 |
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky |
         |
Přednáška Společenství Josefa Zezulky - Praha, 8. 4. 2024Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:
Zvukový záznam (MP3) Obsah:15:02 - Došli jsme do bodu, kdy je Česku nejhůře? Jdeme požádat blanické rytíře o pomoc? 20:05 - Pročišťování mysli, vysoké hory, techniky, zajímá mě cokoli z Vašich zkušeností. 25:31 - Poděkování za záznamy s panem Josefem Zezulkou. 29:10 - Jakou váhu, moc, či vliv mají čísla v našem životě? 39:52 - Co byste řekl k výroku „Chtějte jen království nebeské a vše ostatní vám bude přidáno". 41:57 - Jako ředitelka Zeměkoule bych zakázala vysílání akčních a katastrofických programů. 49:10 - Proč je v naší společnosti tak zakořeněný strach ze smrti? 01:05:56 - Byl pan Josef Zezulka masojedlík než procitl? 01:13:48 - Duchovní rozloučení. Přepis videa:Krásné odpoledne vám přeji. Začínáme naši přednášku nultého stupně Duchovní university Bytí a v ní se budeme věnovat tématům, která jste připravili s tím, že každý z vás si udělá vlastní názor a že to, co zde zazní, můžete chápat jako náměty k přemýšlení. A tak poprosím o první dotaz, který přišel z internetu.
PODĚKOVÁNÍ: Dobrý den, děkuji za slavnost na Řípu a v Soukenické ulici výstavu o panu Zezulkovi. Jedna z jeho fotografií mě přitahovala jako magnet. Možná je to umístěním. Alenčina komůrka ve sklepě je vylepšena k dokonalosti. Celý prostor je nádherný. Díky za vydanou brožurku o historii a knížku. Moc hezké. REAKCE TP: Děkuju za reakci, ale není to dotaz čili to musí posoudit jiní a ne já. A tak poprosím o další dotaz. DOTAZ: Došli jsme do bodu, kdy je Česku nejhůře? Jdeme požádat v květnu blanické rytíře o pomoc? Jde zpráva, že se probouzejí. ODPOVĚĎ TP: Aha, to jsem neslyšel, ale je pravdou, že universita plánuje cestu na Blaník. Ostatně v minulých letech jsme byli na různých místech spjatých se Zezulkou a bude tomu tak i tento rok. Ihned po prázdninách budeme mít další universitní výlet a tento blanický výlet je spíše veden k té naší řekněmež historické státnosti a tak dále. Jestli je nejhůře, to nevím opravdu a doufám, že není. Takže necháme rytíře snad ještě chvilku spát, kdyby bylo ještě hůře. Děkuju.
DOTAZ: Dobrý den, mohl byste prosím něco říct o korunovačním kříži a porovnat jeho duchovní hodnotu s korunou, která se občas vystavuje pro Českou veřejnost? O kříži se nyní mluví v souvislosti s jeho zapůjčením na výstavu v Drážďanech, kde má být do 8.9. v běžné galerii s díly současných německých umělců. Zahájení výstavy 15.3. za přítomnosti našeho prezidenta s Dominikem Dukou v den výročí okupace v roce 1939 mi připadá jako hloupý vtip. Lidé sepisují petici proti této akci a na urychlené navrácení věcí do České republiky. Žezlo a jablko, další duchovní předměty našeho národa, jsou prý uloženy ve Vídni a snaha o navrácení do České republiky je zatím bezvýsledná. Dožije se Český národ doby, kdy vše bude pohromadě v Praze? Přeji vám hodně sil a pevné zdraví. ODPOVĚĎ TP: Děkuji pěkně, i já přeji vám všem totéž a přiznám se, že nemám úplně ověřené informace o tomto, takže o tom mohu mluvit pouze tedy akademicky. Je jasné, že v čase, kdy byla znovu vytvořena koruna českých králů, kterou tehdá Karel vlastně vytvořil z drahokamů, které zbyly po té původní koruně a tak dále, a vytvořil opravdu unikátní klenot. Na tom byla pozoruhodná jedna věc. Koruna českých králů nebyla nikdy vnímána jako majetek samotného krále. Koruna byla vyňata z úschovy jen na tu dobu nutnou, čili na čas korunovace, a pak se ihned vracela zpátky. Karel tedy v žádném případě neuléhal s korunou na nočním stolku a toto bylo velmi symbolické, řekl bych dokonce až jasnozřivě demokratické. Bylo to možná i při jaksi pochopení významu a vlivu a vážnosti těchto klenotů a můžu jen fabulovat, ale snad to byl důvod, proč Karel tu věc takto ustanovil. Co se týká dalších předmětů, které provázejí korunovační klenoty, tak to původní žezlo se nezachovalo, a vlastně jeho ne ani kopie byla vytvořena později. Totéž platí i o říšském jablku. Z mého pohledu jistě laického a zcela soukromého se ostatní klenoty nemohou ani tisícinou rovnat významu koruny přesto, že jsou nesmírně významné. Čili to není o tom, že jsou nevýznamné, ale je to o tom, jak významná je vlastní koruna českých králů. Kdybych zaznamenal jaksi transport koruny mimo jaksi území České republiky, byl bych velmi rezolutní. V tomto případě se musím přiznat, že o tom přemýšlím s jistou vráskou na čele. A přemýšlím, jak celá věc vlastně má být provedena. Kdo je tím orgánem, který může nebo nemůže vyslovit souhlas s odvezením těchto relikvií, které mají celonárodní význam. Jestli to je oblast církevní, jestli je to oblast řekněme legislativní nebo teda jestli to je náš parlament nebo senát a tak dále. Čili toto by jistě stálo za diskuzi. A doufám, že proběhne. Děkuji.
DOTAZ: Pročišťování mysli, vysoké hory, techniky. Zajímá mě cokoliv z vašich zkušeností. ODPOVĚĎ TP: No, to máte tak. Jistě, že všichni máme snahu postupovat, někteří nevědomou, ano, vím, ale přesto svým způsobem ano. Na druhou stranu to je tak, že nikdy ten duchovní vývoj nebo lidský vývoj, řekněme tomu normální lidská cesta, neprobíhá podle nějakých předpisů, šalabastrů nebo nějak jinak. Vždycky musí přijít správná chvíle pro správnou věc. A tak odpovědět se v podstatě zcela detailně nedá. To, co pro jednoho je samozřejmost, pro druhého je nepochopitelná (možná) věc a možná i nesmyslná, kdo ví. Vždyť přece, proč by ti lidé někde lítali v tom sněhu a ledu ve vysokých horách nebo jinak. Vždyť to je přece z pohledu jiného velké nepohodlí, možná nesmysl. Takže pro každého jiná odpověď. Jestliže jste člověk, který při výstupu na horu zažívá to nevyslovitelné pozastavení světa, kdy je jen vjem "jsem", krásy, vystupujete ze svého lidství každodenního, tak to jistě bude možné a prospěšné. Jestliže budete používat toto prostředí cíleně v duchovní praxi, tedy budete využívat bezvlivového prostředí, protože v těch výškách, kdy už jsou jenom kameny a led, není nic dokonce ani tráva, žádný život. Ne, že by život byl špatný, ale když chcete směřovat do jádra té další dimenze, tak se velmi ulehčí, když máte bezvlivové prostředí. Když to vezmu z opačné strany, představte si, že ve své domácnosti se chystáte třeba na hlubokou cestu do nitra, do meditace a vedle se vám s plnou vášní hádá manželský pár. Ta energie doslova srší do celého okolí a bude ovlivňovat více nebo méně i vás, anebo budete muset vynakládat určité úsilí, aby to tak nebylo. Myslím si, že většina mých posluchačů někdy takovou zkušenost měla. Jdete kolem někoho, kdo je dobrunátna naštvaný, rozčilený, prostě jen bouchnout. Všímáte si, co to působí na vás a nemusíte říct ani slovo. Ani nemusíte vědět, že je rozčílený. On jenom kolem vás projde. A proto duchovní lidé řekněmež v určitých stupních, kdy je to třeba, odchází do prostředí, ať už jsou to pouště, hluboké jeskyně nebo vysoké hory, a tam tráví svůj čas při své duchovní práci. A ta duchovní práce je stejně důležitá jako ta práce hmotná. Je to úplně stejné, jako když byste vyráběli nějakou fordovku nebo nějaký Hyundai, a tak tady zase pracujete na něčem jiném. Ale význam je stejný. Je to přirozená cesta. Je velmi špatné chtít dělat něco, k čemu nejsme, a tak bych vám neradil odcházet do vysokých hor dřív za tedy těmito cíli, než budete připraveni. Choďte tam jako milovníci přírody, choďte tam jinak, ale rozhodně se nesnažte, než budete připraveni, chodit v bederní roušce při -20 a koupat se v díře vysekané v ledu. Nedopadlo by to dobře. A přesto, až přijde čas, tak to dopadne dobře, a bude to zase jiný typ odpovědi. Čili nevím, co bych vám víc odpověděl. Každý z vás je veden cestou duchovními průvodci, bytostmi, které kolem vás jsou v rozměru nejenom zemském a které jsou vlastně architekturou nebo organizací celého života. Lidský tvor vidí jen to, co má před nosem, a nic víc. A je to tak správně, protože nemá vidět víc, alespoň ne zatím. Někteří vidí víc. A ti, pokud to nebudou osobnosti patologické, vám budou moci dávat i odpověď z těchto oblastí. Čili nebojte, jste v dobrých rukou. Celý vesmír nad vámi bdí. Nikdy nejste sami. Děkuji. Pojďte dál.
DOTAZ: Sledovala jsem v přímém přenosu Říp a celou slavnost a chci vám poděkovat za myšlenky, které jste tam přečetli i záznamy s panem Zezulkou. Některé jsem slyšela poprvé a byly tak skvělé, že jsem si je pustila i podruhé. Děkuji vám i za duchovní obřady. Moc pomáhají, ani nevíte jak. ODPOVĚĎ TP: Ano, cílem není vědět, ale nechť se stane to, co se státi má. Co se týká toho Zezulky, tak ano, souhlasím s vámi. Já jsem si ho pustil už taky mnohokrát. Hlavně jsem s ním mnohokrát byl naživo tenkrát v těch létech po prvním setkání. A byla to krásná škola. Vždycky člověk si říká, co všechno ještě mohl, kdyby... Ale mohl jen to, co mohl. A pak přišla další léta a další. Má to svůj řád. Samozřejmě, že mě těší, pokud vás tyto myšlenky nějakým způsobem inspirují, stejně jako inspirovaly a inspirují mě tyto myšlenky, které mě už provází vlastně můžu říct převáženou část života, protože zas tak moc starý jsem nebyl, když jsem vlastně se s tím poprvé setkal. No a čas běží. Takže půjdeme spolu, chcete-li. Můžete, nemusíte. Toto není sekta, toto není žádný jaksi lidsky vymyšlený systém, který slouží k tomu, aby se propagovalo něčí ego nebo se sbíraly nějaké benefity, nikoliv. Vedle toho, že existuje všechno tohle, tak nutně musí existovat i opak, kdy je to opravdu ze srdce. Tak ať vám to slouží. Děkuji.
DOTAZ: Mají krystaly vědomí? ODPOVĚĎ TP: To je filosofická otázka, protože, pakliže přijmeme myšlenku, která vyplyne z našeho pozorování přírody, a troufnu si říct i z našeho vědeckého pozorování přírody, nakonec musíme dojít k závěru, že to, co je kolem nás a co vnímáme, nemůže být pouhá shoda náhod. Bylo by to totiž i matematicky poněkud nemožné. Když použijeme teorii tedy náhody a vložíme počet proměnných a neznámých, dojdeme k pochopení, že to, co se děje, nemůže být náhoda. Bylo by totiž málo času, víte? Když se podíváme třeba na vývoj života, vývoj druhů. Kdyby to byl čistě náhodný proces výběru tak, jak jsme bývali učeni, tak nestačí čas. Vidíme to, jsme-li pozornější později, kdy jsme zaslepeni vlastně sebou svým egem, jak se v našich životech odvíjí situace, děje, které opravdu málokdy mohou být náhodné, anebo když se podíváme na zkušenost našich bližních, kteří měli opravdu neuvěřitelné zkušenosti, a je jich mnoho v té historii, kdy se ukazuje, že to, co se dělo, a tak dále. Takže snad tolik tomu z tohoto soudku. Děkuji.
DOTAZ: Jakou váhu, moc či vliv mají čísla v našem životě - důvod, proč se ptám. Tento rok 30.4. mé tělo čekají 33. narozeniny. I když jsem v průběhu života měl tu a tam na malé chvíle zvláštní nepopsatelné hezké zážitky, tak s blížícím se datem těchto narozenin jakoby život šlápl pořádně na plyn. Mám najednou pochopení a soucit i s těmi, se kterými jsem bytostně nesouhlasil. Každý člověk je v mých očích tak přitažlivý, zářivý, "dokonalý". Problémy světa nadále existují. Vidím je, ale již mi nepůsobí škodu v myšlenkách, jak kdyby nezbylo místo na nic jiného než na klid, vděčnost, lásku k životu. A přesto mi život dá občas zabrat, jak kdyby mě zkoušel. V mysli a v realitě se mi občas připomene právě tato magická 33. Mám pocit, jak kdyby čísla měla jazyk, kterým neumíme, anebo jsme zapomněli mluvit. Děkuji za vaši tvorbu. Přeji vám radost. ODPOVĚĎ TP: Hm. I já vám přeji radost. Dost jste si ve svém dotazu odpověděl. Ano, jistě, to je pravda. Co se týká dotazu na čísla. Život je nesmírně pestrý. Vidíme tu mnohost forem, tvarů. Není dvou stejných lidí na světě a tak dále. Nakonec v tom poznání světa existuje cesta napřed k pochopení mnohosti a pak k pochopení sjednocení té mnohosti. Ti, kteří to dokázali, pochopili řád věcí, nakonec i tak, že nejde zdaleka jenom o čísla, ale o cokoliv. Rytmus, který je pozorovatelný v jakékoliv části Tvůrčího díla - od oběhu planet, pohybu mraků, čehokoliv, doslova čehokoliv, včetně následnosti čísel, je Jednota, představte si. Přednášet tady numerologii rozhodně nebudu a nechci, a to proto, aby nebylo zneužita. Jistěže je numerologií mnoho, některé lepší, některé horší. To musí posoudit každý sám, má-li již vhled. Musím říci, že většinou je to tak průměrné až podprůměrné z mého pohledu. Tedy to poznání zákona čísel je ne vždy úplně přesné, protože je to mnohem složitější, je to život sám. To není tak, že jedno číslo je špatné nebo dobré a tak dále. Záleží na mnoha faktorech. Již staří objevili tyto zákony a studovali je. Byly to ale vždy rovněž tajné nauky, protože i tenkrát hrozilo, že by mocní tehdejšího světa nebo jakékoliv jiné zájmové skupiny mohly cíleně v populaci vybírat hned ty nebo ony vlastnosti, a to by jistě nebylo dobře. Byla by to magie, byla by to snaha obejít přirozený řád věcí. A tak ti, kteří dostali numerologii, zároveň vždy ctí zákon mlčení. Používají ji, jak nejlépe dovedou k dobru, ale nikdy ne pro svůj vlastní prospěch. Nikdy to nebude předmět krásně vytištěné brožurky, kterou se koupíte v knihkupectví, nastudujete příslušné tedy oddíly a budete doma. Tak to nebude nikdy. Ale přesto i to, co máte možnost dnes zhlédnout, se často přibližuje nějakým svým pólem k nějaké skutečné realitě. Někdy je to úplně naopak. Někdy třeba vidíme, kdy číselné kombinace a vztahy, které jsou vlastně komentovány,jsou třeba v přesném opaku. Jedná se třeba o těžkého karmistu, který vytvořil mnoho zla. Dokonce třeba se dá určit, v jaké oblasti a najednou v té numerologii to vychází jako vrchol. No, i to se může stát. Takže toto po mně mně rozhodně nežádejte. To, co můžu říct je, že náhoda neexistuje a že vše, doslova vše - to už říkali staří augurové, viďte, nebo z letu ptáků nebo jiné - to všechno je pravda, jenom musíte být vědoucí a musíte vědět jak. To ale může nastat až tehdy, když jste pro život bezpečný. Do té doby nikoliv. To se budete v magii snažit, budete zkoumat kde co. Vzpomínám třeba na jednu numerologii tady, která je dokonce vydávána za Zezulkovu, a přitom jí není. Ale nedá se nic dělat. Čili buďte opatrní při soudech o svém životě, žijte načisto a sami na svých nohou bez ohledu na často ne příliš kvalitní zdroje. Ono to platí obecně. Když se podíváme třeba na rytmus palmového listu, tak vidíme, že i zde jsou veliké rozdíly. Drtivá většina je až nepochopitelně přesná. Mezi nimi naprosté omyly, posunutí v čase, nalepení některých částí, jindy zase naprosto dokonalé, do písmene splněné predikce. A to platí i obecně. Jen ti nejvyšší, kteří tady (no, jak to říct - ty už nepotkáte v těle), tak jen ti nejvyšší mají (to už je blízko Boha) ten vnor 100%. Tam už není to možná a snad, počkáme. Tam je to, co se stane. Takže tolik to.
DOTAZ: Jak najít lásku k trpícím, kteří vlastně ubližují druhým. ODPOVĚĎ TP: To souvisí s předchozím, na který jsem neodpověděl. Teď jste mi to připomněla. No. To, co říkáte, pokud není projev indoktrinace, ale je to skutečný stav, který se vytváří v našem vědomí, tak chvála Bohu. Tak to je. V podstatě zkoušky přicházejí neustále a kdykoliv uděláte dva kroky dopředu, hned přijde zkouška. Ona je někdy neviditelná, jakoby téměř nerozpoznatelná, a přesto je to zkouška. Jindy je to zkouška jako hrom, a tak pokud je to stav, který popisujete, jdete správným směrem, protože na počátku je Jednota, Podstata, chcete-li Bůh. Všichni jsme jedno. Cokoliv, co tu je, nemůže být z ničeho jiného než z ní nebo z něj. To znamená, že vše, co tu je, je On a vy navzájem. Tím pádem se můžete dostat do stavu, kdy si to naplno uvědomíte. Potom budete realizovat duchovní lásku. Patří to tedy i k těm věcem obtížným. Nezakrývám, není snadné milovat nepřítele, to jistě. Na druhou stranu je to pořád lepší, než se umazat v nějakém aktu odvety. Obrana ano, to musíte, ale odvetu ne. Každý člověk, který chybuje, má k tomu nějaký důvod. Je to špatné mládí, špatní kamarádi, špatné vzory, no cokoliv. A on musel být něčím zkažen ten nádherný mladý tvoreček, který se batolil, který se všude smál na svět, až za chvíli po té pubertě se z něj stal ten brabouch zamračený, kterému jde jenom o ty prachy a o tu hmotu třeba, nebo zase ten duchovní poblouzněnec, který by nejradši a tak dále. Takže dejte každému jeho čas. Děkuju. Ten dotaz ještě pokračuje.
DOTAZ: Jak najít lásku k agresivním a zlým lidem. Co dělat, aby mě to netrápilo? ODPOVĚĎ TP: To už jsem odpověděl - zmoudřet. A to je těžká věc. To je na mnoho životů. Celé životy to řešíte. Máte neustále nějaké konflikty, nějaké zkušenosti s někým a s něčím, a dokud to nevyřešíte... No, nedá se jít dál. Na konci vypadá vjem světa jinak než na začátku. Představte si, že máte vědomí, které není vázáno tak jako u ostatních lidí na to místo tady a teď, že máte vědomí, které proniká do vesmírných sfér, a v takovém stavu vědomí už velmi těžko budete mít jenom to já, já, já.
DOTAZ: Co byste řekl k výroku: Chtějte jen Království nebeské a vše ostatní vám bude přidáno. Mně se tento výrok moc líbí. ODPOVĚĎ TP: Možná, že má trochu jiný smysl než chápete. Chcete-li Království nebeské, budete ho muset dovolit nebo vytvořit. Dokud budete ve světě poněkud agresivním, nevyváženém a jinak, budete tvořit tyto vlivy a i karmické osudové úkoly. Abyste mohli žít v tom, čemu říkáte Království nebeské, tak je to vlastně zvláštní. To je hodně vysoko a vy byste se cítili být blízko Boha. Pozor, přátelé, to je nebezpečné, protože ten Bůh je vším. Je tím nejvyšším i tím nejnižším, je nejsvatějším i největším zločincem, protože je vším. Když mu cokoliv vezmete z jeho jurisdikce, tak už by to nebyl Bůh, nebyl by nekonečný, všeobsažný. A tak tohle bude první úkol, který budete muset ve svých duchovních cestách pochopit. A z toho poplyne i váš vztah k tomu, co je kolem vás. Vždyť i to, co dnes vnímáte u sebe teoreticky jako správné, jste ten správný hoch, který je ten nej, nej, nakonec hned zítra bude vnímáno jako špatné, protože se posunete. A to, co jste vnímali jako samozřejmé, bude najednou chápáno jako ne tak vyvážené. A přijdou další úkoly, no. Chce to pokoru, nic víc.
DOTAZ: Kdybych byla ředitelkou zeměkoule s okamžitou platností dám zákaz vysílání akčních a katastrofických programů. Přichází mi na mysl, že vše se uskutečňuje reálně. Děkuji vám za vaše zamyšlení a poznání. ODPOVĚĎ TP: Za prvé, kdybyste byla ředitelkou zeměkoule, tak máte poměrně složitou situaci, protože těch ředitelek se na vaše místo bude drát veliké množství. No, ale každý po svém. Jsou tu ředitelé zeměkoule a jsou to ředitelky. No, každý pracuje v trošku jiné oblasti. Ale teď vážně. Kdybyste to udělala, udělala byste nedobře. Bylo by to špatně. Představte si. To je co? A jak to může být? Pokud to v dobrém úmyslu zakážete, tak nezměníte potřebu vašich bližních tyto pořady vidět. Vy jim je seberete. Je to jako prohibice. Když v Americe zavedli prohibici, tak všichni popíjeli ještě o to víc. A jak si na tom ještě namastili kapsy. No, tajné půjčovny katastrofických filmů - už to vidím - na internetu tajné adresy, kde se dá něco stáhnout a už by to jelo. Ale to by nebylo dobře. Potíž je v tom, že ten problém je z větší části v poptávce, ta poptávka je naplňována a teď je tu ten problém, proč ta poptávka je. A to je problém. Ono je to vlastně perpetuum mobile. Poptávka vytváří produkt a produkt vytváří poptávku. Je to začarovaný kruh. Ale pozor, je v tom ještě třetí hráč. A je to vlastně způsob, kterým my lidé jsme vlastně ve svých životech často vedeni, protože nemysleme si, že jaksi naše postoje jsou vždycky jenom naše - od toho je tady reklama, viďte, abyste si koupili ten správný prací prášek, když jste ho doposud nechtěli, protože jste nevěděli, že ho potřebujete, ale oni vám to řeknou, že ho potřebujete. Je tu i reklama těch akčních filmů, všeho ostatního samozřejmě, ale problém je v tom, že v podstatě v tomto systému potom se již velmi těžko po jistou dobu, než se obrazně řečeno ten trh nasytí, tak se velmi těžko vytvářejí ty opačné části. Vždycky je to jedna strana, druhá strana. Když zvítězí jedna strana, jako v současnosti, když si pustím televizi, tak vidím pouze klepeta, vidím pouze střílení, vidím pouze vraždění a tak dále, kriminály a tak dál. No, to je pravda. A to zároveň působí na lidskou mysl. Způsobuje to také strach, který je potravou zla. Zlo potřebuje váš strach a zlo se strachem také udržuje. Abyste byly znovu svobodné svéprávné bytosti, musíte k tomu být také vedeni, a to ne nějakým dogmatem, nějakou nedělní školou, kam budete chodit, jak máte myslet a co máte dělat, ne. Ale jsou to základní vlastnosti, které jsou obecné a nesouvisí s nějakou sektou nebo s nějakým systémem nebo s něčím jiným, protože logika je přece věda. To není výmysl nějakých deformantů. Etika je věda a nevím, jestli deformantů, a tak dále a tak dále. Čili tyto věci můžeme hodnotit samozřejmě ze svých pohledů dobových a tak dále různě, ale přesto se blížíme k tomu stavu, který je objektivní, a proto nemusíte mít strach. Všechno má svůj čas. Nic neroste do nebe. Jak to zpívají... ani láska k jedné slečně nebo jak to je v té národní písničce. A i tohle je vlastně - každá ta doba se musí jakoby vyžít. Ona se musí jakoby vyřádit. Stejně jako jste byli děti, tak jste měli jeden z hlavních úkolů si vyhrát. Když si nevyhrajete zamlada je to problém. To potom máte problém celý život. A tak i ta společnost svým způsobem si musí vyhrát. Vzpomeňte na doby, které tady byly, jak tady byly také příšerné. Vzpomeňte třeba ty tisíce ukřižovaných - Osmanská říše, jiné. Bylo to opravdu příšerné. Vzpomeňte na Vlada Napichovače a jiné. To bylo opravdu - to byly bakchanálie zla. A přesto ta doba skončila. - Báthoryová, další. A tak i ta dnešní doba, buďte si jisti. Nikdy žádná doba není na 1000 let. To už jsme zjistili za Hitlera, zjistili jsme to později a předtím a za Římanů. A tak to má svůj vývoj. Mnohem větší míru, než si umíte představit, má celkový planetární vliv, který působí na populaci. Tento vliv doslova formuje nevědomou realitu lidské společnosti do velkých detailů. Formuje to, co se vám bude líbit, co budete mít rádi k jídlu, jakou hudbu budete mít rádi a tak dále, jaké společenské systémy vám budou jaksi vonět, budou se vám líbit a tak dále a tak dále. Čas se mění, transformace započala. Už jsem vám to řekl několikrát a je to pravda. Tato transformace vychází nejenom ze středu lidské společnosti, že by tu nějaký geniální inženýr lidských společností něco tvořil, vůbec ne. Transformace vychází z řádu času, z řádu změn vlivů. A uvidíte, že za pár let a desetiletí budete moci zkontrolovat tato slova. Koneckonců, jestli chcete, pusťte si nahrávku, máme ji na dubu (dub.cz) v knihovně - Říp a tam před, já nevím, dvaceti či kolika lety, vám povídám o tom, co nás bude čekat. No, vidíte a ono se to nějak podivně plní. Hrůza, viďte. Děkuji.
DOTAZ: Vážený pane Pfeiffer. Děkuji za vaše působení. Výsledkem je náhlé zlepšení krevních testů při nemoci. Děkuji. ODPOVĚĎ TP: Děkuji taky za zprávu. Nelze vyloučit, že to náhlé zlepšení přichází spontánně nebo péčí lékaře. Na druhou stranu až nápadně často se tento stav opakuje.
DOTAZ: Moc vás zdravím a chtěla bych se vás zeptat, proč je v naší společnosti tak zakořeněný strach ze smrti a která doba to umožnila, aby to tak bylo. Tři roky před mým narozením mým rodičům zemřelo čtyřměsíční miminko a já jsem vlastně od svého narození cítila ze svých rodičů, že smrt je nějaká hrozná událost. A i když o tom moc nemluvili, tak to šlo celé dětství se mnou. Naštěstí to dnes beru už jinak. Děkuji za váš názor. ODPOVĚĎ TP: Hm. Jištěže to má řadu důvodů, které bysme mohli jmenovat - jako absence Knihy mrtvých, absence vědy o životě, tedy o vtělení a nevtělení, absence mnoha dalších poznatků. Na druhou stranu je to ale velkou měrou vítězství zla. Smrt sama, přichází-li v pravý čas, není zlem. Je to přirozený běh života, stejně jako rození. Samozřejmě že smrt v nepravý čas tím zlem je. Něco se nenaplní, něco se nestane, co se stát mělo a tak podobně. Takže ten pocit strachu z té smrti je něčím, co mnoho lidí velmi svazuje a dokonce jaksi deformuje jejich životy. Oni ze strachu ze smrti vykonají věci, které mohou vést třeba až k jejich vlastní smrti. Je to tedy velmi paradoxní. Lidé, kteří jsou sami sebou a stojí na vlastních nohou, smrt respektují, nikdy ji nevyhledávají, ale zároveň ten jejich strach ze smrti není až tak velký, zvláště u těch, kteří již umírali. Tam je to jasné, viďte. To jsou pacienti profesora Moodyho, kteří povídají, jak to bylo na druhé straně. Ale víte, je to složité ten přechod k tomu racionálnímu chápání smrti je složitý, protože na jednu stranu se může stát, že lidé s pochopením toho pokračování života, by překmitli do sebevražedných sklonů, a to je to nejhorší, co by mohli udělat, protože život člověka, který vraždí tedy i sebe, není příliš jednoduchý. Je to velká neúcta k životu zabít život zbytečně, bezdůvodně. Takže to je jedno nebezpečí. Na druhou stranu druhým nebezpečím je tedy nevyrovnat se smrtí, která svým způsobem také kopíruje náš život. Zní to divně, ale i smrt může být za odměnu. Můžeme umírat snadno, můžeme umírat těžce v bolestech, můžeme umírat tak či jinak. Ale dlužno říci, že to, co pozoruje vnější pozorovatel, mnohdy samozřejmě neodpovídá tomu, co vnímá vlastní umírající. Ti z vás, kteří byli těžce nemocní, opravdu těžce na hranici života a smrti, by možná mohli dát za pravdu. Ten vjem umírajícího tedy není až tak vlastně svým způsobem tragicky bezprostřední. Můžou být i smrti nádherné. Z mého okolí: Tak jsme babičku drželi za ruku a ona se na nás podívala, usmála se, řekla: "Tak děti, já už musím jít," a umřela. I tak může vypadat smrt. Smrt nemusí být vždycky jenom boj. Dnes vlastně se stala zvláštní věc. My vlivem mnoha životních chyb, výživových chyb, psychických chyb a jiných jsme začali dobu, kdy se umírá na něco. V dnešní době nesmírně stoupá třeba nádor, rakovina, jiné nemoci, cévních nemocí a tak dále, ale ve skutečnosti bysme měli umírat přirozeně na konci svých časů sešlostí věkem, což ale bohužel tady v Evropě vidět nemůžeme nebo snad jen výjimečně. Takže smrt. Je to něco, co je za tou hranicí, to neznámé. Člověk se nejvíc bojí toho, co nezná. Vytváří si vlastní představy, fabulace a z toho potom vzniká také stres a další věci. Můžete umřít ze strachu ze smrti. Můžete se tak smrti bát, že zemřete, že zemřete, protože ten strach způsobí změnu vašich orgánů, funkce orgánů a tak dále, změnu ve vaší mens. No, prostě je toho moc, co by se tady dalo zmiňovat. Společnost vytěsnila smrt na okraj. To znamená, smrt je něco až jakoby neslušného, něco, s čím nechceme mít moc jaksi... Takhle uděláme a pryč. Ale až ji začneme chápat jako přirozenou, bude to lepší. Když se dívám třeba na práci biologů třeba nebo ornitologů, tak vidím, jak se setkávají při svojí práci se smrtí zvířete, a tak vezmou do ruky toho uhynulého kosa, podívají se na něj a nepřipadá jim to vlastně nijak... Čili on ten strach ze smrti vyplývá také z poněkud velkého přecenění lidské jedinečnosti. My všichni máme stejnou cenu jako kdokoliv jiný živý, víte? Takže tak nějak. Samozřejmě tohle se bude měnit, protože ti, kteří jsou slepí ve svém hmotném, ve své hmotné úchylce, samozřejmě nemajíc ten přesah přemýšlení, vidění, tak se snaží tyto věci oddálit co nejdál, protože pro ně je to terra incognita - země neznámá, vlastně neexistující. Někdy je docela vtipné pozorovat nebo setkávat se přesněji s nevtělenci, kteří byli hmotně založeni, takoví ti správní, co všecko vědí, a oni vám umřou. A teďka oni jsou umřelí, ale oni vědí, že nemůžou být zemřelí, protože přece tady jsou. Pořád vnímají, pořád slyší, vidí, a tak se odmítají často dosti dlouho této myšlence poddat. Čili myslí si, že teda je to nějaké divné, procházejí sice zdí, ale přece nemohli být mrtví a tak dále. Je to vtipné. Děkuji.
DOTAZ: V přednášce z 11.12.23 hovoříte o tom, že chorobnou plazmu při biotronické léčbě likvidujete ohněm. To je pochopitelné, ale jak je to při působení v sále, anebo dokonce na dálku. Tam se likvidovat nemusí? ODPOVĚĎ TP: Hm. Ano, logický dotaz. Samozřejmě, že musí, jen to probíhá jinak.
DOTAZ: Může se stát, že i když se dostaneme v našem osudu na tu nejlepší možnou cestu, tak i tam na nás mohou čekat nějaké pády, ba dokonce karma? Děkuji za váš pohled na věc. ODPOVĚĎ TP: Ten dotaz vyjadřuje vcelku obecnou představu člověka, že za prvé má právo na štěstí, a když něco udělá správně, že dostane odměnu. To není pravda. To není hlavní smysl života. Při vyšším pohledu nakonec nebudete tolik bazírovat na tom, co zmiňujete. Budete přijímat všechno, co přichází. Příkladem vám budiž ten nejvyšší - předchozí zrod přinašeče, tedy Ježíš. Ani Zezulka to neměl snadné, opravdu ne. Bylo to velmi těžké. Ale Ježíše příběh znáte všichni, i když tedy to, co se dochovalo, ale to jádro je správné. No tak podívejte. Jste bytost, která je opravdu hodně vysoko. Milujete vše, celý život. Vnímáte vše jako sebe, tak je pro vás samozřejmé, že svým bratřím, nižším bratřím vývojovým se pokusíte pomáhat. Tak se mezi ně zrodíte, no. A je tu à la křižování, když vás zabijou, no. A bude se říkat Ježíš: "To jsem dostal za odměnu?" Ne. Bude vnímat s láskou ty možnosti a stupeň toho tvora, který ještě není schopen sám myslet. Podléhá dogmatům, -ismům, propagandě. Stačí ukázat tam, už se žene tam, ukázat tam, už sežere tam. Najednou je všem jasné, že je to ten zločinec, zlotřilec, který ohrožuje Judeu, kterého je třeba zabít a najednou na tom náměstí všichni jásají, jsou euforičtí nad tím, že jejich bratr je veden na strašnou a bolestivou smrt. Samozřejmě, že jeho dva lotři, kteří ho doprovází, budou prožívat stejná muka, pokud je neukrátí římský žoldnéř, ale na druhou stranu je to přece rozdíl. Když jdete cestou zločinu, vraždíte nebo něco podobného, vytváříte si osudovou rovinu, osudový rámec. A pokud byste měli všech pět po čepicí, tak si spočítáte, že to nakonec nedopadne dobře, že v tom životě nezažijete jen hejsasa, hejsasa. A pak tu je jeden z nich mezi nimi a ten je zvláštní tím, že neudělal naprosto nic špatně, že byl nejvyšší obětí. Jenom zrození se mezi lidi z tohoto stavu je obrovská oběť. Někdy, když máte horší den, tak vám to možná mezi námi lidmi připadá podobně. Špatně se tu žije s námi lidmi, je to opravdu těžké. Katastrofa střídá katastrofu, myslím lidská, -ismus střídá -ismus a vždy se zahaluje těmi nejlepšími ideály a tak dál. Pokud to tvoří člověk, nedopadá to dobře. No, a pak přijde tenhle, tento panáček, který nemá ani zbla stínu temnoty. Přichází z čistého konce cesty pomoci lidem, aby urychlil jejich strastiplnou cestu a oni neznají nic lepšího, než ho vždycky likvidovat, zabít, znemožňovat, pomlouvat, ničit. No, to už je ta lidská přirozenost. A on to přijímá, snáší, a taky by se mohl zeptat: "Bože, čím jsem se provinil," že - ale on se neprovinil. Provinili se ti lidé. Takže snad tak. A příště se ptejte, já odpovím rád hlouběji. DOTAZ: Milý pane Pfeiffer, prosím vás o váš názor na práci dcery. Vystudovala vysokou školu a nyní po 10 letech našla smysl a uspokojení v práci v pohřební službě. Manipuluje s nebožtíky od začátku do konce, převáží je občas i z ciziny, upravuje, ukládá do hrobu a tak dále. Je hrdá na to, že jim zajišťuje důstojný odchod a má i zpětnou vazbu od pozůstalých. Nikdy nás nenapadlo, že mladá, křehká žena bude s láskou vykonávat takovou práci a bude ji naplňovat. Dokonce, jak říká, jí pomohla překonat psychické problémy. ODPOVĚĎ TP: Ano, protože tou prací vlastně získává ten rozměr toho života. Asi to nebude rozhodnutí jen tohoto času. U této mladé ženy lze se důvodně domnívat, museli bysme znát ještě víc z jejího osudu, že pokračuje v tom, co ji provází již více inkarnací. Mohla být členkou pohřebního bratrstva, které pracovalo v různých kulturách a v různých dobách. Když se podíváte třeba na nám velmi vzdálené způsoby pohřbu, například v Indii nebo zase naopak indiánské pohřby, je to pro nás vlastně těžko pochopitelné, protože my jsme vytěsnili umírání. Čili my vykopeme tu díru, tam toho neboštíka spustíme, zahážeme hlínou a uděláme kar a je to vlastně pro nás velmi jaksi mimochodně vyřešeno. Kdybysme museli věnovat způsobu pohřbívání více energie, jistěže by to bylo jiné, ale to neznamená, že to musíme dělat. Člověk může sloužit ve všech oblastech a dovedu si představit, že se zrodí člověk, který bude vnímat tuto svoji práci jako službu. Samozřejmě, že by se mohlo jednat také o úchylku, samozřejmě jako vždy. Poznal jsem třeba člověka mezi svými dávnými pacienty a tady byla vytvořená zvláštní forma snad, jak to nazvat, deprese. Tento pacient myslel vlastně neustále na věci spojené s pohřbíváním, se smrtí. Byl to lékař ještě k tomu. A bylo to silně zakořeněno. Těžko říct, jaká zkušenost v tomto osudu způsobila tuto fixaci. Těžko říci. Ostatně mým úkolem není přednostně léčit duše, vědomí, ale spíše jinak. Z toho, co říkáte vyplývá, protože tam bylo to b), taky bylo tam to něco nad tu rovinu, čili cítí vlastně hrdost nad tím, že pomáhá těm lidem a tak dále, čili tam ten prvek té vzájemnosti, a to mě uklidňuje. A tak si dovedu představit, že taková mladá dáma skutečně je na svém místě. Ostatně, kdybych chtěl umírat, tak se nechám upravit od ní určitě. Ale já pravděpodobně se nenechám upravit od nikoho, nechám se bez obřadu spálit a rozptýlit. Takže tady to bude pro jiné. Děkuji.
DOTAZ: Byl pan Josef Zezulka masojedlík, než ve 33 letech procitl? Děkuji. ODPOVĚĎ TP: To je otázka, na kterou jsem se ho nikdy nezeptal, a tak můžu jen obtížně odpovědět. Ale jedno vím jistě. Po celou dobu, když jsem ho znal i předtím, již jaksi maso nejedl. Nikdy. Viděl jsem i to, co si jako muž někdy bez pomoci, že... jindy s pomocí, když mu přinesli nějaký ten koláč s sebou nebo dobrotu. Ale co jsi vařil? No, tak měl tu remosku a tam se dala rýže a tak dále, a to se uvařilo, nebo jiné věci. A miloval houby například. To se udělala mísa usmažených plátků z hlaviček a tam se chodilo mlsat, no. Čili já jsem nikdy neviděl, to můžu odpřísáhnout, že by byl příčinou zabití jediného tvora.
DOTAZ: Dobrý den, vadí onkologicky nemocným pacientům malování olejovými barvami, popřípadě mít už suchý obraz v místnosti? ODPOVĚĎ TP: Nemyslím si až tak příliš, protože od názvu olejová barva, i když obsahují i řekněme pigmenty, které mohou být různého původu, ale většinou nelze očekávat velký přenos pigmentů. Nevím, jestli některé běloby a tak dále, ale... nebo další. Myslím si, že ne příliš. Je pravdou, že tu máme terpentýn, který bývá součástí těchto barev, rozpouštědla a tak dále. Rozhodně bych tedy asi nebyl proto, aby onkologicky nemocný člověk pracoval v prostředí, které je těmito výpary nasyceno, a tak větrejte, když budete malovat.
DOTAZ: Dobrý den. Když jsem si před pár lety sáhla na život, mohu mít naději, že když se budu snažit žít kladně, neskončím po smrti mezi sebevrahy viz film Náš domov? A když mě navštívil před těmi pár lety nejvyšší ze zla, budu se s ním muset znovu setkat při rekapitulaci mého života při smrti? Děkuji za odpověď. ODPOVĚĎ TP: Musel bych vědět víc o vašem zrodě, ale i tak obecně odpovědět mohu. To všechno může souviset s tím, co předcházelo. Je tu mnoho generací vašich minulých životů, dalších životů, které jsou spojeny s vaším životem, a to hraje svoji roli. Musí se to odžít. Pokud člověk sáhne na život, tak to má různou váhu. Může to být od řekněmež náhlého zmatení smyslů, pomatení doslova, já nevím, i třeba z důvodu - třeba laktační psychóza nebo cokoliv jiného, a nebude to příliš vědomé rozhodnutí. Čili ta míra toho děje závisí na tom, jak mnoho se uplatňuje aktivně vaše vůle v tom procesu. Když to bude vůle vedoucí k oběti, tak to nebude žádnou... naopak. Ne vždy. Když to bude snaha se něčemu vyhnout či jinak, pak už to bude horší. Bude to projev neúcty k životu, stejně jako bysme se chtěli zbavit svého bližního, protože se nám nelíbí. Dobře. Tohle se stalo. Staly se různé věci. Nám všem se staly a stávají různé věci. Čili je to o úctě k životu svému i druhých. Když se stane uvnitř vás něčím v tomto směru opraveným, nebude co opravovat. Proč? Pokud se v podobné situaci to již nestane, je účelu naplněno. Nemyslete si, že vy dobří se budete setkávat jen se zástupci dobra. Prostor je duální. Je naplněn dobrem i zlem, jedno bez druhého není, a tak někdy i toto. Ve vašem případě, kdo ví, možná se trochu přiblížila minulost. Kdo ví. Malinko se řekněmež - na to stačí jedna myšlenka, víte? To nemusíte dokonce ani nic provádět a tak dále. Až jednou tady bude věda o životě, budete už od školy získávat hodnověrné, reálné a vlastně vědecké informace o tom, co je to věda o životě, co to je osud, děj, vznikání, rození, zanikání, dobro, zlo, smysl toho či onoho. To bude jiná doba a jiná kultura. Tady nic takového není. Vlastně rosteme jako dříví v lese, kdy schytáváme všechny "dobré věci" všech rodin našich spolužáků. Přijímáme vzory. Když máme štěstí, tak máme nějakou tu moudrou babičku nebo dědu, který nám ukáže, že dobro může být. A to už ho musí mít sám v sobě, ve svém srdci, aby ho mohl předávat, rozumíte? A kde to nabrat? No, už to bude snažší. Takže, jestli mohu potěšit, tak to, co vás čeká, je transformace, nikoliv z popudu mého nebo někoho, ale čas se naplnil. Čas určitého vlivu pomalu končí, pomalu se odvíjí čas vybudovaného. Budou to antagonisté. Jednou za 12 000 let se to tak děje. Vždy jednou za 12 000 let přichází ostrý střih. Naposled to byla Atlantida. To už je dávno. Nyní jsme ve stejné době, uplynulo 12 000 let. Začíná klíčit jaro duchovního věku, ale duchovního ne v tom smyslu, že všichni musí být duchovní. Vůbec ne. Naopak. Je to o svobodě. Vy se nebudete smát člověku s hmotným názorem nebo člověku s duchovním názorem. Budete ctít člověka. Budete tak možná někde za rohem vnímat tu Boží velikost, která vás spojuje. No tak počkáme si, co říkáte. No, a to už je pro dnešek skoro všechno. Já vám přeji, aby to všechno dobře dopadlo, abyste měli Boží, anebo měla Boží milost, abyste byla ochráněná, protože to, kam směřujeme, to také dostáváme. Čili i vlastně pohyb se neděje sám o sobě. Pohyb se děje skrze nás. Co přijímáme tam jdeme. Čili přeji dobrý kompas, aby to vedlo řekněmež k tomu pólu toho světla. Takže vám přeji hezký den, a teďka se rozloučíme. (duchovní obřad) Tak hezký zbytek dne, na shledanou. |
