Vítám tě, člověče stojící na prahu změn. Platónův rok se naplnil. Nejen čas se zatřese v rytmu dění ke slávě nového Vodnářského věku. JEUA, Přinašeč z Prahy, přichází ti ku pomoci. Generacemi očekáván i vzýván, povede tě na cestě. Bude ti dáno slyšet jeho slova? Dobrý večer. Dřív než přistoupíme k našemu společnému duchovnímu obřadu, dál bych vám řekl pár slov. Mimo jiné i proto, že přátelé říkali, abych něco řekl. A tak se o to pokusím. Rád bych přivítal všechna vědomí vtělená a pozdravil, ale také všechna vědomí nevtělená. Rád bych v této době přinesl trochu klidu, míru a vyrovnanosti do našich vtělených vědomí, vtělených duší. Když jdeme cestou, cestou filosofie, Boží cestou, najednou se přetaví to, co bylo mnohokrát vysloveno - že ten Nejvyšší je nejvyšší, že je vševědoucí, všejsoucí, že není jediného místa, které by nebyl On. Ale pochopit důsledky této věty je jiná věc. Pokud se podaří ji pochopit, bude tu méně strachu, méně pochyb, méně zmatků. A to přesto, že žijete dobu, která je dobou dalších osudových změn stejně jako kterákoliv jiná doba před tímto okamžikem. Ostatně každá další vteřina je historií (pokud uplyne). Je pravdou, že stejně jako zažíváme zrod, který nebývá vždycky jenom lehký (a to nejenom pro maminku, ale i pro samotné dítě, vždyť prodrat se na svět, to je pěkná fuška), tak i doby, které se mění, jsou samozřejmě provázeny tímto. Ale pokud mě paměť neklame, tak si nikdo nestěžuje příliš na to, co provázelo zrod. Hlavně proto, že si to nepamatuje, to je pravda. Kdyby si pamatoval, to bysme slyšeli stesků. Ale každá věc má svůj řád, svůj smysl a také svůj čas, a to je důležité pochopit. Když se přiblížíte k tomu, co jsem naznačil před chvílí, pochopíte, že každá věc, která se odehrává, děje se s nějakým smyslem, řádem a že není náhodná. Náhoda je potrava těch, kteří ještě toto nechápou. A to platí pro všechny projevy ve všech oblastech - od mikrobu přes květenu, zvířenu až po člověka. Budeme tedy společně prožívat další rok, rok 2026. A bude přinášet to, co je třeba. Bude-li třeba něco ukončit, pak to bude stejné, jako když sadař odstřihne suchou větev, která by stromu vadila a která by zmenšovala jeho životnost, která je darem budoucnosti. Máli se něco rozkvést, pak se to rozkvete a věru, že uvidíte, jak se budou měnit vaše vědomí. Bude to cesta jako každá jiná. Bude to cesta u každého trochu jiná. A bude také provázet i to, co nazýváme rozdělením. Neb to, jakým směrem a cestou vědomí šlo, určuje také, kterým směrem se vydá na dalším rozcestí. I to je potřeba. Je to v rámci svobody, svobody života a hledání pravdy, hledání moudrosti - to je to nejdůležitější ze všeho. Mnozí lidé se modlí za nějaké konkrétní věci jako hmotné statky nebo zdraví nebo jiné věci, ale to nejhlavnější ze všeho je moudrost. Tedy rovnováha bytosti, která nejlépe brání všemu, co vás uvádí do nemocí, do neštěstí, do nepohody řekněmež životních prostředků či jinak. Já vím, snadno se žehrá na osud, snadno se označují ti druzí, kteří jsou příčinou toho, v jakém stavu se zrovna nacházíme. Ale ve skutečnosti jsme svobodné bytosti. Máme vždy volbu a vždy záleží na nás, jestli uděláme to, nebo ono. Máme-li důsledky z těchto rozhodnutí, no tak pak se nám někdy logicky nelíbí. Ale to propojení příčiny a následku v pochopení je nesmírně důležité pro další cestu nás vtělených vědomí. K tomu nás také osud vede, abysme pochopili toto propojení, protože potom se naše činění stane více vědomým. Není to potom příliš tak velký hazard jako u mnohých doposud. I hledání samozřejmě zůstane stejné. V hledání je změna. Je to cesta, duchovní cesta v některých případech také. A každý ten kamínek, každý ten oblázek té reality je potřeba a je správný. Každý - od těch hmotných až po ty nejvyšší duchovní. Není nikdo vyšší ani nižší. Všichni mají stejnou cenu, protože naplňují svoje místo v tom velkém Tvůrčím díle. Je pravdou, že to Dílo není výsledkem usilování člověka (přímo). Nepřímo ano, vždyť i on je Bůh, ale v této chvíli má z toho Božího jenom malou část. Pracuje k tomu osud i on svými rozhodnutími, aby té části bylo stále více. Bude tedy nyní velmi záležet na tom, jak a jakým směrem se my vtělená vědomí vydáme. Tím určujeme další vývoj. Není to ani nějaká obrana proti meteoritům nebo nějaké hromadění jistot. Vždyť každá jistota je svým způsobem omezená. Je jen jedna jediná jistota - a to je Bůh. Rád bych vzpomněl při této příležitosti také na někoho, koho si vážím nejvíc ze všech vtělených vědomí, které jsem potkal fyzicky. Jistě víte, koho mám na mysli. Je to Josef Zezulka, filosof a biotronik, který celý život pracoval zde v Praze. Díky jemu jsme dostali dar my všichni, všechna vědomí, dokonce i ta nevtělená, protože jeho průnik do podstaty řádu světa je větší, než dokážem pochopit. To ovšem musí posoudit každý sám, jinak by to mohla být pouze fanatická představa jednoho ze žáků. Ale také nemusí. A to si musíte vždycky zdůraznit a uvědomit, že to, co napadá člověka v jeho negaci, v jeho omezení, v jeho neschopnosti něco přijmout, v jeho omezeném rozhledu zkušeností, které nabyl a které vždycky nebyly nejlepší, tak to není a ani nemůže být měřítkem konečným. Tím konečným měřítkem je skutečná realita - nebo chcete-li Bůh. To je nejvyšší stupeň možné reality. Všechny výzkumy, které konáte, všechno to zkoumání přírody, světa, vesmíru, hmoty, to všechno je cesta, ale jen na počátku. Člověk ještě nechce chápat, jak je malý a jak málo toho ještě ví. Vždyť je to jen pár století, co zde máme naši vědu, které se tak klaníme. A je to pár tisíciletí, kdy tu máme řekněmež civilizační vzryv a také všechno to, co bysme mohli jmenovat na té druhé straně. Ale dnes se mi nechce mluvit o té negaci, protože i ona nakonec v konečném důsledku slouží světlu. Bytosti jsou vedeny principem, který pochází ze samé podstaty řádu. A tento princip je zde s jediným cílem - pokračovat ve vývoji vědomí, která procházejí různými zkušenostmi tak, aby byl dokončen cyklus. Staří mluvili o tom, že had požírá svůj ocas, a to je symbolické vyjádření téhož. Z Podstaty jsme vznikli a do Podstaty se vracíme. Jsou to miliony, možná více životů, které musíme prožít a které nám přinášejí každý jeden nějakou zkušenost - dobrou, i ne příliš dobrou. Ale všechny jsou součástí děje, který pracuje ve výuce vtěleného vědomí. I já jako vtělené vědomí často prosím o moudrost a schopnost potkávat vědomé bytosti, které vás mohou obohatit. Ta první největší, to se nedá slovy vyjádřit. A mezitím člověk potkával stovky, tisíce lidí. Největší radost je, když zažíváte vlastně něco, co není osobní, a přesto je to označitelné vzájemností. Když je člověku těžko a má kolem sebe lidi, kteří mají otevřená srdce a nejsou fanatici, ale jsou přirozeně lidští, tak to člověku pomáhá lépe než kdejaký lék nebo jiný postup. V budoucích letech se bude tato schopnost rozšiřovat. Bude stále více přibývat těch, kteří budou mít (v uvozovkách) "vědomý pohled a rozšířená srdce". A nebude to tvorba nějaké skupiny, sekty nebo něčeho takového, jak by ti, kteří se často zhlížejí v temnotě, rádi viděli. Bude to něco, co pochází ze samé podstaty a principu trvání existence. Žili jsme dlouhá staletí a tisíciletí v období platónského podzimu a zimy. Přinášely ty roky často stále větší zhoršování podmínek lidských životů. Nakonec si člověk až úplně zvykl na ty stavy, v kterých žije. Začal je vnímat jako normální, jako samozřejmé, a tím ztrácel i touhu, aby to bylo jinak. Kdyby to bylo jen na lidském vědomí, byl by to ztracený případ. Ale je tu řád. A ten řád z různých směrů (od vesmírných vlivů a jiných a jiných) má tu sílu postupně neviditelnou rukou měnit náš svět. Každý čas se musí také ale prožít. A to znamená, že všechny ty věci musely být možné, musely být vytvořeny, museli se narodit lidé, kteří je byli schopni naplnit pro sebe i pro ty ostatní v dobrém i ve zlém. Tam, kde bylo příslušno, přicházela jedna strana, tam, kde byla ta jiná vlivová oblast, přišla druhá. A všechno mezi tím - svět není černý, nebo bílý. Filosofové často mluví více o osobě, o svém vjemu, stavu a tak dále. Ale skutečná filosofie, ta přesahuje rámec vtěleného vědomí (toho konkrétního druhu). A má mít hlavní cíl - a to je to, co jsem naznačil. A nebudu to tady vyslovovat, abych nedával příliš jasné a příliš imperativní jaksi představy, protože na mně nezáleží. To, co k vám přijde, bude velmi silné, bude to přinášet vaši rychlou změnu. A je to jako rozcestí. Přicházíte k rozcestí, na kterém nejsou ukazatele. To je trochu obtížné. A na tom rozcestí se rozhodujete. Tato doba je dobou rozcestí. A tak některé vtělené duše (vaši bratři a sestry) půjdou nalevo, některé napravo. A rozhodně nebudu říkat, která strana je lepší nebo horší. Bude to mít zase dál své logické následky nebo důsledky, dějové důsledky, které se budou odehrávat v životech těchto vtělených, ale vlastně i v životech nevtělených vědomí. Protože ten rozdíl je jen v těch vnějších podmínkách, které zažíváte. Jednou s tělem, jednou bez těla, ale podstata je stejná tady i tam. I tam jde o vývoj, i tam jde o neviditelnou ruku Tvůrce, který vede své dílo. A je to ještě mnohem složitější. Je to stav, který někteří z vás mohou pochopit jako bezčasovost a mohou chápat tento děj zároveň jako vtělené vědomí, které prochází jakoby časem tím, jak otvírají jednotlivé části tohoto nehnutého útvaru. Anebo jej mohou vnímat také jiným způsobem, který je pro mnohé jiné nepochopitelný. Bylo tu mnoho těch, kteří mohli (více, anebo méně) nahlédnout do tohoto útvaru, tedy do času děje. Nechávali vám nejrůznější zprávy, někdy přesnější, někdy méně. No, těch méně bylo samozřejmě více, ale přesto někdy to bylo velmi a velmi přesné. A někdy jen v něčem, a v něčem zase ne. Anebo se to posunulo a v tom je ta krása světa. Protože vy, pokud nedojdete do určitého jaksi místa, se nemůžete tak docela dozvědět, jestli je to tak správně, nebo ne, protože by to deformovalo vaši další cestu. Takže nechť je ten rok, který přichází a který je dalším z roků přechodu a změn, pro vás co nejpřínosnější ve vašem hledání moudrosti. Ať vám přináší zkušenost, která vám dovolí se osobně v těch otázkách života rozhodovat, vědomě žít a nacházet to, co je tím kořením toho života vtěleného. Přesto, jak už jsem řekl, že ten rok nebude lehký vždy, bude velmi důležitý. A buďte vždycky připraveni ho chválit, protože to tak je. Čili Bůh s vámi a hodně moudrosti. A ještě co je to moudrost? No přece rovnováha. Nemůžete být jenom racionalista, který na všechno kouká svým analyzujícím rozumem, a nemůžete být také člověk myslící jen emocí. Obojí přináší zkázu. Teprve vyrovnání těchto principů, tedy aktivní, vědomý, citlivý člověk, který zároveň jde cestou poznání, vědy, je to, co by se té rovnováze mohlo blížit. No tak mi promiňte toto trošku výjimečně delší zastavení. No a teď už to, co bývá každý den - tedy obrácení se k Bohu, obrácení se k tomu velkému, co nás všechny přesahuje, a v té malé chvíli tedy přiblížení k velké věci. Tak tedy s pomocí Boží, s pomocí Zezulkovou můžeme začít. Bylo mi ctí se s vámi potkat milá vědomí. A těším se na zítra ve stejný čas při duchovním obřadu.