Krásný dobrý den vám přeji všem. Máme tady přednášku Duchovní university Bytí a těším se na vaše podněty, které tady bude číst paní Lucie, a já se budu pokoušet skromně odpovídat. Buďte tedy ke mně shovívaví a vězte, že vždycky musíte mít vlastní názor, a to, co tady zazní, berte jako podnět, pohled k vašemu přemýšlení. Tak prosím.

DOTAZ: Dobrý den. Moc nerozumím tomu, jak skládat dvojnost zpět do Jednoty. Jsou-li tím myšleny dva póly té stejné věci, jako například láska, nenávist, dobro, zlo a podobně. Mohl byste, prosím, alespoň trošku naznačit nebo vysvětlit, jak je to myšleno? Možná to pochopím, až přijde čas, ale zajímá mě to.

ODPOVĚĎ TP: Dobře, musím se odpovědět metaforou. Jedna ruka netleská. Co to znamená? Že vždycky v duálním světě máte nějakou vlastnost, která je rozevřena do svých hranic. Napravo, nalevo, nahoře, dole, dobro, zlo, světlo, tma a tak dále. A to v praxi znamená, že v tom světě nacházíte vlastně duální rozevřený vějíř, který na svém počátku je složen a je v jakémsi bezčasovém, bezpohybovém stavu. Bytosti, které procházejí tím vějířem, tedy vlastně řečeno, tím vesmírem a tím, co bylo stvořeno, pak se přiklánějí na různé strany podle toho, v jakém stupni vývoje jsou, co je motivuje, jaké mají vzdělání, výchovu, minulost i svého vtělení a vybírají tedy z těch možností, které jsou k dispozici, to, co považují za dobré, správné nebo třeba ani neví. No. To ovšem samozřejmě by fungovalo jenom tehdy, když je tu vývoj, protože kdyby tu byla jenom jedna cesta, tak by to bylo poněkud zkratkovité a vlastně primitivní. Čili ten vývoj musí mít možnost rozhodování. Tomu říkáte svobodná vůle, i když to není vůbec svobodná vůle. A to rozhodování potom pomáhá vás profilovat, protože každé dobré rozhodnutí vás posouvá a každé chybné vás vrací zpět k vytváření nějakého pochopení problému, který jste doposud nevyřešili. Tedy v podstatě naplnění toho útvaru toho světa, to je vaše práce, a vytvoření tohoto útvaru je práce toho Nejvyššího.

DOTAZ: Mohl byste, prosím, pohovořit o odpuštění? Je to vlastnost, kterou se učí zvládat lidé úměrně ke svému vývoji? A teď je tu citát Karla Čapka z povídky Poslední soud, kdy píše: "Proč vlastně vy, proč ty, Bože, nesoudíš sám?" tázal se Kugler zamyšleně. Jak bych já tě mohl soudit? Soudce ví jenom o tvých zločinech, ale já vím o tobě všechno, a proto tě nemohu soudit, protože všechno vím. Kdyby soudcové všechno, ale naprosto všechno věděli, nemohli by soudit. Jen by všemu rozuměli, až by je z toho srdce bolelo. Já jsem, jak vidíš, jenom svědek, ale o trestu rozhodují lidé. Lidé si nezasluhují jiné spravedlnosti než lidské.

ODPOVĚĎ TP: Ano, i ne. Byl to můj milovaný autor a musím se přiznat, že mě už mnoho let jeho dílo fascinuje. Na druhou stranu tady bych si nedovolil nebo bych si dovolil trochu nesouhlasit. Je to trochu lidský pohled. Je to takové to uděláš, dostaneš, a to si zasloužíš nebo nezasloužíš a tak dále. Jenomže ono je to ještě trošku jinak. I ten soudce je částí projeveného Boha. Vše, co je, je částí projeveného Boha. A pokud se týká toho, čemu říkáte soud, tak on to soud není. Je to láska, která brání od určitého vlastně množství jaksi pochybení, aby se dále toto pochybení rozvíjelo. Lidé tomu říkají karma například. To znamená, to, co nezvládáš, musíš sám prožít na sobě nějakou formou, abys pochopil. A z té z toho pochopení se změnil. O to tady jde. Ten, kdo vás nejvíce miluje, vás nechválí a jaksi nepodlézá, ale snaží se vám pomoci ve vaší vlastní změně, tak abyste byli lepší, abyste zanechávali lepší stopu v tom světě a mohli se o vás opřít i jiní a tak dále. Ale k tomu je dlouhá cesta, protože to první, co přichází, je lidský počátek. Dalo by se říci, že to je tedy doba vlastně primitivní, že tam ten člověk vidí jenom sebe a vidí svoje vlastní zájmy a tak dále. Ostatní je mu v podstatě cizí. Já vás neznám, nechci mít s vámi nic společného a tak dále. Na konci té cesty, minimálně v našem rodě, je mnohem hlubší pochopení vlastně druhovosti druhých, a to nejenom jaksi lidí, ale i rostlin a tvorů, kdy takový člověk již nemůže vlastně souhlasit nebo strpět třeba mučení nebo vraždění tvorů nižších jen proto, aby ukojil svoje choutky, které nejsou vůbec, ale vůbec podstatné, protože člověk nemusí vraždit, aby žil, no a tak dále. Čili jenom tak trochu ťukám na tu otázku.

DOTAZ: Jak se dělí myšlenka?

ODPOVĚĎ TP: Hm. A teďka já musím pochopit, co chápete pod slovem dělí. Kdybyste se ptali, jak vzniká myšlenka, tak to bude pro mě snazší, ale i v tom dělení se pokusím odpovědět. Myšlenka jako taková není, jak už jsem řekl před chvílí, naprosto náhodná, ani v nejmenším. Vše na světě má svůj pořádek, postup a zarytí skeptici budou tvrdit, že je tu kauzalita, příčinnost, následnost a tak dále. A ono to platí všemi směry, a to je někdy vtipné, čili platí to i do oblasti duchovní, myšlenkové všech ostatních. Nic nevzniká jen tak z ničeho. Všechno má svůj důvod, smysl a často také cíl. Když vás napadne nějaká myšlenka, tak ona má nějakou svoji chronologii, čili vývoj. To, že vás napadla, může mít několik, řekněmež důvodů. Můžou to být myšlenkové komplexy přijaté zvenčí. Bude to myšlení vašich bližních z vašeho okolí, kdy budete přejímat jejich třeba současnou myšlenku, která k vám připluje vzduchem jak obláček. Bude to myšlenka nevtělence. Tedy to už je oblast spíše zase té duchařiny. Bude to myšlenka řekněmež vaše vlastní, vycházející z něčeho, co ale vždycky má svoje jádro. Myšlenka musí z něčeho vzniknout. Ona nepřichází jen tak pro nic za nic. A i když přichází třeba v nějakém, řekněmež až velmi uvolněném stavu lucidního snění, tak přesto, že vzniká tato konkrétní myšlenka, není náhoda, a je k tomu nějaký důvod. Ten důvod může být vnitřní i vnější, jak jsem řekl. Takže myšlenka se tedy dělí i v procesu toho, jak přemýšlíte. Přijmete nějaké jádro myšlenky, to vás zaujme, a nyní na toto jádro začnete nabalovat všechno to, všechny ty asociace a všechno to ostatní, co s tím ve vašem světě souvisí. Někdo jiný vedle vás bude mít trochu jiný průběh nebo někdy zcela úplně jiný průběh nebo bude z jiné kultury a bude to úplně jiné, ale bude to pořád řád. Čili myšlenka se tedy může asociovat s dalšími podměty, které jsou svázány s podstatou toho, co v té myšlence je a může tedy dosahovat velmi velkých řekněmež rozpětí. No, znáte ten test, kdy bude 12 nebo 20 lidí v řadě a ten první řekne slovo židle a šeptne to druhému, a ten dalšímu a ten ještě dalšímu a na konci tohoto procesu se dozvídáme, že slavíci hezky zpívají. Rozumíte? Čili tady se uplatní třeba to tvořivé myšlení toho člověka. Zanáší do toho nějaký svůj vlastní, vlastní stín nebo část, která může úplně změnit tu původní myšlenku, která byla vyslovena tím prvním. Takhle to funguje i obecně a není to samozřejmě popsání celého problému. Je mnohem širší.

DOTAZ: Můj dotaz směřuje k panence Marii. Je svatá panenka Marie, která dělá zázraky zrod matka Ježíše nebo svatá panenka Marie a matka Ježíše Krista jsou dvě osoby?

ODPOVĚĎ TP: A záleží na tom? Je důležité, co se stane. Duchovní svět je často až pozoruhodně po tisíciletí podobný. Byla to jistě velká rodina, do které se zrodil Ježíš. Ano. Na druhou stranu vidíme v eposech, které jsou mnohem starší než Ježíšova doba, že zde vždy byla také osobnost, která se svými charakteristikami blížila tomu, co vzýváme a uctíváme u Panny Marie. Takže je to zřejmě ještě širší, než si myslíme. Je to jako by se určité osudy zařazovaly do podobného jaksi stavu, tématu a my pak vlastně můžeme číst staré texty, prastaré texty a budeme vlastně spatřovat tu podobnost. Myslím si, že to nejdůležitější je dobro, které je přineseno. Dobro pomoci pro vlastní cestu změny, protože změna přináší hlubší poznání. A čím hlubší poznání, tím větší změna. Nikdo z těch velkých, kteří tu byli nebo i jsou, nevedl nás lidi k negaci, ničení nebo opaku vývoje. Všichni se starali, aby člověk poznával co nejvíce, aby si tolik neškodil, aby bylo lépe a tak dále. A v tom je naděje - veliká. Takže možná, že je někdy dokonce důležitější následovat než popisovat. Následovat znamená starost o život, péče o všechny potřebné, pomáhání tam, kde to je možné a alespoň jaksi nepřidávat na stranu tíže a tak dále. A to se samozřejmě velmi kryje s odkazem těchto duchovních zvěstí, osobností a tak dále. Takže jistě. Ježíš se musí narodit do rodiny, která k tomu jest vhodná v místě a čase a je to velká věc. A pak přichází ta největší věc, kdy se z toho Ježíše stane ten Přinašeč. To se stane tím, že přestane být člověkem v našem slovo smyslu a projeví se v něm jeho podstata, tedy stane se Přinašečem. Je to celková změna osobnosti. Už předtím samozřejmě vykazuje známky duchovnosti, ale to probuzení ve 33 létech, pravidelně vždy ve 33 létech je něco, co se těžko popisuje. No a nejenom popisuje, často ještě celé další generace nechápou, co že ten Přinašeč vlastně přinesl těm lidem. Takže hodně štěstí na vaší cestě. Děkuju.

DOTAZ: Nyní čtu knížku Myšlenka. Jsem v půli. Je tu hovořeno o jednotném duchu a všeobecném duchu. Chápu správně, prosím, že jednotný duch je náš duch a všeobecný duch jsou duše všech?

ODPOVĚĎ TP: Ano, jsou to stupně vědomí. Je tu osobní vědomí jedince. Je tu osobní podvědomí, které sčítá všechny jeho zastavení v životech. Je tu nadvědomí, které je sčítáním všech podvědomí, které existují z tohoto pohledu. No.

DOTAZ: Co znamenají, prosím, sepjaté ruce při modlitbě? Dostředivost? Daří se mi někdy v této pozici lépe soustředit. Vlastně nemám dlaně přiložené k sobě, ale zapletené prsty do sebe. Jaký je rozdíl, když se budu modlit se sepjatýma rukama, a jak je to, když ruce budou volně položené na nohou?

ODPOVĚĎ TP: To záleží na případě, který bysme mohli uvažovat. Pozice center našeho těla kopírují vlastně nejenom okamžitý stav a potřebu, ale kopírují taky celkový vliv na planetě, který v té dané době a kultuře zrovna působí. Naši předci před několika tisíci léty lehávali před oltářem čelem k zemi a toto byla meditační poloha. Pak přišla podoba jiná, tedy vkleče, sepjaté ruce a tak dále. Nyní přichází opět jiná doba. Po 24 000 letech se znovu vrací podoba, která už tu dávno byla a kterou jsme mohli pozorovat i v určitých odlescích v dalších tisíciletích. Když se podíváte na chrám Abú Simbel a podíváte se na ty vědoucí, kteří tam sedí, dokážete se s nimi vědomě přiblížit, proože čas není, pak uvidíte něco úžasného. To není póza, to je stav, stav vědomí. Oni předběhli dobu velmi. Oni prožívali závěr podzimu Platonského roku a zimu. A přitom tam najednou se objeví monoteistický názor, jediný Bůh místo toho mnohobožského systému. A bylo to vlastně něco jako zjevení na poušti. Objevily se meditační postoje, které vypadají v sedu ruce na koleno. To jsou ty, které přicházejí teď po tom roce 12 a budou provázet nějaké tisíciletí zase lidstvo dál. Čili to se mění podle vlivu, kterým působí ten všehomír na lidskou společnost. Když dáte ruce k sobě, tak je to symbol koncentrace čili je to vlastně dostředivé, je to odevšud sem. A to je zcela legitimní a rovnovážná síla, pokud nepřeváží. Vedle toho tak je i to tak. A to je odstředivost. Buďto směrem sem nebo směrem odtud všude ven. Tato doba, která přichází v tom Platonském roku, začíná tedy tím Vodnářem a i další prvek nás jaksi nasednutý na to, je také takový. Čili je to odstředivost, čili to období začíná touto odstředivostí, která se projeví velmi na všem, co znáte. Bude to už jenom z tohoto důvodu velká změna ve společnosti. Bude to jiná, řekněmež kulturní apetence, bude se vám líbit něco jiného. Budete vnímat jinou hudbu a budete vnímat i třeba pokrmy a tak dále. Zároveň to také povede ale ke způsobu myšlení v oblasti filosofické a jiné. Takže to je současnost. Když tedy přichází potřeba některé z těchto čtyř základních sil, musí tomu odpovídat i řekněmež jejich zpracování. Kdykoliv se kterákoliv z těchto sil přežene, tedy stane se monotématickou, tak je to deformace. A to potom někdy působí velmi hluboké vlastně problémy v bytosti. Můžete být například žárovci. To jsme vídali ve starém Egyptě, kde to byl Bůh Ra, byla to kultura Boha Slunce a tak dále. Čili zde byl oheň velmi, velmi významný, tedy žár. Pak přišla doba třeba klidu nebo například zase doba odstředivá, ale to jsme tedy úplně neviděli. I když pozor, někteří náchylní jedinci se v té odstředivosti dostali už do patologických stavů, kdy vlastně zapomínají, že musí pečovat o všechno, nejenom o ty druhé. Protože pokud jaksi k tomu není vážný důvod, tak zničit sebe altruismem je stejně defektní jako zničit vlastně někoho jiného svým egoismem. My všichni máme stejnou cenu a je jedno, jestli zničíte sebe nebo druhého. No, co bysme tam ještě mohli mít? No, máme tady ten klid. To je voda, to je vlastně ta statická část. Máme tu žár, to je oheň. Máme tu odstředivost, to je altruismus, anebo tu dostředivost, to je ego. Ideálně má být všechno toto v rovnováze, čili plus mínus vyrovnáno do podobných stavů. Pak je bytost moudrá. Když přežene kteroukoliv z těch částí, stane se z ní často fanatik, jen z jiného druhu. Jinak vypadá fanatik žárový, to je jasné. Ten prostě plane ohněm. Jiný bude fanatik klidový. Ten bude milovat svůj klid a bude z něj tvořit to zlo. Jiný - altruista může být rovněž velmi negativní. No a egoista o tom - to snad pochopí každý, ne?

DOTAZ: Jak jsem se mohla rozdat v minulých životech? Dobro všem, když jsem žila v v odloučení v samotě, pravděpodobně v klášteře. Přeci jsem byla v odloučení tak, jak jsem se mohla rozdat? V modlitbách asi těžko.

ODPOVĚĎ TP: Hm. A to mi nenáleží soudit. Nejsem strážcem vašeho života, ale proč soudíte, že jste se rozdala? Z jakého důvodu? To mi tam chybí. Rozdat se, to má mnoho významů a každý je odstínem vlastně proti tomu druhému. Klášter může být velká pomoc, anebo taky tak moc ne. Záleží na tom, jací lidé, kdo jej vede, jaký je duch, ale také jaké místo a mnoho dalších věcí. Takže těžko odpovědět.

DOTAZ: Od astrologa vím, že nejsem karmista, ale že můj muž přijde později, až se změním. Proč nepřijde hned? Proč?

ODPOVĚĎ TP: Tak trošku na toho Pána Boha hartusíte. No, to se nedá nic dělat. Chápu to. Možná právě proto. Jinak. Něco chci, toužím potom. Nemusím nic konat, ale nejde jen o tu touhu. A pak přijde doba, kdy zapomenu na tu přímou linku a začnu být pokorným. Když se mi to povede, povede se to. To není o tom, sedávej v koutě, oni najdou tě. To ne. Ale kdybyste nesedávala v koutech 100 let, tak pokud se nenaplní něco, co ten osud žádá, tak to prostě ještě chviličku nebude. No a Bože, vždyť se svět nezboří. Máte za sebou tisíce a miliony životů, miliardy možná a jisté velké množství před sebou. Ono to přijde. Je to i uvědomění si váhy vztahu nebo jeho ceny. A to není o jednom. To je vždycky o více lidech, minimálně dvou tedy, dneska často i o více. A tím pádem vlastně ty věci nezáleží jenom na nás, jsou mnohem mnohem složitější. No, je to stejné jako třeba s mateřstvím. Mnoho párů touží po dítěti. Mnohým se v důsledku třeba vědeckých postupů podaří ten akt mateřství naplnit, ale jiným ne. A pak budeme třeba přemýšlet o tom, proč tomu tak je. Udělat chybu, to je velmi snadné v jednom z životů. Stačí, když máte dítě a zachováte se trošku necitelně. Neotravuj ty parchante nebo něco podobného. Nic neumíš, jseš k ničemu. A nebo prostý nezájem u kočárku, kde maminky klábosí a tak dále. Čili těch možností je moc, ale proč se obviňovat? To tak není. To je přirozený život. Kdo je bez viny, ať si hodí kamenem, přátelé. Takže nějak tak. Pánbůh vám pomáhej.

DOTAZ: Mám, prosím, dotaz na skutečný tvar našeho vesmíru, naší vesmírné sféry. Je průběh zakřivení vesmírného prostoru takový, že pokud by se čistě teoreticky pohyboval objekt naší vesmírnou sférou podél libovolného vektoru stále stejným směrem, došel by nakonec opět na místo, ze kterého vyšel?

ODPOVĚĎ TP: Ano, ale s jednou podmínkou. Ten tvar je sice koule, ale bezrozměrná a bezčasová. To znamená, že po nekonečném putování by dospěl tam, kde vyšel, což je termín technicus, který se těžko chápe. Chápat nekonečno je velký problém. Ale ano, je to pravda.

DOTAZ: Má každý duch svou duši?

ODPOVĚĎ TP: To je vtipné. No, někteří ano, někteří ne. Někteří se ožení, vdají, někteří ne. No, ale to je vtip. Sama podstata toho, kdo se ptá, je bytostná. Znamená to tedy, že je-li tu kdokoliv, kdo vnímá v oddělení, je bytostí, tedy spojení ducha a hmoty, tedy duší.

DOTAZ: Byly nutné nálety za druhé světové války roku 1943 na Hamburg? Zemřelo při něm 34 000 lidí. 120 000 lidí bylo zraněno. 900 000 lidí přišlo o střechu nad hlavou. Nálety byly britské a americké. Nešlo prostě pouze se bránit německým útokům a nedělat v podstatě to samé? Nešlo to udělat jinak, aby se neútočilo, ale bránilo?

ODPOVĚĎ TP: Války se většinou zvrhnou z té řekněmež původní podoby postupnými ději, které přicházejí. Vy jste mladík. Narukujete se svým kamarádem a jste v bojích s ostatními, s kterými se spřátelíte. Pak najednou přiletí kulka a vašeho kamaráda to zabije. A pak někoho dalšího a dalšího. To vás logicky radikalizuje a stáváte se plný zášti a touhy se pomstít. Když přicházela první kampaň, Hitler velmi stál o Británii, protože to byla pro něj vlastně nepotopitelná loď, která byla nebezpečím. Tak dlouhou dobu ty válečné akce probíhaly řekněmež tak, jak probíhaly. To znamená byly zaměřeny na ty vojenské cíle a tak dál. Jednoho dne se stalo, že - pokud jsou moje informace přesné, - že omylem svrhli Němci fašisti náklad bomb na Londýn a tím začala celá ta anabáze. Od té doby začalo být stále snazší vrhat bomby jedné či druhé straně na svoje města plné civilistů. Když byla válka ve Vietnamu, bylo to vlastně podobné, ale o tom vám řeknou historici, až se otevřou archivy. Koneckonců ostatně je to vždy podobné. Čili je to něco, co lze popsat jako rozvoj zla, které potřebuje taky svůj čas, aby posílilo a aby se stalo vlastně plně rozvinutým. Takže tak.

DOTAZ: Můžou mi tablety železa v chelátové formě podporovat nezdravě rozum, jako je tomu u masojedlíků?

ODPOVĚĎ TP: No jednak mi nepřináleží hodnotit nějaké léky. To je věc pro farmaceuty, ale můžu se vyjádřit z jiného pohledu. Samozřejmě, že nikoliv. Tento proces s tím nesouvisí. Souvisí možná s jinou formou chemismu a sice tou, že každé zvíře, které je usmrcováno, produkuje také významná množství stresových hormonů. Tyto hormony jsou velmi blízké lidským hormonům. A tak když požíváte mrtvá těla těchto zvířat, požíváte tím nevědomky i tuto oblast řekněmež, která zde vznikala během toho usmrcení. To už potom může mít vliv na řekněmež procesy, které se odehrávají nejenom na té nižší úrovni, ale i na té vyšší nervové úrovni.

DOTAZ: Můj dotaz směřuje k časopisu Biotronika číslo 19 z roku 25. První strana časopisu o slibu na Řípu, odstavec Zásady duchovní cesty. A teď tady text, ke kterému se níže ptám. Poznávej vlivovou oblast svoji i okolních přátel. A otázka: Jaké můžou být vlivy, jak je poznat u sebe i u druhých?

ODPOVĚĎ TP: To je zajímavý dotaz. Tak se, prosím pěkně, vraťte posledních 5 minut, hodinu, den, dva, tři a uvědomte si, což jste prožíval v té oblasti řekněmež emocionální nebo jiné, od všech okolních, kteří tu byli, počínaje vaší rodinou, školou a vším tím ostatním. O tom je řeč. Samozřejmě, že pokud budeme mluvit o společenství lidí, tak že je přirozené, že si předávají určitá schémata naprosto přirozeně. Je také ale přirozené, že stejně jako když si jdu nakoupit do supermarketu svoji stravu, tak s sebou nosím lupu a snažím se vybrat to, co je čisté a relativně neškodné. Totéž by měl člověk dělat i v duchovní oblasti. Nechápu, proč by to mělo být jinak. Hmota i duch jedno jsou. To znamená, že tam, kde bych nalezl něco, co je temné, negativní, tak tam bych asi zřejmě neměl brát účast. Ne snad bojovat a ničit, ale rozhodně se nesjednocovat s něčím takovým. Stejně jako byste nesnědli řekněmež mírně zamořený nějaký oběd kyanidem nebo něčím jiným. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: A ještě je tu druhá část a ta s tím souvisí. Nerozvírají svoje srdce emoční dění nevhodným, i když třeba dobrým lidem, kteří jsou nežádoucí ve vlivové oblasti, to znamená deformováni vývojově. A tazatel se ptá, kdo jsou ti nevhodní, v jaké vlivové oblasti jsou nežádoucí, co to znamená deformováni vývojově?

ODPOVĚĎ TP: Mhm. Deformován vývojově, to zřejmě znamená to, že ta osobnost, vlastnost je nějakým způsobem řekněmež jednostranně vychýlena. Zmiňoval jsem tady třeba tu egoistickou úchylku, která tady je. Když budete mít třeba takového pěkného egoistu, který bude vytvářet třeba myšlenky jenom já, všecko pro mě a třeba i na vyšší úrovni, všechno pro můj stát, všechno pro můj národ a všichni ostatní mi budou sloužit, tak pravděpodobně, pokud jste smysluplný, nebudete tyto myšlenky minimálně podporovat. Čili nebudete se přiřazovat do toho houfu, který často za těmi korouhvičkami půjde. Čili o tom je tady řeč. Jestli to stačí tak. Vy tady vnímáte určitý osten, protože takový ten egalismus, všecko rovné, všechno jedno, je poněkud řekněmež už přežilé stigma doby. Proč tedy skládáte zkoušky na školách středních, vysokých a jinde? Proč hodnotíte svůj stav třeba vzdělání nebo něčeho jiného? Protože stejná myšlenka, kterou tady jaksi v dohadu rezonuji v té otázce by mohla způsobit, jak to, že si dovolujete, aby někdo měl titul inženýra, když přece my všichni a tak dále. Je to k pochopení? Snad. (

DOTAZ: Přemýšlím nad Mojžíšovým...) A ještě to doplním. Já jsem kdysi byl leteckým konstruktérem. Myslíte si, že by někdo připustil, aby danou konstrukci vytvářel někdo jiný než člověk vzdělaný v tomto oboru? Asi dost těžko. Teďka už slyším ty námitky. Jak to, že vy? Ale já se vzdělával desítky let. Pozor. Prosím.

DOTAZ: Přemýšlím nad Mojžíšovým textem. Mládě se nesmí vařit v mléce své matky. Je to myšleno tak, že mládě jako dítě, zvíře nesmí být pojídáno svou matkou, myšleno zemí, ošetřovatelem, ochráncem, majitelem, tedy člověkem? Jak chápete vy toto podobenství? Židé si ho vyložili tak, že maso a mléčné výrobky se musí jíst odděleně.

ODPOVĚĎ TP: Ptáte se vegetariána, který desítky let nezabil jediného tvora. Je to jeho přesvědčení, ale také poznání. Není fanatik. Dospěl k tomu z dobrých důvodů. Může být klidně možné, že spojování těchto pokrmů nemusí být zcela výhodné, ať už to víme nebo ne. Výživová věda je pořád na postupu a co jsme hlásali před desetiletími už dneska dávno neplatí. Jsou tady zkušenosti třeba jiné. Naši předci dokázali pro nás z vědeckého hlediska nepochopitelné věci. Když jste uvařili jistého mlže, plže a což se stalo na jedné výpravě dobrodruhů, kdy od domorodců odkoukali, že to tedy jedí, tak si to uvařili a všichni onemocněli a dokonce tam byly nějaké těžší následky. A pak se ukázalo při pozdějším výzkumu, že pouze, pokud se to vařilo na té škebli, tedy na tom vápníku, tak ta potrava nevytvářela tento toxin. Čili ti předci na to přišli nějakým způsobem. No, ale jak na to přišli, že mušli, no to nechápu. Asi měli dobré laboratoře. Čili to platí obecně. Čili každý se musí rozhodnout svobodně a pak i hledat ty důvody pro a proti v tom směru, který zvolí.

DOTAZ: Zajímá mě otázka karmy. Jak je to, pokud jsem například po sestře hodila věc ve svých 20 letech, když jsme se hádaly. Jenže to, co jsem držela v ruce a chtěla jsem ji jen vyděsit, hodit to vedle ní, neměla jsem v plánu jí vytvořit bolest, tak ta věc, kterou jsem po ní hodila, to byl nůž. A i když jsem se snažila hodit ho vedle ní, tak ji zasáhl do nohy a vytvořil zranění, z kterého tekla krev. Hned jsem se jí několikrát omluvila, ale předpokládám, že do karmy toto spadá. Ať už v mém případě či v případě někoho, kdo třeba někoho tři roky ustavičně mlátí a šikanuje, jde, pokud bude dělat samé dobré činy, si to v tomto životě odčinit, či je to na více životů?

ODPOVĚĎ TP: Jak kdy, ale všimli jste si, že soud velmi často se snaží zvážit tu míru toho zavinění, míru vlastně té volní části. Je to úplně jiné, když po někom hodíte nůž a máte ve své mysli cíl jej zranit. Je to úplně jiné, když se toto stane. A teď zase. Proč člověk hodí po někom nůž? Proč nechápe možné důsledky toho, co se stane? Co mu zamlží ten mozek? Jaký stav, jaká emoční řekněmež vlna, která se zde objeví. Není běžné házet po lidech nože a když vzkypí naše vnitřní vlna žáru, tak jakoby může i zcela zatlumit veškeré další naše rozhodovací procesy. Je to něco jako posednutí nebo, já nevím, prostě sklouznutí té duše do nějakého stavu. Někdy samozřejmě to může být i mediální záležitost, kdy ten děj se odehraje i za účasti nevtělenců. To už bývají potom řekněmež ty oblasti paranoi, schizofrénií a tak dále, ale - a ne vždy, pozor také. Takže jaksi soudit tu věc, jak už psal Čapek, může jen ten, kdo ví vše. Co se stalo, bylo zlé, samozřejmě. Bylo to v té chvíli pochopeno, čiliž jaksi uplynula ta vlna toho vzteku, tak došlo vlastně k sebereflexi, což je výborné. Pokud ve vás vznikne takové konání, které zamezí něčemu podobnému v budoucnosti, jste na konci cesty. Cíl je, abyste po nikom, již nůž nehodila jakkoliv rozzlobená. Když tento děj vyústíme ve vaši změnu, a to hlubokou změnu, která není jaksi ukázněním, to znamená: "Já ten nůž nehodím, protože - ale nikdy mi není možné ten nůž hodit, ani by mě to nenapadlo, ať se děje, co děje." Tak jste na konci cesty. Pokud tam zůstane reziduum toho, že jsem ukázněný, takže to neudělám, ale kdybych mohl, tak si hodím, a to beztrestně, tak to ještě pořád není dokončeno. V které části stojíte, já soudit nebudu, ale přeji vám, aby to všechno šlo dál. Lidé se běžně, my lidé se dopouštíme během života k nejrůznějším vlastně excesům, které později tedy nějakým způsobem řešíme. To, co popisujete jako v té druhé části té otázky, to už je jiná věc. Tam je to, řekněmež ztráta brzdících mechanismů. Je to často i určitý návyk nebo zvyk, kdy děje se, jak jste si všimli, se odehrávají také i tak, že se jakoby vrství a že ta tradice čehokoliv se vlastně jakoby stává potom i důvodem snazšího vlastně vytvoření nějakého takového stavu. Je to už potom tedy něco jako zvyk. A jestli zpočátku přicházejí nějaké pochyby, tak často po nějaké době už tam žádné pochyby nemusí vůbec být. Čili ta duše jakoby ten hlas svědomí přestře, ona ho umlčí a je to tak, jak to je. Velmi často jsou to také ale vztahy reciproční, to znamená osudové vztahy, což vůbec ale nevede k nějaké omluvě. To v žádném případě. A zvláště tam, kde jsou v nebezpečí děti, musí se žena často rozhodnout k radikálnímu řezu a odejít. Je to dokonce její povinnost, ale je to těžké. Jsou tu závislosti životní, finanční, jiné, bydlení a všechno to ostatní. A ne vždy ta společnost může úplně pomoci 100%. Takže těžké věci v těch našich životech. Kolik jen zla bylo vykonáno ve vztahu partnerských jaksi těch rozmíšek. Kolik jen neštěstí bylo vykonáno nejenom na těch aktérech, ale na celém jejich okolí. Škoda mluvit.

DOTAZ: Je pravda, že moc lidí nemá vyrovnaný účet, karmu? Proč? Co znamená, když někdo v tomto životě karmu nemá? Znamená to, že není třeba učebních lekcí?

ODPOVĚĎ TP: Ano, přesně tak. Čili v té chvíli není zatížen. Pokud se týká té první části otázky, tak ano. I protože jsme lidé, proto je to tak.

DOTAZ: Když se o člověku řekne, že není karmista, může to znamenat v tu chvíli vyrovnaný účet?

ODPOVĚĎ TP: To už jsem odpovídal. Ano. Lucie: Jo, ona ta otázka je asi podobně formulovaná. TP: Je podobně formulovaná. Čili co je to karma? Karma není osud. Osud je celek a může obsahovat karmické děje a také nemusí. Čili kterou nohou vstanete z postele ráno, to asi nebude tak moc karmické. Když ovšem šlápnete na hřebík, tak to už může být karmické.

DOTAZ: Kdo nebo co je astenik? Jak to, že může samovolně odcházet energie? Možná si vzpomínám, že jste na toto téma hovořil u toho, když člověk jednou cíleně někomu pošle energii, že se může vytvořit sloup, kdy energie odchází samovolně. To je ono?

ODPOVĚĎ TP: Ano. Odpověděl jste si vlastně sám. Jsou tu různé stavy nedostatku energie z různých příčin. Jedna z hmotných příčin je samozřejmě výživa. To znamená schopnost nebo neschopnost vytěžit potřebné množství prvků, živin a tak dále pro tělo. Také množství potravy, vyvážení potravy. Pak je tu ta druhá část, logicky psychická. To znamená i to, jak člověk nakládá s tím, co má. Může se sám drancovat na holé rovině, prostě si ničit svět, a to budou třeba případy jaksi neopodstatněných strachů nebo něčeho podobného a tak dále a tak dále. No a pak jsou případy, kdy vlastně se jedná už o napadení vlastního silového systému člověka, který je v tom případě poškozen ve své funkčnosti. Ano. Pokud nebudete mít dar jaksi práce se silami a budete chtít v dobrém úmyslu lépe než v tom negativním, tedy abyste vydělali peníze nebo něco, budete chtít tedy působit na druhé, pak se tak stane v nějaké míře, ale bohužel to bude napojeno na váš vlastní silový systém. Když to bude jeden člověk, to nebude tak významné. 5, 10, 50. A každá ta vaše vědomá snaha přenášet někomu sílu vytváří ten kanál jakoby nitku mezi vámi a tím člověkem. Je-li to působení napojeno na vás, začíná postupně převažovat odtok před přítokem. Možná, že nějaký čas ještě budete chtít dělat nějaká mystická nebo duchovní cvičení, abyste se posílili, ale ani to potom nebude stačit. Výsledkem je tedy porucha silového napětí. A pokud je to dlouhodobější nebo silné, někdy z minulých životů, tak se již můžete narodit jako člověk, který má svoji nádržku, obrazně řečeno děravou jako cedník. Můžete potom konat cokoliv a přesto ve vás nezůstane mnoho. Bude to neustálý vlastně souboj, aby se alespoň zčásti naplnila ta vaše silová nádržka. Proto třeba tito lidé například nemají příliš dobré výsledky v akupunkturní praxi, protože tam není co rozvádět. Ta životní síla, o které mluvím, to je ta síla, z které se nakonec tvoří ty síly, které rozvádí akupunkturní bod. A když tam není z čeho brát, tak není ten systém, ta síť není vlastně potencována. A tak základní, čili schopnost akupunktury převádět mezi očky sítě tuto energii vlastně nemůže tak docela fungovat, protože když ani vedlejší očka té sítě nejsou naplněna, není co převádět. Má to jen poměrné malé výsledky. U některých těch nejtěžších případů vlastně vůbec žádné. Takže tak.

DOTAZ: Tady je ještě další otázka na téma karma. To, že někdo vyrovnává svůj účet, karmu, znamená, že zvládl vyrovnat tolik chyb. Znamená to, že buď hodně si to odčinil velkou dobrou věcí, nebo žil dlouho zrody životů, aby to stihl odčinit.

ODPOVĚĎ TP: Omyl. Karmu nemůžete odčinit jinak než vlastní změnou. Představy, že karmu zrušíte tím, že budete něco dělat dobře, to je jistě dobré, protože to získáváte to světlo, třeba pomáháte, sloužíte, ale pak je tu ta vlastní podstata té karmy. Co jsem udělal? Něco jsem v životě špatně zhodnotil, někoho poškodil pro něco - kvůli penězům, kvůli čemukoliv. A byla ve mně vlastnost, která právě tento způsob chování umožnila. Čili já musím změnit tuto vlastnost v sobě. To, že budu konat to dobro, ano, to je pomoc, je to posila a je to světlo, ale zároveň musím také vyspívat. Čili musí to být řekněmež, jak bych to řekl. Musí to být poznání a z toho poznání vznikne změna vaše a z té vaší změny vznikne další vyšší možnost poznání a tak dále a tak dále. Čili je to vlastně vrstevnatý proces.

DOTAZ: Co znamená, když je někdo příliš láskyplný? Může být někdo příliš láskyplný? Myslí se tím, že druhé svou péči až dusí nebo že je v "moc hodný"?

ODPOVĚĎ TP: Ale to přece není láska. To je ovládání. Láska nemusí vždy něco vykonávat. Láska může vedle vás stát beze slova, právě pro tu lásku. Protože ta láska pochopí, že cokoliv v té chvíli by udělala, by bylo vlastně zlem. Jindy vám pomůže - hluboce, velmi silně. Je to různé. Není stejná situace. Lidé by rádi znali jednotný šalabaster. Tak tady teď ano a tady ne. Ale to se musíte ptát svých srdcí a ne psaných textů. Ty vás vedou k tomu, abyste srdce uslyšeli. Nad vámi je Bůh, nejvyšší autorita, která je. A tento Bůh se pokouší, aby vám pomáhal - z té lásky. A to pomáhání znamená, že vás nebude vést po kolejišti jedné koleji. Dá vám možnost. Dá vám možnost se vyjádřit, i negativně, představte si, aby tato vlastnost ve vás byla zpracována. Já vždycky mluvím o psovi. Když jdu kolem psa a kopnu si do něj prostě jenom proto, že se mi chce nebo že prostě mám špatnou náladu, tak ve mně chybí vlastnost soucítění s tímto živým tvorem, láskyplné spolužití, radost z jeho života, pozornost k jeho psychickým a jiným procesům, které jsou nádherně vidět. A je ve vás tedy tato slepota. Tedy vznikne problém vyřešit slepotu směrem k druhým. Musíte to tedy prožít sami a pak se to zkusí znovu. Uděláš, neuděláš. No, z pohledu toho, který to řeší, je to vlastně zlo. Vždyť vy jste kopnutí. Bolí to. Cítíte řekněmež lítost. Cítíte nespravedlnost. No, ale bohužel někdy to jinak nejde. Aby člověk pochopil, co dělá, často to musí prožít sám v nějaké formě na sobě. A pak křičí: "To ani Bůh nemůže být, že něco takového dovolí, že zrovna já musím tohle prožívat. A proč já ano a proč jiný ne? A proč ten druhý má to a já nemám to," a tak dále a tak dále. Takže to je ta řekněme řeka toho vývoje. A my jsme v ní ty rybičky, které tady plavem, spíš ty kapky vody. Děkuju. A to už bude asi no poslední otázka.

DOTAZ: Jak se nenechat ovlivnit horoskopem, výkladem, jasnovidcem či palmovými listy. To, že výklad přijmu a beru ho jako cíl, je již ovlivnění? Nebo ovlivnění by bylo, pokud bych nebrala v potaz, že nakonec se to třeba nevyplní a byla bych skálopevně přesvědčená, že to tak a tak bude? A nedělala proto nic?

ODPOVĚĎ TP: Ano. Tato oblast je často prospěchem, ale může být i negativní. Proto, pokud je mi známo, tak vždy ty předpovědi odpovídají tomu, pokud je to v pořádku, tedy samozřejmě, ke komu je mluveno. A tak vám může jeden člověk říct určitý vnor, určitý stupeň a ten samý člověk jinému člověku řekne něco úplně třeba ploššího. Neřekne ani polovinu toho, i když to není stejné samozřejmě. Já mluvím o té, o tom způsobu sdělení. Samozřejmě, že dar poznání různým způsobem, ať jsou to palmové listy nebo jinak, je dar. Jako každý dar, jej musíme umět použít. Bylo by vlastně velkým protimluvem se domnívat, že tyto jasnovidné a často velmi geniální a správné popisy jsou zde proto, aby vás vedly životem jako nemyslící, nerozhodující tvory. Samozřejmě, že ideálně každý člověk, který něco takového má, tak to bere jako pomůcku, ale nikoliv jako umlčení vlastního řekněmež názoru nebo cesty. Bylo by to i v případě kladném špatné, protože by to bylo ukáznění, v tomto případě ukáznění nikoliv společenské, ale ukáznění k tomu, co se tedy tam někde vyslechne. A tak ten člověk bude čekat na to, jak se to naplní. A pak si musíte dát velký pozor, abyste nedopadli, jak ten známý král, který uslyšel proroctví, že překročíš-li řeku, zničíš velké království. On nepochopil, že když to udělá, že zničí své království. A tak tu řeku překročil v domnění, že zničí svého soupeře, a byl to omyl. Čili jak vidíte, i tady má ten svět vlastně v zásobě mnoho způsobů a někdy až hříček. Pomoc tedy tady má být, ale tam, kde to... řekněmež ještě jinak. Je to velmi široké. Vždy najdete od Šumavy k Tatrám. Najdete velmi hluboké a kompetentní osobnosti, které jsou v předpovědích naprosto bezpečné. I kdyby slyšely detailní popis svých životů, tak nesklouznou nikdy k tomu, aby byly tím omezeny ve své skutečné aktivitě. Na druhé straně jsou ti, kteří jsou trošku jaksi schopni méně téhož. A tam, samozřejmě i to je jejich osud, se podřizují často i třeba ne zcela kvalitním zdrojům, ale na tom úplně nezáleží. To je záleží na tom užití v tom osudu. Proč běžně nevíte, čím jste byli i co vás čeká? Z velmi dobrého důvodu, abyste ve svých životech jaksi nekalkulovali a svým způsobem se nepokoušeli vyhýbat tomu, co v tom osudu je nutné a co se má stát. Vy se tomu máte vyhnout tím, že tu věc v příčinnosti změníte v sobě, ale ne tolik jakýmsi chytrolínstvím. Takže to by samozřejmě vedlo ke zpoždění vývoje, k porušení vývoje a tak dále. Je to velká odpovědnost jasnodviců, těch kteří vidí. A ti skutečně dobří toto vždy velmi přesně rozlišují a vědí, komu co říci, kam až mohou dojíti. Je to patrné v nejrůznějších stupních. Je to, jako když vám nějaká babička nad kartou řekne: „No, vaše játra nevidím úplně v pořádku a ty ledviny, no, taky nic moc." No ano, to bude pravda, protože většina z nás nemá úplně játra v pořádku a ledviny, jak by smet. Pak přijde někdo jiný, kdo vám popíše ten stav do všech detailů, včetně číselných hodnot, krevních testů a tak dále a bude to zase úplně jiná úroveň. A zas bude záležet, kam máte býti přivedeni, protože nejde jen o tu předpověď samu. Ona nemusí být dokonce tím nejdůležitějším. Nejdůležitější je to, že se to skutečně stane. A víte proč? Protože většina dnešní rozumářské populace není schopna pochopit, že by něco bylo, i když to ještě nebylo například, tedy, že je tu řád. A když taková předpověď vznikne a ten člověk najednou prožije tu událost, aniž by ji mohl ovlivnit, to je důležité, čili není to nějaká autosugesce, ono to přesně odpovídá té předpovědi. Pak vidí, že se tady pohybuje v nějaké oblasti, která je pro něj zatím málo pochopitelná, což ho může vést k přemýšlení. A to je to důležité. Aby se stával duchovnějším, kvalitnějším člověkem, aby přemýšlel, aby hodnotil. Ne, aby byl fanatikem nějaké své představy nebo myšlenky, to vůbec ne, ale aby poznával, protože vedle vás jsou také fanatici všech možných myšlenek, jiných myšlenek, třeba i to, že to nefunguje a tak dále. Takže... odpovědný, pozorný postup pro každého z vás. Nikdo to za vás udělat nemůže a Pán Bůh vám pomáhej. Tak a hezký zbytek dne vám přeji. To je všechno.