 |
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky |
         |
Přednáška Společenství Josefa Zezulky - Praha, 6. 10. 2023Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:
Zvukový záznam (MP3) Obsah:55:41 – Duchovní obřad, rozloučení. Přepis videa:Tak dobrý den, vítám vás na přednášce Duchovní university Bytí. A uteklo to zase jako voda všechno. Kongres je za námi. Á, sbírka do fotografií rukou. Děkuju. A teď je to spíš přehled tisku, jak se dívám. No, uvidíme. Já si budu muset nosit lupu, protože je to dosti, dosti drobné, takže to těžko můžu komentovat, ale pojďme k něčemu, co je...
To je duchovní dotaz. Zaplať pánbůh za něj. Hm. A to je zase přehled denního tisku. Ovšem šetří se... Tady je to tučnější, takže to přečtu. DOTAZ: Oceány jsou letos mimořádně teplé. Průměrná teplota překonala rekord, kdy se pohybovala na téměř 21 stupních Celsia. Jaké je to varování do budoucna a jak to ovlivní celosvětovou teplotu? A odpověď. Nevím, kdo odpovídá. Toto se těžko odpovídá, protože to, co se v letošním roce děje s teplotou povrchu oceánů, je tak významné, a tak výrazné, že klimatologové těžko hledají příčinu. Neumíme říci, proč je najednou teplota oceánu o jeden nebo dva stupně vyšší, než byla v loňském roce. Nejsem schopen ani při diskuzích k tomuto říct, jakým způsobem se to může vyvíjet v dalších létech. Dokonce zaznívají hlasy, že byl překročen bod zlomu, takže... ODPOVĚĎ TP: A dál už to nemám. No, takže ani nevím, čí to bylo, odkud je to vystřiženo. Dobře. Snažte se mi to vždycky říct, abych byl trochu v obraze. A podívejte se. Vy, kteří chodíte do University Bytí, což už je nějakých - kolik - 30 let, 32, 35 let, a my, kteří chodíme do učení k Zezulkovi, což je nějakých 50 nebo já nevím kolik, teoreticky téměř - no, téměř... tak vám říkáme stále to samé, a to bez ohledu na současné vědecké názory, protože vědecké názory byly za tu dobu velmi různé. Ony jsou různé ještě dnes. Přesto lidé jako je Zezulka - tedy v pojetí obecném šarlatáni, podvodníci a nýmandi - se k těmto otázkám vyjadřovali už v roce 70, 60, a to zcela přesně a na jejich slova dochází vlastně do písmenka. Čili co nám to říká... že vedle jednoho způsobu poznání, což je sběr dat, jejich analýza, statistika, existuje i jistě další možnost, jak poznávat pravdu o našem světě, protože co je to věda. Věda je hledání pravdy o našem světě. Věda netvoří tu pravdu, to bych rád zdůraznil, i když se někdy až dneska téměř k tomuto blížíme, že věda vytváří tu realitu, což samozřejmě není pravda, a to, co věda nepoznala nebo neprozkoumala, absolutně nelze označit za neexistující, pouze v současnosti tedy neprozkoumané, anebo chybně prozkoumané. Ta věda se mýlila desítky a desítky let. Desítky let se nenašel nikdo, kdo byl dost inteligentní na to, aby data, která již tenkrát ukazovala budoucí vývoj, někdo správně pochopil a interpretoval. Vy možná už nepamatujete mnozí, ale to bylo klapotu sanic, to bylo jaksi despektu, to bylo různých vyjádření, že je to nesmysl a tak dále a tak dále, že už to tady bylo. Pak přišla klimatická konference, v které konečně klimatologové pochopili a uveřejnili, že dosavadní názory na hodnocení vývoje klimatu jsou mylné. A to byly přesně ty názory, kterými jsme byli obšťastňováni, tedy - to už tady bylo, nic nového pod sluncem a tak dále, a vlastně pochopilo se, že podstatná není absolutní hodnota průměru, ale je četnost píků různých úchylek. To je totiž podstatné, víte, protože když se má dosáhnout nějakého přelomu nebo zlomu, tak se to nikdy neděje primitivně, hmotně, prostě takhle a hotovo, ale je to provázeno vlastně určitými výchylkami. To je teorie chaosu, víte? A ty výchylky nakonec při správném pochopení můžou ukazovat budoucí vývoj, což teda věda bohužel nedělala. Někdy - já nevím, v kolik jsem - v 80. letech vyšlo prohlášení skupiny vědců, kteří se již začali znepokojovat a začali popisovat ty děje. No, bohužel v té době už byl skoro pozdě a svým způsobem dodnes situace se v ničem nezlepšila. Všechny snahy, které tu vidíme, které se začínají podobat panice - protože to, co pozorujeme, je v podstatě panika - Green Deal, placení z vlastních kamínek, které máte doma a tak dále, to všechno je výraz paniky, protože situace je jiná, než se dozvíte řekněmež z veřejných prostředků. Vývoj půjde dál svojí cestou a bohužel jej již nelze zastavit. Musí tedy projít určitou měrou a bude záležet na nás, jak to všechno zvládneme. To, co známe o atmosféře, fyzice, řekněmež to, co známe o pohybu planet, o Sluneční soustavě, zdaleka neobsahuje plnou pravdu. Je to jenom to, co nám bylo dovoleno z pozorování pochopit, popsat, ale statistika má jednu velkou vadu. Ona nedokáže předvídat, protože ona hodnotí to, co je. A bohužel vývoj se neděje - jak už jsem řekl - lineárně, ale vývoj se děje v určitých křivkách teorie chaosu. To znamená, že v podstatě ten obecný názor - tedy i vědecký názor - svým způsobem vlaje jak prapor za tím, co je pozorováno, ale v žádném případě nechápe v plnosti, co se děje, protože to, co se děje jaksi často nesouvisí s tím, co můžete pozorovat. Představte si to. To je divná věta, viďte, no. Mnohokrát už jsme říkali, že jediná cesta vpřed, jak se zachránit, je celosvětová kampaň a dobrovolná jaksi dohoda. My všichni lidé v závislosti na úživnosti půdy a všem dalším, všem ostatním, přestanou spolu bojovat a pochopí, že jediná cesta je snížit počet lidí na Zemi. Jiná cesta prostě není. Když máte na pobřeží přemnožené kraby, tak je můžete organizovat do skupinek a tak dále, ale stejně nakonec jsou přemnoženi. A všechno to má důsledky, které jsou nezrušitelné. Navíc způsob chování společnosti je samozřejmě stále specifičtější, protože věda, která není špatná technika, na druhou stranu umožnila znásobení lidských potřeb a důsledku lidských potřeb. Když teď vyjdu na ulici, tak uvidím řekněmež stovky a tisíce tun, které brzdí, zrychlují a spotřebovávají energii, tvoří exhalace. Vidím mnoho dalších věcí, nemá smysl o tom mluvit, ale v podstatě to jasně žití lidského rodu zmnohonásobilo své dopady na planetu a zároveň zmnohonásobilo své množství. Je na třikrát, možná víckrát víc než tahle planeta unese, a to nikdo nezmění nějakým Green Dealem. Dokud se nezačne pracovat tímto směrem, situace se nezlepší. Když už to vypadalo, že něco děláme, tak přišel covid, viďte, vzpomínáte. A najednou všechno se vrátilo o kus dál zpátky. Ale tohle to je zákonité. To jinak ani nemůže být. Čili nemyslete si, že to, co si vymyslíte ve svých hlavičkách, tak i tak bude. Nebude. Čili jediná cesta je v lásce a v pochopení se jaksi identifikovat se skutečným stavem. Vy jste cestující jednoho parníku, jedné lodi. Je už úplně jedno, v které zemi a pod jakým vedením. To je naprosto fuk. Vy jste jaksi námořníci planety Země. A ta planeta Země, tato loď je... No, ani nebudu mluvit. Kdybych mluvil, kde je, tak budu obviněn ze šíření poplašné zprávy. A přesto tam bude, protože nejlepší je věci nepopsat, tvářit se, že nic, a jít dál k svým světlým zítřkům. Jakmile byste něco vyslovili, tak nejlepší je takový hlas umlčet, a ne to řešit. To je typické pro lidský rod. Dělal to vždycky, úplně vždycky, ve všech dobách, ve všech etapách vývoje. Čili když Římané končili svoji dobu otráveni olovem a tak dále a tak dále. Také se domnívali, že na 1000 let. My pod praporem úžasných výsledků našich poznání se domníváme, že všechno zvládneme, že jsme už jaksi ti rozumní, moderní, a přitom se o to víc řítíme do konců, které jsou nevyhnutelné naprosto. Takže není dnes tak moc důležité, jestli vyvinete další úžasnou nátěrovou látku nebo úspornější motor, protože v téhle chvíli se vám zahřívá sedadlo, na kterém sedíte - a to velmi - a dochází k nevratným dějům, které budou hledat svoji rovnováhu za další staletí. Nebojte se, lidský rod nezanikne, planeta taky ne, ale bude to mít vážné důsledky, opravdu vážné. Mnoho lidí je dnes ohroženo. Miliardy lidí jsou ohroženy. V podstatě je to tak, že ten systém se chová velmi inteligentně. Jestliže nepochopíme své místo v přírodě, svoji filosofii, budeme k tomuto poznání dovedeni bez ohledu na naše názory a na naše představy. Máme tedy dvě cesty jako vždy. Jednu cestu dobrovolnou, laskavou, normální i s odklady, a druhou cestu, která je vlastně přírodně zákonná a která už potom se mnoho neptá. Už v téhle chvíli pozorujete, jak stoupá počet obětí nejrůznějších nepřízní, sesuvů, zemětřesení, vichřic - nevím čeho dalšího - a mělo by to vám býti varováním. Jenomže člověk neslyší. Až bude opravdu pozdě, tak se mnozí začnou obracet k Bohu a prosit a tak dále a tak dále. Je to asi stejné jako když vás někdo kopne do šimpánu, pak vám řekne: "Promiň." No, je to lepší než nic, ale šimpán bolí pořád stejně. A tak je to i s tou planetou, víte? Čili co k tomu říct závěrem. Je to dějinná doba střídání platónského roku. Je to tedy konec Ryb, začátek Vodnáře a celého platónského roku. Dalších 25 000 let se právě nyní začíná. V těchto dobách staré odchází, nové přichází, a někdy je to hodně těžké, někdy méně. No, tak uvidíme, jak to bude v téhle té době. Opakovalo se to už nesčíslněkrát. Nesčíslněkrát stála kultura před těmito výzvami. V současnosti se mi zdá, že lidé spíše zhloupli, než zmoudřeli - alespoň podle jejich myšlení a způsobu chování. Patří k tomu všechno ostatní - neklid hospodářský, vojenský, jakýkoliv jiný, výživový, voda, všechno ostatní. Bylo to prorokováno. Velmi jako každé proroctví to obsahovalo i vlastně možná řešení. Nebyla pro ně síla. Košile bližší než kabát, viďte. A tak než se trochu něčeho vzdát, radši vpochodovat... no. Takže to nebylo dobré téma, a budete si muset zvyknout, protože to je začátek - pouhý začátek. Když vám už mizí ledová pokrývka pólu, tak to už je hodně pozdě, víte? A vaše úžasné technologické nápady, které máte - že to jako vyřešíte - nemůžou být nikdy úspěšné, protože dokud neodstraníte z těla pacienta infekční ložisko, tak můžete léčit, jak chcete. Napřed musíte ránu vyčistit, změnit a potom se může zahojit. My se chováme stále jako lidé, kteří spíš přidávají do rány další infekci a tváří se, že ještě lepším antibiotikem to zvládnou. V tom je problém. Čili budiž ještě dalších 50 000 konferencí a tak dále. Uvidíte, bude se sněmovat, bude se vydávat prohlášení, budou se zvyšovat daně z toho nebo onoho, ale řešení to nebude - v žádném případě. Dokonce až domyslíte některá další řešení, která se dnes zdají dobrá, tak pochopíte, že tak dobrá nejsou, a že všechno - že ani sleva není zadarmo, rozumíte? A že všechno... Vy jste teďka vážní. Jenom klid, všecko dobře dopadne, přátelé. Toto je současný stav lidské populace, filosofie. To se změní. Buďte si jisti. Nakonec to dobře dopadne. No, ale je otázka, za jak dlouho a za jakou cenu. O tom je tady mluveno. Ještě z doby, kdy to bylo vnímáno jako nemožné, se tady objevovaly názory, že kdyby - což je nesmysl samozřejmě - se oteplilo klima o půl stupně, jeden stupeň nebo jeden a půl stupně, že by to mělo tyto a tyto důsledky. No, tak tady mluví o tom moři, o těch důsledcích. Buďte si jisti, že zanedlouho už tyto prognózy neuslyšíte. No, takže tak. Někdy je smutno se na to dívat. Zvlášť, když o tom víte od svého učitele desítky let. Desítky let pozorujete ten vývoj, který jde tím směrem, který není dobrý. No, ale to nic. Není to první doba, kdy lidé museli řešit takové naléhavé úkoly. Podívejte na celá ztracená města, která byla náhle opuštěna v Americe například, když se můžeme dívat, anebo jinde, která už dávno ani nevidíte, zanikla kdesi v hlubinách oceánů nebo jinak. A vlastně tyto cyklické změny jsou vlastně opakující se, jsou cyklické, a jen potom záleží taky, co ti lidi s tím udělají a tak. Velikonoční ostrov je třeba krásný příklad, viďte.
DOTAZ: Zda můžu komentovat. (TP: No, nevím, pokusím se.) Pokud je mi známo Abrahám nezemřel násilnou smrtí, a jestli se nemýlím, Mojžíš též nebyl zavražděn, usnul na hoře nebo...? ODPOVĚĎ TP: No, všichni ti, kteří přicházejí v těchto - nevím, jestli vás to zajímá všechny - ale kteří přicházejí v těchto zrodech, a to se opakuje zhruba - i když já znám dataci jistě - zhruba za dva tisíce let - a to si o tom myslete, co chcete - - takže všichni tito lidé mají nějaké výjimečné schopnosti, dary, mají nějaký smysl svého zrodu a ten ať tak či tak prostě naplní. Někdy mají více naděje, někdy méně. Svým způsobem de facto ten řekněmež smysl jejich mise je ve změně lidské filosofie, lidské společnosti. A v podstatě svým způsobem pod tou horou to byla taky tak trochu jakoby smrt, protože když všechno, co jste, všechno, co konáte, děláte pro lidi, abyste jim pomohli, a přitom přijde to, co přijít musí, tak to znamená, že musíte být už velmi vyspělá bytost, abyste to, abyste to zvládli, protože tam nesmí být stín osobních ambicí jaksi, nesmí tam být ten převodní můstek mezi, protože služba slouží. Služba je služba. A jak je využita, to už záleží na těch konzumentech. Takže jistě. Když se podíváme na Kalifášův oltář, který existuje dodnes. Můžete ho vidět - tedy nemůžete, protože vás tam nikdo nepustí. Nejenom, že je to nepřístupná zem, ale ještě ke všemu celý ten areál je jaksi pečlivě... Takže to je výpověď na to, nač se ptáte. A přesto vždycky něco zůstane, vždycky i v těch nejhorších dobách. Podívejme se třeba na toho nejtěžšího. Ten Ježíšek, který byl předtím a byl zavražděn ještě dřív než vůbec mohl rozvinout tu výuku a těch pár lidí, kteří ho provázeli - to nebylo nějak velké hnutí, to byli spíše jedinci. A přesto, když nic jiného, tak dokázal lidem přinést zprávu o tom, že dobro se zlem dělat nemůžeme, že jsou tu nějaké zásady. Pokoušel se jim přinést to, co jistě dělá velké problémy do dneška, tedy slovo láska, která má mnoho stupňů. A úkolem těchto lidí je zvýšit povědomí o tomto problému, tedy zvýšit stupeň. A zdá se, že je tu mnoho druhů lásky, ale ona je jenom jedna - různých stupňů, různých zabarvení - ale je to pořád jenom jedna. Když milujete sami ve svém egoistickém sebestředném zamilování, taky je to láska, ale je to láska odchýlená k tomu egoismu a tak dále. Když budete milovat všecko, až se rozdáte, tak to bude chorobný altruismus, bude to taky láska, ale bude zase na druhou stranu uhnuta. Tito lidé vám tedy se pokoušejí sdělit tajemství, že jste Jednota, že všichni z jednoho jste vzešli a že se máte navzájem tedy podporovat a sobě navzájem pomáhat, mít radost ze svých úspěchů, které navzájem máte. No, tak Ježíš přicházel do té řekněmež poslední doby pohanské. No, tak ten Řím, viďte, a další, kdy společnost klesla až na tu řekněmež nejnižší rovinu, kdy se zábava odvíjela vlastně na podkladě násilí. My jsme klesli v dnešní době na podobnou rovinu jen s tím, že jsme nedosáhli úplně toho nejnižšího dna, to znamená, že během těch různých her a zápasů většinou lidé neumírají, i když občas umírají na kluzištích či jinde - je to pravda. I když občas umírají na sjezdovkách či kdekoliv jinde vedeni snahou se vlastně prosadit vůči jiným. No, i v tom cirku to byl souboj, protože člověk miluje souboj dobra a zla, jen nechápe, že mu dnes již nenáleží jaksi obdivovat zlo. Ale to je jiná věc. Je to zvláštní stav. Na jednu stranu chce dobro téměř každý člověk nebo každý, chce prožívat svůj život co nejlépe, nejsnadněji, s největším pohodlím, a na druhou stranu je ochoten se věnovat i pravému opaku, no. Samozřejmě, že pokud jsme sobci, tak nevidíme bolest druhých, ta nás nezajímá. Nás zajímá jenom vlastní vidění světa. Patří sem i vlastně způsoby poznání, kdy někdy to poznání prostě svým způsobem deformujeme svojí vlastní osobou. No, takže co k tomu říct. Nikdy to nebyla lehká mise. V době Kalijugy, konce platónského roku, zimy je to paradoxně jeden z nejlepších časů a zároveň nejhorších, protože je to největší výzva vůbec. Proto taky ten poslední z té trojice byl zavražděn a byla to sprostá politická vražda, kdežto ti předchozí to měli těžké hodně, ale přesto ta Boží milost byla přítomna. I u toho posledního byla přítomna, ale ta síla toho zmaru byla příliš velká. Svým způsobem u toho posledního, na kterého se neptáte, to bylo paradoxně v podstatě aspoň tak, jak to vidím já, použití kolaborace s tehdejším uzurpátorem a nepřítelem mého národa třeba a využití vlastně jeho slabých stránek - jak to říct - proti jednomu ze svých, no - a to z politických cílů, protože on měl pravdu a nehodil se. A totéž bylo u Abrahama i Mojžíše, viďte. Tam jsou zase docela zajímavé životní příběhy, viďte, kdy on vlastně vyrůstá v blízkosti těch vládnoucích kruhů, velmi blízko, aby se v jisté fázi ujal svého úkolu, který byl osudový, nešlo to jinak. No, koneckonců, když se blížily vozy těch Egypťanů a hrozil totální zánik. Tady vidíte, jaká je síla osudu, která když se takovéto přelomové děje dějí, protože když začíná nové 6000 letí, vždycky jsou to tři bytosti, které přicházejí, tak tam je přelom. Končí podzim platónského roku, začíná zima a v té zimě se rodí ti tři poslední. A vidíte, jakou silou je ten proces vlastně otvírán - tedy otvírán je vždy tak, i když se to dělo při příchodu tedy toho prvního, ale i když se to dělo při příchodu předchozích tří, kteří také něco začínali, něco otvírali. Je to vlastně stále stejný děj. Čili vcelku nejde o to, toho jistého pohledu, jak oni skončí, ale jde o to, když už se to stane, jak hluboko dokážou přenést mezi ten lid tu skutečnou pravdu, která není pravdou lidskou, není pravdou vědeckou ani nevědeckou. Je to prostě pravda, nejryzejší, nejhlubší pravda, nezávislá na lidském rodu nebo čemkoliv jiném. No, a to je to, co je nejdůležitější. Pak ty stovky tisíce sekt, názorů, náboženských směrů, které kvetou z těchto silných názorů, které jsou přineseny, už jaksi nějak vedou tu duchovnost lidstva někdy líp, někdy hůř, ale podstata je zde. Jak přichází duchovní učení na svět? Když pominete všechny ty, kteří kopírují, poslouchají, roznášejí, přidávají svoje vlastní názory často takhle malinkého člověka, tak nakonec zjistíte, že vždycky je to jenom a jenom ten rytmus těch velkých, kteří přinášejí a dávají lidem, protože proto se třeba můžete divit tomu, když studujete vývoj civilizací a kultur, tak vidíte, že ony často nejsou kontinuální. To zdaleka není tak, že by to šlo takhle, bývá to někdy hluboký pád a pak najednou nevyslovitelný vzrůst vědy, poznání, kultury, které zdánlivě nemají vlastně žádný důvod, ale oni mají důvod jako vše, protože nic se neděje bezdůvodně. Takže tolik k těmto dvěma a třem. Tedy by se ptáte na dva, já vám odpovím o třech - rozšířím to. Zajímá vás něco z toho? Prosím. Ale nahlas ať vás slyším. Ptejte se. Tak ne, jdeme dál.
DOTAZ: Jak funguje zákon odrazu u šelem asi psovitých a kočkovitých, které žijí "nenormálně" v péči člověka, žerou granule a za celý život nechytily ani myš? ODPOVĚĎ TP: No, jo no, jsou to ulejváci. I vám se někdy stane, že se ocitnete v podmínkách nějakého života, který bude ne úplně normální lidský. A není to náhoda zase. Má to nějaké důvody. Tak i kdekoliv jinde, když se díváme na osud, nemůžeme pozorovat stav současný, aniž bychom vnímali stav předchozí a případně i stav budoucí. Koneckonců všechno má svůj počátek, a tak i konec. Když tedy odmyslíme všechny další a další souvislosti v tom procesu - tamhle v rohu je vývojová malůvka třeba, tam se můžete podívat po přednášce - tak i tady můžeme vidět, že mezi zvířaty obecně jakýmikoliv, když odhlédneme od jejich stupně inteligence, kterou vnímáme nebo nevnímáme, je rozpětí vlastností, které jsou příslušníků jednoho druhu. Ať už vznikly jakkoliv. Máte řekněmež následky nějakých zkušeností, takže nějaký pejsek bude zavilý, bude kousat, jiný bude hodný a tak dále, a bude to mít nějaký důvod, to je jako u lidí, viďte. Když se narodíte do špatných podmínek, taky to může být důvodem, že se z vás stane třeba zločinec nebo naopak. Takže je tu rozpětí vlastností. K tomuto faktu patří i to, že tu jsou případy řekněme extrémní, které ovšem potom mají vliv na žité osudy, a to i u zvířete. Někdy je to ještě složitější. Teď mě nekamenujte, ale kolikrát jste slyšeli to zvíře jen mluvit. Slyšeli jste to někdy? Setkali jste se někdy se zvířetem, které s vámi komunikovalo telepaticky, ani byste nemuseli něco říkat a ono... Ostatně i to, že váš pejsek, když se blížíte k domovu a jste u Berouna a on už projevuje známky vaší přítomnosti, už se těší, tak by vám to něco mohlo říci. To už jsou zase takové ty jiné informační toky. Čili pokud je všechno v pořádku, protože i soužití člověka se zvířetem může být peklem, anebo rájem - pro to zvíře, případně pro toho člověka. Pokud má zvíře opravdu štěstí a narazí na výjimečného člověka, tak nejenom, že je zbaveno těch řekněmež... Víte, šelmy hodně hladoví, víte? Jejich útoky nemůžou být úspěšné ze 100%, jinak by sežraly všechno a neměly by co žrát. Je to vždycky rovnováha schopností a tak dále. A někdy prostě za odměnu to zvíře může přijít do takových podmínek. Ono se může učit od člověka, protože je mnohem nižší vývojově než člověk. Já bych taky rád ležel pod stolem vyšších bytostí, než jsme my, a poslouchal, co si povídají. Možná, že bych všemu nerozuměl, přátelé, skoro jistě, ale přesto samotný kontakt by jistě pro mě byl jistou iniciací, posouvalo by mě to. Tak je to i u těch zvířat. Někdy vás mají za úkol učit lásce, nesobecké lásce. Jindy mají jiné úkoly. Někdy mají za úkol třeba i zabít. Podívejte třeba na osud monacké kněžny a její kočky, no, a tak dále. Čili je to velmi pestré. Čili když se budeme bavit o těch dobrých případech, tak je to prospěch pro zvíře, které dostává od člověka jaksi lepší podmínky, a také za to něco může dávat - v případě třeba hospodářského zvířete, které vám může dávat třeba mléko jako kráva a podobně. Když třeba v některých zemích dojde věk zvířete, tak ho odvedou do džungle a tam ho nechají. Nebo ho sežere nějaký ten jaguár nebo někdo jiný, a tak se naplní ten koloběh. No. Jistěže zvíře, pokud je u rozumného člověka, tak trpět nemusí nebo něco ztrácí, ano, jistě, ale také něco získává. Jsou zvířata stejného druhu, která logicky musí jíst maso, třeba pes - to je masožravec. Ale i mezi nimi je zákon dvojnosti. Najdete občas nějakého psa, který si dobře pochutná na bublanině a dokonce i tu pecku vyplivne. No, jestli rozumíte. Čili i tady je ohromná pestrost, ale je pravdou, že masožravec má jíst maso. Takže jste-li vegetarián jako já třeba a máte-li zvíře, jako je třeba pes, no, tak jste povinni mu zajistit jemu příslušnou stravu. Jako nebudete cpát koňovi vařený uzený, tak zase tomu psovi nemůžete násilím cpát seno. To by nebylo dobře. No, takže tak nějak. Čili je to v ideálním případě symbióza čili vzájemný prospěch. To příroda dělá běžně v případě jaksi přírodních dějů, kdy mnoho druhů spolu žije ve velmi často složitých vazbách a vztazích, a tak se podporují ve své snaze přežít. Pro duchovní oblast toto z hlediska zvířete je velmi výrazné. Já jsem tady před časem promítal třeba malujícího slona, vzpomínáte? A ty obrázky byly velmi pěkné a nelze to vysvětlit nějakým podmíněným reflexem. Ten slon to namaloval dokonce na přeskáčku čili napřed namaloval kousek, pak jiný kousek, a pak to spojil a ono to bylo přesné. Asi bych takového malého slonečka nenakreslil jako on. Jsem špatný slon. No, takže tak. Jsou tu jiné vlastnosti zvířat, o kterých ani netušíte - jejich vnitřní život. Naštěstí už v současnosti věda začíná toto zkoumat, pozorovat, dokladovat. Už to není zdaleka jenom jedna žena, která žije v džungli s gorilami, aby dokázala, že jsou schopni naučit se, já nevím, 200 nebo 400 slov, což je slovník průměrného vojáka - tedy v základní službě, abych neurazil vojsko. Navíc tyto výrazy inteligentně a tvořivě používat, což je nejdůležitější. Takže nějak tak. V posledních létech přibylo velmi vlastně zvířat v lidských příbytcích a svým způsobem to může být dobře, protože to učí i tu jakoby druhou stranu věnovat pozornost té etologii, tomu životu toho zvířete a učit se tak trochu hlubšímu pohledu.
DOTAZ: Jak je to v případě ostatních domácích zvířat a jsou to zvířecí duše? ODPOVĚĎ: Ale to víte, že nejjistěji jsou, ale někdy i lidské. Ono je to mnohem složitější. Nic není černé nebo bílé. Někdy je to porucha. Člověk se musí zrodit svojí malou částí do zvířete, aby získal jeho zkušenost, když toho není schopen jinak. A jindy zase jinak. Prostě svět je tak krásně složitý a přitom jednoduchý, že nám ještě zbývá hodně co objevovat a poznávat. Na konci je sjednocení, kdy už nic z toho, co je, není mimo vás. To je nejvyšší stupeň filosofie. Mnoho lidí tohoto stavu nedosáhlo. A vůbec to nesouvisí s nějakým stavem blaženosti nebo nějak jinak. I když ty výrazy se slévají a někdy je těžko je odlišit. No, budeme se snažit, aby i naše životy plynuly co nejlépe, abychom co nejvíc pochopili, a tak se stali tou řekněmež trochu kladnější složkou života, protože někdy se musí Pán Bůh hodně, hodně usmívat. Počkejte, kde mám ten novinový článek, který jsem někde odložil. Tohle bylo. Á tady. Tak.
DOTAZ: Takže. Nejrychleji roste osm zemí. Nejlidnatější zemí světa se v roce 23 stala Indie počtem 1,42 miliardy obyvatel. Předhodila o desítky tisíc lidí Čínu. Důvodem je poměrně nízká čínská porodnost, kde se v současnosti denně narodí 49 000 dětí, kdežto v Indii 86 000 dětí. Tento trend by měl pokračovat. Indie by v příštích letech měla růst také ekonomicky. Celkový nárůst 3 miliard lidí v příštích desetiletích by měl nastat zejména v rozvojových zemích. Dle OSN se víc než polovina předpokládaného nárůstu světové populace soustředí v pouhých osmi státech. Je to v Kongu, v Egyptě, Etiopii, Indii, kde se předpokládá nárůst o 19%, tedy 259 milionů lidí. V Nigérii nárůst o 95%, tedy 195 milionů, Pákistán o 53% - 117 milionů, Filipíny a v Tanzánii a jinde. ODPOVĚĎ TP: To asi bude pravda. Já jsem navštívil Indii mnohokrát, takže jsem měl i docela už dobrou příležitost sledovat ten tamní vývoj, a dospěli jsme ke stejným závěrům. Je to populační katastrofa. To, co vypadá jako kladné, to znamená nárůst hospodářství, obchodu a tak dále, to je jistě pravda. Ale na druhou stranu výzvy stále stoupají. Indie je docela zvláštní země. Když přijel můj kamarád ke mně sem a šli jsme se projít v pravé poledne do Prahy, tak se mě zeptal: "A Tomáši, kde jsou lidi. Co se děje?" No, jemu to připadalo taková ta běžná naše situace, že ty lidi nejsou. Ono to tak opravdu je. Ta populace v Indii je soustředěná poměrně výrazně do měst. Indové neužívají džungli jako my lesy, naopak docela se obávají tam vstoupit, a když jsem Palanyho vzal tady do lesa u nás, tak se mě opakovaně ptal, rozhlížejíc se, velmi znepokojen, jestli jsem si jist, zda je to bezpečné. Tak jsem ho ubezpečil, že i v případě, že bude uštknut naším nejjedovatějším hadem, takže to jistě přežije. A byla to legrace. Čili proč o tom mluvím. Indie je sice velká země, ale zas tak velká úplně ne. Čili to zalidnění těch měst je obrovské a oni vlastně díky svému naturelu dokáží tohle to přežít. V tom jsou výjimeční, protože oni se nestrkají, asi se ani moc neperou. Neviděl jsem to a tak dále. Dokonce jsem spíš pozoroval v těch prvních letech vzájemnou úctu nebo minimálně prostě - nevím, jak to nazvat - prostě schopnost koexistovat. No jo. Ale jde to rychle dopředu. Navíc mění stravocí návyky, což povede k zvýšení toho jaksi agresivnějšího chování, které v téhle té kombinaci bude velmi nepříjemné, protože ten počet - to je také další poznatek, vlastně umění se uživit nějakým způsobem a zásobit. Vy nemáte řekněmež ty nejmodernější traky a železnice až do posledního místa. Vy nemáte, jak dopravovat, jaksi úplně z našeho pohledu - možná, že mají - ale my to vidíme zvnějšku jako Evropané, ale oni to dokáží. Oni dokáží dopravit vajíčka, mouku až do těch nejzazších částí a jaksi hladomor, tak ten jsem tam neviděl. Dokonce ani u žebráků ne, kteří vždycky jsou nějakým způsobem tím sociálním systémem ošetřeni, ať už v chrámech, kde se jim vaří jídlo pro chudé nebo nějak jinak. Čili já jsem tam jel s představou, že tam budu vidět na každém rohu vlastně skomírající, umírající lidi. Jsou tam lidi, kteří jsou velmi hubení, velmi podvyživení, není jich moc - hlavně v ghettech, ale je to jiný obraz. No, teď si představte, co se s tím vším stane, když zkumulujete tuto obrovskou vlastně lidskou sílu a zároveň to zkombinujete s klimatickou změnou. To znamená, že himalájské řeky ne za 100 let, ale mnohem dřív zásadně změní průtok v různých ročních obdobích. Tak už jenom to. Zažili jsme teď v poslední době v Dillí, jak nebyla voda, vzpomínáte, a to byl jenom jeden takový případ, a to se bude bohužel opakovat. Takže ti lidé jsou nenároční, vydrží všechno, ale přesto ta změna, protože zas tolik toho nemají, i když zdánlivě ano. Při první návštěvě to byly staré britské vozy ještě doznívající. Dnes už jsou ulice plnější, více aut, modernějších aut, více Indů má... Jsou tam velké rozdíly - jistě. No, tak copak z toho asi tak může být. Jenomže to není jenom Indie. Kde jsou ostatní státy jako je Čína, Pákistán a další. Ty všechny okolní státy budou trpět stejně jako Indie - čili zdroje. No, dej Bože, ať to dopadne dobře. Mám Indy velmi rád a doufám, že to nebude až tak zlé. Byl to vlastně takový klimatický stroj, víte? Himaláje, které zachytly tu vlhkost, která přicházela z těch částí pevnin, ale hlavně z oceánu, kde se staletí průměrovaly srážky, a tak všichni měli vlastně stále určitý dostatek. Navíc ještě příklon k masité stravě přináší změněnou strukturu potřeby zrní, výživy, protože několikasetnásobný nárůst konzumace masa v Indii přináší i logicky potřeby "na výrobu" tohoto masa, která bude, a také cena výživy, která bude potom hrát svoji roli. Když jsme měli tady teď ten kongres, tak nás navštívila jeho excelence velvyslanec Indické republiky Sri Kotalwar - tak tady stál. Pak jsme se byli podívat i do dalších částí. Velmi se mu líbil ten umělecký projekt. No, bylo to svým způsobem poctou, že nás navštívil. Ten kongres měl skoro 2000 účastníků z pětapadesáti zemí světa. Představte si 55 zemí světa a tady vlastně těch fyzických bylo asi tak 370. Zaznělo asi 140 prezentací, možná více než 140 prezentací. Prakticky všechny vysoké úrovně. A to jak vědeckých, tak jiných. No, a dva dny na to jsem letěl do Říma. Tam byl celosvětový kongres integrativní medicíny. Na tom prvním jsem byl v Barceloně, teď tady v Římě. No, a taky to bylo zajímavé. Byli tam všichni nejvýznamnější lidé, kteří něco znamenají. Byli tam samí lékaři a jeden šarlatán. To je taky vtipné, co říkáte? A dokonce měl i svoji prezentaci. Takže tak. Kolik máme? No, už se chýlíme ke konci. To všechno se zase urovná, nemusíte mít strach. Jen je mi líto, že právě teď za 5 minut 12 se ten děj zase střetává s tím druhým dějem, o kterém jsme mluvili, rozumíte? A to není dobrý mix. Tak se za ně budeme modlit třeba, co říkáte? Někdy se věci dávají do pohybu rychlostí, která je nečekaná. Děj se vleče a jde svým tempem, a najednou jsou takové předěly. A je hned několik typů, třeba teď prožíváme předěl toho platonského roku. Ale jsou to ještě jiné předěly, a to je něco, jako když máme vlnění a v něj se superponují další kmity, a to pak dává výsledek. Nevím jestli mi rozumíte, ale snad jo. Takže hodně štěstí žádnou beznaděj, protože byste měli být natolik moudrými bytostmi, že víte, že jste přesně tam, kde máte být, že každý ten úkol jednotlivého života je stejně důležitý - každého z vás - a máte právo žít svůj život, ať už žijete život nevědomý nebo vědomý, protože i každý vědomý byl napřed nevědomý, a tak si na to vždycky vzpomeňte. Dělám to při návštěvě restaurace, když vidím svého přítele, jak podle mě pořádá ten řízek, a já jsem těch desítky let vegetarián, tak kdyby mě náhodou napadlo ho odsoudit, tak si řeknu: Tak si vzpomeň hochu, jak ses futroval tím hovězím na česneku, když ti bylo nějakých náct. A kdyby ti někdo řekl, že to je špatně, co bys mu asi odpověděl? No, v té době. Takže si vždycky vzpomeňte, kdyby vás náhodou napadlo, jaksi uvádět věci na pravou míru. Ony se uvedou samy, nebojte.
Tak, přátelé, a rozloučení na závěr. Dneska to bylo hodně, hodně jednostranné. No, ale co mi dáte do krabičky, to tam mám. S pomocí Boží rozloučíme se. (duchovní obřad) No, tak. To je všechno. Hezký zbytek dne. Na shledanou. |
