Tak podruhé, je čas, pěkně vás všecky vítám při slavnosti Dne otevřeného nebe tady v Biotronickém centru sociální pomoci a doufám, že i dnešní druhý program vás potěší a obohatí. Jelikož, jak víte, všechno je spjato zde se Zezulkou, s naší mnohaletou prací a vlastně něčím, co se dá nazvat společenství - vždyť ne náhodou ta registrovaná společnost, Společenství Josefa Zezulky, nese jeho jméno. Ale koneckonců i Universita Bytí, což je jedno z nejhlavnějších jeho děl, které si můžete číst, a další a další. Tak je to 32 krát, co tu stojíme, vlastně víckrát o jednou, protože jsme měli jeden rok o jednu slavnost více - to jsme byli ještě mladí a pilní, dneska už teda pouze jednou za rok. No a tak ještě jednou vás tady po tom roku všechny moc pěkně vítám a za chvilku přivítám i své hosty, na které se těším. A teď ještě, než vůbec zahájíme, tak by tady mohla zaznít druhá skladba Jiřího Hampla "Jeho láska", která se opět váže obsahem s tím, co tady reprezentujem a čemu jste všichni za ta léta nesmírně pomohli a pomáháte. Vlastně jste se přidali do proudu a v tom proudu trváme už tedy, jak už jsem zmínil, léta, každý různou dobu, někdo ještě za života Zezulky - kdepak je tady vidím? Někde se mi schovali - někdo ho provází až později, zprostředkovaně, ale to nevadí, protože nejde o člověka, ale jde o myšlenku a ta musí být vedena v čistotě tak, aby to nebylo nějaké fanatické přesvědčení, tak aby to nebyl -ismus, ale od každého učitele, jestli je to dobrý učitel, si vezmeme hlavně metodu a způsob - tedy myslet a cítit tak, aby jsme pokud možno v rámci svých možností nacházeli rovnováhu svého života a svého bytí. Je to důležité pro všechny, protože my všichni jsme jedno, a proto když zlepšíme něco, tak zlepšujem i sobě, víte? No a když na vás přijdou nějaké takové chmury, třeba někdy, sem tam - já vím, že nepřijdou, ale kdyby náhodou - tak je ignorujte a zastavte. To je nejlepší řešení. No a to už je teda tím úvodem všechno. (Poprosím zhasněte světla.) A poprosím... (Poprosím zasněte světla v sále. Tak.) A poprosím o připravený další díl našeho setkání. I-E-O-U-A, I-E-O-U-A. Ty ses tenkrát vrátil mezi nás, mezi nás. Pravdu i tebe zničil lidský, lidský mráz. Síla tu čeká a víra, to hledá a rozum tu zkoumá minulost, minulost. Padá voda živá, nepřestává dál. Běžím v dešti s tebou, jsi všude, kde jen dýchám, tě vnímám svým srdcem, svým tepem - tvým směrem jdem. Ležím s tou sílou a věřím, že půjdem tím směrem, tím deštěm už jdem. JéZez. JéZez. JéZez. Tak. A teď bych vám rád představil naše milé hosty. Dnes zde přivítáme paní Terezii Fialovou, moc vás vítám, Jiřího Bártu a paní Hedviku Mousa Bacha. Řek jsem to dobře? Děkujeme mnohokrát. Jako první zde zazní tóny autora na výsost osvíceného. Uslyšíme tedy dílo Johanna Sebastiana Bacha "Preluidium", a to v podání pana Jiřího Barty. A teď je ta chvíle pro nástroj, který nás provází staletí, možná tisíciletí a který je možná, kdo ví, starý jako samo lidstvo. Kdo ví, na co brnkali naši dávní předci, když napínali tětivu a tak dále. Poprosím tedy znovu paní Hedviku Mousu Bacha, aby nám přednesla skladbu Deborah Henson-Conant "Barokní flamenco". Děkujeme. Děkujeme i proto, že jste nám přinesla v dnešním chladném dni to jižní horké slunce. Bylo to pěkné. No a další skladba, kterou budem mít tu čest poslouchat, bude od Leoše Janáčka s názvem "Po zarostlém chodníčku" a je to první část z druhé řady. Přednese paní Terezie Fialová na klavír. Děkujeme. Krásné zastavení na chodníčku. Moc pěkné. No a nyní zazní Dmitrij Šostakovič v "Sonátě pro vieloncello a klavír" za účasti Jiřího, pardon, Terezie Fialové a Jiřího Bárty. Je nádherné, když plynoucí řeka tónů ve zlatém řezu plyne a působí na naše emoce a duši. Bylo to velmi hluboké. Děkujeme. A teď přichází chvíle pro harfu. Paní Hedvika Mousa Bacha přednese skladbu Johna Thomase "Minstrelové se loučí s rodnou zemí". (Mimozemšťani.) Děkujeme. [potlesk] Ještě vteřinku. Poprosím dárek. Já tady musím dělat všechno sám. Předávající: Kde ji máme? Aby se vám nešlo tak zlehka. Počkejte ještě vteřinku. T.F. Děkuju vám, pane Pfeiffer. A následovat bude improvizace Jiřího Bárty... J.B. Vaše. T.P. Ne, ne, ne. Vaše. a Vodnářského zvonu. Já nejsem zvon. Pojďte. My taky ne. V životě jsme to nezkoušeli, tak uvidíme. J.B. To není pravda, ale. T.P. Není to pravda, už jsme spolu... J.B. Už jsme spolu něco prováděli. Už je to pravda. Kdo začne? Vy. Ne. Zvon musí začít. Dobře. Ale potichu. J.B. Můžu hrát, když tak na ty mísy? No ano. J.B. Místo tohodle? T.P. Ne. No vidíte. J.B Máte jenom jednu paličku? Jo, bohužel. Počkejte, ještě tady někde bude možná. Tady. Ale jsou to jiné. Ježiš, tady je spotřeba paliček. J.B. Kdybyste se chtěli přidat, vážení. Že jo? T.P. No určitě. J.B. Jakkoliv, jakkoli se chcete projevovat. T.P. No, jakkoliv ne. J.B. Já myslím, že tady si mohu dovolit říct jakkoliv, protože opravdu to bude v rámci mezí. T.P. Určitě. J.B. Malý - tady vidím chlapečka - ty můžeš něco vřískat třeba. T.P. No, čím by šlo tady bimcat? Moc toho tady nemáme. [hudba] Tak dobře. H.M.B. Jsme naladěli? Určitě, určitě. Děkuju. Děkuju. Říkám - tak nám děkuju. H.M.B. Gratuluju. Jsem mokrej. Děkuju. Tak a - ale opravdu. No, už jsme tu dlouho. Byli jste na Řípu, tam jste stáli, tady stojíte skoro všichni. Takže dům je k vašemu užití. V přední části je sál číslo tři. To je na prvním patře. Taky je tam drobné občerstvení. A jinak tady sál číslo dva na zahradě, ve skleníku. Můžete se přijít podívat o patro výš a o patro níž. A potom to nejdůležitější - je tam také ta jeskyně. Dokonce tři jeskyně, které jsou už docela natěšené, že se na ně přijdete podívat. Tak, jak jsme to organizovali? Je tu nějaký názor? Autobusy mají přednost. Čili autobusy, který jedou nejdřív, což budou asi Brňáci. (Ano.) Třebíč a Brňáci. Tak ty se prosím vás postavte do řad dopředu a ostatní mezitím volně cirkulujte. Předávající: Ještě poprosím zrovna poděkovat, jestli můžu. T.P. Počkej, ještě ne. Předávající: Ještě ne, dobře. T.P. Ještě ne. Neutečou. Nevypadá to, že by chtěli utéct. S tímhle se špatně utíká. A s tou "basou" taky špatně. No, takže poděkování všem, protože jsme tu proto, že jsme a jsme pořád a budem. Ať vás Pánbůh provází. Je tu pomoc, kterou jste dali, jakákoliv - myšlenková, jiná, je tu Společenství Josefa Zezulky, je tu nadační fond, je tu všechno to ostatní, universita. Tak ať vás provází dál a ještě dávno po naší smrti, ať pokračuje tohle dílo a ať přinese svůj prospěch všem. No a teď teda dojde na to... Posluchačka: Ještě jsem chtěla poprosit žehnání... Ano, žehnání. Tak to musím. Když jinak nedáte, tak musím, a rád. Já ho tady mám schovaný. Za chvilku zakotví zase tady ve schráně. Možná na celý rok, možná ne, uvidíme. Ale teď ho použijeme k tomu také, co je jeho účelem. Ten účel je symbol Duchovní university. University mívají žezla, jak jste si jistě všimli, a i Duchovní universita má žezlo, které symbolicky vyjadřuje myšlenky filosofické. Takže nechť vám slouží všem. Tak. Dokonce pípá. Slyšeli jste? Tak ať dál plní svoji úlohu. Ano, ale to bylo domluveno až po skončení hlavního programu. Děkuju, děkuju. Ano,připomenu. Potřebuju zvuk pořád. To je ovšem diskriminace, Jiří nedostal kytku, velkou. (Dostal.) Dostal malou. Dobře. No a co já? Já nedostanu svůj dar? Kde to je? Předávající: Je to tady. Děkuji. Předávající:Takže tuhle nádheru, děkujeme za všechno. T.P. Děkuji. Dostal jsem znak BYTÍ. A to je ten malinký znáček, už ho mnozí znáte, a kdo by z vás chtěl, tak si přijde a já mu ho dám. Takže jdu příkladem - a nezhasínej mi ten mikrofon - a poprosím, kde máme teda ty znáčky? Poprosím moji pomocnici. A kdepak si stoupneme nejlépe? Nejspíš tam. Takže je to tady vaše. Kdo bude chtít, dostane. Chceme? [potlesk] Tak holky. [potlesk] Prosím. Máš? Prosím. Tak. Prosím. My tady budem blokovat východ. Pojďte kousek stranou. No. Pozor na holky. posluchačka: Děkuju pěkně. Tak. (Zvukař: Už vás můžu vypnout? T.P. Nemůžeš mě vypnout. Já budu pořád mluvit.) Tak jestli čekáte na znak. posluchačka: Moc děkuju. Tak. Děkuju taky. Taky? Abych to někomu nenutil. posluchačka: Děkuji. Je váš. Prosím. posluchač:Děkuju. posluchač: Dva? Jo. Práce za dva. posluchačka: Prosím taky jeden. Děkuju. Hm. posluchačka: Prosím, děkuju. T.P. Tady je i pro vás. Tak. Jo, jo. posluchačka: Děkuji. posluchačka: Můžu dva i pro muže? No bodejť, pro muže. posluchačka: Děkuji. Tak. Jo? Ano? posluchačka:Děkuju. Ano. posluchač: děkuji pěkně. Ano, prosím.