Buďte vítáni všichni. Slavnost Dne otevřeného nebe začíná. Je to posvátný den, který tady spolu prožíváme už potolikáté. A myslím, že už to, že přicházíte ze všech koutů naší republiky a nejenom z naší republiky i z okolních zemí, vypovídá o duchu doby. Svět se rychle proměňuje a spolu s vámi. Mnozí máte obavy z toho, co přijde a tak si myslím, že je důležité vám také mimo jiné přinést trochu klidu do duše tak, aby vaše životy byly prožívány plně a doopravdy. Aby na vaší cestě bylo světlo a také Boží milost. Bez ní nejde nic nakonec dokončit. Můžeme si myslet, že jsme to my, kdo něco řeší, něco vytváří. Ve skutečnosti je to pravda jen z poloviny. Abysme mohli něco vytvářet a řešit, musí tu být i ten řád, který nás všechny přesahuje. A proto je teď na místě, abysme oslavili tento den, toto místo a i toho, který je pravým důvodem, proč se tu setkáváme, slabikou. "On" ta slabika čistí prostor. Je to důležité. Je to vlastně modlitba. A tak chcete-li, zkuste se přidat, ale přidat srdcem, čím více, tím lépe a také přidat svým hlasem, protože i to je důležité. A tak mi držte palce. "On". "On". Zkusím to výš. "On". "On". "On". Připomíná mi to chvíle, kdy jsme zpívali "Om" s našimi bratry v Indii, a vždy jsme přidávali to "On". A vždy jsme mysleli na tu naši zem a na Zezulku a na Říp. Bylo to velmi, velmi niterné a bylo to proto, abysme přinášeli i tu zvěst těm ostatním dalekým a snad se to i trochu podařilo. To byl hlavní smysl. Teď se mění doba, a tak upřímně řečeno, máme daleko jiné úkoly. Mnoho jste získali těmi cestami. Viděli jste duchovnost sice v jiném jaksi rytu, v jiném směru, ale viděli jste tu lidskou opravdovost a bylo úplně jedno, jestli je to hinduista nebo muslim nebo někdo jiný. No a to bylo pro univerzitu důležité. Patřilo to ke vzdělání, abyste se mohli lépe orientovat a podle mého názoru i lépe pochopit to, co se vám to stalo s tím Zezulkou. Možná, že teď bych poprosil o něco, co nebývá zvykem, a přesto je to poděkování Zezulkovi ve vší pokoře, které jsme schopni. A tak poprosím, aby bylo spuštěno. [hudba] Jak jen poděkovat, žes tu byl, žes tu byl. Jaká to jen láska musí být, musí být. Lidi, co si počnem s tou láskou, jak začnem, jak začnem plnit sliby člověčí, člověčí. Padá voda živá, nepřestává dál. Běžím v dešti s tebou, jsi všude, kde jen dýchám, kde vnímám svým srdcem, svým tepem, tvým směrem, jdem. Ležím s tou sílou a věřím, že půjdem tím směrem, tím deštěm, už jdem..... J.ZEZ. Název skladby je příznačný. Jeho láska. Vstoupit do tohoto úkolu není snadné. Je to asi ten nejtěžší úkol. A přenést to své vím do lidské podoby. No, kdo z nás by to dokázal? Léta jsem se vzdělával po boku Přinašeče. Ne tolik jen pro sebe, ale vlastně proto, aby bylo zachováno a předáno jak vám a všem ostatním to nejcennější, co zde můžeme nacházet v našem lidském světě. My jdeme zespodu nahoru. Občas za dlouhou dobu se stane, že někdo přijde opačným směrem. A to je velmi zvláštní. Je to to nejcennější, co máme. Jak vidíme nejenom z naší historie i současnosti, my lidé máme stále ještě svůj problém. A tak přemýšlíme, spekulujeme, dohadujem se, přehrabujem. A pak přijde ten, který to vysvětlí tak, aby to bylo ve vztazích, aby to nebyla nějaká podoba -izmu. Žádá po vás vždycky vlastní aktivitu a dává vám svobodu. To je důležité. Duchovní nauky mají nejrůznější nálepky a také nejrůznější protagonisty. Snažte se vždy najít svým srdcem a svým rozumem v rovnováze moudrosti to, co za něco stojí. Nedejte se manipulovat epigony, ale hledejte vždy to jádro. Dělali to vaši předci, dělají to po tisíciletí, děláte to i vy. A musím říct, že jsem šťasten, že tu s vámi mohu být. Ta společná věc, která tady vzniká, není společnou věcí nějaké skupiny lidí nebo podobně. Je to společná věc celkového života na planetě. My nebudem určovat, kdo, co a jak má, ale budem se snažit naplnit Zezulkovo krédo, které říká: Hlavním smyslem života je být kladnou složkou. A to je velmi důležité, protože v konečném důsledku poznáme, že my všichni jsme jedno a nejenom my, ale i vše, co je kolem nás. Tento čas přerodu je vlastně milost žít ho. I když byste možná nesouhlasili, vzhledem k tomu, co se dozvídáte často. Je to porodní bolest. Ony ty porody nebývají vždycky snadné. Ani tento není a nebude. Přesto na konci každého porodu je dítě. krásné, úžasné, roztomilé a dítě s budoucností. A tak i tady přichází ta chvíle. 32krát tady na Řípu stojíme. To je velká už tradice a zároveň je to i něco, co má velký význam. Vy se můžete domnívat, že je něco jinak, že je něco špatně v různých životních situacích. Ale víte, jak je to doopravdy? Ať se stane cokoliv, tak je to zapsáno ve velké nekonečné Akáše, ve které je to navěky, a přináší to svůj vliv, který je vlastně věčný. I kdybyste tu stáli jenom dva nebo tři nebo jeden, pořád je to to, co se neztrácí. Když budou vaše srdce a mysle otevřené, bude to něco, co si budete navzájem předávat. Budete se posilovat beze slova, bez proklamace: "Já teď něco dělám." Můžete jít tiše kolem sebe a přesto můžete cítit to hřejivé něco, co nedokážete popsat, ale je to přítomnost milující lidské bytosti. Ta jeho láska, která tady byla zmíněna, je vlastně nejvyšší formou, kterou v této oblasti můžeme dosáhnout. Tady už mizí osobní aspirace a osobní důvody, dokonce osobní nepohodlí. Tady se plnou, nekonečnou silou bytostného vědomí přibližuje váš bratr, aby přinesl pomoc. Jak už jsem řekl, máme my lidé problém. A až budem schopni analýzy svých myšlenkových proudů, svých filosofií a tak dále, bude to velké překvapení. Kolik z toho je založeno na nesourodosti, boji, porovnávání, vymezování, soutěži, tedy ve všech směrech. A jak málo je tu opak, protože láska nesoutěží a láska přeje. Přeje každému a všemu. Přeje tomuhle stromu, přeje každému zvířeti, každému člověku. A tak se máme snažit, abysme to dokázali. Já vím, vždycky to nepůjde. Nebojte se, nejsem naivní. Ale kde je vůle, tam je cesta. Kde je srdce, tam je mocná síla. Není na světě nic, co by vás mohlo zastavit, i kdybyste, jak už jsem řekl, byli sami. Půjdete-li cestou, která jde cestou s proudem, chcete-li Boží vůle. A teď co to je? Viďte. Jak to má být? Kde si to načtem? Tak to jediné, co bude trvalé, bude pochopení ve vaší emoční části i ve vaší rozumové části i v tom, co vás přesahuje. Čili vaše změna je věčná. To, co se naučíte, bohužel tak úplně ne. To odchází s vaším tělem a mozkem, ale vaše srdce, protože emoční myšlení je věčné, je něco jako řekněmež trvalý prostor. Už se to nikdy neztratí. Pak budete stále krásnější lidé, budete stále více prosti toho, co se nám nelíbí často, na co se někdy na sebe zlobíme, a budete stále více chápající a vědoucí. Nejvyšší vědoucí k vám přišel. Je to už hodně let, 83 let od probuzení, tuším, to je. A přesto to, co uvidíte z toho přineseného, uvidíte v rozvoji teprv v budoucím čase. Právě nyní to začíná. Právě nyní začíná ten čas změny. A přejme si společně ve své modlitbě za zemi i Zemi, abysme dokázali ten čas přejít, a pak v dalších generacích pokračovat. Tak. Je s vámi celý vesmír. Miliády vědoucích bytostí, často mnohem vyšších, než jsme my jako první zástupci lidí na Zemi, mají o vás obavy, snaží se vám pomáhat a přesto naplníte svůj osud tak, jak je psáno, se vším, co osud přináší, abyste nakonec pochopili, že všechno, co jste prožili, bylo správně. Tedy nebojte se budoucnosti. Pokora a poznání vám přinese klid, zamezí vašim strachům a budete vyváženi. Nejde o to se nebát zcela, ale jde o to se nebát navíc. Takže nějak tak. Tato slavnost má také další důvod, a to je slib posluchačů prvního stupně Duchovní university Bytí jako každý rok. A než k němu přistoupíme, poprosím paní Lucii, aby přečetla text tohoto dokumentu. Lucie: Slovo k těm, kteří přijali. Ty, kdo jdeš učením, které jsem přijal a které se snažím lidstvu tlumočit, ty, kdo přijímáš a zdůvodňuješ si přijaté poznání životních zákonitostí, ty, kdo v poznané pravdě chceš jíti dále, chceš ji rozšiřovat, a tak vývojově vyspívat ve své bytosti, ty, kdo chceš přijaté uplatňovat na sobě a předávat druhým, ty, kdo jsi pochopil, že ty sám jsi každý druhý, který v Tvůrčím díle jest, ty, kdo víš, že jakákoli nedokonalost v Tvůrčím díle je právě jen tvoje nedokonalost, protože jednou pochopíš sebe jako vše. Ty, který proto chceš a musíš být nejprve kladnou složkou Tvůrčího díla, abys později byl rovnovážnou složkou. Ty, který víš, že rovnováha patří Podstatě, ze které jsi vyšel a do které jdeš. Ty, kdo jsi přijaté pravdy vzal za své, ty, kdo chceš stát za nimi a dál je předávat, ty jdeš cestou a způsobem, který nyní započíná a je symbolicky vyjádřen znakem, kde je v obraze smysl a podstata tohoto duchovního učení. Byl mi předán v učení. Stává se také tvým. Jestliže se rozhodneš tyto nauky přijmout, dle nich se řídit a měnit, věrně při nich stát a dále je předávat. Učení není pouze mé nebo tvé, patří celku. Přijmeš-li tuto cestu, kterou jsem přijal a kterou předávám, přijímáš i její symbolické vyjádření, tento znak. Předáváš-li učení dále, předávej i tento symbol, který bude zjevně spojovat věrné v duchovním bratrstvu ve vzájemné podpoře sebe i cíle. Přetrvá věky, protože vyjadřuje bytí. Není nový, je pouze nyní sestavený a přinesený k oslavě duchovního jara, nového života, který se otevírá v souhvězdí Vodnáře. Pamatuj, že nauka, kterou přijímáš, není ti dána proto, aby se stal pánem nižších tvorů, ale naopak, abys nižší podporoval a jim sloužil. Sloužíš-li jim, sloužíš a pomáháš sobě, protože jednou pochopíš, že ty jsi vše. TP: Děkuji. Děkuji. A nyní poprosím slibující, aby přistoupili. Tak vás vítám. Pojďte, prosím. Položte, prosím, dva prsty na žezlo... Poprosím o mikrofon. Nemám mikrofon. Tak i pro vás - položte, prosím, dva prsty na žezlo, na znamení slibu a vítám vás, mezi jedničkáře. Vítám také. Poprosím dva prsty na žezlo Duchovní university Bytí na znamení slibu a vítám meze jedničkáře. I pro vás. Dobrý den, hodně štěstí, ať vám to přinese pomoc a posilu na cestě. Hm. Vítej. Dobrý den. Zdravím také na znamení slibu. Hodně štěstí a ať toho nikdy nelitujete. Děkuji. Pěkně vás vítám, dva prsty na znamení slibu na žezlo duchovní univerzity a hodně štěstí pro další duchovní cestu přeju. Pojďte. Tak poprosím. (Páni se připomněli - pan Čapek a Horkoši.) Ano. Ano... V pořádku. Vem ty papíry už, prosím. Tak vás vítám a i pro vás na znamení slibu. To to trvalo. Děkuju. Ať nelitujete nikdy. Tak pojďte, prosím. I pro vás je to žezlo připravené. Ať je pro vás přínosem. Na znamení slibu a hodně, hodně štěstí na duchovní cestě. Děkuju. Pojďte. Pozor. Opatrně. Tak. Pojďte, pojďte. Tak tě vítám. Takže. Ať vás provází v životě štěstí... Tak pojďte, pojďte. Tak pojďte. Dobrý den. Takže to bude. Kdopak začíná? Dámy. Na znamení slibu, hodně štěstí, ať vás to provází v životě a pomůže nacházet tu rovnováhu, kterou všichni potřebujeme. Pojďte. Vy jste vlastně měli oba. Tak, děkuju. Pojďte, prosím. Tak dobrý den. Takže i pro vás je tu žezlo. Pojďte, musíte oba. To by neplatilo. Ať vám to vydrží. A buďte na sebe hodní. Děkuju. Děkujeme. Tak. A jelikož už nevidím žádných slibujících, což je škoda, ale je to, jak to je, tak si dovolím na závěr této části vám všem požehnat. A nejenom vám, vlastně všemu. Na tomto žezlu je i kousek této hory. A tak se kruhem vrací do svého místa. Budiž s vámi Boží milost. Je to vlastně téměř jen jednou za rok, kdy se žezlo takto upotřebí. Tak ať slouží ještě dlouho a dlouho, ať jsou stále duše, které chtějí svoje srdce takto otvírat. Hodně štěstí, přátelé. Projděte se po Řípu, najděte tu inspiraci. A tam dole je krásně teplo a můžete získat. Co to tam mají? Hamburger vegetariánský s překvapením, s Řípem, vegetariánský párek v rohlíku. Ještě jsem něco zapomněl? Polévku. A polévku zelňačku. Tak. A jinak se těším na Soukenickou, kde vás čeká jako každý rok program a koneckonců i druhý díl té skladby, kterou jste slyšeli, tedy Jeho láska. Snad ještě bych cítil jednu, jednu... Ne, to nepůjde. Tak to uděláme takhle. A ještě jedno přání. To volá Pánbůh. A v pravý čas, vždyť o tom to teď je, aspoň chviličku. To jsme museli věnovat nejposvátnějšímu místu naší krajiny, Bohu, Zezulkovi. Děkuju. Hymna. Hymna. Já bych potřeboval. Ještě ne. Zaprvé. Ano. Zaprvé si to nezasloužíme. Pojď, budeme zpívat. Pojďte, pojďte. Tak a... Takže co bude následovat? Pojďte všichni. Takže zkusíme. [zpěv] Kde domov můj? Kde domov můj? Voda hučí po lučinách. Bory šumí po skalinách v sadě skví se jara květ, zemský ráj to na pohled. A to je ta krásná země, země česká, domov můj. Země česká, domov můj. Kde domov můj? Kde domov můj? V kraji znáš-li Bohu milém, duše útlé v těle čilém, mysl jasnou, vznik a zdar a tu sílu vzdoru zmar. To je Čechů slavné plémě, mezi Čechy domov můj, mezi Čechy domov můj. Hm. Hm. Dneska je myslím den, který se s touto hymnou pojí. Všichni víte. A je to taky jedna z mála, ne-li vůbec, hymna, která nezmiňuje boj. Tedy až na ten tady, kdepak to bylo, vzdoru, teda zmaru zdar, zmar, což je dobře, protože zmaru se poddávat nemáme. Takže ještě jednou děkuju. Držte se.