 |
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky |
         |
Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 3. 1. 2021Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:
Zvukový záznam (MP3) Obsah:34:25 – Dcerka má komplikovanou mediální krční cystu. Co můžeme udělat? 46:04 – Co si myslíte o praktikách, které propagoval Bruno Gröning. 1:13:00 – Rozloučení s pozvánkou na duchovní obřad ve 20 hodin. Přepis videa:Dobrý den, vítám vás při naší pravidelné pondělní přednášce Duchovní university Bytí. Budu odpovídat na vaše podněty, budu předkládat názor - a vy sami si uděláte svůj vlastní, zcela svobodně - tak, abych řekněmež ze svého postoje se pokoušel předkládat možné myšlenky a vy musíte pracovat sami za sebe. Filosofie je o aktivitě, o hledání, žádná naučená schémata tady neplatí a každá ta filosofická myšlenka má být také zdůvodněna. A pokud nebude, máte se ptát dál. Takže pojďme.
DOTAZ: Dobrý den, slyšel jsem od jednoho duchovního učitele, že ryby jsou pohyblivé rostliny a protože nevychovávají potomstvo, tak nemají citovou duši. Argumentuje to tím, že můžou ryby sloužit v malém množství jako potrava pro člověka. Považuji to za nesmysl. Zajímá mě váš názor, zda by se ryby v tomto směru lišily od krav, prasat, kuřat a ostatních zvířat - i když mohou být na nižším stupni duchovního vývoje. Myslím, že někteří lidé, i když se umí napojit na informační pole, mohou špatně převzít nebo pochopit informaci, kterou z něj dostanou. Děkuji za odpověď. ODPOVĚĎ TP: Cožpak o to, to víte že těch, kteří se napojují na informační pole, je "za korunu pytlík", jak se říká. Ale tak zkusme ten názor promyslet. Za prvé: myšlenka, že ryba je rostlina nebo že to téma souvisí s vychováváním či nevychováním potomstva, je poněkud zvláštní, z mého pohledu, a vysvětlím proč. Ryba, na rozdíl od rostliny, se pohybuje. A každý z těch, kteří přestoupili tu rostlinnou říši, má nervový systém. Možná, že ryba nekřičí, když je zabíjena, to je pravda, ale rozhodně cítí bolest. Když vidíme například z výlovu, jak se tuny a tuny ryb mačkají v té kádi nebo v té síti, vidíme, jak se snaží si zachránit život, jak se mrskají... no, tak něco nám to asi řekne. Všechno, co má nervový systém, může tedy cítit tu bolest, ale platí to ještě mnohem šířeji, protože i tam, kde nervový systém není, jak ukázaly některé pokusy, je život schopen vnímat okolní prostředí - a to dokonce někdy lépe než lidé. Když k vám přijde člověk a bude mít za zády schovaný nůž a bude vás chtít bodnout, tak to mnozí z vás nezachytí a stanou se jeho obětí. Když dojde k rostlině člověk, který jí chce ublížit anebo který jí již v minulosti ublížil, tak ta rostlina reaguje. Měřily se odpory listů, kožní odpory listů, a skutečně se zjistilo, že rostlina je schopna reagovat na osobu a je také schopna reagovat na vaše myšlení. To se provádělo tak, že v jednu chvíli pokusná osoba na rostlinu myslela s láskou a v druhé chvíli s agresí- a kupodivu rostlina reagovala. Lidská představa o tom, jak je nízký svět těch nižších a jak je hloupý a jak je nemožný, je opravdu jenom výsledek nemožnosti lidského druhu. On byl stižen, zvláště v poslední etapě Platónského roku, egoismem. A ten egoismus způsobil, že přestal vnímat okolní svět - krajinu, zvířata, rostliny - a mělo to své následky. Ty následky žijeme právě nyní. Tato planeta je již z velké části silně poškozena. Tato poškození ovšem se samozřejmě zase vrací zpátky na člověka. No, tak to je jeden pohled. Tedy myšlenka, že ryba je podobná rostlině, je prosím pěkně pouze účelová, je to účelové tvrzení. A teď proč? Člověk už po tisíce let se často vlastně snaží si zdůvodnit to, co by chtěl - tedy co mu chutná a tak dále. Jako duchovní učitel nebo mistr pravděpodobně cítí jistý problém, když by měl zabíjet jiné tvory. Ostatně každý duchovní mistr, který je skutečným duchovním mistrem, rozvíjí v sobě lásku a schopnost vnímat to, co je kolem něj. Už slyším některé hlasy z vás, není jich mnoho, ale přesto je slyším: "A co rostliny? Vždyť je také zabíjíme." A tak dále. No, to máte pravdu, ale každý - každé z Božích stvoření na světě je v tom řetězci k něčemu stvořeno. A tak člověk má pojídat plody, semena - tam nezabíjí nic - ale má právo, v nějaké míře, také pojídat to, co ukončuje život té rostliny. No ale rozhodně už - podle mého názoru, ale nikomu ho nevnucuji - nemá právo být příčinou bolesti zvířecí. Já sám jsem vegetarián desítky let. A považuji to za jednu z Božích milostí, které se mi dostalo. Já jsem měl v šesti letech silné vize, které k tomu vedly - ale pak rodina a tak dále, rozumíte. A pak přišel Zezulka a já jsem to po prvním sezení u něj pochopil. A od té doby už nikdy žádný tvor se nemusel bát, když jsem se na něj pohlédl. Žádného od té doby jsem nezabil proto, abych ho snědl. Ti duchovní učitelé tedy někdy chtějí vyhovět svojí chuti, a tak si hledají zdůvodnění, kterým jakoby si omluví sami před sebou. Už ten fakt, že ten člověk si zdůvodňuje, proč ta ryba vlastně není zvíře - rozumíte? To mluví o všem. On to cítí, on to ví, ale aby to mohl udělat, tak si musí vytvořit nějaké klišé. Samozřejmě, že jako duchovní mistr by v žádném případě neměl nastat stav, kdy je oddělen od toho, co je kolem něj. A to souvisí i s tím, že se "napojuje na informační pole". Jestliže se napojujete na informační pole, pak velmi záleží na jaké pole a koho, protože ve své podstatě svět je duální - jsou tu oblasti světla i oblasti temnoty, jsou tu oblasti moudrosti až geniality a také oblasti hlouposti. A to jak mezi vtělenými, tak mezi nevtělenými. Je to tak dobře, protože ta svoboda hledání, která vám dovoluje se vyjádřit podle sebe, je nejlepším předpokladem vývoje. Když se rozhodnete dobře, postupujete dál, když se rozhodnete špatně, musíte složit reparát, abyste to pochopili - a když ho složíte, pak už je to vaše součást natrvalo. No, takže je to věc osobní svobody. já sám bych žádnému masojedlíkovi nepředepisoval, ani bych si nějak jinak nevymezoval - nepůjdu bourat jatka, nepůjdu bourat kožešnictví a tak dále. Je to věc, kterou člověk musí promyslet v míru. V této chvíli, kdy mám spojení se světem, musím vám říct, že stav ve světě je výrazně jiný než v České republice. Ve světě velmi přibylo těch, kteří pochopili, že nemají vraždit. A to z různých důvodů. Někteří proto, že chtěli něco získat - tedy pochopili, že je to zdravé, že budou potom zdravější. Jiní - a snad je to také velká část - pochopili i ty etické, duchovní a jiné souvislosti. U nás o tomto mluvit je poněkud diskutabilní, protože jak se říká:"Co nám chutná, všechno putna." Zvláště v Čechách. Mnoho těch, kteří se vydávají za duchovní, tuto myšlenku ještě nejsou schopni pochopit. No, není ten čas, nedá se nic dělat. A já jsem ten poslední, kdo by jim lál. Budu při nich stát a budu čekat. Stejně jako všichni ostatní duchovní, kteří o tomto již přemýšleli. Padre Pio - význačný kněz, který se do dneška nerozložil, už mnoho let, a dlí ve své zasklené rakvi, jako by právě usnul a nikdo neví proč - měl celý život stigmata a nejedl, nepřijímal potravu. Ta stigmata zmizela až těsně před smrtí. Ale Padre Pio měl i mnoho duchovních vizí. Jedna z nich byla velmi silná - viděl zástup duchovních a vedle nich stál Ježíš, který se chmuřil, a on se ptá: "Pane, proč jsi tak zachmuřen?" A on mu neodpověděl, pak ukázal a řekl:"Pohleď! Ti, kterým jsem nejvíc dal, mě vždycky nejvíce zklamali. Řezníci, nic než řezníci!" Znovu: my všichni jsme z jednoho, vzešli jsme z Boha. Celý život, každá jeho část, každé poslední stéblo trávy, strom, keř, zvíře... vše jsme my. Každý v jiném stupni, ano. Dnes jsem člověkem, ano, mohl jsem být také rostlinou, ale dnes jsem člověkem. A ten proces, kterému říkáme duchovní cesta, spočívá v tom, že na konci jste podobný tomu, kdo vás stvořil, protože on je vším, je to nejvyšší forma sjednocení, tedy chcete-li lásky. Není mezi ním a čímkoliv - tedy před posledním červíkem, mouchou rostlinou, člověkem - jediná stěna, která by ho oddělovala. To vám budiž návodem, o čem že ta duchovní cesta vlastně má být. Není to o exhibici, o získávání nějakých duchovních hodností, je to o schopnosti vašeho vědomí se blížit malými krůčky (já vím) k tomuto stavu. Jestli se vám to nepodaří, nebojte se, hned zítra to bude jiné. Jestli se dnes smějete tomuto myšlenkovému komplexu, tedy nezabíjení, tak hned zítra to pochopíte. Není se čeho obávat, že by to v tom světě dopadlo jinak. A také lidé, kteří nesou toto poznání, nepotřebují, aby se násilím ostatním vnucovalo jako jediná správná myšlenka, v žádném případě. Mnohokrát jsem se zastavoval na svých přednáškách v důvodech, proč lze se domnívat, že člověk je vegetarián. A jsou pro to naprosto jasné anatomické důvody. Je to velmi jednoduché, ve své podstatě. Jsou tu i důvody, které se týkají řekněmež nemocnosti, tedy důsledku té, řekněmež, snahy pojídat mrtvá těla, tedy mrtvoly. A tak dále. Takže nakonec - jezte si, co chcete. Můj názor jste slyšeli, ale v žádném případě vám ho nevnucuji.
DOTAZ: Dobrý den, mohu se zeptat, jak rozeznat psychospirituální krizi od duševní neurologické choroby? Jak dlouho může trvat a jaké je nejvhodnější léčba? ODPOVĚĎ TP: Pokud se jedná o pravou psychospirituální krizi - ale napřed bych chtěl vysvětlit, oč se jedná - takže psychospirituální krize se objevuje u lidí, kteří dostoupí do bodu svého řekněmež životního cyklu, kdy najednou pochopí a začnou vlastně další etapu svého lidství. Je to velký přerod, velká změna. Kdysi, když se nejvyšší rostlina stala zvířetem - nejnižším, byl to taky velký přerod. Doposud byla pouze vázána na své místo, nejčastěji, byla pasivní ve všech ohledech - a teď najednou ta nová úžasná vlastnost, tedy pohyb. Chvilku nevěděla, co s tím, musela si zvykat. A tak je to i v tomto přerodu. Do té doby počátku změny jste víceméně hmotní, vaše vědomí pracuje určitým řekněmež mechanismem. A pak přiblíží se doba, kdy se to má změnit. Je to vlastně, svým způsobem, pro toho člověka těžká situace, dochází k někdy až nepříznivým nebo nepříjemném stavům, které mohou - a to je záludné - býti jak pravé, čili pravá psychospirituální krize, anebo naopak nepravé, tedy nemoc či důsledek chyby na vaší cestě. No, nic není jen černé nebo bílé. To byste to měli moc jednoduché. Bylo by krásné následovat nějakého mluvčího, přečíst si příslušný návod a pak se ukáznit - to by ale nestačilo. Budete muset tedy - je-li to pravá krize, nevyžaduje léčby, postupně přejde v horizontu, který není příliš velký. Vzpomínám na svoji psychospirituální krizi. Má to dopady až na vaše fyzično, nejedná se zdaleka jenom o duševní část, ta se mění, ale zároveň to má odraz i na psychické části. Ten člověk někdy - zase, je to velmi různé: jsou lidé, kteří ji mají velmi silnou, lidé, kteří velmi slabou - někdy ten člověk vypadá opravdu špatně, chvíli. No a pak se v té nové pozici toho svého světovjemu začíná stabilizovat. Donedávna - tedy řekněmež, nevím, zhruba 50 let zpět - byla psychospirituální krize psychiatry vykládána jako nemoc, jako důsledek psychického onemocnění, ale tuším že v Americe postupně začali psychiatři chápat, že se o nemoc nejedná, a tak vznikla samostatná diagnostická jednotka, tedy "psychospirituální krize", která přestala být vnímána jako nemoc. No, pokud se mýlím, tak mi psychiatři napište. Tedy samozřejmě nikoliv jen z tohoto rybníčku českého. Takže je to přirozená standardní věc. Například můžete utrpět falešnou psychospirituální krizi. Například, když se věnujete józe, a už jste trošku pokročilí, ale ještě pořád jste nepochopili tu čistotu, lidskou čistotu - ještě pořád je slyšet křik těch zabíjených zvířat, ta bolest na talíři - a vy se rozhodnete, že začnete pracovat v silové oblasti, tedy Kundalini, váš silový sloup. Když to uděláte - tak zase ne vždy a jen u části z vás - dojde k jevům, které se často vymykají kontrole. Může se stát, že takový člověk jakoby v pomatení smyslů vykoná i činy, které můžou směřovat proti jeho integritě nebo podobně a je to důsledek toho, že nepřipravený adept duchovní rozvíjející tyto silové komplexy vlastně vytváří něco jako disonanci nebo chaos, kdy kolem jeho silového sloupu, který není připraven pro to otevírání, se začnou vytvářet víry a ty víry jsou chaotické - to je důležité - a jako takové zasahují jeho vědomí. Pak udělá věci, které jsou někdy velmi smutné. Proto duchovní učitelé a mistři, jsou-li jimi, vždy dbají na to, aby ten žák byl v bezpečí. Ať už si o tom společnost v té chvíli myslí, co chce, ať si o tom myslí kdokoliv cokoliv, povinností učitele je - ze svého stupně poznání a vědomí - chránit své žáky. A tak nikdy takový učitel nebude vykládat silová praktika nepřipraveným, protože by to vedlo nejenom k jejich vlastně osobním poškozením, ale tím, jak by stoupaly jejich silové hodnoty, by zároveň byli schopni vykonávat i větší poruchy v tom našem Tvůrčím díle. Černý mág je příkladem právě tohoto ranku. Když se objeví člověk, který je na jednu stranu duchovně vyspělý a na druhou stranu řada vlastností není vyrovnána, dochází k tomu, že jeho úsudek se uhne, jeho myšlení se stane patologickým a začne vzývat zlo. To samozřejmě má své důsledky nejenom pro něj, ale i pro okolí. Snažte se, abyste porozuměli.
DOTAZ: Šestiletá dcerka má komplikovanou mediální krční cystu. Co můžeme udělat? ODPOVĚĎ TP: No, tak v první řadě navštívit lékaře, že. A pokud je to chirurgický případ, tak je tady nasnadě řešení. Toto je hmotná věc, která souvisí spíše s tou medicínou než s jinými oblastmi, i když v historii biotroniky bylo zaznamenáno mnoho případů, kdy došlo k anatomicky patologickým změnám k lepšímu - a to výrazně, někdy. Vzpomínám například na úžasný případ, kdy od narození nerozvinutá ledvina, nefunkční se plně revitalizovala. A tak dál. Najdete to například někde na internetu, kde máme zprávy od těch lidí, kteří vlastně se s touto pomocí nějakým způsobem setkávali.
DOTAZ: Jak je nahlíženo v budoucím osudu desetiletého chlapce, kterému nerozuměli rodiče, učitelé ani spolužáci a on jednoho dne šel ke komínu, sundal batoh, vyzul boty, úhledně poskládal ponožky a svetr, vylezl na komín a skočil? ODPOVĚĎ TP: Ano, zvláště dětská duše je velmi zranitelná a často ta dospělá duše je okoralá a právě ztrácí tu lásku, tedy schopnost vnímat ty potřeby druhého - a naopak schopnost se vyjadřovat poněkud tedy razantně. Úroveň dnešní společnosti, aniž bych ji chtěl kritizovat, se stala společností boje. Když vidíme všechny ty seriály, jak ti hrdinové spolu bojují, jak si prosazují své osobní zájmy navzájem a tak dále. No, to je "hezké", jistě, je to společnost soutěže, jenomže soutěž nevychovává k vzájemnosti, k lásce, je to boj, ritualizované boj. No a tak ani ti spolužáci vlastně nepoznali velmi často ani skutečnou rodičovskou lásku a navíc ten kolektiv rovněž je veden k soutěživosti. Stačí jenom, aby učitel slabšího žáka, řekněmež, označil. No a už všichni vědí, to je ten... a tak dále a tak dále. Což má dalekosáhlé vlastně dopady na vztah v kolektivu. On by měl správně učit ty ostatní, aby chápali toho svého kolegu v tom, že to prostě teďka nemůže udělat, že na to nemá, že prostě v téhle chvíli prostě tohle nemůže - a brali ho takového, jaký je. Měli jsme tady rozdělení, viďte, na ty nadané děti, nenadané a tak dále. Já sám jsem chvíli chodil do školy pro velmi nadané děti. A vidíme také, jak jsou třeba děti s nižším IQ oddělovány v té společnosti. Někdy ano, někdy ne. Takže potom, když takový standardní produkt vzdělání v těch dobách, kdy jsou oddělováni, potká někoho, na něho kouká takhle... no tak samozřejmě nemá nástroje, jak s ním komunikovat - buď reaguje agresí nebo se snaží nevnímat, tedy nebere toho člověka. Ale teď k té vaší otázce. Bojíte se o jeho duši. Podívejte, to máte tak - těžko soudit, já jsem ten poslední, kdo by chtěl soudit, od toho je tady Bůh a vyšší nad námi. Mohlo se stát, že ten tlak na tu duši vytvoří zkratové jednání a to jednání vyústí v sebevraždu. To je jiný případ než u sebevraždy, která je dokonána vědomě a úmyslně - ale ten složený svetr s tím vůbec nemusí souviset, protože on může být právě důkazem toho zkratkovitého jednání. Ten člověk nemusí ani vědět, co dělá docela, on to ví tedy, samozřejmě, ale myslím si, že nevnímá v plnosti to, co se odehrává. Jindy jsou to sebevraždy ve snaze uniknout něčemu, co už není snesitelné. No, těžko říct. Když vidíme těžce trpícího člověka hmotně, tak se mu snažíme pomoci, že? V některých dobách to byla pomoc poměrně radikální, v jiných dobách je sofistikovaná. A tak dostanete opiáty či jiné léky nebo vás uvedou do umělého spánku - tím vám pomohou tuto bolest překlenout. Samozřejmě i za cenu, že tyto léčby heroické přinášejí i vedlejší účinky na zdraví pacienta. Když je to bolest psychická, ta není vidět, ale může být stejně silná. Nevidím tu rodinu, nevidím ty postoje těch spolužáků, všechno ostatní, učitelů - těžko tedy soudit. Nevidím ani duši toho chlapce, která mohla být velmi citlivá. A pak je tu druhý blok otázek a to je sám osud tohoto chlapce. Vždyť on se narodil do konkrétního osudu, který přinášel toto utrpení. A teď zase - může to být tak anebo tak, může to být důsledek osudové roviny - mohl sám toto vykonávat kdysi, v minulém životě. Může to být také důsledek zcela nezávislý na jeho osobnosti, stav, ve kterém prostě nelze hledat nějakou souvislost s něčím. A tak je potřeba se s tím smířit - dokonáno jest - myslet na něj s láskou a prosit. Prosit, aby byl v co nejlepším stavu na té druhé straně. Vzpomínáte na film "Náš domov"? Jak ten slovutný lékař s úžasnou praxí a prestiží je po smrti mezi sebevrahy a ptá se:"Proč?" Ale to je úplně jiný příběh. Čili modleme se za něj, ať dostává co nejvíce toho, co potřebuje, ať je schopen to přijmout, měnit se - je-li větší vina v jeho osobnosti - anebo ať je vyrovnáno to, co zažil, protože to zranění tam samozřejmě je.
DOTAZ: Měl jsem natáčení ve starém domě na náměstí jednoho historického českého města, na dvoře pracovali archeologové a říkám jim:"Ještě běžím rychle na půdu, než mi zmizí světlo". A oni na to:"Na půdě straší." A já říkám:" Normálka, ve všech starých domech straší." A pádím, abych stihl poslední světlo, které nezadržitelně mizelo. (TP: Ó, jak vám rozumím. Pro filmaře je to grál.) Postavím stativ a ve spěchu a ve stresu nastavuji foťák a najednou v periferním vidění zahlédnu postavu starého pána a vnímám jeho neslyšná slova, cítím jeho prosbu o pomoc. A já, nepozorný, zahleděný do své práce, jsem jej odmítl, řka: "Teď ne, nestíhám, spěchám, pardon" - a šteloval jsem dál techniku. Pak mi zableskla myšlenka:"Šmankote, vždyť to byl duch a měl bych se bát." A vzpomněl jsem si na horory, které jsem viděl v mládí.(I z tohoto důvodu již mnoho let nekoukám na horory.) Naštěstí tuto myšlenku jsem v mžiku zaplašil a chytal poslední paprsky vzácného světla. Jenže celá situace mne po zbytek dne pronásledovala. Připadal jsem si, jako bych na ulici odmítl pomoci dědovi přejít silnici nebo neviděl tonoucího. Měl jsem ze sebe špatný pocit. Ta bludná duše asi byla uvízlá mezi světy, snad bych jí mohl pomoci - či alespoň vlídná slova porozumění, vysvětlení - ale selhal jsem. A tak jsem se snažil později naladit na tu situaci a vyřknout prosbu pro tu duši, ať nalezne světlo a cestu. Nu, co s tím? Jak napravit takové chyby? Protože podobné se stávají i ve světě viditelném. Okamžik je pryč a necita se stydí a chtěl by najednou pomoci. ODPOVĚĎ TP:Ano, to je pravda, to se stává všem - některým víc, některé méně. Ten Osud, potměšilý Osud, nám někdy připravuje tyto zkoušky a vždycky jsou úplně perfektně připraveny. Jistě, že by bylo vhodné pomyslet na něj s láskou, prohodit dvě slova a pokračovat v práci, ale nestalo se. Takže teď je potřeba se k němu přiladit - vaše myšlenka s ním je - a pokusit se takto se za něj pomodlit a poslat mu tedy něco, co by ho mohlo posílit. No, ano, lidé často uvíznou po smrti ve svých místech. Někdy to bývá díky jejich vlastně - jak bych to řekl - navázání se k nějakému místu, osobě, situaci a tak dále, jindy je to z důvodu vykonaných činů, které se v tom místě udály a které znamenají, že tomu člověku je odepřena vlastně ta milost té další cesty a často určitou dobu trvá, než se opět ta cesta otevře. Můžeme s tím souviset tedy i my, jak píšete zcela správně.
DOTAZ: Dobrý den, mohu se Vás zeptat, co si myslíte o Brunu Gröningovi a Heilstrom, které se tam praktikuje? Je to bezpečné nebo doporučujete ho? Děkuji vám mockrát za vše. ODPOVĚĎ TP: Jelikož nejsem vlastně žákem Bruno Gröninga a je to jiný obor, byť duchovní, necítím se být docela připraven na to, abych vám někoho schvaloval nebo neschvaloval. Byl bych raději, kdybyste ty myšlenky nebo ty problémy pojmenovali, případně i s tím, jak se k té otázce staví sám Bruno či tato škola, a ptali se mě na toto vlastně spíš po té stránce faktické. Takže takto se vyjadřovat k někomu - no, já jsem s ním husy nepásl, takže bohužel.
DOTAZ: Máte otázku - Je tomu asi rok, co jsem začala cítit energie v prostoru. Nejdříve pouze v silových místech, později v místech slabších, nyní dokážu napojit se na mnohém místě. Projevuje se to mravenčením odshora dolů po páteři, končí to v rukou, nohou. Velmi často se stává, že je ta energie tak silná, že mně to úplně samo spustí slzy v očích. Přijde mi to divné, nerozumím tomu. Kdybych měla popsat svůj prožitek při slzení, bylo by to nejblíž k slzám z dojetí. Vždy nastane takové silné uvolnění - až k slzám. Je to takto v pořádku a možné, nebo si to špatně interpretuji? Tuto schopnost se snažím prohlubovat, připojovat se častěji, dodává mi to energii i povzbuzení. Zároveň cítím obrovskou pokoru k té pro mě nepojmenované síle. Překvapilo mě, že energii cítím ve vlnách, jakoby v pulzacích, že není neměnná. Cítím to "něco" správně? Jsou slzy v pořádku? Opravdu necítím v danou chvíli žádný smutek. Jak mohu na sobě a těchto připojeních dále pracovat? Neuvěřitelně se mi prohloubila intuice - třikrát už dokonce přesné vidění toho, co se odehrává i jinde - hlavně s blízkými lidmi nebo třeba ve strachu jsem věděla, kdo je za dveřmi a tak dál. Jak tyto schopnosti podpořit, prohlubovat a nepřijít o ně? Jak s nimi prosím nadále pracovat? Mnohokrát děkuji - nejen za tuto odpověď. ODPOVĚĎ TP: To, co popisujete, je realita. Velmi záleží na tom, abyste o to nepřišla, jak píšete. A o to se dá přijít velmi snadno. Může vás to vést k tomu, abyste zde spatřovala svůj osobní jakýkoliv přínos. Dokonce i to, že cítíte pocit uvolnění, se může stát závislostí. Čili je to zvláštní - ten stav registrovat a pokud... - to je na dlouhé povídání, já se musím hodně zamyslet, jak budu odpovídat. Nad námi všemi je mnoho vyšších sfér, vyšších bytostí, vědomí, na konci je Bůh. Je to velké mystérium, je to něco úžasného. Je to (Ježíš, já nenacházím slov) úctyhodné - to není to správné slovo, ohromující - jistě, majestátní - je to cesta od té naší lidské maličkosti tohoto života a tohoto vjemu ke všemu, co jest. Vy můžete schraňovat pivní kelímky nebo relikvie na nějakou akci nebo jinak, můžete něco sbírat, můžete sbírat peníze, láhve s vínem nebo s kořalkou. No dobře. A proti tomu stojí to VŠE - tedy vše, co existuje, včetně všech lahví s kořalkou a etiket a tak dále - něco, co nemá hranice, něco, co nelze lidsky popsat. Aby to bylo v pořádku, takový člověk se musí vzdělávat duchovně, musí také ale pracovat na svém životě. I když jasnovidnost a podobné stavy jsou - né méně vázány, ale ta podmínka zde je mnohem méně ostrá než u duchovních aktivních pracovníků - tam už žádné maso, žádné vraždění. Ale i duchovní člověk má mít snahu po svém prozření, má se tedy snažit, aby toto pochopil. Já vím, velcí jasnovidci historie přinášeli úžasné výsledky a přitom nějaké maso ne maso je vůbec nezajímalo. Mezi nás se rodí jedinci, kteří mají tuto schopnost. Je to nadání, které můžeme rozvíjet nebo ho necháme tak, jak je, nebo ho můžeme ubíjet. Skutečně duchovní společnost je něco, co se v dnešních duchovních publikacích a časopisech jen velmi těžko dozvíte. A tak ta podoba v podstatě toho, nač se ptáte, právě nyní, na začátku Vodnářského jara, bude velmi silně rozvíjena v dalších desetiletích a staletích. Jenomže to my už tady nebudeme. No, tak si třeba někdo vzpomene. Čili za prvé vzdělávání duchovní - filosofie, za druhé praktika - to znamená i vzdělávání jiné. Každý z těch oborů má jakoby svoji oblast - něco jiného je oblast citového vnímání, něco jiného je oblast silového projevu. A tak každá z těch oblastí má svá vlastní pravidla. Mezi lidmi buďte opatrná, protože jinakost, která se zdá býti v této jedné době nevinná, může býti hned zítra velmi nebezpečná. Podívejte se na to, jak se dnes lidé chovají v otázce koronaviru. Slyšel jsem dokonce názory, že neočkování umírají příliš pomalu, anebo dokonce hraniční názor - za který bychom dříve pravděpodobně byli soudně popotahování - že by poslali všechny neočkované...však víte kam, Němci to vyzkoušeli. Tady vidíte, jak může se zvrhnout lidské myšlení během chviličky. Stačí ho jen nasměřovat. A tak buďte opatrná. Zahrada - lilie, která je ve vás, je vaše, nikdo z nepovolaných ji neuvidí. Také proč? Ohromení z toho, co vás potkává, je přirozený důsledek začátku. Ale po ohromení musí nastat zpracování. Tedy hledejte dobrého duchovního mistra, učitele, který vás nepovede k magii ani k -ismům, ale který bude mít jedinou myšlenku - pomoci vám ve vaší cestě. A to ne kvůli vám, ale kvůli tomu, co vaše nadání může přinést ostatním. Já vím...Třeba včera jsem náhodou narazil v archivu na článek, který se týkal nějakého šumavského proroka. Týkal se ale i dnešních dnů, tedy Prahy, ale do té doby všechno, co napsal - a byl vlastně, 1808 tuším zemřel - bylo naprosto přesně. Jen jsme si to museli přeložit z té jeho řeči. Mluvil o tom, že na Šumavě bude zatopena řada vesnic, že v nich budou plout ryby, mluvil o tom, že Šumava bude protknuta železnými cestami a na nich budou jezdit železní psi, mluvil o tom, že když se to stane, tak že hned druhý den pojedou tím vlakem vojáci na frontu. Také se tak stalo. On v době, kdy ještě žádný vlak nebyl, neexistoval, naprosto přesně tyto věci popsal. A nejenom je - i mnohé ostatní - popsal první válku, popsal i druhou válku. Takže asi tím vykonal pro ty naše lidi určitou službu. Vy jste byli učeni materialisty, kteří se hlasitě vysmívali všemu, co jest duchovní, protože sami žádné duchovno neuznávali. A lidé, jako byl tento mládenec, dokázali ostatním, kteří uslyší, dát naději. Naději z reality, ne z nějakých naučených -ismů a opakování nesmyslů, ale z naprosto nepopiratelné reality. Takže intuice se prohlubuje, to je přirozené. Záleží také na vašem zrodu. Ten mi zde nepopisujete, což je škoda. Na druhou stranu ale tu nejsem proto, abych přednášel tyto vědy veřejně, protože by to vedlo k poměřování lidí a opět k souboji. Byly by to věty:"To já UŽ jsem v tom a v tom stupni, to JÁ... a tak dále a tak dále, což je egoismus, sprostý egoismus. v žádné skutečné duchovní skupině tyto věty nemohou a nesmí zaznít. Je to jako v té škole - když budete mít dítě s nízkým IQ, tak na ně spolužáci mají myslet s láskou a pomáhat mu, protože je to jejich část. Tak je to i v duchovní společnosti. Tyto stavy předhánění jsou znakem temnoty, čerta doslova - to vás démon ve vašem vědomí uchvátil. Takže opatrně, bez strachu, krok za krokem, je to vaše cesta a já vám přeji hodně úspěchů.
DOTAZ: Takže přání - adventní svátky, vánoční svátky a tak dále a 2022 jen to dobré. ODPOVĚĎ TP: No, i já vám přeji, samozřejmě - ještě je blízko od toho Silvestra - a budeme doufat, že i ten rok 2022 bude alespoň o kousíček lepší než ten minulý. No, uvidíme.
DOTAZ: Letos před Vánoci jsem zaznamenala poměrně masivní kampaň proti vypouštění kaprů zpět do rybníku. V jednom šiku postupují rybáři, veterináři, ekologičtí aktivisté i někteří vegetariáni. Operují přitom zákonem na ochranu zvířat, ve kterém se údajně praví, že je zakázáno vypouštění zvířete do volné přírody, pokud nejsou zajištěny podmínky pro jeho přežití. Nebo tak nějak. Dokládají to vědeckými důkazy o tom, že kapr nemůže po návratu do svého přirozeného prostředí přežít, protože za ty dva měsíce od výlovu přišel hladověním o veškeré tukové zásoby a nesnese už náhlé střídání teplot, kvality vody a tak dále. Vypuštění kapra je tedy již patrně minimálně přestupkem, ne-li trestným činem. Samotný akt vypouštění je pak odpůrci označován jako emocionální sobectví, to znamená, že to ti lidé dělají jen pro sebe a svůj dobrý pocit. Nevím, ale pokud bych měla být v té kádi já a čekala na veřejnou popravu ranou do hlavy, tak bych asi měla nějaké lidské zákony a vědecké důkazy někde u zadní ploutve (TP: Ano) a byla bych ráda za šanci, třeba z hlediska přežití mizivou, k návratu tam, kam patřím. Děkuji vám za komentář. ODPOVĚĎ TP: Podobá se to situaci, kdy armáda vstoupila do koncentračních táborů, našla tam velmi zbědované lidi, kteří byli v obrovské nevýživě - všichni ty snímky znáte - byly to vlastně chodící kostry. No, tak podle této logiky - protože tito lidé zpravidla umírali, a to ještě i po osvobození, prostě pro ně přišla ta pomoc pozdě - a tak podle této logiky by bylo lepší jim dát za ucho, co říkate? Souhlasím s vámi. Je otázkou, když odmyslíme tedy ty "důkazy", je otázkou odkud berou ti aktivisté to svaté přesvědčení, že ti, kteří vypouštějí toho kapra, to dělají kvůli sobě. To je pozoruhodné - oni vlastně predikují pro někoho jiného jeho domnělý názor a to jistě proto, že jak se říká:"Podle sebe soudím tebe." Jinými slovy: toho kapra bych mohl vypustit i proto, že cítím s ním - blízkost, lásku - a že tedy se domnívám, že ta jeho přirozená smrt v té vodě bude přece jenom lepší než to plavání v té vaně do toho okamžiku, kdy ho praštím paličkou po hlavě. No, kdo ví. Je to v podstatě tedy něco jako eutanazie. Proti eutanazii u lidí se stavíme v mnoha případech velmi silně. Co je to eutanazie? Je to zabití jedince, který nemá statistickou naději na další život a tedy trpí a eutanázie mu tedy toto utrpení zkrátí. Když se podíváme na tu rybu, no, tak ona vlastně celá ta kauza vypovídá o něčem jiném - vám se zdá, že je nemravné vypustit kapra, který je vyhladovělý, proč se vám ale nezdá býti nemravným tyto kapry vyhladovět? To znamená měsíce je držet ve stísněném prostoru bez možnosti se najíst. Ta zvířata trpí tedy samozřejmě, mimo jiné i proto, že byla převedena do jiného prostředí - souhlasím - ono měla určitou teplotu vody, pohybovala se v určitém stavu třeba hybernace či podobně - a my jsme z nějakých důvodů tato zvířata prostě takto uloupili. Vzpomínám ještě za svého mládí na ty sádky tady ve Vltavě a nevím, jestli jsou ještě dneska. Na co ale vzpomínám, jsou ty kádě, ta voda, která teče ulicí dolů z kopce, ty tupé údery, krev, která stéká mezi desítky a stovky dalších ryb -no, desítky asi - a toto těmto ochráncům tedy nevadí? Je to svět postavený na hlavu. Čili to zvíře je vyloveno pod velkým tlakem v síti a pak mláceno v těch všech možných skluzavkách, umístěno v nádobách, nepřirozeně, pak v nějakých sádkách, nepřirozeně, kde hladoví a trpí, aby skončilo na popravišti, kde tedy pozoruje, jak jsou postupně jeho bratři vylovování, uřežou jim tu hlavu nebo co a praští je do té hlavy, teče tam krev, která teče zpátky k těm ostatním rybám - tak tohle je v pořádku? Je to případ typického lidského myšlení v sobectví. Ti lidé prostě nevnímají ta zvířata jako sobě rovná. Teď přišla zpráva, myslím, že v Americe nebo kde, nerad bych se mýlil, že přišel zákon, že psi a kočky už nejsou věci, takže mají tedy nějakou subjektivitu. O tomtéž se jednalo u nás, svého času, protože zvláště jeden z ministrů zemědělství, myslím si to byl pan ministr Lux, velmi protestoval - ale nerad bych se mýlil - proti myšlence, že zvíře je věc. No, to bylo logické, protože když máte zvíře jako věc, tak s ní můžete nakládat jinak, než když je vnímáno jako myslící a cítící bytost.Takže když to shrnu, tak se mi zdá, že v té hrůze, která tady je, je to vypuštění pravděpodobně, z pohledu mého - já jsem svobodomyslný, nezlobte se - já bych si rád umřel přirozeně. No, ale - kdo ví. Já bych tedy rád viděl skutečné pro mě studie, které dokazují, že ta zvířata po těch tepelných šocích již nejsou schopna dál pracovat. Dobře, vaši myšlenku přijímám. Znamená to tedy, že bych považoval za nutné tyto kapry vykrmit a pak pustit, aby získali odolnost. To je to, co mi z toho vyplývá. Čili ne zdůvodnit, proč je zabít, ale zdůvodnit, jak to udělat dobře, aby ta zvířata opět měla šanci, když jiní lidé se domnívají, že je musí zabít. Já k nim nepatřím, já nevraždím, to je vše. To je má filosofie. Tak a poslední otázka dneska.
DOTAZ: Ptáte se, jak vyřešit konflikt mezi srdcem a mozkem (tedy mezi srdíčkem duchovním a tady tím). Co je intuice? Jde od srdce nebo od mozku? Či z podvědomí? Nebo od srdce i od mozku? ODPOVĚĎ TP: Intuice jako taková je stav, kdy na nějakou otázku nacházíme odpověď, často aniž bychom ji zkoumali. Nějaké takové známé případy intuice bych rád teď řekl, abych doplnil tu myšlenku. Vzpomeňte si třeba, když odplouvala ona velká slavná loď - byly na ní stovky, tisíce lidí a z těch tisíců lidí několik lidí mělo varování, a přestože už měli jízdenku třeba, tedy palubní lístek na ten Titanic, tak na tu loď nenastoupili. Mohli mít nějakou jaksi vědecky podloženou myšlenku nebo důvod, proč to neudělali? Asi dost těžko, viďte. Když přilétl tunguský meteorit a způsobil rozsáhlou katastrofu - sice v řídce obydlenému území - ti Evenkové byli varování svými šamany a před dopadem meteoritu téměř všichni odešli. Zachoval se i člověk, který to přežil. Ale nejenom ti lidé - i zvířata, která neměla šamany, se vydala na útěk. Tunguský meteorit splňoval svojí energií všechny příznaky atomového výbuchu velké síly, opravdu velké, extrémní síly. Ještě nevím za den nebo za dva se daly v Londýně číst noviny - obloha zářila. Takže intuice. Intuice jistě nepochází z rozumu - rozum může odhadovat, poměřovat, dělat logické závěry, ale to je vám v případě nástupu na Titanic úplně k ničemu. Všichni přece vědí, že je to nejmodernější, nejbezpečnější, nejrychlejší, nejúžasnější loď, na kterou můžete nastoupit. A že by se potopila při první plavbě, to vám rozum nebere, víte? Takže to je ten rozdíl mezi tou rozumovou částí a tou intuicí. Obojí má svůj smysl a cíl. Rozum nelze podceňovat, ale v současné době je ta citová část velmi podceňována, protože společnost se propadla do rozumářství, což je stejná úchylka jako úchylka opačná - přinesla své dramatické důsledky, stejně jako ve všech minulých kulturách a civilizacích. No, o čem to mluvím, budete vidět v následujících letech. Co se týče toho podvědomí, tam je to tak, že ve vaší hlubší struktuře vědomí jsou všechny zkušenosti, které jste žili ve všech životech - počínaje první bytostí nějakého elementára, přes všechny rostlinné, zvířecí až lidské zrody. Máte-li v pořádku svého člověka, vnímáte tichý hlas toho podvědomí - protože jste to často už zažili - vy jste v situaci a teď vám to jakoby říká:"Tohle nedělej, to nedopadne dobře." A vy buďto si to prosadíte, anebo to poslechnete a když to je skutečné podvědomí a ne jenom zase nějaká myšlenková konstrukce podvědomá, tak je-li to emoční, tak pak je to pravda a ono se to ukáže. Čili bez rozumu bychom se nedostali dál, ale rozum má svoje hranice - stejně jako emoční část. Každá ta část je k něčemu a teprve vyvážením těchto částí je rovnováha. A tu bych vám všem moc a moc přál. Takže s pomocí Boží dnešní přednáška jest dokončena a zanedlouho, za hodinu se můžeme setkat u našeho společného pravidelného duchovního obřadu. Děkuji vám za dotazy. Krásný večer. |
