 |
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky |
         |
Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 5. 3. 2021Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:
] Obsah:42:07 – O vlivu fází měsíce na různé oblasti života, včetně koronavirové „křivky“. Přepis videa:Vítám vás, přednáška Duchovní univerzity Bytí je tady, začínáme. V úvodu se mě hned ptáte: DOTAZ: A proč některé duše po smrti zůstávají tady a neodejdou do světla? TP: Protože se stalo něco, co tomu brání. A jak to hezky vysvětlit? Člověk má mnoho různých priorit, zamiluje se do toho či onoho a často ztrácí jakoby nadhled. Těch věcí,které mu nabízí svět, je bezpočet od závislostí na drogách, alkoholu, jedení masa, či jinak, až po vlastnění nebo jiné. A jelikož ten svět žádá rovnováhu a to ještě během milion a milion letého vývoje každé bytosti, tak každá z těch věcí se musí zpracovat. A to, že ta bytost nemůže do toho světla, je přímý důsledek tohoto zákona. Člověk tedy musí vyrovnat, zpracovat a dát do rovnováhy mnoho vlastností. A to úmrtí je vlastně přesně půlka života. Tady dostáváme velký dar. Je to zase duální, dvojité, dvojné. Na začátku života jsme Tabula rasa - nepopsaná tabule. Zapomínáme, co jsme byli, kým jsme byli, neseme si svoje sklony, ale je to ještě podprahové. Do puberty velmi. Formuje nás okolní prostředí, rodina, samozřejmě i naše hluboké informace, vědomosti, stavy. Ale pořád je to mnohem více jakoby start. Pak přichází úmrtí, to je půlka života, přecházíte do druhé poloviny a v ní jakoby se hodnotí už to, co je reálně vytvořeno. A také sčítá. A tak všechno rozhodnutí a všechny činy které jsme udělali jsou dána na tu misku vah a pokud jsme někde příliš se zatížili nějakou myšlenkou - třeba budeme milovat svoje sídlo šlechtické, budeme pyšní na svůj společenský status nebo na cokoliv jiného, pak se nám může stát, že tam budeme dosti dlouho - jak nás učí Bílá paní nebo někdo jiný. Koneckonců teoreticky se můžeme prohánět ve svém překrásném automobilu z dalších 1000 let. A cílem toho je získat zkušenost. Když se podíváte na film Náš domov, který popisuje podobné otázk,y tak vidíte, jak častom co nevnímáte běžném životě jako důležité, se nakonec v tom procesu umírání a přechodu na druhou stranu ukazuje naopak jako důležité velmi. A to bez ohledu na to, jak se vnímáte vy, nebo jak vás vnímá společnost, protože společnost není Boží normou, ani nikdo jiný. Kdybyste se narodili například do Říma, tak by tou společenskou normou bylo dívat se na krvavé zápasy, případně ještě větší hrůzy, a bylo by to chápáno jako naprosto normální. Tedy nad čím se nikdo nepozastavuje a dokonce to vnímá jako věc dobrou, prospěšnou. Koneckonců, dělají to všichni. Tak v každém větším sídelním městě Římanů byl prostor i pro cirk, podle tedy zásady chléb a hry, tam se dělo leccos. To byl jenom příklad. Takhle to může fungovat v mnoha oblastech. Stejně jako Říman si jen těžko mohl uvědomit v určité době rozvoj Římské říše, že to, co dělá, je špatně, že to je proti Bohu, proti lidem, proti všemu - a kdybyste mu to chtěli vysvětlit, tak byste se se zlou potázali - tak i vy dnes, aniž to tušíte, se nacházíte v podobných souvislostech, které při normálním pohledu hrubšího člověka by byly velmi těžké. A přesto i dnes vnímáte ty věci toho běžného života jako samozřejmé, stejně jako ten Říman. A až se toto posune o kousíček dál - a ono se to posune - tak přijdou další úkoly a opět krok za krokem. Čili pravým důvodem, proč některé bytosti nemohou ke světlu, je jejich vývojový dluh, tedy výuka, které se musí podrobit. Je to jakýsi reparát, abyste mohli jíti dál, musíte najít v sobě světlo a pokud ho nenajdete, No tak se na tom musí prostě pracovat, jinak to nejde. A pozor na klišé, pozor na velká slova. Takže ono to ve skutečnosti je obyčejné a normální, bez nutnosti používat nějaké velké zvýraznění. Dobro je dobro a zlo je zlo. A přesto se vám může stát, že půjdete cestou zla, někdy významného zla, a nebudete to vnímat. V posledních letech se uvolnily historické materiály, filmové a jiné, z různých období - i z období válek. A je tam krásně vidět, jak ta společnost přijala nějakou myšlenku jako tu správnou, v uvozovkách. A jak ji potom následovaly mnozí v té společnosti, bez rozmyslu, protože bohužel ještě stále je dost běžné nemyšlení a mnohem častější je papouškování. A tak někteří lidé čekají na témata, čekají na filosofii, čekají na směry, které jim budou ukázány a předneseny tak, aby je mohli následovat, protože sami nemají buďto dost schopností, ale spíše většinou také úsilí v té cestě životem jít na vlastních nohou. Tak to jsou často právě ti kteří budou nejspíše předmětem vaší otázky. Tak jdeme dál.
DOTAZ: Na internetu jsem objevila tento článek: 2500 let starý tibetský text popisuje přesně dnešní pandemii. Je to text o medicíně praktikované v Tibetu a himalájských oblastech. Věnuje se kromě jiného i epidemiím, pro které používá výraz "nyen-rim": Jak stojí v knize, tak v dobách tzv. kalijugy, což je nejnižší ze čtyř věku vývoj světa a trvá dodnes, se lidé stávají mimořádně chamtivými. Tento takzvaně temný věk je charakterizován mravním úpadkem, sobectvím, nevhodným chováním, zneužíváním duchovních sil, náboženskými rozbroji, válčením, využíváním chemických látek s ďábelským úmyslem ničit životy lidí, zvířat a hmyzu. Maras,tedy duchové a Dakinys, bohové a bohyně, jsou silně znepokojeni. Epidemie se šíří naším dechem, mění se v mračna a stávají se pandemií, popisuje článek uveřejněný... a tak dále, a tak dále. Jako další projevy této doby uvádí extrémní klimatické změny, nedostatek či strázně fyzické, emoční poruchy, hněv, strach a paniku, problémy umocňuje také konzumace nezdravých a kontaminovaných potravin. Ano, docela slušný výčet. No a teď, jak je to dál? Je neuvěřitelné, s jakou přesností virus identifikovali bez přístrojů, jak přesně popsali projev a chování lidí, klimatické změny a podobně. Pokud by byl člověk moudřejší, musí tímto obdobím kalijugy za určitých okolností vždy projít? Objevily by se i nemoci jako nyní? V takové míře klimatické změny? TP: Ano, také si myslíte, že o tomto starém textu jsem i já hovoři. Možná, že to souvisí s předchozím zastavením, předchozí otázkou. Přestože je nemocnost společnosti veliká, ona si to neuvědomuje, nevnímá to, vlastně ani nemůže. A tak nám často naši předci ve svých starých textech nastavují zrcadlo, které bylo už mnohokrát vyzkoušeno, bohužel. Ano, žijeme konec kalijugy, je to ta nejtěžší doba, která je, a svým způsobem je to něco jako maturita, je to zkouška. V této době se všichni odhalí, ukáží, kdo jsou. Také vypěstují svoje snahy a sklony. Kdo chce být chamtivý, bude chamtivý, kdo chce být jiný, bude jiný. Ano, paradoxně tyto děje spolu všechny souvisí, jako vždy. Není jediný okamžik dějin, který by byl vytržen z kontextu. Vše na sebe naléhá, jedno uvozuje druhé, a tak jsou doby širokého toku řeky, jsou doby peřejí, vodopádů, kdy se všechno zatřese, aby následně opět ta kapička vody v té řece spěla dál ve větším klidu. Bylo by chybou se domnívat, že tyto děje jsou jen negativní. Jsou vždy nakonec využity zcela. Pokud se týká předělů, tak odpověď na to není tak jednoduchá - protože vy se ptáte, jestli by... a tak dále, člověk šel jinou cestou, zdali by to musel žít? Ano i ne. V tom středním proudu do určité míry, ale v tom vysokém proudu vždy ano, protože, to, co je vyvinuté, co je hluboké a vysoké, tedy duchovní mistři, musí k vám přicházet z podstaty své práce. A to právě v těchto dobách i dvojnásob. Tam, kde je potřeba, kde je chyba, kde je strázeň, tam přece je potřeba také pomoc. Je to stejné, jako s našimi záchranáři třeba, zdravotnickými nebo jinými - přece jedou tam, kde je potřeba někoho zachránit, někomu pomoct. Pokud vím, sanitky ani hasičské vozy nejezdí jen tak pro vlastní zábavu, ale s určitým pevně stanoveným cílem. A tak je to i v této oblasti. Řekl bych teda. že čím vyšší je bytost. tím více tyto děje jsou i jejím problémem. Ve skutečnosti žádný svět, takový ten svět, který by někdo chtěl mít jako svoje štěstíčko, svůj malý rájíček, v kterém si bude prostě žít, nelze natrvalo stvořit. Vždy nakonec vyplyne ta nutnost celkového zaměstnání. A ten člověk dobrovolně anebo i ne, je veden tím životem dál. Jistě, že všechno to, co píše ten text, je pravdou. A ještě mnohem víc. Díky Zezulkovi jsem mohl natočit třeba takový krátký film z Řípu - jmenuje se "Říp". A tam jsou ty děje popisovány. A kdybych měl tu možnost, tak jsem mohl tento film natočit před desítkami let, a kdybych měl ještě lepší možnost, tak by ho mohl natočit pan Zezulka - to bylo ještě daleko lepší - třeba už po roce 1945. A už v té době by mluvil o tom, co budeme žít dnes, co zažíváme, ale i o tom, co budeme teprve zažívat,protože ten děj není zdaleka u konce, svým způsobem je na počátku. Takže Bohové mají obavy.
DOTAZ: Dost často se mi stává, že když se něčeho dotknu, nějaké věci,tak probíjím. Stalo se to i když třeba pustím vodu a dotknu se jí, nebo chci pohladit psa - lekne se, protože dostane jakoby ránu. Stává se to, i když se dotknu člověka nebo kytky. Tyto situace jsou čím dál častější. Když jsem byla mladší, stávalo se to akorát, když jsem chtěla rozsvítit světlo a praskla žárovka, ale to už se neděje. Nevíte prosím,čím je to způsobené? A hlavně nerozumím tomu, jak to, že to stává jen někomu a většině lidí ne. TP: Ta odpověď má dvě roviny, možná víc. První je hmotná, druhá je duchovní. Co se týče té hmotné roviny, záleží na tom, na čem jdete, jestli je to koberec, lino, či jinak. Záleží na tom co máte na sobě - některé látky elektrizují velmi značně, zažili jste jistě někdy když jste se v noci svlékali, že najednou ta látka, kterou jste ze sebe sundali, na vás předtím držela a pak zářila. Výboj. A to je takový oheň svatého Eliáše. Takže to jste asi viděli všichni. V každé místnosti, všude, kde jste, je spát napětí. Někdy jsou to tisíce někdy desítky tisíc voltů. Jedná se o to, čemu se říká statická elektřina. A pak je tu druhá podmínka, tedy druhá část hmotná, a to je vaše vlastní tělo. Někdo má sušší pokožku, někdo vlhčí, a i to hraje svoji roli. No snad jsem tak nic nevynechal. Pak je tu ta druhá část, a to je duchovní. I v oblasti duchovního pohledu na svět existuje s tímto souvislost. Ještě jednu poznámku k té hmotě - všimli jste si, že to většinou bolí jednoho? Že nikdy dostanete ránu vy, a někdy ji dáváte. Jde to podle toho, Kkerým směrem ten výboj jde. Často to zažíváme někdy třeba při bližším kontaktu. Chcete se políbit se svojí manželkou a najednou prásk - a už máte v nose díru, skoro. Patří sem třeba také to, proč jsou na letadlech takové štětičky - protože třením o vzduch se letadla nabíjejí - ale proč je to možné i u automobilu, nebo jinak? Takže to je ten hmotný svět. A pak ten duchovní. Přesto, že elektrický náboj patří do světa anorganických sil, souvisí jako vždy vše se vším a občas se tady objevují tyto náboje i více z těch duchovních řekněmež důvodů. Jsou lidé, kteří mají určitý specifický, řekněme, druh těchto sil, vlastnost, a to se projevuje různě. Například tento člověk když přistoupí k nějakému přístroji, tak ten přístroj přestane fungovat. Nebo v jeho blízkosti začínají praskat žárovky, hlavně ty staré, ještě s těmi vlákny. No budou si to muset ještě nacvičit s těmi ledkami. To bylo stejné, jako když jsme měli duchovní fotografie, kde byli duši na filmu, a pak přišly digitály. Představte si, že jsem žil v době, kdy ještě žádný digitální přístroj nebyl. A teď najednou na těch digitálních nebyli žádní duši, nic a po nějaké době se začali objevovat. Tak i tady - jsou lidé kteří působí na přenosy energie, můžou způsobit změny v rozvodné síti, v jejich přítomnosti se objeví nevysvětlitelné proudové nebo napěťové nárazy, které můžou dosahovat hodnot, které již ovlivní rozvod elektrické energie. Ve skutečnosti je svět provázán, svět hmoty a ducha, a vše je možné. Samozřejmě že není příliš žádoucí, abychom tyto rány rozdávali a abychom měli i jiné efekty. Postupně se to upraví, uvidíte. Když jsem začínal mít zájem o tyto jevy, byla to zvědavost, tak po nějaké době se projevily některé z těchto úkazů - a pak už přišel Zezulka, tak se jej ptám a on říká: " Musíte tuto věc udržet u sebe." Lidé s větší výbavou nebo z nějakých jiných - třeba to bývají minulé životy nebo jinak - můžou mít tyto vlastnosti, ale musí je zvládnout, protože cílem není vytvářet tyto mimořádné jevy - až na výjimky, vzácné výjimky. Když Zezulka ukazoval svým vědeckým přátelům tu zlatou kouli mezi rukama, která zářila, tak to udělal jen proto, aby těm vědcům ukázal, že ve světě - i fyzikálním světě a biofyzikální světě zejména - je ještě hodně toho, co nevíme. Takže snažit se toto sledovat, přemýšlet o tom, pochopit, kdy a jak dochází k těmto efektům, a pak se zařídit podle své úvahy.
DOTAZ: Jaký mám názor na vakcíny proti covidu? Nejsem si jista, zda se obávám více vakcíny nebo covidu. TP: Takových bude asi víc, ale na druhou stranu získat informace není snadné, a tak bych to přenechal spíše těm, kteří se touto oblastí zabývají profesně. Zatím jsem nebyl očkován - a ještě nemám věk na to taky, viďte, 68, ještě dva roky, než tu možnost dostanu, je to po sedmdesátce, myslím, nebo jak to bylo? Ví to někdo? Snad.
DOTAZ: Otázka, která se týká vztahů a vím, že je to velmi rozsáhlé téma. Zajímá mě však konkrétní věc spojená s mojí vizí: Jednou jsem cestou autem viděla stát na protějším kopci plno průhledných bytostí, vlastně jimi byl celý kopec přímo obklopený, a na vrcholku jsme proti sobě stáli my dva s mým kamarádem, v té době už byl dlouho po smrti. Celé mě to přišlo posvátné až, takový obřad, těžko se to popisuje. TP: Možná něco jako Avatar u stromu poznání. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Cítila jsem to jako dorovnání vztahu mezi námi dvěma, hodně silný a krásný zážitek plný lásky. Významů pro mě osobně měl tento děj více. Obracím se na vás s prosbou a o radu a názor, zda je toto dorovnání cílem našich vztahů je vždy dorovnáno podobným obřadem. TP: Vůbec ne. A pokud se něco takového děje, je to spíše vzácné a krásné. Většinou se vyrovnávají vztahy mnohem hlouběji - dalšími životy, zkušenostmi a tak dále. Pokud je bytost na tom stupni, kdy je to možné, jsou možné i tyto souvislosti. V životě vnímáme a získáme to, kam se ladíme. Kdyby kolem nás bylo nevím co, budeme-li zaměření na hnůj, bude to jen hnůj, co uvidíme. Svoboda je něco víc než poražení nepřátel A aby byla skutečná svoboda, nesmíte být zavázáni osudově. Jenn nepatrné množství lidí na této zemi nemá žádný karmický vztah, Svého času mi můj učitel Josef Zezulka při jedné příležitosti řekl: "Ale vy přece nemáte žádnou karmu. " Tak jsem poslouchal a říkal jsem si:"Hm, to je ale úžasné." Takže vzácné, velmi. Pokud tam nejsou velká karmické pouta, je možno toto vyřešit takto, čili musí to být určitý závěs, ty dvě osudové linky osobnosti nesmí být příliš vzdáleny, jinak by to nefungovalo. A v tomto případě se to podařilo. Hodně štěstí. Tak jdeme dál.
DOTAZ: Předem se moc omlouvám za nejotřepanější a nejprotivnější téma dnešní doby. Smajlík. Ale mám dotaz: končí leden a právě je úplněk, kterého se to týká. Je známo, že před úplňkem víc rostou houby, víc se rodí v přírodě mláďata, snadněji chytíte rýmu a tak dále. Myslím, že i ten náš aktuální virus se víc šíří při dorůstajícím Měsíci. Po úplňku se to zmírní, ale bohužel už jsou následky. A tak se paradoxně přitvrzuje, když už je vir slabší, a rozvolňuje, když je aktivní, protože naše reakce jsou poněkud opožděné. Uvědomuji si to už asi druhý měsíc, Všiml si toho ještě někdo? A všimnou si toho páni vědci někdy? Možná, se mýlím. TP: To jistě, mýlit se můžeme všichni. Ale vliv fáze měsíce je dnes naprosto vědecky dokázaný jev. Ať už na život buňky či na další oblasti. I když tak docela ve vědě nevíme, čím by to bylo. Proč oběh nějaké koule kolem naší planety by měl působit nějakým zvláštním způsobem na život, je tomu tak. A tak si zkusme dát do souvislosti křivky pandemie a křivky měsíčního cyklu. Když přirůstá Měsíc, je tu více síly, je to silové období, a tak jsou posíleny všechny možné odstíny našeho života, včetně mikrobiálních a dalších. Ale to všechno nestačí k vysvětlení, to bylo příliš schématické. Ten proces samozřejmě není navázán primitivně pouze na Měsíc, hraje zde mnoho dalších faktorů - chování společnosti, zátěž, které společnost je vystavena v té chvíli, a mnoho jiných faktorů. Z toho pak je ten celkový výsledek. A až jednou bude naše věda myslet v těchto souvislostech a nikoliv jen v prvoplánových výsledcích konkrétního výzkumu, bez vážného propojení s dalšími oblastmi, bude to vždycky poznání pouze částečné. Ale ono to přijde nebojte, dokonce dřív, než si myslíme. A dřív, než si myslí mnozí zástupci i vědy. Věda se rychle vyvíjí. Vidíme to dnes a denně. Jde rychle dopředu a to přináší i to, že nutně musí nacházet pravdu života, pravdu přírodních zákonů a pokud tyto zákony vyslovil kdykoliv kdokoliv, ať to byl starý riši nebo kdokoliv další před tisíci lety, nakonec musí najít společnou platformu. A tak třeba k překvapení je zjištěno, že "to" s "tím" souvisí, "tamto" zase s "tímto" a tak dále. Takže ano, jistě, že je to téma, které někteří lidé vnímají, ale pochopit jej není snadné. Je to podobné jako s výživou - zde máme tisíce vztahů a vazeb, mnoho různých potravin, kvality potravin a dalších souvislostí, vlastnosti člověka, který tu potravu pojídá a teprve z toho je ten výsledek.
DOTAZ: Když člověk odchází z hmotného těla, tak ten termín musí být vždy jedním z možných termínů odchodu z tohoto konkrétního osudu? TP: Ano, jistě Vím, že byste rádi trochu osud popřeli, že byste ho malinko rádi tak jako zatlačili, ale vezměte si, že osud není jen to, co vnímáte jako svůj život, ale je to vlastně faktum všech dějů životních, které se odehrávají, odehrály a odehrají. Čili souvisí to s vámi jen v tom bodě toho styku s Osudem, tedy se zrodem a s vaším životem. Když nemáte být nemocný, tak prostě nebudete. A když se nemá stát to, tak se to nestane. Pokud narazíte někdy v životě, což také není zas tak úplně časté, na neskutečně hluboké relevantní a - jak bych to řekl - fundamentální poznání zákona Osudu, života, případně jiných vztahů, jako je třeba astrologie nebo jiné, pak se můžete přesvědčit často na vlastní kůži, jak to přesně funguje. A i k tomu musí mít v tom osudu místo. Jestliže to nechcete nebo nemá to být ve vašem osudu, nebude to. Jestliže to má být předmětem vaší výchovy, vy jste pochopili, že je víc než to, co vy vnímáte, že jsou to hluboké vztahy, tak potom se to začne odehrávat. Zase tady máte otázku záhrobní.
DOTAZ: Dobrý den, rád bych se zeptal na čas života poté, co zemřeme. Ve hmotném životě je náplní dne chodit do práce, starat se o děti, o rodinu a taktéž pár hodin zabere spánek. V části života bez těla nebudeme muset tyto činnosti vykonávat. Chtěl bych se zeptat, co bude naší náplní v této části života, tedy bez hmotného těla? V hmotném světě známe například cykly jako je den a noc, jaro, léto, podzim a zima. Jak vypadají cykly v nehmotném světě? TP: Zajisté,že projev cyklu je přítomen všude, protože vychází ze samotného procesu tvoření, ať už hmotné či nehmotné existence. Když se z toho základu rozdělí první dvě části, první dva body, tak vzniká také prvý čas, tedy to, co je mezi nimi, prvý rytmus, prvé kmitání. A doslova vše, co existuje, je tomuto zákonu podřízeno. Přesto, že život vtělený a život nevtělený je si tak rozdílný, jsou to vlastně opačné póly jednoho. Je to jako vždycky - stejné a přitom jiné Vaše úkoly na 2. straně jsou velmi pestré, dokonce pestřejší, než ty které máte v životě. Můžete být provázení ostatními - nebo také ne - budete učeni, budete se vzdělávat - nebo také ne - budete zažívat každý to, k čemu jste. Budete vnímat krajiny, stavby - nebo také ne. Je to velmi pestré, pestřejší než v tomto životě. Budete méně omezení prostorem. Myšlenka povede vaše vědomí. Mnohem více než ve hmotě. Když máte ve hmotě myšlenku, než se naplní, často je to mnoho úsilí, práce a doby. Zde to může být mžik. Zase se vrátím k popisovanému filmu "Náš domov" a podobným. Zde můžete pozorovat výsek jedné z možných částí tohoto příběhu. Ta nekonečná milost Osudu, která zde je, dává vám všem to nejlepší, abyste mohli ve svých životech dál postupovat. Je to velká láska, je to vědomí, které vás provází na každém kroku, ať to víte nebo ne. To vědomí je ten Osud, čili svým způsobem i Osud je projev vědomí, jako celek. Jak se rozšíří bytost do nekonečna, celkového vjemu, je vlastně vše tato bytost - každý atom hmotný i každý atom biologický. Tady je uhlík v téhle ruce, v téhle. Uhlík. Ten samý, který těží právě horník v dole. Úplně stejný. A a tak dále. Čili je to vlastně Jednota, která se rozdělí do mnohosti, a je stále Jednotou a až přijde čas, tak vy všichni tuto jednotu začnete stále více a více vnímat a z toho poznání také stále více těžit. Dokud stojíte mimo tuto hloubku, jste podobně slepců. Konáte podle své manýry nebo jiného a netušíte. Když víte, konáte a tušíte. V tom je rozdíl.
DOTAZ: Ptáte se, zda je pokora opačný stav ega. Čím více dokážeme pokorou býti, tím blíže jsme Bohu? Míra pochopení Řádu je úměrná opravdové pokoře? S maximální možnou pokorou, ale též s maximálním soustředěním je to správné naladění při obřadu? TP: Zkusím odpovědět. Ne, není to tak. Pokora není opačný stav ega, protože vaše ego je základ a vaše ego může být pokorné anebo nepokorné. Čili opačný stav pokory je nepokora. Chceme-li k Bohu, musíme ze svého těla odstraňovat obruče, jako černokněžník v našich pohádkách, které umožní, abyste splývali. On splývá nejvíc ze všeho, je vším. A chcete-li s někým splynout, musíte se sjednotit. A aby to šlo, musí se odstranit potíže, které tomu brání. A aby to šlo, tak se zamysleme, co brání tomu sjednocení. Přece ten egoismus, ať už vývojový anebo manýra egoismu, tedy porucha. Když naše Ego nás odděluje od celého světa kolem nás, všeho, tak se podobá vlastně tomu, co tak krásně v té pohádce je řečeno - jsou to obruče na vašem těle, které postupně praskají,protože do té doby vás udržují v tom sevřeném stavu "já" a "ne já": Za tou obručí je to "jáá". A tak v podstatě duchovní cesta je cesta tímto směrem, tedy cesta k výroku: "jsem vše, co jest, i co není", tedy, co nemohu vnímat. To je ta poslední obruč, která praská, už předtím mizí. Už vyšší druh, než jsme my, tedy náš lidský druh Homo sapiens, tedy sapiens v uvozovkách, bude mít zase o velký díl v tomto jiný a vyšší stav. Natož pak ten další a další. Na konci zmizí mnohost, je jen Jednota. Jste vším. Nejenom vším, co si představujete ve hmotě, takže každým atomem, každou částí, každou bytostí, ale vším, co je i v duchu - tedy každým osudem, každým zrodem i úmrtím - prostě vším. Na konci cesty je tedy zboření všech hranic mezi "já" a "ne já". Jinými slovy - na konci své cesty mizí vaše ego. Nebo jinak - mizí to vnímání toho mého a toho ne mého - jsem vším. To je stav Boha. Taky jak jinak. Máte-li vytvořit všechny ty vesmíry, všechny ty bytosti a osudy, nemůžete příštipkařit. Já jsem... To ve starém Řecku a Římě dávali bohům lidské vlastnosti. Ale ještě je to složitější, protože oni to měli ještě rozvrstveno, což Evropan v dnešní době nechápe. Je to krásně vidět třeba v té indické mytologii nebo řecké a dalších. Jsou tam obsažené archetypy, které jsou velmi Hhuboké na té cestě - od řekněme tohoto stavu až k tomu nejvyššímu. A tak nechť jsou vám cesty boží otevřené. Každý se při obřadu dokáže rozevřít tak, jak je schopen. Je to složité - zvláště pro člověka našeho druhu. A zvláště pro tuto dobu. Kdybyste žili ve společnosti, která tyto činnosti vykonává samozřejměji, pak by všichni věděli na svém stupni, všichni by se k tomuto stavěli. My, odchovanci vědeckého materialismu, máme vždycky určité vnitřní rozpory. A tak mnohdy je potřeba udělat zkoušku, zahodit všechny svoje:" Je to tak? Je to jinak?" a vykročit s čistou myslí a otevřeným hledím. A pak sám vytvořit osobní názor. Samozřejmě, že jájovský chytráček do tohoto stavu nikdy nemůže vstoupit. Má jiné úkoly a je to přirozené, je to lidské. Někdy vám pomůže při duchovních obřadech i to, co je nad námi. Ti vyšší na vás zapůsobí. Vy se najednou odlepíte ze svého místa, jako byste vzlétli. Někdy je to i stav váš osobní. Jsme lidé různí. Je to velmi pestré, opět. Přesto, že většina lidí by dnes žádala jednoduché odpovědi, tak nad základní zákon, který je vždy naprosto jednoduchý, je třeba brát v úvahu i realitu života, která tyto zákony kombinuje a vytváří z nich skutečný reálný děj. Takže všechno je dobře, nebojte se, nic tak špatného se neděje. Včera jsem četl pár řádek od nějakého duchovního vůdce - on se svěřoval s tím, co jsem i já vám mnohdy řekl: že je pozoruhodné, jak informace, texty atd. jsou vnímány jakýmsi automatem, dle stupně čtenáře. A tak každý si odnese něco jiného a do jiné hloubky.Přesně tak to bylo třeba i u Nostradama, který vtělil do svých veršů své poznání. V jednom z těch veršů říká myšlenku, která by se mnohým nelíbila, a sice - budu parafrázovat - mé verše pochopí jen ten, kdo má, neb sviním se perly nehážou. Až takhle to řekl, ó hrůza. On to tak vnímal. Měl na to své právo. A to platí pro všechno naše činění. Takže ať vás Bůh provází.
DOTAZ: Zpráva pro vegetariány - tak tohle si lidstvo do zlatého rámečku taky nedá. Našla jsem článek na Seznam Zprávy obrazem - obrazem, jak se z pravěkých ostrorepů získává vzácná látka na testování vakcín. V článku se praví, že bez modré krve ostrorepů by nevznikla ani jedna americká vakcína. Na ní se bude testovat i očkovací vakcína proti koronaviru. Upozorňuji, že článek je z 13. 7. 2020 a pochybuji, že u těch vakcín se to bude lišit, spíše to bude ještě horší. Stručně z článku: V přírodě se každoročně uchytí asi půl milionu těchto tvorů, proto se populace ostrorepů začala ve volné přírodě rychle snižovat. V laboratořích se jim odebere asi 30% krve, to je pro ně velmi stresující a bolestivé, pak se hodí zpátky do moře, což už ne všichni přežiji. TP: No, to je něco pro vegetariány. A co vegani? Ti by taky asi nebyli rádi. Existuje jedno zlaté životní pravidlo - chybu nemůžeš nikdy napravit na účet někoho jiného, byť se ti zdá, že jsi zvítězil. A tak na jedné straně je tu okamžitá potřeba řešit situaci, která je jaká je, však všichni víte. Na druhé straně je ale bezedná černá díra. Co je tou druhou stranu? Přeci vše, co způsobí, že vakcíny nebude tolik potřeba. A tak řešíme věci, když nastanou, a neděláme nic proti tomu, aby ty věci nenastaly. Vytváříme naprosto nepřirozené prostředí - jen připomenu pro pořádek, že úmrtnost dle statistiky OSN nebo WHO, myslím byla to WHO, přesně kopíruje míru civilizovanosti z dané země. A také úmrtnost. Byla to statistika úmrtnosti. Čím byla společnost takzvaně rozvinutější, tím vyšší úmrtnost - nejvyšší v Americe, čili zřejmě jsou nejdál v tom moderním světě. Podle této statistiky, jestli dobře vzpomínám, Vietnam měl 39 mrtvých na ty miliony svých obyvatel. Afrika - v mnoha místech naprosto marginální úmrtnost. A to, co mě zaráží, že nepozoruji příliš velký zájem - ale nejsem normou,já to nevím úplně přesně - proč tomu tak je? Každá věc má svojí příčinu. Možná tedy, že boj s koronavirem nebo s podobnýmiv budoucnosti možnými infekcemi, se odehrává někde jinde, než na Petriho misce. Ale to je na dlouhé povídání. No, upřímně, nechtěl bych stát tady za 200 let v komisi, která hodnotí naši kulturu a naši civilizaci. Asi bych se musel dost červenat. Já vím, i ve středověku byly pandemie, ale středověk, přátelé, není normou. To už byla doba hlubokého poklesu, velmi hlubokého. Tak se dneska pyšníme, že jsme dosáhli svých 60, 70 let anebo více let života v průměru - my, kteří máme žít 200, 300 let podle své biologické přirozenosti. Tak jsme jen trochu vylepšili hrůzy našich předků, ale ne zas tak moc. Proč měli ti Inuité průměrný věk trošku přes 30 let? Co myslíte? No ale to je na dlouhé povídání. Zdá se, že dokud nezvítězí rozum a cit, tak se někteří budou muset ještě dlouho dívat na tu nekonečnou bídu a utrpení s poznáním, že není možno jinak, že to chce čas. A teď dejte čas vy mně, za hodinu máme obřad, tak se na vás těším. Jenom pro pořádek -ještě bych připomněl - ten termín se blíží - 27. března bude zahájeno sčítání lidu. A jak to souvisí s naší duchovní oblastí? Ale ano souvisí. Je to věc vaší svobody. Ve formuláři máte možnost zaškrtnout políčko: věřící a uvést -pokud byste chtěli - kteroukoliv organizaci, ale i Společenství Josefa Zezulky. Je to důležité, představte si. Dokonce nemusíte být ani řádně registrovaný člen. Tím vyjádříte svůj postoj k tomuto konání. A samozřejmě,že taky nemusíte, to je vaše svoboda, ale bylo by pro mě důležité, abyste to věděli, že to můžete udělat. A to už je pro dnešek všechno. Děkuji. |
