Je mi velkou ctí a radostí vás dnes už po třiatřicáté přivítat zde, na posvátném Řípu. Je to místo, které všichni máme v srdci. Zažili jsme zde mnoho. Museli jsme se doslova prokopávat sněhem, pršelo na nás, a dnes je to poprvé, kdy vidíme na stromech listy, kvetou překrásné květiny, a to nám ukazuje, že je počátek transformace. 

Tento rok je věnován Josefu Zezulkovi – a to právem, protože všechno to, co žijete a budete žít, on popsal před mnoha lety, a to zcela přesně. Než začneme, tak si dovolím vám všem požehnat. Požehnat žezlem University Bytí. Dnes je to vzdělávací část Společenství Josefa Zezulky, tedy 38. náboženské duchovní společnosti registrované státem. Při vší pokoře a vědomí své malosti přijměte toto požehnání. 

Dnes se naplňuje 112. výročí od narození Zezulky. Jak už jsem říkal, třiatřicetkrát jsme zde stáli. Tradice, to je síla. V opakování je síla a tím, že tady stojíte, vytváříte taky i svou osobní tradici. 

Mám pro vás dobrou zprávu. Transformace započala. Dlouho, velmi dlouho nebylo povoleno člověku nalézt mír a klid.  Nadlouho zvítězila temnota bezmyšlenkovitého žaláře přejímání, ideologických manipulací zavádějící netušící stádo do propasti. Do propasti bojů, rozdělování a soutěživé nelásky, přinášející krutost ke všemu živému i neživému, která přetrvává v lidském rodu už po tisíciletí. Vždyť kolik lidí dnes vnímá v lásce život zvířete či rostliny jako svůj – svůj vlastní? Přijímání utrpení zvířete na jatkách se zrcadlí v jatkách válečných. Kalijuga končí, transformace od temnoty ke světlu je zde. 

Příchod Přinašeče Josefa Zezulky v roce 1912 završuje další etapu, na kterou lidstvo čeká tisíce let. Přinašeč přichází vždy před bod zlomu, aby jej mohl připravit. Je to nejvyšší forma lásky, která se k nám vrací z daleké budoucnosti již po celé věky. Poslední čtyři zrody nesly jméno Abrahám, Mojžíš, Ježíš a Zezulka. Přinašeč se vždy rodí s úkolem pomáhat lidstvu – pomáhat nalézt cestu v čase jejich změn a převratů. Dnes se nacházíme přesně uprostřed vývoje bytosti na této planetě.  

Svým zrodem jsme se stali účastníky unikátního historického okamžiku ve vývoji života na této planetě. Važte si možnosti napomáhat odchodu od temnoty ke světlu. Važte si možnosti stát zde, v generaci národa vyvoleného k tomuto úkolu. Temnota, pro své zachování, potřebuje vaši bolest a strach. Nemyslete, že je to jen ta, kterou můžete vidět.  Strach je její potravou. Proto se pokouší udržet co nejvíce současníků v nevědomosti zdánlivě vlastního názoru pomocí výsměchu a odsuzování. Vždyť stokrát opakovaná lež se často stává zdánlivou pravdou.

Cesta k nápravě nespočívá v opakování naučených frází či ideologií, to jsme již mnohokrát v historii vyzkoušeli. Nová doba, pod novým vlivem, přináší nové úkoly i řešení. To spočívá v pochopení jednoty celku jako sebe sama. Již nebude tím hlavním moje věda, moje církev, moje sekta, můj světonázor, ale rovnovážné respektování všeho a všech. 

Stále více lidí se nyní duchovně probouzí a stále méně jich podléhá manipulaci a strachu. Tento proces bude zákonitě nezadržitelně pokračovat. V okamžiku, kdy dostoupí určité úrovně, temnota opustí tuto planetu. Vše se opět postupně upraví do harmonie. Člověk – nejen člověku, ale všemu živému i neživému – bude opět pozornou milující bytostí, tvoříc tak kulturu nové doby, novou civilisaci. 

Jak vidíte, nejedná se tady tak docela jen o vaše osobní vnímání, osobní postup, to není to hlavní. Jste součástí celku a celek tvoříte. Váš život bude takový, jak celek dovolí. 

Tato vize se dnes může zdát neuvěřitelnou. Nesmíme však zapomínat na naši, zatím jen poměrnou, znalost vědy o životě. Vždyť často jsme jen třtinou ve větru nových celoplanetárních dějů, zatím neznaje vyšší principy reality. Budoucnost stojí na současnosti, ale není nikdy stejná. Dogmata středověku, stejně jako primitivní racionalismus, budou opuštěny díky stále hlubšímu poznání zákonů přírody, Boha. Vše se změní – věda, náboženství, filosofie i struktura společnosti. Nikoliv však nějakým revolučním dějem, ale stále vyšším stupněm moudrosti, plynoucím i z důsledků našich chyb, které budeme pociťovat v dalším období stále silněji. Nejedná se pouze o změnu klimatu, ale prakticky o každou oblast naší kultury. 

Brzo pochopíme, že mantra pokroku a modernosti bez moudrosti vede vždy do bažiny. Toto není o tom – vědu ne, jenom emocionální myšlení nebo jenom racionální atd., to je něco jiného. Dar vědy, dar poznání je posvátný. Potíž je v tom, kdo ji užívá a jak. Jestliže je užívána s vědomím velikosti toho, co je kolem nás, a pokory k tomu, pak je to prospěch. Jestliže ale je vykonáváno bezmyšlenkovitě proti samému druhu, pak se vše jen zhoršuje o to silněji. Čili moudrost je cíl – rovnováha. 

Skepse však není na místě. Nemusíte mít obavy, opravdu ne. Na konci tunelu září jasné světlo. Duchovní bytosti celého vesmíru nám pomáhají v tomto přechodu. Tam venku je láska a pomoc.  Jsme svobodné bytosti a na každém z nás záleží, jaký osud na nás čeká. Můžete žít osaměle, bez přátel, jen pro sebe. Můžete žít také s vědomím, že tam venku je ta milující bytostná velká...  

Hlavním smyslem života je být jeho kladnou složkou, neničit a pomáhat, můžete-li. Neodsuzovat, nezhoršovat. Vždyť každý z nás je vším. Z jednoty jsme vzešli – to byl počátek všeho: času, prostoru, vesmíru – a do jednoty se vracíme. Zde naplno pochopíme sebe jako vše. Zlo chce rozdělovat. Světlo spojuje. 

Tím, že dnes stojíte na posvátné hoře Řípu, vyjadřujete svou touhu po světle a sami jeho mohutný sloup tvoříte. Za více jak tři desítky let mnoho z vás nachází cestu filosofie Bytí. Přinášíte pomoc, často za cenu nemalých obětí, pro společnou věc. Nejen společnou věc university, tou společnou věcí je všelidská a všeživotní společná věc. Věřím, že nikoliv jen pro svůj osobní prospěch nebo potřebu.

Když jsem jako mladík poznal Josefa Zezulku, byl jsem sám. Doba duchovnosti nepřála, a tak tomu bylo po mnoho dalších let. Všude jen oficiální názor vědeckého materialismu, tak trochu ztracená varta. Dnes sám nejsem. Rozhlédněte se kolem sebe – stovky spolujdoucích mne provází. Zezulka vše věděl dopředu, jak jsem se přesvědčil mnohokrát. Ale poučením i pro vás je to, že mi nikdy věc dopředu neusnadnil a nechal mě pracovat a geniální komentář – i když neměl žádné informace, a přesto byl přesný – přišel až později. Bylo to čisté. Vždy čekal a čeká na naše rozhodnutí, přesně tak, jak to činí osud sám. I proto přichází zkoušky, které prověří naši pevnost, čistotu úmyslů. Někdy je to na reparát a někdy na postup do vyššího ročníku. Temnotu neporazíte bojem, nýbrž jen a jen vlastní duchovní změnou, změnou vašeho nitra, tedy duše. Je obrovským darem žít v blízkosti Přinašeče, který je nejlepším učitelem této osobní lidské duchovní cesty určené doslova každému. 

Není velkých ani malých. Naše cesta nespočívá v naučených návodech či zbožňování čehokoliv, ale v odložení a zpracování toho, co nás brzdí, v nalezení moudré lidskosti a vzájemnosti se vším, co jest. Čeká nás v Platónském roce jaro a léto, tedy to, co bývá označováno jako Zlatý věk. Vy a vaše děti jste generací, která začne naplňovat význam, ne v nějaké sektářské skupince oddělující se od celku, ale všelidské urozenosti ducha přijímající stav a názor každého s laskavým pochopením. Ve které jistě doufáme i my sami. 

Bratři a sestry, svět je úžasné místo. Dostal jsem zrodem za úkol přibližovat vám filosofii Bytí, filosofii Božího Přinašeče. V jeho díle, které máte k dispozici ve Společenství Josefa Zezulky v jeho vzdělávací sekci Duchovní university Bytí, naleznete vždy potřebnou podporu a pomoc, která přetrvá věky. K tomu nám dopomáhej Bůh.