www.biovidtv.cz
BIOVID TV - TELEVIZE NOVÉHO VĚKU
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreekesperanto
Přednáška Společenství Josefa Zezulky – Praha, 4. 3. 2024

Přednáška Společenství Josefa Zezulky - Praha, 4. 3. 2024

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:


Zvukový záznam (MP3)

Obsah:

15:02 - Přivítání.

15:20 - Byla by možná úprava stránek pro rychlejší dohledání videa?

16:57 - Dočkáme se již brzy značení AI free?

18:56 - Je žehnání silnou osobností druh léčení?

23:26 - Všiml jsem si, že zvlášť některé národy se snaží vždy při jídle vyvarovat se negativních vlivů, myšlenek, osob a tak dále. Z jakého důvodu?

27:17 - Jak je to s karmou chovatele, který nechává kastrovat kočky?

29:53 - Chci se zeptat na biorezonanci.

33:22 - Můžeme pomoci při lupénce?

34:49 - Jednou jste hovořil o mimozemských civilizacích, které téměř ztratily schopnost se rozmnožovat, a tak létají k jiným civilizacím a snaží se na různé způsoby tam zreprodukovat. Proč to dělají? A proč kvůli tomu vyvíjejí takové úsilí, aby se zachovali? Totéž snaha neplodných párů.

42:54 - Dvě zajímavosti při natáčení filmu Nosso Lar – Náš domov.

46:41 - Je možné, že rok Ryb končí až v roce 2160?

47:20 - Proč nejvyspělejší mezi námi jste uvedl poustevníky žijící v džungli? Proč žijí životem poustevníka? Je jejich důvodem, že v tom tichu se mohou lépe věnovat své práci?

53:52 - Často se na mě sype zloba kvůli mému názoru, když cítím potřebu něco vyvrátit. Mám raději mlčet, říct „hm“ a myslel si svoje?

01:00:21 - Za jakých okolností má sebeobětování smysl?

01:03:57 - Kdo je obřadník? Jeptišky v klášteře?

01:04:20 - Sliby jako v evropských klášterech se skládají i v Indii nebo jsou ty kláštery svobodnější?

01:12:46 - Duchovní rozloučení.


Přepis videa:

Krásné pondělní odpoledne vám přeji. Je tu přednáška Duchovní university Bytí a já tu mám z internetu vaše podněty. Pokusím se na ně reagovat, jak nejlépe dovedu, a vy si vždycky uděláte jako svobodní lidé vlastní názor. Tak. 

 

Tady je technický dotaz. 

DOTAZ: Dobrý den, jsem zmatená z nového upravení webu. Nevím, jestli to tak vnímají i ostatní, ale jak tam není kolonka video v hlavním rozcestníku, člověk musí nejdřív kliknout například na TP nebo JZ. Myslím si, že to může být matoucí pro druhé, že když třeba nestíhají nebo neradi čtou, jsou zrychlení, tak ta kolonka video v hlavním rozcestníku byla by přínosem. Děkuji. 

ODPOVĚĎ TP: Ano, jen velmi málo lidí čte, včetně mě. To máte pravdu. A často ti, kteří konají tyto akce, to nevnímají. Oni se domnívají, že když oni tam napíšou nějaký návod, takže to je dostatečné. Ale v podstatě ty změny, které teď nastaly, a já to neumím úplně posoudit. Čili ano, pokusím se to zařídit, aby to bylo lépe, ale na druhou stranu musím říct, že jsme dostali dopis od rady pro televizní vysílání, která nás upozornila na to, že jsme cosi opomněli a tak dále a tak dále a že vlastně ta struktura toho webu odpovídá řekněmež formě, která již vyžaduje nějakou reakci. Takže jsme to začali dávat do pořádku, samozřejmě nechceme být v rozporu se zákonem a tím pádem je to v přestavbě. Čili to je možný důvod, proč k tomuto dochází. Ano, zkusím to nějak zařídit. Pokud to bude možné. To těžko odpovím. 

 

DOTAZ: Toto bude tak jako nálepka GMO Free už brzo na produktech a službách napsáno AI Free? No jako oceán plastu bude v myšlenkách oceán umělé inteligence? 

ODPOVĚĎ TP: Toť otázka. To musí dělat regulátoři a je pravdou, že bývá slušné, aby se uváděl vždy autor, viďte, anebo možná i nástroj. Dnes je právní úprava, pokud si to dobře pamatuji, taková, že v případě, že využijete služeb umělé inteligence, tak jste autorem vy, protože zadáváte ta vlastně jednotlivá konkrétní fakta, která potom umělá inteligence přetvoří. Čili v podstatě dnes není, jak rozlišit, jestli je to produkt práce konkrétního člověka anebo počítače. Jistě, že se s tím budou v budoucnosti zabývat, předpokládám. Již dnes je tento mohutný nástup vidět v mnoha oblastech, ať už v práci řekněmež té obchodní sféry nebo podobně. Leckdy mám dojem, že ti umělí lidé tady byli daleko dřív před umělou inteligencí, ale to je jenom dojem. Doufám, že bude všechno v pořádku. Je pravdou, že pokud někdo zneužije umělou inteligenci, tak je v podstatě úplně jedno, že je to umělá inteligence, protože když zneužijete cokoliv proti někomu, například vytvoříte pomluvu nebo falešný videospot s někým, který zde údajně jakoby mluví, no tak je to samozřejmě trestné.

 

DOTAZ: Viděl jsem video té paní, co se jí děti vyléčily z autismu v Anglii. Ale ona říká, že pomohlo hlavně, když jim požehnal nějaký kněz, co ovládá duchovní léčbu. A já se ptám taky, je to druh léčení žehnání silnou osobností nebo co? 

ODPOVĚĎ TP: Samozřejmě. Nebude daleko doba, kdy dle mého názoru se začnou ve vědě objevovat řekněmež dosud popírané nebo netušené oblasti a ještě později se začnou užívat i léčebně, ať už je to léčba zvukem, léčba světlem - já vím, že se to provádí, ale je to stále jakoby na okraji, není to řádně zkoumáno nebo skoro není. Ano, byly na to výzkumné ústavy, já to všechno vím. A patří sem tedy i duchovní léčba, která jako taková je samostatný obor, je to vědní obor, vědecká disciplína, který má své zákonitosti, má svoje předpisy a v jistém pohledu vyjma vlastního třeba subjektu, který je biologický - tedy to dítě třeba, člověk - nemá mnoho společného s medicínou. Často vzniká názor, že vlastně vy můžete duchovně léčit v případě, že máte kompletní znalosti z fyziologie, z patologie, z dalších oborů, a to samozřejmě na vyšších stupních těchto oborů do určité míry mít máte. Na druhou stranu to není podmínka výkonu oboru a je to asi stejné, jako kdybysme řekněmež tvrdili, že cévní chirurg, který je specializovaný na šití cév, musí nutně znát velmi specializované vědomosti z jiného medicínského oboru. To samozřejmě není pravda. On má mít všeobecný přehled, ale jeho odbornost je tato. A proto si myslím, že nás čeká i v téhle oblasti rozvoj, že přijdou postupně logicky, protože každá doba má svoje témata, má řekněmež svoje -izmy a každá doba také má určitý převládající způsob náhledu na řešení té nebo oné věci. Když tedy jsme vybředli z toho středověku objevilo se nové racionální myšlení, věda, objevily se vlastně stále dokonalejší poznatky o fungování těla, o složení léčebných látek, jejich působení na organismus, a to zcela zastínilo vše ostatní. Jako by to nebylo. Teprve dnes, kdy jsme došli do určitého mezníku vlastně tohoto rozvoje, a který dál pokračuje chvályhodně, se začíná opět vnímat, že je tu oblast, která zůstala dlouhá léta stranou, které se nevěnovala pozornost. A já jsem přesvědčen, že přijde doba, kdy tyto obory třeba duchovní léčby budou samozřejmé, budou vlastně něčím, co bude patřit do běžného procesu zdravotní péče. Většinou tyto informace, pokud jsou úspěšné, tak se bagatelizují, to znamená, že se užije metod jaksi dezhonestování, tedy svým způsobem jaksi znevýznamnění třeba nějakých úkonů léčebných, výsledků nebo se to označí za podvod nebo se vymyslí nějaká jiná, a když to nejde jinak, tak se o tom vůbec nemluví. Prostě se to nedozvíte, a to i v oblasti řádných oborů medicínských. Podívejte, kolik třeba úsilí musí věnovat kdekterý řekněmež nový směr, aby se prosadil, aby vůbec byl vnímán, přestože je stejně reálný teď, včera i zítra, a všecko to naráží na tu odvěkou lidskou vlastnost, kterou všichni známe. Takže uvidíme.

 

DOTAZ: Všiml jsem si, že zvlášť některé národy se snaží vždy při jídle se vyvarovat negativních vlivů, myšlenek, osob a tak dále. Z jakého důvodu? 

ODPOVĚĎ TP: No, zpravidla to bývají národy, které se tolik neodloučili ve svém životním vjemu od přirozenosti, protože člověk, který je řekněmež jdoucí životem jaksi nepozorně nebo slepě, se tomuto věnovat nebude, ale přesto na něj tyto faktory budou působit. Nic nám nebrání například udělat pokus. Vezmeme řekněmež dva kuchaře. Jeden z těch kuchařů bude člověk takzvaně tedy vyrovnaný, bude s úsměvem, bude pracovat s radostí pro druhé, bude v tom spatřovat svoje životní naplnění, bude to jeho životní prostě taková radost. On vlastně nebude ani pracovat. A pak vezmeme druhého kuchaře, který bude vařit pro peníze, z donucení a bude otráven, že musím zase tam někde naklepávat ty flaxy, a bude prostě celkově negativní. A ještě k tomu třeba se pohádá s manželkou. Přijde do práce naštvaný. No, a teďka bysme měli udělat vlastně srovnávací studii. Předložíme to skupině lidí, jídlo od jednoho kuchaře a od druhé kuchaře. A pak standardními metodami, testy změříme, jak ti lidé budou v té chvíli jaksi ve svém nitru naladěni, zdali u nich nevznikne větší sklon k agresivitě, k naštvání nebo zda naopak budou schopni se lépe vyrovnávat se stresory čili ta skupina by měla být také vystavena nějakému mírnému stresu všech, obě dvě skupiny stejně, a mělo by se takto jaksi legálně a objektivně měřit, zdali tento vliv přecházející z toho jídla do člověka, protože ta potravina může přijímat vliv svého okolí, nemá také svůj vliv na to, jak se ti lidé cítí. Staré kultury nebo i současné kultury o tomto dobře vědí. A tak zvláště v duchovní praxi je toto samozřejmé. Bylo vždy pravidlem u vyspělejších duchovních, že si vozili s sebou své bratry kuchaře nebo v klášteře, že vařili určití bratři tak, aby potrava nebyla zatížena tímto způsobem. Bylo pro ně vlastně nemožné jít do nějaké hospůdky a tam si dát prostě jídlo, protože by to vnímali jako velké omezení své duchovní svobody, svého stavu. Ostatně vysíláme stále vlivy, kdykoliv a stále. Takže jdeme po ulici, potkáme někoho, kdo je zrovna naštvaný a hned cítíte, jak to na vás působí, jste-li citlivější. Nejste-li citlivější, tak to necítíte, ale zároveň začnete být agresivní vy, no. Takže to je vlastně takové sdílení, a proto je velmi důležité, jak ta daná kultura je nastavená. Jestliže bude nastavena k boji, k souboji, tak samozřejmě bude tento typ emocí, podprahových emocí - to není vědomé - bude stále stoupat. Samozřejmě pak se přidruží strach, existenční strachy, cokoliv dalšího a je tu zaděláno na průšvih, protože v takovém světě se rozhodně nežije dobře a šťastně. 

 

DOTAZ: Má člověk právo vykonať kastráciu u mačok z důvodu hrozby přemnoženia v nevyhovujúcich podmienkách? Ako je to z pohľadu karmy takého chovateľa? 

ODPOVĚĎ TP: No, to máte tak. V podstatě, jakmile to zvíře například přichýlíte a staráte se o něj a krmí ho, tak přebíráte i určitou část odpovědnosti. V normálních podmínkách, které dneska jsou málokdy normální, protože ty přirozené vztahy přírodní jsou porušené hrubě, je to tak, že každý z těch tvorů příslušné skupiny se množí nebo nemnoží tak, jak je třeba, aby se vyrovnávali ty jednotlivé životy. Když je hodně myší, je hodně koček a tak dále. Když tedy člověk začne pečovat o to zvíře, tak začíná přejímat odpovědnost z případného přemnožení. Pokud se jedná o volně žijící kočky, tam by to měla spíše řešit příroda, ale většinou je to tak, že i ty volně žijící kočky mají svoji misku, do které jim jaksi dáváte to, čeho se zrovna nedostává, no. Někteří jsou dokonce už na tom tak, že žerou jenom určité speciální tobolky, ostatních se ani netknou, protože jsou vybíraví. Jsou mlsní kocouři a kočičky některé, no. Natož, aby někam šli lovit proboha nějakou myš. To už by bylo pod úroveň. No, takže myslím si, že tam je potřeba hledat jakousi rovnovážnou situaci, kterou každý uváží sám, a že samozřejmě na druhé straně je to zlo přemnožení, kdy máte třeba ve stavení 20 koček, a to už opravdu asi nebude v pořádku. Takže najděte rovnováhu sami. Pokud jednáte v zájmu rovnováhy a vlastně přebíráte část odpovědnosti své, tak to žádná karma není. Pokud byste ale zasahovali příliš nebo nesprávně, tak samozřejmě ano. To jsem vám moc nepomohl, viďte. Vy byste chtěli nějaké jasné řešení - ano, ne, tady 20%, tady 50% a dobré. Nic takového. Musíte sami.

 

DOTAZ: Chcete poděkovat za duchovní obřad, přednášky a chci se zeptat na biorezonanci. Když se může přijít na příčinu onemocnění klasickým vyšetřováním od lékaře a zda se tím můžou i některé potíže odstranit. 

ODPOVĚĎ TP: To je velmi složitá otázka, protože jev biorezonance nebo elektrická rezonance je v posledních letech na vzestupu. Samozřejmě jako vždy má mnoho kritiků, ale to, co bych já osobně uvítal, jsou naprosto odpovědné a řekněmež reálné studie, které se zajímají o tyto. Zaprvé je tu diagnostika, to jeden obor, a pak je řekněmež ta intervence. A jestliže tu máme diagnostiku, tak tu máme medicínskou diagnostiku, která má také svoji určitou úroveň dokonalosti, a je třeba zdůraznit, že pokud se podívám do klinické praxe, tak řekněmež diagnostická správná jaksi řešení jsou samozřejmě odstupňována od toho nejnižšího stupně řekněmež praktika až po univerzitní pracoviště. Samozřejmě, že tam by to mělo být ta diagnostika nejpřesnější, ale každá diagnostika, jak jistě víte ze své denní praxe, i v medicíně je to někdy velká práce přijít na to, co vám je a proč vám to je. To znamená, že se mnohdy také určitou dobu hledá, anebo se dokonce mýlí. Totéž může platit tedy, abysme nebyli příliš přísní na tu diagnostiku řekněmež rezonanční, čili totéž samozřejmě musí být i na této straně, ale to, co tu musí být, je shoda, která je významná s diagnózou medicínskou. Čili rozdělme to ještě na dvě části - správná, jasná a ověřená diagnóza medicínská versus diagnostika biorezonanční. Je tam shoda, není shoda, jak. Pak je to obecné, kdy tedy se zde zapojí obě dvě nedokonalosti, tedy jak té medicínské, tak té biorezonanční části. No myslím si, že to má velkou budoucnost a že tyto obory budou velmi rozšiřovány. Nemusíte se bát, že by to ovládlo medicínu, to v žádném případě, ale bude to doplňovat tu medicínu, všude tam, kde se pozná, že to je k prospěchu. Je úžasné, když taková metoda by vám byla schopna odhalit nějakou řekněmež příčinu vašich potíží, protože by to dokázalo nasměřovat potom i práci lékaře lépe k tomu cíli. Takže je třeba tady ještě hodně moc pracovat - jako ve všech oborech. Působit takto pravděpodobně lze také. Je mnoho pozitivních zkušeností a zase čeká to na ještě mnohem širší a reálnější zhodnocení, i když už i to je. Já jsem třeba zaznamenal některé zkušenosti z této oblasti někoho, kdo s tímto pracuje a rozhodně nebyly jenom negativní, ale to všechno se musí ověřit. Tak. 

 

DOTAZ: Můžeme pomoci při lupénce?

ODPOVĚĎ TP: No, velmi obtížně, občas ano. Můžeme, ale rozhodně to nepatří mezi snadné diagnózy. Máme tady samozřejmě ty ověřené metody, teď nemyslím spíš na tu chemoterapii, ale spíše na třeba pobyty u Mrtvého moře, které mívaly velmi dobré výsledky. Z nějakého důvodu právě tento typ solí, který obsahuje voda Mrtvého moře velmi blahodárně působila na lupénku, ale u lupénky máme taky často souběh s oblastí psychiky, a to významný a dále. Čili za dobu historie mé víc než 40 leté praxe se toto stalo. Dokonce jeden z mých prvních případů, které jsem měl, to je opravdu víc jak 40 let. Byly to dvě sestry, kterých maminka byla zdravotně sestra a obě dvě trpěly těžkou formou řekněmež ekzémů, což spadá trochu do této oblasti. Tam bylo zajímavé, že u jedné sestry, přestože měly stejný genetický základ i vše ostatní, ten úspěch byl a u druhé až tak příliš ne. Tak. 

 

DOTAZ: Jednou jste hovořil o mimozemských civilizacích, které ztratily nebo téměř ztratily schopnost se rozmnožovat, a tak létají k jiným civilizacím a snaží se na různé způsoby zreprodukovat tam. Proč to dělají?

ODPOVĚĎ TP: Proč zločinec páchá zločiny. Ví to nebo je to děj, který vykonává jaksi... Jistěže může mít radost ze zla. Ano, to je jeden z motivů. Může mít řekněmež zvrácené myšlení. Místo pomoci a rozvoje bude spatřovat svůj cíl v ničení a destrukci. Ano, ale pojďme ještě číst dál. 

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Přece když jedna civilizace na jejich planetě vyhyne, tak se zas až tak moc nestane. A proč kvůli tomu vyvíjejí takové úsilí, aby se zachovali?

ODPOVĚĎ TP - pokračování: Cha chá, to je roztomilý dotaz. Tak já vám to řeknu jinak. V téhle chvíli slýcháte něco o Green Dealu. Pomaličku budete platit i ze svých kamének, a to protože tvoříte ten plyn. Zrušíte krávy, protože "prdějí" (s prominutím) ten metan a tak dále. Co to je? Tato kultura se snaží zachránit před tím, co její chybný technokratický způsob myšlení a hlavně filosofie způsobil. Tedy totální ohrožení života, které nyní nastává, které se samozřejmě nenaplní úplně. Nebojte, dopadne to všechno dobře, ale přesto. Jsou tu tedy snahy, jak tomu technicistnímu čelit. Je tu problém, no tak ho přece vyřešíme. Máme hodně ppm CO2? No tak uděláme fabriku, a my to někam stáhneme. Máme nějaký jiný problém? Ale bohužel stále ničíme více stromů, stále více životů, stále více producentů kyslíku, stále více spalujeme. Vždyť každý ten čtyřválcový a šestiválcový miláček na každou otáčku spotřebuje litry vzduchu a kyslíku. A tak nejenom, že dýcháme my, ale hlavně dýchají spalovací procesy. Z nich získáme energii, abysme mohli svítit, prát a tak dále. Ostatně, abych k vám i teď mohl mluvit tady přes tento kanál. A tak se zeptejte: Proboha proč to lidi dělají? Proč? Proč dělají Green Deal a další věci. Oni nedělají zásadní věc. Stejně jako oni my neděláme skutečnou nápravu. To všechno je jenom operetní děj. Skutečná náprava je celosvětová dohoda všech lidí, pochopení, že jsme na kraji nějaké epochy a že se musíme omezit v množení. Čili dva lidé, pokud možno, jedno dítě, dobrovolně, bez zásahu státu, ve vědomí vlastní odpovědnosti, bez nějakých daní a podobných nesmyslů, protože to je pro člověka příznačné. My uděláme daně, budeme za každý jaksi kilogram CO platit, ale ono se to nezlepší, naopak. Akorát budeme mít víc peněz z těch daní, které postupně zdraží vše ostatní a nakonec pro nás bude život nesnesitelný, protože nebudeme mít dost peněz na to, abysme ho zaplnili. A budeme se stále množit a stále pokračovat - v některých zemích více, v jiných méně. Já jsem to říkal už mnohokrát. V mé milované Indii, kam jsem jezdil pro řekněmež určitou duchovní dovolenou - ne že bych byl hinduista, ale ctím jejich náboženství - tak z té miliardy před léty už dneska je to skoro 1,5 miliardy obyvatel. Takže už v té době tam bylo přelidněno. Když přijel můj přítel Palani do Čech a já jsem ho vedl po Praze, normální provoz, tak on je znejistěn a ptá se: "Tomáši, proboha, kde jsou lidi?" protože takhle prázdné ulice jako jsou v Praze ve špičce on neviděl. No, kdo z vás byl v Indii, tak ví, o čem to mluvím. A tak to pokračuje stále dále k neřešitelným situacím. Každý vyprodukuje svoje množství odpadu, spotřebuje své množství energie, ovlivní prostředí i tím, že má potřeby na výživu, další - a stále to přibývá. Už máme 8 miliard nebo kolik. Za chvíli bude 10. A budou stále vědečtí pracovníci, kteří budou říkat: "To nevadí, my to uživíme, my to ošatíme, žádný problém." Jenomže každá ta technologická jaksi řekněmež myšlenka nebo řešení přináší další problémy, víte? To je ten problém. Vy zvýšíte například produkci plodin, jenomže tím, čím to děláte, způsobujete další problémy. A to je začarovaný kruh. Takže návrat k přirozenosti bude nakonec, vzpomeňte si na mě za 50 let nebo za 100, ale to už nikdo nebude vědět, že jsem vám to říkal. No ale to nevadí. Uvidíte sami, kam to povede. Takže proto oni nic nedělají, protože jsou přesvědčeni o své bohorovnosti, o své správnosti, o své dokonalosti, o hloubce svého poznání. A přitom se pohybují hluboko, ale hluboko v úpadku, těžkém duchovním úpadku. Není o co stát. 

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Tak přece prostě ta jejich linka na jejich planetě zhasne a vývoj půjde jinudy i bez nich, ne? Totéž snaha neplodných párů. Přece jsou jiné zábavy než jen mít děti. 

ODPOVĚĎ TP: No, to bych tak neřekl, protože touha mít dítě patří k základním instinktům člověka a odepření osudem mít dítě bývá bohužel často právě osudové. Kdybyste chtěli hledat příčiny, podívejte se na Duškovu hru - Proboha, jak se to jmenuje? - 

Posluchačka: Čtyři dohody. 

- Čtyři dohody, Děkuji. - na Duškovu hru Čtyři dohody, kde se tak jakoby popisuje ten svět těch malých a těch velkých a jejich vzájemná interakce, ale to jsou ještě drobnosti. Často se v osudech odehrávaly mnohem horší věci. A tak člověk někdy vlastně tu svátost toho mateřství a otcovství musí vnímat. Čili cíl je dobro, tedy ne násilí. Samozřejmě, že pokud budeme pokračovat, budeme mít problémy se zdroji vody, potravin, prostoru. Budeme mít problémy válečné i jiné. Tak to prostě je. I to reguluje lidský rod. Proč to neudělat dobrovolně. Tak jdeme dál. 

 

DOTAZ: Takže zajímavosti při natáčení filmu Nosso Lar  - Náš domov. Zmíním jednu zajímavou příhodu. Alex produkční byl u vstupu k natáčení a říkal: "Přišel pán a tvrdil, že chce mluvit s režisérem Wagnerem." Byl to normálně vypadající pán. Alex chtěl vysílačkou zavolat, že tam je pán, který s ním chce mluvit, a potom všem vyprávěl, že v momentě, kdy se sklonil k vysílačce, se mu pán doslova vypařil před jeho očima. Byl úplně vyděšen z toho, co viděl, protože na to vůbec nebyl zvyklý. 

ODPOVĚĎ TP: No to snad ne, na to není zvyklý skoro nikdo. No tak samozřejmě mnozí se vypaří po anglicku, ale takhle dokonale, aby to bylo přímo pod vaší kontrolou? Proč ne. To se děje. Příběh mých přátel to ukazuje, kdy jim v těžké situaci na Stolové hoře, kde zabloudili, poradil napřed jistý dědeček, starší pán, a když zabloudili podruhé, tak se objevil znovu a už se jaksi dívali a on skutečně také zmizel. Takže anděl asi, hm? 

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Druhá příhoda se stala při natáčení v spiritistickém centru. Účinkující herci byli všichni na místě natáčení. Nikdo dovnitř nepřišel ani neodešel a najednou jsme ucítili silnou vůni růží, velmi silnou vůni. Toho dne byl zrovna u mě na návštěvě můj přítel - medium. Podíval jsem se na něj a on se začal smát a řekl, že máme návštěvu. A já se ho ptal: "Co je to za vůni růží?" On odpověděl: "Je to přesně ono. Máme návštěvu." 

ODPOVĚĎ TP: Ano, to se stává. Existuje obor jasnovidnosti, kterému se říká tedy jasnovidnost čichová, a toto je trošku něco jiného, protože toto měli všichni a znamená to, že někdy určité kvality se mohou takto projevovat. Vzpomenu si třeba na příběh z Jizerských hor. Tam v jedné chaloupce nakonec vyšetřovala policie, pokud mám dobré informace, mimořádné jevy. Dělo se tam cosi, že se v jisté době začal v té místnosti šířit smrad tedy nevůně, a pak další efekty. No tak nakonec se rozhodli, že tam přespí. No, stalo se opět, někdo z nich začal strhávat přikrývku, a to už nevydrželi a utekli. Takže to bylo třeba doprovázeno čichovým vjemem, Jindy zase jsou to vjemy opačné, kdy cítíte vůni květin či jinak, která vlastně vyjadřuje určitou kvalitu. Jsou lidé, kteří třeba vnímají druhé lidi právě tímto způsobem. Někdo jim spíše voní, někdo jim spíše nevoní, a je to obraz jaksi čistoty nebo kvality příslušné duše člověka vtěleného. 

 

DOTAZ: Chápu, že nechcete a nesmíte avizovat nic dopředu, abyste nezasahoval do dění celkového osudu, a chápu to. Nedávno se ke mně dostaly informace, že rok Ryb končí až v roce 2160. Je to možné? 

ODPOVĚĎ TP: No, názor jako názor. Pro mě věk Ryb skončil 21. 12. 2012. Je mi líto. 

 

DOTAZ: Proč nejvyspělejší mezi námi jste uvedl poustevníky v džungli? Je nějaký důvod? Proč žijí životem poustevníka? Nějak neladí s lidmi? Nebo kdyby museli tak život ve společnosti zvládnou? Jejich důvod je čistě ten, že v tom tichu se mohou lépe věnovat své práci? 

ODPOVĚĎ TP: No, samozřejmě. Před chvílí jsme zde mluvili o vlivech. Takové město je něco jako úl. Máte zde vše. Je taky souhrnná kvalita všech obyvatel tohoto města, která se vyjadřuje určitým vlivem. Je tu místo podloží, na kterém město stojí. Je tu historie tohoto místa, v kterém se dělo kdeco. A to všechno vytváří vliv. Vy v tomto vlivu můžete existovat, ale musíte vynakládat určité úsilí, abyste se oddělili, asi jako když jste v toxickém prostředí, musíte vzít filtr na pusu, abyste se tolik nenadýchali, což samozřejmě je zbytečné. Když jdete do míst, kde nejsou už vlivy ani rostlin, tedy trávy, keřů, stromů, což jsou velmi vysoké polohy, proto tam chodí tito kněží, tak v těchto místech mají čistý anorganický vliv, sice ještě stále vliv planety, ale už tu není vliv ani těch základních biologických částí. To pomáhá. Je to nejsvobodnější prostředí, stejně tak na poušti nebo v podzemí. Jistěže ještě lepší by to bylo někde mezi Marsem a Plejádami, to jistě, ale to zatím nám není dáno. Takže zatím takto. Nedělají to pro sebe, protože duchovní praxe u vyspělých jedinců není konána pro sebe a každý, kdo tady vykřikuje, že on pracuje, aby byl dokonalý, jen o sobě dál vykřikuje, jak je primitivní a nízký. Smyslem není být dokonalý, smyslem je sloužit základní Boží myšlence a jít s ní ruku v ruce a zařadit se do proudu, být kladnou složkou, protože všechno jste vy. Nic z toho, co je, není od vás odděleno. Když tohle ve svých meditacích pochopíte, začnete jednat jinak. Současný evropský nebo jiný člověk je velmi egoistický. Myslí jenom na sebe, na své potřeby nebo skoro jenom na sebe nebo skoro jenom na své potřeby, myslí v intenci svých vjemů, které pokládá za absolutní normu a nechápe ani vteřinu, že vnímá z toho celkového světa jenom nepatrnou část. To potom vede k egoismu celkovému. Proto vidí tyto snahy ze svého egoistického pohledu. Snaží se přiřknout těmto lidem nějaké své vlastnosti, které ovšem nemají. To je třeba zdůraznit. Na druhou stranu oni se na to nebudou vázat a je jim úplně jedno, co si o nich myslíte nebo co o nich říkáte. Jsou natolik vyspělí, že dokážou pochopit každého svého bratra v jeho stupni a stavu, stejně jako vy jste schopni pochopit třeba chybující zvíře, které ani neví, co dělá, nebo je zkaženo třeba člověkem nebo jinak, a necítíte k němu zlo ani zášť. Víte, co máte dělat, tak pracujete. Stojíte před Bohem a ne před lidmi. To je důležité. Pokud se budeme ohlížet na lidské odsudky a lidské soudy, to daleko nedojdeme. Spíš bysme se vraceli. A tak, když přijde čas, se probudíte. A jste-li probuzeni, pak už víte. Víte, co máte činit, a víte, na čem pracovat, co je třeba naplnit, a to v zájmu celku. A je hotovo. Nejste dokonalí. Jdete pořád dál, zlepšujete se, vyvíjíte samozřejmě, ale ne pro sebe. Samozřejmě to je vedlejší produkt. Vy samozřejmě vyspíváte, vstáváte se duchovnějšími lidmi, moudřejšími a na druhou stranu, to je jen vlastně následný efekt. Pro svoji práci tedy potřebují bezvlivové prostředí, abys mohli co nejlépe naplnit to, co dělají. Je taky zcela správné, že současníci odjinud naprosto nechápou, co tam činí. Z jejich pohledu tam někdo sedí na bobku nebo se někde koupe v ledu, je nahý a tak dále, a přitom nezmrzne při -20. I to je zajímavé, viďte. A to je všechno. Ve skutečnosti to hlavní není vidět a je to nejhlavnější ze všeho, co může být. Je to hlavnější než vylisovat karoserii dalšího auťáku nebo sestavit motor nebo stíhačku nebo dopravní letadlo nebo udělat to nebo ono. Dokonce všechno to z této hmotné části světa je podmíněné prací těchto lidí. Bez nich by se systém zhroutil. Je to systém vlastně zachování. Máme tu dva tvůrčí principy dějové, dobro a zlo. Pakliže není udržována rovnováha, převáží vždy jeden, ale má být rovnováha. Takže oni jsou tím jazýčkem. 

 

DOTAZ: Chci se zeptat, jak je to, když se často na mne sype zloba kvůli mému názoru, když cítím potřebu něco vyvrátit. Mám raději mlčet, říct "hm" a myslel si svoje? Nebo jak a kdy? 

ODPOVĚĎ TP: No tak, jak jste to napsal, tak mě to nutí odpovědět tímto způsobem.

(TP: Pardon, já se ještě na to napiju.)

Když se takový děj stane, tak to ukazuje na určité zanedbání vyváženosti. Dalo by se říci řekněmež přístupu v jakémsi (Jaké slovo?) moudrém chápání. Když cítíte velkou potřebu napravovat něco, co se vám nelíbí a uděláte to chybně s velkou agresivitou tedy nebo i s menší, ale prostě nesprávně, tak nejenom, že tu věc nenapravíte, vy to postavíte proti, ale naopak situaci, jak píšete, zhoršíte. Máte-li nějaký jiný názor, tak by bylo mnohem vhodnější než napravovat nebo vyvracet říct věty ve smyslu: "No, a co kdyby to bylo takhle, co myslíš?" A předložit k úvaze třeba jiný názor. Všechno to vyplývá z představy, že máte pravdu, že jste na tom správném pólu a že ten druhý má prostě nepravdu, což může být pravda, ano, a to ještě pořád nezpůsobí, když mu to pravdu řeknete, že on se chytí za nos. To jen málokdo. To musíte odhadnout. Jestliže je někdo připraven uvažovat inteligentně, moudře v souvislostech, a ne jako dogmatik, jako vlastně sektář nebo cokoliv jiného, no tak ten člověk logicky a nutně přijme cokoliv je správné, protože to spolu s vámi a sám si zhodnotí, promyslí, použije příměr, co mluví pro to, co mluví pro ono. A když to vyjde tak, tak řekne, ano, vskutku vždyť by to tak mohlo být a zdá se, že k tomu jsou nějaké důvody, příčiny, si to takto myslet. Jinak je to vlastně spíše ještě úkol, který leží na vás. Pokud by to bylo opravdu natvrdo, tak to ukazuje spíše na váš fanatismus. Fanatismus nemá co dělat s pravdivostí ve skutečnosti, protože když máte pravdu a budete ji hlásat fanaticky, i když to bude pravda, tak s tím naděláte často více zla, než kdybyste mlčeli. Čili musíte mít ve svém srdci přístup k tomu ke komu mluvíte. A každý je jiný a každá situace je jiná. Proto třeba vyšší duchovní učitelé rozhodně nevystupují jako klasičtí sektáři, že prostě tady řeknou ty svoje pravdy, a ty tomu musíš věřit a když ne, tak půjdeš do pekla a tak, ale vlastně snaží se těmto lidem ukazovat, vysvětlovat, dávat pochopení, ty způsoby uvažování tak, aby si to sami ti lidé mohli ověřit. Takže opatrně na to hlásání. Podívejte třeba. Jsem vegetarián strašných let, přes 40, možná ještě víc, a přesto když někam přijdu, tak to nebudu vykřikovat. Proč? Dokonce se dopustím i pravdivé lži. Ona je to totiž pravda. Když dojde na lámání chleba, tak řeknu, že jsem alergický na maso. A to jsem, protože já jsem alergický na mrtvoly. Nechci se zakusovat do mrtvých těl jiných tvorů, natož lidí a tak dále. A co Zezulka? Jsem jeho žák, pokračovatel, pověřený dokonce. Dělám to celý život a přesto... Když budete diskutovat se mnou, budete říkat, že Zezulka byl podvodník a že to byl a tak dále a tak dále, tak já rozhodně "nevystartím". Řeknu: "No tak je to váš názor," a půjdu dál. Až se mě zeptáte, proč si myslím a v čem je ta unikátnost toho Přinašeče, tak vám to poctivě řeknu, nechám to na vás. Takže nějak tak. Snažte se, aby tedy vaše komunikace nebyla o boji, protože i pravdou se dá bojovat, ovšem nebývá to úplně vždycky dobře. Dobro není boj. Vy pravdu nemůžete prosazovat tím, že všechny přesvědčíte a převálcujete násilím, ale tím, že sami k tomu dojdou. Podívejte, třeba jako vegetarián bych nikdy nezakázal masné krámy, jatka a podobná zařízení, nikdy. Nikdy nepůjdu vymlacovat výlohy nejbližší masny, ne. Já předložím svůj názor, vezmi, kdo chceš. A bude-li více těch, kteří půjdou touto cestou, pak ty krámy nebudou potřeba, a jestli ne, tak to bude tak. 

 

DOTAZ: Za jakých okolností má sebeobětování smysl? 

ODPOVĚĎ TP: To je nebezpečná otázka. Ze své praxe vím, že mí posluchači často slyší to, co rezonuje s nimi samými, a ne to, co říkám. Je to velmi nebezpečné. Ve svých projevech vážím každé slovo, a přesto se někdy dozvídám, co jsem řekl, a jenom koukám. Takže opatrně s tím. Tedy obecně. Tam kde oběť zabrání nějakému zlu nebo velkému zlu, například hasič jde zachránit do hořícího domu obyvatele, no a dům spadne a on zahyne. Nebo policista, který brání nějakému zločinci nebo voják, který brání před útokem svoji zem, no tak obětuje svůj život, někdy dobrovolně, někdy méně, viďte. Jako voják někdy ano, někdy ne, no. Čili musí tam být důvod, který převažuje tu vlastní ztrátu. Když jistý důstojník neodpálil, neotevřel vrata posledního dne, když jeho počítač ukázal masivní útok protistrany, tak udělal něco, čím zachránil svět, ale zároveň udělal něco, co vedlo k jisté smrti, protože vlastně zradil. Jeho povinností bylo v případě, který nastal reagovat čili spustit odvetný úder. V tomto případě on to nevěděl, že to je tak. Mohl se domnívat. Prostě vykonal něco, co v té chvíli pro něj byla stoprocentní oběť jeho života. Zachránil tak miliony lidí, možná miliardy. Tak tohle byla opravdu oběť - a mnoho dalších. Kdykoli se bráníme nějakému zlu, kdekoliv, můžou přijít chvíle, kdy oběť je jediné řešení. Nevím, třeba za druhé války při dobývání nějaké kóty, voják zastínil svým tělem stříhnu kulometu, aby zachránil své druhy před touto zničující palbou a tak dále a tak dále. Těch případů obětí v lidských dějinách je strašně moc. Lidské dějiny jsou plné krve. 

 

DOTAZ: Kdo je obřadník? Jeptišky v klášteře? 

ODPOVĚĎ TP: No to ne. Každý duchovní pracovník má svoji práci. Kněz obřadník má za cíl pracovat způsobem, který souvisí s tím průtokem. 

 

DOTAZ: Sliby jako v evropských klášterech se skládají i v Indii nebo jsou ty kláštery svobodnější? 

ODPOVĚĎ TP: Nejsem schopen to posoudit zcela odpovědně ve všech rozměrech, ale co znám, tak musím říct, že to povědomí těch, kteří slouží v této oblasti, je až neobyčejně konzistentní. Strávil jsem jistou dobu v těchto místech, a to speciálně zvlášť v oblastech klášterů nebo chrámů. A dle svého soukromého názoru, tomu můžete věřit nebo ne, jsem nenašel prakticky téměř kněží, kteří by byli pouze u kněžích. Oni to žijí celým svým životem, srdcem a je úplně jedno, jaký je to obřad, jestli je to hinduista nebo někdo jiný, protože naše lidské skupiny jsou upřímně řečeno Pánu Bohu k smíchu pravděpodobně. To jsou lidská hejna, něco jako hejna vrabčáků v tom nekonečném prostoru oblohy. No. Je zajímavé, že jejich cesta samozřejmě je trošku jiná. U nás máme vzdělávání jistého typu, ale oni vlastně také. Je tam hodně těch božských tradicí, je tam ale i práce. Pracují v klášteře. Můj přítel, který je vlastně přednášejícím profesorem na jedné z védských univerzit, mě zasvěcoval do toho, a já jsem se ho také ptal, jak vlastně ta jeho práce probíhá, protože pro nás Evropany je to samozřejmě poměrně neznámé. A musím říct, že tedy to, co bylo tou prací, bylo vlastně následování historických textů. Ovládal sanskrt, nejstarší formy. A viděl jsem, že to není zdaleka o té evropské představě. Oni šli do samé podstaty toho textu. Čili nebyla to jen slova, která by se opakovala, ale bylo to mnohem hlubší. A byl kupodivu také schopen i pružnosti v těch názorech, což bylo pozoruhodné. I když ta pružnost vycházela z jeho nejstarších textů, protože jsme měli nějakou disputaci a měli jsme nějaký rozpor. On za rok mi říká, že to, co jsem říkal, on našel v nejstarších védách. Řekl bych, že svoboda a nesvoboda vyplývá z toho, co chceme a nechceme. Oni cítí a vědí, co chtějí, a proto nejsou nesvobodní, většinově ne. 

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Je to uzavírání do svého stupně v klášteře? 

ODPOVĚĎ TP: Na rozdíl od evropských struktur je tu ještě jedna věc. V této zemi je mnohem častější to, co je pro nás fantastické, tedy například čtení myšlenek druhého člověka, vnímání druhého člověka v jeho kvalitativní struktuře, a tak vy nepotřebujete žádný průkaz, že jste členem toho nebo onoho, že máte takovou hodnost, vy si to nesete s sebou. A ti lidé, aniž by o vás cokoliv věděli, jste z jiného kontinentu, přesně vědí často a ti vyšší vždycky, co nesete, jaký je váš úkol a tak dále. Čili ty stupně nejsou viditelné. U nás je to velmi hrubé. Někteří lidé mají větší intuici, někteří žádnou. Někteří jsou duchovnější, jiní naopak. Je to přirozené. Když budete vysokým zrozencem a přijdete do těchto klášterů, tak vás vždy jako takového přijmou. Nebudou o vás vědět nic. Když budete člověk nízkého stupně, tak se s vámi leckdy nebudou ani bavit a počkají, až dorostete. 

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Tedy jestli chápu dobře, nemuseli by žít v celibátu. Mohly by to být kláštery smíšené a někde takovéto kláštery jsou? 

ODPOVĚĎ TP: No, dnes už příliš asi ne, ale ve skutečnosti v těch dobách rozvinutějších byly skutečně kláštery smíšené, kde se celibát provozoval dvěma formami. Ta první je vám známá, i když to, co zde vidíme často v Evropě, není celibát přes to, že kněz si odříká sex, protože celibát má smysl tehdy, kdy kněz vykonává svoji obřadní část povolání. To znamená pracuje pro druhé v této oblasti. Ještě vyšší stavy byly, ale to už není teď, kdy byla i druhá část celibátu, ale nešlo o sex. Jenomže to už je historie. Ale koneckonců i v evropských zkazkách se dozvídáte, že král s královnou vykonal sexuální akt na poli, aby pole bylo úrodné, vzpomínáte? To se tradovalo. A to už trošičku je jaksi dozvuk toho, nač se ptáte, ale co dneska je vlastně nedůležité. Později primitivové a lidé hloupí se začali těmto věcem vysmívat ve své sprostotě a ve své nízkosti. Ještě později celá tato oblast zanikla. Nyní řada kněží dodržuje celibát pouze proto, že musí a že se to tak má, ale vlastní smysl toho již nenaplňují. A také z toho můžou vznikat určité problémy. 

 

Kolik máme? No už máme konec. Tak příště. 

Takže přátelé, krásný zbytek večera, hodně námětů k zamyšlení, hodně moudrosti, co nejméně fanatismu, vše promýšlet, vše uvážit z různých zdrojů a pak si udělat názor, byť třeba špatný, ale rozhodně vlastní. 

S pomocí Boží rozloučím se s vámi. 

Hezký večer, na shledanou.

  

      

 
        Linkedin  
 
© Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.
 
Změnit nastavení cookies