Pěkně vás vítám, posluchači naší přednášky Duchovní university Bytí, budu odpovídat na vaše dotazy. A vítám také paní Lucii, která mně bude číst vaše podněty. Samozřejmě, že to, co zde zazní, je předložený názor. A vy sami pěstujte názory vlastní a chápejte to jako prostě podnět k vašemu dalšímu přemýšlení. Tak a můžeme začít s prvním.

DOTAZ: Je v biotronice také vývoj?

ODPOVĚĎ TP: A proč by nebyl? Ve všem je vývoj. Není nic, co by nebylo ve vývoji. Tedy i biotronika, filosofie a všechno ostatní.

DOTAZ: Jak se může Božská částice v každém člověku projevit ve hmotě, když na planetě Zemi jsou informace o Božském zdroji překrucovány a zamlčovány již po tisíce let? Pokud by na prvním místě byla láska k Božskému zdroji a učeny by byly všechny děti, které se rodí na planetě Zemi, nyní věřím, že by se stal zázrak a hermetický zákon "Jak nahoře, tak dole" by se na planetě Zemi naplnil.

ODPOVĚĎ TP: Rozumím tomu, co je Vaší tužbou. Ano, jistě, ale ona by to potom byla spíše fráze. Samozřejmě, že jsou doby, kdy základ každé bytosti září více, jsou doby, kdy září méně. Je to jako svíčka v lucerně - skla se očadí, jsou stále více kryta tím uhlíkem, a tak světlo svíčky neprozařuje do okolí tak dobře a někdy už vůbec ne. Pak je potřeba ta skla vyčistit (obrazně). No a to je vlastně děj, který se opakuje velmi pravidelně a je to vlastně svým způsobem přirozené. Takže jistě, že jsou doby, které mají svoje hlavní téma třeba na jedné straně, nebo na druhé straně. Jsou tu doby technické, jsou tu doby emocionálního světa a prolínají se navzájem. Takže budeme doufat, že ta naše společná budoucnost v tom platónském jaru a létu bude také i trochu podobná tomu čištění sklíček. Ono je to velmi důležité, protože z toho vyčištění mají prospěch všichni - nejenom samotná lucernička, ale i všichni, kteří jsou kolem, protože je více světla, a tak se méně zakopává. Takže asi tak.

DOTAZ: Thomas Colin Campbell je americký biochemik, který se specializuje na vliv výživy na dlouhodobé zdraví. Narodil se v roce 1934, má 91 let a říká, že nejenom maso, ale i mléko způsobí rakovinu. Co si o tom myslíte? Má pravdu?

ODPOVĚĎ TP: No, nedovolil bych si jej kritizovat. A ono to má dvojí podobu. Maso je rozdílná potravina než mléko. V čem? Mléko je to první, co dostáváme, a domnívat se, že je kancerogenní ze své podstaty je odvážné. Proč by mělo být kancerogenní maso? No třeba tak, že náš organismus jej není schopen zcela uspokojivě trávit, že dochází k okyselení střevního obsahu, což vede ke zmnožení patogenů ve střevě a všem těm důsledkům, které jsou na to navázány, že působí také různými způsoby na celkovou biochemii organismu. Samozřejmě, že oba dva případy jsou zatíženy rezidui. To znamená, jestli budu mít jaksi třeba tu píci, kterou je krmena kráva, kontaminovánu, no tak jistě i to mléko nebude úplně bio. Tak to bude i u toho masa. Čili paradoxně i v tom mase nalezneme určitý malý rozdíl mezi masem bio, a nebio, ale bude to pořád opravdu veliký, veliký problém pro tělo. No, u toho mléka to bude stejné, i když mnohem, mnohem, mnohem níže. Děkuji.

DOTAZ: Rád bych se zeptal na Ramana Maharišiho. Kde stojí člověk jeho vyspělosti ve vývoji? Můžeme říct, že byl filosof, a tedy po fázi, kdy se nebude vtělovat, tak bude pravděpodobně zrozen do vývojově vyššího člověka? Nebo je to jinak?

ODPOVĚĎ TP: Ale to bych nechtěl určovat nebo odhadovat. Je tím, kým byl. A řád světa není závislý na našem názoru, ale na skutečnosti, která je reálná. To je ta skutečnost, kterou my lidé většinou ani nejsme schopni ohodnotit. Takže proto bych se také zdržel soudu. A pokud se týká jaksi toho, co by bylo možno jaksi přilepit k jeho osobnosti, tak ano, významný filosof, významný duchovní jedinec s velkým napojením. Tedy učitel, který přišel lidem ukazovat část toho velkého vědění, část praktik - snad jen s tím rozdílem, že ukázal jednu z částí těch praktik, a ono jich je mnohem víc. To je vše.

DOTAZ: Určitě se v této době dějí i dobré změny, nepřestávám věřit v posun lidstva kupředu. Ale zaráží mě, že v Olomouci (asi během roku a půl) byla zrušena už třetí zdravá výživa. Možná se to vyvážilo tím, že během sklizně ovoce a zeleniny je tu nejlepší tržnice široko daleko. V zimním období však nastává krize, co jíst. Děkuji Vám za Vaši duchovní školu a vše, co pro nás děláte.

ODPOVĚĎ TP: No, v zimních obdobích vždycky byl problém se stravou, ale v minulosti to bylo podmíněno něčím jiným, viďte, schopností skladovat a tak dále. My dneska můžeme jaksi získat tropické plody kdykoliv i v zimě a cokoliv dalšího. Ale chápu ten dotaz. Je tu vlastně jednak faktor množství. Přece jen v České republice je těch vegetariánů ještě ne až tolik jako v jiných zemích. Asi nejdále, nevím, by to mohla být Amerika i jiné. Když jsem byl na kongresech, lékařských kongresech prosím pěkně, tak tam v mnoha případech bylo i čistě veganské a vegetariánské pohoštění, což je neobyčejný pokrok a posun. Tam na šunku člověk nenarazil, natož aby tam narazil třeba na uherák. No, tak to bylo v některých. A svým způsobem to ukazuje změnu paradigmatu. V téhle chvíli již výživová věda, myslím si, některými zástupci tohoto oboru začíná přijímat myšlenku tedy, že bezmasá potrava nebo málo masá potrava je pro organismus to nejlepší. Taky už se to jaksi objevuje v těch výrocích. Vidíte, že ty pyramidy výživy už nekončí tím steakem, ale nějakým ovocem, zeleninou. Kdežto za našeho mládí - maso ničím nenahradíš. Ale bohužel, jde to pomalu, a tak většina vlastně strávníků dneska má maso s masem nejméně čtyřikrát týdně a to je pořád velmi špatné a má to své těžké důsledky pro zdraví naší populace. No, uvidíme, jak to bude dál. Ten zájem o vegetariánství je také podmíněn cenou, protože některé z těch výrobků (ať už jsou to tedy výrobky, které jsou pro ty výživové poruchy, ale i ostatní jako biovýrobky) jsou přece jenom trochu dražší, a to si mnoho lidí zase také dovolit nemůže anebo nechce. Kdyby věděli, že každá koruna vložená do nákupu čistých potravin je velký benefit, udělali by to, protože dělají mnoho jiných věcí, které považují za důležité, a tak tedy za ně jsou ochotni utratit nějaký ten obolus. No tak uvidíme, jak to půjde dál. Ano, vegetariánské prodejny to nemají úplně dobré. Ale věřte tomu, že přijde doba, kdy to bude přesně naopak, kdy spíše bude vlastně obtížnější nalézt prodejnu s masem, než tyto. Ale to ještě chce nějaký čas.

DOTAZ: Rád bych se zeptal na realitu, ve které se ocitneme po našem úmrtí. Předpokládám, že je to stále Tvůrčí dílo, ve kterém by měla platit také dualita. (TP: Ano.) Pokud by tomu tak bylo, jak se zde dualita projevuje? Například zima - teplo, světlo - tma, hojnost - nedostatek.

ODPOVĚĎ TP: No, když jste se dívali na film Náš domov, což byl vlastně takový pokus o sondu, co že tam může být na té druhé straně (a byla to jen jedna z možných realit, ale byla velmi dobře popsána), tak jste viděli, že ten hlavní hrdina po tom úmrtí skončil v jakémsi, no, jak to nazvat, velmi chmurném kraji (kde nebyly rostliny, suché stromy, bláto, zima) a necítil se příliš dobře. A pak se dostal do toho řekněmež sanatoria, kde jeho duše byla léčena a začalo to být lepší. Nakonec to byl sluncem prozářený kraj. Zdálo se, že už mu zima není. To je odpověď na Vaši otázku. Obecně se jedná o svět nehmotný. Lidé pořád touží nalézt hmotu i v oblasti ducha, což je nesmysl. Tady je ta dualita. Hmota a duch jsou stejné díly, ale opačného znaménka. Mají stejné zákony, ano, souhlasím, ale mají vlastně opačný projev. Takže co vás váže ve hmotě na místo a čas, v duchu tak neplatí. A mnoho dalšího. Pojďme dál.

DOTAZ: Zaujala mě zpráva o novém výzkumu University v Cambridge, který se zaměřil na změny v aktivitě a fungování lidského mozku. Z výzkumu vyplývá, že vývoj lidského mozku se odehrává v pěti fázích - dětství do 9 let, dospívání mezi 9 a 32 lety, dospělost od 32 let do 66 let, rané stárnutí do 83 let a pozdní stárnutí po 83 roce života. Každou z těchto fází doprovází výrazná změna v tom, jak se propojují a reorganizují synapse v lidském mozku. Zlomy mezi jednotlivými fázemi jsou poměrně výrazné a podle vědců (z dat, která získali skenováním synapsí) dané roky jasně vystupují. Co mě zaujalo především, je to, že fáze dospívání trvá ve skutečnosti mnohem déle, než se doposud předpokládalo, a to do zmíněných 32 let. Tedy pravidlo o probuzení přinašečů ve 33 letech asi nebude náhoda. Úsměv. (TP: Ano.) Celkem vědci z Cambridge prošli skeny 4 000 lidí napříč věkovými skupinami. Je tady odkaz na zdroj.

ODPOVĚĎ TP: Ano, děkuji. Vy mě děsíte. Už za 10 let nastane poslední fáze stárnutí mého mozku. No, uvidíme, jak to bude vypadat. Ale jen jedna věc tam ještě nebyla zaznamenána - to znamená změny vázané na funkčnost. Ten mozek je orgán jako každý jiný a může se posilovat tedy cvičením, může se posilovat prací, anebo také se může neposilovat (stejně jako vaše svaly). Když nebudete mentálně aktivní, bude chřadnout. Takže v každé z těch fází bude vypadat ten stav jinak. Ten vliv toho výcviku samozřejmě stoupá spíše s časem. A pak je tu mnoho dalších faktorů. A jeden velmi významný například je vlastně existence vlivu elektromagnetických polí od mobilních telefonů na vývoj dětského mozku. Je velmi zásadní a dochází k změnám, velmi významným změnám ve funkčnosti mozku - negativním změnám prý, tak to bylo publikováno. Uvidíme, jak další výzkumy tuto myšlenku podpoří. Jsou místa, kde již zakazují používat tyto nástroje moderní dětem, zvláště těm malým. Kolik jen malých dětí chodí již od dvou let nebo možná dříve k mobilním telefonům, protože se líbí ty obrázky a tak dále. Ale ten vliv na jejich další vývoj je vlastně poznatelný teprve v budoucnosti. My máme pár desítek let mobilní telefony a teprve několik let chytré mobilní telefony. Máme tady několik let významně nosnější sítě, jako 3G, 4G, 5G a už možná i vyšší G. A to samozřejmě má také vliv na tu expozici těch lidí. Co se týče dopadů, ty budeme hodnotit právě v těch čtyřech fázích, čili uvidíme, jak se budou potom chovat mozky třicátníků, jak se budou chovat mozky vyšších ročníků, uvidíme. Už nyní tedy někteří tvrdí, že jsou tam významné změny ve fungování mozků. To jsou ale tyto vlivy. Jsou zde ještě mnohé další. Počínaje tedy přímo chemické vlivy, které působí na činnost organismu, psychické vlivy významně, protože ony se podílí širokým spektrem od třeba mikrobiomu přes vlivy na prokrvení mozkových buněk a další, další, další (čili činnost orgánů). Čili tělo je celek a ten celek navzájem spolupracuje. Když vlastně například poškodíte alkoholem jaksi velmi jemný nervový systém, pak v některém z těch pater, které zde jsou, se začnou projevovat drobné, ale přesto (tedy u velkých alkoholiků velké), ale jinak drobné změny, které nevedou k dobrému. Tak uvidíme, necháme se překvapit.

DOTAZ: Je zlatý řez něco jako rovnováha v obraze, přirozenost, jako když máme rovnici?

ODPOVĚĎ TP: Ano, samozřejmě. Je to něco jako fraktální obraz, je to něco jako realita našeho světa, je to něco, co vlastně používá Pámbu při tvoření našeho světa. Podívejte třeba na Vitruviana nebo na jiné obrázky.

DOTAZ: Přemýšlím nad tím, zda když dojde v našem vesmíru ke změně vlivu, zda se tak stane pouze v naší vesmírné sféře, anebo se mění vliv současně v celém Tvůrčím díle? Jeden by řekl, že díky tomu, že například v našem nejbližším podvesmíru běží čas oproti nám mnohonásobně rychleji, pak tam jen během jediné fáze našeho vesmíru musí dojít k nespočetnému počtu vystřídání všech cyklů. Ale to je z našeho pohledu. A ve skutečnosti má každý pozorovatel svůj čas, svůj vjem času. Tvůrčí dílo má fraktální povahu a čas neexistuje. Jak je to tedy prosím ve skutečnosti?

ODPOVĚĎ TP: Přesně tak, protože mluvíte o časech pozorovatelů. Když se ocitnete v podvesmíru kdesi na zlomku hmoty nějakého atomu, tak vnímáte čas i rozměr stejně. Stejně jako kdybyste koncentrovali vesmír, který máte nad hlavou, a viděli jej potom jako nějaké zrníčko hmoty. I tam na této hmotě byste cítili stejný čas a stejný rozměr. Je to tedy o tom, že my lidé máme sklon zobecnit náš způsob pozorování jako normu. Je to hluboký omyl. Každá ta sféra má svou vlastní normu, jak píšete. Čili za vteřinu zde, uběhne třeba miliarda let jinde. Ale to je něco, co vlastně souvisí, ale skrze jakési časové propojení. Čili znovu - v každé z těch sfér budete cítit stejný čas jako zde.

DOTAZ: Jaký máte prosím názor na vyšetření magnetickou rezonancí? Vzhledem k tomu, že jste v silném magnetickém poli a navíc se tam generují rádiové pulsy, tak to jistě ovlivní tělesný stav i auru.

ODPOVĚĎ TP: No, to jistě ovlivní. A na druhou stranu je to možná záchrana života. Takže něco za něco. Pokud je ten zákrok indikován, no tak je jistě pro pacienta prospěchem (přes veškeré mínusy, které má). Možná, že bysme uvítali jiné způsoby. Například někteří používali zvláštní metodu - namastili tenký papír, ten přiložili na pacienta a pak zářením působili na tuto soustavu. Na tom papíře se objevily obrazy orgánů, ale to jistě budí dneska smích, ano, u skeptiků zejména. Jsou i jiné způsoby, ale to všechno bude rozvinuto v budoucnosti, protože my jsme zamilováni do své techniky a do své hmotné části. Existuje i druhá strana, jako vždy. A tak jistě budou otvírány možnosti jiných diagnostik. Zatím tomu tak není, takže je to to nejlepší, co máme pro běžnou populaci, a je to to, co životy zachraňuje. Čili tam vidím vlastně tu rovinu, kterou máme. Magnetická rezonance zachránila život nesčíslnému množství lidí, a tak chválabohu za to.

DOTAZ: Na začátku roku 2024 jste nám řekl prostou větu: "Transformace započala." Představovala jsem si, co by se všechno mohlo dít, ale nyní skoro po dvou letech vidím, že už není skoro žádný klidný měsíc v roce, kdy by se něco nedělo. A to ať už kolem nás anebo v nás samotných. Je to fičák. (TP: Ano, je.) Doufám, že to ustojím a někdy se snažím být hlavně pozorovatelem, aby to se mnou moc necloumalo. Poděkování za přednášky a duchovní obřady.

ODPOVĚĎ TP: Jenom klid. Nikdy se nelitujte a s důvěrou a vlastně s moudrostí se dívejte na svět, v kterém žijete. Dá to fušku, já vím, velikou. Někdy se to nepodaří, to je taky normální. Ale nakonec je to pro nás velký úkol, životní také zkouška a uvidíte, že to má smysl, protože co Pánbůh činí, dobře činí.

DOTAZ: Na čem skutečně záleží?

ODPOVĚĎ TP: To je hodně záludný dotaz. Tak z pohledu jedince je to naplnění smyslu života, vývojový posun, být kladnou složkou v tom, co ovládá ve svém životě, zbavit se iluzí. Nebo ještě hůř, alespoň trochu pochopit sebe, vlastní stav, hlavně získat propojení se vším, co jest. To je ten vývoj, protože ego vám neříká, já jsem ego. Ego žijete, jste jím prostoupení. A když zase ujdete kousek, tak uvidíte, že bylo. Ale v čase jeho kralování to málokdo pochopí. Spíš uvidí ego všude kolem sebe, ale to svoje vlastní (stejně jako třísku v oku bratra a trám ve vlastním oku) neuvidí. Tak nějak to je, možná. Prosím.

DOTAZ: Jak dlouhý čas naše duše pobude v nadčlověku a potom v těch vyšších dokonalejších zrodech?

ODPOVĚĎ TP: Také odvážný dotaz. Ještě jsme nedošli ani k něčemu, co by bylo opravdu významné. Práce mnoho před námi, a Vy se ptáte na oblasti, které leží daleko a daleko za hranicí, kterou jsme schopni vůbec jen pochopit. Čili tolik, kolik je třeba. Dost možná, že existuje něco jako exponenciální vývoj. V nejtěžších dobách toho přechodu (největší nezralosti vědomí jedinců) je konáno mnoho zla, které ve vývoji zdržuje. Dost možná, když se trochu ten proces pročistí, dojde k určitému urychlení. Na druhou stranu však ale v každém tom zastavení jsou všechny úkoly stále složitější a složitější a těžší. Čili nevím, jak bych odpověděl. Ale pravděpodobně přece jen tento jev existuje.

DOTAZ: Osudový děj, kdy není karmický, člověk neudělal to samé někomu jinému, ale je daný osud pouze v této podobě, kdy například je koncentrační tábor a někteří jsou tam z karmy, a jiní proto, aby podporovali ostatní a tak dále (ne, že by si to zasloužili). Pochopila jsem tuto věc špatně? Místo koncentračního táboru může jít i o vraždu či ukřižování? Nebo je to už cílené na toho jednoho člověka a vždy to musí být karmické?

ODPOVĚĎ TP: Vidím, že přemýšlíte. Ano, to je filosofie. Většinou ty těžké zkoušky přicházejí skutečně řádem osudu. Není to pomsta, není to zlo, je to způsob, jak pochopit učební lekce, které jsme předtím nechtěli anebo nemohli pochopit. Vždy ale existuje i druhá strana - tedy pomoc, ti, kteří slouží. Často to někdy bývají i ti, kteří naopak v minulosti velmi škodili, a tak, aby se věc vyrovnávala... Viděl jsem to v mnoha osudech, které jsem měl možnost pozorovat. A je to dokonce, řekl bych, dosti časté. Takže ano. I tak jsou zde jiné případy. Když to ukřižování zmiňujete, tak pokud to není nějaký lotr, ale třeba Ježíš, tak to je zase úplně jiný případ. Ano, tam je veliká oběť, to je pravda. A zároveň je to vražda. Je to vražda, která byla připravena odpůrci, která byla politickou vraždou doslova a která byla vrcholným zlem, opravdu vrcholným. Protože jaksi dosti velký jaksi problém je zrodit se mezi lidi z tohoto stupně - to je velmi vysoký stupeň. Taková bytost je daleko za horizonty našich současníků. A ona se svou částí musí vrátit mezi mnohem a mnohem nižší tvory. A to bolí, to je velmi nepříjemné. A pak ho ti tvorové ještě za odměnu potom pěkně bolestivě zabijí, aby se uspokojila jejich touha po krvi a penězích a vlivu a čemkoliv jiném. No, takže kdo ví, nevím, jak bych lépe odpověděl.

DOTAZ: V jedné z přednášek jste mluvil o vítacím výboru, který čeká na této Zemi, ale že vítací výbor je i na druhé straně, když člověk zemře. (TP: Ano.) Je tady ještě dotaz, jestli tam je, i když člověk zemře vlastní rukou, že spáchá sebevraždu. Vítání je asi, když člověk dojde z očistce, že? Jedině pokud by člověk si vzal život v pomatení smyslů, asi do očistce nemusí, pokud by nic dalšího špatného v životě neudělal.

ODPOVĚĎ TP: A není tam něco zapomenuto v tom dotazu? Možná, že ano. Protože pokud jsem si všimnul, tak ti, kteří se provinili proti životu (třeba tím, že pili alkohol, kouřili, vraždili či podobně - tedy vraždili sebe, anebo ti, kteří vraždili jiné) se ocitli v jakémsi mezistavu. V tom Našem domově například - bylo to velmi, velmi chmurné místo, velmi chmurné. No ale vemte to jinak. Skoro každá matka miluje své dítě. A miluje ho dokonce i když je to lauser a lajdák a zločinec. Tak přece jen je tam ta láska. A to je jen lidská matka. Pak je tu vyšší forma, která se dívá na toho člověka asi podobně, jako vy se díváte na zvířátko, které občas někoho kousne a tak dále, a tak dále. A můžeme ho mít dokonce i v lásce. Takže ono je to složitější. Ještě jednou tu otázku.

DOTAZ: V jedné z přednášek jste mluvil o vítacím výboru, který čekal na této Zemi.

ODPOVĚĎ TP: Ano, stačí. Děkuji. Ten výbor je s vámi svázán často nějakou blízkostí - tedy například vztah otec, matka, děda, babička a jinak. A v těch běžných stavech to určitě tak může být a je. Ne vždy, ale často. Jindy ten odchod na druhou stranu vypadá jinak. Vy vlastně neodcházíte. Jste vázáni na nějaké místo, čas, nějaké bytosti jiné a podobně, a tento proces zas vypadá tedy odlišně. Ne, že by vás někdo nemohl přivítat, ale možná méně osobně, kdo ví. Takže nějak tak.

DOTAZ: Tak teď je tady citát vtipu: "Pane Kohn, přeju jim od srdce to, co přejou voni mně." A odpověď je: "Nechaj toho, už zase začínaj."

ODPOVĚĎ TP: To je hezký vtip, ale je velmi moudrý. V podstatě se oba dva odhalují.

DOTAZ: Tak a teď je tady dotaz, co si myslíte o českém humoru? Mám pocit, že v poslední době zcela mizí. Karel Čapek v knize Místo pro Jonathana, úvahy a glossy z let 1921 až 1937 píše: "Čistý humor, který není ironií ani satirou, je možný jen mezi rovnými. Předpokladem humoru je lidská solidarita." A ještě další citát: "Až uslyšíme náš národ ochotněji a otevřeněji se smát, budeme moci říci - chvála Bohu, konečně se stáváme víc lidem v demokratickém a hlubokém slova smyslu."

ODPOVĚĎ TP: K tomu se nedá nic dodat, to je pravda. A je pravdou, že je tu určitý dvojí pohled. Když přichází těžká doba, tak se lidé zpravidla s tou těžkou dobou také vyrovnávají humorem. Vzpomeňte, kolik za minulého režimu tady bylo vtipů a tak dále. Na druhou stranu ale také je pravdou, že když je těžká doba, tak lidem někdy ten humor tak úplně od rtů nejde. Obé je pravdou. A pak hodně záleží na tom, koho pozorujeme, každý se zachová jinak. Děkuju.

DOTAZ: Chci se prosím zeptat, proč i muži mají prsa, když nikdy nebudou potřebovat kojit? Až bude nadčlověk, budou unisex pohlaví a i muži budou moci kojit a rodit děti? Já vím, že to asi bude k smíchu, ale myslím to vážně. Napadlo mě, když jsem mého kocourka hladila po bříšku a došlo mi, že má bradavky, k čemu je tedy vlastně má? Mám pocit, že vše na těle zvířat i lidí má většinou nějaký důvod, je to k užitku. Například u zvířat srst, aby jim nebyla zima. Ale u těch prsou to tedy fakt nechápu prostě. A ještě mě k tomu napadá, že pupík taky k ničemu nepotřebujeme, ale vlastně ten důvod chápu. Ten jsme potřebovali, když jsme byli v břiše u mámy.

ODPOVĚĎ TP: Ano. Třeba je to pro jistotu. Kdyby ženy přestaly kojit, aby se mohla objevit náhrada. Mimochodem, v literatuře lékařské naleznete, pokud se nemýlím (ale to už je dlouho let, co jsem tohleto studoval), že snad i muži mohou vlastně trochu napodobit to kojení, takže kdo ví. Souvisí to samozřejmě i s dalším ustrojením těla, pokud ovšem nechceme prohlásit, že Pánbůh je lajdák, a tak vytvořil jednotnou šablonu, kde jen jenom některé části více zvýraznil a jiné odebral. No tak kdo ví, necháme se překvapit. Faktem je, že i u mužů dochází vlastně k výrazné rozmanitosti prsů. A to v závislosti také na hormonálním systému (Cushingův syndrom nebo další), a že tady tedy ten organismus reaguje do určité míry i podle mého názoru trochu podobně. Tak nevím, třeba se mýlím.

DOTAZ: Vysvětlete prosím význam symbolu obelisk. Je také umístěn na nádvoří Pražského hradu.

ODPOVĚĎ TP: To myslíte takovej ten dlouhej špičatej šutr, který se přelomil. Ano. No, je to specifická forma prostoru, která byla pěstována už od nepaměti - v době neolitu a předtím. Pravděpodobně co lidé lidmi byli a rozuměli přírodě, tak věděli, že když něco takového učiní, takže to má své důsledky. Vidíme vlastně podobné myšlenky ve stavbách například egyptských nebo jiných, vidíme to napříč všemi dějinami. A koneckonců i moderní doba má své obelisky, což je Saturn 5 a další krásné (Ariane a další rakety), které jsou taky něco jako obelisk, akorát lítají do vesmíru. No, to ty naše obelisky nedělají. Ale je to samozřejmě určité faktum, které ovlivňuje svůj prostor, své prostředí, protože celý svět je ještě mnohem zázračnější, ale také složitější, než my myslíme. Obelisky našich předků fungovaly velmi aktivně. To znamená, že tyto kameny, často dovážené i na stovky kilometrů do určitých míst na zemském povrchu, se chovaly jako zářiče. No tak kdo ví. Dost možná, že to je i odlesk dnešních obelisků.

DOTAZ: Zajímalo by mě, jak dlouho bude trvat transformace, která začala na začátku roku 2024, jestli to můžete alespoň naznačit?

ODPOVĚĎ TP: Dokud bude potřeba. Nejsme vlastně... Ta transformace nevypadá takhle a cvak, ta transformace vypadá takhle - čili jedno končí a druhé začíná. Je to tedy průliv. A v některých chvílích se ten děj urychluje, to vidíte i v průlivu třeba politických dějin nebo jinak, a jindy zase jakoby zdálivě stagnuje, ale stále to běží. Čili čas nelze zastavit. Ty první jaksi úseky, které budete pozorovat v řádu let, jsou již velmi signifikantní, ale jsou to staletí a tisíciletí, která mají v tom také svoji váhu.

DOTAZ: Tak mě napadlo, že když se musí člověk vrátit z učebních důvodů do psa, potom jako pes jí opět maso a tento návyk si opět nese do svého člověčího zrodu, nebo ne?

ODPOVĚĎ TP: Nemusí. Nemusí, protože smyslem není naučit se požírat maso, ale smyslem je naučit se lásce ke zvířeti. Když ublížíte zvířeti (třeba tomu psovi) a nejste schopni to pochopit jinak, musíte zažít na sobě. Ne jako celá bytost, ale jako část, protože pejskovská duše, to není lidská duše, to je výrazně chudší. No a tak se to musí respektovat. Ten pejsek si prožije podobné situace, které jste sami tvořili. No a buď se to ujme, anebo ne. Když ne, no tak čas má času dost. Takže zítra, pozítří, v dalších životech, cokoliv, než se ta vlastnost v člověku vytvoří. Ta vlastnost tedy může být o tom, že i kdybyste mohli, tak už si příště do toho psa nekopnete, protože to ve vás není ta vlastnost. Prostě ani vás to nenapadne. Proboha proč byste kopali do psa? Takže tak nějak.

DOTAZ: Rád bych se zeptal na menhir, jak funguje? K čemu... (TP: Už jsme o tom mluvili teď.) Jo, to byl obelisk možná. Tady je jenom ještě dotaz, co musí...

ODPOVĚĎ TP: Čili nejenom krajina, ale celý kosmos, řád, planeta, Sluneční soustava, ostatní sluneční soustavy, galaxie, to všechno je jeden celek.

DOTAZ: Dobrý den, mám trochu komplikovanou otázku. Jak váží osud poměr dobra a zla v následujícím hypotetickém případu? Bílá rodina, která se v 80. letech minulého století přistěhuje do černošské chudinské čtvrti v USA, pomáhá místním černošským dětem občas tak, že je k sobě zve na obědy a kupuje jim na přilepšení dostupné levné jídlo - tedy převážně masové hamburgery a jiné typické americké pokrmy obsahující hlavně maso. Bílá rodina není vegetariánská. Jaká je míra dobra pro chudé černošské děti, které dostanou najíst, a míra v uvozovkách "nedobra" způsobená masitou potravou, tedy potravou pocházející z utrpení zvířete. Jaký je pohled osudu na takové konání?

ODPOVĚĎ TP: Aha. Ono je v podstatě jedno, jaká je to rodina, jestli bílá nebo černošská nebo jaká. Ale je pravdou, že i ten fakt, že tam vzniká vlastně ta vzájemnost mezi těmi rozdílnými rasami, je důležitý a vlastně krásný. No, takže to ano. A vy se vlastně ptáte na tu váhu tohoto stavu. No, podívejte, myslím si, že ty děti mají určitě prospěch z toho, že (zvláště je-li to chudinská čtvrť) se jejich vlastně výživa posílí, byť asi dosti krajně nevhodným způsobem, protože jak všichni víme, ta "pravá" americká strava rozhodně ke zdraví nepřispívá. Je to velký řekněmež disruptor pro srdce, pro cévy, pro klouby a tak dále, a tak dále. No, ale je tu úmysl, to je první věc. Čili ti lidé chtějí prospět. Je tu stupeň jejich poznání. To byste se mohli ptát, jak to vypadá i v jiných případech třeba naší současnosti, kde třeba člověk pro druhé poráží zvířata, čtvrtí je, balí je do balíčků, prodává je, a jaká je karma tohoto člověka, který toto činí a krmí ne pár dětí v Harlemu, ale krmí miliony lidí. Čili všechno to není tak jednoduché. Svým způsobem se vždycky odehrává to vědomí. Kdyby ten člověk věděl, že to, co dává, není úplně to nejlepší, byla by to určitě karma. Když to neví a vnímá to jako sobě dosažitelný prospěch, tak to má zase jiný dopad. Rozumíte? Stejně tak ten člověk, který třeba v dobré víře slouží ostatním tím, že tedy poráží nebo vyrábí balíčky (a tak dále) s tím masem a jaksi nevnímá svým způsobem to utrpení těch zvířat, strach a všechno to ostatní i dopady toho, co dělá, no tak to je jiné, než kdyby to věděl. Je proto velmi nebezpečné poslouchat přednášky, které jsou fundované - o nutrici, o vlastně kvalitě stravy či jinak. Do té doby můžete jaksi oprávněně říkat, že jste nemohli tušit nebo že jste dostávali zdroje, které byly jen jednostranné. Pak se dozvíte - od té doby už nemůžete říkat nic v tom smyslu, že jste nevěděli. Takže opatrně, pozor.

DOTAZ: Proč se v této době některé ženy snaží na sílu otěhotnět přes umělé oplodnění? Nebylo by lepší, kdyby ženy, které nemohou přirozeně otěhotnět, prostě přijaly pokorně ten fakt, že jim není shůry dáno? Proč k tomu vůbec došlo, že toto někdo vymyslel?

ODPOVĚĎ TP: Je to snaha pomoci člověku a jeho přirozené touze po mateřství a otcovství. To je pravda. Otázka leží ale jinde. Proč je dle mého soudu stále častější jaksi neotěhotnět a nestát se otcem? A odpověď je poměrně jednoduchá. Je to moderní společnost, která tak zasahuje do lidského života, že přestává být schopen reprodukce. Čili je to patologie společnosti (ať už je to ve výživě nebo někde jinde), která tento stav vyvolává. Takže to zaprvé, to je to nejhlavnější. No a pak i ten stav té možnosti. Je tu možnost - umělé oplodnění, další postupy, hormonální příprava a všechno ostatní. To opět zaprvé v mnoha případech je neúspěšné. To znamená, že ti řekněmež lidé investují často velké peníze do tohoto procesu i několikrát a neúspěšně. Tak to je zase ta karma a to je to, co pozorujem. Na druhé straně jsou zde i důsledky těchto postupů. Protože už jenom hormonální příprava či další postupy... Já v tom nejsem odborník, ale domnívám se, že úplně fyziologické to rozhodně není. A tak část z těch mladých dvojic se skutečně rozhodne pro to (když vidí tu možnost, a nejenom kvůli financím), rozhodne pro to, že prostě rodiče vlastní nebudou (případně se jedná o adopce nebo jiné způsoby) a tu věc přijmou. Část samozřejmě se snaží až do nejzazších jaksi rovin, a mnoha se to také ale bohužel nepovede. Tak to je. Za tím vším vidím velmi často tu neviditelnou ruku osudu, karmy. Abyste byli neplodní, stačí v jednom (třeba v tom minulém) životě se zpronevěřit vůči mateřství. A jak je to v těch čtyřech dohodách, vzpomínáte, od pana herce Duška? Čtyři dohody - tam jsou takové docela modelové situace, jak se dospělí chovají k dětem, jak je vnímají, jak je tolerují, jak se... A tak dále. Čili - zmiz, neotravuj. A tak dále. No, takže stačí se takhle trochu projevit v těch životech a pak zase tu svátost toho mateřství a toho průvodcování těch mrňousů, kteří nás v tom životě provázejí, tak to na nějaký čas ztratíme. Bohužel.

DOTAZ: Často v uspěchaném dni ke mně přicházejí různé... DOPLNĚNÍ TP: Ještě - a to v případě konkrétních jaksi fyziologických důvodů, pozor. I ony jsou součástí velkého osudu.

DOTAZ: Často v uspěchaném dni ke mně přicházejí různé pochybnosti z této doby. A pak se mi stane, že se podívám na chodník a tam se prochází holub a hledá něco k jídlu. A v té chvíli si vzpomenu na Vás a na to, jak Vás pan Zezulka učil vztahu ke všem živým bytostem a vlastně celé té krásné filosofii a hned se mi z toho vytvoří úsměv na tváři. Tak Vám z celého srdce přeji co nejvíce dobra ve Vašem životě a dobré zdraví a ať taky můžete ještě co nejvíce lidem předat svoje...

ODPOVĚĎ TP: To je přání, za které děkuji. Ne až tolik otázka, ale připomněla jste mi tím dotazem nedávnou zkušenost, kdy jsme se na chodníku potkali s jedním takovým holubem a ten byl tak vzájemný, že jsme opravdu na centimetry kolem sebe procházeli a bylo vidět, že tedy on počítá s tím, že já ho nenakopnu. A já jsem zase počítal s tím, že mě nezašlápne. A bylo to roztomilé. Můžete dál.

DOTAZ: Tak tahle otázka se týká evangelia. Čím myslí Ježíš v evangeliu Jana Syn a Otec? Z Jana verš první, druhý nebo kapitola první, druhá, druhý verš: "Kdo zapírá Syna, nemá ani Otce." (TP: To je přece logické. Když otec zapře syna, není otcem.) Tady ještě je dál citát asi z Bible. Tedy: "Když ve vás zůstane, co jste slyšeli od počátku, pak i vy zůstanete v Synu a v Otci. A toto je to zaslíbení, které máme od něj, věčný život." Co je myšleno tím "Zůstanete v Synu a Otci?"

ODPOVĚĎ TP: Ono je to myšleno samozřejmě v duchovním smyslu (i ta předchozí), ale ta odpověď platí. A to první je o lidské přirozenosti. Je přirozené vnímat blízkost toho, žít s tím, být s tím. No, ale někdy se stává, že trochu zabloudíme. Tím ztratíme propojení, napojení. No a jak to tam končí?

DOTAZ: Co je myšleno tím "Zůstanete v Synu a Otci?"

ODPOVĚĎ TP: Protože když neztratíte toho Syna a Otce, tak jdete dál a to propojení se rozvíjí. To znamená nekončí, ale zkvalitňuje se, prohlubuje a tak dále. No a když ho ztratíte, tak není, hotovo - než se zase znovu objeví. Nebojte se. Pozor na ty definitivní výroky, ty jsou spíše od démona. Láska nezná hranic, nezná ani věčné zatracení. Pozor na to.

DOTAZ: Pokud je v domě nějaká entita, to jest myšleno tak, že od doby, co jsem se do tohoto bytu nastěhoval, mám výrazné zhoršení svého psychického stavu, suicidální myšlenky, jako kdyby mi je někdo podsouval. Pomůže vykuřování bílou šalvějí nebo přinést z kostela svěcenou vodu nebo poprosit kněze, aby nějak požehnal tomuto bytu?

ODPOVĚĎ TP: Pokud to není jenom řekněmež vytvořeno autosugescí a má to pokud možno reálný základ, tak jistě ano. Všechno to, co jste zmínil ve svém dotazu, platí. Také ještě ale jistá drobnost. Tedy prosba: "Bože, je-li to v Tvé vůli, pomož, vyčisti prostor a dej mi klidu." To je také důležité. I když v tom kněžském případě to udělá ten kněz, ano, ale i ten, o koho se jedná - je to tam důležité.

DOTAZ: Dobrý den, pane Tomáši. Vy jste v některých Vašich přednáškách říkal, že sebevražda je hřích, ale já si to nemyslím. Můj názor je, že se s tímto záměrem duše již inkarnuje na tento svět, protože potřebuje prožít takovou zkušenost.

ODPOVĚĎ TP: No, duše má vždycky volbu. A to i v případě, že je postižena depresivními stavy či jinak. To světlo, které je uvnitř, má různou intenzitu. Deprese může potkat kohokoliv, ale každý se s ní jinak vyrovnává. Pokud se týká tedy té jaksi absolutní neodvratnosti, s tím bych nesouhlasil. Vždy se dá něco dělat, vždy lze něco změnit. Není tak dobré se příliš rýpat ve svém vlastním životním pocitu. Je třeba také naučit se určitý odstup. Tak holt můj člověk v téhle chvíli vidí svět, že to není k žití, je to hrůza. No tak to holt tak vidí, ale jdeme dál. Ono se to většinou vždycky spraví nebo v drtivé většině. A těžké, těžké deprese, no tak tam musí pomoct, co je k ruce, ať už je to řekněme medikamentózní léčba nebo něco jiného. Pokud tedy tady je vědomá sebevražda, tak je to vždycky velké mínus (mimo eutanázie, což ale není sebevražda).

DOTAZ: Teď je tu dotaz, proč dochází k samovznícení těla nebo věcí? Co nebo kdo nám chce něco říct?

ODPOVĚĎ TP: Ano, to je dobře popsáno. Kdo nebo co nám chce něco říct? Aby k těmto jevům došlo, tak nevznikají jaksi automaticky. My, kteří nevěříme na náhodu, se domníváme, že je vždy nějaký proces, který v tom je činný. Bývají to nevtělené bytosti, které tam, kde ten osud toto obsahuje, spolupůsobí. Výklady skeptiků o samovznícení jsou úsměvné jako v mnoha jiných případech. Je to často velká legrace poslouchat tyto výklady, které se na jedné straně ohánějí vědeckostí, a na druhé straně z nich čouhá absolutní amatérismus a nepochopení a neznalost hlavně příslušných jevů, které se chtějí jaksi dopouštět komentáře. Takže nejčastěji jiná entita. Smysl je v tom, že pokud to osud dovolí, tak ten postup lidem ukazuje, že je něco víc než jejich současný fyzikální, biofyzikální a jiný názor. Že tedy o tom světě ještě mnoho nevědí. A to je pravda. Není to jenom tento typ jevů. Jsou to jevy spontánního zmizení jedinců, kdy se doslova rozhmotní, jsou to jevy jiné. Čili je to užito i proto, aby lidé začali vnímat svět ještě šířeji a ve svých úvahách a výzkumech se věnovali jaksi rozšíření toho paradygmatu. Je to svým způsobem důležité, protože pokud lidé projdou touto cestou, pochopí jednotu světa a pochopí také nesmyslnost svých lidských vlastností, které často ústí v agresi nebo jiné a jiné dopady. Čili svým způsobem nám to "něco" také ukazuje cestu k tomu, aby svět byl lepší, což je paradoxní, viďte, protože někteří takto tedy zahynou. Jsou i případy, kdy lidé tyto oblasti zkoumali. A jestli jsou ty zprávy reálné, tak najednou se zjistilo, že ten člověk prošel stejným procesem (zdánlivě spontánně). Čili přiblížil se k tomu bodu, kdy tento jev může nastat. Jen připomínám, že zde jsou jevy, které nejsou fyzikálně vysvětlitelné. Například naleznete tedy člověka, který se samovznítil. Najdete například na předním skle automobilu bublinky od žáru, ale sedadlo je nedotčené nebo zůstanou neporušené boty a podobně. Čili ten proces je zatím nepochopen. Je to i jev, který se někteří pokoušeli vysvětlit samovznícením tkání jako takové. My jsme ze 70 % tvořeni vodou. Zkuste to tedy. (Nebo z kolika možná.) Zkuste zapálit vodu. A i tam, kde se pokoušeli, tak to vzali čistě tedy tuk a ten tuk zabalili do klůcku a ten s úspěchem zapálili. To ano, samozřejmě, ale rozhodně to nevysvětlí například shořelé zbytky končetiny, kde zas tolik toho tuku není a tak dále. Takže je to problém velký. A hledejme za tím tedy... Víte, každý děj, který proběhne, má nějakou svoji strukturu. Když například vzniknul ohňový požár v Chicagu, tak tam hořely materiály, které nemůžou hořet normálně, a hořely teplotou, která přesahuje možnosti klasické chemické reakce. Takových věcí je hodně. Děkuju. A poslední. Anebo to už byl poslední? Tak jeden poslední.

DOTAZ: Je tady prosba, jestli byste mohl říci více o irském biskupovi, který předpověděl všechny papeže do budoucnosti.

ODPOVĚĎ TP: No nevím, najděte v literatuře. Jeho proroctví bylo tuším vydáno, jestli se nepletu, a tak můžete kontrolovat. Svatý Malachy se jmenoval nebo (již nevím) nějak tak. Taky už paměť neslouží. Ale důležité je, že skutečně popsal (někdy jménem, někdy vlastnostmi nebo popisem místa a tak dále) všechny papeže až po dnešek. Tak, a nějak se moc nemýlil. Čili projev toho, čemu říkáme jasnovidnost. Nebo můžeme tomu říkat vnuknutí, viďte, ale to je úplně jedno. Buď tedy vnímá ten, kdo píše, nebo vnímá toho, kdo vnímá a píše, to už máte jedno. Každopádně to ukazuje možnost vidět do budoucna, protože těch jednotlivých jmen je poměrně dosti. On byl, já nevím v kterém století, devátém nebo třináctém, tak nějak. A za tu dobu se opravdu vystřídala velká řada jmen. Takže názor si udělá každý sám. No a to je pro dnešek všechno. Děkuji paní Lucii za její laskavé provázení těmi dotazy. Vám děkuji za vaše laskavé tedy spolubytí v tomto pořadu. Ještě bych se s vámi rád rozloučil. Čili tak, jak to děláme vždycky a pak se můžeme vidět za hodinu zhruba při společném duchovním obřadu. Takže Pánbůh vás provázej, ať je všechno v nejlepším pořádku. Což ono bude, protože na počátku všeho dění je něco velmi vysokého. Tak ještě jednou děkuji za pozornost. Pokud bysme se neviděli, tak do dalších dnů a hlavně do nového roku vám přeji všechno dobré, hodně duchovní moudrosti a posunu. Na shledanou.