Vítám vás při přednášce Duchovní university Bytí online a poprosím o první dotaz, který tady máme.

DOTAZ: Dobrý den, prosím, kdy by bylo lépe? Karel Čapek v podpovídce s názvem "Stěhovací podnik" vymýšlí pro lidi, kterým se nelíbí život ve 20. století, trvalé přestěhování do minulosti s rodinou a zařízením. Akční rádius by překročil hravě dvě až tři tisíciletí. Citát ze závěru povídky: "Což o to, pane, bude to skvělý obchod. Začal bych asi s třiceti stěhovacími vozy a šesti lidovými autobusy pro hromadný převoz. Nic mi do podniku nechybí, než jenom ty vozy, co by se pohybovaly v čase, ale ty už někdo vynalezne. Vždyť to dnes nebo zítra bude, abych tak řekl, pro náš vzdělaný svět, životní nutnost." Konec citátu. Přemýšlím, v jaké době by bylo lépe. Nabídka do budoucnosti, jako byla společnost v dětském filmovém seriálu Návštěvníci, tam není. Snad do doby, kdy se lidi živili jen rostlinnou stravou a semeny a nepoužívali zbraně. Četla jsem, že podle vykopávek taková doba existovala, ale v dějepise se o tom nemluví.

ODPOVĚĎ TP: Logicky, protože by to obviňovalo naši dobu a myslím si, že byste museli zpátky minimálně o nějakých 15, 20 000 let, možná ještě víc. To je v první vlně, ale pak spíš možná až o stovky tisíc let, protože zde byly doby, kdy skutečně lidské společnosti byly organizovány jinak, byl to jiný způsob vlastně vzájemnosti a válka byla něco nemyslitelného. Tak si počkáme, protože k tomuto období znovu, postupně a velmi pomalu, spějeme. Tak se těšíme všichni. No, asi se toho nedožijem, ale my se toho dožijeme v příštích životech.

DOTAZ: V posledním roce se mi stala dvakrát zvláštní věc. V noci jsem se probudila a v místnosti jsem viděla u stěny vedle dveří sloup světla. Nahoře zaoblený, výška skoro až do stropu. Šířku odhaduji na 20 až 30 cm. Byla jsem překvapená, co to vidím, ale nebála jsem se. Chvíli jsem přemýšlela, jestli dcera ve vedlejší místnosti nesvítí a neotevřela dveře. Tak tomu ale nebylo. Zkoušela jsem to druhou noc. Takový sloup světla jsem nedocílila. Dveře byly v obou případech zavřené. Nevím, jak dlouho světlo v místnosti bylo, ale poměrně dlouho. Nebyla to chvilková záležitost. Několikrát jsem zavřela a otevřela oči a přemýšlela, o co jde. Ani v jednom případě mi nenapadlo se zvednout a jít se podívat blíž. Za nějaký čas se opět obdobný sloup světla v noci objevil, tentokrát u druhých dveří. Dá se říci, že mě toto světlo v obou případech probudilo, ale nevylekalo. Přišlo mi přátelské. Nehýbalo se, jen si tam tak svítilo jakýmsi jemným, ale dobře viditelným bílým světlem, aniž by osvětlovalo cokoliv v místnosti nebo oslňovalo. Můžete prosím k této záležitosti říci, o co se může jednat? Popravdě mám zvláštních zážitků v životě více. Některým snad začínám postupně rozumět.

ODPOVĚĎ TP: Dobře. No, tak to vypovídá jednu velmi důležitou informaci - právě jsme se dozvěděli, že anděli jsou hubený.:) Protože kdyby byl anděl tlustý, tak by to světlo bylo baňatější. No a tyto jevy můžou souviset samozřejmě s duchovní oblastí a můžeme se tak řekněmež zajímat, zda to nebyla nějaká vědomá záležitost. Tak třeba v tom životě máte toto zažívat. Je ovšem velmi málo informací. Z toho, co jste napsala, je vlastně jen těžko soudit. Museli bysme znát nejenom datum vašeho narození a mnoho dalších věcí, i to, co předchází těm jevům ve vašem vnitřním světě, ve vaší duši, ve vašem vnitřním vědomí. Potom by bylo možno odpovědět lépe. Ale jistě, že to nevypadá jako negativní jev, ostatně. Takže ať vám světlo svítí dál.

DOTAZ: Byla jsem dcerou rodičů, jejichž vztah jsem vnímala jako harmonický. Uvědomuji si, že maminka byla závislá na mém otci. Všechno museli dělat spolu, všude být spolu. U maminky byla diagnostikovaná demence středně těžkého typu a rychle se to zhoršovalo. Orientovaná osobou pořád byla, ale krátkodobá paměť selhávala. V noci šla sama na toaletu, zřejmě upadla, praštila se a otec ji ráno našel mrtvou. Možná neví, že zemřela. Asi už není teď dementní. Možná je stále závislá na otci. Jak jí mohu pomoci, když už je na druhé straně? Každý asi chce, aby jeho blízkému bylo po smrti těla dobře. Věřím, že demence smrti těla odešla s hmotou mozku.

ODPOVĚĎ TP: Ano, odešla. Vždyť to, co pozorujete, je ten stroj na myšlení, na cítění skrze hmotné smysly, ale je to jen obraz hmotný toho, co je v duchovní části. Přesně to, co vidíte ve hmotě, je i v duchu, ale na rozdíl od hmoty je duch nezničitelný. Proto je-li ten mozek takto poškozen, není jediný důvod, aby bylo poškozeno vědomí i po smrti. Je poškozen hmotný nástroj, hmotný nástroj paměti, vnímání a tak dále. No a to je jistá úleva. Jinak myslete na všechny své v dobrém, na všechny tedy vůbec, prosit třeba za ně, ať se stane vůle Boží, ať je jakákoliv, pozor. A myslím si, že oni stejně tak myslí na vás. Když je tam silný citový, emoční vztah, tak ten je silnější než smrt sama. To přece všichni víme. A to jsou případy, kdy lidé, kteří už by měli dávno umřít, čekají na návštěvu toho svého dítěte a pak teprv, když se to podaří, spokojeně odejdou. Byla to snad i smrt, která patří mezi ty hezčí, protože není příliš příjemné umírat měsíce a roky. Takže jí přejte všechno dobré a maminka v téhle chvíli už je zase v úplně jiných souvislostech a nemusíte mít o ni strach.

DOTAZ: Před dvěma lety mi můj tehdy čtyřletý syn položil záludný dotaz: "Co neexistuje?" Bylo to v souvislosti s tím, že byl zvědavý, zda reálně existují komiksové postavy jako Spider-Man, Batman a podobně. Znal je od spolužáku ve školce. Řekl jsem mu, že ty postavy doopravdy neexistují, že to jsou jen výmysly v hlavách lidí, výplody lidské fantazie, ale reálně neexistují. Syn se mě pak dále dotazoval, zda existuje tráva, dům, silnice a podobně. A nakonec to zakončil dotazem: "Co neexistuje?"

ODPOVĚĎ TP: Syn je velmi chytrý kluk a je to tak dobře, protože on v podstatě vám ukázal jednu z možných odpovědí. Ten Spider-Man skutečně existuje. Viděl jsem jich tuny z bakelitu nebo teda z umělé hmoty. Viděl jsem je na mnoha obrázcích a v tomto smyslu ve svém světě existuje. Stejně tak všechno ostatní, tedy ty domy, psi a tak dále, existuje ve svém světě a svém způsobu vjemu. Když budeme třeba v současnosti pozorovat u umělé inteligence animovaného Spider-Mana, tak se bude chovat jako běžná, skutečná osoba, a přitom nebude. No, možná, že někdy bude někdo animovat i vás. Bude to vypadat jako vy, a přesto to nebudete vy, bude to něco, co existuje i neexistuje. Takže to, co neexistuje, je to, co musíme hodnotit podle toho, co rozumíme existencí. Když tu otázku položí člověk, tak s tím vlastně říká - co existuje pro mě, co je pro mě vnímatelné, co vidím nebo co co vnímám, ať už jakkoliv. A co nevnímám, to pro mě neexistuje. To je nejběžnější odpověď. A tak svým způsobem je to funkce vnímatele. Když se podíváme z vyššího hlediska, tak sama existence je projev do času a prostoru, do prostoročasu, do vesmíru. A my se vnímáme jako třírozměrné bytosti, které tady mají nějaký svůj postup, kauzální děj, který tady probíhá. A podle toho, jak jej vnímáme, ten děj, tak říkáme - toto je realita, toto není realita. Ale ve skutečnosti to všechno, co existuje, je částí toho, co není projevené. Čili dalo by se říci, že to není vnímatelné v rozložení. Čili to neexistuje v tom smyslu tak, jak my jsme schopni něco registrovat. Čili chcete-li - to, co neexistuje, je Bůh, přestože je existencí všeho a všech na nejvyšším stupni, jen v jiné formě, tedy v časobezrozměrnosti a bezčasovosti - rozměro-bezrozměrnosti a bezčasovosti. Je to stav, který člověk nemůže chápat, protože člověk je zaměřen na vnímání v rozložení. Jakpak by mohl chápat to nyní? Takže tak by zněla odpověď.

DOTAZ: Proč na Turínském plátně jsou patrné určité obrazce, znaky, symboly? Pokud se nemýlím, číslo 31 nebo 3, 1, anděl, vedle něj další, trochu menší anděl, most, brána, nerovnoramenný kříž a tak dále. Opravdu tam jsou, nebo je to jen má fantazie?

ODPOVĚĎ TP: Teď se dívám na Turínské plátno v negativu, ale i v pozitivu, a zrovna pátrám po tom, zda tam nějaké takové věci jsou. Budu se muset tímto směrem více zaměřit, přestože svého času jsem Turínské plátno navštívil dvakrát a také jsem vlastně studoval všechno to, co je k dispozici o tomto artefaktu. Takže Turínské plátno může obsahovat vlastně rezonanční děje, které jsou přítomny ve všem, kdykoliv a kdekoliv. Je to věc, která ještě zdaleka vědě uniká. Možná, že se jí začíná vlastně věnovat v rezonančních obrazcích nebo v pozorování pohybu galaxií, které začíná být schopna řekněme zobrazit, a v jiných dějích - Brownův pohyb molekul a v čemkoliv dalším. A tak lze tvrdit, že je to základní, řekněmež jeden z základních principů nebo zákonů přírodních, které zde jsou. A v těchto rezonančních polích může dojít tedy k nejrůznějším jaksi změnám nebo jevům. Takže musím se na Turínské plátno pořádně podívat. Mám ho tady vedle sebe.

DOTAZ: Za svůj život jsem poznala některé věřící, kteří vyznávali křesťanskou víru a chodili do kostela. Vím pouze o dvou, kteří skrze tuto víru pochopili, že nemají jíst maso. Jelikož mi vždy přišlo dnešní křesťanství a chození do kostela velmi podivné a překroucené, o to více jsem ocenila, že i přes tuto víru dokázali někteří z nich v dnešní době pochopit, že "Nezabiješ!" se netýká jenom člověka, ale všech živých tvorů. A velmi jsem to ocenila. Podle mého názoru to byli myslící lidé a ne jenom pouhé ovečky. Mile mě to překvapilo.

ODPOVĚĎ TP: No, tak zdaleka ty dva případy nebyly první. Když se podíváte na historii, která se odvíjela po smrti Ježíše, tak naleznete hned několik lidí, kteří jakoby vybočovali z řady. Někteří z nich nejedli - třeba snad padre Pio. Jiní nezabíjeli. Kdopak to byl? Přece svatý František. Byla to láska v nejčistší podobě, tak silná, že ji vnímalo všechno živé. Chodili k němu tvorové, aniž by se ho báli, protože cítili v jeho blízkosti bezpečí, přijetí a tak dále. Podívejte, náboženské přesvědčení je každého tedy vlastní věc a já tu rozhodně nejsem proto, abych kritizoval křesťanství nebo jinou víru. Ale na druhou stranu musím říci, že lidé jako je František - a nejenom on, bylo jich mnoho - nám cosi říkají. Navíc, když se podíváme na rané texty, které jsme nalezli vlastně teprve relativně nedávno - evangelium - tak vidíme v těch nejranějších textech jasné známky toho, že ti, kteří byli na počátku věků, byli vlastně stejného přesvědčení. A tak, když budu citovat, ptají se nemocní Ježíše: "Pane, proč jsme tak nemocní? A on jim odpoví něco v tom smyslu, že důvodem je to, jak se chovají - že každá, každé ucho v jejich uchu se stane voskovou zátkou nebo jak už to bylo, nevím, a každá kapka krve v jeho oku... a tak dále a tak dále. To jsou velmi závažná slova, která by měla být vlastně promýšlena, protože láska může být vnímána dokonce i tak, že se musím zamyslet - a to je věc vlastní úvahy - jestli když nebudu jíst maso, jestli budu nějak poškozen, jestli budu nemocen, jestli zhloupnu nebo nebudu mít sílu. No, tak někteří z nás to zkouší. Já už přes 40 let jsem vegetarián. Zatím nepozoruji negativní důsledky. Snad tedy já, podle soudu druhých možná jo, to já nevím, ale takhle to je u mnoho, u mnohých dalších. Nejdelší průměrný život, který znám, je u Hunzů v Himalájích, v údolíčku. Mají průměr 120 let. Průměr 120 let. A ženy rodí v 60 letech. Rodí v 60 létech věku. No a v 90 vypadáte jako padesátník nebo dokonce lépe. A tak dále a tak dále. Každá doba má svoje paradigmata. Každá doba něčemu věří, něco odmítá, často až rigidně. No a pak tedy přijde zase za nějaký čas ta změna a najednou všichni vědí, že je to tak a že vlastně... a už se potom tiše mlčí, že všichni říkali, že je to jinak. To je svět lidí. No tak každému vše dobré a ať každý sám přemýšlí, protože když je tu opravdová láska, tak jestliže se nepoškodím tím nejedením masa, pak se musím více zajímat o to, co způsobuji tím jedením masa. A to je zásadní. Navíc třeba zjistím, že nemocnost, zvláště v některých typech chorob, je přímo spjata s konzumací masa - a to velmi výrazně, opravdu velmi. Vemte si, že upravené červené maso je stejně jaksi nebezpečné jako azbest. Je to kancerogen, vpodstatě. A tak dále a tak dále. A vidíme ty nárůsty těch nemocí při absenci prevence, která prakticky neexistuje. Prevence není to, že vám zmáčknou prso nebo že vám změří střevo. To už tam ten nádor buďto je, anebo není. Ale prevence je v tom, že děláme to, aby ten nádor nevzniknul, aby další vyšetření ten nádor nenalezlo. Čili tolik k tomu. Každý mějte svůj vlastní názor.

DOTAZ: Chci se prosím zeptat, když mám od narození znaménko hnědočervené na zádech, velikost 5 cm, vypadá to skoro jako po střele, znamená to, že mě někdo v minulém životě střelil do zad nebo bodnul? Je to, když má někdo takové znaménko, třeba 40 %, že je to zranění z minulého života?

ODPOVĚĎ TP: No, ne nutně. Každopádně mi ta velikost mexického dolaru něco připomíná. Slezte z toho lustru. Ale jinak. Samozřejmě to má vidět dermatolog, má se na to podívat dermatoskopem. A pokud se ptáte na podstatu té otázky, tak to je ano, někdy to tak je, a ne vždy, ale někdy ano. Čili minulá zranění z minulých životů se někdy projevují mírnými deformitami na těle, někdy i nemírnými deformitami, ale to je zase úplně jiná oblast. To souvisí s určitými karmickými ději. Čili ano, možné to je, není to jisté. Ale žijte tak, jako by to nebylo. Až na toho dermatologa.

DOTAZ: Můžou mi tablety železa v chelátové formě podporovat nezdravě rozum, jako je tomu u masojedlíků?

ODPOVĚĎ TP: Je to mnohem složitější problém, protože v podstatě organismus se nechová jako vlastně nějaký stroj lidský, kde máme převodovku, spojku, písty, ojnice a tak dále, ale organismus je jednota, která je provázána v dalekosáhlých souvislostech. Teprv nyní věda začíná objevovat tyto vztahy a je to úžasné. Je to pro mě radost to pozorovat, když vidíte výstupy z těchto výzkumů, které jsou něčím, co ještě před pár lety by bylo vnímáno jako science fiction nebo naprosto nemožné. Dnes už se objevují vlastně reálné důkazy s tou jaksi lepší technikou a tak dále. Čili ano, samozřejmě - vrátím se k našemu tématu - když okyselujete střevní obsah, působíte tedy dvoj, trojmocné železo a tak dále, tak můžete trpět paradoxní třeba anémií, přestože máte v potravě masa jaksi hodně toho železa a tak dále. Stejně jako vidíme dnes, že anemiků rozhodně neubývá, přestože přibylo velmi spotřeby masa, což přímo vyvrací oblíbenou teorii. Navíc například lidé jako já, kteří nevzali do pusy vlastně maso těch 40 a více let, mají železa 12, 14, rozumíte? Což je docela normální. Čili spojovat tyto věci někdy je snadné, ale není to odpovědné. Chce to daleko důkladnější výzkum a pozorování. Co se týká tedy těch vztahů k mozku, to je naprosto zásadní. Mozek patří mezi nejjemnější tkáně, které tady máme. A té jemnosti odpovídá i složitost těch nutričních potřeb, které zde jsou, ale také citlivosti na některé látky. Mozek je velmi citlivý například na priony, což jsou vražedné bílkoviny. Je citlivý na některé rozpadové látky, které vznikají při trávení masa, ale také na hormony stresové, které se v mase objevují logicky, protože když je někdo zabíjen, tak asi nemá nejšťastnější období života. Rozumíte? Stojíte na jatkách, čekáte, slyšíte, vnímáte, máte intuici jako zvíře. No a pak to přijde. Ještě vás třeba dokopou, no. A teďka to maso je plné těch stresových hormonů. Je to beznaděj, je to smutek, je to bolest, je to aktivizace celého systému zvířete, ať už jsou to cévy, prokrvení, všechno ostatní. Je to mnohem složitější komplex, než si běžně lidé představují. A to potom zase působí zpátky na člověka. Navíc jaksi genom zvířete je velmi blízko člověka. Říká se, že kravička má od člověka, já nevím kolik, dvě nebo čtyři procenta těch genetických odlišností. A když se podíváme na genom rostliny, tak to je úplně někde jinde. Proto také u zvířecí potravy hrozí často přenosy jaksi genetických částí do genomu člověka. O tom věda ještě neví, ale existuje to. A řada lidí je poškozená genetickou úchylkou pojídaného zvířete tak, že se replikuje do genomu tohoto člověka. Teďka už slyším skeptiky, ty klapoty sanic, jaký je to nesmysl, jak to je to nemožné. Počkejte si nějaký čas, až výzkum pokročí, uvidíte, že to je pravda. Stejně jako v mnoha jiných případech, kdy Zezulka cosi tvrdil jako nevědec, a přitom věda musela čekat třeba 20, 30, 40 let, než se jeho myšlenky potvrdily. Měl vždy pravdu a je to vlastně chvála i druhé části vědy - je tu věda rozumová, která je důležitá a nezastupitelná, ale je tu i druhá část vědy, tedy věda, která se zabývá intuicí. No a tak, počkáme si. Vzdálené dopady činnosti vašeho střeva, trávícího traktu na mozek jsou velmi významné. Takže z tohoto pohledu ano.

DOTAZ: Projevila se u mě panická ataka po x letech a bohužel v daleko silnější intenzitě i četnosti záchvatů. Navíc teď už mám paniku už jen z míst, kde se ta panika projevila a potřebuju mít u sebe neustále lidskou přítomnost. Může s tím biotronika něco dělat? Medikaci beru, ale pomáhá jak kdy.

ODPOVĚĎ TP: Pro biotroniku to není, ale několik poznámek. Ten jev, kdy je nějaký duševní stav vázán na místo, kde se dříve projevoval, je známý. A zkusili jste to mnozí, když jste se pokoušeli například přestat kouřit a byli jste silní kuřáci a už se vám to třeba dařilo. Pak jste navštívili známé nebo místo, kde jste dříve kouřili, a najednou jste pocítili velikou chuť na to kouření. Panická ataka je tedy stav ducha, který by měl být primárně léčen, ale skoro o tom nemám ani co mluvit, měl by být léčen tedy silami ducha, tedy hlubokým vnorem hypnotickým do podkladu, základu člověka, kde se opraví to, co je špatně. Ale to není k dispozici. Jsou zde léky hmotné, které vám uleví a to je také dobře. No a teď co k tomu? Vy můžete s tímto pracovat zase jen v tom svém malém rybníčku své psychické části. Máte popis toho, že se vám to horší a tak dále. Tak zkuste nastolit opačný stav. Vy vnímáte, že na vás přichází tato ataka. Je to potom vlastně neřešitelné. Celého vás to pohltí. Zdá se, že se s tím nedá nic dělat, ale v tom počátku ještě ano. To znamená, že když se nerozvine ta ataka, tak se pokoušejte od tohoto stavu - je to emoční stav - pokoušejte se od něj odejít tak, že přijmete jiný emoční stav, který se pokusíte podržet. A to opakovaně tolikrát, až ten stav negativní postupně nebude tak silný v začátku a nakonec zmizí zcela. Je to možné, a vyžaduje to velkou vůli a velké soustředění a také milostivost, prostě ne agresivnost nebo jak to nazvat, prostě určitou, určitou vlídnost i k sobě i ke všemu, co tady je. Čili hodně úsilí, medikaci berete a snažte se pracovat s tou atakou v okamžiku, kdy se začíná objevovat. S takovou zkušeností jistě poznáte, že se blíží. Ona není úplně jako, jako knoflík. Vždycky je to, je tam byť krátká, ale přesto jistá přechodová fáze. Také i člověk se musí učit nebrat svůj stav emoční úplně vážně, jestli mi rozumíte. No, pořád není hezky, občas taky prší, víte? A tak stojíme a čekáme, až to přejde. Takže nějak tak.

DOTAZ:Mám dotaz na biblický příběh. Opravdu Ježíš pomazal blátem slepému oči a řekl:„Jdi se umýt do řeky" a slepý uviděl? Či šlo o obraznost? Ale v jakém slova smyslu? Kdyby člověk pochopil obraznost v tomto příběhu, tak jak by znělo znění pro dnešní dobu?

ODPOVĚĎ TP: No, samozřejmě, že ten příběh má hluboký symbolický náboj, a přesto bych se domníval, že to byla pravda. Ten člověk potřebuje nějakou hmotnou ingredienci. A tak i dneska, upřímně řečeno, když nad někým zamáváte rukou, tak má často velký problém to vnímat jako realitu, a tak to pomazání blátem - jak to dělal ten léčitel v tom smrťákovi, čím je mazal? tím těstem potom pomazal nebo pivem, já už nevím, jak se to jmenovalo, ta pohádka, bylo to velmi vtipné. Stoupnul si buďto do hlavy postele nebo do nohou, vzpomínáte? A tak dále. A pak chtěl toho smrťáka vlastně přečíslit. No, tak otočil postel. Typicky lidské řešení. No, takže nějak tak.

DOTAZ: Jak se postavit, prosím, k situaci, kdy se opakovaně poslední dva měsíce kocourek jeden a půlletý vrací z toulačky pocuchaný tak, že ho raději nechám doma, dokud se mu zranění nezhojí. Myslím tím hnisavé oteklé rány. Jenže kocourek se cítí být omezován, takže doma vyvádí, pořád mňouká, je to už pravidlo, doma si pobude, než se zranění zahojí, dva až tři týdny, pak je maximálně týden na volno a zas má zranění, které mám obavy nechat bez dohledu. Je to pořád dokola. Říkám si, jestli se to s přicházejícím jarem nezhoršilo a jestli to nepřejde, až bude půlka jara, léto. Přemýšlím, že loni v létě a na podzim, tedy ještě před třemi měsíci, měl zranění vyžadující péči jednou za dva až tři měsíce. To se dalo. Ale tohle pro mě ani pro něj není moc snesitelné. je řešením kastrace? Dívám se na to z pohledu člověka, který nemůže najít vztah. Nedaří se mi ve vztazích a tím, že si uvědomuji hodnotu intimity, erotiky, tak o to nechci kocourka připravit.

ODPOVĚĎ TP: Hm. No, potěš Pánbůh. Asi si našel nějakou hodně divokou kočičku. I to se někdy stává. Nebo je to boj s ostatními soky? Možná. Anebo si troufá na psa, kunu, lišku? Těžko říct. My jsme mívali kdysi psa, který byl asi takhle velký, ale měl zvláštní povahu. Kdyby tady běžel pitbull nebo bernardýn, okamžitě na něj zaútočil. Zvláštní bylo to, že někdy ti velký psi utekli. To byla pravda. Ale většinou ne. Takže nakonec byl vždy zachráněn, naštěstí. No taky to může být ten případ. Kdo ví. Lidské duše i zvířecí duše jsou různé a každá z nich jde tím životem a projevuje se. To, jak je opakovaně poškozován, no, to je zajímavé. Možná tedy spíš ty souboje s ostatními kocourky. Možná, že píšete, že v té říji by to bylo častější, což by na to ukazovalo. No, je to složité, jak? Svoboda versus ochrana. Tak je to vždycky. Někdy obojí mít zároveň nelze. Tak uvažte podle svého. Nerad bych zasahoval do jeho osudu.

DOTAZ: Mám prosím dotaz. Když mám stav, kdy můžu malovat pouze jednou za měsíc, je to vyhoření nebo to můžou dělat antipsychotika, která beru dohromady s antidepresivy? Antipsychotik beru 350 mg kvetiapinu.

ODPOVĚĎ TP: Jasně, chápu. Mohou, mohou, protože ta medikace může výrazně snižovat vlastně tu citlivost, řekněmež emocionální nebo uměleckou nebo podobnou. A tak se vlastně v některých chvílích ta múza trošku zaplaší. Může to být, proč ne. Ale vemte to obráceně - zaplaťpámbu, že můžete malovat aspoň ten jeden v měsíci. Někteří nemůžou malovat nikdy, protože to neuměj. Takže buďiž vám Boží milost.

DOTAZ: Od dobrého astrologa jsem si nechala udělat horoskop. Bylo mi řečeno, že jsem, byla, jsem a budu plná lásky. Ale to přeci není pravda, ne? To, jestli budu plná lásky, záleží na mně. Chápu, že třeba ve hvězdách je napsáno v mém datu a času narození, že dle Boží vůle bych měla být láskyplná. Ale to, jestli jí opravdu budu a nezkazím se životem, mi nemůže říct astrolog, maximálně tak jasnovidec. Ale je astrolog jasnovidec? A i to, co vidí jasnovidec, se může mou vůlí někdy změnit?

ODPOVĚĎ TP: Jistě, že může. A záleží na tom, kdo to bude, s jakým stupněm tedy vnoru pracuje. Když to bude jasnovidec, který stojí na vrcholu těchto schopností, není nic, co by se mohlo stát mimo jeho předpověď. Bude to absolutně přesné do všech směrů, včetně času, místa, a zdánlivě to bude popírat vaši svobodnou vůli, ale to je omyl. Vaše vůle vás dovede do toho stavu, který jasnovidec vidí. A po celou tu dobu tu svobodnou vůli máte. Jen ten projev té svobodné vůle vede tam, kde to ten jasnovidec uvidí. Úplně vše je ve vztahu. Jakákoliv část světa vznikla z jednoty Boží, pak se dělila do nekonečné mnohosti a pestrosti. Přesto každá jediná část toho dělení a produkt je stále svázán s každou jinou částí. Patří sem tedy i poznání, že lze dekódovat z různých vlastností našeho světa nějaké jiné vlastnosti. Když tedy řekne jasnovidec, že budete tak a tak, tak je to průměr většinou a naplnit se to může a nemusí, ale bude-li dobrý, pak to procento toho naplnění bude jistě vyšší než 50 %, i když i to je nesmysl, protože u řady těch vlastně problémů, které jsou sdělovány, to není 50 ano nebo 50 ne, je to často úplně jinak. Čili to platí i pro tu astrologii. Astrolog vidí v tom rytmu času vašeho zrodu, jaká vlivová oblast je posílená. Z ní potom vyplývá i pravděpodobnost toho, jak budete dál v tom životě prospívat, co vás bude bavit, co budete rozvíjet, jaké budete mít nadání, co se vám bude dařit, případně co se vám dařit nebude. A může to být opravdu velmi, velmi přesné. Jsou různé typy astrologií. Když se podívám třeba na tu naši evropskou, indickou, tureckou, jinou, tak všechny pracují vlastně často s úplně odlišnými přístupy k tomu výsledku. A když jsme dělali srovnávací vlastně pokusy v těchto oblastech, zjistili jsme, že je to někdy až zázračně koherentní. Čili ano, je to možné, je to obraz vašeho zrodu a je to stále vaše svobodná vůle, kdykoliv, i v případě toho jasnovidného jedince. Navíc, a to u těch nejlepších astrologů, je to vlastně něco jako kód. Je to kód, který umožňuje tomu člověku se lépe naladit na předmět jeho zájmu. A tak se zde spojuje jak ta oblast, řekněmež nebeské kinematiky, schopnosti chápat vztahy, a nakonec i schopnosti vnímat a ladit se jiným způsobem k realitě, která zde je. Ta je věčná. Čili tolik.

DOTAZ: Bývá někdy v lidském, mužském nebo ženském hmotném těle ženský nebo mužský duch nebo duše? Po předělání hmotného těla na opačné pohlaví se mění stejným směrem i duch a duše, nebo ty zůstávají stejní jako před operací. Když se jedinec zmýlí v předělání svého těla, mohou vzniknout nepředvídatelnosti? Mínus vynásobíme mínusem. Je z toho ale plus.

ODPOVĚĎ TP: Hm. Ano, ano, ano, ano, ano. Čili samozřejmě to všichni víme, ten stav může nastávat a v nějakém procentu nastává. Je zde samozřejmě i možnost řekněmež špatné identifikace toho jedince, a proto se lékař vždycky snaží dozvědět o tom člověku co nejvíce, aby nedošlo k těm nechtěným důsledkům. Ale jde to všemi směry. Možná, že nevíte, že například i jsou lidé, kteří jsou nekonečně nešťastní, dokud jim lékař neodebere končetinu například, ale naprosto zbytečně, je to zcela zdravá noha, ruka, a ten člověk trvá na tom, aby ta ruka byla odňatá. V několika případech, které jsem měl možnost sledovat, se to také stalo a lékař vyhověl. Ten stav, který byl doprovázen s tím neodnětím, byl prakticky stav, který vážně ohrožoval život toho člověka. Tak to je třeba tento případ, ale to nám ukazuje vlastně všechny možné další případy. Čili ten duch má nějakou svoji, řekněmež podobu, nějaký svůj stav a to není tedy o té operaci, ale je to o tom duchu. Pokud je to tedy zcela v souladu. Je pravdou, že třeba pokuď vím Izraelci, ale i jiní někteří říkali, že v minulosti se vlastně v této oblasti nacházely metody, které dokázaly tu duši v této oblasti vlastně směrovat. To je pravda. Ale dnes to k dispozici není. Takže myslím si, že ta oblast může být často pro člověka velmi, velmi citlivá a už jenom to rozhodnutí vlastně učinit ten krok vlastně, protože jsou tu rodiče, přátelé, známí a učinit ten krok je velmi odvážné a často velmi těžké. Ale dnes takových případů přibývá. Takže možné to je. Je to patrné i v říši nižší, takže je to to, co naplňuje tu podobu světa ve všech jejich možnostech.

DOTAZ: Liší se ženský a mužský duch a duše, vitalita, jako se liší jejich hmotná lidská těla?

ODPOVĚĎ TP: No, myslím si, že jsme si podobní víc, než myslíme, a přesto i jsme rozdílní. Kdyby toho tak nebylo, tak bysme neviděli tu souhrnnou podobu ženství a mužství. I když někdy můžeme mluvit o historicky zděděné roli, že muž je tak a žena je tak, to je pravda, ale na druhou stranu jest otázkou, jestli přeci jen to profilování těch vlastností není historickým vývojem. Vidíme v přírodě, jak se o mládě starají třeba jen samečci, nebo se o mládě starají jenom samičky. Všecko je tam přítomno. Starají se také oba, rovným dílem. Vemte si takové tučňáky - snesete vajíčko, takže ho musíte chránit při mínus 50, a váš vlastně partner se vydá, já nevím, na kolik měsíční pouť, aby nachytal nějaký ryby a přines vám a pak se vystřídáte a zase - no to jsou přece strašné věci. Zaplaťpámbu za naše lidské osudy. A to ještě nám to pořádně klouže. No a tak i tady budeme doufat, že ty věci budou v řádu toho osudu a děje, budou tak, jak mají být. A to, čeho se dotýkáte jako indukované, řekněmež oblasti - no, tak vidíme třeba indukované oblasti sexuálního chování v mono kolektivech, ať už to byly kolektivy žen nebo mužů. Typický příklad je třeba kriminál nebo dřívější typy škol a tak dále. Tak samozřejmě, že ta deformace toho, ať už z jakéhokoliv důvodu potom, je taky nějaký důvod k tomuto vzniku, ale je otázkou, jestli je to skutečně pravý stav.

DOTAZ: Můj dotaz směřuje k stáří 33 let. Každý člověk jako Ježíš je více tím, kým je až ve 33 letech? Nebo u lidí to je individuální, někdo v 16 letech, jiný od narození, jiný v 28 letech (TP: nebo taky v 90) Jo, tady píše v 70 - a někdo vůbec. (TP: Otázka?) A to je všechno, spíš poznámka.

ODPOVĚĎ TP: Nesrovnávejte Ježíše s dospělostí člověka našeho druhu. To je nesrovnatelné. Člověk nachází tu míru svého vyzrání, to člověčenství různé úrovně, v různém čase. To je pravda. Někteří nasbírají moudrost již poměrně záhy. Jiní ve stáru. Jiní nasbírají spíše nemoudrost a pošetilost - a to i ve stáru. Je to tak. U Ježíše je to něco jiného. To je přímé propojení se stavem, který nesouvisí s vývojem tak, jak ho známe u lidí. Je to přepnutí do jiné formy vědomí než té, kterou vlastní člověk. Čili nemá to nic společného s tímto jevem.

DOTAZ: Stejně jako my za jeden náš život prožijeme dvě vlastní smrti, mají to tak i zvířata a rostliny? A jak to u nich vlastně probíhá?

ODPOVĚĎ TP: Ano. Stejně přírodní zákony platí pro všechny. Je to univerzální. Jen forma a projev se mění.

DOTAZ: Budu pozorovat dva úseky. Vždy výdech Podstaty. Zde na těchto dvou místech za nesčetně času stanou jiné děje. Nikdy nevstoupíš do stejné řeky. Voda, co plyne, bude plynout už s jinými přímisy a organismy kilometry daleko. Břeh se promění, vše se neustále mění. Tatáž molekula vody se pravděpodobně do určité jedné souřadnice na toku řeky nikdy nevrátí. Částečka bytosti, i člověka, po splynutí s Podstatou se opět oddělí při dělení Tvůrčího díla, výdechu Podstaty, a je malou opět částečkou, například virem. Je to ale jiný vir, jiná bytost, než byl před tímto předchozím dělením z Podstaty. Z prvního mnou pozorovaného dělení, které nikdy ale nezačalo a neskončilo. V čem je jiný? Je promíchaný jako částečka mouky po smíchání s jinými surovinami a po upečení koláče opět po rozdrobení už je úplně jiná a ani se v jednom námi pozorovaném drobku tato částečka mouky nacházet nemusí?

ODPOVĚĎ TP: Za prvé jedna poznámka. Nespojujte stav hmoty vtělené bytosti s tím, nač se ptáte. Ale ani ta hmota není nikdy stejná, přestože je stejná. Bude to stejný počet atomů uhlíku, síry a tak dále. A přesto budou vždycky trošku stejné, jako je ta vločka sněhu, která nikdy není stejná, přestože je to jenom obyčejná voda a mráz. A to je jenom obyčejná voda, tedy H₂O a to je všechno. Možná nějaké krystalizační jádro, kdo ví. Pokud se týká tedy toho, té pestrosti, ta je v skutku nekonečná. Cíl je existovat v rozdělení, bytostném způsobu, a tak doplňovat stav bez rozdělení a bez bytostného stavu. Bytost je oddělena od ostatního a ten základní stav je vším. Oba dva stavy musí existovat. Jinak by ta velká část nebyla úplná. Čili stejně jako jednota a nekonečno, musí existovat i konečno a postup. Stejně jako bezčasovost, musí existovat i kauzalita - odsuď sem. Je s pravdou, že tu kauzalitu vnímá vnímatel, což je bytost, která je podmíněna svým oddělením od celku, tedy má svoje "já" a svoje "ne já", a která tedy není schopna vnímat celkovou realitu toho útvaru, protože je omezena tím stupněm svého rozvoje kolem toho "já". Někteří z lidí dokáží toto omezení překonat, ať už sami nebo vnuknutím nebo jinak. Když budete mít velmi dobrého jasnovidce, tak uvidí i to, co je za hranicí jeho "já". On sedí takhle pěkně doma ráno, dá si třeba rohlík s máslem a třeba, já nevím, když to bude vegetarián, tak vajíčko, a teď najednou se ten jeho vjem rozšíří a uvidí něco, co se stane třeba za století nebo co bylo před sto lety, nebo co se stane za minutu. A bude to vjem, který bude prostě rozšířen nějakým způsobem. Do té doby to nebylo možné. Bylo by to pro jiného člověka zcela fantaskní, aby vnímal něco jiného, než to, co je pro něj reálné. Přesto ten, kdo vidí, vidí stejnou realitu, jen jaksi jiným způsobem. Je li ta vize přesná, tak ti, kteří tu vizi potom žijí, ji vnímají jako realitu, smyslově vnímanou realitu, která se naplňuje, kterou žijí, která je hmatatelná, cítitelná a slyšitelná a viditelná, ale ten, kdo ji popsal, ji viděl a popsal, i když ještě neexistovala. Čili viděl třeba budoucí děj. No, takže to by vám taky mohlo dát nějaké náměty k uvažování.

DOTAZ: Zajímalo by mě, jestli se rodiče pana Zezulky dozvěděli, koho to vlastně přivedli na svět a čím si to vlastně zasloužili, že se jim do rodiny narodila tak vysoce vyspělá bytost. Myslím si, že byla-li maminka pana Zezulky vnímavá, musela tu krásnou energii cítit už v těhotenství. Děkuji za odpověď.

ODPOVĚĎ TP: No, my máme tendenci si některé věci trošku jaksi pozorovat z jistého pohledu. Nemyslím si, že by Zezulka kdykoliv ve svém životě, v kterémkoliv místě toto prohlásil. Udělal to vlastně nepřímo pouze v poslední publikaci, která byla vydána. V žádné jiné. A to ještě tak nepřímo, že to čekalo na svoji dobu. Toto tajemství musí zůstat tajemstvím. A to i proto, že platí jeden z duchovních zákonů a ten je velmi silný. Když přichází čas, kdy se má tady objevit bytost Přinašeče, čili ta úžasná chvíle, tak zpravidla vždy se zde objeví množina jedinců, kteří se za Přinašeče prohlašují. Je to pravidlo. Bylo tomu i za Ježíše, Mojžíše, Abraháma a dalších a dalších. Přinašeč to o sobě nikdy veřejně neřekne. I to je znak Přinašeče. Ty znaky jsou zásadní. Je to hloubka vnoru filosofického poznání, jsou to projevy života Přinašeče, tedy to, co vytváří, co je i pozorovatelné a vnímatelné, je to to, že sebe nikdy neprohlásí, protože by to vlastně porušilo další zákon. On to o sobě neví a nesmí vědět. Zezulka se někdy usmíval a říkal, že je to proto, aby nezpychl. Ale ono to má svoje důvody. Když se zapojí, tak to už není ten Zezulka - člověk, ale je to něco, co se těžko vysvětluje. A tak v tom zapojení, v té poslední stati to přece jen nepřímo bylo vyjádřeno, ale myslím si, že ne jím, že to bylo součástí toho projevu daru, který byl v tom napojení. Když se rodí Přinašeč, tak musí přijít tam, kde je potřeba. Jsou to osudové důvody. Vždy se tím aktivuje místo, duchovní místo, které sehrává potom v další době jaksi svoji roli. Když se podíváte třeba na ta místa tam daleko na východě například, jak to ovlivňovalo celou historii toho místa, lidí. A bylo to už i předtím tak. Sice pokaždé jinak, ale přesto tak. Velikost Přinašeče není v tom, kde se narodil, kde žil, ale je v tom, co přinesl. A to, kde se narodil a kde žil, je dáno duchovními zákony té rezonance na povrchu planety. Střídají se místa po celém vlastně globu, střídají se různé národy, střídají se samozřejmě i doby. Přišel čas, kdy Praha bude duchovním místem pro další tisíciletí. Stejně jako Jeruzalém nebo stejně jako jiná místa. Aby se to místo probudilo, musel přijít už Václav a Karel, který sbíral všechny ty svaté ostatky a stavěl Prahu jako nový Jeruzalém. Přesně podle plánu Jeruzaléma. Vytvářel v něm síť duchovních staveb a to ve své vizi, která očekávala jeho příchod. Sice se o pár století netrefil, ale možná, že ano, protože to byla příprava toho prostoru a toho prostředí pro tento okamžik. Vždyť možná ani nevíme víc, než nám sdělit Bušek z Velhartic a další, vize Karlovy, které se dochovaly. Takže... nevěděli. Nezáleží dokonce úplně na hmotě v jakémkoliv smyslu. Záleží na tom, že to vědomí, které přichází z konce vývoje, se vrací zpět a nějakou formou se projeví. Nejvzácnější to je, když je to skrze bytost, která je člověku nejbližší, tedy přes člověka. Je to nutné, aby forma toho učení byla lidsky vůbec přijatelná. Nebo kdyby se projevila ve své pravé podobě, nebylo by co k přenesení. Lidé by to už vůbec nechápali. A tak se přiblíží k těm lidem, aby co nejlépe mohl jim na jejich cestě pomoci, aby dokázali znovu opět spolu žít v míru, aby v míru se sebou i s planetou a se životem a nevím s čím, což prosím nezaměňujte s Green Dealem, a tak dále. Takže tolik poznámek. A je konec. Poslední, poslední povídání. Takže vám přeju hezký zbytek večera. Asi je to už poslední přednáška do Řípu, na který vás tedy zvu. Je to 30. březen, 12 hodin vrchol hory Říp, to je první část slavnosti, a druhá část 15 hodin v Biotronickém centru sociální pomoci na adrese Soukenická 21, Praha 1. Jako každý rok. Je to už 20., ne, 32. rok. To už je velká historie. A je to krásné. Děláme to na významný český den, už. Tento rok se to vlastně ustanovilo, ale souvisí to myslím s českou vlajkou, ale to nevadí, i to je potěšitelné. Takže hezký večer, na shledanou.