Jste součástí živoucího stavu vesmíru, planety, lidí, zvířat, rostlin a jste jednou z těch částí. Ten odvěký středověký a později novověký názor pozitivistický, který tady máme, je úlet. Je to úlet puberťáka, vždyť člověk není nic víc než puberťák ve vývojovém ranku, ve vývoji života. Je to první tvor, který začíná mít rozum sám, osamostatňuje se, přesně jako ten pubescent. Začíná užívat darů svých dalších netušených možností a těmi se opíjí. Takže to je možná někde podprahová příčina těchto přístupů. Ano, přišel čas, má fenka odešla. Nedá se s tím nic dělat, stejně jako se nedá nic dělat, když nám odejde maminka, tatínek, kamarád, kdokoliv, další. Možná, že je to o důvod víc mít radost z prožitku další vteřiny života a pak s láskou čekat i konec. Obé má své místo. Ne ho přivolávat - znovu opakuji - ale vědět. Nepřivolávat ani v duchu? "Já chci už umřít." Ne, ne, ne. Ale vnímat jej a přijímat jej. Samozřejmě, že utrpení, které zažíváte v tom tesknění po tom drahém zvířátku, ovlivňuje i vaše procesy v těle, činnost orgánů a další. Takže si představte, že by ta fenka chtěla, abyste se ničila. To asi ne. Byl to přítel, nejlepší člověka, jak se říká. A přátelé nepřejí svým přátelům, ani když zemřou, aby se ničili. Je to tak prostě, je to o postoji - takže s láskou. Když si vzpomenete na ty chvíle, které jste zažily, tak se snažte nebrečet. Může to být i laskavá vzpomínka s úsměvem. Nemusí to být vzpomínka drtící nás nepřítomností. Tady podobný příběh. Víte, ta zvířátka, která máte doma, získávají od vás, a to nejenom tedy přístřeší, ochranu, potravu, ale i něco navíc. A zároveň s tím jim prodlužujete často život a někdy z toho také přichází ta nemocnost, která by v té přírodě takto nikdy nebyla. Co se dá dělat, něco za něco. Pro to zvíře je to výhodné. Přece ho nebudete krmit špatně, aby umřelo dřív. To byl zločin. Takže je to vzájemná symbióza zvířete a člověka. Často se o ně staráte, vodíte je na operace, léčíte je a dáváte jim všemožnou podporu. To je to plus pro ně. Získávají také z kontaktu s vyšším tvorem, než jsou oni. I vy jste kdysi byli tím pejskem, kočičkou - mnozí. I vy jste byli zvířátkem. Dnes jste lidé tak trochu vracíte sami sobě, svým druhům to, co jste načerpali. Ustrnout se dá v čemkoliv, tedy i v smutku. I to bude úkol k řešení nebude to úplně zřejmě správné, co myslíte? Jak to říká ten malý princ a ta liška? Ano. "Ochoč si mě", tak to říká, protože... to už si přečtěte dál sami. 

 

DOTAZ: Při vyklízení auta se stáhly najednou svaly v těle jako bych měl tělo v kazajce, krev do hlavy, motolice, ataka rukou. Co dělat dříve? Nechápu to. Mám mít opět rande, jsem nervózní, stáhne se mi tělo, jsem jako opilý, podlamují se mi nohy. navalí krev do hlavy, jako bych měl dostat mrtvici. Nechápu to. Jdu vařit - ten samý problém. Najednou nevím, co dříve, jestli krájet maso, cibuli a tak dále. Začne se mi motat hlava, stáhne se mi tělo a tak dále. Nikdy jsem tyto stavit neměl. Všechny náběry krve jsou v pořádku. Na neurologii si neví rady. Všechny snímky magnetické rezonance jsou v pořádku. No zaplaťpánbůh. To první, co nás napadne z těch nejhorších variant, je například nádor mozku. Mozek, vyšetření krkavice, krční páteř. Nevím, co to způsobuje. Jsem z toho nešťastný. Jako bych měl svázané tělo od krku k pasu. Problém třeba dosáhnout ve sprše na mýdlo, pocit staženosti. 

ODPOVĚĎ TP: Ale to bude třeba jenom záchvat. To nebude trvalý stav. No tak nevím, já nejsem diagnostik, ale tyto stavy někdy přichází tedy po té neurologické lince například při pohybech hlavy, kdy dochází vlastně k porušení některých inervací. Může to být i ještě daleko jinak. Předpokládám, že vyšetření se týkalo i malého mozku, že tam byla zaměřena pozornost magneticky rezonující. No, protože tyto stavy by mohly souviset právě s touto částí. Magnetická rezonance je poměrně jemné vyšetření čili měla by ukázat větší neplechy. Někdy mohou nastat, řekněmež, krátkodobé poruchy prokrvení mozkového kmene. Některé neskončí tvorbou nějakých plak nebo rozpadlých míst, ale pouze dočasnou omezenou dobou tedy funkčností. I to může být. Čili může to být i od páteře. To by bylo to nejobyčejnější vysvětlení, ale můžou to být i další důvody. No tak máme tady Bechtěreva například, viďte. Máme tady další nemoci, které můžou mít některé ty problémy, které popisujete. No, máte nejistotu. Ano, to je pochopitelné. Pokud vás tyto věci přepadají častěji - ta nejistota by tu jistě byla pochopitelná - pozor... 

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Když stojím padám dopředu, problém se stabilitou zužující se zrak, pulzující bolesti hlavy uprostřed. Když si lehnu a vstanu, motá se mi hlava. Když dlouho sedím v autě, to samé motání hlavy. Kamarád se mi zle začala se mi motat hlava. Před třemi lety mě odvezla záchranka. Nemohl jsem ani chodit pro silné motání hlavy. Po deseti dnes v nemocnici mě propustili, že neví čím to je. 

ODPOVĚĎ TP: No, tady se asi vyřádí několik oborů. Takže jistě, že se musí vyšetřit váš aparát rovnováhy, ale také doufat v nalezení nebo spíš nalezením, protože já si říkám, že když se něco nenajde, tak je to vždycky lepší, než když se něco najde. Může se jednat spíše o funkční poruchy než poruchy organické. Co se týká tedy těchto stavů, je to ještě pořád málo informací, abych si mohl já osobně pro sebe udělat názor. Může to souviset také se stavy, které se někdy objevují v neurologických onemocněních. A jaksi pojmenovávat je, to nemá smysl, protože by to jen mohlo neprávem přivést pozornost tam, kde vůbec nemusí být ta příčina. Ale při té cestě toho udělání si názoru diagnostického se s tím samozřejmě musí počítat a ten, kdo vás bude vyšetřovat, musí tedy uvažovat všechny možnosti. Tento stav může přesahovat až do psychosomatiky anebo ještě dál až do oblasti, řekněmež, hraničící s nemocemi, které by spíše spadaly do oblasti..., když řeknu psychiatrické, tak to bude jako velmi dehonestující, a to tak není, je to jinak - i duchovní někdy. Pokud nalezneme třeba zde nějakou skutečnou reálnou souvislost s někým, kdo by pracoval v téhle oblasti, tak potom by to bylo podezřelejší, ale většinou jsou to spíše ty běžné případy - naštěstí. Je důležité také se vás zeptat, jestli nemáte někdy rozostření - linii, na které se díváte, jestli se vaše stavy nehorší při teple, když je vedro, jestli vaše stavy se nehorší při infekčních onemocněních a při horečkách zejména a jak. Je to mnoho detailů, které stejně nakonec nemusí dát úplně jasný názor. V této oblasti naše poznání nebo i poznání vědy mnohdy ještě není komplexní úplné anebo je spíše zachraňující než primárně léčebné. Aby se nějaký takový stav třeba neurologický skutečně léčil, musí být zastaven proces, který k němu vede v té neurologii, ale může to také následně pomáhat lékem, který následky toho stavu zmírní a pomůže pacientovi překonat třeba tu ataku. Takže to je vždycky tak v tom světě. No, takže názor jako na nediagnostik vám nedám kompletní, ale dotkl jsem se některých možností, jen některých, které by zde byly. Taky by bylo zajímavé se dozvědět, jestli jste pozoroval vztah těchto těchto záchvatů také k vaší duševní pohodě. Jestli reagují na stres a jak, za jak dlouho, jakou to má patogenezi... a tak dále. 

 

DOTAZ: Přijdou vám emoce od zla? Je pláč od zla nebo od dobra? Je špatný nebo ulevující? A co když mám potřebu se hodně vykřičet, vybrečet? Dobře, chudáci sousedi, ale co když mi to pomůže nemít pak psychické problémy, třeba sebevražedné myšlenky, deprese, a tak dále. Co je lepší - potlačovat to, snažit se nebrečet, nebýt smutná? Jenže pak mít je šílené pocity kvůli sousedům i kvůli tomu, co řeknou lidi, abych neměla ostudu? Jenže není to zas na úkor sebe a moc odstředivé? Dobře, to je pláč. A co takový křik? Je správný na obranu nebo co je nejlepší? Co když mě jeden člověk, s kterým mám velké konflikty a nesmím na něj zakřičet, utlačuje, ale sám si řve na mě. (TP: To bývají vedoucí, viďte. To je tak v těch zaměstnáních často.) 

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: ... až pes stáhne ocas a uši. 

(TP: Tak to bude spíš někde v blízkosti.) 

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: ... a i kytce by snad opadaly okvětní lístky, kdyby na něj zírala a řval. 

(TP: No, to vypadá na vztahový problém.) 

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: A víte, co je nejhorší? Nedá se mu to vysvětlit, má svou pravdu a hotovo. Vidí jen rovně a sebe, svůj názor a rovně a do strany se podívat neumí na pohled druhého. Jak s takovým člověkem vycházet, jak mu to říct jinak? Když mu to řeknu: "Ty na mě řvát můžeš a já ne", tak řekne: "To není pravda a hotovo." Ach. jo. 

ODPOVĚĎ TP: Povzdech mnoha žen, myslím si. To je takový generální ženský povzdech a často oprávněný. No, však on ho ten život taky naučí, že je všechno jinak. Trochu ho zbaví jeho resolutnosti. Když bude mít štěstí, tak to stihne ještě do smrti, a když ne, tak na to bude mít času dost. Takže není generálních rad, není žádná hranice, kterou bych vám směl představit jako tu jedinou správnou. Někdy je to vtip, a tak když je nejhorší řev, tak se můžete s úsměv na něj podívat a říci mu: "Myslíš broučku?" A on buďto upadne do záchvatu mrtvice anebo se zklidní. Je to i o postoji, o tom, jak sama sebe prezentujete. Když se podíváte na filmy, jak se učí pejskové, aby nekousali, netahali majitele na šňůře, neštěkali a jinak, no tak tam často funguje odměna. Tak to kdyžtak uvařte občas dobrý oběd, ale jinak tam funguje i to, jak ten majitel se jen postaví a jak s tím pejskem jde, jestli mu dovolí, aby ten pejsek šel ty čtyři kroky před ním. Pak ho táhne jak na pérko anebo jestli vnímá, že vnímá, že vedoucí je tam ten páníček. Tak většina žen tuto úlohu zvládá, pokud můžu soudit, a tak jaksi velmi často aniž vědí jsou poměrně dosti řízeni. No, ale ne vždy. Takže je to odvěký souboj těch, kdo má ty kalhoty a kdo je moudřejší a moudřejší neznamená ustoupit vždy. Je to výchova, je to vývoj. No, člověk může být doveden k tomu i výchovou, že vidí jen to jediné. Docela mě udivuje, že nakonec třeba v tom anglosaském světě se ty děti většinou docela znormalizují. Když jsem byl na návštěvě takové nějaké země... No tak v Londýně asi nej... No tak nebyli to namyšlení frakci v šedesáti letech, které jsem potkával, většinou. No ale, jak se provádí výchova? Ty jsi ten nejlepší. No tak, jak kde - v Americe spíš, možná - a tak dále. Každý drobný úspěch je vychvalován až do nebe. No tak v té v té pubertě to bude asi velký problém, ale později snad taky už ne. Takže od každého kousek. "Miláčku to jsi musel být ale velká mrcha, že jsi mě dostal osudem." - až si bude na něco stěžovat. Ale on asi nebude věřit na osud. On to má hezky srovnáno, já vím. No hodně štěstí. Ostatně, než si někoho vezmete za životního partnera, je velmi účelné jít do rodiny a podívat se, jak to tam vedou. Je tu tisíce možných variant, viďte. Často u mužů jsou to vztahy - tedy dítě a matka, hoch a matka - ať už jsou to Oidipové anebo jinak. "A neboj se, maminka bude mít vlastní koupelnu", jak běží v té reklamě. Jindy jsou to "jájisti", tedy: "Já to chci tak a vidím to tak, tak to tak bude," bez možnosti vlastní úvahy, a tak dále. Škoda slov. No, dobře, tak poslední dotaz. 

 

DOTAZ: V dřívější přednášce jsem řekl, že jistý problém může být zapříčiněn kvůli nesprávnému duchovnímu cvičení. Dal jste příklad tantrické. Mám na toto dotaz. Při mé zdlouhavé nemoci doprovázející silné bolesti, matka doporučila - byla z tohoto celkově nešťastná - mluvené meditace. V jedné z meditací bylo cvičení, při kterých mám projevit všechny své emoce, i ty negativní, třeba se i vydupat, vymlátit do polštáře. Není toto náhodou podporování těch negativních emocí? Uvědomuji si silně, že na tomto principu jsou jistá psychoterapeutická a psychologická vyšetření. 

ODPOVĚĎ TP: No ano, jsou. A k lidskému životu patří i schopnost ventilu. Papiňáky, když se ucpe ventilek, tak vybuchnou. Takže to má různou podobu. Vedle těch negativních zkušeností, emocí to můžou být kladné emoce. Velikou sílu má například umění, kterékoliv - divadlo, film, kultura, obecně - to je odvěký ventil pro přebytek těchto sil, A zase záleží na tom, jestli jste k tomuto nastaveni. To máte jako s vážnou hudbou. Jeden posluchač bude zažívat celý příběh při té symfonii. Bude jej žít, bude se jej ten příběh zmocňovat a nebude to jenom o tónech a stupnicích a o tom, jak jsou poskládány, ale bude to něco mnohem víc. Po skončení té skladby bude jako vyměněný - nebo je to film nebo něco jiného. Pokud se týká té agrese, no tak polštář je lepší než soused, samozřejmě. Bušit do souseda se nemá. Polštář to v nejhorším nepřežije, to budete mít co uklízet. Takže samozřejmě, že ideální je zpracovat to, zpracovat to. No a jinak? Řvát do moře, do lesa? Někdy to souvisí i s tím, jak se chápeme, jak se vnímáme, jak jsme si sami důležití či jinak. Nemám nějakou radu jednotnou, nemám. Někdy vám pomůže i prozřetelnost, ani nevíte jak. Všichni bychom chtěli ideální svět. Všichni toužíme po tom hladkém, krásném, naolejovaném, životním stroji. A reálný život je mnohdy hodně jiný. V mém životě je to pochopení toho vývoje čili pochopení, kdo jsme, kam jdeme, kde stojíme dnes i doufání v to, kde budeme stát zítra. Často doufám, někdy bezdůvodně, ale to nevadí. No, takže děkuji vám za vaše laskavě podněty. Ještě … tak tohle bych mohl přečíst díky tomu svátku matek, který bude zítra. 

 

DOTAZ: V noci jsem měla živý sen, vizi. Přišla matka, nejvyšší matka Boží. Ukázala oltáře z dob minulých, které dnes byly plné špíny, prachu a nikdo k nim nechodil. Byly to oltáře vnitřní víry, dnes neaktivní. Trápilo ji to. Ukázala, že kdyby víru lidstvo obnovilo, vnitřní víru, že má pro každého mnoho, mnoho darů, a každý by dostal, co je třeba - zdraví, hojnost, a tak dál. Potom ukázala, že lidé si tyto dary blokuji špatnými vlastnostmi jako pomluva, závist, nenávist, sobectví, a tak dál. Mohl byste k tomu něco říci? 

ODPOVĚĎ TP: Já jsem to vlastně komentoval svým způsobem celou dnešní přednášku. Vždyť o tom to vlastně bylo - v mnoho vašich dotazech. Takže jak? Nemusíte, ale můžete. Bylo by divné, kdyby ze strachu nebo z pocitu potřeby jste všichni začali otvírat vnitřní oltáře. Bylo by ale také divné, kdybyste je neotvírali jenom proto, že věříte, že nejsou. Takže je-li vám jen trochu možno, otevřete je. Víte, že se změní váš pohled na svět i na utrpení i na bolest i na smrt těch blízkých, třeba těch zvířátek. A pak to zase půjde dál. Na shledanou.

  

      

 
        Linkedin  
 
© Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.
 
Změnit nastavení cookies