Všechny vás pěkně zdravím v novém roce. I v tomto roce se pokusím reagovat na vaše podněty, jak nejlépe dovedu. No a budu počítat s vaší shovívavostí a také s tím, že si uděláte vlastní názor a že to, co zde zazní, budete vnímat jako podněty k přemýšlení. A to je velmi důležité, protože tvořivost a vlastní vstup do prostoru, který vlastníte, je velmi důležitý. Nakonec jste to vy, kdo rozhodují o tom, co přijmu, co nepřijmu, ale také jste to vy, kdo platí účty za svoje někdy dobrá a někdy ne úplně dobrá rozhodnutí. Takže ať ta dobrá jsou, ta druhá raději ne. A já se pokusím pokračovat i v tomto roce, který je opět svým způsobem výjimečný v našem zamýšlení se nad filosofií muže, který stojím za tím vším, který mne vybral, abych tuto nauku a vlastně i to druhé, tedy pomoc lidem, dále nesl a řídil. Toto je jeden ze způsobů, jak tu jeho vůli se snažím naplňovat. Takže poprosím o první dotaz. Vítám paní Lucii, která mi pomůže vaše dotazy číst.

DOTAZ: První otázka je slovenského diváka. Ptá se nebo říká, že by rád absolvoval pohovor do prvního stupně Duchovní university a jestli je možné získat přihlášku i v Brně.

ODPOVĚĎ TP: Ano, je. A to je odpověď.

DOTAZ:Tak. Mám prosím tři dotazy k ději, kdy v Tvůrčím díle vzniká bytost. První - je vznik bytosti pevně navázán na vznik organické hmoty?

ODPOVĚĎ TP: Otázka bude odpovězená podle toho, co považujem za bytost. Bytost je v podstatě od počátku až do konce velmi rozdílných jaksi způsobů. Na počátku se propojí anorganický duch a anorganická hmota, čili tak vznikne oddělená část, která až tři čtvrtiny svého dalšího života se nachází v cyklech zrození a na té druhé straně a zase zrození do hmoty a zase beztělní - aby ve třech čtvrtinách vývoje tento cyklus byl ukončen a ona spěla ke svému cíli již bez hmotných těl. Čili každá ta fáze toho vývoje má svoje "špecifiká" a je to velmi rozdílné. Ať už je to rostlina, živočich, lidský zrod, anebo nakonec i zrod, který již není zrozován do toho, co bysme mohli označit za vtělenou bytost. Takže svým způsobem ano, ale je to velmi různé.

DOTAZ: Ten druhý bod - samotný proces vznikání bytosti je zákonitě pevně svázán se vtěleným životem a nelze jinak?

ODPOVĚĎ TP: Ano, protože každý děj, který se děje v přírodě, vesmíru, v té realitě, nevychází z toho, co bysme mohli nazvat "cochcárnou". Každý děj, cokoliv, je provázeno zákonitostí. Jedno navazuje na druhé. Jedno vzniká tak, jak daný příběh a případ v té dané chvíli je postaven a reaguje tak, jak má, včetně velké pestrosti možných způsobů a řešení. I vy ve svých životech máte mnoho křižovatek, v kterých se máte jaksi právo a dokonce povinnost rozhodnout - napravo, nalevo, nahoru, dolů - a tím řešíte průchod velké pestrosti osudovostí. Čili tímto způsobem bych se pokusil odpovědět.

DOTAZ: A třetí otázka - je to tedy tak, že bytost, která se dále pak vyvíjí, může v Tvůrčím díle vzniknout pouze ve fázi vesmírného chladnutí?

ODPOVĚĎ TP: Nikoliv. Vědomí je mnohem širší, mnohem širší otázka, než jak ji vnímá vtělený člověk. Vědomí může existovat - bytostné vědomí - v místech, které z pohledu vtěleného člověka jsou vlastně pro život nemožné. V téhle chvíli, a to je velmi smělé tvrzení, existuje bytostný život i na Slunci a na jiných částech vesmíru. Jen má trochu jinou formu, než jsme zvyklí my, to je vše. Čili my máme tendenci jako lidé vše posuzovat ze své vlastní zkušenosti a vývojové fáze, v které se právě nacházíme. Ano, tento děj je směřován do fáze chladnutí, a to ještě do určitého výseku té fáze chladnutí, která ten život v této podobě umožňuje. Čili budete-li se ptát jako člověk, pak to bude znamenat toto omezení. Pokud se budete ptát po celkovém životě, bude to jinak.

DOTAZ: Chtěla bych se prosím zeptat - hodně si přeji narodit se do doby, kde se nepije alkohol a nejí maso. Může se mi to splnit?

ODPOVĚĎ TP: Může, ale pozor na přání, která překročí mez. To, že jste zde v této rovině, znamená, že jí odpovídáte a že tu cosi máte tvořit, vytvořit. Máte-li pocit, že požívání masa, vraždění jiných tvorů, ničení vlastně zbytečné čehokoliv, co je životem, ale i planeta, tak je to správně, protože ti, kteří toto nevnímají, sami o sobě nebudou mít žádné impulzy, aby začli přemýšlet, aby tuto situaci nějakým způsobem měnili. A vy, kteří o tom přemýšlíte, jste vlastně něčím jako maják. To není o takzvaném Green Dealu - to je velmi nešťastné lidské řešení. Skutečné řešení těch problémů, které zažíváme, leží někde úplně jinde. Už tisíckrát jsem zmiňoval to, jak jsem byl učen - lidská populace se nekontrolovatelně množí. Jen za dobu, kdy jsem poprvé byl v Indii, tam byla miliarda, teď miliarda 300, 400, možná 500 milionů obyvatel. A to je za relativně krátkou dobu desetiletí. Všichni ti lidé spotřebují nějakou energii, vyprodukují tedy i nějaké plyny, odpadky, zaberou nějakou půdu, která k jejich obživě musí být, a tím omezí celý jaksi zbylý životaběh. Ale to není jenom toto. Jejich nároky se budou zvyšovat, stejně jako se zvyšují nároky lidí na celém světě. Chtějí stále více a více. Co to znamená? Když se střetnou tyto dvě cesty, to znamená toho chtění více a více jedinců, vzniká z toho katastrofický vývoj, protože planeta nemůže uživit reálně nebo jaksi - jak bych to řekl - tolerovat víc než 2 miliardy lidí. Všechno, co je navíc, je na dluh. A ten dluh musí někdy splatit. Vy ho začínáte dnes splácet. A tak všichni ti jaksi zelení mužíčci, kteří by nejradši všude rozestavěli kontejnery a tak dále a jen jediné neudělají, aby lidem nevysvětlili, že musí být Homo sapiens, tedy člověk moudrý, který dokáže najít své místo v přírodě i co se týče množství a nároků na přírodu, čili snížit počet lidí na Zemi - a to dobrovolně, bez nákazů, příkazů, státních nebo jiných, z pochopení nutnosti stavu, v kterém se nacházíme. Protože všichni lidé nejradši věci řeší násilím, to znamená nějaké zákony, nějaké takové věci. To je nesmysl. Je to mnohem jednodušší, než lidé lidi edukovat, tedy vzdělat v tom, v jaké fázi vývoje života se nachází. Je sice pravdou, že planeta a život si najde svoji cestu tak jako tak, ale musí to být opravdu tím nejhorším způsobem? Vždyť jsme lidé rozumní, a tak můžem pochopit místo válčení a místo neustálého vlastně ataku navzájem, že jsme jeden druh, že jsme jedna rasa a že vše kolem je naše a že s tím souvisíme, že záleží na každém jedinci, stvolu rostliny a tak dále a že můžeme žít v míru a vzájemnosti. Bohužel, ta lidská povaha už od středověků šla jinou cestou - a starověku - já vím. Takže to je odpověď.

DOTAZ: Jak se zbavit pýchy, když víte, že tam je, a zatím je meditace slabá a vliv ega pořád přetrvává?

ODPOVĚĎ TP: Ale to je přece problém, který není zcela neběžný a vyvážit vlastně to ego a to altro je velmi obtížné a je to jeden ze základních úkolů života. Nemůžete postoupit, pokud nesložíte zkoušky. A ty zkoušky znamenají právě v tomto vyvážení mají svoji - hlavní smysl a cíl, protože přece když by vás vedl někdo, kdo myslí jenom na sebe, no tak vám pravděpodobně moc nepomůže, pomůže sobě zdánlivě, i když sebe poškodí a zničí - ale on to ještě neví. A tak je potřeba vzájemně, za vzájemné pomoci hledat tu cestu k rovnováze. A vím-li, že něco takového je, no tak se snažím s tím pracovat. Někdy to jde lépe, někdy to jde hůře, ale zaplať Bůh, že alespoň již to vnímám. To je počátek změny. Ti, kteří nevnímají, jsou na tom ještě mnohem hůř.

DOTAZ: Ve slově tradice píšu záměrně tvrdé y, aby to odpovídalo výslovnosti, abych si nemusel zbytečně pamatovat, že sice vyslovuju tvrdě, ale musím psát měkce. Kdybych odstředivě naslouchal okolí, tak se mi bude smát, že jsem negramotný, a dá mi pětku. Naslouchám dostředivě sobě a považuju to za zbytečné, takže za zlo. A proto píšu tvrdé y. Je to dobře, nebo s dobrým úmyslem kazím češtinu, protože nevidím souvislosti?

ODPOVĚĎ TP: Ó, jak vám rozumím. Patřím mezi jedince, kteří ne příliš souzní s některými novými pravidly českého pravopisu. Já se stále domnívám, že filosofie není od zofie, ale od sofie - tedy od moudrosti. Domnívám se, v řadě dalších případů, že jsme vyjádřili svůj pokles inteligenční i ve své mluvě, kterou se snažíme prosazovat. Třeba mám jaksi nepravdu. Já to všecko beru, ale moje srdce to říká takhle. Čili proč ne? Já bych vlastně ctil to, co je v literatuře, nejenom krásné, pravidlem. Když budem mluvit o každém oboru, bude mít svůj vlastní jazyk. Jiný jazyk má věda, jiný jazyk má básnictví, veletrhy a další. Ale je pravdou, že velikáni písemné geniality byli tolerováni. A tak Čapek vytvářel závěje svých vlastních vlastně slov, nuancí a všichni mu to tolerovali. No. Tak Zezulka také. Nevíte, co já jsem za ty léta zkusil s těmi korektory, kteří tam vždycky psali: "Tohle je špatně a tohle a ta věta je tak nějak a jinak." No a já jsem pořád trval na svém a dodneška to tak je. Čili veškerá ta literatura Zezulkova, kterou jsem vydal, je vždy důsledně beze změny. A ať si čtenář vlastně upraví ten svůj vlastně čtený text, to už je na něm.

DOTAZ: Domnívám se, že všechny osudy všeho musí být vytvořeny do veškerých představitelných a i nám nepředstavitelných detailů. Například pokud má nějaký člověk v osudu, že bude prožívat život jako hollywoodská filmová hvězda nebo světová top modelka nebo královna krásy, musí být v tom osudu naplněny i hmotné předpoklady takové dráhy. (TP: Tohle nepsal muž. Paní Lucie: Asi ne.) Tedy modelka musí být krásná, symetrická, určitých tvarů a tak podobně. Vypadá to, že i taková podoba člověka je tedy 100% přizpůsobena danému osudu i po hmotné stránce? Těžko si totiž představit, že bych byl modelkou třeba já, muž 50 plus, nebo moje ne příliš půvabná teta z druhého kolene s bradavicí na nose. Asi bychom si takovým modelingem nevydělali ani na slanou vodu. Jak to tedy je?

ODPOVĚĎ TP: Za prvé - vedle těch daností je potřeba tedy zdůraznit, že tu jsou danosti fyzické a duševní. Čili modelka by docela dobře mohla být trochu jiná, ale musela by být zase na druhé straně krásná duše. Musela by zářit. Je otázka, jestli by to současná společnost úplně přijmula. Kdo ví, možná ano, možná budoucí generace spíše. No, pokud se týká toho - podstaty, tak každý člověk je ve svých nadáních vybaven pro tu úlohu, kterou má naplnit. Když se jaksi narodíte s downovým syndromem, tak asi velmi těžko se z vás stane velmi významný, třeba společensky činný člověk, a přesto může, zase svým způsobem. To je ta dualita toho světa. Vzpomeňte na ten velmi slavný film anebo divadelní hru o vlastně vztahu dvou mužů, kteří vlastně byli provázeni tímto duševním omezením. No. Tedy bude tedy jistě v tom osudu postavena ta rovina třeba té hvězdy, kterou zmiňujete. A je to proto, že ta bytost šla ve svých životech směrem, který vedl k těmto dovednostem a zcela přirozeně se k nim později dostává. Když se podíváte třeba na osudy hereckých rodin, které zde byly, byli tu velcí herci a vidíme jejich děti - mnohdy jsou rovněž velmi nadáni. A tak přišli do kolébky, která byla připravena, aby měli tu cestu snazší. A teď zase ta druhá strana. Máme duální svět. Máte rodiny, které jsou třeba velmi hrubé, neintelektuální, prostě nízkého vyspění. To není špatně, to je normální. A v nich se narodí génius. Je to geniální hudebník nebo sochař, malíř, vědec. A přitom by se řeklo, že tady nebyly podmínky pro vznik této výjimečnosti. Čili ve světě je krása v tom, že je duální, a tak s jednou odpovědí nikdy neuspějete zcela. Můžete zvýraznit jeden pohled, jeden směr a v něm to bude pravda. Ale vždycky očekávejte i ten druhý, který je hned za rohem. Takže děkuju.

DOTAZ: Jedno mladé děvče mi vyprávělo, že šlo v novém bydlišti na procházku s pejskem a došlo ke zdi, kde v tu chvíli prožilo jako ve filmu svoji smrt. Vidělo sebe, jak jde v řadě s dalšími lidmi k té zdi ke hromadné popravě. Zjistilo, že se zde prováděly za druhé světové války represivní popravy a je zde nyní památník protifašistického odboje. To místo ho stále přitahovalo a teprve po několika procházkách do těchto míst se s tím vyrovnalo. Proč vyrovnání s minulosti proběhlo touto formou?

ODPOVĚĎ TP: Zranění a osudové rány a šrámy jsou často velmi hluboko v bytosti, přes hranici zrodů, třeba i několik, někdy i mnoho zrodů, kdy ten člověk si odnáší - protože když to byl třeba nedávný zrod první nebo pátý, desátý, tak ono to zas tak daleko není, víte? Každý z těch zrodů něco přinese. Někdy je to velký posun u těch osob, velmi velký, ale jindy je to velmi pozvolný a postupný vývoj. A tak ty zrody můžeme pozorovat, pokud jsme schopni je rozpoznat, jako velmi blízké. Ale to platí i v této oblasti těch zranění. Může tedy být docela dobře tady vazba na tento děj, který před těmi, já nevím, 70 či kolika lety vznikl. Velmi pravděpodobně je to samozřejmě osobně spojené. Ne každému se taková věc stane v této podobě. Mohlo by to být třeba jakoby větší oddálení toho já. Tady, jestli dobře rozumím tomu, co píšete, tak je to velmi, velmi osobní. Čili ano, člověk to prožil, nyní to vlastně v tom místě znovu navštíví a je to jeden ze způsobů, kterým ten velký dárce osudu provádí terapii. Bytosti zase v každém jaksi tom zastavení těch životních peripetií jsou ve velmi různé pozici. Máte jedince, kteří jsou, řekněmež zde velmi silně ustaveni svojí osobností, svými vývojovými činy a tak dále. Jsou bytosti, které zas tak mnoho, mnoho ne a byla to jen řekněmež velmi nepříjemná osudová peripetie, ke které ovšem ta bytost nešla celou řadou třeba minulých životů, které by toto mohly způsobit. Čili zase obé je možné. A myslím si, že si máte vážit toho zážitku, máte s ním pracovat a koneckonců my všichni jsme už milionkrát umřeli za různých okolností a ne všechny byly pěkné. To poznáte třeba při neřízených výletech do minulosti, kdy často se setkáváte s opravdu příšernými osudy, protože lidská společnost je velký dárce příšerných osudů. Jestli máte historickou paměť, tak si vzpomeňte. Čili to ale nemůže bránit tomu, aby člověk šel dál, aby se osvobozoval, aby se vracel ke světlu a aby se opět stal svobodným. Takže ať se vám to podaří.

DOTAZ: Je tady ještě druhý dotaz. Je pro nevtělené bytosti snažší zbavit se závislosti na času a prostoru?

ODPOVĚĎ TP: Čemu říkáte závislost na času a prostoru, proboha? Je to způsob vjemu, který buďto je jediný, anebo je to jeden z celkového vnímání časoprostoru. Takže o závislosti bych nemluvil, protože to vzniká ze stavu bytosti. Je-li bytost v tomto stavu, nemůže vidět nic jiného, je-li v jiném, může. Závislost to není.

DOTAZ: Z absolutního pohledu je svobodná vůle bytosti jen iluze. Přeci pokud člověk v čase uplatňuje svou svobodnou vůli, která nebude v souladu s Boží vůlí, tak v dalších životech za toto člověk platí zákonem karmy, která ho rovná a směřuje ho k tomu, aby jednal stále blíže v souladu s Boží vůlí. Tak dalo by se prohlásit, že svobodná vůle bytosti je pouze funkcí času? Kde není čas, není ani svobodná vůle bytosti, jelikož v bezčasovosti svobodná vůle bytosti splyne s vůlí Podstaty?

ODPOVĚĎ TP:No, dalo by se říci, a to je zase složitý filosofický problém, že vlastně na konci cesty bytosti jste nejsvobodnější a zároveň nemáte vlastně nic, co byste mohli udělat mimo řád. Jste vším. Jste tím, co lidé označují velmi často kuriózně za Boha, protože oni si představují stařečky s holí nebo něco jiného. Ale ono je to jinak. Bůh nemůže být bytost tak, jak ji známe v lidské podobě. Je to vědomí všeho. Je to vše. Vše, co kdy bylo, jest a bude. Je to nejvyšší autorita, majetník všech osudů, které jsou, kdy byly a budou. No a teď tedy ta vaše svoboda. Je tu řekněmež něco, co lze nazvat vzestupným proudem a ten proud je něco jako osa, kolem které se můžete pohybovat, jít stejně jako v pyramidě, a někdy budete blíž a někdy dál. Faktem ale je, že ten osud sám o sobě je zákon - zákon o vývoji, změně. Tohle svým způsobem zná i fyzika. Ano. Čili tato podoba v té životní oblasti není vlastně pokořitelná. Dokonce ani tehdy, když půjdete tou negací, jak zmiňujete, nepůjdete jaksi v souladu s Božím řádem, tak tím víc zvýšíte ten tlak na svoji osobu, aby se změnila, aby více pochopila, aby si usnadnila cestu také, ale aby mohla být lepším a silnějším prvkem, aktivním prvkem v tom, čemu říkáme tedy prostoročas, život, osud. Čili žádná z těch cest nemůže vést proti tomuto nejzákladnějšímu zákonu - a tím je postupný vývoj. Vy se můžete zdržet - klidně milion let, čas nemá význam - ale nakonec všichni dojdete do cíle. Všichni nakonec stanete před trůnem Božím a všichni budete čekat, kdy Nejvyšší uzná a ty poslední dveře budou otevřeny. Takže svoboda, nesvoboda. Abyste mohli se vyvíjet, musíte vyřešit všechny úkoly, které máte. Jsou to vlastnosti, jsou to zkušenosti, je to kdeco a vy tím vším musíte projít a to tak, že stojíte sami před zkušební komisí. Když se naučíte nějaká skripta, která budou zdánlivě krásná, na váš postup to moc působit nebude. Vy se musíte změnit. Čili to učení je o změně vašeho vnitřku, vaší bytosti. Tam je to, o co jde. Ne, jestli si přečtete nějakou chytrou knížku a pak budete jednat, ne, jestli se přidáte k nějakému hlasateli, k nějakému kultu nebo k něčemu, ale to, jací budete, to nakonec dává výsledek. Je pravdou, že ten proud se skutečně podobá pyramidě. To znamená dole je to velmi široké a čím blíže ke špičce je to stále více zaostřené. Na konci je jen jednota a bod zéro - nekonečno. Takže hodně úspěchu na vašich cestách.

DOTAZ: Mám dceru, ta má potíže v práci s muži. Je záchranářka. Například se jí stane, že ji obtěžuje doktor ve službě a to tak, že se zamyká ve službě v jedné z místností. Hned v začátcích ji jeden kolega ohrozil zbraní. Ona se tím dostane do stavu vnitřní paniky a oddělení. Ten stav popisuje jako obrovské úzkosti a myslí si, že se zblázní. Proč se jí to děje? Co dělá špatně, že se tyto situace opakují? Na co ji to má upozornit?

ODPOVĚĎ TP: Ano, že ji to upozornit na něco má, je velmi jasné, protože tady se hezky radí, protože jsme jací jsme a vlastně než nastane změna, tak to vždy vyžaduje určité úsilí a čas. Jistě, že to je výsledek jejího osobního osudu v cestě životy a že se to děje takto, může to být vlastně víte, ta magie ženy a to všechno ostatní, to je věc, která se netýká jenom rtěnky a makeapu, ale je to i o něčem mnohem hlubším - rozdílné vlastnosti, nerozdílné vlastnosti, ženy, muži, mužo-ženy, mužo... a tak dále. Ale tady je potřeba tu situaci vlastně se k ní postavit a hledat řešení. Někdy je to odchod. Ano, nejde-li to jinak, musí to být odchod. Pokuď se týká řekněmež těch vztahů muž a žena, tak to je téma, které myslím bylo rozebráno velmi důkladně nejrůznějšími autory a hlavně nejrůznějšími živými bytostmi, protože je to nejčastější případ našich osudů, které žijeme. No. Takže tady musí dát najevo jasně svůj postoj, ale ne ve strachu, protože ten strach, bych řekl, to spíše přivolá. Musí ten postoj být vlastně čitelný, ale musí být rozhodný, čili vevnitř rozhodný. Ten strach ubírá rozhodnosti, protože když se něčeho bojím, tak jsem zaměstnán něčím jiným, než tím, abych si řekl: "A tak a toto ne!" A pokud tedy je tam třeba porucha té vůle a tak dále, no tak se na tom musí pracovat. Většinou je to tak, že ten vlastně nešťastný příběh, který popisujete, je podmíněn i těmi vnějšími podmínkami. Řekněme, že to specifické zaměstnání, které vlastně vyžaduje 100% nasazení, setkávání se smrtí, pomoc nešťastným a také velmi rytmické střídání prostě tvrdé akce a zase čekání - no, to jest problém. Podívejte, byly ženy, které například se rozhodly - a vím o dvou - které procestovaly celou Indii jenom ve dvou, s baťůžky, a to v zemi, která opravdu nemusí být pro ženy příliš, jak bych to řekl, úplně vždy jaksi bezproblémová. Vždyť řada indických mužů čeká na ten okamžik, kdy se mohou řekněmež oženit a tak dále. A ty pravidla ve společnosti jsou velmi přísná. Já vzpomínám, jak jsem na největší pláži světa v Chennai, tedy Mádrásu - a to je opravdu obrovská pláž, větší než všechny, které se popisují - viděl na koních jezdící policisty a jak bedlivě sledovali okolí, protože mladí se tam shromažďovali, často zalízali pod převrácené bárky a tam se schovávali a tam se líbali, protože pouhý polibek v této společnosti je něco, co se považuje za prostě velmi za hranou. No a tak dále. Ale odbočil jsem. Prostě z nějakých důvodů to je, jak je. A ony projely, musely se také zamknout, tuším na nějaké stanici, a tak dále, ale projely to nakonec bez úhony. Takže zkuste si brát také někdy - protože v čem byla ta jejich- to byla ta rozhodnutí, to rozhodnutí, ta vlastně schopnost tu věc prostě nést a rozhodnout se pro tuto podobu. No, já se necítím být v téhle chvíli schopen odpovídat ještě dál. Najdeme si na to cestu třeba příště.

DOTAZ: Je pravda, že nikdo z nás u druhého nemůže vidět vlastnost, kterou alespoň v malé míře sám nemá? Pozitivní i negativní vlastnosti?

ODPOVĚĎ TP: Ano. Velmi, velmi, velmi běžné. Jak to bylo v Bibli - třísku a trám, viďte? Třísku v oku přítele nebo bližního - a trám ve vlastním oku nevidím. Je to o tom, že jen velmi málo lidí dospělo ve své životní cestě k fázi filosofa, který stále více a více vnímá celý ten velký děj jaksi z pohledu celku. Ten by ten trám ve svém oku viděl. Ale od mnohých to nečekejte, a tak se s tím nermuťte. Stejně jako vy jste někdy v minulosti nezvládali nějakou věc, třeba jako děti jste nemohli pochopit a vlastně pak jste dospěli a zas to pro vás bylo jasné, tak je to tady i v té rovině společenské.

DOTAZ: Jak být ukotven? Jak se mohu stát ukotvenou v životě? Co je myšleno tímto výrazem?

ODPOVĚĎ TP: No to musíte jít do obchodu, kde se prodávají kotvy a řetězy a nějakou pěknou si koupit a hodit ji takhle přes palubu a hotovo. No, "kotvení" v jiném slova smyslu je o moudrosti. Ale zase bylo by frází požadovat vlastně po všech, aby byli stejní. To nejde. Každý jsme jiní. Každý má v nějaké oblasti vlastnosti takové, v nějaké jiné. A tak se na tom prostě pracuje. Čili i ukotvení je výsledek životní cesty, životní práce a bude takový, jakého jsme byli do této chvíle schopni. To je všechno. A budem doufat, že ty kotvy se budou zvětšovat ve smyslu nikoliv brždění, ale ve smyslu zabránění úletu.

DOTAZ: V čem spočívá léčba padlého anděla a v čem u padlých lidí?

ODPOVĚĎ TP: Může nastat, když je to dovoleno. To není vždy, ale často ano. Je to nemoc jako každá jiná. Máte nemoci ducha, máte nemoci hmoty a prolínají se samozřejmě navzájem. Když tedy dochází k těmto věcem, je vlastně nejvyšší pomocí přítomnost někoho, kdo vnímá vzájemnost, tedy lásku, a kdo chce tomu druhému pomoci, jak to jde nejlépe, a kdo je navíc natolik pokorný, abych věděl, že když Pámbu nedopustí, ani motyka nespustí.

DOTAZ: Chci se prosím zeptat, jak se mám postavit k výkladu horoskopu. Jednalo se o velice přesný horoskop podle data, přesného času narození, místa a tak dále. Věci na přítomnost seděly, až na dvě, které se udály o pět až 10 let v minulosti. Jak se mám postavit k předpovědi předpovídající mi práci, prosím? Bylo mi řečeno, že budu něco jako psycholog, ale já jsem si od dětství přála být malíř, ale stejně v současnosti nikdo obrazy nekupuje, což mi dává také nějakou zpětnou vazbu. Druhá - a to už je druhá otázka.

ODPOVĚĎ TP:Tak i psychologové užívají arteterapii. Pročpak ne? Tyto dvě touhy by se daly i spojit, protože každá věc má na nás vliv - zvuk, barva, tvar, cokoliv jiného. Tedy toto je jedna poznámka. TP: Jak zněl začátek otázky? Paní Lucie: Jak se postavit k výkladu horoskopu? Ano, už jsem zpátky. No podívejte, já se domnívám, že jsme-li moudří, tak si vážíme každé jasnovidné zprávy, kterou dostaneme, ale zároveň se pokusíme to, co se dozvíme, neprosazovat v osudu násilím. Jednak se může jasnovidec, ne třeba ani mýlit, ale jenom uvidí jiné časové souvislosti. Někdy ta souvislost vlastně způsobí, že ani věc nenastane. Vy tady máte nějakou událost a jdete životem a třeba se nadlehčíte nebo naopak klesnete a tu událost, která je zde, minete, jako by nebyla. Pokud vše ostatní sedí, nemůže to být důvod k odmítnutí. Ty předpovědi jsou někdy velmi přesné, a přesto člověk musí žít na svých. Musí jakoby, jak bych to řek, vnímal bych to jako upozornění na nějaký směr, ale pak bych šel tou cestou životem. Je chyba žít podle předpovědi a je chyba odmítat to, co předpověď určila. Obojí je špatně. Není to pokorné. Pro mne osobně předpověď je něco, co mi činí radost, pokud se to splní, protože je to projev vlastně existence řádu, chcete_li Božího řádu, a je to i důkaz, že nic z toho, co člověk činí a žije, se neděje náhodou, že má tedy svůj smysl. Bylo by trapné tady těch pár let strašit beze smyslu, nemyslíte? Takže tak. Paní Lucie: Myslím, že tu druhou otázku jste teď odpověděl. TP: Ano, děkuji.

DOTAZ: Jaký máte prosím názor na vyšetření magnetickou rezonancí? Vzhledem k tomu, že jste v silném magnetickém poli a navíc se tam generují radiové pulzy, tak to jistě ovlivní tělesný stav i auru.

ODPOVĚĎ TP: No to jistě, ale potíž je v tom, že když neovlivní, tak umřete mnohdy. Čili jestliže je indikována magnetická rezonance lege artis, to znamená správně, pak je to způsob, který člověka vlastně často oddálí od velmi nepěkných životních stavů. Čili chodit na magnetickou rezonanci dvakrát týdně, to by bylo zneužití, to by nebylo dobře. Ale když to má v rukou odborník, který vlastně ví, co činí, tak myslím si, je to právě ta váha mezi důsledkem nějakého postupu, ale také přínosem. Na to nesmíme zapomínat.

DOTAZ: Co znamená, prosím, že je člověk citlivý, zranitelný? Jde o někoho, kdo má karmou trpět, proto jeho duše ho nechává trpět, nebo jde o člověka, který musí zpracovat svůj stupeň vyspění, tedy citlivost, která když není použita správně, může svého nositele zničit?

ODPOVĚĎ TP: Zajímavé, že vyberete vždycky jenom tu jednu rovinu celého toho problému. A samozřejmě je to logické, protože ta jedna rovina je ta vaše, ale takže citlivost - jedna věc je citlivost, jedna věc je přecitlivělost a třetí věc je vlastně vytvoření rovnováhy v tom nějakém daru, který máme. Vy můžete být geniální matematik a když to nezvládnete, tak se zblázníte, například. A můžete být geniální citlivec, a když to nezvládnete, tak padnete a bude to velmi špatně. Čili ta rovnováha i tady, jako ve všem, je to, k čemu se směřuje. Velmi často se stává lidem, že napřed nechápou svět citu. Doposud byli hmotní, bylo všechno jasné, tady je to, co beru v ruce a nic jiného není. A pak najednou se ten svět začíná měnit a přijdou první dary a ještě nejsme dokonalí. Ani dlouho ještě ne a nikdy nejsme dokonalí, ale můžeme být přece jenom trošku dál. No a najednou tedy jsou tady ty zkušenosti, které se dál rozvíjí. Duchovní cesta vás vede k tomu, abyste nakonec byli schopni v moudrosti se dívat na svět a to i na svět - třeba podívat se do pekla, aby to s vámi nehnulo, víte? Čím víc budete vyspívat, tím víc budete vidět lesk, ale i bídu světa, která je nepopsatelná. A rozhodně tu nejsem proto, abych ji tady ventiloval. Mimo jiné i proto, že mnozí, kteří by byli slabí, by po této rozmluvě pravděpodobně upadli do hlubokých depresí. Ale také ne, protože by se to jich muselo týkat. Museli by to pochopit a prožít, stát se to jejich vlastnictvím, jejich světa. Což naštěstí, na jednu stranu, není tak jednoduché. Máte-li vnímat utrpení druhého, musí zmizet přepážka mezi vámi, vaším egem a čímkoliv jiným. Jinak uděláte cokoliv. Když tu bude v koncentráku nějaký kápo, tak pro něj to bude věc, která bude naprosto k neřešení. Nebude ho to ani zajímat. Bude žít svůj osud, bude tvořit to, co bude tvořit a tak dále. Jiné to bude pro jeho vězně. A tak dále. No. Čili mám-li dar například citlivosti, je jeden úkol to zpracovat, stejně jako kterékoliv jiné dary. Upadat do bezbřehých sebe-zničujících, sebe-žerných jaksi stavů, sebe-litujících stavů je známka ještě nevyřešeného úkolu. Takže budiž vám vzorem ti velcí, kteří měli velké, velké dary a přitom zůstali velmi, velmi sami sebou.

DOTAZ: Představuju si, že normální lidi jsou nastavení tak, že: nebudu dělat nic neobvyklého, nebudu riskovat, abych se měl dobře. Jiný lidi jsou nastavený tak, že: musím udělat toto, protože to považuju za důležité. Třeba míč se při hře zakutálí k úlu, k roji včel, tak jeden vstoupí do roje, dostane žihadlo, ale vezme míč, anebo i nevezme, ale aspoň to zkusil, tak to považuje za dobré. Ale když si nechá vnuknout myšlenku, že ubližuje včelám, tak to pak bude prožívat špatně? Nebo je to pravda, protože ta včela po bodnutí zemře a některé včely budou vystresované?

ODPOVĚĎ TP: Co si bude myslet, to je pól toho jedince. Pak je tu druhý pól, to je celková pravda nějakého děje. Protože jak správně píšete, jinak ten děj bude hodnotit ten člověk, který jde pro míč, jinak ten děj bude hodnotit včela, která jde bránit svůj domov, své místo před vetřelcem, ale doplatí na to životem. Ne všichni mají tenkou kůži, aby to žihadlo šlo vytáhnout. Vosy jsou na tom líp, já vím. Teprve celkový pohled by mohl mluvit o řekněmež pravdivějším vnímání nějaké situace. No a teď tedy k těm lidem. Ano, je to pravda. Každý vnímá podle toho, kým a čím je. Vlastnosti, které jsou vlastnostmi vývoje, jsou rozpoznatelné a jsou reálné. Stejně jako si ceníte třeba hrdinů, kteří bez ohledu na vlastní nebezpečí dokázali čelit osobnímu jaksi nebezpečí, jak už jsem řekl, a něco tedy provedli - ať už ztratili život nebo ne - tak těm se ostatní obdivují, ale zdaleka ne všichni jsou toho schopní. Zdaleka ne. Dokonce i v právním řádu naleznete vlastně klauzuli, že jste povinni zabránit třeba nějaké situaci, pokud vám osobně nehrozí přímé nebezpečí smrti, například. Já to parafrázuju, no. Takže pak je to na rozhodnutí. V někom je ten bytostný stav, ten barometr nastaven tak, že jde, v jiném ne. V obou dvou případech je to vlastně správné, protože je to vývojový čas. A tak nemůžem očekávat tam, kde to ještě není dosaženo, že bude dosaženo.

DOTAZ: Ráda bych věděla, jakých skutků se člověk musí dopustit, aby musel projít očistcem?

ODPOVĚĎ TP: Zapalte si cigaretu, dejte si skleničku koňaku, poškoďte někoho a tak dále. Poškoďte zvíře, zabíjejte zvíře, ničte rostliny. To všechno je svět, kterého jste částí a v kterém zanecháváte stopu své vůle. Lidé nechápou, že nevědomá sebevražda je vnímána tím velkým, řekněmež soudcem, jako něco, co je třeba napravit. A tak trochu popíjíte a tak dále a tak dále. Dělají to všichni přece. Je to "normální". "Normální" lidé. No, to je všechno v pořádku. Z pohledu množství jsou normální. Z pohledu práva na život a úcty před životem - no, to musí rozmyslet každý dál. Podívejte se na "Náš domov" - film.

DOTAZ: Pokud mi bylo řečeno, že jsem se přetěžovala v minulém životě, je to chyba, a to, že jsem v tomto životě kvůli tomu velice vyčerpaná, je to karma nebo je to chyba a příčina a důsledek?

ODPOVĚĎ TP: Há vy jste na sebe moc přísní. Karma, chyba, důsledek. No samozřejmě, když člověk běží jako o závod, tak se zadýchá a pak se zrodí do dalšího života a občas sedí na pařízku. To je normální. Jsou tady případy, kdy lidé pěstovali v nejrůznějších kulturách řekněmež práci se silami, vydávali se z nich, aniž byli napojeni, což je důležité, čili vydávali síly zejména ze své vlastní bytostné zásoby, protože každé tělo má něco jako řekněmež jak máte zásobu živin, tuků a všech těch ostatních věcí, ale také máte zásobu silovou a když s ní pracujete nesprávně, pak se nastane stav, kdy síly odplývají samovolně, bez vašeho dokonce vědomí, jste astenici. Takový astenik může být jaksi až na půdu dopován silami nejrůznějších zdrojů - příroda, lidé, jinak - a přitom bude stále bez jakékoliv silové složky. Jsou tady psychické - je to strašně složité, to není jenom o tom, co píšete - jsou tady psychické stavy, jsou tady jiné stavy, interakce mezi bytostmi. Takže těžko odpovědět bez hlubší znalosti.

DOTAZ: Kdo byl, prosím přinašeč v Alexandrii, Lemurii a kdo v Indii?

ODPOVĚĎ TP: To už nevíme. To už je strašně dávno, nezlobte se. To by chtělo udělat cestu do minulosti. My si pamatujeme jen pár století a tisíciletí. To je všechno. Byl to někdo velký, kdo tam... kdo tam pracoval, kdo byl... kdo byl vlastně stejných vlastností zrodů, jako byl Mojžíš, Ježíš, Zezulka, další. Ty vlastnosti vlastně je určují - čili probuzení zhruba ve 33 nebo přesně ve 33 letech života, určitý způsob vlastně projevu, který se vůbec nemusí krýt s tím, co si dneska myslíme. A tak dále.

DOTAZ: To, že je někdo bez karmy, znamená, že už i jako zvíře byl čistý i jako první zrod člověka, který byl primitivní, ale dobrý. Je to vůbec možné?

ODPOVĚĎ TP: To je omyl, tento dotaz. Proč slučujete karmu a cestu životem? Jestliže je někdo bez karmy, tak tady a teď v téhle vteřině má vyrovnán svůj účet. To je vše. A co se dělo předtím, to je součástí toho, co se vyrovnalo.

DOTAZ: Kdo jsou vlastně ti velcí duchovní mistři? František Drtikol, Ramana Maharshi a podobní, kteří zde byli v těchto i dávných dobách? Kam je mám zařadit? Proč se sem rodí, když přinesou třeba jen malou část duchovních praktik? Já jsem je měla vždycky za ty osvícené, kteří už se nebudou rodit do lidského těla. A teď se dozvídám, že je to nějak jinak, takže vlastně nevím.

ODPOVĚĎ TP: A to by se vám líbilo, viďte? Jakoby trošku uspěchané. Všichni, mimo jedné výjimky, jsou lidmi. Je člověk vrchol vývoje? Nejenom tento druh, ale všechny další, které nás čekají až do té třičtvrtiny cesty - je to vrchol? Zajisté ne. Pak ještě zbývána jedna čtvrtina cesty - beztělní. Teprv potom přichází trůn. Takže kdo jsou? No, jsou to vyspělejší lidé, kteří ve svých minulých životech pracovali, měnili se, přemýšleli, filosofovali, meditovali a měnili se hlavně - to je podstatné. Abyste jako František z Assisi mohl přijímat zvířata bez toho, aniž byste je vraždil, abyste je miloval, musí ve vás něco být, něco, co se musí také ale vytvořit. Jinak byste byl František z nejbližší samoobsluhy, kde si koupíte půl kila hovězího a vůbec vás nebude zajímat, že na počátku toho procesu bylo telátko, které je tak roztomilé a tak krásné. No. A tak dále a tak dále.

DOTAZ: Jsou případy, kdy není vhodné být veganem, ale raději vegetariánem? Jaké to jsou? (TP: Teď jsem neslyšel, prosím nahlas.) Jsou případy, kdy není vhodné být veganem, ale raději vegetariánem? Jaké to jsou? Do kolika let je vhodnější, aby děti a mladí dospělí nebyli vegany, ale raději vegetariány?

ODPOVĚĎ TP: Ano, dle mého názoru jsou. Je to zčásti pravdivostní a zčásti vlastně kulturní důvod, protože když se díváme na stravu dané kultury, tak ona má nějaké možnosti, nějaké předpoklady, nějaké složení, nějaké vyvážení. A tak je často velmi bezpečnější být veganem třeba v té Indii. A často jsem tam tím veganem byl. A zase v té Evropě bývá trochu bezpečnější, zvláště v mladém věku, tu stravu doplňovat i z těchto zdrojů, tedy to jsou samozřejmě zdroje, které nejsou ze smrti získané a tak dále. Pokud by bylo všechno v pořádku, tak padnou i ty námitky, které samozřejmě znám. To znamená, že by se užilo to, co je dosažitelné přirozeně, a nezačala se z toho dělat výroba, čili fabrika. Dokonce by se vlastně taky někdy mohli krmit slepice, které již nenesou, víte, než dojdou. A tak dále. Já vím, že to "není ekonomické". Já vím. Je otázka, co je ekonomické a co je pro vás opravdu ziskem. Přijdou chvíle, v dalších desetiletích a stoletích, kdy pochopíte, že je všechno jinak.

DOTAZ: Ještě je tady dotaz, proč v Indii existují speciální léčebné kůry, kde se pije velmi kravské mléko. V čem má tato kůra blahodárné účinky a u jakých onemocnění se indikuje?

ODPOVĚĎ TP: Todlecto je dotaz možná vegana a přitom ty Indové jsou převážně vegani a - protože zvlášť tam na jihu, když jsem tam dlíval, tak south India style, to je velmi specifická potrava. To se musí jíst zcela popořadě, což jsem nedělal nikdy, já jsem v tomhle zvíře. Ale v podstatě i tito lidé zcela překvapivě vlastně užívají v léčbě tyto způsoby, tedy léčbu mlékem. Prostě proto, že tato potravina přináší nějaké změny, které v tom daném případě toho člověka a jeho nemoci jsou výhodné a potřebné. Jinak třeba vůbec nemusí toto užívat. A když se podíváme na nápoj, jako je masala nebo jiné, tak ty často můžou obsahovat tuším mléko, je to tak, ale zase mnoho lidí to vylučuje z té stravy úplně a je to skutečně čistě veganská strava. Malé děti, které nežijí v kultuře, která s tím má zkušenost, se někdy můžou skutečně dostat do oblasti kadence, což vegetariánům v žádném případě nehrozí, protože vegetarián má přísun těch některých bílkovin, které jsou živočišné, jako je to mléko, sýry, vajíčka, a tím pádem je všechen ten strach, který často slyšíme, u vegetariánů naprosto neopodstatněný. A dělali jsme kdysi percentuelní výzkum, percentuelní grafy a na velké množství, bylo to snad 100 dětí - a všechny byly vepředu v intelektu, vepředu v motorice, byly už při porodu, pokud to byly vegetariánky, ve větším znaku vývoje než ostatní běžné děti. Čili bylo to velmi zřetelné, nebyla to náhoda. Ale než na to lidé přijdou, to ještě bude trvat.

DOTAZ: Jak zvýšit krevní tlak, zároveň ale snížit srdeční tep, nebo ten nijak neměnit?

ODPOVĚĎ TP: No to je ten problém. Když to uděláte naštváním, tak se vám vyplaví adrenalin a srdíčko začne bouchat. No. Ono ten tlak se reguluje z nejrůznějších příčin samozřejmě, ať už je to chemie, kterou dostáváme, sůl a tak dále. Pak už jsou to zase třeba psychické vlivy, jsou to poměry v organismu, kdy tělo někdy potřebuje prokrvit nějakou část a jsou tam potíže v tom cévním řečišti a tak se automaticky zvýší ten tlak a tak dále. Čili je to velmi komplexní, to je vlastně - život je spojen na výsost se srdcem průtokem těch tekutin v našich buňkách, tělech, ať už je to míza, ale hlavně i ta krev nebo obojí, přesněji, čili to je obraz činnosti našeho těla. Je třeba se pokoušet tedy nacházet ty věci, které by s tím mohly souviset. Tak někdy budete méně solit, někdy třeba zase trochu zvýšíte, budete užívat to, nebo ono, nebo si sáhnete do svědomí, do své duše, jestli by tam něco nešlo změnit, nebo jinak - někdy celá řada dalších postupů, léků či jinak zde může mít svoji souvislost. Čili asi tak. A to už bude všechno. Milá Lucie, děkuji vám za vaše laskavé čtení těch otázek. Posluchačům děkuji za to, že sledovali naše povídání. Přeji vám hodně Boží milosti, světlíčka a prostě toho nej. A ať se vám v tom životě co nejvíce věci podaří. Tak na shledanou. Uvidíme se.