Dobrý den, vážení a milí posluchači naší přednášky nultého stupně Duchovní univerzity Bytí online. Tak vás tady ještě jednou vítám a poprosím paní Lucii, která mi pravidelně čte vaše dotazy, aby se podívala na první z nich.

DOTAZ: Co je to modlitba? Je to prosba směrem k Bohu či napojení k Bohu či záleží, jestli se budeme snažit být vším, probouzet ve svém srdci bezpodmínečnou lásku či o něco prosit?

ODPOVĚĎ

TP: Možná všechno to, a jak u koho. Aby modlitba byla modlitbou, musí tam být ta vertikála. To znamená, že se nemodlíme k něčemu, co je v naší rovině, ale většinou k tomu, co nás přesahuje. No, a musí to být také prosba. Když to bude určující, tak to nebude modlitba, ale magie, kde budete projevovat nějaké své přání ve smyslu vykonání, tedy ne prosba "Pomož." nebo jaksi "Staniš se, je-li to možné s tvojí vůlí tak", ale je to určující. Čili v modlitbě nepředepisujeme, ale to záleží na tom, jak to všechno chápeme ve svém nitru. A co dál? No, bez pokory by to tedy asi taky nešlo, protože my musíme být chráněni před sebou samým, protože se může stát, že z nepochopení, nerozumu nebo nepozornosti bysme také mohli býti, poněkud jaksi, jak se to říká - "mimo mísu". No, takže je to vlastně velmi silný nástroj. Jistě, že dnes nikdo často asi nebude chápat, jak je to možné, jak je možné, že nějaké vyslovení nebo teda myšlenka, kterou vysíláme, se dotýká vlastně všeho, celého vesmíru a každý, kdo je schopen, tak je zapojen. Hlavně potom ti vyšší, lidé jim zkratkovitě říkají andělé a připínají jim křídla. No dobře, ale proč ne na druhou stranu, ale i mezi námi žijí andělé, kteří něčemu pomáhají, něco nadlehčují. To je vlastně obecná vlastnost těchto vyšších bytostí. No a k těm se obracíme. Člověk se většinou obrací k Bohu. To je logické, protože přece koho by měl oslovovat, než pana ministra. No, jak to udělá pan ministr? No ten má pod sebou celé úřady, kanceláře. Těm to předá. Oni ředitelé kanceláří to předají zase těm svým podřízeným. No a možná podřízení ještě svým podřízenějším a něco se stane. Takže to je modlitba. Je to veliká síla. Je to vlastně i možnost spojovat, když se hodně lidí modlí a vlastně tu myšlenku mají jednotnou, pak to jaksi zesiluje. Bohužel to platí i v negaci. Když hodně lidí má negativní myšlenku, tak se bohužel ta myšlenka posiluje také. Čili je třeba zmínit, že zde jsou vždy v tom našem světě přítomny dvoupolné obrazy čili dobro-zlo, světlo-tma. A tak je třeba na to myslet. Když se jaksi modlíte za sousedovu kozu, tak to určitě nebude světlo, ale bude to temnota. Když vás bude víc, bude to o to horší. Takže snažte se, aby tam vždycky ta jaksi světla byla. Děkuju.

DOTAZ: Je vše projeveným životem Podstaty?

ODPOVĚĎ

TP: A jak by to mělo být jinak? Vždyť, když budem chápat Podstatu, tedy Boha, jako zdroj všeho, co jest, tedy času, prostoru a posléze i nás jako bytostí vtělených, no, tak pak nemůžeme najít nic, co by tou Podstatou všeho, co jest, tedy Bohem, nebylo. Kdybysme to mysleli jinak, tak bysme vlastně tvrdili, že Bůh není svrchovaný, že není absolutní, že je to něco, co je pro něj a něco, co je mimo něj. Tedy je to něco, co není absolutní, a to by byla jistě filosofická chyba. Čili my se s tím problémem budem muset vyrovnat jinak. Budem muset přemýšlet, jak by to bylo možné. Musíme také zhodnotit jaksi vůbec náš pohled na svět a jeho projevy. Když se podíváte třeba na říši zvířat, tak vidíte, jak jeden druh se připojuje k jinému, jak se navzájem podporují - někdy tím, že se nechají sežrat, někdy zase jinak. A člověk má tendenci ve svém zatím nízkém uvažování chápat, že když kos sežere žížalu, že je to zlo, pokud jste na straně žížal, anebo že je to dobro, pokud jste na straně kosů. Ale ono teprve ta společná věc těch dvou, v tomto případě vzniká nějaký řekněmež že životní vztah, je tím, co je správně pochopeno. No, takže nevím. Ptejte se dál, pokud budete chtít. Prosím.

DOTAZ: Je člověku předurčeno, v čem se má zdokonalovat?

ODPOVĚĎ

TP: Samozřejmě, ale to předurčení musí odpovídat tomu, koho se týká. Jistě, že zřejmě se nebudou týkat vyšší duchovní principy, nějaká jaksi vývojová výše, například jedince, který má za úkol budovat nějakou hmotnou a třeba často i primitivní podobu, a bude to jistě také správné v tom jeho pohledu. Čili každý dostane v tom životě k řešení úkoly, které mu náleží, které jsou přiměřené. A to dokonce i z hlediska karmy, kdy ta karma se často rozdělí do více životů, když je třeba těžká a vlastně svým způsobem tomu člověku umožní prožitek. Kdyby byla karma, pomsta, no tak to je jasné, že jo, buch a hotovo. Jdete na druhou stranu. Ale ona ta karma je vychovávající. To znamená, že si prožíváte ty děje a z těch se poučujete. Čili snad nějak tak.

DOTAZ: Z vašich odpovědí na otázky vyznívá, že Přinašeč Josef Zezulka není inkarnací Přinašeče Ježíše. Porozuměli jsme tomu správně? Pokud je tomu jinak, vysvětlete. Děkujeme.

ODPOVĚĎ

TP: No, ono to není až tak důležité, protože důležité je, co každý z těch Přinašečů vlastně přinesl pro ty lidi, protože to je vrcholný projev lásky, stát se z tohoto stupně člověkem, přijít mezi nás, protože to je velmi obtížné a často to končí karambolem. Lidé jsou lidé. Ale pokud se týká tohoto, i když to není důležité, tak jste mě pochopili špatně. Zezulka je přímou inkarnací všech ostatních Přinášečů minulých i těch, kteří tu ještě nejsou. Když se podíváte na jeho zrod, tak vidíte řadu analogií, když jste pozorní tedy. Ale teď jde o to, jak to specifikovat, aby z toho nevznikl kult osobnosti, abyste Zezulku nepřijímali, protože... Ale abyste přijímali to, co říká, ke své potřebě, ke své cestě, ke svém změně \-tedy vlastní důvod, proč přišel. Přinašeč nepřichází proto, abyste ho slavili jako osobu, ale abyste ho následovali, aby vám dával cestu, aby vám dával možnost se ze všech těch často šílených chyb poučit vlastně jinak než vlastním utrpením, tedy změnou. Přinášejí tedy lidem cestu změny, která se co nejvíce má blížit tomu základnímu sloupu Božího vědomí, který jde napříč celým Tvůrčím dílem a který vede ten vlastně děj od vzniku až k splynutí. Když se podíváte na Ježíše, na jeho fyziognomii, tak uvidíte některé shody. Dokonce i v oblasti zranění. Vidíte zranění na tváři Ježíše. Zezulka měl vlastně identické zranění, i když z jiných důvodů uvidíte i třeba začáteční písmena jeho jména, tedy JZ. Ono to bylo tak, že kdysi v jeho předchozí inkarnaci, protože to bylo utajené, tak se nejmenoval, ale říkalo se Jezes, tedy Jézet. A to ho mělo chránit, no a další a další. Vlastní nauka, která byla vlastně předchozím Přinašečem hlásána, tak tam taky můžete najít mnoho, co vás může poučit. Čtete-li Evangelium Esénům, například, tak čtete něco, co vás začne mrazit v zádech, protože ty záznamy, které zde jsou, jsou vlastně jinak řečeno, ale totéž, co vám přinesl Zezulka. Ostatně i ranní křesťané byli tedy těmi, kteří vnímali reinkarnaci, kteří pravděpodobně nezabíjeli zvířata pro svoji vlastní potravu a tak dále. Čili mnoho a mnoho podobností tu je, ale znovu, to není důležité. Důležité je to podstatné, proč přichází. Bylo by trapné, kdyby ta bytost přicházela proto, abyste ji slavili. abyste si vlastně vytvářeli jakýsi kult osobnosti. To je to nejsnazší někoho vzývat. Daleko těžší je někoho následovat. A proto přichází. Tak hodně úspěchů.

DOTAZ: Lidé mají za sebou zvířecí zrody. Prošel zvířecím zrodem také Ježíš?

ODPOVĚĎ

TP: Samozřejmě, prošel celou cestou od prvotního splynutí ducha s hmotou anorganickou, tedy první nejprimitivnější možný život, jednobuněčný například, až potom celou tou řadou v čase k tomu Nejvyššímu možnému. To je jeho cesta. A pak návrat zpět do těch svých vlastně minulých časů k svým bratřím, aby pomáhal svým vyspěním. On stojí na vrcholu té pyramidy. Ale vrací se zpět, aby lidem usnadnil jejich cestu.

DOTAZ: Ráda bych se zeptala, zda vaše léčení každý večer ve 20 hodin léčí jen po dobu živého přenosu nebo funguje i ze záznamu a jak dlouho?

ODPOVĚĎ

TP: Ve 20 hodin pořádáme duchovní obřad, jak jste si jistě všimli. Je pořádán ve vlastně gesci náboženské společnosti nebo Duchovní společnosti Společenství Josefa ze Zezulky a trvá už mnoho, mnoho let. Je to vlastně duchovní posílení vás všech a jako každé duchovní posílení nebo každá duchovní věc je a není závislá na čase. Tak to je.

DOTAZ: Při jedné z posledních přednášek bylo hovořeno o kletbě - zmíněna pohádka O Šípkové Růžence, která čeká na probuzení a s ní celé království, až přijde ten, který investuje do pokoření "šípkového keře" - volně vaše odpověď. Mohl byste, prosím, více rozvést symboliku šípkového keře? Jakou roli hraje v pohádce pýcha?

ODPOVĚĎ

TP: Tím, že to píchá. Ale ano, jsou to obtíže, které značí obtíže cesty osvobození vaší duše. Samozřejmě, že tak docela nejde o vlastně přímou řeč, ale pravděpodobně se jedná o analogii. Protože abyste se probudili z věčného spánku, tak musíte vlastně projít určitou velmi náročnou cestou sebezměny, vlastně vývojovým pokrokem. A když se vám to podaří, no, tak se probudíte a najednou začnete žít. Do té doby můžete žít vlastně jako zombie. Žijete a nežijete, vnímáte a nevnímáte. A tak dále.

DOTAZ: Kladu si otázku, co je to emoční myšlení a jaký je vzájemný vztah mezi emocí a myšlenkou. Jedno vyvolává druhé a naopak. Odkud se emoce berou? Je to projev našeho podvědomí, či jsou indukovány z vlivu okolí či oboje? Jde o sílu, která nás přetváří? Jsou závislé na zkušenostech naší vnitřní bytosti, na tom, jak rozumíme světu nebo mají svůj nezávislý život. (

TP: Brzděte, já už začnu odpovídat. Je to strašně dlouhé.) Určitě přečtu to ještě potom. Takže co je to emoční myšlení a jaký...

ODPOVĚĎ

TP: Já vím, já vím, já vím. Víte co? Tohle to asi napsal muž. Takže podívejte se na svoji ženu a hned budete blíže pravdě, protože ženy jsou obecně většinově, i když taky ne všechny, lepší v tom emočním myšlení, a i když jsou stejně dobré v tom racionálním samozřejmě, to bych si netroufnul říct, to bych to schytal, ale... Co to je emoce? Je to totéž, co myšlenkový svět, jen opačného znaménka. Platí tam stejné zákonitosti jen vlastně jinak. Já vím, to je těžké pochopit. Já vím. No tak emoce může být ta nejběžnější, kterou zažíváte, že něco milujete nebo že se na něco naštvete, což není docela intelektuální proces. Když se na něco namotorujete, tak se nechcete motorovat, ale vy se namotorujete sami o sobě. Tak někdy taky chcete, já vím. To je to spojení myšlenky a emočního stavu. Čili když něco vnímáte, cítíte, prožíváte, tak je to emoční myšlení. Když něco analyzujete, rozkouskáváte a seřazujete, tak je to racionální postup. Obojí má stejnou hodnotu jen opačného znaménka. Jedno přináší jeden druh zkušenosti, druhé jiný druh zkušenosti. Teprve spojení těchto dvou principů dává možnost vyváženého myšlení, teda vyváženého jednání, přesněji tak - ale i myšlení i cítění, protože stejně jako v rozumu můžete dospět k patologii, tak stejně můžete dospět k patologii i v oblasti emočního myšlení. Příležitostí tady jsme měli mnoho a podívejte se třeba na dějiny různých řekněmež hlavně náboženských společností nebo jinak a osobností třeba duchovních, které někdy vlastně dokazovaly to, co tu říkám čili byly ve svém emočním prožitku naprosto mimo mísu. Už to používám do druhé. Totéž, ale racionalisté. I oni můžou být velmi vzdáleni realitě a pravdě, kterou si budou zase pomocí toho rácia nějakým způsobem jaksi navyšovat. No, takže já nevím. Na jedné straně budete chtít dosáhnout nějakých hodností a tak dále a třeba té Nobelovky, Nobel Price a tak dále, a na druhé straně tady budete hlásat, že jste přišli z cizí planetární soustavy, že jste někdo něco výš nebo že jste žili jako významná osobnost dějin, a která se duchovně přerodila a tak dále. No tak jistě, že když tohle bude vaším hlavním motivem, tak to zřejmě nebude úplně nejsprávnější. Pokud bych soudil, tak jediný motiv je pochopení jednoty nás všech. Z jednou jsme vzešli, jedno jsme. A tak když se nám podaří aspoň trošku zlepšit nejenom své, ale těch ostatních, ať už je to v tom raciu, v té vědě anebo v té, řekněmež duchovní vědě, tak to bude jen dobře. Děkuju.

DOTAZ: Prosím, co je to pravda? Jsme zahlceni informacemi o tom, co si máme myslet. Velice málo informací je o tom, co se skutečně děje. V uspěchané době...

ODPOVĚĎ

TP: Ano, začnu odpovídat. Muška jenom zlatá. Ano, to všichni víme a známe. Vy se ptáte, co je to pravda. Teď vysvětlujete všechny konotace, souvislosti a já se toho zkusím uchopit ještě předtím. Pravda je nejsprávnější možné pochopení v rovnováze nějakého problému, nějakého stavu, nějakého děje a tak dále. Jak vidíte z dějin i ze současnosti, pravda je závislá nad tím, kdo jí drží. Všichni se domnívají, že mají pravdu. Ti napravo, nalevo, nahoře, dole. Často se kvůli té pravdě dokážou pěkně posekat, protože každý z nich dokonce někdy i kousek té pravdy má. A to je utvrzuje v tom, že právě ten jejich kousek pravdy je ten nejsprávnější, jediný a že oni jsou tedy v právu. No, jenomže ono je to ještě jinak. Schopnost pochopit pravdu se logicky vyvíjí schopností vývojovou člověka. Jsme první zvířata, která mají trochu rozum, a to není nic moc. Dějiny i současnost nás poučují vrchovatou měrou. Takže jaká pak bude pravda vyššího druhu, než je náš nebo ještě vyššího? Pravděpodobně jiná nebo dokonalejší? Jaká je pravda Přinašečů - Zezulky? Tam čtěte a uvidíte, jak to vidí ti, kteří stojí na vrcholu pyramidy cesty životem a životy. Takže pravda je tedy objektivní věc. Jsou tu relativisté, kteří z důvodu neschopnosti dosáhnout plného poznání pravdy, jí vlastně raději hodí rovnou na smetiště. Všecko mají relativní, protože pochopí, že ten kos má pravdu, když chce sežrat žížalu a že ta žížala má pravdu, když nechce být sežrána, protože přece to je pro ni katastrofa. A oba dva budou mít pravdu. A na konci bude ta pravda toho celku \-že jeden nemůže být bez druhého, že navzájem naplňují nějakou cestu vztahů v životě, které teprve jako celek dávají možnost celkovému životu, aby existoval. Protože každý z těch tvorů, kteří jsou v tom řetězci tím miliardletým vývojem vytvořeny, mají své místo, svůj smysl a také důvod pro to, aby ten celek mohl existovat. Tohle ještě člověk, poločlověk, nedokázal pochopit a tak rozdělil svět na užitečná, neužitečná a tak dále a sledoval jen svůj vlastní prospěch a sleduje podnes, což vede ke katastrofickým důsledkům. Ty, které právě začínáte zažívat.

DOTAZ: Tady je ještě doplňující dotaz. Proč myšlení bolí?

ODPOVĚĎ

TP: To je přece jednoduché. Jak vás to vůbec může napadnout ta otázka? Už jste někdy vyběhli řekněmež 150 schodů? No tak někteří jo. A co se stalo? No, bolely vás nohy, píchalo vás možná v boku a funěli jste? Je to tak? Hodně. Mozek je nástroj, který neslouží k vybíhání schodů, slouží k myšlení. Je to myšlenkový nástroj - cítění, vnímání, řízení těla. Když mozek pracuje, také se unavuje. Znáte to přece. Někdy jste unaveni, že už ani nemůžete číst nebo myslet, když opravdu pracujete, třeba myšlenkově. Zvláště je to třeba patrné při náročných činnostech, které jsou velmi náročné na výpočtovou jaksi kapacitu. Něco jiného je hovor. To nám často naše kolegyně dokazují. Já jsem například nedávno poslouchal jaksi nechtíc a ani nesledoval jsem obsah. Ale ty dvě dámy mluvily bez přestání několik hodin, mnoho hodin. Ani vteřina nebyla přestávka. Pořád vedly řeč. No tak tohle zřejmě není tak náročné. Ale když třeba chcete vytvářet nějakou grafiku nebo upravovat fotografie nebo snímky, filmy, tak to už váš procesor zatěžuje velmi. Je to abstrakce, představivost. Když si máte třeba otáčet předměty ve své mysli jste konstruktér, a musíte tedy vlastně tu imaginaci vytvářet, tak to už mozek zatěžuje velmi. Samozřejmě i při některých dalších činnostech. Speciálně ty zrakové vjemy jsou hodně náročné, protože je to vlastně logicky jakoby mnoho dat. Tak tam třeba vidíte, že se vám mozek unaví. No, tak si chvilku odpočinete a zas můžete chvilku pracovat. Stejně jako když trošku odpočinete těm nohám. Sice ta kyselina mléčná se hned neztratí, to je pravda, ale přesto zas můžete trošku víc. No, takže tak nějak. Je to prostě prostý znak únavy z činnosti, který náleží patřičnému orgánu. (Jak bych mohla?) Mimochodem ještě mozek spotřebovává poměrně velké množství energie na svoji činnost, víte? Ony ty miliardy miliard buněk potřebují něco k tomu, a přitom jsou nesmírně, nesmírně málo náročné, protože kdyby měl mít počítač výkon našeho mozku, tak by to bylo hodně wattů, které by musel spotřebovat.

DOTAZ: Jak bych mohla pomoci manželovi, když chodí každý den do hospody? Nepomohly výčitky, prosby, teplá večeře doma. Hodně se kvůli tomu hádáme. Jak se s tím můžu vyrovnat já, abych se stále nezlobila, nevyčítala a nebylo mi líto, že netráví čas se mnou? Nechce o tom vůbec mluvit.

ODPOVĚĎ

TP: To je jasná rada. Pořiďte mu lokál doma. Bude s vámi. No. Cesty životů jsou velmi pestré. Člověk potřebuje někdy prožít to, jindy ono. Někteří lidé trvají na tom, že svoji sebedestruktivní misi musí dokončit a také dokončí, tedy zemřou. Ať už jsou to kuřáci, pijáci, drogaři či jakkoliv jinak. Čili můžete mít taky sebevražedné mysli intelektuální, mentální ani jiné, ale tohle to je jasná věc. Tak to jedno pivo vám sebere těch 50 000 neuronů třeba. Když to zopakujete náležitě často, tak to začne už být vidět, protože budete trošku jaksi méně emočně vnímavý, citlivý. No, bude to mít vliv na činnost vašich orgánů, žlázy a tak dále. No a nakonec ta nepřízeň přejde do stavu, kdy se vyživujete už jenom alkoholem, už nemusíte ani jíst. No, a pak přichází vlastně nějaká forma. Často alkohol vyvolává taky rakovinu, a to i v poměrně malých dávkách. Je to velmi, velmi velký jed. Alkohol, jest, nervový jed. A to, co je na nás nejúžasnější ve hmotě, nejsou svaly, ale naše řekněmež nervová soustava, náš mozek, dráhy, ovladače až ke svalům - ty destičky na svalech, které předávají vzruch do vláken a tak dále. Proces trávení, myšlení, a to je velmi, velmi jemné. Nemůžete nebýt člověkem, který dojde k vyčerpání možnosti svého příbytku, pokud s prominutím chlastáte.

DOTAZ: Teď zdravotní dotaz. Dotaz směřuje k prevenci tumoru ženských pohlavních orgánů, tedy ke kontrolám. Je to skutečně důležité tak, jak tvrdí medicína, když nemám potíže. Ke gynekologovi se mi vůbec, ale vůbec nechce. Mám za sebou i traumatický zážitek.

ODPOVĚĎ

TP: Ano. A ne vy sama. Nejste jediná, bohužel. Ale z pohledu medicíny je to vlastně možnost, jak zabránit velkému rozvoji nádoru, a tedy možnost situaci, kdy vznikne nádorový proces, řešit v zárodku, tedy s úspěchem - často. Když je to v pokročilém stádiu, už se často nedá mnoho dělat. Takže to je pohled medicíny. Je tu i druhý pohled. Ať už se podíváme třeba na řekněmež virovou nebo bakteriální nebo jinou oblast, tak rakovina nevzniká kvůli virům a bakteriím primárně, ale kvůli dráždění, které působí na tu tkáň. A to dráždění dává vlastně zelenou skutečné nemoci, a to je tedy vlastní proces, což medicína nezná. Domnívá se, že sídlo problematiky nádorového bujení jest ve vlastní buňce. No, svým způsobem ano, ale ta příčina leží jinde. Proč vidíme třeba zřetelný jaksi závěs některých nádorů s nějakým životním stylem? To přece nebude náhoda. Čili něco se zde vlastně odvíjí, co usnadní tomu procesu, aby vznikl. Na druhou stranu, proč jsou lidé, kteří jsou pod obrovským tlakem kancerogenů a přitom rakovinu nikdy nedostanou? I to by nás mělo zajímat. Je to tak, že v současnosti prevence v oblasti onkologie není a nemůže být ještě dobrá, protože medicína nepochopila, co je to nádorový proces, tedy vlastní nemoc. Proto sleduje výsledek procesu. To jsou ty buňky, což je někdy trochu už pozdě, protože proces již vlastně vytvořil první nádorový jaksi svazek. No, to se bude jistě časem lepšit. V téhle chvíli ještě pořád dáváme pacientům na onkologických odděleních šunku a bílou kávu například, tedy čistý odvar dehtu ze zpražených zrn a vlastně produkty kouře, nasycenou svalovinu, tedy šunku, která je kancerogenní až na půdu, protože je to dieta. Nikdo sice neví, proč by to měla být dieta, ale traduje se to. Dokonce v některých předpisech se tvrdí, že šunka není maso. No, je to úžasné. Vždycky se nebo někdy se zastavím nad schopností nemyslet lidského rodu. Jsou to tedy celé skupiny látek, které nepatří do vlastně našeho světa. Je jich hodně. Jsou to bohužel také produkty spalování, které jsme tak rozšířili, a proto staří říkali rakovině morbus, tedy nemoc prométejí, prométeova choroba. A to proto, že Prométheus dal lidem oheň, a tím vlastně je poškodil. Proto přilétá ten orel, který mu pravidelně vyklovává játra, která vždy dorostou, protože rakovina velmi souvisí s činností jater. Je to jeden z primárních důvodů, proč vzniká. Proto chcete-li zvládnout tento proces, nemůžete se soustředit pouze na vlastní nádor. To je záchrana před rakovinou. To je prostě záchranný proces, ale ne léčebný. Často se také proto stává, že když se buď utrousí buňky, anebo ani neutrousí při zásahu, tak ten nádorový proces vzniká někde jinde, třeba i z jiných buněk. Je to proto, že jsme rakovinu nezvládli v její podstatě, ale pacienta jsme zachránili před jejím... Naštěstí v posledních letech ta schopnost zachraňovat se v medicíně velmi vylepšila. Je to velký úspěch, ale bohužel to nevede k cíli úplně, protože výskyt rakoviny jde takhle - exponenciálně stoupá. Logicky, protože jsme nepracovali v prevenci, ale pracovali jsme pouze v záchraně. Záchrana nezpůsobuje prevenci. Když třeba vám udělají mamograf, tedy rentgen prsu, tak vás neochránili před rakovinou, jenom udělali screening. To znamená, dívali se, jestli tam už není. To je vše. Když vám podají třeba řekněmež látku, která ochraňuje děložní čípek před tedy těmi mikroorganismy, tak to sníží výskyt těch nádorů, ne absolutně, protože se zmenší jaksi dráždění té tkáně, ale nepůsobí to v žádném případě na vlastní proces. Je to jen lokální vlastně snaha zmenšit tlak. No a tak dále a tak dále. Protože jakýkoliv způsob dráždění buňky, který tu máme, pokud běží nádorový proces v těle, vytvoří zde nádor. Například, když byli námořníci a měli hrubé oděvy, takové ty proti vodě, tak často u nich vznikaly nádory, protože ty byly zraňovány na kůži zde a ty nádory vznikaly zde. Platí to tedy i pro všechny jiné druhy dráždění, mikrobiální, chemické, radiační, jakékoliv další. Vidíte třeba zřetelnou souvislost s radiací a vznikem nádorů. No, proč? Protože radiace má tu schopnost poškozovat buňky, tedy je vlastně dráždit. No, ale pojďme dál.

DOTAZ: Nevím proč, ale když se procházím historickými částmi města nebo se ocitnu u prastarých staveb, cítím se tam dobře a to ani nevím, co všechno se tam dělo, Čím to je? A teď poděkování za váš čas nám všem...

ODPOVĚĎ

TP: Pravděpodobně jedině tím, že nevíte, co se tam dělo, protože kdybyste věděl nebo věděla, co se tam dělo, už by vám to často tak pěkné nepřipadalo. Ale svým způsobem je to jako vzpomínka, vzpomínka na dětství čili vzpomínka na nějaký minulý život. Třeba můžete mít silný emoční vjem, třeba z nějakého místa, které navštívíte. Už jsem vám na přednáškách kdysi říkal třeba, že jaksi moje paní, kterou jsem dobře znal, tak když umírala maminka, tak se na stěně cely, to byla politická vězenkyně, objevily pendlovky, a viděla to i její spoluvězenkyně. Ale zároveň měla strýce, ona byla někde v Chorvatsku potom na dovolené, pořídila fotografie. Strýc se na tu fotografii podíval a říkal: „Ano, tady a tady za rohem je tohle, viď? A támhle je to, i když tam vůbec nikdy nebyl. Čili jakoby to místo důvěrně znal. Někdy se to stává ještě důkladněji. Vzácně si člověk vzpomíná na naprosté detaily z tohoto. Toto může být odlesk. Anebo je to jenom vlastně vnímání vlivu - génius loci, který je spojen s nějakou vlastností toho historického jádra a tak podobně. Čili kdo ví.

DOTAZ: Od 30 let nemám ráda život. Je mi 55. Chtěla bych zkusit ho mít ráda, ale nejde mi to. Je to asi tou dobou, lidmi, nevím. Chci dochovat pejsky a odejít s nimi do nebíčka. (

TP: Kytky?) (Pejsky.)

ODPOVĚĎ

TP: Pejsky. Mhm. No, třeba je to jeden z vašich úkolů. Je velmi snadné v určité rovině, kterou máme, se soustředit na to, co je negativní. Jelikož jsme lidé a nikoliv bozi, tak toho negativního ve svém okolí uvidíte pěknou řádku. Tedy pokud toho budete schopna, protože zpočátku to ani neuvidíte. Pak přijde chvíle, kdy začnete vnímat pozorněji, začnete vnímat vedle dobrého i ty chyby. A pak je tu problém, který musíte řešit. Ten problém znamená, že nemůžete se soustředit svým vědomím, svým chápáním k těmto chybám bez lásky. Protože stejně jako vnímáte svoje pejsky v jejich povahách, které jsou někdy lepší, horší. Jsou taky pejskové mrchy a jsou taky pejskové andělé, víte? No a naštěstí teda já sám osobně jsem poznal více těch andílků malých. No a takže je to vlastně o tom nastavení. Máte zkušenosti, které vycházejí z dlouhých životních zkušeností v minulých životech. Často to nebyly snadné životy, ale byly nesnadné i kvůli vám, protože jste musela ty životy prožít. Cosi jste tvořila a pak přicházely ty učební lekce. A z toho mohla vzniknout i jistá zahořklost. Takže opatrně s tím. Snažte se udržet co nejvýše své vědomí a nad tím vším vnímat Boha, který je každým, vším a všude. Pochopit řád dění v jeho pestrosti a v jeho smysluplnosti. Přestože nechápete, proč jsou věci, jak jsou, já to vím. Kdo by to pak chápal z lidí dnes? Snad jen výjimeční jedinci, aspoň trochu. Čili budem se muset spokojit s tím, že v tom našem vnitřním světě vidíme jenom nepatrnou část z té skutečné reality. A tak ji musíme přijmout někdy pouze v pokoře. Ale pozor, nesmí to být pokora, která je rezignující nebo bezmyšlenkovitá, protože potom bysme také nejednali správně. Čili pokora je pokora. Víte, to není, jak bych to řekl... No snad mi rozumíte. Je tam hranice. Když budeme vlastně zaměňovat vlastní cestu změny poznání, cestu života za to mouchy snězte si mě v té takzvané pokoře, tak to nebude dobře. A naplníte málo svůj smysl života. Tak příště to bude zase. Tomu se nevyhnete. Ty úkoly, které máte prostě, jsou věčné, dokud nejsou vyřešeny. Takže hodně štěstí. Snažte se, abyste třeba skrz tu velikost toho zdroje pochopila, i když ten zdroj je dost šílený na to, aby byl se vším, kdykoliv a kdekoliv, s tím nejlepším i s tím nejhorším, že všechno je mu stejně blízké, nikdo není vyšší ani nižší. Vždyť je to on. On v rozdělení ve všech těch možnostech osudových voleb, které ten život má, aby naplnil svoji cestu poznání. No tak snad to bude potom lehčí. Vidíte to na pejskách. Vidíte, je to snazší být vlastně za dobře s těmi pejsky. Já vím. Je tam láska jejich, protože chtějí smečku. Je tam jejich pozornost. Ta očička jako by mluvila a ty postoje a všechno to, co mají. Vědí, že přijdete a ještě jste daleko a tak dále a tak dále. Ale přesto. Je to váš vývojový druh, nižší tvor a vy jste vyšší. V této chvíli na vrcholu pyramidy vývoje na této Zemi. To ale nic neznamená. Tak se snažte, abyste byla. A jdeme dál. Buďte ráda z každého rána, z každého vlastně toho, co můžete, protože upřímně řečeno, je strašně moc toho, co byste nemusela mít. A když vám to pánbůh dal, tak si toho važte, no, že jsem teda takový kazatel, a to no, tak se omlouvám, ale tak to vnímám.

DOTAZ: Kdo napsal knížku Poselství? Pan Zezulka nebo vy? ODPOVĚĎ TO: To napsal autor. Děkuji. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: V části Kudy vede cesta lidstva je popisován zmar, kdy se lidé budou udávat a bude se všude krást. To období už bylo nebo teprve nastane?

ODPOVĚĎ

TP: To ponechám na vašem soudu a zkušenosti.

DOTAZ: Zdravotní dotaz. Z čeho můžou být strie? Strie na stehnech, na stehnech směrem od třísel ke kolenům. Přibrala jsem jen jeden až dva kg. Neposiluji, že by mi narostla svalová hmota.

ODPOVĚĎ

TP: Vazivové poruchy, které můžou mít různý původ. Někdy je to samotná jakoby stavba buněčná, jindy jsou to následky léčeb. Velmi často vidíme strie například u pacientů, kteří dostávají dávky kortikoidů, pokud jsou někdy nutné velké dávky a zachraňují třeba život toho pacienta, tak zase na druhé straně jako každý lék mohou mít tyto vedlejší následky. V těch nejhorších případech je vidíme nejenom na povrchu, ale mohou se vyskytovat i ve vnitřku těla.

DOTAZ: Prosíme o názor na očkování proti tetanu.

ODPOVĚĎ

TP: No, tetanus bych nechtěl. To je pravda. To je hodně ošklivá nemoc. Pokud to bude čistá očkovací látka, budou škody menší, i když zde se pravděpodobně, já nejsem na to odborník, to se ptejte lékařů, zde budou používány i imunomodulans, kdy se užíval hliník, který byl součástí vakcín obecně. Ale jaký je stav současnosti? Popravdě není to můj obor. Čili musíte se ptát tam. Samozřejmě, že tedy záleží i na řekněmež kvalitě té očkovací látky.

DOTAZ: Nová fraktální skladba Love Letters je moc krásná. Děkuji za ni všem umělcům, kteří se na ni podíleli. Mohl byste o tomto tématu fraktály něco bližšího říci, nebo to pochopíme až v budoucnosti?

ODPOVĚĎ

TP: Děkuji. Jestli se dívají, budou mít radost za vaše hodnocení. Já jim to vyřídím. A pokud se týká fraktálů, no, vlastně na své pochopení spíš teprve čekají. Na své uchopení v matematice do určité míry také. Když vytvoříte fraktální rovnici, tak je to velký úspěch. A vzniklo to vlastně tak, že lidé chtěli popsat jakoby náhodné děje. Třeba existoval v Americe člověk, který létal bez přestání v letadle a pozoroval mraky a chtěl pochopit jejich vlastně logiku pohybu a další a další. No a nakonec toho vznikají tyto obrazy, které se nám podařilo dovést do pohybu. To znamená, že to, co popisujete, je vlastně fraktální výpočet v čase. Je velmi náročný, trvá mnoho do stovek hodin a je krásný. Je to matematika života. Je to matematika, která popisuje vlastně rozhraní mezi tří a čtyřrozměrnými prostory. Těžko ještě doufat v plné pochopení této vlastnosti, ale bude to v budoucnosti významný obor matematiky. Matematika, kterou známe, slouží k popisu vlastně našeho světa. Je to věda, která může v abstrakci se dotknout vlastně všeho - historie, rozměru, já nevím čeho, úplně všeho. Matematici jsou na to také často velmi hrdí, že to je královna všech věd. A jsou v tom dobří. Sledují zákony. Vlastně na počátku byli zejména Arabové a další. Pak přišli ti, kteří tedy ano třeba objevili funkci nuly. Do té doby nebyla známa. Nula je nic, a přitom je to všechno. A pomaličku se matematika blíží k tomu svatému grálu, a to je čtyřrozměrný prostor. Náš Horizont poznání vede k tomuto pochopení. Souvisí tedy niterně s fraktální geometrií. Je logické, že v současnosti je fraktální geometrie vlastně něčím, co stojí před námi. Není to jenom věc nějakého nedostatečného zkoumání nebo podobně. Je to vývojová věc. Každý mozek je uzpůsoben svému druhu a je schopen řešit určitou míru úkolů abstrakce, které zde jsou. Když se podíváme na naši dobrou matematiku třírozměrných soustav, vím, že se mnou nebudete souhlasit, já to vím, tak vidíme její hranice a vidíme taky jasnou dělící čáru mezi těmi nekonečny a čtyřrozměrnými prostory. Vidíme tady kvantové stavy. Vidíme zde další problémy, které najednou vnáší do našeho pokusu vnímat svět jisté pochyby. A je to proto, že tato oblast čeká na své další rozvinutí. Takže matematika nekonečna v klasické matematice je poměrně zatím neobsáhlá. No a k tomu se směřuje. Tak jak bude se rozvíjet inteligenční úroveň lidí a ona se rozvíjí, bude ta oblast stále více k pochopení. Když jsem poprvé se začal o tuto oblast zajímat, tak to bylo zejména proto, že jsem v minulosti viděl práci lidí třeba kolem roku 1890, 1900, 1912 a tak. A já jsem najednou zde viděl totéž, tedy fraktální nebo kvazifraktální tedy kresby. Znamená to tedy, že ten předěl mezi vtěleným a nevtěleným světem je logicky také něčím, co obsahuje velký interval - obrazně řečeno. Nevím, jestli mi rozumíte. Když se podívám na ten stolek, tak je to tady. Vidíte, je to půl metr ode mě, je to všecko jasné. Když se podívám na druhý konec vesmíru, tak už to tak jasné není. Ten interval je veliký. Svým způsobem je interval i to, jestli jsem vtělený nebo nevtělený, jestli mám tělo nebo jsem duch. A tak dále. A tato oblast se často vtělovala do těch zpráv, které jsme dostávali. To byli, to nebyli často žádní spiritisté anebo i byli, ale to je jedno. Prostě položili ruku na papír a ta ruka kreslila - sama, bez jejich vůle. Vytvářelo to někdy fantaskní a úžasné tvary, které vlastně předběhly dobu prvního fraktálního, tedy uměle vytvořeného útvaru matematikou. Takže to je něco, co by nás také mohlo zajímat. Vždyť svět, každý přírodní zákon má svůj projev úplně všude. Neexistuje to jenom, že to je jenom pro toto, a proto ne, nikoliv. Jen ho třeba špatně chápeme. Nedomníváme se ještě nebo nevnímáme souvislosti, a tak i tady. Fraktální geometrie tedy jednou vám pomůže pochopit časoprostor o další stupeň dál. Je to zatím jeden z nejvyšších stupňů matematiky.

DOTAZ: Einstein prý byl hluboce přesvědčen o důležitosti včel v ekosystému. Předpověděl, že pokud včely vymřou, lidé je nepřežijí o více než čtyři roky. Takže se nacházíme tam, kde se nacházíme.

ODPOVĚĎ

TP: No, včely nám skutečně umírají, ale je otázkou, jestli ta predikce těch čtyř roků je zcela správná. Mezitím může být taky docela dlouhý proces umírání hladem a tak dále a malých výnosů a všeho dalšího. Podívejte, žijete v době konce technické civilizace, civilizace rozumu. Tuto civilizaci vytvořil zejména rozum, který nebyl moudrostí. A tak lidé v tom nerozumu pokračovali ve své destruktivní činnosti až do bodu, kdy vlastně přetvořili ten svět do stavu, který už není samoudržitelný. No tak nakupte si štětečky a budete opylovat. Jenomže přitom zdupete celé pole. No tak co s tím a tak dále a tak dále. Tak se vymyslí nějaké jiné postupy. Ano. A bude to takzvaně zažehnáno. Nebude. Předtím tady lítal hmyz a my jsme se o to nemuseli starat. Dnes ho zabíjíme. Pesticidy, kdo ví čím dalším, ale nejenom hmyz. Einstein měl naprostou pravdu. Život je v každém svém stupni závislý na sobě navzájem. A jelikož má velkou setrvačnost, tak všechny ty chyby se neprojeví po lidsku, že prostě sek, teď a šleh a všechno špatně. Kdepak. To jsou procesy, které trvají desetiletí až staletí. Čili o tom tu mluvím. Děkuju. (Je ještě čas na další otázku?) (

TP: Já nevím, ještě máme vteřinu.)

DOTAZ: Dobře. Tak je tu dotaz na zkušenosti s léčbou tenisového lokte biotronikou.

ODPOVĚĎ

TP: Myslíte tedy biotronické působení v této oblasti? Ano, je důležité si také uvědomit jaksi naléhavost či důležitost. Zezulka vždycky říkal, že k němu chodili lidé, kteří velmi aktivně žádali pomoc při bolavém koleni, ale bylo mnoho těch, kteří měli mnohem vážnější potíže. Ale zkušenost \- řeknu vám ji. V některý dokonce většině případů, zvláště těch stavů, kterým říkáme zamrzlé rameno, znáte to - takhle pohnete rukou a už nemůžete. Strašně to bolí a dál ne. A v různých úhlech někdy více vzadu, někdy více vepředu. No naštěstí to nemám, vidíte. Ale měl jsem taky za život několikrát a bolí to fest. Tak v těchto stavech jsou zkušenosti poměrně velmi pozitivní. Dokonce až tak, že ten člověk při každé návštěvě zvýšil úhel a třeba po dvou, třech, pěti návštěvách už bylo vše v pořádku. Je to pozoruhodné zvláště v tom, že tyto stavy někdy spontánně přetrvávají i měsíce, někdy i déle, než se uklidní. Takže toto je vlastně úžasný úspěch. Musím se pochlubit. Pojďme dál. Ještě můžeme.

DOTAZ: Jaký je váš pohled na barefoot obuv? To jsou takové ty měkké boty.

ODPOVĚĎ

TP: Ano, měkké boty. Ano. No, dobře. Sám je nosím už po léta. No, úplně dobře se v nich nechodí, protože jiné podrážky mi dávaly trošku větší jistotu, ale to je proto, že už jsem taky starý dědek a že mám také problémy, víte? Mám výhodu. Já bych to asi neměl říkat. Člověk nemá říkat o sobě, o svých problémech. Lidé to vždycky proti němu spíše zneužijí. Čili nepotřebuji je proto, abych - jaksi ty jiné podrážky - proto, abych necítil kamínky třeba. No, tak proto je nepotřebuji. No, ale jinak jsou to botičky z látek, které nevznikaly zabitím zvířete, což se mi zvlášť líbí. Čili nemusím jaksi používat smrt na svoje chození. Navíc ta "useň" je prodyšná, protože za svůj život jsem to mnohokrát zkoušel a ještě za komunistů a skončilo to vždycky poměrně špatnými jaksi nohami. Byly to plísně a tak dále, protože ty boty z té umělotiny byly neprodyšné. No, bylo to hrůza. Dneska už je to jinak. Čili dneska můžete chodit se zdravou nohou, a je to příjemné. Čili nevím, každý ať nosí, co se mu líbí, ale mně se to líbí. Takže budu v tom chodit i nadále. A poslední.

DOTAZ: Může člověk jít duchovní cestou i přes vaše online přednášky? Nebo duchovní cesta znamená praktika? Co je to duchovní cesta?

ODPOVĚĎ

TP: Jako že bych já vlastnil vaši duchovní cestu, to v žádném případě. A nevlastní ji ani Zezulka, ani nevlastnil nikdo jiný. Duchovní cestu vlastníte vy sami. Přednášky vám můžou pomoct v nasměrování přemýšlení a ve vlastních krocích, které uděláte. Praktika jsou vyšším stupněm těchto úvah, kdy jste vedeni již cíleně k tomu, pokud tedy chcete a pokud je to váš životní zájem a pokud splníte ty základní prvotní podmínky, to znamená, že si ujasníte ty nejprimitivnější a nejzákladnější věci svých životů, protože nelze vést člověka v duchovní cestě, pokud má nějaké zločinné sklony. No. Čili napřed musíte tedy se připravit. Pak přichází ta praktika a jaksi v žádném případě ani to není, řekněmež něco, co by vlastnilo duchovní cestu. Je to možná jen výhodné. Proč přišel Přinašeč? Přece aby vám zkrátil a usnadnil cestu, která by jinak vedla pokus omyl, což bolí. A to ještě poté, co to zkontrolujete, co to sami prožijete a pochopíte a pak kontrolujete dál. Ale už ne ve smyslu oportunistů, ale ve smyslu jdoucích. To je jako když jdete na túru. Tak buď nemáte žádnou mapu. No, tak se holt vydáte za nosem, dost se nachodíte, často v kruzích a možná nakonec dojdete k cíli. Pak vám někdo poradí lepší či horší cestu. Pak vám někdo dá mapu a vy zjistíte, kde stojíte. Už to je problém. Čili kdo jste vy a pak vyjdete. A ta mapa vám usnadní jít cestou. Vy netvoříte, kam vede tahle nebo tamta pěšina. Vy ty pěšiny netvoříte. Vy jenom potom víte, kam ta pěšina vede. A v tom je úkol praktik duchovních vlastně, které vás vedou, aby vám umožnily vědomě nastoupit na některou z těch pěšin, které zde jsou. Oni ty pěšiny nevlastní. To je ta duchovní cesta, víte? To je cesta změny. Takže to by byl veliký omyl a byla by to opět snaha se přimknout k něčemu, k čemu byste dostali vlastně něco jakoby zadarmo. Prostě vy byste vlastně nic nemuseli a jenom byste teda hlásali nějaké naučené fráze, a to by bylo to, co by se vám líbilo, protože to se dá naučit snadno. Nějakou knížečku, teďka tady odstavec 50 a tak dále. No jo, ale to by nefungovalo. Takže mnoho úspěchů vašim duchovním cestám a hledáním. Ať jste, kdo jste. Stojíte na počátku a celé vám to připadá jako pitomost s prominutím. Ježišmarja, co to je za myšlenky? Možná. Jindy se dáte na cestu, která vám bude říkat, že ta cesta, která má vést tam, vede tudy. No tak jo, všechny cesty vedou do Říma, tak si uděláte svoje kolečko a nakonec tam stejně dojdete. Ale my tu nejsme proto, abysme jen trpěli a bloudili. Svět, tedy Bůh, nechce vám tvořit nějaké utrpení - v žádném případě. Bůh nad vámi bdí, strachuje se o vás, snaží se, včetně všichni duchovní, kteří zde jsou, se vám snaží pomáhat. Ovšem musí to být duchovní. Nesmí to být zase duchovní zločinci, to znamená zneužívající církev duchovnost či jiné myšlenky k vlastním potřebám nebo k jiným nebo dokonce lidé duševně poněkud a tak dále. Čili tomu záleží na vás, co rozhodnete a co poznáte jako nosné nebo nenosné a tak dále. Svoboda je nutný předpoklad postupu. Bez svobody postupu není. No. To není tak, že musíte myslet jako Zezulka a že musíte, musíte. Nemusíte. Jen jedno byste měli - netvořit zlo, nevyhazovat vaničku s dítětem, přemýšlet a i to, co v téhle chvíli nechápete, nezavrhnout, protože to nechápete, ale říct dám si čas ještě. A teprve, když poznáte důkladně, že je to hloupost, tak pak to samozřejmě zahoďte - kdyby to byla hloupost. Takže nějak tak. Hodně štěstí vašim cestám. Rád jsem byl s vámi. Držte se. Na shledanou.