Tak. Přeji vám krásný den a i dneska se pokusím reagovat na vaše podněty a vy sami si budete dělat vlastní názor, protože myslet podle někoho, to se nevyplácí, ale podněty - protože filosofie je o hledání podnětů - tak ty snad mohou být. DOTAZ a

ODPOVĚĎ

TP: Tak. První dotaz se týká velmi slavné osobnosti našich dějin a to je jistý pán, kterému se říká Buddha, tedy osvícený, a který podle těch historických pramenů prošel vývojem, který je možná i pochopitelný a je taky něčím - je taky něčím, co nám dává nějakou zprávu. Ve hmotné době se samozřejmě objevuje vše - jak vyhraněné názory těch, kteří mají jasno, tak i názory řekněmež těch, kteří mají až moc nejasno. A tak, jak se k tomu postavit? To, co nám říká, je, že každý člověk může, má-li to v osudu a má-li tu lásku k tomu, dojít do velmi hlubokých rozměrů toho posunu člověčího. Buddha, velmi VIP mladý muž, má všechno, nic mu neschází - a jednoho dne přeleze plot svého rodinného pozemku, no a vydá se na cestu. Má asi zřejmě jakési vnitřní puzení, ale v podstatě neví, kam jít, nemá učitele, je v podstatě zpočátku to cesta pokusu a omylu - až do toho probuzení. Velmi složitá situace. Nakonec skončí až na samé hranici. Musí tedy opustit všecko téměř, včetně svého života. A to ukazuje na obrovskou sílu toho odhodlání. No a když dojde až na tu mez, najednou se cosi stane. Ne, že by tak muselo být u každého. Jsou i příběhy, které jsou milostivější nebo hladší. A to tak i tak. Jsou lidé, kteří dostávají osudem možnost jít. Narodí se do blízkosti velmi duchovně inspirovaných lidí, kteří je můžou vést. A oni, a teď je ten problém, pokuď chtějí, protože i řekněmež ty nejlepší podmínky nejsou zárukou, že je každý využije. Vzpomeňte na zlatou mládež, která se narodí do velmi uspokojivých rodin s velkým zázemím, ale nakonec to využijí pouze pro to, co se dá nazvat - no, jak? - něčím nepěkným. Čili je to životní zklamání, kdy ty možnosti jsou zneužity doslova, kdy místo, aby byly využity, se stávají něčím jako poukázkou k ještě většímu poklesu, než kdyby nedělali nic. Takže je to důležité, že takový člověk zde byl. Jakoby se rozpomínal déle na to, co je a odkud přichází, a přesto se to podařilo. Takových lidí v dějinách je hodně a myslím si, že zvláště nyní, když přichází ten Vodnářský věk, kdy se neobyčejně rozšíří poznání - a to všemi směry, protože doposud to bylo velmi selektivně z toho pohledu posílené síly ega. To platí i pro naše zkoumání v nejrůznějších oborech, kde to je "já", "já", "já", všechno mně musí sloužit, já to změním, já to předělám, já to... No. Tak ten duchovní aspekt je vlastně obsahující celou řadu oborů, vědních oborů, které se nyní začnou rozvíjet. A nechci být špatný prorok. Počkejte si na to, protože mnozí z vás ještě počátky tohoto období zažijí, takže si počkejte na to. Ale už se to děje a to i zcela v rámci současných postupů. To, co objevuje v současnosti méně svázaná a rigidní a přesvědčená věda o nějakém způsobu řešení, je úžasné. Je to poznání z nejrůznějších oblastí biologie, ale i jiných oblastí. A samozřejmě, že v té hmotné době není prostor pro řekněmež pochopení určitých částí toho řádu, tedy přírodního zákona, který se zkoumá ve hmotě velmi, ale v tom druhém gardu už moc ne. Čili ty obory sem přijdou, budou vlastně postupně zjišťovány. Dneska mnohdy nemůžete něco zkoumat, protože byste se znemožnili. Ne proto, že by to nebylo nebo že by to vlastně bylo špatně nějak, ale prostě jenom proto, že vás komunita odsoudí proto, že se něčemu takovému věnujete a tím pádem vlastně ve svém prostředí můžete skončit. To se ale mění, poměrně rychle. Když se podíváte na stanoviska, která tady byla před těmi, já nevím, mých mladých let, tak to je něco úplně jiného než dnes. To kdyby to, co dneska je běžné, v té době zaznělo, no, tak to by bylo, to by dopadlo velmi špatně pro ty jaksi řečníky. Dnes je to součást vědeckého poznání. Takže i ten Buddha a jiní přinášejí vlastně zprávu z nějaké oblasti, kterou dokázali otevřít a která je tak jiná od světa rozumu, že jí rozumář těžko rozumí. Protože je to opačný pól, ale přitom jedné mince. Je tu poznání, které se týká racia, rozumu, je tu poznání, které se týká té emoční inteligence. Obojí je stejně důležité a má být vyváženo a pokud převáží jedna strana, logicky začíná likvidovat tu druhou. Podívejme se na středověk, kde jsme měli ty upalování a všechny ty další násilné činy ve jménu víry. No a podívejme se na novověk, kdy byla dělána zvěrstva ve jménu vědy. A také to bylo. Já přiblížím - třeba lobotomie nebo využívání jiných postupů, které se nakonec ukázaly jako vysoce destruktivní. Takže každá z těch dob má samozřejmě svoje. Buddha je krásný příklad toho, že to jde.

DOTAZ: Zaznamenal jsem v létě otřesnou zprávu, která prakticky bez ohlasu proběhla internetem. Je o tom, kam až může zajít lidská chamtivost a krutost. (No dobře, tak si to přečtem.) V jižní Itálii, místní mafie zakládá lesní požáry tak, že přivážou kočkám k ocasu hadry namočené k hořlavině a zapálí je. Vyděšené zvíře pak v panice utíká do hloubi lesa nebo těžko přístupného křovinatého terénu, čímž oheň bleskově rozšíří na více místech najednou. Cílem těchto řízených požárů je znehodnocení chráněných přírodních oblastí, lesů a pastvin. Podle italských vyšetřovatelů se mafie snaží touto cestou získat kontrolu nad územím, levně odkoupit znehodnocené pozemky pro realitní výstavbu nebo plochy využít pro komerční projekty, jako je stavba solárních a větrných parků. Nedávno, při poslechu vaší přednášky, kde jste mluvil o tom, jak přesně funguje karma, jsem si vzpomněl na tuto zprávu a přišel mi velmi silný vjem, že ty zneužité kočky nejsou zvířecí bytosti, ale vždy je to vtělená lidská bytost, která něco podobného udělala v předchozích zrodech a tak dále.

ODPOVĚĎ

TP: No, to je zase - to čeká na tu vědu o osudu, vědu o dění, vědu o příčinnosti a následnosti. Je to stejné jako akce, reakce nebo podobně. A ta v současnosti, vyjma Zezulky, není příliš rozvinuta. Samozřejmě to tak může být. Ano, jistě. A dalo by se říci, že každá ta doba nese nějakou pečeť a taky jakoby nějakou esenci dané epochy a samozřejmě, že na konci té epochy nutně, protože právě zažíváme konec té jedné epochy, nutně musí vlastně svým způsobem vykrystalizovat vše, co se odehrávalo v té minulosti, a že toho tedy bylo, přátelé, ty lidské dějiny jsou opravdu velmi pozoruhodné, no a svým způsobem tedy ta, řekněme síla ega, která zamezuje mnohým lidem, jinak hodnotným, vnímat potřebu nebo bolest druhých a podobně, ta je neobyčejně silná. Zastřela mysl vlastně celým generacím, koneckonců včetně i té naší. Těch hrůz, co bylo vytvořeno, nepředstavitelné množství. Nevím, zdali o tom vůbec mluvit. Ale je to léčba šokem. Co si myslet o speciálním kruhovém stolu, v kterém je uvězněna opice, které se trepanuje lebka a zaživa se jí mozek? Co si myslet o jiných podobných zvěrstvech? Koneckonců římský cirk je totéž co korida. Jen se tam změnili aktéři, už ne lidé proti lidem, ale lidé proti zvířatům. Co si myslet o jiných a jiných případech? A koneckonců, co si myslet i o nepromyšlení - protože to je svoboda každého. Nedávno mi někdo říkal, že 96% populace v naší zemi nevnímá vlastně potravu masitou jako něco, co by bylo zatíženo tou bolestí toho zvířete nebo nějak jinak. No, čili tak to asi je a chce to svůj čas. Jsou tu další, další, další zkušenosti, ale netřeba o nich mluvit. Je to jedna velká hrůza a jediný motiv je v tom, že nevnímáme vlastně ty druhé. Vnímáme svoje potřeby, svoje touhy, svoji snahu se obohatit nebo něco jiného. A na to zase reaguje zákon života, tedy dění. Nemůžete udělat něco, co se vlastně ztratí, co nikdo nevidí - zákon dění - stejně jako nemůžete zmizet jakoukoliv molekulu, atom a tak dále. Může projít, může shořet třeba kyslík s vodíkem a bude z toho voda a ta voda zase se změní jindy jinde do páry a podobně, ale pořád tu je. Nedá se zrušit. Stejně tak se nedá zrušit žádná karmická nebo jiná osudová dějová linka. To všechno trvá. Zdánlivě úspěchy, které přinášejí třeba značné obohacení na úkor druhých nebo něco takového, jsou velikými prohrami, protože pak se možná i vy v příštím životě budete dívat na ty nuzné životy vašich bližních, bude vám to nejedno, ale nebudete vědět, že je to následek. Na jednu stranu je to i dobře, abyste si neříkali, no tak to je fajn, to má za to. Takhle osud nefunguje. To byste si poškodili vlastní karmu, kdybyste jim přáli to, co je. Máte na ně myslet s láskou, máte se bránit, když je to třeba, ale na druhou stranu máte chápat a jaksi nezatěžovat, prosit třeba a tak dále. No, čili to jsou všechno velmi smutné věci. Jistě, je to znak doby, stigma doby. Válčíme už desítky, stovky, tisíce let, ničíme se, vraždíme, mučíme. A to je i příznak té doby, toho konce Platónského roku, který tady přináší, řekněmež zesílení těchto prvků, ta Platónská zima, protože když se to nepovede, tak místo nejlepší doby pro vnitřní vnory a meditace v tichosti se z toho stane tahle hrůza. No. Posledního Přinašeče jsme nezabili, ale dali jsme mu, co proto. Předchozího jsme zabili. No, tamtěm jsme taky neudělali dobře, jak nám praví Písmo. No tak uvidíme, jak to bude dál. Máme před sebou úžasné Platonské jaro. To znamená první jaksi malé kytičky se objevují a bude to pokračovat celých 12 000 let do vrcholu. Tam se bude lámat chleba. Jestli udržíme, půjdeme dál. A bude to již plynulejší vzestup - anebo to bude zase pád. Uvidíme. Tak.

DOTAZ: Nedávno jste zmínil v Thajsku různé náboženské sebepoškozování. (

TP: Nedávno? No to si tak docela nejsem vědom. To už je hodně dávno, co jsem mluvil o těchto věcech, ale dobře. Tak co se to vám uvízlo v hlavě?) Ale co třicetiletý japonský mnich vstoupil do chrámu do izolace na 12 let. Pravidla jsou velmi tvrdá. Zakladatel Sajčó zemřel v roce 822. Nyní je mnich 118. v řadě. Má před ním mnoho - 117 před ním nepřežilo. Je to řízené sebepoškozování nebo řízené setkání s duší těchto mnichů a konání na jiné úrovni? ODPOVĚĎ P: Takže ještě jednou - sebepoškozování. Třicetiletý japonský mnich vstoupil do chrámu, do izolace na 12 let. No, to je něco jiného. Jestli si propichujete těla a oudy tedy jehlicemi, nebo něco jiného, nebo se přibijete na kříž, tak to je přece naprosto jiná situace, než když odejdete do svého, do své tichosti. A v podstatě to neslouží jako vzor pro všechny ostatní, ale pro ty, kteří tou cestou jdou a mají to činit. No, tak bych to vnímal tyto hluboké dlouholeté meditace v odloučení jako přirozenou věc. Když můj přítel odcházel do Tibetu až tam úplně nahoru v té roušce a v těch dřevácích a jinak nahý, aby tam dlel při těch mínus 10, 20, 30 či kolika a to prakticky jen s minimem jídla, no tak samozřejmě, že z jistého pohledu, zvláště teda z pohledu současné vědy, je to jistá smrt, že? Kolikpak vydržíte při mínus 10 nebo 20 nazí minut, hodin či dnů? No. A zvláštní je, že tito lidé, tedy ten můj přítel, se vrátil. A šel tam na zkušenou. A proč? Protože v jistých vlastně stupních duchovních cest je výhodné se vzdát veškerých vlivů, které jsou kolem vás, a to i vlivů dobrých, nejenom těch špatných. Když jste tady ve městě, tak kolem vás jsou tisíce a tisíce nejrůznějších příběhů, vztahů. Tady se někdo hádá, tam se někdo zase nehádá a tak dále. A je z toho jakýsi permanentní šum. Když chcete jít do hloubky, k Bohu, tak potřebujete co největší klid. Ne, že by to nešlo bez toho, ale stojí to úsilí. A tak ti, kteří dozrají do tohoto stupně, odcházejí do hor a to ještě tam, kde už nejsou ani zvířata, pokud možno, a ani rostliny. To je důležité. Rostliny nejsou špatné, viďte, jsou nádherné, milujem je. A přesto je to vliv určitého stupně vývoje života, který je mnohonásobnější samozřejmě než ten váš, a tak je to vliv, který také v tom vysokém stupni je vlastně již na závadu. Takže jeskyně, bez života, vysoké hory, pouště - čili tam, kde již vlastně není vliv, tam ti lidé se pokoušejí svým vědomím objevovat to, co je za Alenčinými dveřmi. No a nic špatného na tom určitě nebude, naopak, je to práce jako každá jiná, která slouží vám všem a vlastně je také na cestě toho člověka. Proč ten mistr toho mistra ho posílá do toho Tibetu, aby tam šel na tu zkušenou, že tedy když postoupil - a on pracoval už od nějakých tří let, to je úžasné, viďte, tam, jaksi to u nás by asi nebylo možné, ale to už od velmi mala vlastně jsou ti lidé vedeni k té duchovní cestě, pokuď mají. A k tomu patří i ta důležitá podmínka. Vy taky musíte vědět, k čemu jste. Jestliže máte být skvělý obchodník, nebo něco jiného, tak by bylo asi velmi špatné z vás dělat mnicha, protože to není vaše parketa. Vy máte lidem splňovat to, že jim donesete zboží a že jim ho prodáte a tak dále. A to je váš životní úkol. A zase je někdo jiný, kdo má úplně jiný životní úkol. No a ty úkoly mají stejnou váhu, víte? No, takže nevím, proč zemřel ten mnich za 12 let. To je otázka. Co bylo příčinou té smrti? Jestli tam je patologie, tak to samozřejmě nelze obhajovat, protože smyslem duchovní cesty není ničit svá těla. Ale i to je zase na hluboký výklad. Jsou případy, kdy lidé odejdou a odejdou zcela bez příčiny a zcela dobrovolně. Když vzpomínám na jednoho z vlastně významných indických guru, kterého jsem potkal pod - ne Arunachalou, ne ne, už taky mi to vypadává - no, to je výstup, který máte na jeden den, pokuď možno, abyste se ještě za světla dostali, protože jsou tam divoké šelmy, a na vrcholu je chrám a tak dále. A tento muž postavil obrovské centrum. Je tam hodně taky zápaďáků, tak je to takové malinko... Já jsem tam proto taky nechtěl ani tedy se ubytovávat a je to tady hodně, hodně takto otevřené, ale to asi nemůžu soudit já, já tomu nerozumím. Ale tak ta jeho manželka mu jednoho dne řekla, že tedy přišel čas. No tak přišel. Usedla do meditace a odešla. No. I to je jedna z podob života. Jenom jí nerozumíme, protože jsme Evropané. My nerozumíme v těchto oblastech skoro ničemu. Naše duchovní směry a naše duchovní poznání zde je mnohonásobně více omezeno než třeba v té nejduchovnější zemi, a i tam je velmi omezeno. To zase záleží na tom, kde se pohybujete - a je to velmi různé. Čili nemyslete si, že ta Indie je vlastně snůška všech nejvyspělejších bytostí. V žádném případě. Ty nejvyspělejší nepotkáte tak moc na ulici. A tak dále. Jsou to normální lidé ve svém stupni, i když mají mnohem hlubší vztah k Bohu, než třeba průměrný Evropan. Pak je tam ale to vysoké procento těch, kteří se nacházejí v té rozvinutější formě, formě vědomí. No, takže neobhajoval bych negaci. Nevím, oč se jedná, čili těžko se k tomu vyjádřit, ale pokud bych se měl obecně vyjádřit ke stavu, kdy člověk odchází mimo civilizaci, odchází jinam, tak je to přirozený vlastně díl každé duchovní cesty. I vy jednou, možná v příštích životech, budete takto konat a nebude na tom nic zvláštního. Teď je to ve fázi dohadů spíš. Až dostoupíte do tohoto stupně, nebudou to dohady, ale bude to stav. Už vám možná nějaký bratr, vyspělý bratr bude moci pomoci, ale vy sami také budete na té cestě mnohem více cítit tu potřebu než dnes. To neznamená, že budete sami sobě učitelem. To je velmi zhoubná myšlenka, která vychází z ega. Jak by vás mohl vést jaksi ten, kterým jste vy, když vy chcete jít k těm, kteří jsou výš než vy? Je to jasné?

DOTAZ: Velmi si vážím přetisku Řípu v posledním univerzitním časopise. Svého času jsem ho nahrával a zapisoval, ale zde mám text doslovný. Jde o jeden z nejlepších dokumentů DUB.

ODPOVĚĎ

TP: No, děkuju za pochvalu. Já už nevím, co tam je, takže vám můžu a nemusím věřit. Přečtěte si to sami a zhodnoťte to podle svého, no. Říp bude, Říp se blíží, přátelé. A co je ještě horší, blíží se kongres. A to je ještě daleko větší problém, pracovní i jiný. No, tak musíme doufat, že to bude nakonec zvládnuto. Je to naprosto zásadní. Zdaleka nejde jen o oblast vlastně nějakého oboru. Je to strašně široké, protože to v podstatě má ambice v celosvětovém měřítku svým způsobem jakoby umožňovat širší pohled v tom našem lidském myšlení. Tak.

DOTAZ: Až 4 miliardy mrtvých? Tomáš Heisler. (

TP: Už jsem si řek, že Pfeiffer.) Tomáš Hei...ano, Heisler přinesl na facebooku příspěvek o tom, že jak si britští pojišťováci nechali zpracovat zprávu o vlivu změny klimatu na byznys. To hlavní, co z ní vyplývá, že do roku 2050 se oteplí minimálně o 2 stupně Celsia, což si vyžádá zhruba 2 miliardy mrtvých. Dlouho, daleko spíš, ale spíš se ale oteplí až o 3 stupně Celsia, což bude znamenat 4 miliardy mrtvých. (

TP: No, máme hezké zprávy.) Každý druhý obyvatel planety tedy zemře. Pojišťovat ...ODPOVĚĎ P: A já už to nebudu číst dál. Podívejte se, to máte tak. Člověk je zvláštní tvor. To, co mu dělá největší potíže, je logika a pravda. A tak prvních 100, 150 let se ujišťoval o tom, jak je Homo sapiens. Pak rozvinul nástroje ovlivňování světa, ale nerozvinul nástroje své inteligence a moudrosti. Co bude, přátelé, to bude. Lidé se taky rádi bojí, a tak ty katastrofické představy tady byly, jsou a budou. Ostatně už od středověku všichni čekají průšvih. Ale ještě k němu nebyl úplný důvod. Teď už ten průšvih vidíte. No. Tedy nevidíte. Ještě zdaleka nechápete vy ani věda, co se kolem vás děje. Když jsem byl učen před desítkami let Zezulkou, a před ním ještě moji předchůdci, v roce, já nevím 1950, 1960, 1970 - a Zezulka popisoval ty děje, které přijdou a které přicházejí, bylo to neuvěřitelné. Příroda byla docela krásná. Měli jsme relativně stabilní podmínky a přes všechny potíže nebylo důvodu se domnívat, že tady přijdou ty apokalyptické vize. Dnes jsme na tom "dobře", protože my nemáme přírodní katastrofu, my máme "změnu klimatu". Rozumíte? No. A člověk rád slyší eufemismy, tedy slova, která dokonce by postihoval, kdybyste věci nazývali pravými jmény, tak vás - ne, že bude měnit důvody, proč to je - ale bude postihovat ty, kteří to vysloví. To je typicky lidské. Protože co nevidím, to není, nebo co není napsáno, neexistuje. Doufejme, že to nebude až tak, ale vy máte - tedy to je pro vás chabá úleva - vy máte štěstí, protože žijete v místě, které těmi změnami bude postiženo poměrně, poměrně zčásti. Dokonce velmi, velmi dobré místo to je. Což ovšem není dobrá zpráva pro všechny lidi. Mnohokrát jsem vám v přednáškách říkal, co nás čeká. Tající, stále rychleji tající ledovce naředí mořskou vodu, změní mořské proudy. Ledovcové řeky, které zásobují Indii, Čínu a další, ztratí plynulost, protože tady nebude to vlastně koncentrování ledu a sněhu, které potom dál se rozpouští. Miliony lidí budou mít obrovské problémy, až miliardy, se zajištěním základních životních potřeb. Změna, která tady přichází také v oblasti agronomie nebo agrotechniky a dalších a dalších. Ale to není všechno. Na konci té technické éry ten člověk - nebo ještě jinak - když kdosi sledoval, jak to bylo, když nějaká éra končila, tak to byly vlastně docela podobné děje. Ať už to bylo za Mayů nebo jakých těch, byla to koncentrace, řekněmež úředního šimla, byla to koncentrace jiných věcí. A ten člověk tenkrát konstatoval před desítkami let už, že splňujeme všechny podmínky pro stejný děj. No, je to pravda. Takže vlastně je to dobré. Stojíte před vlastně nástupem další civilizační éry, která musí stát na vlastně těch předchozích dobách, kdy se lidé poučí a půjdou zase dál a jinak. Ano, je pravdou, že ty stupně, které jsou zde zmíněny - když tady přišly první prognózy, vědecké prognózy, tak to byl absolutní nesmysl. Mluvilo se o půl stupni, pak o stupni a kdyby nedej bože o stupeň a půl nebo dva, tak to už je hrozné. Ovšem ty mechanismy jsou naprosto logické a zákonité. Nemusíte dokonce ani být klimatolog, nemusíte být meteorolog, nemusíte být jiný člověk. Stačí jen myslet a dívat se kolem sebe. Všechno, co potřebujete k zhodnocení, máte už tady a teď. Ty procesy jsou jednoduché a čitelné jako sklenka vody. Nic složitého na tom není. Je to normální přírodní zákon. Jedna a jedna jsou dvě a ne čtyři nebo mínus 5. Takže ty už 70, 80. léta ukazovala, že ten vývoj není úplně stabilní, ale ještě pořád jste neviděli významné výkyvy. Přišel jeden přívalový déšť za dva roky, za pět let, tak to někde spláchlo nějaké pole a to bylo vše. Pak se to začalo ale množit a ta nestabilita byla stále jasnější. Pak klimatologové konečně v Londýně odsouhlasili to, že to, co doposud bylo úzusem - že tedy my jsme přece měli už ten teplý rok v roce 1520, tenkrát bylo o půl stupně víc, nic se neděje, je to všechno v pořádku - ale oni konečně pochopili, že je to o trendu, čili je to o četnosti těch výchylek, které k něčemu vedou. Když máte něčeho dosáhnout, tak to se neděje takhle. Většinou v té přírodě to vypadá prostě nějakými poklesy a vzestupy, ale pořád ten trend je v tom sledovatelný. No. Takže ano, samozřejmě, že tu bylo už sucho třeba v České republice, viďte? Bylo. Ano, jistě. Samozřejmě, že tu bylo taky období teplejší a chladnější. Ano, bylo. Dneska, v čase družic a komplexního systému sledování tedy klimatu, můžeme ale už vidět ty celkové trendy. A ty jsou jasné. Čili ano. Ten proces není v podstatě s touto filosofií lidského rodu zabrzditelný. Stále více lidí, přemnožování, obrovské přemnožování jednoho druhu na úkor všeho kolem sebe, ale i na úkor sebe sama. Planeta nemůže tady existovat s 8 miliardami nebo s 10 miliardami lidí. To je vyloučeno. A tak ten systém v té autoregulativní podobě může například vytvářet stavy, kdy ta voda někde nebude, kdy bude někde horko nebo naopak zima. A do toho ještě ty výkyvy, které zdaleka nejdou takhle. To je lidský výmysl. Příroda a svět nefunguje podle pravítka. To je vždycky tak, že to někdy máte tak a pak to zase vylítne a zase takhle a pak je tu nějaká ta obálka. No, takže to žijete teď. Ty producenti stále mocněji, mocněji vlastně produkují to, co působí třeba na to klima, mimo jiné. Ale nejsou to jenom lidé, pozor, to není jenom lidská záležitost, v tom je ten průšvih, protože mimo to jsou zde další faktory, které se sčítají, superponují na sebe, a tak dochází vlastně k daleko rychlejšímu posunu, který by normálně šel nějak takhle. A tady by bylo to období toho Platónského začátku, konce roku, kdy jednou za 12 000 let jsou ty výrazné střety těch silových komplexů. Jenomže bohužel tady se načítá i ta lidská činnost významně. No, tak to se všecko bude muset zpracovat. Za chvilku vám zakážou topit, zakážou vám kde co. Potíž je v tom, že to nepomůže, je to nesmyslné, protože vy se musíte ukáznit, a to nejlépe dobrovolně, ale zároveň musíte dobrovolně snížit množství lidí na Zemi. Jak už mnohokrát říkám, každý člověk, ať chce nebo ne, potřebuje balík energie, potřebuje balík odpadů, potřebuje své jídlo, má svoje potřeby, aby mohl žít. Jako každý tvor. Každý další člověk vyčerpává to nic, co už nemáme. A tak si tady budeme krásně teda šetřit ty odpady, budeme se chovat eko-logicky a budeme se vesele množit dál. No, to je logika velmi neinteligentního tvora. Jediná cesta vpřed je tedy dobrovolně snížit počet lidí dobrovolnou regulací porodnosti. Čili lidé by se měli snažit mít pokud možno - pokud možno - dobrovolně jedno dítě, protože by pochopili, že to, co je čeká v opačném případě, je obrovský průšvih. Když se podívám na Indii, tedy 500 milionů za pár let nárůstu a všichni jsou mladí, rozumíte, to je exponenciální, to není plynulý vývoj demografický, protože když máte 500 milionů přírůstků za pár let, tak těch 500 milionů za pár let bude mít děti a ty děti budou mít za pár let zase děti. No a tak dále. Podívejme se na jiné části světa. Je to podobné. Stoupají nároky. To, co jsme potřebovali my za mého mládí, no to je jedna tisícina toho, co spotřebováváme dnes. Protože jsme neměli, že? byli jsme chudí, byl to vlastně úplně jiný životní styl. Dnes je to jinak. Takže i to přispívá. To je ta část. Jenomže ta část nemůže vyrovnat ten demografický nárůst. To může pouze tu křivku zploštit, ale nemůže ji uvést do opačného gardu. To nejde. Takže tak. Nebojte se, bude jen to, co má být. A nemusíte mít strach, protože jestli máte nebo nemáte strach, je úplně jedno. No.

DOTAZ: Rozdíl mezi psychotronikou a biotronikou?

ODPOVĚĎ

TP: No, termín psychotronika, pokuď sahá moje paměť, souvisí také s jistým mužem, který se zabýval výzkumem. On byl zaměřen spíše na ty vojenské, policejní a jiné oblasti a byl to pan doktor ... poraďte mi - Kahuda ne. Ten byl zase na tu svoji teorii mentionu a - Rejdák to byl, ten druhý. Čili byly tu vlastně dvě výzkumné laboratoře, které se tomu věnovaly. A ta psychotronika je spíše podle toho slovního základu věnována silám ducha, duševním silám. A bio-tronika je věnována spíše bio-logickým silám, čili silám, které jsou vázány na živý objekt. Samozřejmě i psycho-tronika je vázána na živý objekt, když to trochu zjednodušíme, protože v jiném pohledu lze říci, že vše, co existuje, je vědomí, že není nic, co by nebylo vědomé, ale to je zase jiný pohled. Dokonce někteří vědci se domnívají, že naše Matička, planeta Země, je vlastně živá bytost. No, ale to už ponechám na vašem jaksi posouzení. Stejně, jako pozorujete neživé síly u anorganické hmoty, a ty pozorujete velmi dobře a úspěšně, tak logicky musí mít svůj protipól. I v protipólu máte organickou - anorganickou chemii, že jo, je to tak? Rozlišili jste tyto dva obory, čili bylo to pro vás důležité. A přitom se jedná stále o tytéž atomy, které nacházíte, ale rozdíl je ve složitosti jejich vlastně použití. Biologická hmota je násobně složitá ve své struktuře oproti třeba tomu uhlí kamennému nebo vůči žule nebo něčemu jinému. Tam je to poměrně jednoduché. Ale u té biologické hmoty je to zase tentýž atom, to zdůrazňuji, jsou to tytéž atomy, a přesto je tady jiný projev, daleko složitější a stejně analogicky jsou tedy daleko složitější i síly, které provázejí tuto hmotu. Znovu připomínám - cítili jste potřebu rozlišit organickou a organickou chemii. Proč tedy nerozlišujete organické a anorganické síly? Je to pozoruhodné. Dle mého názoru to opět ukazuje na určitý velký nedostatek kritického lidského myšlení. No, pokud se týká tedy těchto sil, tak ty zažíváte všichni zcela běžně, což je další jaksi poměrně vtipný, vtipná věc, protože s nimi pracujete, není možno jediného kousku života, abyste tyto síly neměli, ale přitom je mnozí popíráte, že nejsou. Takže to je na tomto vtipné. Bez organických sil zemřete. Zemřete například, když se budete vyčerpávat nejenom hmotně, budete mít dostatek živin a budete mít jaksi tekutiny a všechno ostatní, a přesto zemřete, když nebudete spát například a vyčerpáte svoji myslící část nebo když vyčerpáte svoji silovou část. Můžete mít taky nemoc spojenou se silou. To bude vlastně stav, kdy budete trvale své síly ztrácet. A bude to vlastně nezávislé na vaší vůli a má to často co dělat s cviky v minulých životech, kdy jste tu sílu vydávali, ale neměli jste ten velký přítok, takže vlastně potom cokoliv získáváte, ať už z potravy, z vnějšku, z dechu, dech a tak dále, tak velmi rychle ztrácíte. Čili astenik, astenie se tomu říká, čili chronická astenie. No. Takže to je třeba případ, kdy ty síly se velmi podílí, vedle celé řady dalších nemocí. A také v té praxi klinické vidíme, jak vlastně stoupá úspěšnost třeba klasické medicíny, evidence based medicine, jak stoupá tam, kde působí příčinně na tu nemoc, a zase na druhou stranu, jak jsou veliké potíže, kdy se ovlivňují pouze následky, ale příčina není zasažena, té nemoci. No, čili není to základní léčba, je to paliativní léčba, tedy pouze ulevující. Takže čili biotronika je obor, který se stará o biologické síly v našich tělech a snaží se s nimi pracovat tak, aby ten stav byl opět více rovnovážný.

DOTAZ: Zajímalo by mě, jestli existovala podzemní říše Agartha a co o ní víme? Byla jsem na Slovensku, dostala se ke mně měděná mince, na které je vyrytý její název.

ODPOVĚĎ

TP: No tak to sice jo, moc velký důkaz Agarthy to není. Vyrazit si minci můžete jakou chcete, ale jinak - vaše otázka se vlastně týká reality, protože v podstatě to, co vnímáte jako realitu, tedy to, co jste schopni zachytit z myšlenky vaší existence, osudu, prostoru, všeho, co vás obklopuje a co je myšlenkové - protože když se vám bude zdát sen, který bude dokonalý, tak nebudete schopni pochopit, že jste ve snu. Budete tam mít všechny atributy bdělého stavu, tedy budete chutnat, cítit a tak dále, a pak se probudíte a pak pochopíte, že jste spali - čili jediný způsob, jak to poznáte, je, že se probudíte. To je pozoruhodné. A tak je to i s tou realitou v širším smyslu. Vaše vědomí je teď plně zapojeno na vnímání této reality. Posloucháte mě, došli jste sem do tohoto sálu, přijeli jste někteří něčím nebo jste dokonce jen přišli a po skončení půjdete domů a budete dál žít svůj život a bude to naprosto normální a správné. A přesto to je jen část té reality. Dokonce ta daleko nejmenší. Čili vše to, co vnímáte v tomto stupni, ve svém stupni vývoje bytostném, tedy homo, tohoto druhu, je jen nepatrnou částí té skutečné, velké reality. Agartha, to je často spojováno také s Kailášem, viďte, Kailásem, tedy s horou, která má velmi, velmi velkou pověst duchovní. A přesto, abyste našli to, co hledáte, nestačí ji jenom obejít. To by nestačilo. Anebo i stačilo. Každý si odnese svoji zkušenost. Někdo duchovní, někdo nemůže dýchat, někdo... a tak dále. Přesto, pokud chcete vstoupit za hranice, musíte se připravit. Anebo jste připraveni a někdo další vám ten vstup umožní. Život nemá jen tu formu, kterou vidíte. Už teď se ví, že může být nezávislý na kyslíku, na světle - a bude to pořád život. Můžete vstoupit do oblastí, které jsou hmotné jinak, nebo nehmotné, a přesto to bude naprostá realita. Já osobně bych tady použil pokoru. Mám-li vstoupit, vstoupím. Nemám-li, nevstoupím. Ať rozhodnou ti, kteří jsou moudřejší a řídí osud. Na svých cestách jsem navštívil Malý Kailáš. Velký mi byl odepřen pro nemoc. Bylo to už připraveno všechno. Jen koupit letenky. Lékaři na Kailáši, přátelé, všechno. Domluvená střední cesta, což je zázrak. Protože aby vás pustili na střední cestu, protože vy obcházíte ten Kailáš, ale existuje druhá cesta, která vede do středu. A podle názoru některých je i poměrně nebezpečná, protože ti, kteří nejsou připraveni, mohou také zažít poměrně nepříznivé stavy. Aspoň se to traduje. I když, kdo ví? Posuny času, prý nejeden odešel. No, kdo ví. Hora Kailáš patří k nejvýznamnějším centrům této planety, ale je to jako centrum. Vy máte svoje srdce a máte centrum jater a centrum ledvin a močové ústrojí a nohou a všeho ostatního, mozku. A tak celá ta planeta je vlastně provázána těmi vztahy, které vycházejí z podstaty existence planetární. Kailáš je velmi významné centrum. Ale máte tady i ten Říp. To je také velmi významné centrum planetární. Nejvýznamnější evropské centrum. No, pak máte třeba zase britské centra, pak to jde přes Alpy a tak dále, pak na východ, koneckonců i na atlantské pobřeží. Takže žádné z těch center není důležitější. Vy nemůžete žít bez srdce, nemůžete žít bez mozku nebo bez dalších center. Byla by nefunkční. Čili pro celkový život vaší bytosti jsou důležitá všechna. i Když si můžete představit, že ten mozek je větší, nebo to srdíčko, nebo co dalšího. Nemusíte mít strach na svých duchovních cestách. Je o vás dobře postaráno. Půjdete tak, jak budete umět, jak budete moci, jak vám bude dáno. Je to dlouhá cesta, která vychází z vašich minulých životů i to, co činíte dnes, kam se směřujete. Patří sem duchovní bloudění i nacházení, patří sem všechno. Patří sem i odmítání duchovnosti. To všechno je součást té cesty. A v případě toho ustálení už budete méně jaksi v tom stresu, že vám něco unikne nebo že... ale také budete schopni více to, co stojí u vašich nohou, rozpoznat. To je další nebezpečí. Vy jdete po duchovní cestě a vlastně projdete kolem. Kolikpak lidí prošlo kolem Zezulky. Takový starý pán, v klobouku většinou, a takovej docela nenápadnej, běžnej. Asi byste si ho ani pořádně nevšimli, kdybyste neměli. A nebylo tam nic z toho, že tedy manifestovat - to JÁ jsem ten velký duchovní a teďka na to okolí - to vůbec ne. Protože ta síla je uvnitř, ta není na venku. No, takže třeba se vám někdy podaří se tam dostat, teď je to snadnější o něco, než bývalo, kdo ví. Pak mi dáte zprávu, jestli jste navštívila Agarthu. Ale abych se přiznal, moc tomu nedávám naděje. Těch povolaných je hodně a vyvolených...

DOTAZ: Je etikoterapie medicína budoucnosti?

ODPOVĚĎ

TP: Ne jako jediná, ale je to vlastně přirozený posun v vnímání člověka, který upravuje, řekněmež poměry v jeho životě. Vždyť jsme si říkali mnohokrát, že duchovní cesta není o tom, jak se naučíte nazpaměť úžasné posvátné texty, včetně zvukových, ale je to o tom, že jste dokázali se změnit - a to ještě určitým způsobem. Svým způsobem je tu i to, že nejde jen o vás, samozřejmě i o vás jde, ale zejména jde o celek. Čím víc jste postoupili, tím víc vnímáte svůj závazek bratrství se vším. Tím víc budete inklinovat k vegetariánství. Tím víc budete inklinovat k nejrůznějším jiným myšlenkám a stavům. Tím víc budete vnímat to, co je kolem vás - a taky na to reagovat.

DOTAZ: Ráda bych se zeptala, když nad něčím přemýšlím nebo řeším něco a najednou přijde takzvaný tichý hlas, myšlenka, kde dostanu pomoc nebo řešení, je to moje podvědomí nebo to mohou být moji ochránci? Obé. Někdy to těžko rozlišíte, protože jaksi podvědomí k vám nekřičí. To je velmi tiché. A vlastně je to jako jádro, které se rozvine. Ale vy nevíte, odkud to jádro přichází. Může přijít to vnuknutí třeba i od někoho, kdo stojí mimo vás, nebo také může být zcela neřízené. Bude to obecná myšlenková vlastně rovina, která prochází v té době světem nebo vaším okolím. A tak z toho pohledu je nejdůležitější, jestli ta jaksi myšlenka nebo ta intuice je správná. Což nakonec zjistíte. Vždycky. Toto se děje například i při nejrůznějších jiných případech, v meditacích, ve spánku, v zamyšlení, v zastavení se, viďte. Vzpomínáte na Celestínské proroctví, jak tam vlastně byli v té zahradě a jak prostě najednou došlo k nějaké změně v jejich osobním vnímání nebo jak byl na tom, na té skále nahoře, když tam ty vojáci kolem ho hledali a on začal vnímat jinak, což bylo symbolicky ukázáno, začal vnímat jinak ten svět a to rostlinstvo a prostě to všecko, co je kolem něj tedy - byl to duchovní zážitek.

DOTAZ: Čím to je, že někteří lidé, kteří zůstali po havárii v Černobylu ve svém domově, protože ho nechtěli opustit, se často dožili vysokého věku a kdy se jich někdo ptal, jestli se nebojí té radiace, co tam je, tak na to odpovídali, že tam žádná radiace není. (

TP: No, dobře.) Je to tím, že mají takto nastavené myšlení a jejich láska k tomu rodnému místu a snad i velká důvěra v to, co nás přesahuje, je mnohem víc než strach z nějaké možné radiace? Je to až někdy pohádkově zázračné na tom světě. Lidé, kteří se nebojí a celým svým srdcem věří své intuici, tak jsou chráněni? Přeji vám hezké prázdniny a odpočinek. (

TP: Tak to už je starší dotaz.) V blízkosti čisté přírody.

ODPOVĚĎ

TP: No kéž by, ale trochu jsem byl. No, zas - vrátím se k tomu. Vy jste součástí nějakého, nějaké úrovně stupně poznání určité kultury. To vám říká, co je možné, co není možné. A i když se objeví to, co z jejího pohledu není možné, tak to velmi často spíše neguje, aby se nedostávala do nepříjemných situací, kdy vlastně to, co je hlásáno, se najednou ne vždy plně osvědčí, nebo je to všechno úplně jinak. No ano, toto je možné, pročpak ne? A pokud je ta tradice správná, tak i při výbuchu - atomové bombě v Hirošimě - určitá skupina lidí přežila. No, je-li to pravda? Rád bych to sám věděl, ale možné by to bylo. Když tedy se podíváme na zkušenosti z těžkých situací, které se nedají přežít, tak takových je mnoho. A až bude jednou věda skutečnou vědou, tak začne tyto příběhy sbírat, začne je verifikovat, to znamená jaksi dokazovat, že jsou. A pak je už jenom další krok, nelehký, k tomu pochopit, jak to, že jsou a jak to, že se to stalo. Od toho jen kousek pochopení skutečné podstaty reality. Což ovšem myšlenková věda sama o sobě nemůže dokázat, protože ona se zabývá vlastně rozřezáváním té hmotné části, ale syntéza a pokročení v tom druhém směru je nemožná bez spolupráce. Můj přítel, který pracoval jako vodák, se jednou v potrubí dostal do situace, kdy někdo pustil páru - a přežil to. Je to nepředstavitelné. Takových případů najdete v historii jistě více. Část z nich budou jistě fejky, proč ne, ale nám jde o ty, které se skutečně staly. Čili nic na světě není definitivní, cokoliv se může stát. Stejně jako Ježíš vrátil třeba slepému zrak a oživil mrtvého, tak stejně tak je možné kdykoliv cokoliv. Je-li to ale standardní, to je jiná věc. Protože my máme nějaký souhrn dějů, které ostatně nejsou vůbec složité přátelé - když vezmete souhrn dějů, které se mohou stát a které se dějí, tak ve své podstatě to zas tak až moc složité není. A v tomto souhrnu dějů se vyskytují jakoby ty "poruchy" v uvozovkách, ale můžou se vyskytnout jen tam, kde k tomu je svolení toho osudu. Ne každý může být zachráněn. Ne každý může prožít to či ono prostě proto, že by to bylo zlo. Člověk, jak je sebestředný, tak si myslí, že on je v právu a že on má právo na cokoliv, co si vzpomene. To není pravda. Je tu velká škola Zákona dění. A tak co u jednoho je možné, u druhého ne. Jistě, v době vzkříšení toho Ježíšova pacienta, byly tisíce jiných případů, které umíraly, ale u nich se to nestalo. No, nebyl nablízku. A dost možná, že by Ježíš i v některých případech řekl:" Bohužel, není to možné," protože by se provinil proti zákonu svého Otce. No, to je zase další filosofická oblast. Je to hledání toho, co je dobrem, co je zlem, co je možné, co není možné a proč a v jakých případech a z jakého pohledu. Z pohledu člověka, zvířete, rostliny, nemocného a tak dále. Takže jdeme dál.

DOTAZ: Jsem v úžasu nad genialitou pana Zezulky. (

TP: No tak to slyším rád, to čtu rád.) Jakou příkladnou formou popisuje děje, abychom je nejlépe pochopili. Například rození do minulosti příkladem kapky, která odešla od vrby a je u olše, a přitom u vrby je již další, která odpovídá místu svojí kvalitou. Vše je vývojovým tlakem vzhůru. A tak jsem nesmírně vděčná, že v mém osudu byla možnost přijmout ty myšlenky Zezulkovy. Takový dar obrovské milosti v osudu. Je to úžasné, když se máme koho zeptat... a tak dále a tak dále.

ODPOVĚĎ

TP: No vidíte, já to zcela neobjektivně vnímám stejně. Jsem přesvědčen - a vy si to zkontrolujte až po mé smrti za pár let - jestli to byl správný názor, protože jestliže to je správný názor, tak ten Zezulka vám vlastně otevřel řekněmež celé obory a návod, kam jít a jak to dál ověřovat, jak to, jak v tom vlastně dál pracovat a to ne v podobě nějakého sektářského, řekněmež -ismu, to v žádném případě, ale je-li tu nějaké poznání, které je, tak jak byste ho chtěli předložit? No. Řada lidí by chtěla zpochybňovat. No, tak víte, já si myslím, že ale možná, snad... Ale když to víte, když jste tím a přicházíte z toho vrcholu zpět k mnohem nižším, no tak přece asi těžko budete pracovat tímto způsobem. Vy přinášíte obrovskou hodnotu, něco, co je výsledkem dalšího vědeckého jaksi pokračování lidského rodu. Tím myslím obě dvě vědy - vědu rozumu i vědu emoce. A tím přinášíte dar, který by stál strašně moc "sádla". Nemůžete ho předat v plnosti, to nejde, protože vývoj je vývoj. Čili ti, kteří vás poslouchají, jsou ve vývoji. Vy přicházíte z obrovsky vzdálené oblasti. A tak se přizpůsobíte. Snažíte se jim dávat podněty, jádra, která jim umožní, aby si sami dál ověřovali a nakonec poznávali a vlastně posouvali to svoje poznání. Zdánlivě možná i za to poznání, které je vtěleno, ale to jen zdánlivě, protože ten Přinašeč nemůže vstoupit svojí skutečnou vlastně podobou. To by nebylo možné. To prostě nejde. Už tady narážíme na všechny hraniční oblasti, čili prolínání tří a čtyřměrných soustav, narážíme na věčnost, nekonečnost, narážíme na další a další problémy, které zdaleka přesahují inteligenci našeho druhu. A přesto se můžeme postupně pokoušet dál a dál se prokousávat tou realitou - emocionální, hmotnou, silovou, jakoukoliv jinou. A už jenom to, jak Zezulka vlastně vám vysvětluje nejdůležitější otázky - tedy vznikání, vývoj existence, smysl existence, nakonec i vaše místo v tom procesu vývoje a proč je ten život a tak dále a tak dále - to zdaleka přesahuje všechny představitelné meze. Ale zas, abysme něčemu porozuměli, musíme to jaksi v nějakém postupu chápat. Co by mně bylo platné, kdybych dostal skvělou knihu úžasného fyzika, když bych jeho řeč neznal a jaksi nebyl bych schopen chápat význam textu? No tak by mi to bylo v podstatě k ničemu. Byly by to pro mě písmenka, nic víc. A pak bych se začal pokoušet porozumět, krok za krokem. Pokoušel bych se pochopit smysl rovnic a tak dále. A najednou by ta kniha dostávala konkrétní obsah. Pak bych možná začal hledat i další, vzdálenější významy toho, co jsem tam četl. No, takže nějak tak. Kolik máme? 09. To už překračujem. Takže jo, takže tady na závěr je potřeba tedy za mě vyjádřit svůj dík a stejně, jako vy to píšete, za tu obrovskou míru té empatie z toho vstupu, neb vstoupit mezi nás, v našem druhu, není snadné. A i v tom případě, kdy jste tak vysoko a tak daleko, neuvěřitelně, to se nedalo pochopit jen na první dobrou, to přišlo až ve chvílích, řekněme něčeho, co přesahuje běžnou komunikaci. A z tohoto stavu zde trvat, existovat, vnímat ten pocit a počitky a myšlení toho lidského rodu s láskou jako učitel, který přece ví, že žák se musí k svému, ke své výuce nějak dostat, dobrat. Řada učitelů lidských se snaží exhibovat svoje poznání, svoje vědění, viďte, ale nevnímá tolik žáka, protože vidí sebe v tom poznání toho oboru. No tak v tomhle případě, no, klobouk dolů! Opravdu. Takže nevím, Na tom je krásné, že je to pro všechny, že všichni můžou, je to otevřené. Taky jsem musel dát slib, taky - při první návštěvě - že nebudu vraždit, že nebudu pít, že nebudu kouřit, že se nebudu ničit. No, ale že si to promyslím, že to neudělám kvůli němu, že to pochopím. No. A myslím si, že mi tenkrát hodně pomoh. No vemte si, po jedné návštěvě poslední cigareta. No, to je! A kouřil jsem teda jak fabrika. 20 - to bylo minimum - tvrdých Spart. No, to bylo minimum. No. Po jedné návštěvě. Nikdy už ani jedna, až akorát jedna ve snu. A pak výčitky - ty pitomo - protože jsem si potáh a vono to nebylo takový, jak jsem čekal. Ta slast to prostě nepřišla a tak... No, taky mě asi někdo školil. I ten souboj - a tak já si jednu dám, vždyť je to jedno. To bylo tak po několik letech až. No a fakt už mi to dneska nevoní. Už mně to ani nevyvolávalo nějaké ty endorfiny. A dlouho ještě jo, těch sedm let určitě. A pak dál. No, tak je to se vším. No tak ať se vám daří, abyste všechno dobře zvládali a nebuďte fanatici, vězte, že pravda a děj a život a realita není docela závislá na vás, ale že vy se k ní blížíte krůček za krůčkem, život za životem a že nemusíte ostatní předělávat, že každý má svůj čas a že máte si ctít i těch, kteří podle vás jsou na tom opačném pólu - nějaký třeba velmi primitivní člověk. Tak si vždycky uvědomte, že je stejné ceny jako vy. I když byste si mysleli, že jste vyspělejší, no, kdo ví, třeba ne taky, že, to je otázka, ale ta vzájemnost je vlastně - protože každý má své místo a ten vyspělý člověk, duchovně vyspělý, přece taky má své místo a když je vyspělý, tak má sloužit. Rozumíte? Protože už je v něm více toho rozšíření toho vědomí. No a je-li někdo neduchovní a slouží-li jenom sobě a a svým, no tak taky je to v pořádku, no tak je to jeho stav, musí si tím projít. Kdo ví, co jste dělali vy, mimochodem. No. Když vidíte nějakého vrahouna, který támhle bojoval na nějakém válčišti, no vidíte, třeba zrovna vy jste byli ten bojovej slon. No. Takže nějak tak. Máte štěstí, že žijete v době Zezulky - a můžete si to myslet, ale taky nemusíte, to je na vás - ale já to můžu říct, protože je to moje přesvědčení. Máte štěstí, že jste se narodili do doby, kdy Zezulka tady mohl pracovat, byť omezeně. A to je veliká milost. A tak dále. A ještě závěr. Nejparadoxnější na tom je, že vždycky, když taková bytost přijde, tak ty současníci jí nepochopěj. Vždy, prakticky. Napřed si musejí přeříkat to svoje, přemektat ty svoje názory, než pochopí, že přišlo něco, co... a tak dále. No. Když má štěstí, tak ho neukřižujou nebo nezabijou. No, vždycky to štěstí není. Takže za už méně než 2000 let na shledanou. Už je to méně než 2000 let. Máme 26, takže 2000 bez 20, ne, ještě, ještě - on 1912. no, tak to máme už vlastně vo hodně - 126 let míň, 26 let míň. No, tak si počkáme. Ale ono to není přesné. Ono je to - víte, i čas je fluktující, čas není absolutní. Ať už ve vztahu k´relativistické, k relativismu, ale i jinak. Takže jo, pojďme. Takže já se s váma rozloučím krátce a půjdu za dalšími úkoly. Zítra se uvidíme v Plzni. Na to se těším. A pozítří myslím - tady ne. Ježíš, já to zvojtil. Ne, ne, ne. Ano, zítra v Plzni a už jsem chtěl říct, že to jsem jinde, ale jsme v Českých Budějovicích zase v neděli. Takže tak to je. Ano. To až příští týden bude ten koncert v Brně a pak to bude jinak. Takže zítra Plzeň a České Budějovice v neděli. Tak se na vás těším a budu se snažit být co nejprospěšnější, jak dokážu. No, tak to na večer a v 8 hod večer ještě se můžem vidět potom při tom pravidelném duchovním obřadu našem. Však to znáte mnozí. Tak děkuju. Hezký den.