www.biovidtv.cz
BIOVID TV - TELEVIZE NOVÉHO VĚKU
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreekesperanto
Přednáška Společenství Josefa Zezulky – Praha, 4. 10. 2024

Přednáška Společenství Josefa Zezulky - Praha, 4. 10. 2024

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:


Zvukový záznam (MP3)

Obsah:

00:00 - Přivítání.

00:24 - Rád bych posílil jistotu, že se zhojí odstraněný lipom ze zad.

01:56 - Z čeho se vzal název biotronika?

02:59 - Může vůbec člověk hřešit, když je součástí Boha?

19:34 - Po 20-ti letech jsem fyzicky opět zde, je to náhoda nebo Boží plán?

21:45 - Je svobodná vůle? Může se člověk svobodně rozhodnout, nebo je všechno předem dáno?

22:55 - Je znám nástupce tohoto učení?

25:57 - Když čas není, tak Ježíš je teď, Abrahám je teď, Zezulka je teď, vlastně pořád?

29:10 – Mohl byste, prosím promluvit o zmínce, že meditující mniši pro ostatní vykonávají velkou práci?

37:44 - Přebírám karmickou zodpovědnost za omylem zašlápnutého slimáka?

44:41 - Moci vidět nevtělené bytosti je dar?

48:57 - Jak poznám, že je správný čas vstoupit do prvního stupně? A čím se liší přednášky pro první stupeň od veřejných?

51:14 - Jak v sobě najít odpuštění?

53:51 - Jaké tajemství má hora Kailás v Tibetu, prý tam čas utíká rychleji.

58:55 - Jaký máte názor na biorezonanci? Nevím co se svými zdravotními problémy.

1:03:08 - Duchovní rozloučení.


Přepis videa:

Dobrý den, pěkně vás vítám na naší přednášce páteční. A však víte, co řeknu - tedy, budu se zamýšlet spolu s vámi nad tím, co jste připravili, a vy sami si budete dělat vlastní názor a budete stát na vlastních nohou.

 

DOTAZ: Před více než dvěma měsíci byl na zádech odstraněn velký lipom (už podruhé na stejném místě). Teď ještě stále má v kůži centimetr velkou a hlubokou díru. Nedávno lékař znovu otevřel a čistil. Na pohled je ta rána zjevně bez infekce. Přesto bysme rádi posílili jistotu, že se to dobře zhojí.

ODPOVĚĎ TP: No, ale to je spíš opravdu pro chirurga a pro lékaře. Pokud by tam byla ta nějaká infekce... Říkáte, že ne, tak to je v pořádku. Tak, ale co k tomu říct? No tak chirurg to viděl, kontroloval, takže ta jamka zřejmě je asi logická a to vcelku není žádný problém. Ale pokud se týká té otevřené rány, tak může to být horší hojení. No, je třeba doufat, radit se s tím lékařem spíše.

Já poprosím paní Lucii, aby mě pomohla a četla to, co přichází.

 

DOTAZ: Z čeho se vzal název biotronika? Bio = život. Tron? Děkuji za odpověď.

ODPOVĚĎ TP: No, my známe názvy mechatronika, psychotronika, biotronika. A skutečně ten slovní základ "bio" je důležitý. Čili, naznačuje to, že to souvisí s živou hmotou. U mechatroniky bysme zase očekávali něco jiného a u psychotroniky také něco jiného. Čili, psyché je psyché, no a ta biotronika je více soustředěna na síly života, a proto tedy ta biotronika. 

 

DOTAZ: Může vůbec člověk hřešit, když je součástí Boha? Bůh je dokonalý, to jen v lidském světě vše funguje v dualitě? Jak s tím naložit? 

ODPOVĚĎ TP: Aha. Takže, to je otázka. Buďto chcete potvrdit, že hřešit je správné, anebo je to ještě jinak. No, kdo ví? Takže, jaký je rozdíl mezi tím, co nazýváme Bůh, a tím, co je zde v Tvůrčím díle, v našem světě? Jestliže Bůh je (a to tvrdí všichni včetně mne a Zezulky) nejvyšší, absolutní, všeobsažený, všudypřítomný, všejsoucí, nekonečný, a tak dále, pak budeme těžko hledat něco, co by on nebyl nebo co by neobsahoval. Což často v těch pohledech toho lidského rodu je docela podezřelé, protože jak to, že by Bůh byl vším - čili, nejenom těmi námi, co jsme dobří, že? Ale co ti ostatní, ti démoni nebo ti jdoucí v temnotě, a tak dále? Takže, budeme muset hledat důvod. Jestliže Bůh je to, co je absolutně rovnovážné a nerozdělené, spojené (čili, obsahuje každý děj, všechno, co kdy bylo, jest a bude) v jakémsi pro nás nepochopitelném stavu, kde není nahoře ani dole, světlo ani tma... A přitom je tam vše - naprosto. Protože to není projevené, nedá se to vnímat po lidsku (tedy odtud potud, včera, dnes a zítra). Je tam každé včera, každé dnes i každé zítra. Je tam každý vesmír, kdy byl, je a bude. Je tam vše, každý atom, každá molekula, každá bytost, prostě vše, ale ve stavu nerozdělení - čili nyní. Zde v tomto stavu čas, který my vnímáme, neexistuje, má jinou formu. Naopak v Tvůrčím díle - tedy to, v čem se pohybujeme, naše osudy, které vezmeme na sebe, zrodíme se a už to běží, už jsme někam vedeni, procházíme si nějakou životní dráhu a v ní se rozhodujeme a tvoříme. No a tvoříme různě, někdy lépe, někdy hůře. A všechno to činění ze svého principu musí existovat ještě dávno předtím, než kdy byl vesmír anebo dokonce my. Nevím, jestli vám to je k pochopení. Čili, osud je nezávislý, je to myšlenka (sice ne lidská). Je nezávislý na vás, vy ten osud vlastně konzumujete. Vy ho nevytváříte, vy nic z toho, co uděláte, ve skutečnosti neuděláte. Vy máte z důvodu vývoje své životní cesty nesčíslné množství křižovatek, na kterých se rozhodujete a tím z tohoto konkrétního osudu vybíráte určitou konkrétní životní podobu, cestu, následky, příčiny, a tak dále. Vidíte také, že ta kauzalita (čili následek a příčina) je pozorovatelná, funguje. Když vyloupíte banku, tak vás pravděpodobně chytnou a váš osud bude pokračovat v nějakém kriminále. To není jaksi žádné mystérium, to je velmi pravděpodobné. A tak dále, a tak dále. No a znamená to, že součástí toho projeveného je vlastně projevení všech mezí v té myšlence. Někteří z nás jdou cestou lepší, jiní se přiklánějí k temnotě. Nakonec z tohoto útvaru musí vyjít všichni (a to i ti nejhorší), protože nic jiného než ten zdroj není. Je to nejvyšší autorita a počátek i konec všeho. No a tak se nám ve světě možná hodně věcí nelíbí. Vidíme, co se děje, jak se lidé rozhodují, jednají, jak se často malicherně hašteří anebo dokonce bojují, a říkáme si, jak je tohle možné. No, ale k tomu se jde poměrně snadno. Ten člověk má nějaké nastavení, nějaké priority, nějaké meze, za které může (nebo nechce) jít, a tak mu někdy připadne, že je správná myšlenka svého souseda praštit po hlavě nebo podobně. Ale aby to se mohlo naplnit, tak to v tom osudu musí být přítomno. Čili, zase, takto bude jednat jen ten, který svojí cestou (vývojovou cestou) dospěl do oblasti, kdy je to možné. Mnoho jiných by to třeba nikdy neudělalo, a to i za velmi řekněmež jaksi řádných podmínek. Měli by k tomu důvod, a přesto by se drželi zpátky a odměřovali by svoje reakce a byli by teda spíše duchovní. V tom světě tedy nesmíte mít žádný dril. Dokonce i proto běžně nevíte, co vás čeká. Ani jako osoby, jako rodiny, jako státy, jako zem, protože by to bylo vlastně velmi špatně. Vy musíte jít čistě. Nemůžete se jen ukázňovat. A tak z toho plyne i ta potřeba mít tu možnost se vyjádřit. Samozřejmě, že cesta v té temnotě je velmi špatná volba. Nejenom, že to bolí, ale zdržuje to vaše životy. A v podstatě často potom se ptáte: "Bože, to snad ani nejsi, že se stalo to nebo ono." Začnete se někdy i jakoby snažit, bojovat - ale to je právě nejčastější reakce. Místo, aby člověk pochopil, že to, co má udělat, je změnit sebe, tak se pokouší se jaksi přechytračit nebo zvítězit nad osudem. Budete člověk, který opakovaně kolem sebe jen ničil, nedostával svých závazků, já nevím, třeba odešel od rodiny, když tam byly děti, nebo jinak nebo dokonce ničil. No, nebo dokonce ještě hůř. No a jakpak myslíte, že ten život, který ho má naučit, že to je nedobře, bude vypadat? On bude muset totéž nějakým způsobem prožívat - ve sterých podobách. To není zub za zub, je to velmi různé. Ale cíl je jeden - musí pochopit, že tato podoba konání, uvažování je nesprávná a musí jít k tomu, co je na konci celé cesty. A to je absolutní pochopení všeho bez odsudku a láska, která ovšem není slepá. Ten řekněmež postoj konečný je úplně vyvážený - naprosto. Člověk třeba vidí nějakého jiného člověka, jak teda hřeší, na což se ptáte. A často ho to vede k tomu, že zcela jednostranně se začne profilovat do negace. Čili, začne jaksi přát tomu člověku jen to nejhorší, začne dělat jiné věci, místo aby pochopil, že je to jeho blízký. Že se sice musí bránit té jeho negaci, ale ta obrana nesmí za obranu a nesmí být pomstou, musí být obranou proti tomu. No, čili, svět, který žijete, je vytvořen v nekonečném prostoru vždy nyní - existuje (nic nebylo, nic nebude). A vy budete procházet svojí životní cestou, která bude rozšiřovat obal té Božské jiskry, toho Božského "já". A kolem něj se vlastně rozšiřuje stále více vlastností a schopností, které ale nakonec musí jít směrem k podstatě toho všeho - tedy k Bohu. Je to nejvyšší forma uvědomění si všeho. Nejvyšší forma tedy sjednocení se se vším, protože sjednocení je vlastně láska. Kdykoliv se od něčeho distancujete, vymezujete, a tak dále (nad určitou mez, jistě), no tak pak projevujete nějakou formu té nelásky. Když chce zlo, aby se vám nedařilo dobře, abyste nešli duchovní cestou, abyste padali, aby vaše osudy byly horší a horší, abyste úpěli v tom jhu toho života, osudu, tak vlastně dělá přesně to, co je opakem dobra. Zlo tedy vnímá obráceně tyto roviny. Máte dva póly (dobro, zlo) a všechno mezi tím. Na konci se to spojí do jednoty bez projevení, ale to je až na konci. Mezitím jde vývoj a v různých fázích každý ten život jedná podle své možnosti. Nižší formy tak, vyšší tak, ještě vyšší, nejvyšší ještě jinak. A tak svým způsobem patří i určitý způsob chování a jednání každému určitému stupni vývoje života. Jiné to bude u rostlin, zvířat, u lidí, nižších, vyšších (a to v jednom druhu, ve více druzích). A pokaždé tady bude nějaká forma, která bude řekněmež tomu druhu svým způsobem patřící a ten druh bude pokračovat směrem k vyšším jaksi stupňům toho lidského vyjádření (v našem případě). Takže, nebojte se, všechno je v pořádku. Ten proces toho oživení osudu, myšlenky... Myšlenka osudu je oživována vámi. Vy do ní vstupujete, vnímáte svůj čas, vnímáte svoje zkušenosti, vzdělání, rodinu, život. A to vnímáte v této chvíli jako zcela jednoznačně reálnou realitu jedinou. Potíž je v tom, že to tak není. Váš osud je něco jako knížka, kterou čtete. Nasadili jste do ní svoje vědomí, svoje "jsem". Procházíte tímto útvarem a v něm nacházíte jednotlivé ty řekněmež osudové zkušenosti nebo dějě nebo co (jak to říct). Když bude dobrý jasnovidec (a jsou takoví, a ne, že to není dokázáno - je), tak vám řekne často velmi a někdy zcela přesně, co vás čeká za minutu, za hodinu, za rok, za 100 let, za 1 000 let - a bude to pravda. Je to tak proto, že všechno to, co se děje, je. Teď sedíte tady, v této chvíli, v tomto sále a já k vám promlouvám. A to je okamžik, kdy se osudy vaše střetly třeba s osudem mým a vašich navzájem. Tím jste vlastně z nějakých příčin docházeli tím řečištěm toho osudu právě k této chvíli. Ale nemuseli jste, mohli jste dostat chřipku nebo jste mohli nechtít nebo něco jiného. Ale vy jste zde. Čili, toto je ta pravda toho okamžiku. Od něj se zase větví vaše cesty jakýmkoliv směrem, který bude součástí vašeho osudu. Větší jaksi koryto osudu, než máte, nemáte. Čili, můžete žít jen to, co máte ve svém osudu. Vy můžete v něm kormidlovat (zleva doprava, nahoru, dolů) a v něm rozhodovat, jak jsem říkal. Ale zároveň, pokud byste chtěli tento osud jaksi opustit (to znamená dělat něco, co v něm není), tak to by už šlo velmi těžko. Snažili byste se jakoby ty hranice toho osudu napínat, ale vždycky by vás to vrátilo zpátky. Budete člověkem, který má ve svém osudu bídu. A to proto, že v některém z minulých životů se třeba provinil nějakým způsobem svázaným s majetkem, penězi, který zneužil nebo se jinému vysmíval (kdo byl potřebný) nebo jinak. A teď vy máte ten život, v kterém se vlastně trápíte a říkáte: "No..." A tak dále. No tak se s tím rozhodnete něco udělat. Tak třeba znovu půjdete vykrást tu banku a pak budete mít ještě nějakých pár let horší osud - velmi. Mimochodem, ty peníze ztratíte velmi rychle. O tom je jedna countryová písnička, vzpomínáte - Jdou po mně, jdou. Takže, v podstatě vlastně je to zase o tom, že je tu jedna část, která je vaše svobodná vůle, vaše svoboda a vaše usilování, vaše řekněmež nastavení. A je tam ta druhá strana - tedy, je zasazena do nějakých možností, které máte. No a tím je to prostě hotovo. Čili, nebojte se, i to zlo, které je, nakonec bude muset být stráveno, bude muset být vyrovnáno - to je strašně důležité slovo. Čili, nic z toho, co se stane (stejně jako ve hmotě se nic neztrácí), tak nic z toho, co se stane v ději (třeba v tomto), se také nemůže jaksi do konce věků udržovat v nerovnováze. A každá ta doba má ty svoje nerovnováhy a má ty svoje stavy. A nakonec je velmi dobré, když pochopíte na závěr, jak to je doopravdy a jak... Proto vás mnozí vedou k tomu, abyste se nenechávali strhávat zlem na jeho úroveň, abyste se nestávali vlastně proto, že zlo bylo vytvořeno, nositeli jiného zla. Abyste se ze svého srdce, ne z ukáznění, ale ze srdce pokoušeli ten život žít čistě. No, děkuji, pojďme dál.

 

DOTAZ: Srdečně Vás zdravím. Po cirka 20 letech jsem fyzicky opět zde. Je to náhoda? Náhoda, nebo Boží plán?  

ODPOVĚĎ TP: Aha, jsem po 20 letech opět zde fyzicky. To by znamenalo, že jsem před 20 lety žil svůj předchozí život a už za 20 let jsem tady. No teda, to vás lituji. Ale i tak to někdy bývá. Někdy to bývá za jednu vteřinu a někdy to bývá v záporném čase. Čili, můžete se zrodit mínus třeba 100 let, 200 let. No, taky by to nebylo hezké. Napoleon, no, 30letá válka, to by nebylo o co stát. No ale když Pánbůh a Bůh rozhodne a osud rozhodne, no tak by to muselo být. Čili, náhoda. Náhoda není nic. Žádné náhody neexistují. Náhody jsou vlastně vyhrazeny pro lidi bez zraku a sluchu a vědomí, protože nechápou, a tak si myslí, že jaksi je to náhoda. Řád je ve všem. Zvláštní je, že to pozorujeme v těch třeba řekněme oborech fyzikálních a jiných, matematických a tam nám to připadá naprosto normální. Není náhoda, že jedna a jedna jsou dvě přece, to je zákonitost. Tak proč proboha by mělo být náhodou cokoliv, když to vidíme třeba právě zde. Tedy i v duchu, v oblastech osudu to všechno má svůj důvod, příčinu a smysl - to je důležité. Protože každý život má smysl, i když třeba vnímáte, že nemá a jste vlastně lidé, kteří třeba se utápí v tom nihilním stavu, tak to je všecko hezké, ale přesto ten život smysl má. Takže, nějak tak. Vy chcete slyšet jaký? To až příště. 

 

DOTAZ: Je svobodná vůle? Může se člověk svobodně rozhodnout, nebo je všechno předem dáno?

ODPOVĚĎ TP: Jak už jsem vám řekl. Svobodná vůle je a její protipól (jako druhá část duality) je danost. Čili, v rámci danosti máte svobodnou vůli. Daností končí. Když budete chtít teď být v New Yorku například, tak vám to pravděpodobně nevyjde (pokud nebudete Copperfield nebo někdo takový). Je to tak? Je. Čili, tady je ta vaše hranice. Teď jste tady v Praze v tomhle sále. A že byste teď byli v New Yorku, to už tak snadné nebude. Můžete chtít stokrát, nepůjde to. Můžete si jít koupit letenku nebo lístek na loď nebo něco jiného, ale to už zas bude jiná opera, to nebude teď. Čili, jste omezeni vždy - vždy jste omezeni. Představa, že nikoliv, je mylná, protože jsou tu hranice. 

No a to je všechno, že, tak já musím najít... Máte? 

 

DOTAZ: Je znám v současné době nástupce tohoto učení - učitel, předávač, léčitel lidstva? Je už mezi námi na této planetě v lidském těle, nebo jeho příchod (zrození) budeme ještě nějakou dobu čekat? Přijde Váš zástupce, který dál bude rozvíjet... 

ODPOVĚĎ TP: Čas není. Za 2 000 let tady budete mít Zezulku znovu. Takže, pouze 2 000 let to bude trvat, to je jako oka mrk. A co se týká toho ostatního, tak samozřejmě to má svůj řád a ten osud dělá všechno pro to, aby to tak bylo. Ale nechme osud, jeho rovinu, jeho práci - uvidíme. Pravděpodobně tedy to v tom osudu tak bývá zařízeno. Ostatně, když se podíváme na minulou inkarnaci, tak tam to bylo hodně těžké, viďte. Hodně z nich skončilo na kříži stejně jako Ježíš, byli pronásledováni. A koneckonců to můžete vidět dodnes velmi názorně třeba v Madrásu v Čenaji, kde na tom kopečku kde tedy toho Tomáše píchli, tak je tam takový kostelík a v předsálí toho kostelíku je nádherné jaksi vyobrazení toho okamžiku, kdy je ten nešťastný Tomáš zapíchnut tím kopím těmi místními. A přestože tam byly zázraky a oni ho napřed jako zachránili, protože on žíznil, neměl žádnou vodu a v té jeho jeskyni, kde se skrýval, se objevil (vytryskl) pramen a on zase oddálil... No, ale dopadlo to, jak dopadlo. Čili, uvidíme. Do toho mezidobí se rodí potom řekněmež další bytosti, které mají za úkol... Už ne jako přinašeči, protože to je jen jeden (bohužel, nebo bohudík, nevím). Není víc jaksi příležitostí, aby nějaký chudák se vrátil z toho konce cesty až mezi ty lidičky (to je strašně níž) a aby jim sloužil. No a právě i proto na to vždycky doplatí, protože nechodí mezi anděly, ale mezi lidi, kteří mají tu svoji ještě (jak bych to řekl) myšlenku nebo inteligenci, jakou mají. No, takže, vždycky to dopadá špatně nějakým způsobem. Ať už Mojžíš, Abrahám, Ježíš a i ten Zezulka to neměl vůbec lehké. Byl to těžký zrod, no. Ale myslím si, že i ti ostatní byli svým způsobem vzorem. Lidé se od nich přece jenom učili a ne všichni vlastně sklouzli k tomu opaku toho chápání. No tak snad se to podaří, doufejme. Tak.

 

DOTAZ Z PUBLIKA: Můžu se zeptat? (TP: Jo, můžete.) Když teda čas není, tak vlastně Ježíš je teď, Mojžíš je teď (TP: Ano.), Abrahám je teď (TP: Ano.), Zezulka je teď (TP: Teď, ano.) taky nějaký, takže vlastně je furt. 

ODPOVĚĎ TP: No, takže o nic nejde. No, to je pravda. Jediný problém je v tom, že Vaše teď není "teď", rozumíte? Kdyby bylo Vaše teď nezávislé na čase, pak je to pravda. Čili, je tu vědomí člověka, který je zvyklý vnímat v rozložení, v kauzalitě, a je tu skutečná podoba toho, co vnímá. Když čtu román, tak ho nekonzumuji. Já vkládám svoji mysl do děje, který v něm je. A možná, že ho někdy potřísním vajíčkama nebo něčím takhle k večeři, ale jinak ne. To bych ho musel přepisovat ten román (a to se většinou nedělá). Takže, teď čtete román, kdy Mojžíš a Abrahám a Ježíš jsou pro Vás (a Zezulka) minulost - v této chvíli. To je součástí Vašeho románu, Vašeho vjemu času. No, ale ta pravda je jiná. To vnímá jeden z tvorů. Každý tvor má svůj způsob vnímání. Jinak vnímá žížala, krtek, jinak vnímá rostlina, jinak vnímá..., a tak dále. A každý z těch tvorů nebo z těch bytostí by si mohla myslet, že její vjem je ten konečný a ten nejlepší. No ale přesto, na druhou stranu, jsou tu tvorové a bytosti, které procházejí nějakým dalším podivným vývojem. A ti říkají, že je to jinak. A v poslední době už se nám k tomu blíží konečně i fyzika, což je pozoruhodné. Začíná koketovat (nejenom v té kvantové oblasti, ale i v jiných) s představami, že čas má jiný rozměr. A dokonce se najde i možná dosti vědců, kteří nakonec mluví o podobných myšlenkách, které tady už vám dávají mnozí tisíciletí (a Zezulka naposled teď) v takové podobě vcelku velmi komplexní. No, takže tak. Čili, chápu, že nevnímáme, že je to teď, ale kdykoliv se vám to může stát. Jsou lidé, kterým se to stalo, že jejich vjem času se na chvíli změnil. Nemuseli být jasnovidci, a přesto se to odehrálo. Tak. /Už, už. Vemte mi to dolů, děkuji./ To je dotazů. Děkuji. Čili, všechno je jinak přátelé.

 

DOTAZ: Mnohokrát jste zmiňoval, že mniši v Himálajích anebo aktivně meditující lidé pro ostatní vykonávají velkou práci. Mohl byste to prosím přiblížit? Umím si představit, že jsou tedy asi kladnou složkou Tvůrčího díla, ale jak to funguje? Když se snažím o aktivní cestu, mohu tím také nějak pomoci? 

ODPOVĚĎ TP: Vy jste vědomí, jste myšlenka - každý jeden z vás. Každý jeden z vás vytváří určitý charakter, vliv, který přezařuje do okolí. Každý váš čin, každá myšlenková část je faktum, existuje. Jestliže bude člověk, který žije v tomto rozměru reality, vytváří také faktum a vytváří také určitou sílu nebo hodnotu. Vy se blížíte k Bohu nyní na svém stupni. Máte současné starosti, poznání, a tak dále. Dělají to i oni - zase na svém stupni. Mohly by se zeptat například rostliny, co že to děláte, protože jste pro ně vzdálená budoucnost. Nemůžou vám rozumět příliš, protože je mezi vámi příliš velký vývojový skok. Takže, i vy se ptáte a rádi byste věděli, jak že to je. Do určité míry tedy můžeme tušit, do jiné míry to poznání jaksi pouhým rozumem bude obtížné. Abyste se té otázce mohli věnovat, je potřeba také využít příslušné nástroje. Pro hmotu jsou nějaké, pro ducha jsou také nějaké, pro biologii nějaké, pro anorganiku nějaké. No tak tady není jiné cesty, než zahájit aktivní duchovní cestu (a pokud možno dobrou, což je problém) a postupovat krok za krokem k meditacím. A tam už byste měli v dobrém případě velkou naději více pochopit. Jestliže bytostná síla člověka běžného je nějaká, tak bytostná síla takto vyspělého duchovního mistra (bytosti přesněji, ať to není zavádějící - prostě bytosti) je ohromná. Čili, jeden jediný život může vytvářet větší zásah, protože i to je součást osudu, víte? Nejenom každý osud váš, celkového osudu, země, planety, ale úplně všeho, co žije - tak do tohoto celkového osudu tento vliv a tento vklad může být velmi zásadní. Je to prostě rozdílné. Když dva dělají totéž, není to totéž. Čili, ta životní síla, osudová síla, která zde je tvořena, pak vyrovnává logicky možná miriády těch, kteří jsou hluboko pod tímto stavem a rozhodují se, myslí, konají, jak nejlépe dovedou (někdy i ne). A z toho vzniká nějaký souhrnný vliv. Podívejte třeba nyní. Ne, že by to hrozilo, ale může se to stát, můžeme být na hraně třeba jaderné apokalypsy. A co je důvodem tohoto stavu? Přemýšlejte - pro, a proti. Je pro to nějaký důvod válčit spolu, opravdu? Či jinak? A přesto se to děje. Proč? Protože to je věcí této roviny lidí a ti jednají lidsky, jednají podle svého vlastního stupně inteligence. Tito vyšší, o kterých mluvíme, jsou vlastně něčím, co dokonce právě pro tyto případy je velkou nadějí a pomocí. Kdyby byla ponechána ta vlivová oblast planety jen jaksi bez této části, už byste tu dávno nebyli, protože ta podoba, způsob myšlení, řešení by se dál rozvíjel jen určitým směrem. Takže, i to je jejich práce, tak jenom tak naznačit. Abyste došli na konec cesty, musíte mnoho jakoby změnit, musíte mnoho odhodit z té hmoty či jinak. Ale záleží také na vašem úkolu, ono je to různé. Máte být mnich, který poskakuje v Himálajích s bederní rouškou? No, pak je to zcela správné a dojdete k tomu, dokonce i kdybyste moc nechtěli - stane se to. To je ta záludnost toho osudu, víte? Nikdy nevíte dopředu, co vás v životě čeká (většinou to nevíte). Někteří trochu ano, někteří velmi. Ale když to víte, tak už zase je jasné, že je to bezpečné. Protože bylo by velmi destruktivní, kdyby každý člověk věděl a viděl svůj osud. Vedlo by to pouze k vyhýbání se těm životním zkouškám a úkolům, které tam jsou, což by vedlo k rozrušení vývoje a osudu samého. Takže dost. Dozvídá se ten, který má a zpracuje tak, jak může. No tak uvidíme. Tito jsou vaši bratři, kteří pokročili dál za svět, který vnímáte. Ta Alenka, to je pravda. Váš svět, který vnímáte, není jediný. Je to jen nepatrná část světa, nejmenší možná. Za ní je obrovský další prostor k tomu, co můžeme nazvat vjemem nebo životním projevem. Takže, nějak tak. Na konci je Bůh, nekonečno, bezhraničnost, všeobsažnost. A to nejenom ve své podobě nerozdělené, ale i ve své podobě rozdělené - tedy v Tvůrčím díle, v času, v prostoru, kauzalitě. A to naplňuje tu duální podobu všeobsažnosti. On musí se projevit ve všech fázích a formách, protože musí obsahovat vše, no. A vy rozhodujete, co z toho otvíráte. Otvíráte zlo, otvíráte neštěstí, bolest, utrpení, karmu? Vy jste rozhodli. Otvíráte opak? Pak je to lepší, ale i to je vaše rozhodnutí. Takže tak. Pojďme dál.

 

DOTAZ: Vnímám smutek z toho, že šlápnu na slimáky, když se potřebuji jít za tmy projít (uklidňuje mě to). Je řešením oželet tmu úplnou a svítit si baterkou? Ve chvíli, kdy takto zemře slimák, přebírám za něj karmickou odpovědnost? 

ODPOVĚĎ TP: No, to je jemná a delikátní otázka. Tam je více vlivů, které se na tom podílí. Na jedné straně, člověk jen trochu životně vzdělanější se cítí velmi špatně v okamžiku, kdy šlápne na slimáka. Protože rozhodně si nepřeje, aby působil jiným bolest, aby ukončoval jejich životy, a tak dále. Na druhou stranu, jsou tu meze, které zase vyplývají z jeho povinnosti a z jeho životního úkolu. Když bude hodně slimáků na cestě, no tak se pokusím odložit cestu (obrazně řečeno), abych je nemusel zašlapávat. Za svůj život jsem toho hodně najezdil v autě, bohužel. A byly doby (zvláště po velkých deštích, když tu ještě byly žížaly například, už jich tolik není), tak bylo velmi obtížné v některých místech projet silnicí, aniž by člověk některé z těch našich bratří nezabil. A tak člověk kličkoval (samozřejmě opatrně, aby druhé nezranil), a tak dále. Váš život bude vždy působit na okolí, vždy bude nějakým způsobem dopadat, bude něco omezovat, něco posilovat. A to platí pro jakoukoliv vaši činnost prakticky (více, nebo méně). Samozřejmě technicistní a moderní kultura přináší větší možnost se s tímto setkat. Viz třeba to auto a ti slimáci nebo žížaly anebo například můry a mouchy na vašem čelním skle. Kdybyste jezdili koňským provozem, no tak by pravděpodobně těch zajetých můr bylo mnohem méně. Dokonce byste neměli ani halogenové světlomety, které by ty můry přitahovaly. No, i když jsem si všimnul za ten svůj život, že se můry naučily vyhýbat světlu. Takže, dnes už je to tak, že ne do reflektoru, ale jak můra uvidí ten kužel světelný, tak často udělá šup nahoru. No, jenomže dneska už těch můr taky moc není, všimli jste si? Naše čelní skla jsou stále čistější. Dříve to bylo při výletech do Německa a do některých jiných zemí, kde prakticky jsme nemuseli se tím zabývat. V posledních letech už se to blíží i u nás. No, čili, je třeba najít určitou cestu rovnováhy. Něco musím, a tedy ovlivňuji. Třeba - budu potřebovat se najíst. Budu tedy potřebovat zasadit zrno, sklidit ho, a tak dále. To bude působit zase nějaké další dopady. Zase jak budu sklízet či podobně. Když budu jaksi sklízet kosou, no tak asi ten zajíček bude vidět, to mláďátko, které tam bylo, ten srneček nebo tak. No, když tam pojedu kombajnem, tak už to bude horší, a tak se budu snažit to nějakým způsobem vyřešit, viďte - nějaké plašiče nebo..., a tak dále. A co ti brouci a co ti všichni ostatní? A teď je tu zase ta rovnováha toho vlastně životního prostoru. Když bude hodně těch krásných a roztomilých myšek (tedy jak kdo, viďte, mně připadají roztomilé), no tak nakonec sežerou vaše pole a nebudete mít co jíst. Čili, toto je vaše, na to máte nárok, to je váš zdroj obživy. No, nebo když bude doma mol třeba, no tak... Když jsem poprvé viděl Zezulku, jak plácnul mola, tak to byl pro mě šok, prosím pěkně. Protože on, zastánce života, nejvyšší - a teď najednou vstane a udělá plesk, jo. No a tak jsem se na to samozřejmě ptal, že, jak to je. No a tak se mi snažili vysvětlit tu rovnováhu. Že prostě to místo moje (ta moje nora) patří pro mě a nemá být teda rušena takto. A já bych zase neměl toho mola jaksi zavraždit někde jinde na ulici, protože tam už ten mol mi v podstatě moc nehrozí, a tak dále. Čili, každý z těch tvorů má svůj prostor k životu, má žít. A nevím, proč bych měl být já ten nástroj osudu (protože v případě toho auta jsem osudem pro to zvíře například nebo pro tu můru, a tak dále). A tak se snažím celý život, aby to bylo co jaksi nejméně, co je možné. No a přesto v neděli pojedu do Brna "antamobilem" a budu tedy potencionálním nebezpečím pro řadu tvorů. Takže, nedělá to radost. Na druhou stranu, ta radost není ještě v tom, že já ty můry a ty myši nejím. Čili, já nejsem závislý jako přímo, jako predátor, abych byl v potravním řetězci. Na druhou stranu, plním tuto úlohu do určité míry. A je to zase o té rovnováze. Jestliže bude mnoho králíků, pak zahynou i oni, bude-li hodně jelenovitých, zahynou i oni, protože zničí svůj biotop a nebude nakonec z toho nic jiného než dlouhé hladovění a nakonec smrt. Čili, ta příroda, když se na ni podíváme, vlastně pracuje tak, že zde je vždycky rovnováha vlastně těch jedněch, a těch druhých. Jednak predátor, jednak jeho oběť (pokud se jedná o ty vztahy masožravců a podobně), nebo jinak. Čili, vždycky doposud to bylo tak, a teprve u člověka by to nemuselo být, i když on to dělá pořád (to jsou ty války). Protože člověk je tvor, který by měl být rozumný, a tak by měl nahrazovat tyto vztahy vlastně přímého řízení (tedy tím, že se pozabíjí část populace nebo jinak), tak by měl nahradit vlastně rozumem. Ale zatím se to moc nedaří. Teda v poslední době vůbec ne. Kolik, 8 miliard? No tak pojďme dál. 

 

DOTAZ: Moci vidět nevtělené bytosti je dar? 

ODPOVĚĎ TP: A proč ne, všechno je dar, každé nadání. A vlastně v dnešní době je obtížné se někdy s tím vyrovnat, protože tu jsou jednak řekněmež nějaké odsudky, nějaké skupiny církevní nebo jiné. Pak jsou tu zkušenosti negativní. No, ale negativní zkušenosti jsou všude. Zkuste se projít po nějaké vykřičené čtvrti po desáté večer, taky to nebude úplně bezpečné. A tak je to i tady. Čili, záleží na tom, co činíme a jak činíme. Říci, že lidská společnost je nebezpečná jen proto, že občas někdo někoho tedy majzne, by bylo asi přehnané. Většina z vás doufám nikoho nemajzla, že, je to tak. Možná, že je tady někdo a kdyby, tak se nepřiznáte, no. A tak je to stejné i tady. Tvrdit, že oblast vlastně rozhraní vtělených a nevtělených je negativní, to asi ne. Bude taková, jaká je. Protože nevtělenec je člověk jako vy, akorát nemá tělo, přešel na druhou stranu. A tak je to někdy svým způsobem jaksi kuriózní, mít tento dar, vidět vlastně nevtělence, kteří zde jsou. A jsou všudypřítomní, i na tyto přednášky chodí. Budete se divit, dokonce někdy jich je víc než posluchačů. A je to samozřejmost, je to normální přece, je to řád života - odvěký. Doposud mimo racionalistů posledního století o tom mluví všechny kultury, všechny to popisují. A v současnosti to i ti "racionalisté" (tedy v uvozovkách) začínají zkoumat a poznávat a ukazovat. Čili, i v dnešní době se to znovu ta pravda ukazuje. Čili ano, jsou mezi vámi mnozí, někteří jsou lidsky lepší, někteří jsou lidsky horší. Jsou tam bytosti velmi světlé, no a samozřejmě na druhé straně vždycky musí být ten protipól, čili, jsou tam i ty bytosti velmi temné. Takže, všechno mezi tím. A vidět to, to není nic jaksi špatného. Jen je důležité, se s tím dokázat vyrovnat, dokázat to zpracovat, a tak dále. Co je zlé, pryč od toho - stěna. A tam, kde by to mohlo být prospěchem, tam se člověk často z nerozumu nevěnuje a nerozvíjí. Ve skutečnosti s vyššími bytostmi, které jsou mnohem výš než vy (duchovními bytostmi), máte jen obtížně jaksi jak se setkat hmotně, to v podstatě nejde. To je ten Zezulka, Mojžíš, Abrahám - to ano. Pak ještě x-krát něco jiného, ale v tom množství je to zanedbatelné procento. Čili, možná, že někdy... Vzpomeňte na toho prvního vlastně reálného informátora Zezulky. Když měl to svoje probuzení v těch 33 letech, tak první reálný informátor byl právě z této oblasti. A ten mu řekl: "Máš ty dva dary, dar ducha a dar toho léčení, a budeš to rozvíjet (a tak dále). Nikoho neposlouchej, nic nečti, jsi tím." A pak řekl ty věci a tam... Znovu jen to připomenu - určil věci, které se staly až za měsíce, a to i s minutou a hodinou kdy se stanou. Určil věci, které se staly mnohem později. Třeba já jsem celou dobu věděl, že se rozejdeme se Slovenskem například, to tam bylo řečeno desítky let předtím, než ten děj nastal, a tak dále, a tak dále. Čili, nějak tak. Pojďme dál. 

 

DOTAZ: Jak poznat prosím, kdy je správný čas do vstupu do 1. stupně? Čím se vlastně liší přednášky 1. stupně od těch veřejných? 

ODPOVĚĎ TP: No, hlavně to musí být lidsky odpovědné a ne uspěchané, protože člověk se má vlastně informovat, má se rozhlížet, přemýšlet. A když někomu vyjde v tomto procesu uvažování, že ten Zezulka by za to stál, tak by mohl nastoupit tu cestu. Měl by se tedy napřed probrat tím, co napsal, a promyslet, jestli to je v něčem špatné, dobré, jestli by to jemu jaksi připadalo rozumné. Měl by se ptát, měl by upravit i svůj život, protože v této fázi by měl už promýšlet o tom, jestli musí vraždit, jestli tedy má jíst maso, jestli má vraždit sebe - tedy užívat drogy, alkohol, kouření a takové věci. No a když se takto vyladí, aby byl tedy milostivý nejenom k vnějšku, ale i k sobě, ale to ze srdce, nikoliv z toho rozumu, ale ne proto, že je to podmínka, protože to by bylo špatně, to by vedlo ke katastrofě. Čili žádné - tam se vyžaduje ta podmínka ke vstupu, že nebudete jíst maso, tak já přestanu jíst maso. To ne. To musí být vnitřně zažito jako vlastnost, pak je to v pořádku. No a pak teda složit slib, že nezneužijete, že půjdete dál. No a začnete navštěvovat přednášky, které jsou různé tématy, ale to hlavní je přednášení tedy těch praktik - tedy duchovní cesty praktické. Čili, v těch prvních fázích je to příprava, která trvá určitou dobu (tak dva roky nejméně, nejméně), pak přijdou první meditace a pak to pokračuje dál prostě tak, jak ta duchovní cesta vypadá. Čili, nějak tak. 

 

DOTAZ: Jak v sobě najít odpuštění?

ODPOVĚĎ TP: To je někdy těžší, než odpouštět druhým (u některých lidí). Protože jednak je tam ten faktor - jak to, že já jsem něco takového. A je to vlastně svým způsobem i výraz pýchy, protože si jakoby snažíme představovat sebe jako, čili nereálně. Čili, je třeba si říct: "Jsem, jaký jsem. Jestli se někomu nelíbím, tak je to jeho chyba." To je taková ozdravná větička. Pak si také říct, že ať se stalo, co stalo, tak cesta vpřed nevede v tom, že zničíte sebe, ale že se změníte, aby se to nestalo. Čili, přemýšlet o tom, co vedlo k tomu, jaké vlastnosti umožnily ten typ vlastně reakce, chování, a tak dále, a pokusit se změnit v sobě v jádru to nastavení. Duchovní cesta je totiž změna, víte? To není opakování naučených textů a takové věci a přednášky a podobně. Je to vnitřní změna člověka. Jak poznáte, že jste na duchovní cestě? Dobře jdoucí se překvapuje, protože přijdou nějaké situace a najednou se překvapíte tím, že jednáte jinak, než jste byli zvyklí. A to je taková ta vlastně nepřipravená reakce, změna. Všechno ostatní může být pouze ukáznění. Vy budete vědět, že se něco má, nebo nemá, a že tohleto je dobře, a támhleto je špatně. Ale důležité a cíl je v tom, abyste ty vlastnosti drželi už nastálo. Když se ukázníte, tak je to jenom váš mozek. To je vaše okamžitá situace, kterou jednou opustíte a hned v příštím životě budete jednat úplně stejně, ne-li hůř. Takže, je to cesta srdce, té hloubky. Také vás ta cesta potom přirozeně pouští tam, kam může a kam má. A i ta cesta má být vždycky uměřená stavu, v kterém se nacházíme. Nemáme chtít víc, než nám náleží, rozhodně ne. No, snad jsem nějak odpověděl. Pojďme dál. 

 

DOTAZ: Jaké tajemství má hora Kailás v Tibetu? Prý tam čas ubíhá rychleji a nikdo se zatím z této hory nevrátil. Je to možné? Jaký význam má tato hora pro naši planetu? 

ODPOVĚĎ TP: Vrátily se miliony, ale ti, kteří obcházejí vnější okruh - to je asi 50 km nebo kolik, kolem 50 km. A v historických dobách a ještě až podnes někteří tu cestu konají tak, že padnou na zem a tam, kde skončí hlava, si stoupnou a padnou znovu. No, potěš Pánbu. Nejvyšší bod je kolem 5 500 (tuším) metrů nad mořem, je to poměrně vysoko. I když dneska na tu horu je už možné se dostat poměrně milostivěji než v minulosti. Čili, ten vnější okruh je poutní cesta, kterou vykonávají mnozí a považují to za jeden z vrcholů svých duchovních zkušeností. Stejně jako všechno na světě, tak i zem má svoji strukturu, svůj řád. To poznáváte třeba v tom, že máte lázně klimatické nebo vodní, pitné lázně nebo jiné. A čím se liší tady ten potůček od tohodle potůčku, a tak dále? No, něčím ano, když ho lidé využívají a chodí se tam léčit například. Tak i místo, jeho vliv, jeho... Jsou místa destruktivní, kde zemřete poměrně rychle, někde dokonce úplně rychle - jako Údolí smrti nebo jinde. A jsou místa velmi zase jinak pozoruhodná. Je to jedno ze Zemských center, kde dochází vlastně k jednotě toho geomorfologického procesu, který tvořil ten útvar a místa, kde to je na Zemi, protože ta Zem je rozdělena do určitých úseků. A skutečně tam prý dochází k poruchám toku času, ale jinde. Vidíte, možná díky tomu tady sedíme, protože jsme byli připraveni tam jet, všechno už bylo domluveno. A jelikož kněží dovolili (což není úplně běžné, to se musí docela získávat), tak ta cesta měla vést právě do toho středu toho pohoří. Prý tam dost lidí zahynulo. A je to pravděpodobné. Říká se, že ten tvar toho pohoří vytváří jakési zvláštní útvary, které by to mohly způsobovat. Jsou tam občas nebo často mimořádné úkazy nad horou. Traduje se, že je to vstup do řekněme jiné dimenze (tedy Šambala) a že se zde nachází prastará kultura a civilizace, která přetrvává tisíce a tisíce let. No, život nás naučil neříkat nikdy nikdy. Ten tedy duchovní rozměr zase bude různý. Když budete vykonávat třeba na tom posvátném místě nějakou činnost, protože se to má, tak to bude jiné, než když tomu věnujete celou duši - pak se ty brány otevřou. Časoprostorové přeskoky jsou známé i od jinud a prakticky celý svět je jimi pokryt. Není to jediná příležitost, kdy se můžete v čase posunout. Byli jsme nedávno na Blaníku, vzpomínáte. A tamten příběh toho kameníka, který prožil těch 16 let, které on vnímal jako tři dny, je myslím dostatečně znám. A vidíte, tady tedy máte přímo u nosu Prahy nějaký takový portál. A nejenom zde, jsou na Moravě, jsou všude. Čili, ve smyslu sjednocení se s určitým vlivem (a je to stejné, jako když jsme mluvili o těch velkých duchovních lidech, kteří někde pracují) může být významný - velmi. No, ale covid zapracoval, tak tu jsem s vámi. Možná, že by se mé kosti přidaly k jiným kostem.

Pojďme dál. A už budeme končit, tak poslední. 

 

DOTAZ: Jaký máte prosím Váš názor na biorezonanci? Už nevím, co se svými zdravotními problémy. 

ODPOVĚĎ TP: To je dost široce položená otázka. Zaprvé nevíme, jaké jsou to zdravotní problémy, tedy do jaké míry který z oborů by byl příslušný k tomu danému problému. Pakliže se budeme bavit obecně o biorezonanci (rezonance jako každá jiná), tak tam se jedná o rezonanci biologických sil, které jsou vlastní živé hmotě (každé živé hmotě) a jsou jedním z vlastně těch procesů, které život nese. Musím s potěšením konstatovat, do jaké míry pokročila konečně lékařská věda v pochopení člověka a jeho těla. Věda lékařská je zaměřena více na hmotu, ať už tedy ve smyslu orgánů, těla, nebo léků hmotných, podobně. Ale to, co bylo objeveno, je ještě před pár lety naprosto nemyslitelné a nečekané. Změnilo se paradigma chápání těla. Starý vlastně názor, který tady trval už dvě století (možná víc) je o tom, že tělo je něco jako stroj. Jednotlivá kolečka tam v něm fungují, ale jsou víceméně samostatná, ať jsou to ledviny, játra, a tak dále. A že tedy to takto funguje, a když se budeme k tomu zaměřovat tímto způsobem, že tedy pochopíme tu funkci. To, co se stalo v poslední době, je fascinující. Byly odhaleny celé skupiny nových látek, které se v těle pohybují a které sdělují informaci. A ta informace pochází třeba z úplně jiné části těla - například z ledvin anebo z jater nebo z kostí nebo ze střeva nebo odjinud. A tato informace působí komplexně často i na vzdálené funkce těla, o kterých byste nikdy netušili, že to s tím souvisí. Látky jsou dnes díky pokroku v zobrazovacích metodách již jaksi popsány, nazvány, prokázány. Je to doslova revoluce v pohledu na lidský život. Je to vlastně v počátcích, ale dá se očekávat, že tento bod přinese naprosto zásadní změny v medicíně a v jejím chápání zdraví a nemoci. No, bavíme se teda nejenom o nemoci, ale o fyziologii. To znamená, že tyto látky ovlivňují třeba (já nevím) váš mozek, ale jejich původ je někde úplně jinde - a to dosti zásadně. Takže, docela zajímavé. Jenom taková třeba nejhmotnější věc - když se pohybujete, tak jsou tvořeny určité látky, které pak působí na vzdálenou oblast. A když například budete při tom pohybu jezdit na kole, tak to bude mnohem menší dopad, protože tam ty otřesy a ty prostě nárazy v tom těle jsou menší, nebo když naopak jste aktivní jinak. No, ale to je celá věda nová, bude se jistě na tom pracovat. Ale jenom upozorňuji, jak je to krásné žít v době, kdy se něco takového odehrává přímo před vašima očima. Je to stejné jako objev penicilinu nebo další jiné objevy. 

 

Tak, a tím bych dneska skončil. Děkuji paní Lucii za její laskavé čtení. Já se s vámi rozloučím a půjdeme domů. Jinak ti, kteří pojedou zítra na výlet, tak se spolu s vámi těším. Vemte si botičky a něco teplého na sebe. Nebude úplně teplo, ale budeme doufat, že bude jakž takž. Tak uvidíme.

Takže, na závěr rozloučení. S pomocí Boží, ať vás provází a ať ta cesta jde co nejpřirozeněji. No, ať je to hlavně vaše cesta.

No a je to všechno. Děkuji, na shledanou.

 

  

      

 
        Linkedin  
 
© Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.
 
Změnit nastavení cookies
 
Archiv BIOVID TV

 
 
  ZAJÍMAVÉ ODKAZY