 |
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky |
         |
Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 7. 6. 2021Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:
Zvukový záznam (MP3) Obsah:15:00 – Posluchačka děkuje za nastoupenou duchovní cestu a za radosti a strasti na ní. 29:39 – Je možné knižně vydat otázky a odpovědi co zazní na přednáškách? 30:52 – Co se stane s lidmi v dalším životě, kteří někomu ublížili? 59:27 – Proč se muži chovají k ženám tak, jak se chovají? Proč to tak je? Jak se tomu bránit? 1:06:35 – Kdo složil písničku, která zazněla ve Staňkově? Moc se mi líbila. 1:06:58 – Jaké exponáty měl pan Josef Zezulka jako pracovník Národního muzea nejraději a proč? Přepis videa:Dobrý den, zdravím vás při naší přednášce Duchovní university Bytí. A hned na začátek mám pro vás vzkaz, že od 11. června začínají konečně živé přednášky. A online přednášky budou v čase přednášek z Prahy. Takže po tom 11. červnu. Těším se na vás. Konečně si budeme moci pohlédnout z oka do oka po takové době. No, tak to je vzkaz. A teď už se budeme věnovat tomu, co jste připravili. Budu se pokoušet reagovat na vaše podněty a budu předkládat názor, vy sami si uděláte vlastní.
DOTAZ: Zdravím Vás. Jak to vše napsat a jak se zeptat? Ale už asi vím. Vše je, jak má být. Nic neuspěcháme, nic nezměníme. Všechno je dané. A vždy být nad věcí a dělat věci co nejlépe a být trpělivý. Je to tak velké a nepopsatelné, jednoduché i složité, jasné i nejasné, nádherné i smutné. Ne, ach jo. Je to ale krásná dřina ta cesta. Nebo se mýlím? Co více k tomu říci, napsat? Hledám slova. Snad jen - díky Bože za vše. I Vám velké díky za to... (TP: A tak dále.) No, poděkujte nahoře a také JZ - za všechny. ODPOVĚĎ TP: No, myslím, mám takový dojem a řekl bych, že poslední dobou léta sílí, že my všichni musíme se občas obracet tam nahoru a modlit se. Nejen za sebe, ale za zachování mnohem větších celků. Je to jedna z velkých možností, výzev, a také sil, které zde jsou, a které jsou schopny překonat i ty nejhorší podmínky, které máme - vlastně cokoliv. Kdykoliv člověk zapomněl na Boha, zapomněl na Podstatu, zapomněl, a naopak vzpomněl si na to, že on je ten největší, a viděl jenom sebe a svoje problémy a svoje vidění, tak to vyžadovalo určitou korekci. Ne snad od nějakých lidí, ale korekci osudu. A tak se občas pomodleme, ať těch korekcí není potřeba tak moc. No, co se týče toho, tak jenom půl pravdy. Všechno je jak má být, ano, ale my jsme toho součástí. Naše aktivita je stejně důležitá jako ta struktura, která je tou Boží vůlí - ta nehnutá struktura, ten osud jako celek, v kterém se prodíráme a rozhodujeme. Takže ano, je to pravda, co píšete, a zároveň vás to nutí reagovat racionálně i emocionálně a konat, a tak se vyjadřovat. A to je tak dobře. Ano, dělat věci co nejlépe. A když se to nepovede, tak to příště bude lepší, uvidíte.
DOTAZ: Nedávno ruští výzkumníci provedli sezení v Cheopsově pyramidě a zvučeli tam mantru "ÓM KI". Došlo pak k přílivu informací a navázání kontaktů z vesmíru, s nějakou civilizací. Nevíte, co je to za mantru? Používají ji v Indii? Byl jste tam několikrát. (TP: Ano, mnohokrát jsem byl v Indii a byl jsem účasten mnoha manter svých přátel.) Co znamená mantra? ODPOVĚĎ TP: Takže, jste bytosti nadané svým vědomím, svou duší, také hmotou. A vpravdě kdykoliv (je-li to třeba a je-li to možno) můžete mít spojení s čímkoliv a kýmkoliv v celém vesmíru a vesmírech. Je pravdou, že kultury, které žily před námi, nalezly způsoby, jak využívat síly přírody jinak, než jejich rozbíjením a spalováním a tak dále. Čili, nebyly to kultury válčící, ale byly to kultury, které hledaly moudrost. A ta moudrost nakonec měla i hmotné výsledky. Nic nemění na tom to, že mnohdy výsledky které vytvořily, kterých dosáhly, se opět nořily do těch dvou základních částí reality. Jeden čas sloužily dobru, jiný to mohlo být naopak. Jeden čas rozvoj, druhý pád. Takže, vytvářely podmínky pro to, co dneska zcela zřetelně naše kultury nechápou. Tyto podmínky mohou přinášet i tyto možnosti, které popisujete. Nebo spíše usnadňovat. To máte tak. Jaká je funkce chrámu? Chrám nemůže být předmětem zbožnění a vlastně jediným motivem, který vede k jeho navštívení. Chrám má být místo, v kterém se pěstuje určitý vliv, kdy ti přítomní se obracejí k Bohu. A tato síla zde zůstává jako podpůrná síla všem dalším, kteří vejdou. A zvláště pokud tam se vyskytne jedinec skutečně velký a duchovní, pak to i všem ostatním usnadňuje jejich hledání, jejich cestu od tohoto světa k tomu, který většina lidí nevidí. A tak je to i u té Cheopsovy pyramidy. Je to hodně dávno, co jsem vám povídal zážitek jedné žákyně Josefa Zezulky, mého učitele. Přemýšlela už dost dlouho o tom, jak je to proboha s tím časem. Jak to, že když ona vidí běh času, tak čas ve skutečnosti není, má jinou formu, a její vjem času že není normou. No, a ono to pořád nějak nepřicházelo. No, a po nějakém čase měla vizi. Najednou se ocitla v blízkosti pyramid, právě těch, které popisujete. A to dole, kde byly školy, kněžské školy, které měly velký význam. Seděli tam v kruhu kněží. A najednou se jeden z nich k ní otočí a řekne jí: "No, vidíš. Tak, jako vidíš ty nás, vidíme i my tebe." No, a začalo jí to být trochu jasnější. Všechno co je, je. Má svoji kvalitu. Lhostejno, zda-li je to hmota, zvuk, myšlenka, cokoliv jiného. A tak někdy ve filosofii lidé zkracují danou oblast do souboru většinou samohlásek, které vyjadřují nějakou často velmi rozsáhlou duchovní pravdu, která dokonce může zahrnovat celý svět, celý vesmír. A na konci je to jen jediné písmeno. Písmeno "O" je symbolem nekonečna. A je-li s doplněním dalšího písmene, má tendenci vyjadřovat dobu, v které vzniká. V této době, která se odvíjela, se nacházela kultura v situaci, která byla řekněmež podobná té naší, mínus nějaké to století nebo tisíciletí. A přinášela tedy slabiku "ÓM" (ÓM MANI PADMÉ HÚM). "ÓM" - je to tedy období koncentrace. V dnešní době, po příchodu přinašeče, se mantry změnily. A tak budoucí generace budou vyslovovat "ÓN" - odtud všude. Stejně jako dostředivá doba měla svoji mantru, tak i odstředivá doba má opět svoji mantru. Mantra musí odpovídat své době tak, aby rezonovala s ní, aby měla svoji sílu. Je to tedy vyjádření vědomí, protože mantra jako slovo je bezcenná, nemá prakticky velký význam. Začíná mít význam teprve tehdy, kdy je prožita. Kdy tedy se nejedná pouze o akt mluvidla, ale kdy bytost naplňuje mantru svým vědomím. Potom je to velká síla. Některé kultury, které měly dost času nepřerušeného vývoje, i když tam byly těžké chvíle. Byly to až desítky tisíc let, dokonce stovky tisíc let, kdo ví. Indové tvrdí, že jejich kultura je stará 300 tisíc let. No, kdo chce, ať to soudí. A dejme mu naději, ať se nemýlí. Ale už i psané texty, které se dochovaly na kameni starých chrámů, jsou staré až jednotky, až desítky tisíc let. Struktura světa se nám jeví také pod prizmatem toho, kdo jsme. Nejenom podle toho, jaké metody a obory zkoumáme, ale i podle toho, jaký celkový základ my sami jako vnímatelé máme. Proto pozorujeme, jak ohebná je pravda pozorování, kdy výklad se často uchyluje mezi širokými mezemi u téhož pozorovaného jevu (platí to i pro vědu), a kdy najít tu rovnovážnou pravdu není snadné. Některá místa na Zemi jsou něco jako brány. Některá jsou přírodní, jiná jsou vytvořena - uměle je také špatně, i ten člověk je příroda. Jiná jsou zesílením stávajících a je to obecný jev. Na každé planetě v celém vesmíru (ať už je nebo není obyvatelná formou, kterou známe) je uspořádání, struktura, řád. Naivní představy zatím dětinských dob člověka o tom, že něco je prostě jakýsi nahodilý děj slepených balvanů, jistě vypovídají mnohem více o nás než o vesmíru. Je to někdy až vtipné, jak někdy se snažíme zahalit přírodním zákonem a jeho platností všude, a vědeckostí, a na druhé straně fabulujeme teorie, které dost možná vezmou brzo za své. No, má-li přijít to, čemu se říká osvícení, postup, má to sterou podobu. Jestliže ti Rusové, které zmiňujete, měli afinitu k tomu, co konali, pak se mohli naladit k tomu, co konali jejich předchůdci dávno před nimi. Pravda vesmíru, pravda Boha, je tak obrovská, tak široká, tak úžasná, majestátní, že celé generace moudrých lidí vkládaly svoji mysl do těchto oblastí. Někdy s větší známostí, a nejčastěji spíše ve skrytu. Mimo jiné i proto, že by jim nikdo nerozuměl. Protože poznání nás může dovést tam, kam nikdo nečeká.
DOTAZ: Je možné vydat otázky a odpovědi, které poskytujete v přednáškách na DUB, knižně? Hrůza. Co Vy na to? Každý nechce trávit čas na internetu, kniha je kniha. ODPOVĚĎ TP: No, to máte pravdu. Potíž je v tom, že pokud odpovím, tak často, přestanu-li se věnovat této otázce, již nevím, co jsem vám řekl. Tak by se musel najít někdo, kdo by vám to z internetu přepsal. Není důležité vlastnit pravdu, důležité je s ní žít. Pak ji možná dostanete kdykoliv, i když nemáte velkou knihovnu.
DOTAZ: Co se stane s lidmi v dalším životě, kteří ublížili? Ať už psychicky nebo fyzicky, vědomě či nevědomě, ale stejně důsledkem jejich konání byla nějaká negativní okolnost, která člověka (protistranu) poškodila nebo mu zkomplikovala další vývoj osobní i profesní, a tím současný život a podobně. Věřím, že si dále moji myšlenku domyslíte. Děkuji Vám velice za Vaši posilu a přeji pevné zdraví. ODPOVĚĎ TP: Není děj stejný u dvou lidí. Tedy odpověď může být trochu rámcová, ale detailně nikoliv. Dopady a důsledky všech těch životních situací se odvíjejí napřed a zásadně od toho, zda jste vložili do toho konání vědomě svoji vůli k negaci. Pokud se to stalo, a jaksi mimochodem, řekněmež z nepozornosti nebo jinak, má to jinou váhu, než když jste si šli cíleně za svým domnělým profitem. Třeba jste diskreditovali nějakou pomluvou svého kolegu, abyste měli větší šanci na postup v zaměstnání, či jste něco zamysleli, a tak dále. DOPLNĚNÍ ODPOVĚDI K PŘEDCHOZÍMU DOTAZU: No, ano, děkuji. Teď mi tady napsali vzkaz. Tak já vám ho přečtu, proto jsem se zamlčel. Je to pro tu předchozí otázku. Přepisy z přednášek jsou v archivu Biovid TV. Takže, pokud byste toužili po tomto, tak ta možnost je na stránkách www.dub.cz (jako strom) a v archivu Biovidu to najdete. POKRAČOVÁNÍ ODPOVĚDI: No, a teď k těm životním peripetiím. Podívejte, žádný člověk není bez chyby. Kdyby byl zcela rovnovážný, nemusí se rovnováze učit, je na konci cesty a není důvod, aby tu s námi byl. Proto každé konání je hledání rovnováhy, ať už tedy s vlastním přičiněním, či s přičiněním toho velkého korektora (tedy karmy nebo jinak), který ty životy vede někdy opravdu tvrdou zkušeností, když to jinak nejde. Anebo spíše a častěji přihráváním situací, které posouvají mnohem mírněji. Pokud tedy samozřejmě to má smysl a ten člověk je schopen to vnímat. U lidí, kteří jsou zahlušeni svým vlastním egem, svojí vlastní myšlenkou, svým vlastním postojem či dalším, tam to jde někdy velmi těžko. No, a pak se tedy snáze dopustí nějakých větších chyb, které pak musí být zase ale bohužel napraveny přímým prožitkem. Protože naučit se něco jenom rozumem, to je pro tento život. Vy můžete dostat nádhernou knížku rad a návodů a budete celý život ho následovat, a nebude to k ničemu, protože jste se jenom ukáznili. Takže ta změna nitra, tedy vnitřního člověka, to je daleko obtížnější. Vlastně jsou tu jen dvě cesty - emoční, silný myšlenkový prožitek, nebo tedy vlastní změna. Aby mohla být vlastní změna ovšem, musíte nastoupit alespoň na okraj toho prostoru, kde je změna vůbec možná. Budete mít všichni v dalších životech (nebo mnozí z vás) tisíce různých možností. Ať už jsou to nejrůznější myšlenkové směry, církve, sekty, či cokoliv dalšího, filosofické směry. Vy pomocí tohoto nástroje budete postupně hledat tedy další díl své cesty. To, co se stane, má nějakou příčinu. To znamená, že nejenom Vy, chcete-li tu příčinu nebo ten stav napravit, ale zejména osud tuto příčinu brilantně extrahuje do toho, co přináší další životní běh. Někdy je to jedna k jedné - uděláš, dostaneš. Častěji však ale je to spíše jaksi velmi moudré, velmi daleké a hluboké, kdy se připraví prožitky, které danou oblast nejlépe ošetří. Učíte se tisícům vlastností. Je jich hodně. A všechny nakonec musíte zvládnout, jiná cesta není. Není to jako na lidských školách - když narazíte na možnost, tak si můžete možná někdy i trochu pomoci nějakým způsobem nebo nedejbože podplatit, viďte, koupit si titul. Tady, jelikož máte toho nejvyššího pedagoga, který je vším, všude a vždy, nemůže být nic skryto a také nic ošáleno, nic odfláknuto. Čili, buďto nějaká věc je, nebo není. A když není, tak se pracuje na tom, aby byla. Zároveň to ale znamená, že se nemáte ničit, ale máte se snažit. To znamená, že když jste třeba (v tomto dotazu by to mohlo být) se dopustili něčeho v tom životě, a dnes chápete a tak, no tak asi tím, že se budete ničit, přidáte jen další zničenou osobnost. Zkuste se měnit ve své podstatě. Čili, přemýšlejte, co umožnilo ten způsob chování. Až to promyslíte, snažte se toto v sobě změnit, abyste příště zcela samozřejmě a bez rozmýšlení tuto věc pojali už úplně jinak. Tak pracuje osud a karma. Tak pracuje vývoj. Všechny lidské představy, společenství, moudré knihy a jiné věci, jsou jen pomůckou - v lepším případě. V těch horších případech, tam kde zasáhla negace, spíše odvedením od cesty a zdržováním na cestě. Cestu nelze zastavit ale, víte? Takže nakonec dojdou všichni. Jak to bylo v těch Dalskabátech? Ten anděl přináší tu krmi, a ten poustevník se pak rozčiluje, že nese taky milost podobnou jako on. Ale on je přece ten rabiát, ten zločinec, a on je ten svatý muž. Nakonec si svoje role tak trochu vymění, se mi zdálo. No, tak jdeme dál. DALŠÍ DOPLNĚNÍ ODPOVĚDI K PŘEDCHOZÍMU DOTAZU: A co se týče těch přednášek, podívejte, já tu sice jsem jako ten, kdo má za úkol od Zezulky pokračovat, ale začněte hlavně jeho knížkami. Tam je podprahová informace, kterou mnohdy nepřečtete na první pokus a bude se vám otevírat postupně stále víc, tak, abyste posoudili, jestli to za to vůbec stojí. To musíte sami. Jistě, patří sem i umíněné odmítání fanatika, to jistě. Patří sem také ale fanatik z druhé strany, který načte a začne mluvit velká slova. Ale ta pravda je kdesi uprostřed. Čili, poznat, posoudit a sjednotit své jsem a vydat se na cestu - s touto pomocí, dobrovolně.
DOTAZ: Poprvé jsem se zúčastnila společného duchovního obřadu a měla jsem zážitek oddálení se od fyzického těla a zažila jsem pocit neomezeně rozpínavého vědomí. Velice děkuji. Ráno jsem zjistila, že mezi obočím v oblasti třetího oka se mi vytvořilo kolečko - jakoby protlačený bod. Spím bez polštáře, vliv otlaku jsem vyloučila. Navíc, kolečko přetrvalo až do večera. Stává se mi, že ve velmi dobrém rozpoložení samovolně ruším elektrické spotřebiče, pokladny v obchodě, praskají žárovky. Jak mohu toto ovlivnit, aby energie byla využita efektivněji? (TP: Myslíte jako popraskat víc žárovek?) Také si pamatuji některé minulé životy, útržky z Atlantidy. V tomto případě jsem poznala lidi z minulosti. Viděla jsem i budoucí život na jiné planetě i v jiné formě bytí. Děkujete za to, co se koná, ano. ODPOVĚĎ TP: V množině nás lidí stojíme na velmi různých řekněmež životních úrovních. To, co popisujete, se stalo proto, že na své cestě jste dozrála do této možnosti. Na rozdíl od stovek a tisíců jiných, kteří k tomuto bodu spějí. To, co se udělalo mezi Vašima očima na čele v místě třetího oka, je to, co se nazývá stigma. Objevuje se někdy u lidí při duchovní praxi na různých částech těla a zvláště i tam. Může mít různou formu. Podíváme-li se na Padre Pia a jeho stigmata, Terezu neumannovou - její stigmata, chorvatského kněze a jeho stigmata, a mnoho dalších. Koneckonců i Zezulka, když se účastnil výzkumu v nemocnici ve Vimperku, tak se u něj objevilo stigma na stejném místě, jak popisujete Vy. Fotografie z toho existuje a je tady dokonce někde v sále ukázána. Máme stigmata, která mohou být vytvořena řekněmež naším osobním laděním. Máme stigmata, která jsou vytvořena mimo naši osobnost - tedy z oblasti řekněmež té duchovní. Někdy je to kombinace. Velmi často se objevují stigmata u lidí, kteří (duchovních lidí), kteří se ladí ke Kristu a svým hlubokým prožitkem ovlivňují až hmotu svého těla. Mnohdy jsou (a to je pouze detail) tato stigmata na místech, kde se oni domnívají, že bylo tělo Ježíše poškozeno. Ale to není podstatné. Tento stav za nějakou chvíli pomine. Ten stav, který jste zažila, vám dal další stupínek na cestě k pochopení kdo jste, kde jste (to je podstatné) a kam jdete. Je to vlastně pochopitelné, protože domnívat se, že stav vědomí současného člověka je tím, co bude na konci cesty, to je pošetilé. A tak tento zážitek vám něco ukázal. Zážitky tu nejsou proto, abysme je zbožňovali. Jsou tu proto, aby nám někdy pomohly, jindy aby nás postrčily, jindy aby pomohly v pochopení, že cesta je, že Bůh je, a že duchovno je. Je to velmi důležité, protože v každém činění je nesmírně cenné, mít vědomost o tom, že cesta existuje. Ta cesta, kterou pak ale musíme jít sami. Není to tedy o tom, že zážitek přichází proto, aby vás habilitoval a ukončil vaši práci, ale aby vás rozvinul. Můžu vás ujistit, že tyto stavy budete dále rozvíjet v tomto životě i v dalších inkarnacích. Až do oblastí, které jsou v této přednášce nevyslovitelné, protože lidská řeč pro ně nemá slova, lidský mozek pro ně nemá kapacitu, a přesto je to majestát života a jeho cesty. Tedy, před chvílí byl dotaz s tou pokorou. Modleme se tedy, ať přicházejí velké duchovní chvíle tehdy, kdy mají. A mnohdy ne ani tak z naší vůle a chtění, pak by se to blížilo k užití té volní části, ale ať jsou v souladu s rezonancí a řádem našeho světa, kde mají svoje místo, významné místo. Až pokročíme a naše vědy začnou zkoumat i vědu o životě (nikoliv jen lidský pohled zjištěných informací, ale něco co přesahuje), uvidíte, že vzniknou i výzkumy z těchto oblastí. A ty budou popisovat to kdy, kde, a možná i trochu proč. Pak už to bude snažší, protože se začnou objevovat jednotící prvky. To velké vůbec nemusí vypadat tak, jak si lidé myslí, protože lidé jsou ještě malí, a tak mají své představy, lidské představy. Často pro ně nepoznají ani to opravdu velké. Asi proto, že tam nedohlédnou. Tak a jdeme dál.
DOTAZ: Vícekráte jste na přednášce řekl, že všichni lidé mají stejnou hodnotu. (TP: Ano, to je pravda.) Neznamená to přece, že se budu stýkat s nemorálním člověkem, že mu podám ruku či s ním budu sedět za jedním stolem. Souhlasíte? ODPOVĚĎ TP: Ne úplně, jen zčásti. Je tu nějaká nemorálnost nebo zlo konkrétního člověka. Podle svého stupně pochopení a sjednocení svého života s velkým celkem pak mohu vnímat tu situaci. Nebudu nikdy podporovat toho člověka, ale zároveň nebudu cítit potřebu se distancovat, pokud to nebude třeba z hlediska zachování nějakého řádu, bezpečí, či jinak. On je chybující jako všichni, protože nikdo v tvůrčím díle stojící před vrcholem pyramidy nemůže o sobě říci, že každý jeho čin je naprosto a zcela rovnovážný. To znamená, že se zde neuplatní rozpětí mezi dobrem a zlem - byť jen třeba nepatrně, o milimetr, ale pořád je to posun. Staří říkali: "Nesuďte, abyste nebyli souzeni." Je to pravda, a zároveň musíte soudit, abyste byli reální, ale bez osobního vkladu. Můžete se tedy snažit na zlo neodpovídat zlem a nenechat se vtáhnout do procesu oddělení, protože to je přesně to, co to zlo chce. Když se začnete vymezovat vůči něčemu, tak vaše "já" se od tohoto "ne já" začne tedy ostentativně vzdalovat. Kdybyste byli Bohem, byli byste se vším, i s tím nejhorším. Protože láska (snad ta mateřská se trochu podobá této), láska těch nejvyšších nezná hranic. Je to plné sjednocení s danými bytostmi - ať jsou, kde jsou. Když se díváte na čolka, který se plazí ve své tůni, na pejska, který očichává a očůrává rohy, nebo na jiné zvíře, zažíváte někdy možná pocit lásky. No, tak se pokuste pokračovat. I ten pejsek někdy kousne jiného, i ten čolek - nevím co by mohl udělat čolek, a holub se fackuje s jiným holubem pro hrst zrní. No, a vy budete muset pochopit, že to jinak nejde, protože to je jich životní stav a úděl, aby takto probírali svoje životní úkoly. Učí se chování ve smečce, učí se hájit svoje vlastní zájmy už od dob rostlin, a tak dále, a tak dále. To, co vás pronásleduje, je totiž hanba současného lidství. Protože člověk v současnosti klesl na nejnižší úroveň Ramba, který všechno kolem sebe ničí a vytváří si myšlenkové komplexy, negativní myšlenkové komplexy, aby se zbavil dobra v sobě a mohl konat zlo - čili, zdůvodnění možnosti konání zla. Něco jiného je obrana. Když na vás zlo zaútočí, můžete, máte, a dokonce musíte se bránit, ale jen pokud je to nutné. Ale už vůbec to není o tom, že musíte myslet zle dokonce i na to, co na vás útočí. Dokonce i při té obraně nemáte mít za primární cíl negativní poškození, ale jen odvrácení toho, co je třeba. Jinak se stáváte rovnými svou úrovní tomu zlu. A je to malé vítězství zla. Míra pochopení k lidským chybám je samozřejmě u každého jiná. Často paranoická lidská společnost už od dob středověku vytváří z nedostatku vlastní moudrosti určité postupy, které jsou vlastně čistým vytvářením zla, ve jménu takzvaně správné věci. A tak když ve středověku proklínali někoho s kým nesouhlasili, stávali se v podstatě černými mágy, protože sesílali prokletí na nějakou jinou živoucí bytost. Kdykoliv potřebujete tyto nástroje, jste slabí, protože si nevěříte ve své pravdě, nevěříte své věci, a tak musíte likvidovat protivníky, aby náhodou podvědomě nevyšla najevo tato vaše slabost. Proto moudří lidé, duchovní lidé, se dívají stejně na všechny názory a mají svůj. A neuráží je, že má někdo jiný. Může je to udivovat, jistě, proč ne. Míra nedomyšlenosti, míra řekněmež někdy neschopnosti logicky uvažovat, je opravdu v mnohých případech i těžko pochopitelná. Čemu všemu lidé jsou schopni věřit, co jsou schopni následovat v přímém rozporu s realitou života, ducha, Boha. A teď řeknete: "No jo, a kdo určí, co je ta realita Boha, ducha, a tak dále?" A tady jsme právě u toho. Ta realita se nesmí odvíjet od nás, ale musí se odvíjet od sebe sama. Buďte ujištěni, že vždy máte sdostatek nástrojů, abyste poznali vychýlenou ideu, která je spíše lidská než Boží, abyste pochopili, že toto dobro není, nebo naopak, že toto dobro je, a tak dále. Stejnou hodnotu má tedy ten nejvyšší duchovní, i ten nejnižší, nejobyčejnější nebo dokonce nejpostiženější člověk. Stejnou hodnotu má tedy každý a vše. Každý život, každé zvíře, každá rostlina, každý tvor, každý vesmír, úplně všechno. To neznamená, že budeme stírat rozdíly a realitu života. To byste mě špatně pochopili. Ale Vy se ptáte, jestli si máte odsednout, a tak dále. No, všechno je o tom, že se nesmíte bát propadnutí. Mnoho lidí si myslí, že když se setkají s někým takovým, že je to poznamená. Někdy si to myslí právem, když jsou slabí. A tak spíš je to tak, že přiměřeně svým možnostem a každý podle svého stupně pak nachází míru odolnosti vůči těmto věcem. Když potkám podvodníka nebo karbaníka, nemusí to znamenat, že začnu vnímat jeho svět svojí osobou, že budu tedy stejně reagovat. Potkám-li vraha, je to stejné. Potkám-li světce, budu doufat v opak. Ale o tom budu rozhodovat já, protože já budu vždy rozhodovat o tom, čemu otevřu své vědomí, čemu otevřu svůj zájem, a o tom to právě je. Čili, můžete se projít peklem a nemusí to s vámi hnout, anebo z vás může být taky čert. To záleží na tom, kdo jste. Jste-li již dost vyspělý, nemělo by to mít následek. Mimochodem, i ti nejtemnější k vám jednou budou mluvit z piedestálu o duchovních pravdách. To je ten paradox života. A atribut věčného zatracení vychází opravdu od ďábla.
DOTAZ: Proč se muži chovají k ženám, jak se chovají? Proč to tak je? Jak se tomu vyhnout a jak se tomu bránit? ODPOVĚĎ TP: No, tak u nás se chovaly ženy taky různě. Když vzpomenu na Šárku, no, to byl pěkný výlupek, a její družina. Ale teď vážně. Samozřejmě to souvisí zejména s filosofickou podstatou kultury, v které žijeme, často i náboženskou podstatou. No, tak v českých zemích je to hlavně katolicismus a některé jiné okrajové víry. Ale tam přece po dlouhá staletí se představovala žena jako zdroj zla, jako něco, co už od dob pramáti Evy svádí lidstvo na špatnou cestu. No, tak mnozí muži by o tom mohli mluvit, ale pojďme dál. Vraťme se k dalším možnostem. Mimochodem, tyto věci pozorujeme v mnoha jiných náboženstvích. Všichni víte, jaké vztahy k ženám jsou v různých zemích, jak je to. Ale málokdo z vás ví, že jsou i země, kde to je i trochu jinak. Když se podíváme třeba na Bhútán, tedy ono himálajské království, které teprve nedávno se otevřelo světu - do té doby tam opravdu cestovalo jen velmi málo lidí. Teprve nedávno mají televizi a internet a další věci. No, tak tam to zase je jinak. Tam je běžné, že žena je naroveň, je běžné... Mimochodem, mají trochu stejnou povahu a smysl pro humor jako my tady v Česku nebo v čem to jsme - Českomoravsku. No, určitě jsem na někoho zapomněl. Takže, je to historicky, filosoficky, je to kulturně, je to společensky vytvořené, protože ty rodiny si nesou svůj étos. A má to různé podoby. Nevím, jsou tu různé strany tohohle problému. Na jedné straně tu máme ten machismus - to je tady. A co máme na druhé straně? No, něco tam máme - nějaký sufražetismus nebo jak to nazvat. No, tak abych někoho neurazil. No, takže ani jedno ani druhé není vlastně přístupem k sobě navzájem. A ta pravda je jistě někde uprostřed. To znamená, že obě dvě strany si se mají vážit, a to i přesto, že si dávají podněty tu k těm, tu k oněm historkám a legracím, viďte, které jsou rády ve společnosti užity. No, jak se tomu bránit? Tak se běžte podívat do rodiny svého nastávajícího, jak to tam mají, a to bude první stupeň. Možná, že i trochu pár generací dozadu, protože ta genetika i v myšlení je mocná věc. Možná ještě lépe se naroďte o pár tisíciletí do budoucnosti, protože to už bude určitě zase jinak. No, takže je to i o vlastně vlastním nastavení bytosti mužské, bytosti ženské. Nemyslete si, že muž je synonymum jenom toho negativního. I u žen nalezneme velmi výrazné schopnosti, jen jsou posunuty zase do jejich řekněmež světa. A tak stejně, jako nalezneme manipulátora muže, který dokáže zničit život každému, tak stejně nalezneme i manipulující ženu, která svého milovaného může zničit i během krátké doby. Jedním ze způsobů je vařit hodně dobře a hodně velké porce. Toho svého, když chcete, můžete ujíst. Úplně klidně a zcela beztrestně. U mužů samozřejmě jsou ty nástroje často právě více machistické, více zjevně až primitivně silové, ale výsledky jsou na obou stranách, myslím si, dostatečně viditelné. Jakoby si ti lidé také potřebovali řešit své historie, protože jsou vtěleni často už mnohokrát spolu. A jelikož se nedokázali vyrovnat s některými situacemi, které žili v minulosti, tak se ty situace prostě objevují zas, a zas, a znova. Často ani neví, proč konají jak konají, proč myslí jak myslí. Kdyby jim bylo dáno vidět minulost svoji, bylo by to pro ně na jednu stranu lehčí, a na druhou stranu těžší. Protože by sice věděli proč a jak, a na druhou stranu by se jistě pokoušeli tyto učební lekce obejít. Čili, taková omluvenka: "Měl jsem zvýšenou teplotu, omluvte mě z dnešní hodiny." No, nebo: "Ujel mi autobus."
DOTAZ: No, líbil se Vám Staňkov a písnička, která zde zazněla. A kdo ji složil? (TP: No, členové university Bytí, jak jinak. Ti to mají v popisu práce, skládat písničky. Když teda skládají písničky, tak o Zezulkovi, tak jsem to myslel. Jdeme dál.) Jaké exponáty měl pan Zezulka jako pracovník Národního muzea nejraději a proč? Zmínil jste se někdy o obrovské sbírce ametystů. ODPOVĚĎ TP: No, tož ano, ale vyskytovala se i ve sbírkách numismatických, tuším. Je tomu tak? Je. A jako kustod vlastně z nouze, protože oni ho tam v podstatě odsunuli za trest. Protože předtím pracoval v účtárně, a protože měl ty pacienty přes ty soboty a neděle, tak je potřeboval. A on odmítl chodit na ty brigády. Znáte to - za Prahu krásnější, a tak dále. A tak se znelíbil, samozřejmě. No tak šel dělat kustoda. Já už nevím, mám někde jeho pracovní výměr. Myslím si, že to bylo za 460,- Kč měsíčně, tuším. No, to byly pracovní pozice, které se vyskytovaly v téhle místnosti. Tady se vyráběly knížky i pro cizinu (hlavně pro cizinu) a skvostné grafické úpravy. A ti dělníci tady za toho komunismu měli těch - ty čtyři stovky platu, víte? No, nakonec to celé zahynulo na úbytě. Při téhle politice pochopitelně. A ta výroba se nakonec zrušila. Tak i Zezulka. No, čtyři sta a pár korun tady měl. A měl to hlavní - svoje poslání přinašeče. Měl pacienty - to bylo stejně hlavní jako to předchozí. Zkuste se zamyslet, proč bytost s tak velkým duchovním rozměrem cítí potřebu trávit volné chvíle s těmi potřebnými, pomáhat jim v jejich zdraví. Takoví ti slavomani by jistě předpokládali, že si bude budovat sloup, na který se postaví potom. No, ale on sloužil a sloužil. Tak zkuste o tom někdy přemýšlet za domácí úkol. Kolik máme? No, už moc ne. Hloupá otázka. Tak ty mám nejradši. A poslední pro dnešek.
DOTAZ: Krásný den. Asi hloupá otázka, ale zajímalo by mě, co je ve zbytku Podstaty, která zbyde po oddělení Tvůrčího díla. :-) Tvůrčí dílo je přece jen její malá část. Chápu, že v Podstatě je v bezčasovosti vše, co je i není projeveno, jsou tedy tam všechny časy a děje najednou. Jenže ve zbytku Podstaty po oddělení Tvůrčího díla jsou tedy další děje, které tam po oddělení Tvůrčího díla zůstávají a čekají na další cyklus dělení Tvůrčího díla, aby i tyto děje (TP: Teď už je to složité.) mohly být projevené v dalších cyklech oddělení Tvůrčího díla? A pokaždé když se oddělí Tvůrčí dílo, je to jiná část Podstaty? ODPOVĚĎ TP: No, vidíte, to je ten úhel pohledu. Vy to vidíte z pohledu procesního vykonávání, ale ve skutečnosti je to přesně naopak. To znamená, že vše, doslova vše, je. Jedno, v jakém stavu. Vše je řízeno myšlenkou, pokud to nazveme velmi nehezky. Myšlenkou Boží. Jenomže tato myšlenka je neoddělitelná od všech ostatních stavů a pouze se projevuje v různých částech. Jednou jako projevená, jindy jako neprojevená, ale i projevená je nedílnou součástí té Podstaty. Tedy, z hlediska Podstaty se pravděpodobně nemění tak mnoho. Z hlediska oddělených bytostí, které jsou rozkouskovaným vědomím všeho a celku, ovšem ano. A tento dotaz vlastně ukazuje (zcela správně), jak my lidé se na to díváme odsud, počkejte, tady odsud, a jak je tu ta druhá pravda. Ale obě dvě mají pravdu, protože je to reálné. Když to vezmu úplně od konce, tak nic nevzniká ani nezaniká - vše je. Ve všech svých stavech zároveň. Abysme mohli říct, že něco vzniklo a oddělilo se, museli bysme to vnímat způsobem v kauzalitě, v čase. To je způsob ale bytostného vjemu. Ve skutečnosti je ten stav jiný. Filosofie čtvrtého rozměru, tedy časo-bezčasovosti a rozměro-bezrozměrnosti, je posunutím možnosti vjemu těchto otázek. Když rozdělím jablko na dvě poloviny, tak existence jedné poloviny nesmaže existenci druhé poloviny, ale také nesmaže její faktum. Rozdíl je jen v tom oddělení těch dvou půlek jednoho jablka. To znamená, že při oddělení nevzniká něco až tak separátního (jak se domníváte v tom smyslu autonomie), ale vzniká jiný projev téhož, a to je důležité pochopit. Čili, znovu jako ten vějíř. Když je složený, je to čárka, a když ho rozložíme, tak máme ten vějíř. V obou dvou případech to vypadá jinak. Čárka je něco jiného než plocha, a přesto je to jedna a tatáž věc. Čili, v tom je podstata tvoření - kdy se projeví vlastnost buď tak, anebo tak, buď v rozložení, nebo ve složení. Ale stále je to tatáž vlastnost, která ani na vteřinu se neodděluje, jen získává jinou formu.
No, a to už máme pro dnešek dost. Ptejte se dál, budeme (tak ještě tohleto si nechám na příště), budeme se pokoušet přemýšlet o těch věcech dál. Krásný zbytek dne a ve 20:00 hodin je náš pravidelný duchovní obřad. Na shledanou. |
