Přednáška Společenství Josefa Zezulky - Praha, 4. 11. 2024

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:

Zvukový záznam (MP3)

Přepis videa:

Pěkně vás vítám všechny. No, moc vás není, ale dneska máme speciální program, budeme promítat. Takže odeberu to, co jste připravili, a dáme se do promítání. 

 

Dotaz: Takže možnost setkání. 

ODPOVĚĎ TP: Tady je potřeba se napřed obrátit na paní Bystřickou, která tyto věci s vámi probere a zjistí, jak by se dalo nebo nedalo v tomto případě pomáhat. Čili paní Bystřická - telefon dostanete u stolku. Volejte po 16:00 hodině. 

 

DOTAZ: Proč jde Platónský rok obráceně, to znamená po Rybách přichází Vodnář - čili úplně opačně, než to známe.

ODPOVĚĎ TP: To je velmi prosté, protože Platónský rok se odvíjí od bodu, který vlastně vytíná zemská osa, která se točí přesně proti smyslu rotace čili obráceně. Čili ona opisuje vlastně kruh a ten kruh míří do jednotlivých znamení. Takže když jsme v Rybách, tak nyní přichází Vodnář - místo obráceně. Čili proto to tak je. Je to nebeská kinematika. 

 

DOTAZ: Pokud je skutečně pravdou, že atlantská civilizace skončila před 12 000 lety, tak by musela skončit v samém závěru Platónského léta čili po absolvování konstruktivního období Platónského roku. Jak je to možné? Co je podle vás hlavní příčinou konce atlantské civilizace? Kde udělali největší chybu, v čem? 

ODPOVĚĎ TP: V tom, že nezvládli svůj lidský egoismus. A ten jejich konec přicházel přesně do zlomového období. Máme v Platónském roku dvě, jedno na začátku, tedy teď právě, a druhé přesně v nejvyšším bodě čili po těch šesti znameních jarních a letních. Tam přichází většinou možnost nějaké velké změny, stejně jako dnes. No a tenkrát se jednalo o vyspělejší kulturu a civilizaci, než jsme my. Měli větší poznání přírodních sil, zákonů a tak dále, a tomu taky odpovídalo to, jak skončili, protože oni vlastně použili zbraně, které se v podstatě teprve v současnosti začínají tušit. Tesla byl jedním z těch, kteří se tomuto přiblížili, a jistěže v současnosti po nich pátrají mnozí. Čili došlo k vytvoření jakýchsi skalárních sil, které rozkmitaly celý zemský glob a způsobily tedy tu změnu, kterou znáte. Čili celý kontinent se během krátké doby potopil, došlo i k dalším změnám, a to dokazují mimo jiné i archeologické vykopávky, které v těch místech, kde by Atlantida měla být, to znamená tam, kdesi u Bermudského trojúhelníku. Byly učiněny přesně v roce, kdy to předpověděl jistý velký jasnovidec Cayce, a v tom místě, kde předpověděl, že to bude, nalezli podmořští archeologové zbytky staveb a tak dále. No čili byla to lidská agresivita, lidská neschopnost v lásce spolu komunikovat, vymezily se dvě skupiny proti sobě. To máte jako dnes, podívejte. Dneska to vidíte na běžícím pásu už řekněme desítku nebo dvě desítky let, kdy se společnost rozděluje na tu část, nevím, Zemanovskou a na tu část druhou, a zase na tu nebo onu, a dochází k velkému vlastně vzájemnému osočování a nepochopení. Čili tenkrát to bylo stejné, jenom trochu silnější. Měli nástroje k tomu, aby se domnívali, že zvítězí. To ovšem je pravidlem. Vždycky se nějaká ta kultura domnívá, že to bude na 1000 let nebo že zvítězí, že má tak silné prostředky, že prostě je to jasné. A pak se najednou ukáže, že je všechno jinak. Velký architekt děje to prostě změní, a to je v kostce všechno. Nic složitého v tom nehledejte. Obyčejní lidé. I Atlanťané přes jejich vyspělost byli lidé stejní jako my. Měli lidské vlastnosti, stejně jako my a v jisté fázi pod jistým vlivem tyto vlastnosti neuhlídali, stejně jako my. Je to stejné. Mezitím byly drobnější zádrhele. To byly krachy jednotlivých mezicivilizačních trendů, ať už to byl, já nevím, Řím nebo ať už to byl někdo další, Čingistán, jiní, kteří vytvářeli velké kulturní civilizační okruhy, které nakonec vždy skončily nějakou změnou, protože osud, děj je povahy cyklické. Je to vlastně jakási křivka, která se neustále mění. Kultury většinou naplňují v první fázi třeba tu technickou, jako ta naše. Ta končí, přicházejí spíše emočně podřízené vědy. Pak zase rozumem podřízené a ta rovnováha, která je cílem, se nachází teprve v postupném jaksi střídání těchto vlivů, až se nakonec ta rovnováha najde. A ona se najde. Zatím ne. Takže v různých dobách taky Platónského roku je to jiné. Když končí Platónský rok, je to čas jakoby destrukce. Ona to není destrukce, je to ten nejlepší čas vůbec, který v roku je. Ovšem musí být využit. Když začíná Platónský rok, je to to jaro Platónské, tak se objeví první výhonky, první nové myšlenky. Všecko se začíná měnit a ta společnost postupně a později v jistých fázích velmi rychle mění svoji strukturu, svoji řekněmež podobu vědy, náboženství, zejména také filosofie a kultury. A to všechno má svůj čas. V téhle chvíli vidíte doznívání poslední té dekadentní, destruktivní části roku, kdy vlastně vidíte pouze zobrazování řekněme smrti, násilí, vražd a podobně. Když si pustím televizi, zrovna včera jsem projel všechny kanály, a tam nebylo v podstatě naprosto nic jiného - buď nějaký souboj, boj nebo už rovnou nějaké vraždy, vyšetřování, policie, vojáci a tak dále. Čili to ukazuje vlastně tu kulturní řekněme stránku současné doby, která ostatně se projevuje i v mnoha jiných oblastech. Já to nekritizuji, já to jenom komentuji. A tak vaše děti zdatně mačkají jako tydlitáti ta tlačítka svých řekněmež mobilních zařízení, kde většinou jde o to někomu useknout hlavu nebo ho zastřelit či nějak jinak. Mnoho jiných her jsem neviděl a tak dále a tak dále. Čili je to celkové nastavení konce té řekněmež závěrečné části roku, té zimy. No a teď prostě se objevují nějaké takové ty výhonky. Napřed je to někdy dosti zmatené a někdy úplně šílené, a to proto, že vlastně to reaguje na tu šílenost předchozí, která je šílená, a tak to někdy prostě přeženou. Ale postupně se začne hledat rovnováha v tom hledání. Podaří-li se to, Atlantida nebude. Nepodaří-li se to, Atlantida bude. To záleží na nás na všech, na každém jednom, na tom, čemu dáváte svoje filie, svoje palce. Čemu dáváte palce nahoru, čemu dáváte palce dolů, a to je zdánlivě soukromý děj, ale je to o vašem myšlení, a každý z vás tím myšlením vytváří určité pole, které se slévá do určité průměrné hodnoty. Čím více bude negativně myslících, tím blíže budete drsným dějům, kdy prostě ta zbraň v ruce jedince bude velmi lákavá. Jindy budete zase někde jinde. Takže tolik Atlantida. Bylo to poučení, je to poučení. I v předatlantských dobách existovala řada kultur, které měly svoji úroveň. Některé nedosahovaly zdaleka atlantských jaksi rozměrů čili Atlantida byla nejdál vůbec ze všech těch kultur a možná, že v této dohledné době i nejdál vůbec i ve vědě a v ostatních oblastech. Že to není možné, to je možné, že si to myslíte, to je v pořádku a jakkoliv to nezpochybňuji. Na druhou stranu je to možné, protože když něco nevíte a neznáte, tak to můžete těžko hodnotit. A to je ten problém. O Ježíšovi se taky krásně píše, viďte, když už nikdo si nepamatuje, co bylo. A o Atlantidě také. To se to píše. No, a tak je potřeba někdy najít i jiné zdroje, ale to je zase jiná otázka. Dnešní doba se Atlantidě nesmírně podobá, nesmírně. Zvláště v posledních letech je to jako přes kopírák, a uvidíme kam to povede. Já sám jsem spíš optimista. Myslím si, že vzhledem k určitým posunům v těch vahách toho dějového velkého řekněmež našeho - však víte. Takže tam je situace poněkud jiná než tenkrát, ale nebudeme se podceňovat. Dokážeme hodně, viďte. To je to čapkovské z Bílé nemoci: "My jsme v právu, my máme pravdu." No, ale přitom jsme všichni stejní lidé, ať černí, žlutí, bílí, fialoví, oranžoví, prostě všichni a všichni jsme jedno. To, co nás rozděluje, je touha po moci, touha po surovinách, touha po prebendách, touha po čemkoliv, to nás rozděluje. To, co nás spojuje, je láska, filosofie lásky, chápání, přiblížení se. No a o tom je tenhle početní úkol - o ničem jiném, tak. 

A protože to už je všechno, co jste připravili... Čili vy se potom přihlásíte tam u stolku, tam vám dají... protože já sám nejsem schopen teď reagovat s termíny. To je těžké. Ale dělám, co můžu. 

Takže teďka uděláme promítání. Lucie, dneska jsem si četl sám. Omlouvám se, protože Lucie je můj dvorní předčítač a dneska teda tady byla úplně krásně v klidu, odpočinula si, a to taky stojí za to. 

No a teďka vás poprosím, kdo by chtěl se podívat na ten film. Je to záznam z naší cesty po Zezulkových stopách. Bylo to moc krásné, protože tam ten Zezulka ještě dodnes pořád je a ti lidé na něj vzpomínají a je to velmi, velmi silné. Takže kdo by se chtěl podívat, tak vás výjimečně na této přednášce poprvé takto v Praze pozvu, abyste si sedli tam a já natočím projekci a uvidíme. Takhle byste to neviděli úplně dobře... 

promítání filmu TAJEMNÁ CESTA PO STOPÁCH JOSEFA ZEZULKY - 5. 10. 2024