Přednáška DUB 5.10.2026
Přepis
Pěkně vítám na naší přednášce Duchovní university Bytí online a budu se věnovat vašim podnětům. Já vítám také paní Lucii, která mi bude ty vaše podněty číst a já se pokusím na ně odpovědět, jak nejlépe dovedu, a vy sami si uděláte vlastní názor. Takže poprosím o první dotaz.
DOTAZ: Lze přiblížit, kdo je to Přinašeč? Děkuji.
TP: Stejně jako většina z nás jdeme cestou zkušenosti, vývoje a neustálých korekcí, které nás vedou až do těch oblastí, které jsou nejvyšší, pak i ti, kteří jsou na konci té cesty - protože jsou vlastně nejdále v tom opuštění toho "já" ego, ale "já" vše, to je jejich stav - se snaží vracet k těm svým nižším vývojovým stupňům a pomáhat jim, aby si tolik neškodily, aby na světě bylo lépe a tak dále. Čili to je Přinašeč. Je to bytost, která se vrací z té vývojové řekněme části často nejvyšší, aby se stal člověkem a těm lidem pomohl. Vždyť se vnímá jako každý z nás, jako každý život, každý tvor, každá rostlina, a tak je to pro něj vlastně přirozené. I pro nás to bude časem přirozenější než dnes. Děkuji.
DOTAZ: Dobrý den. Rádi bychom znali váš názor. Manžel uspořádal oslavu svých narozenin ve vegetariánském a nealko stylu.
TP: Ano. Při pozvání rodinných příslušníků se moji oba bratři s jejich rodinami odmítli oslavy zúčastnit, protože nedostanou k jídlu maso a nemohou si dát pivo. Chápeme a respektujeme jejich rozhodnutí. Je to jejich právo. Nicméně oni argumentují tím, že je to diskriminace, protože když pozvou oni nás, tak oni nám vegetariánskou stravu připraví, ale když je to naopak, tak my je diskriminujeme tím, že jim jejich masitou stravu a alkohol nepodáme. Respektujeme jejich životní nastavení, ale zajímalo by nás, zda by bylo z filosofického hlediska správné připravit i masité pokrmy a alkoholické nápoje pro hosty, kteří vegetariáni nejsou, přestože naše rozhodnutí je mít oslavu vege a nealko. Je to pro nás citlivá situace vzhledem k tomu, že jsou to velmi blízcí rodinní příslušníci a nechceme narušovat rodinné vztahy.
TP: Ano, rozumím. Je to situace, která není neobvyklá. A dá se na to dívat z několika pohledů. Na jednu stranu mají ti bratři vlastně pravdu, ale na druhou stranu je to tak, že ti bratři mají radši to maso a to pivo, než toho svého bratra, který vlastně zde má určitý problém - a na jednu stranu by jej měli respektovat, ať už třeba jako slabšího nebo nějak jinak, ale prostě respektovat. Oni respektují toho bratra, když je vegetarián a přijde k nim na návštěvu. Je to pravda. Ale tím neomezí svůj vlastní stav. Jistě si při té návštěvě uvaří i pro sebe. A tak vlastně obě dvě strany mají dostatek možnosti. V tom případě, kdy ten vegetarián vlastně je ve stavu, kdy maso je pro něj nemožné, je to trochu jiná situace, a proto by tam podle mého názoru mělo být trochu více té lásky a toho souznění, protože ten respekt - i z té pozice toho vegetariána je-li na oslavě u svých bratří - spočívá v tom, že jistě jim neutrhává maso od úst a nekomentuje konzumaci alkoholických nápojů. Proč by to dělal? Jestli je tedy moudrý, to já nevím. Ale každopádně on jim nenutí na té návštěvě, co mají jíst a v té druhé straně by bratři neměli nutit to, co on má vlastně pro ně zajistit, přesto, že to chtějí, že to potřebují. A svým způsobem vlastně by tím pro něj vznikla velmi špatná situace, protože by musel vlastně svoje nádobí a tak dále ze svého pohledu znečistit tou mrtvolou a to je pro něj jistě těžká situace. No a teď ten druhý pohled. Podívejte, bude třeba rodina a v ní se stane žena vegetariánkou, manžel nikoliv. Domnívám se, že dokud ten manžel sám o to neřekne, by ta žena mu maso vařit měla. Ale to je trošku jiná situace. Takže to je můj názor na tu věc. Já jsem vegetarián přes 40 let, samozřejmě, a i pro mne by tato situace byla obtížná. Snažil bych se vysvětlit těm bratřím, že se jim mnoho nestane, když jednou nebudou mít to maso, ale že to, co získají, bude vzájemnost, vzájemná láska, soucítění, souznění. A to stojí za něco víc než jenom maso a alkohol. Takže to je můj názor.
DOTAZ:Dobrý den, vážený pane Pfeiffere. Rád bych se zeptal, jak si lze srozumitelně a jednoduše vysvětlit skutečnost, že například malíř harmonizačních obrazů vytvoří obraz, který má následně jakoby svůj vlastní život, duši, či program a může se svým majitelem určitým způsobem komunikovat, podporovat ho a provázet ho na jeho životní cestě. Kdo je podle vás tím, kdo obrazu propůjčuje tuto sílu a schopnost působit? Je to samotný malíř, jeho záměr a vědomí, nebo je malíř pouze prostředníkem nějaké vyšší tvůrčí síly?
TP: Aha, obraz Doriana Graye. Znáte ten příběh? Asi ano. Obraz, který stárnul se svým majitelem a zobrazoval obraz jeho duše. Tak, jak majitel propadal ve své etické a jiné oblasti, tak se měnil původně krásný muž v skřeta. No, tak to je vlastně věc, kterou známe z literatury. Ale pojďme se na to podívat jinak. Každý obraz je vlastně dílo, pokud vznikl, tak nejčastěji člověka, ale můžou malovat i sloni nebo jiná zvířata a dokonce velmi krásně, dokonce lépe než já a mnozí z vás. Viděl jsem malovat slona, který nakreslil slůně s kyticí v chobotu a to zcela bez jakékoliv pomoci. Byl to dokonalý obrázek. No, ale teď k té otázce. (Pardon. Tak.) Obrazy můžou mít původ v samotné osobnosti malíře, který využívá to, čemu se říká múza (čili napojení na nějakou skutečnost, entitu či další věc), a vtělí, přeloží vlastně tento vjem emocionální do nějaké formy. Nemusí to být jen malíř, může to být sochař nebo hudebník a tak dále. No. Pak jsou tady malíři, kteří jsou malíři, nemalíři. To znamená, že při tom výkonu emocionálním se zde zapojuje entita mimo jejich duše a tvoří cosi tedy. Například v mé rodině vzdálenější byla akademická malířka, která vystudovala, ale ve skutečnosti sama neuměla nikdy kreslit. Vždy to byl výsledek jejího napojení na řekněmež někoho z druhé strany, kdo kreslit uměl, nebo malovat. Není to zcela vyloučené a občas se to stává. A teď k tomu dopadu. Každá věc na světě, cokoliv, má svůj vliv, má i svůj charakter. A stejně, jako existují látky prospěšné, jsou i látky otravné nebo zabíjející, například jedy. Úplně stejně je to v kterékoliv jiné oblasti. Jsou obrazy, které přinášely svým vlastníkům jen utrpení a neštěstí, a jsou obrazy opačného ranku. A tak je to vlastně jakési zakotvení v myšlence tohoto děje, kterou ten obraz vyjadřuje a kterou působí i na své okolí. Když stanete před Monou Lisou, což tedy se vám dneska podaří pouze přes tlusté sklo toho trezoru, tak to, co vás v první chvíli šokuje, je vlastně to, že Mona Lisa je docela malinký obrázek. To není žádné rudolfovské plátno. A přitom to, co vás šokuje ještě více, je to, co vnímáte při tom, když se na ten obraz díváte. Je to nesmírně silná emocionální zpráva. Je to nikoliv proto, že to všichni vzývají a že všichni na to, řekněmež upozorňují jako na vzácné dílo, ale je to proto, že to dílo je tak výjimečné svým vlivem, že všichni to vzývají a upozorňují na něj. Čili je to přesně obráceně. Ale samozřejmě může to být i z té druhé strany, jako vždycky platí obě dvě strany. Čili každá z těch věcí přinese cosi. Viděl jsem třeba obraz hráče karet. Bylo tam ponuré osvětlení, na tom obraze stál, teda seděl u stolu a byl to nesmírně negativní obraz. Ten člověk byl zobrazen - nebo ten, který byl zobrazen na tom obrazu, byl vlastně jistou životní troskou. No, tak třeba i tak ten obraz může působit. A sám mám zkušenost, když jsem navštívil Louvre, tak jsem zde uviděl vlastně řadu velkolepých obrazů, několik metrů na několik metrů, královské dvory a tak dále. Bylo to úžasné, bylo tam hrozně moc lidí, ale byl tam také obraz, který byl zlo samo. Z toho zlo čišelo každým pórem. Byl to důvod, proč jsem z Louvre tenkrát odešel. Takže to záleží na vašem osobním posouzení. Nejsem normou pro nikoho z vás, ale zkuste ve svých citlivých chvílích tyto vlivy načíst a vnímat. To je vše. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Ještě dočtu, tady je poslední otázka. Jestli lze takový obraz chápat jako určitým způsobem vytvořenou entitu, která má svůj záměr a jejímž účelem je například harmonizovat či léčit člověka, který jej používá.
TP: Ano, to je ten druhý případ, kdy se bavíme o tom, co se nazývá art terapie, čili léčba uměním. A to zase je přesně na druhé straně. I tady bude platit, že tu budou určité skupiny jedinců, kteří budou reagovat více na určitý typ té malby obrazu a zase jiní na jiný. Samozřejmě, že ta faktická existence toho díla s sebou může přinášet jistý most, jistý můstek - a to i k nevtěleným entitám. A v tomto případě k entitám, které by byly pro toho člověka prospěšné a přinášely by mu tedy nějaký benefit v jeho zdravotním nebo duševním stavu.
DOTAZ: Ten dotaz je ze 14. 9. Dnes, krátce před polednem, Měsíc zakryje Venuši a nejjasnější planeta oblohy na více než hodinu zmizí. Jaký to má vliv a význam, prosím?
TP: To se musíte ptát astrologů. Samozřejmě, že z toho pohledu Zemšťana to znamená, že vliv této planety bude přestřen tím vlivem této nebeské entity. Měsíc je ostatně stejně symbolem duchovnosti - velmi jaksi silně. Vidíme také, jak působí třeba na některé citlivé, zvlášť citlivé jedince - somnambulismus, tedy náměsíčnost, ale působí i na vše ostatní živé - je krásně vidět, jak celá příroda v těch úplňkových nocích reaguje. A tedy i toto samozřejmě má svůj vliv. Venuše je zase symbol jiného vlivu. A rozhodně se nejedná o dlouhou dobu, takže nebojte se, Venuše nezmizí.
DOTAZ: Viděla jsem video se zahájením zápasu dvou robotů humanoidů. Kamera se zaměřila na reakce diváků, kteří jásali. Paní vstala a pořizovala záznam na mobil. Pán opodál se zcela vžil do děje a hýbal pokrčenýma rukama v bojové pozici a sledoval scénu, jako by byl její součástí. Zápas podle textu pod videem pokračoval utržením hlavy jednoho z robotů. Visela jen na kabelech, ale zápasník i nadále pokračoval v boji. Vyděsila mě tahle zábava. Vzpomněla jsem si na římské toreadory a španělské koridy. Zajímá mě, zda robot má své vědomí existence, prožívá emoce a destrukci svého těla. Někteří vědci prý odmítají pokračovat ve vývoji umělé inteligence a odcházejí z výzkumu. Mají zákaz o výzkumu hovořit.
TP: To je hned několik otázek. Tak od toho posledního. Vývoj v této oblasti nabral nečekaný směr, tedy nečekaný mimo jistého spisovatele, tedy Čapka, Karla Čapka. Ten ve svém díle RUR tuto oblast popsal poměrně přesně. Na to, aby entita vznikla na křemíkovém základě, získala své vědomí, to bude velký problém filosofický, domnívám se spíše, že ne, a přesto může získat struktury a schémata jednání, které budou vlastně podobná živé bytosti. Může se samozřejmě učit, může přijímat rozhodnutí, které budou uchovávat její existenci, čili mohou nakonec vyústit v neovladatelnost té sítě a tak dále. Navíc jsou zde vlivy vnějších entit, které jsou schopny zasahovat do tohoto prostředí. O tom věda mnoho neví, a přesto to existuje. Stejně jako nadaný programátor může na dálku cosi změnit, jsou zde i vlivy z druhé strany, které zase - protože svět je duální (hmota, duch, energie) - takže ty vlivy z té druhé strany mohou rovněž jaksi zasáhnout projev v dané oblasti. Je to velký problém. Ti, kteří začínají bít na poplach, mají více informací než obecná lidská společnost, protože jsou to odborníci a stáli u zrodu této možnosti. Takže uvidíme. Ale jak byla dál ta otázka? paní Lucie: Byla tam popisována ta scéna toho boje a...
TP: ano, už si vzpomínám. Ano, je to výborný výcvik k robotickému vojáku, který bude dál vlastně ničit třeba lidské bytosti nebo zvířecí nebo jiné nebo cokoliv. A je to vlastně výraz lidské neschopnosti uvažovat jaksi reálně a soudně. Je to i případ toho - ten muž, jak se tam snažil bojovat - tak je to případ vlastně atavismu, kdy ten člověk má v podstatě strach a hledá možnosti své obrany, to znamená, snaží se jaksi vžít do té bojové situace tak, aby se zachránil, aby nebyl zabit či nějak podobně. Celé to je samozřejmě patologie. Člověk zatím většinově hledá pouze boj. Dobývá vesmír, dobývá Zem, ničí Zem, dobývá se navzájem kvůli zdrojům přírodním nebo financím nebo výrobě či čemukoliv jinému. Bojuje v oblasti obchodu, kdekoliv jinde. Není to filosofie spolupráce, která ovládla současnou Zem, ale je to filosofie boje, získávání, zejména získávání výhod nad těmi ostatními, kteří nejsou námi. Čili je tady silné "já" a to, co je "ne já", nás nezajímá. K tomu patří i ta výchova k tomu boji, protože pokud je zde kompletní lidská normální jaksi struktura osobnosti, tak ta se většinou nekope do šimpánu, ale pomáhá si. Pokud dojde k úspěchu, máme z toho radost. A pokud k neúspěchu, tak se samozřejmě snažíme bránit, ale tváříme se, že není, abysme neurazili. Takže nějak tak.
DOTAZ: Mohl byste prosím pohovořit něco více o tiché řeči osudu? No, když je tichá, to je ještě dobré. Horší je, když tak moc tichá není. Tomu se říká karma a je to často rychlý nástup nějaké situace, která nás silně emočně zasáhne, což je smysl toho - vy nesmíte vědět, že to přijde - a to teprv dokáže tou emocí přenést zkušenost do hloubky vaší bytosti, čili do podvědomí. Daný děj se stane již navždy vlastností nebo vlastnictvím vaší bytosti. A ten kousíček, který zobrazí, pokud se to podaří, vás již nikdy nebude obtěžovat v tom nevědomí. Čili budete zase o kousíček více vzděláni. Pokud se týká toho tichého hlasu, tak to už poznají ti, kteří jsou pozorní. Pozorný nemůžete být, když vidíte jenom sebe. Ego, ego, ego - já, já, můj zájem, moje emoce, moje myšlenky. A tam je to velmi úzko kolem nás. Ale když to začneme postupně rozšiřovat, ty své obruče, tak najednou začneme vnímat i velmi jemné děje. Do určité doby budeme materialističtí jaksi hlasatelé - to je náhoda, to je nesmysl a tak dále. A později si začneme všímat v tom přírodním zákonu těch jemností, které v něm jsou. Koneckonců je to přírodní zákon. Čili v čase, kdy jej třeba někdo odmítá, tak je to proto, ne, že by neplatil nebo neprojevoval se, ale proto, že on se rozhodl ve svém náboženství doslova, protože to je náboženství, odmítat nějakou skutečnost, vnímat ji, anebo dokonce, nedejbože, ji statisticky nebo jinak zkoumat. Takže to je ten tichý řád toho osudu. Něco se stane a vy vlastně v tom nemáte žádnou úlohu. Stane se to úplně jakoby samo, náhodou. A přesto v tom životě některé věci jsou připravovány mnoho let dopředu. Máte-li se s někým setkat, kdo pro vás bude významný třeba například, tak to je připravováno těmi, kteří stojí v tom vlastně procesu vytváření dějů a osudu, spíše je naplňují, ne, že by je tvořili, ale oni je naplňují. Mají své úkoly, stejně jako vy. A někdy třeba jejich úkolem je, abyste za půl roku kohosi potkali. No a bude to mít nějaký význam třeba pro váš další život nebo profesní práci nebo jinak. Čili nějak tak.
DOTAZ: Srdečně vás zdravím a prosím o váš názor, jak se bránit negativním energiím od různých entit a duší, které ovlivňují náš energetický systém.
TP: Nerezonovat, nevytvářet si svět boje a zároveň se nespojovat. Nejlepší obrana je je ignorovat a tyto síly nepřipouštět. Někdy to jde těžko, já vím, zvláště, když jsou ty síly velmi silně fundované nebo v těžkých obdobích dějin nebo jinak. V těch se samozřejmě žije těžko všem, ale i tak ten dopad má nějaké své hranice. Ten vliv může vést až k tedy autodestrukci, destrukci na zdraví nebo jinde, v mens, v mentálních oblastech, anebo to může být jenom stěžující faktor, který musíme přijmout. Stejně jako ryba, plave-li ve vodě, musí mít tu vodu, kterou má, nemůže do vzduchu, a vidí třeba jen na kousek, protože je kalná. Tak i ten člověk. Žije v době, která je temná, a tak i jeho vědomí a jeho duchovní rozhled bude omezován, bude slabý. Ale je-li duchovní, tak si to uvědomí a nedovolí, aby docházelo k osobnostnímu zlomu. To v žádném případě. Jen mu není dobře. To je všechno.
DOTAZ: Tisíceletá minulost protéká každým. Děláme něco velkolepě starého a historického, když mluvíme česky. Karel Čapek.
TP: A já prosím ještě jednou, protože jsem to slyšel slabě.
DOTAZ: Promiňte. Takže ten citát zní: "Tisíceletá minulost protéká každým. Děláme něco velkolepě starého a historického, když mluvíme česky."
TP: Kdo jiný by tak mohl a směl mluvit? Mistr jazyka, ale zejména mistr filosofie. Jasnovidec nejvyššího řádu, kterého můžeme v posledních staletích a možná tisíciletích dohlédnout. Takže jeho výrok musí brát se vážně, je to pravdou. A věděl, o čem mluví. Když se porovná řekněmež váha různých jazyků pro různé oblasti, zjišťujeme, že jsou tu zejména dva jazyky, které jsou velmi výlučně vhodné pro filosofii - je to sanskrt a čeština.
DOTAZ: Jaký je rozdíl mezi andělem a archandělem? Kdo jsou to archandělé a opravdu existují, nebo si to vymysleli lidé?
TP: No, je otázkou, jaké je povědomí nás lidí o andělech. A možná, že bych vnímal to označení pro vyspělé bytosti, které v duchovní cestě již pokročily a to do té míry, že začínají vstupovat do těch dějů, jak jsem mluvil třeba o tom osudu nebo nějak jinak, a stávají se ochrannou bytostí často. Protože kdyby to bylo jinak, tak je nazveme démoni, že? Ale ti andělé pomáhají. Vzpomeňte na ty obrazy těch babiček, jak tam ty dvě děti jdou po té lávce a za nimi ten anděl s těma velkýma křídlama - stojí a takhle je chrání. No, to je vlastně tato myšlenka přivedená do, řekněme, umělecké nadsázky nebo reality. I vy všichni jste chráněni neustále, nejenom jaksi v dětství, ale i ve vyšším věku. Vy všichni vlastně požíváte tu dosažitelnou míru pomoci, která nesmí překročit řád osudu a světa, protože to by bylo zlo, ale zároveň musí být do té míry, pokud je povoleno, vám pomáhat. Čili tyto bytosti jsou, je to velmi, velmi rozsáhlé a když přijde čas, tak se vám třeba někdy stane, že něco takového zažijete. Já jsem tady kdysi povídal zkušenosti mladé dvojice, která byla na nějaké stolové hoře daleko a daleko na výletě, a protože to byli lidé zvídaví, tak se rozhodli místo lanovkou jít pěšky po těch pěšinkách v té džungli. No a zabloudili. Když už to bylo špatné a začalo se zatmívat, tak najednou se objevil starý pán, který jim poradil cestu. No tak dobrý a pokračují a zabloudí ještě jednou. Ale už jsou pozorní. Objeví se znovu a poradí jim a oni si dávají pozor a vidí, že po chvíli ten muž zmizí, doslova se vypaří. Oni dojdou do svého cíle bez úhony. Nebo jiný příklad, z Ameriky, kde hoří dům, v kterém jsou zadní dveře zavařeny autogenem, svářečkou. Nedají se otevřít. Vepředu hoří, je tam dítě. Dítě by muselo uhořet, ale najednou se objeví jeho děda, který už je zemřelý, a to dítě skrz ty dveře, které otevře, vyvede ven. Je to fyzikálně nemožné. Je to nesmysl. Už jenom to, že se objeví děda, který je mrtev. A zároveň ještě, že otevře dveře, které jsou fyzikálně zcela jaksi zavařené. No vidíte, takových věcí je hodně. Neříkejte nikdy nikdy. Svět je velmi, velmi krásné místo.
DOTAZ: Myslím, že není správné mít raději zvířata než lidi. Mělo by to být v rovnováze, ale já to tak mám. Když jsem v kontaktu s nějakou zvířecí bytostí, cítím se více láskyplná, šťastnější, víc v pohodě. Proč to tak je? Co může být příčinou?
TP: A to je přece logické. Je to vývoj toho, čemu se říká láska. A samozřejmě, že nejvíc se vás dotýkají ti nejbližší. Ti přesně vědí, kam strčit ten prst do té rány. A navíc vlastně, jelikož máte společnou agendu s těmi všemi lidmi, kteří jsou kolem vás, tak tady nejvíc cítíte určité střety. Vy nepotřebujete tu trávu, kterou má sežrat třeba kráva nebo kůň. To vám nic neříká, viďte, většinou. A tak dále. Kdybyste na tom byli stejně, no, tak byste se možná taky starali, abyste dostali tu lepší kytku než váš kolega. No, ale tady se mluví o té lásce. Když budete vyspívat duchovně jako lidé, budete stále více vnímat jednotu světa a vlastně bratrství všeho navzájem. A tím vlastně začne i proces vaší vlastní změny. A to nejenom změny jaksi duševní, ale i změny hmotné a všech ostatních změn. Stanete se vegetariány, nebudete vraždit, když nemusíte vytvářet bolest. Stanete se také jaksi abstinenty - proč byste ničili jednoho z tvorů alkoholovým jedem. Nebo nekouříte - proč byste vdechovali aerosol, 900 různých chemických kancerogenních látek. To nemá smysl. Začnete konat i jiné věci - budete více pozorní k ostatním, nepoškodíte, když byste mohli, pomůžete v rámci svých možností, když budete moci, a tak dále. Vznikne tu jistá pozornost. No a to pokračuje dál a dál až k tomu nejvyššímu.
TP: Může člověk absolvovat slib prvního stupně, i když má psychické obtíže? Je to na uvážení v každém případě. Protože pokud je nástroj našeho vnějšího styku se světem, tedy mens - mozek a tak dále, poškozen, je to vždycky velká otázka. Stejně jako třeba mám-li bolavou nohu, jsem omezen v tom sprintu a těžko budu moci ve sprintu nějakým způsobem se zapojit, tak jsou ano případy, kdy vlastně naše duševní zdraví by mohlo být na překážku vstupu do prvého stupně, a budeme muset počkat buď na vyrovnání nebo na další život, v kterém to bude možné. paní L.: Ještě ty dotazy pokračují, je jich několik.
TP: Ano. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Můžou duchovní cvičení, která jsou vyučována v prvním stupni, pomoci při úzkostech a depresích?
TP: Přestože mohou, není to jejich hlavní smysl, protože bytost, která nastupuje praktika, čili duchovní cvičení má být v tomto již co nejvíce vyrovnaná. Čili není to jakoby stav, kdy opravujeme své tělo jinak, než tím, že vyrovnáváme ty své vlastní vlastnosti tak, abysme mohli přistoupit k meditacím.
DOTAZ: Jak více zvládat manipulaci a ovládnout více svůj strach a svou citlivost?
TP: Ano, to může být i vrozené. Jsou tady nejrůznější zkušenosti z minulých životů i z tohoto života. A je tu i to, čemu říkáte citlivost, která jako každá vlastnost, kterou člověk má, musí být víceméně zvládnuta. Není-li zvládnuta, kterákoliv z vlastností, může vést vlastně k destrukci. Budete-li přecitlivělý až příliš, rozhodně váš život nebude vypadat pěkně, ale budete-li v čemkoliv vlastně jednostranní, bude to vždy pro váš život určité mínus. Takže cílem je vždy vyrovnání samozřejmě, rovnováha. Takže to je jedna věc. Pak jsou tu ty strachy. No, s tím je třeba pracovat. Člověk musí vnímat strach do určité míry jako pozitivum. Nesahám na rozpálená kamna, protože vím, že bych se spálil. A to je sebezáchovné. Na druhou stranu, pokud přestanu žít proto, že jsou zde rozpálená kamna a že bych na ně mohl sáhnout, je vlastně špatně. Čili je třeba najít tu rovnováhu. No tak si vlastně ve svém vnitřním světě představte ta rizika, kterých se bojíte, pochopte je a řekněte si někdy také: "No a co? Tak se to stane" a tak dále. Nebudete to nikdy vyhledávat. Na kamna sahat nebudete, ale budete si říkat:„No a co? Tak jsou horká kamna. No, to je dobré. Ale mně se to v téhle chvíli netýká. Ještě pořád mám v sámošce rohlíky a máslo a cokoliv dalšího. Ještě pořád žiji. Možná, že mám teplou vodu a sprchu a postýlku a to ještě pořád přece je dobré. Mohlo by být hůř."
DOTAZ: Pak mám ještě jednu otázku. Pokud chci udělat slib, ale na Říp se bojím z důvodu, že tam budou dva lidi, kteří na mně tři roky páchali domácí psychické a fyzické násilí, jde slib absolvovat někdy jindy či někde jinde?
TP: Bohužel, tato věc musí být vyrovnána, je- li to skutečně tak. Nemám důvod vám nevěřit, ale můžou to být třeba rodinné konstelace a tak dále a tak dále. Je také možné, že váš pohled na danou situaci je poněkud posunutý směrem k té citlivosti a k tomu vnímání toho příkoří, které zde je, anebo také nemusí být v té plné míře tak, jak to vnímáte. Pokud tam ti lidé budou, tak vás nemají jak vlastně oslovit. A už to, že se vyhýbáte tomu kontaktu, znamená nevyřešení té situace. A to znamená, že ta situace zůstane jako dluh do budoucna. Jste velmi poškozena tím stavem. Váš život je v tomto vlastně dosti omezen. Dochází tam k určité vlastně nekonektivitě. Ti lidé se rozcházejí, nekomunikují spolu, ale to i za cenu velkých životních obtíží. Dalo by se říci, že ten život, který dneska žijete, je vlastně do určité míry vlastně také určitým způsobem těžko označit za příjemný. Musíte vyhledávat pomoc druhých nebo entit nebo dalších řekněmež možností, které se nabízejí v té životní bezmoci, například nemáte finance nebo jiné věci, a vy to musíte nějak řešit. No, tak musíte zase udělat jiné věci. Stejně jako se vzdalujete těm svým agresorům dle vašeho, tak se zase musíte přiblížit jiným, kteří budou zase jinak, z jiné části působit jistou manipulaci a agresi na vás. Čili jedno je vystřídáno druhým. Budete muset tedy se snažit vyřešit jaksi v rovnováze - a to není lehký úkol. Jedna z cest je vyrovnat vztahy, ty primární, které vás vyhnaly. Přestat se tedy bát toho kontaktu a začít komunikovat. No. Třeba se to podaří, nikdy nevíte. Děkuji.
DOTAZ: Mám zkušenost. Nevím. U ohně to sedí - ve jménu A - že ten člověk je ohnivý. No, u klidu U také asi. Jenže v E, I je to obráceně. Jednak jsem to spletla, žila jsem v domnění sedm let, možná i víc, že I je dostředivost a E odstředivost. Až sestra mě na to letos upozornila. Ale opravdu, pokud má člověk ve jménu I, je dostředivý a opačně. Vypozorovala jsem to. Jak to, že je to opačně? Nebo jsem si něco namluvila?
TP: Hm, dost možná, kdo ví. Já to nejsem oprávněn soudit, ale řešit tuto otázku na úrovni jaksi toho počátečního vyhledávání není úplně šťastné. Pak vás ten život často překvapí a ty původní premisy, představy se musí opravit. Takže nějak tak.
DOTAZ: Čtu v knížce pasáž od někoho, kdo tvrdí, že měl vizi, ve které se přenesl do minulosti a byl při ukřižování Ježíše. Tvrdí, že dav, který byl kolem bičování, byl tvořen hlavně vojáky a že obyčejných lidí tam bylo málo. Je to pravda? Mám pocit, že se udává, že tam byli normální lidé, ne hlavně vojáci. Člověk, který řekl toto tvrzení je Lorna Byrne.
TP: Jméno nechci znát, ale vyjádřím se k té věci. Každý má právo vyjádřit svůj názor nebo nějakou myšlenku, ale na ostatních je, aby to posoudili. A tak nevím, víte, ono o Ježíši, Ježíšově životě to se to píše, protože nikdo už si v této době nepamatuje přesně, jak to bylo. To ovšem neznamená, že by skutečně lidé se nemohli ve své jasnovidné vizi propadnout do té doby a tu dobu vidět. No, toť otázka. Myslím si, že logicky při té popravě byli přítomní vojáci, stejně jako dnes by byla přítomná policie, kdyby se něco mělo dít, a tak dále. To je logické. Ale moje znalosti říkají to, že ten souboj o Ježíše byl vykonán zejména mezi vlastními. To znamená, že ti farizejové a ostatní vytvářeli to, co je tak podobné dnešku. Je to PR, to znamená vlastně přesvědčení lidí, aby svoji duševní a duchovní sílu proti někomu nasměřovali. Ukáže se na někoho prstem - to je on, to je zdroj potíží! - a pak už je jenom malý krůček k tomu upalování nebo k něčemu jinému. Takže to je můj názor.
DOTAZ: Tak teď je tady odkaz internetový a na obraz panny Marie Dešťové. Panna Marie Vyšehradská, zvaná též Dešťová, je ve Vyšehradské bazilice umístěna ve čtvrté postranní kapli při pohledu od vchodu pravé části chrámu ve středu novogotického křídlového oltáře mezi svatým Václavem a svatou Ludmilou. Deskový obraz se dostal na Vyšehrad pravděpodobně na konci vlády Karla IV., který jej přivezl ze své korunovační cesty do Itálie. Podle jiné verze, vytvořené badateli, dal obraz kolem roku 1356 namalovat druhý český arcibiskup a první kardinál Jan Očko z Vlašimi pro oltář dnes již neexistujícího špitálního kostela Pokory Panny Marie blízko Podskalí. Legenda: Po roce 1638 byla Vyšehradská madona nazývána Dešťovou. K tomu se váže legenda vyprávějící, že když jednou nastalo mimořádně velké sucho a hrozila neúroda, měl jeden z vyšehradských kanovníků sen, že má nést obraz procesím do klášterního kostela v nedalekých Emauzích a prosit za déšť. Když bylo procesí vypraveno, začalo pršet ještě než jeho účastníci došli do cíle a vydatně pršelo i po tři následující dny. Lidé v tom spatřovali madonou učiněný zázrak. Procesí s obrazem se napříště vydávalo do Emauz nebo ke svatému Pankráci pokaždé, když zavládla sucha. O někdejším významu tohoto procesí svědčí i to, že jednou se ho zúčastnilo na 20 000 lidí. Prosebná procesí na Vyšehrad byla konána po celé 17. a 18. století. Poutě byly sice císařem Josefem II. zakázány, ale přesto se na mnohých místech i na Vyšehradě konaly dál. A teď tedy asi poznámka tazatele aktuální.
TP: Ach tak, dobře. Myslím si, že až přestane téct voda z většiny kohoutků, bude to procesí obnoveno. Koneckonců, proč to nevyzkoušet? Tyto věci jsou, byly a budou. Lidská vědomí mají velkou sílu v kombinaci s tím, co jsem popsal v předchozí přednášce, a nejsme zdaleka sami. Trošku mi to připomnělo zážitek, který jsem měl na cestě v Indii. Zúčasnili jsme se nějaké vlastně pooji v tom chrámu a je to podobné - velké sucho, slunce a tak dále, bez mráčku. Vycházíme z toho chrámu a v tom se spustil velmi krátký deštík. Ti kněží to považovali za velmi významný úkaz. Takže kdo ví, třeba tam mají taky nějakou madonu Dešťovou. Kdo ví?! A tak bych tu věc úplně nepodceňoval, i když je to naprosto nevědecké, naprosto nesmyslné a dokonce nemožné. Nějaký obraz a tak dále. Čili proč ne? Je to klidně možné a může se to podařit nebo také nemusí, protože samo vaše chtění, modlitba, myšlenka je také omezena možností, která je vyplývající z mnoha dalších vlivů a stavů. Čili je-li to možné, stane se. Není-li to možné, nestane. A tak ta výjimečnost nebo chcete-li zázrak se projeví, také tehdy, když se projeví v čase, kdy vlastně pro to není žádné reálné jaksi zdůvodnění - prostě nejsou mraky nebo jinak a najednou se objeví, začne pršet a tak dále. Musí to být tedy nějak takto významné, abysme mohli uvažovat i o té, řekněme, kvazi zázračné příčině.
DOTAZ: Ohýbání reality - kdy se to změní?
TP: No, až lidé vyspějí zase o krůček dál, pak možná už nebudou v takovém pokušení upravovat realitu k obrazu svému. Mimo jiné i to je důvod, proč ti velcí, jako je Ježíš a Mojžíš a Zezulka a další, vždycky v té lidské společnosti narazili. Je to logické. Člověk chce realitu, která mu vyhovuje z nějakých důvodů. No a z toho vyplývají ty činy a zkušenosti.
DOTAZ: Dobrý den.Jsme na konci technické doby a přitom nám hrozí, když půjdeme za 20 let do důchodu, že nám bude pomáhat vstávat z postele robot, který nás bude i operovat a komplexní zákroky provedou špičkoví chirurgové na dálku přes hmatovou virtuální realitu z druhého konce planety. Toto mi řekla umělá inteligence, když jsem se jí zeptala, jak bude vypadat svět za 20 let. Registrace auta, změna trvalého bydliště nebo daňové přiznání proběhnou automaticky. AI systém je schválí v reálném čase na základě digitální identity a blockchainu. Už dnes mám často pocit, když někam volám, něco vyřizuji, že domluva je komplikovaná nebo neproběhne vůbec. Tak to se máme opravdu na co těšit. A nebo je to jenom něčí fantazie a dopadne to dobře a člověk bude mít zase radost žít v tomto světě?
TP: Ano. Ono je to velmi voňavé a velmi lákavé, když vlastně máte co dělat s prostorem, který je nesmírně inteligentní, nesmírně obsahující informací, ale také mnohdy i zbavený určitých, řekněmež, lidských vlastností, jako je závist nebo snaha někomu přát nebo nepřát a tak dále a tak dále. Když jsme se dostali do stavu, kdy často v některých úřadech úředník má zakázáno nám sdělit, jak náš daný případ co nejlépe vyřešit, což je pozoruhodné, protože cílem je přece nějaký ten úřední úkon vykonat a tak, aby vše bylo v pořádku a podle zákona správné. No, čili ano, jistě toto může být v tom nastavení té inteligence jinak. A svým způsobem, koneckonců, vždyť tu ani nemusíme být, že? Ten Čapek mohl mít pravdu. A nakonec se tu vytvoří systém, který bude zcela autonomní. Nehledě na to, ale že každý systém má své slabiny. My musíme jíst, musíme pít a potřebujem bydlet a občas se umejt a máme mnoho dalších podobných potíží. Inteligence zase potřebuje, aby i tady byla energie, aby mohly probíhat datové toky, pokud možno celoplanetární, a má také své vlastní nároky. Když vstoupíte do nějakého pracoviště, které se zabývá tou mikro technikou, no tak vás oblečou od hlavy až k patě, dokonce vám zandají i knír, abyste neznečistil, anebo neovlivnil tu techniku. Čili pro tu techniku jste vlastně svým způsobem rizikový faktor. Tak to je. No, takže každá z těch oblastí životních má své vlastní podmínky a potřeby i nebezpečí. Nechme se překvapit, jak to půjde dál. Koneckonců na mém názoru nezáleží. Záleží na celkovém stavu lidského vědomí na téhlecté Zemičce. To rozhodne o tom, jestli k nám bude vstávat tedy robot nebo ne. Je to i rovina toho použití ve službě. Pokud nás bude robot vstávat, to ještě dobré. Horší by bylo, kdyby nám nosil granáty, anebo zaměřoval lasery, abysme byli dřív mrtví. Takže uvidíme, kam to půjde. Děkuji.
DOTAZ: Navštívil jste někdy Hrubou Vodu? Původní německý název Grosswasser, která je vzdálená asi 20 km od Olomouce? Když tam přijedu, cítím se tam velmi dobře. Četla jsem, že díky hlubokým lesům a taky specifickému mikroklikmatu je tam silný duch místa. Nikde široko daleko se tak dobře necítím jako tam. Je to tam velmi krásné. Ty hluboké lesy a řeky jsou něčím velmi zvláštní a jedinečné. Celé údolí řeky Bystřice je velmi krásné. Pokud byste si chtěl jako léčitel dobře odpočinout v čisté přírodě, tak toto místo doporučuji. Zajímal by mě i váš osobní názor na toto místo. Kdysi v Hrubé Vodě bylo i sanatorium, které dle mého názoru bylo velmi nadčasové pro léčbu civilizačních chorob, ale zaniklo, neudrželo se. Myslím si, že je to velká škoda, ale na druhou stranu je to místo, které není zasažené turismem. Také staré vlakové nádraží v Hrubé Vodě, které je sice zchrátralé, za to však působí velmi historicky z doby, kdy tato obec byla německá.
TP: Zadržte, nebo to místo již bude zasaženo turismem. Ano, jsou místa, která ještě pořád si zachovala určitou míru přirozenosti. Jsou krásná. A nebyl jsem tam, čili nemohu komentovat, ale na druhou stranu může to být i váš osobní vztah osudový s tím místem. Je tam nějaká vazba, která vás provází, ale spíš z toho, co píšete, to bude obecně kladné krajinné místo, které přináší člověku silový benefit. Prostě je to dobré pro ozdravění a tak dále a tak dále. Děkuju za tip. A jelikož nemůžu jaksi bohužel vytáhnout paty z domu a je to moc úkolů, ale se to jednou podaří, velmi jistě naložím kolo a vydám se po stezkách této krásy. Takže děkuji.
DOTAZ: Je pravda, že korunovační místa, kde byli korunováni císaři, v sobě mají silný energetický náboj? V Olomouci, v Arcibiskupském paláci, byl korunován František Josef I. v roce 1848 a v celé historické části Olomouce je hodně cítit, že to bylo královské město. Jak to vnímáte vy?
TP: Samozřejmě historie, což je pozoruhodný stav. Vemte si, že historie se často nachází na nějakém kusu papíru, pergamenu, k tomu pár pečetí, a přesto tento fakt velmi zásadně ovlivňuje vlastně genia loci i historii daného místa v současnosti. Takže to je pravda. A to všechno se vlastně nedá odstřihnout tím, že situaci vnímám teď a tady, protože všechno to bylo, bylo. Všechno to, co bylo, bylo teď. A všechno, co bude, to je taky teď, mimochodem. Takže myslím si, že je tam je v tom hodně pravdy a že je to do určité míry, řekl bych, no, jak to říct, součást kulturního dědictví. Tak tak.
DOTAZ: K čemu je porovnávání? Může vzbudit v lidech pocit neměnnosti, pocit nadřazenosti? Má vůbec něco pozitivního? člověk si možná díky tomu...
TP: Já začnu odpovídat. (Dobře.) Snažte se, aby vy ve svém hodnocení a porovnávání jste zachoval tu šíři možných souvislostí. Porovnávání na jedné straně může vést ke kastování, vyvyšování se a k něčemu dalšímu, ale je-li vedeno s láskou, což je opak boje, může být jenom prostředkem k nacházení nějaké skutečnosti. Čili porovnávám, jestli toto jablko je kyselé a toto jablko je sladké. Když to porovnám správně, tak si pochutnám. A je to porovnávání. Tím neříkám, že kyselé jablko je špatné, protože někdo jiný si ho dá s radostí, ale mně v té chvíli bude vyhovovat to jablíčko sladší. No. A tím tedy je řečeno vše. V porovnávání není nic špatného, ale ve výsledcích, tam už může být velmi. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Člověk si možná díky tomu může uvědomit, co zlepšit nebo v čem je naopak dobrý, ale jinak porovnávání nesnáším.
TP: Vy to vlastně píšete v odpovědi. Trošku si protiřečíte, protože na jednu stranu tvrdíte, že porovnávání je teda velmi špatná vlastnost, a na druhou stranu ale připouštíte, že to může být tak. Čili je to dobře, že přemýšlíte vlastně těma oběma směry, protože všechno na světě má své hranice nebo póly, a tak nelze být příliš prvoplánový a říct jen - toto je tak nebo jinak. I při svých výkladech se často připojím k nějakému úhlu pohledu, ale vždy si uvědomuji a uvědomte si to i vy, že jaksi ta problematika je mnohdy mnohem, mnohem ještě dál, složitější.
DOTAZ: Jaký je důvod naší existence?
TP: Existovat. A naplnit tak Boží existenci v rozdělení, vnímat v rozdělení, vyvíjet se mezi pólem počátečním až konečným. Naplnit tedy opak nekonečnosti vjemem konečnosti a postupu. I když všechno je nekonečné.
DOTAZ: Nudila jsem se, čekala jsem, až přestane pršet, bloumajíc, procházející pod okny se sušáky. V trávě jsem nalezla jeden zrezlý kolík na prádlo a pak pět dalších kolíků od hlíny. Vzala jsem si je. Řekla jsem si, že aspoň trochu ušetřím. Kolíky jsem měla v plánu jinak koupit. Začalo mě to svým způsobem bavit a takto jsem našla asi 25 kolíků. Ty další už byly celkem čisté a vypadalo to, že lidem upadly nedávno. Teď mám výčitky, že ty lidi by si třeba za několik dní pro ty kolíky přišli a já jim je svým způsobem ukradla. Jaký je váš názor?
TP: Úplně stejný. A to je všechno. Zůstaneme dneska u kolíku. Náš čas se naplnil, takže vám přeji hezký zbytek večera. Pokuď budete chtít, tak ještě ve 20:00 bude společný duchovní obřad tady na Biovidu. No a to bude pro dnešek všechno. Takže spánembohem, ať vás provází jen a jen to nejlepší. A těším se na vás příště.