Krásné odpoledne vám přeji, je čas zahájit naši přednášku Duchovní university Bytí nultého stupně online. Těším se na vaše podněty, které mi přečte paní Lucie, a pokusím se odpovídat, jak nejlépe dovedu. Samozřejmě jako vždycky s tím, že vy si budete dělat vlastní názor a předložené bude sloužit jako inspirace, protože cílem je, abysme byli tvořiví, vlastních nohou stojící a tak dále. Takže poprosím o první podnět.

DOTAZ: V jedné z Vašich knih jsem četla: "Bůh je každým a vším. Buď vším a každým." Jak tomu mám rozumět? Tomu, že Bůh je vším, bych i rozuměla, ale jak jím mohu být já, když mi ještě dělá problém cítit a zvládnout různé vibrace lidských bytostí? Děkuji za vysvětlení jak s tím pracovat, aby mě to často takto nesemlelo.

ODPOVĚĎ TP: Ale to, že vás něco v životě semele (nás všechny), je přece přirozené. Tady jde o to, kam ten proces směřuje. A jestliže je cíl, tak to je přece motivace. A někdy se nám něco povede, a někdy nepovede. No tak příště to bude lepší, když budeme chtít. I z chyb se můžeme poučit. A tím pádem si myslím, že vlastně jen proto, že někde nestojíme, není důvod cestu zavřít. Když například chci odcestovat do vzdálené země, no tak když bych řekl, že tedy nemohu, tak nepoletím. Ale možná, že hned zítra budu stát na letišti ve frontě u přepážky, aby mě odbavili. Čili to je stejné.

DOTAZ: Chci se optat. Dobrý astrolog vám říká do budoucnosti jednu z vybraných cest, nebo přímo jen jednu cestu, kdy není jiná možnost (jako jasnovidec)?

ODPOVĚĎ TP: To záleží na stupni toho, kdo k vám mluví. Jako všechno na světě má svoji kvalitu, i když se jedná o jednu věc. Může to být věc průměrná, lepší nebo vůbec ta nejlepší. Pokud vám tedy bude mluvit ten, který má největší a nejdokonalejší vhled, bude popisovat přesně váš další osud. Přesto, že jste svobodní, a přesto, že jakkoliv neovlivní vaši svobodu rozhodování. To je ten krajní, řekněmež nejdokonalejší vhled. Většinou ale (v drtivé většině) je to tak, že se jedná o určitý stupeň pochopení spíše, řekl bych i průměrného stavu. Čili v tom osudu nějaká událost je. A ona se může projevit hůř, lépe, někdy dokonce se nemusí projevit vůbec, a přesto tam je. Samozřejmě, že je důležité, abysme zůstali soudní, abysme žili svůj život, abysme nežili podle předpovědi. Na druhou stranu, je-li předpověď opravdu fundovaná a správná, tak dělejte, co chcete, stejně se s těmi událostmi v nějaké podobě potkáte. Čili svobodu máte neustále v rámci možností, které vám dává osud. A to proto, že ve skutečnosti je čas a prostor naprosto rozdílný, než zatím je schopen pochopit člověk, který jej vnímá ze svého bodu, z kterého pozoruje minulost, současnost a budoucnost. A tak vlastně je tvůrcem tohoto pohybu v ději, který ovšem ve skutečnosti je jiné formy. Je časo-bezčasový a rozměro-bezrozměrný. A to je velmi složité. Děkuju.

DOTAZ: Je prosím v pořádku mít v ložnici puštěný mobil? Pomůže ho dát na letadlo?

ODPOVĚĎ TP: Když odpovím, že ne, tak mě Váš manžel asi přijde vynadat. Domnívám se, že tohle je dotaz nejspíše ženy, jejíž manžel trvá na tom, aby měl mobil v ložnici. A samozřejmě, že já nemůžu odpovědět jinak, než že tedy zdroj elektromagnetického řekněme vlnění, které tady je, by příliš jaksi v ložnici neměl co dělat. Je pravdou, že když netelefonujete, že vysílá minimálně. Jednou za určitý čas se přihlásí základnové stanici, to je krátký paket impulsů, ale i to je něco, co je jakoby navíc nad přirozenost. Pokud je v módu řekněmež letadlo, no tak by neměl činit ani to, tedy neměl. Pak už zbývá jenom to, že uvnitř toho přístroje kmitá neustále oscilátor, který jaksi taktuje počítač, který je jeho nitrem, tak, abyste pořád věděli, kolik je hodin, aby věděl, že má být vypnutý a tak dále. Čili ani to, když se podíváme puristicky, není příliš výhodné. A normálně jsme kdysi bydleli na dřevěných postelích, v peřinách a pokud možno tedy v prostoru nezasaženém wifinou nebo nějakým jiným zdrojem elektromagnetického záření.

DOTAZ: Jak pracovat na své čistotě v myšlení, aby to nebylo pouhé ukáznění se (dá-li se to alespoň trošku naznačit)?

ODPOVĚĎ TP: No tak na jednu stranu chvála ukáznění, protože když někoho nepicnete po hlavě dubovým špalkem, protože jste ukáznění, tak je to furt lepší, než kdybyste ho picli. Na druhou stranu však ale to není docela jaksi cíl, protože vy nemáte chtít tuto situaci vytvořit jaksi nativně. Samozřejmě ve vás žádná potřeba někoho praštit po hlavě by býti neměla ve své jaksi hloubce. To znamená, že vás to ani nenapadne. Všichni máme myšlenky a ty myšlenky jsou lepší, špatné, nejlepší. A ta práce spočívá v tom, že všichni je máme, ale že těm nevhodným nebo špatným, negativním, defektním myšlenkám nevěnujeme pozornost, neposilujeme je, a ty myšlenky tedy nezískávají tu část našeho vědomého průniku a síly. Tedy oslábnou, odejdou, nevěnujeme se jim. Samozřejmě pak je tu ta druhá strana, která by naopak žádala spíše zamýšlení a jaksi osobní vklad.

DOTAZ: Může být někdo v něčem geniální, aniž by o tom věděl? I přesto platí, že svou genialitu nemusí mít zvládnutou a nemusí to s ním dobře dopadnout?

ODPOVĚĎ TP: Ale samozřejmě. Když řeknete slovo geniální, to je strašně široká oblast. A takže co zde vidíme? Vidíme zde šíři geniality. Může to být genialita velmi úzká, jen na jednu konkrétní věc, nebo velmi široká. Může to být genialita racionální, nebo emocionální. Může to být jaksi tisíce různých nadání a směrů. A ten člověk, který je geniální, si to vůbec ani nemusí uvědomit, protože často dlouho považuje stav, v kterém žije, a řekněmež ty možnosti, které vlastní, jako normální. On se domnívá, že je mají všichni. A pak třeba zjistí, že ne a že to je výjimečné. No tak až namalujete nějaký obraz jako da Vinci a uvědomíte si to, pak to bude genialita malíře.

DOTAZ: Je tady ještě pokračování toho dotazu. Jak poznat to, v čem vynikáme, ale hlavně čím se dle osudu (Božího plánu, svého poslání) máme zabývat?

ODPOVĚĎ TP: Ale to je přece velmi těžké, k tomu je celý život. Je to jeden taky z úkolů života, abyste se našli - kdo jste, kam směřujete. Ale nejde jenom o to, co vám jde, ale jde i o to, co vám nejde. Vy můžete být velmi geniální, ale budete omezeni jinak. Jsou velmi omezené geniality, kdy ten člověk se v jiných oblastech pohybuje v úrovni řekněmež s prominutím idiota (to je řekněmež medicínský výraz). A zase v jiné části je naprosto geniální. A nevylučuje se jedno, i druhé. To je ta velmi úzce vymezená třeba genialita. A jak zněl ten dotaz?

DOTAZ: Jak vlastně poznat, čím se dle osudu (Božího plánu) máme zabývat?

ODPOVĚĎ TP: Ano. Čili v podstatě něco vám v životě jde snáz, něco méně. Tedy k něčemu máte nadání, které nepřichází proto, že by si Pánbůh řekl: „No tak co dáme tomuhle zrozenci? Tak tenhle bude krásně malovat a tamhlecten bude hezky hrát a ten další bude vědec a bude skvěle jaksi zkoumat a bádat." Ale ono je to vlastně... Až lidé pochopí ve své vědě vědu o životě, až uvidí, jak daleko sahají vlastně tyto proudy řekněmež a kontexty lidských životů, pak uvidíte, že se často věnujete mnoho generací nějaké disciplíně vědní nebo nějakému oboru. A v podstatě v tom dalším životě se setkáváte s něčím, co je vám blízké, co už jste prozkoumali, co jste prosáhli, na co máte zkušenost. A jsou zase jiné věci, kde ještě tu zkušenost nemáte. A tam to zase pro vás bude úplně stejně těžké, jako pro někoho jiného v tom vašem.

DOTAZ: Zdá se mi, že od začátku tohoto roku se zrychlilo myšlení a to, o čem přemýšlíme, musíme více zvažovat. Je to příprava na dobu, kdy si budeme číst myšlenky?

ODPOVĚĎ TP: To nevím, ale rozhodně je to i teď vidět v kadenci těch otázek. Máme 15. minutu (a to jsem přišel jako vždy 5 minut po zahájení), čili 10 minut a probrali jsme těch otázek až až. Je to optický jev, který se nezakládá zcela na realitě. Tak, jak přichází přechodné období, které tady je a které provází každý vlastně konec Platónského roku a každou polovinu Platónského roku (čili jednou za těch přibližně 12 000 let), tak v každém takovém období dochází řekněmež ke kumulování vlivů, které působí nejenom na člověka, ale na všechno živé a vlastně i na to neživé. Tyto vlivy způsobují, že třeba v některých chvílích máte jakoby zúžený prostor, jako byste plavali v kalné vodě a ta voda vám nedovoluje vidět dál než třeba na nataženou ruku. A je to stejný efekt, jako když jedete vlakem v tunelu, stěna je od vás 2 m a letí jako zblázněná. A pak vyjedete ven do volné krajiny a vidíte horizont, kde se vám vlastně odvíjí nějaký motiv třeba 5, 10 minut. A vy pořád vidíte stejnou pozici, jako by ten čas se zpomalil. Tak je to i tady. Proto v těch přechodových dobách vždycky se lidem zdálo, že čas běží jako šílený. Je to v omezení životního vjemu, který není tak košatý, není tak rozložitý. Je to také ale záležitost psychická. Nemyslete, že se jedná o nějaké vidění okem, ale je to prožitek vlastně času, což souvisí s vaší mens, s vaším vědomím. Takže tak. Jste ve velmi často obtížných silových podmínkách, které se vytvářejí nejrůznějšími způsoby, ať už z kosmických vlivů, ale také lidských. Lidé mají strach. Je tu mnoho výzev, mnoho změn, které někdy přicházejí velmi rychle. Co bylo stabilní po dlouhou dobu, najednou nemá život ani vteřinu a tak dále. Čili tato nejistota, tyto hrozby vytvářejí také v lidech určité psychické stavy, strachy, a ty se potom promítají do celkového oblaku toho vlivu, který obhmouřuje tu Zem a vlastně všechny. Takže třeba i tak.

DOTAZ: Dočetl jsem se, že po ukončení druhé světové války v poraženém Německu se začal projevovat zvyšující se počet výskytu revmatismu, artritidy (hlavně v ženské populaci). V této souvislosti mě napadá, zda v této nemoci nehraje psychika významnou roli, ne-li hlavní. Připadá mi, jako kdyby se touto nemocí vyjádřila vnitřní psychika, bytost. Jako kdyby vnitřní bytost nemohla vyjádřit své emoce, přepětí, neštěstí, zklamání navenek, a vše toto otočí do nitra proti sobě. Hmotně se to vše vyjádří tak, že imunita jde proti vlastním buňkám. Jaký je váš názor na duchovní pozadí artritidy?

ODPOVĚĎ TP: Mnoha aspektů jste se v dotazu dotkla. Je tu část hmotná, je tu část duchovní, duševní a všechny nakonec dávají ten celek. Musíme se zamyslet nad tím, co že to tedy ta artritida je a jak vzniká. Kardinální otázka zní takto: "Jak je možné, že nějaká tkáň nebo kloub přechází do toho žárového zánětu?" Proč zde vzniká vlastně ta bolest, která je následkem toho zánětu? Tedy apriori, co vede tuto tkáň k takové reakci? Druhá věc je, jak na to působit. To dělá medicína. Působí antiflogistiky (tedy léky protizánětlivými), působí léky, které tlumí bolest, působí léky, které působí na tu imunitní složku a tak dále. Ve své podstatě na tu artritidu máme vlastně ve skutečnosti jen několik málo možných způsobů boje, léků. Byly doby, kdy se léčilo zlatem, představte si. Pacient dostával jistou formu zlata, ale to už se dneska nedělá. Dnes jsou nové jaksi lékové formy. Otázka ale zůstává. Proč tedy normálně zdravý oud, tkáň a tak dále se dostává do tohoto stavu? A to je vám hodně široké. Takže začneme od té imunity. Když se něco změní v té tkáni, začne imunita reagovat. Pokud ovšem imunita pracuje chybně, defektně, často i malé změny působí poměrně velké a bouřlivé procesy - čili porucha imunitních reakcí. Také zde hraje roli to, co senzibilizuje imunitní systém a která látka nebo jaký prvek je tím, který působí silněji. Imunitní systém, jak všichni víme, je velmi závislý na psychice. Z dob válek, kdy se válčilo šavlema, ale i už dělama a tak dále, víme, že poražená armáda se statisticky vždy hojila výrazně hůře (mezi zraněnými) než vítězná. To byl jasný doklad vlivu psychiky člověka na jeho procesy hojení, ale hlavně také imunitní procesy. Protože při těch zraněních je významnou jaksi rolí i ta imunita, která jednak musí třeba vyřešit rozpadající se tkáně, které jsou poškozeny traumatem (třeba střelným nebo jiným), musí také ale řešit na bojovém poli naprosto samozřejmě přítomné infekce, které zvláště v těch dobách předchozích (ještě bez antibiotik) byly přímým obrazem práce imunitního systému. Buď ten zraněný voják nad tím zvítězil, nebo nezvítězil (nad tím infekčním agens), což může být přímý důkaz vlivu psychiky na imunitní systém. A nejenom na něj. Ta psychika může působit na celkové nastavení organismu v oblastech, které ještě ani vědě dnes nejsou zcela známé nebo pochopené. Počínaje činností velmi jemného systému extrakce živin a trávicích procesů a dopravy těchto extrahentů k patřičným buňkám - a to cíleně. Také samozřejmě potom i jeden z faktorů ovlivnění membrán buněčných, jejich propustnosti a celkového chemického prostředí organismu. On je to velmi složitý problém. Tady se nedá to odbýt jenom nějakou jednou věcí. Vidíme zde tedy i vliv například životního stylu (vedle mentálního), tedy hmotného životního stylu, který nám vyústí třeba zase v poznání, které udělali naši staří. Copak to byla nemoc králů, no? Tedy artritida nebo něco podobného. Proč? Král neměl vysoko do žlabu. Měl ty nejvybranější potraviny. To jeho poddaný měl maso jednou za týden možná. Král každý den - slavičí jazýčky a nevím co dalšího. O tom se běžně vědělo. Ostatně i dnešní lékař při vším jaksi pokroku vědy vám při arthritis uratica, což je dna (když vás bolí ten palec a jen trošku špatně šlápnete a už vejskáte), vám zakáže alkohol a maso. To vám něco říká. Ty puriny, které vznikají při trávení a nedostatečném zpracování masa, protože nejste dravci, nakonec u některých z vás vlivem menší odolnosti prolomí ty zbytky hráze odolnosti. Proto pacient, který má artritické záněty, by měl vždy zásadně změnit svoji stravu, protože jinak je velmi pravděpodobné, že i proto se proces může dál prominovat. Jak už jsem řekl, je tady teda ta imunitní složka, je tady ta složka řekněmež trávicích procesů, které pouštějí k buňkám skrze chaběji pracující orgány, jako jsou ledviny a játra, pouštějí k buňkám látky, které se zde mají tendenci ukládat v kloubních štěrbinách, v mezisvalové hmotě, jinde a působí tak locus minoris pro zanětlivý proces. Ony vlastně dráždí to své okolí a ten systém na to reaguje a způsobuje tedy, že vás to začíná bolet. Koneckonců, když to pokračuje a je to stále silnější, no tak se začne vlastně objevovat i mechanické poškození například kloubních hlavic, výrůstků, zánětlivých změn, které samy o sobě destruují. A ta synovie, což je ten hladký povrch kloubu (to je zázrak přírodní), tak ten hladký povrch kloubu se začne rozpadat, až se rozpadne úplně. A to už je nejhorší stav, to je nějaký čtvrtý stupeň třeba, kdy dochází k ankylóze, to znamená k znehybnění kloubů a srůstu kloubů tak, že se stává vlastně jednou kostí. Za svoji praxi tenhle stav jsem naštěstí viděl ne mnohokrát, jednou výrazně a pak stavy, které se k tomu trochu přibližovaly. V oblasti toho, co je řekněmež dalším prvkem, jsou i ty řekněme spirituálně psychické vlivy. Teď už ne primárně stres, ale spíše nastavení vědomí pacienta. To také rozhoduje o tom, jaký vlastně chemismus a proces v organismu nastává. Máte-li výrazně velký sklon k ukládání nějakých látek, pak se to může stát v podstatě na mnoha místech vašeho organismu - slzné kanálky, slinné žlázy, koprolity ve střevě, kameny (litiázy) v ledvinách, kamínky ve žluči, no, svým způsobem i ty cévní úsady, cévní kameny, když to takto nazveme. A všechno to vedle řekněmež přebytku nějakých látek či jinak. Protože proč někdo tento kámen má, a někdo i při mnohem nižších dávkách řekněme té škodliviny nemá ten kámen. To zase nás musí vést k úvaze, co v tom organismu způsobuje, že v jednom případě ano, a v druhém ne, i když ostatní podmínky jsou víceméně identické. Já vím, není na světě stejného člověka, ale přesto ten průměr je průměr. Takže toto je malé zamyšlení nad tímto stavem. Souvisí to také tedy ještě s dalšími pohledy psychického naladění - jak vnímáte vy svět okolo sebe i z toho celkového pohledu, jak jste do něj zařazeni, jaká je vaše i minulá jaksi mise ve vašich minulých životech, jaká byla mise vašich předků, kteří vám přinášejí sklony k určitým typům onemocnění (ať už genetikou nebo jinak). To všechno se zde tedy uplatňuje. A to, co můžeme pozorovat také a což je velmi důležité, je, jestli nějaká nemoc nám v populaci s časem se rozvíjí, nebo zda zůstává stejná, anebo se zlepšuje stav a nemoc víceméně v průměru mizí. Vždycky najdete v populaci někoho, kdo bude mít to či ono. Ale teď jde o tu statistiku té četnosti výskytu. Když vidíme, že tu velmi výrazně narůstá nějaká nemocnost (například nádory, artrotické stavy a podobně), tak to má pravděpodobně nějaký důvod, není to náhoda. Protože ostatně, kdyby proces vývoje nebo trvání života byl založen na destrukci, tak tu dneska nejsme. A on je založen na pravém opaku. Čili ten život, dokud nezačal být těžce postihován (a to několik tisíc let posledních), vykazoval poněkud jiné charakteristiky zdraví a nemoci. Ale i v jednom období, které my nyní dokončujeme, je naprosto názorně vidět, jak to, čemu říkáme moderní civilizovaná společnost, začíná trpět naprosto výrazně těmi nemocemi, kterým už dnes říkáme vzletně civilizační nemoci. Čili tím vlastně říkáme, že tyto nemoci vznikají z řekněmež způsobu života. A to jak v té hmotné, tak v té řekněmež mentální oblasti. Takže to je všechno zatím. Děkuju.

DOTAZ: Žijou mezi námi uměle vytvoření lidé?

ODPOVĚĎ TP: Někdy mám ten dojem. Někdy si říkám, ten musí být odjinud. A ptáte se po homonkulech? Vše je možné. Ale pokud vím, Rabi Löv byl po dlouhou dobu pouze jeden, takže zatím nemusíte mít obavy, že je někdo z hlíny. Za chvíli to budou bytosti z oceli, hliníku, titanu či karbonu. To jistě ano. Ale měli bysme si stanovit ještě také jiná kritéria než pohyb hlavou a údy a než zásobu řekněmež databáze znalostí. To je vše.

DOTAZ: Zajde to až tak daleko, že lidstvo bude řídit umělá inteligence?

ODPOVĚĎ TP: Ten stav se přiblíží až do okamžiku, kdy jako každá nerovnováha, pokud nebude správně použita tato inteligence, vyústí v nutnost změny, kterou přinese sama. Každá věc na světě vyžaduje jaksi rovnováhu toho, kdo ji používá. A jestliže ji budou používat bytosti, které ve svém základě... Protože inteligence kupodivu vyžaduje, aby uživatel měl inteligenci. Jestliže bude sloužit k tomu, že tu inteligenci bude omezovat, tak to určitě bude mít tyto důsledky.

DOTAZ: Jaký je impuls k tomu, že se člověk vyvane do jiné dimenze?

ODPOVĚĎ TP: No, to je krásný výraz "vyvane". No tak každý z nás by se někdy rád vyvanul, viďte. V různých příbězích. To už začíná ve škole, viďte. Je vám osm let a jste na koncertu vážné hudby nebo něčeho jiného. Ještě tomu nerozumíte, tak byste rádi vyvanuli. Ale teď vážně. Ony tyto souvislosti mně jest obtížně komentovat. Nepatříme mezi velké příznivce té části ezoterní, která má mnoho slov a málo často stavů. Když řeknu slovo vyvanout, tak to v sobě obsahuje i určitý významový náboj. Ten může být takový, nebo makový. Většinou je vnímán jako něco, co je extra, něco, co je výš, něco, co je jaksi: "To už jsem vyvanul tam, protože už tady jsem to nemohl vydržet, protože já jsem někdo vyšší než ten okolní plebs." A tak dále. No tak to je podoba, která by se mi skutečně velmi nelíbila. Protože čím výše stojí bytost, tím výše je každým druhým. A tak ten okolní v uvozovkách "plebs" je vlastně pro vás ten největší úkol. No a pak tedy si vyvaňte, kdy budete chtít. Takže nějak tak. Ale tohle bylo myšleno jistě jinak, já vím. Dimenze - teď všichni užívají rádi slova dimenze. Pátá dimenze, šestá dimenze a tak dále, a tak dále. Přátelé, svět je jenom jeden. Má 100 podob, které jsou seřazeny v čase, vývoji a tak dále. A tak ten prvok améba nebo sinice je stejné součásti dimenze jako vy - současně nejvyšší zástupce života na Zemi. A má stejný svět jako ten nejvyšší, který došel na konec cesty a stojí před trůnem Božím. Je to jeden svět. Tím bych skončil.

DOTAZ: Chtěla bych se zeptat, zda-li se můžou nosit magnetické šperky při rakovině.

ODPOVĚĎ TP: Nevím, je mi líto, ale neradil bych nosit magnetické šperky nikdy. Proto, že magnet působí na strukturu vašich drah, akupunkturních bodů a působí v prvé fázi vlastně jako klíč, který odemyká ty zásoby - odtud některé terapie. A zase to nemůžeme dát jenom do fáze minus. Je-li to použito správně, pak je to užito cíleně v době, čase, kdy je třeba, aby se dosáhlo nějaké změny, ale ne déle. Když ale si nastřelíte magnety do boty třeba a budete v nich chodit pár let nebo měsíců, no tak se vám uvolní ty zásoby sil přese ty dráhy. Ale pak už není přísun větší, čili vy žijete na dluh. Po určité době... Já sám jsem zažil ve své praxi relikty, zbytečky těch tuzexových magnetických náramků. To byla svého času velká móda za mého mládí. A těžko se sháněly bony na to, abyste si ten magnet mohli koupit. No a já jsem viděl několik lidí, kteří skončili jako velmi silní astenici - bez síly, velmi, velmi unavení a tak dále. Takže každý se rozhodne sám. Já se magnetům takto vyhýbám a snažím se, abych ve svém prostředí neměl zbytečně, když to není nutné, takovéto vlivy. Tedy připnout si skrze magnet náušnici na ucho je velmi hloupý nápad, protože je tam mnoho bodů, které jsou obrazem té hlavy, a tím pádem dráždíte velmi rozsáhlou část systému.

DOTAZ: Hvězdní obyvatelé patřili k prvním osídlencům Země?

ODPOVĚĎ TP: Proč? Vůbec ne. Kontakty nejsou vyloučeny. Život v každé části vesmíru má svůj čas - začátek, rozvoj, konec. Vidíte Mars, který je na konci určité fáze, kde vidíte ty řeky a ta jezera, která tam byla, všechny ty zbytky. Dneska už to víme, že tam byla voda a tak dále. Už to není "jedna paní povídala". "Chachá, co ty staří hvězdáři to říkali za nesmysl? Marsovské kanály, chachá." To bylo klapotu sanic, abysme nakonec objevili totéž. No, takže každá z těch civilizací má svůj čas. Kontakty jsou pravděpodobné, ale od určitého stupně. My samozřejmě nepatříme ani v nejmenším mezi tu civilizaci, která by kdy mohla pomýšlet na kontakt aktivní s nějakou jinou civilizací. Protože to všechno, co máme, jsou směšné plechovky a nesmyslná technická zařízení, která nejsou schopna se dostat jen kousíček dál od našeho Sluníčka. Ale když máte jaksi nejbližší nějakou hvězdnou soustavu (třeba 3 miliony světelných let), no tak to je hodně daleko. Vesmír je hodně veliký, víte? Čili to, co tu dneska podnikáme, jsou výskoky blech, které se pyšní tím, že vyskočí na tisícinásobek svého rozměru, ale ve skutečnosti je to naprosto nic, protože jaksi jsou to řádově jiné rozměry. Ano, ten kontakt tu pravděpodobně byl v minulosti. Co se týče toho zásahu řekněmež genetického, mohl v některých případech být. Ale je třeba počítat s tím, že život se vyvíjí na konkrétním místě a planetě a plně odpovídá této planetě. Pokud jsou ty podmínky řekněmež podobné, pak lze uvažovat o jaksi propojování, ale úplně samozřejmé to není. Bude to jistě spíše velká výjimka. Jsou tady zastánci jaksi astronautů a tak dále. To jistě je hezké. Oni potom spatřují úplně ve všem ten původ lidstva a tak dále, a tak dále. Potíž je v tom, že my tady máme poměrně dostatečně konzistentní poznání vývoje života na této planetě. A tím nevylučujeme možné zásahy ve smyslu zkvalitnění informačního nebo jiného, to jistě ano. Inteligence se dá jistě zdědit. Vidíme to v mnoha případech i našeho druhu, kde vidíme, jak vlastně některé z těch řekněmež dětí mají zřetelně nějakou vazbu na vlastnosti svých rodičů i v té oblasti řekněmež inteligenční. To určitě ano. No, takže... Ale to je strašně složité zase, patří sem vzdělání, patří sem výchova, patří sem kdeco. Čili pravděpodobně to bylo, ale nebyl to jen ten hlavní (jak se někteří snaží jaksi tady dokazovat), nebyl to hlavní impuls, ale byl to souběžný, pomocný vlastně běh toho života, ať už je tady, nebo kdekoliv jinde ve vesmíru.

DOTAZ: Někdy začátkem 90. let se ke mně dostala informace od mé maminky, která poslouchala denně rádio, že když jí člověk maso, tak zároveň do sebe dostane i ten strach, který má zvíře, když jde na porážku. Myslím si, že už se tenkrát tato informace rozšířila mezi lidi. A podle mého názoru byla od pana Zezulky, kterého jsem v té době ještě neznala. V té době jsem i já četla knihy, kde byly výroky od Mahátma Gándhího, který mluvil o józe s názvem ahinsá (nenásilí). A i já jsem se v té době rozhodla, že nebudu jíst maso (bylo mi 20 let). Ale dlouho jsem to nevydržela, protože jsem byla slabá ve svém přesvědčení a rodina mi tvrdila, že budu nemocná a podobně. Ve skrytu duše jsem ale fandila všem vegetariánům a rozuměla jsem jejich postoji. Až po letech jste mě přesvědčil Vy. A musím říct, že mi to předtím nikdo takto nevysvětlil nebo neřekl napřímo, že člověk nemůže jít duchovní cestou, aniž by pojídal mrtvoly. Znala jsem Vás sice z TV Nova (Vašeho biotronického působení), ale celá tato filosofie se ke mně dostala až v době covidové v roce 2021. Takže Vám děkuji a moc Vás zdravím. A přeji Vám i všem, ať tuto zásadní myšlenku pochopí co nejvíce lidí na naší planetě.

ODPOVĚĎ TP: Děkuju. Pochopí ten, kdo pochopit má, a je to tak správné. Jistě, že mnoho lidí přestává jíst maso z různých důvodů, které nejsou ale vlastní. Je to móda, jsou to kamarádi nebo přijatá myšlenka, která ovšem se přijímá jako tvrzení, ale nikoliv jako řekněmež hlubší pochopení té tematiky propojení. Když nebudete jíst maso a řekněmež budete to dělat třeba 20 let, ještě pořád nemusíte být vegetarián. Protože vegetarián, to je stav, v kterém je dosaženo určitého stupně lidskosti, pochopení, vzájemnosti. A tak většinou mezi vegetariány je jeden z hlavních jaksi důvodů nezpůsobovat ta utrpení, pokud to není nutné a pokud to vlastně nepatří k mému životu. A pokud to nepatří k mému životu, tak to je zase na dlouhé bádání, protože mnozí výživáři vám řeknou, že bez masa to nejde. Ale vzpomeňte si, jak to bylo za mého mládí. Na vrcholu pyramidy výživové byl steak - takhle silnej, prokrvenej. Dneska? Copak to tam máme? Ovoce a zeleninu. Něco se změnilo. Ale proč? A proč jenom sem? Proč ještě pořád máme to maso dole úplně v přízemí? Zřejmě budeme muset čekat na dalších pár desetiletí, aby zmizelo to maso i z toho spodku. Vyžaduje to odpovědný, cílený (a tak dále), výzkumný zájem, který nebude modulován nastavením výzkumu, ale bude "padni, komu padni". Takových výzkumů je dneska hodně, jen se o nich nedozvíte. Byly tady už před desetiletími. A stále to nestačí, protože člověk - co mu chutná, tak to se může, to je putna. Je na to zvyklý generacemi. Jeho tatínek, jeho maminka, dědeček, babička, všichni věděli, jak to má být. A že když nebude jíst to maso, že bude hubenej, že bude anemickej a že bude hloupej. To bylo obecné. Čili babičky se křižovaly, jen proboha aby ty jejich děti nezačaly být vegetariány a tak dále. Měly o ně strach. Je to přirozené, protože všichni v jejich životech (včetně zástupců vědy) je toto učili. No, počkáme si. Dneska už je to mnohem dál. V západních zemích většinově je ta móda (bohužel), ale někdy už i skutečně vegetariánské poznání mnohem rozšířenější. Když jsem byl třeba na jednom z posledních kongresů ve světě (a byl to velký kongres), tak tam bylo pouze vegetariánské a veganské občerstvení. A to nikoliv, že by jaksi apriori ten kongres pořádali veganští profesoři medicíny, ale bylo to tak, že tím vyjádřili určitý názor. Takže všechno má svůj čas. Kdyby to bylo u nás v jistých strukturách, tak by to určitě nešlo, to já vím. Ale takto je to vždycky přirozené. Jistě, že mě na jednu stranu těší, že jsem mohl být vlastně tím přinašečem nějakých myšlenek. A z toho popisu snad mohu i doufat, že ty myšlenky padly na úrodnou půdu a že tedy vykvetly, protože jak už jsem řekl, jenom rozhodnutí - to je slabé. Já můžu něco chtít, a pak za 5 let, 10 let se to změní, protože to nemám v sobě, nemám tu vlastnost jaksi, že to maso není pro mě to, čím je. Já nejsem dravec přece, nemám žádné znaky dravce ve svém těle - ani jediný. Od slin, zubů, síly trávicích kyselin v žaludku, délky trávicího traktu, výstelky střev. Nic z toho není dravecké. Délka pobytu potravy ve střevě je jiná než u dravce. Ale to hlavní - když se podíváte na nemocnost, tak můžete vysledovat... Ale to byste museli to sledovat, víte, v tom je ten problém. Výživa totiž se skládá z desítek, stovek částí, které působí na vaše zdraví. A najít v tom a vycizelovat ty základní je obtížné. A přesto by to šlo. Tak proč ti Hunzové, kteří jsou generace vegetariáni, žijí v průměru 120 let a nemají civilizační choroby a tak dále. A v devadesáti vypadají jako mladíci a v sedmdesáti, v šedesáti jejich ženy rodí děti. Proč? Jsou primitivní, anebo jsme my primitivní? Nemají vědu zdravotní, anebo my ji máme? A proč tedy my máme ten problém v těch sedmdesáti, šedesáti? A proč tam průměr 120? A proč vedle v údolí ti, kteří jedí maso, průměr 65 nebo kolik? Je to náhoda? Stejné etnikum, jen rozdílný životní styl. Jedni šli cestou vegetariánství, druzí šli cestou masojedení. Oni ti Hunzové snědí taky občas trochu masa, když uhyne třeba nějaký tvor. Ale to je všechno. Masem se v zásadě neživí vůbec. No, čili každý se rozhodne sám. Ano, trvám na tom, že člověk, který v sobě nevytvořil zásobu vědomí lidskosti a není pro něj důležité to, co potkává, to, co je kolem něj a co je také on, nemůže mluvit o duchovnosti - v žádném případě. Jsme tu proto, abysme byli kladnou složkou, abysme pomáhali sobě, ale i druhým zejména. A to je imperativ. Všichni vysocí duchovní, kteří zde byli, se vyznačovali určitými vlastnostmi. A ty vlastnosti se opakovaly jak kopírák přes kopírák. Koneckonců i ti první, kteří šli kolem "Je Zez", byli vegetariáni. A všichni ostatní, představte si. No, ale zase - můžete s tím souhlasit, můžete odporovat. Ano, máte na to právo, jistě. Ale je zde právo přednést i tento názor a pak nechat čas, aby tuto otázku rozřešil. Díkybohu, čas je nakonec vždy moudrý. Můžeme jít mnoha oklikami, můžeme bloudit, jak dlouho chceme, a přesto nakonec, to je zvláštní, ten výchozí bod najdeme. Čili cesta k etické a duchovní společnosti vede mimo jiné i pochopením této otázky. Kdo to říkal, Tolstoj (ale i mnozí další, udělejte si seznam vegetariánů), že tam, kde lidé pojídají maso, nemohou skončit války. A zdá se to podivné, a přesto to má svoji souvislost. Protože ta schopnost emocionálního sladění, soucítění není-li k zvířeti, nemůže být ani k člověku. A tak lidé spolu bojují, vraždí se a tak dále. Bezuzdně bojují se Zemí matičkou a tak dále. Takže to je vše.

DOTAZ: Je to dotaz na alternativní diagnostické a terapeutické přístroje. 1) Bicom - pracuje s anorganickou energií - přikládání elektrod na tělo - destruktivní. 2) Plasma - bezdotekové působení - pracuje rovněž s frekvencemi. 3) Supertronic EAV - měření zátěže organismu pomocí elektroakupunkturních bodů - výhradně diagnostika. A je tu prosba o Váš názor.

ODPOVĚĎ TP: Není to můj obor. Ale když se nad tím zamyslím, tak tady vidíme, že vlastně vždycky v těchto případech máme dvě stránky. Máme tu hmotnou (anorganickou), a tu biologickou. Dá se tedy říci, že součástí toho "měřícího přístroje" (v uvozovkách) je vlastně biologický objekt a anorganika se snaží snímat nějaké jeho charakteristiky, které potom převádí do diagnostického názoru. Je to věc i dalšího výzkumu a jistě ti, kteří s tím pracují, tímto směrem půjdou nebo jdou. Kdysi tyto přístroje vycházely často mimo jiné i z kosmického výzkumu, kdy bylo třeba zajistit sledování zdravotního stavu lidí na oběžné dráze a jaksi nebylo reálně možné provést tedy komplexní měření (jako třeba dnes na té vesmírné stanici SkyLab nebo jinde), a tak se hledaly cesty, jak toho dosáhnout. Ještě dříve to byly zejména akupunkturní oblasti, lékaři, kteří užívali tyto dráhy a tak dále. Čili je to vlastně jeden soubor různých způsobů, ale přesně podle mého názoru ta podstata jest stejná. Ten přístroj tedy využívá nějakého druhu rezonance, který zde jest a který může být účinný. Ostatně není nic jednoduššího, než vzít Petriho misku, agar, na tu misku nanést nějaký mikroorganismus a udělat dvojitě slepý pokus, no. Zapnout plazmu a dívat se na rozvoj kolonie (v jednom případě, i v druhém případě) za srovnatelných podmínek. Není o čem mluvit. Je to ale pouze částečný pokus, protože zde ještě hraje vlastně velmi významnou roli i samotný celý biologický tělesný stroj, který je samozřejmě daleko komplexnější než pouhá kolonie na tom agaru.

DOTAZ: Ještě je tady dotaz. Některé alternativní postupy používají k léčení bioinformační kapky. Není užívání takových kapiček v kontraindikaci s biotronickým léčením?

ODPOVĚĎ TP: No, to nedokážu posoudit, protože to je příliš široké. Je možné říci názor, že vlastně rezonance sdělování řekněmež určitých stavů (a to i energetických stavů) je možná. A tedy potom bude jistě záležet na tom, jaký vliv zde je přenášen, s jakou intenzitou. Moderní věda se dívá na tyto oblasti s velikou skepsí, protože zde nevidí to, co ona je zvyklá měřit, to znamená hmotné části. Ale jsou zde řekněmež spíše ta sdílení určitých řekněmež, jak to nazvat, určitých stavů. A tak nevím, neříkej nikdy nikdy. Snad by se asi daly najít i souvislosti, které by se nám zdály méně vhodné. To platí i pro medicínu. Když budete chtít třeba nějaký stav tlumit a zároveň budete dávat léky, které půjdou proti tomu stavu. Nevím, třeba budete dávat léky proti vysokému krevnímu tlaku a zároveň budete tedy ten tlak inicializovat jinou lékovou formou, no tak dojde ke střetu těchto vlivů, kdy samozřejmě ten nejsilnější zvítězí potom. A buď ten tlak klesne a klesne příliš, anebo zase příliš stoupne. Takže tady je to stejné zřejmě.

DOTAZ: Tady je ještě poznámka dle výrobce. Bioinformace jsou frekvence, které napodobují řídící impulsy podkorových center mozku regulujících vegetativní nervovou soustavu a činnost vnitřních orgánů. Jejich působením dochází k vyrušení negativních informací a vyvolání zpětného regeneračního procesu.

ODPOVĚĎ TP: Nedokážu zcela posoudit, ale dosti pravděpodobně musíme chápat organismus jako celek v každé jeho části a v každé buňce, která zde je. A tak buňka střeva působí velmi významně na činnost mozkové buňky a tak dále. To jsou současné vědecké poznatky, které vlastně jsou velmi potěšitelné. Je to nádhera, když vlastně začínáte tuto novou vlastně podobu fyziologie studovat. A je to úžasný pokrok lidského génia, protože konečně začíná věda vnímat (ta biochemie a další) toho člověka jako jednotu. Do té doby to byla složenina z jednotlivých víceméně nezávislých částí, které sice byly řízeny například z toho hypotalamu nebo z mozku nebo z dalších částí, ale pořád to byly víceméně jakoby oddělené části. Dneska stále více vyplývá poznání té jednoty, toho celku. Takže taková je odpověď.

DOTAZ: Hovoří se o vnitřní Zemi, kde žijí vyspělé civilizace v jiných dimenzích. Prosíme o bližší vysvětlení.

ODPOVĚĎ TP: Já o tom tak docela nehovořím. To si musím trošku... Protože o tomto tématu jsem mluvil tedy velmi nemnoho. A pokud se týká toho, co pozorujeme reálně, no tak je něco divného na tom světě, viďte. Viděli jsme snímky rychle letících objektů vedle válečných lodí, viděli jsme snímky zanořujících se objektů do vodní hladiny, ale i do země. A tedy ještě asi nevíme úplně všechno.

DOTAZ: Chci se prosím zeptat. Tím, že si pořídím myš, králíčka nebo andulku, podporuji to, že jsou chována tato divoká zvířata v zajetí? Nebo tím, že si je vezmu ze zverimexu, kde je hluk, kde mají malý prostor k pohybu, nepouští je volně do prostoru, tak když jim poskytnu dostatek pohybu, klidu, potravy, tak se to může brát i tak, že je v podstatě zachráním z vězení.

ODPOVĚĎ TP: Jistě. Obé je možné, ale často je tu ta přidaná hodnota toho, že svého bratra vlastně vysvobodíte. Je to i řekněmež působící na tu druhou stránku, jistě, ano, to je pravda. Ale ten vztah člověk - zvíře vždycky přináší prospěch oboum dvoum, pokud je to normální. Zvíře má možnost být u vědomí, které je mnohem výš, než je ono, a může se něco učit. A člověk zase získává jiné dary. Takže z tohoto pohledu ta současná podoba, kdy skoro města mají stejný počet psů a koček jako obyvatel (to tedy přeháním), je vlastně výrazem určité změny. Dřív lidé pěstovali zvířata proto, aby je mohli prásknout za uchem a sníst. Dneska už to tak není. I tenkrát milovali svoje pašíky, které... Říkali mu Karle a Karel byl milovaný člen rodiny. No a pak jednoho dne přišel pán v kostkované zástěře a už tekla krev a sádlo a střívka a tak dále. No a tak toho svého Karla nacpali (zarexovali) do těch konzerv a další půlrok Karla konzumovali. No, takže to všechno bylo, je a ještě nějaký čas jistě bude. Až lidé změní názor nebo módu nebo jak to nazvat, zas to bude třeba jinak. Musíme si počkat - s láskou a pochopením pro všechny. To je důležité. No, jak zněl dotaz?

DOTAZ: Bylo to o těch zvířátkách jako je myš, králíček nebo andulka. A buď tedy jestli...

ODPOVĚĎ TP: Už chápu, ano. Čili ano, odpověděl jsem. Přínos tady je, určitě, je-li to možné, ale je tu taky závazek. Protože když takové zvíře máte, tak to není jenom o tom, že mu dáte klec do kouta a sem tam mu nasypete zrní. No, je to vlastně velký závazek. Velmi vás to často omezuje, viďte. S pejskem všude nemůžete, když pejska někam nevezmete, tak je z toho melodram, protože pejsek potřebuje svoji smečku. A když ji nemá, tak trpí, no. Kočka to má většinou zase jinak. No ale třeba vám taky potom něco ze vzteku provede, když jste s ní nebyli. Taky jsou někdy takové - jako děti, no. Čili budete si to muset rozmyslet. Někdy jste chovatelé vlastně proto, že vaše dítě si vymohlo nějaké zvíře, o které se potom často staráte vy, protože dítě na to starání prostě nějakým způsobem rezignuje a tak dále, a tak dále. Jindy třeba ve stáří vezmete zvíře, abyste měli společníka, abyste prožívali tu lásku, která často vlastně je velmi stabilnější než ta láska lidská. A tak lidé velmi, velmi často prožívají tyto pocity a tyto stavy. No, čili všichni dostávají něco. Je to různě kvalitní, různě správné a každý z těch stavů musíte posoudit sami, abyste za tím stáli vy, a ne někdo jiný. Tak a máme konec. Děkuji za vaše laskavé podněty. Přeji vám hodně úspěchů ve vašich dalších životních počinech. No a teď už se s vámi rozloučím. Velmi krátce, protože to velké rozloučení bude za hodinu ve 20:00 hodin zde při našem pravidelném duchovním obřadu v rámci tedy Duchovní university Bytí a Společenství Josefa Zezulky. Takže hodně štěstí vám všem. Tak. A děkuju a na shledanou.