Tak, pěkně vás všechny vítám. Dobrý večer. Je čas k zahájení. Vítám i Lucii a budeme se věnovat našemu programu. No, já to udělám tak, že to takto předám a pokusím se reagovat na vaše podněty. Jako vždycky musím zdůraznit, že zazní zde to, co máte sami si promyslet, použít, anebo nepoužít pro svůj svět, a že tedy udělám všechno, co bude v mých silách, abych se nezpronevěřil tomu, čemu jsem byl učen. A půjdeme dál. Tak, Lucie, poprosím o první dotaz.

DOTAZ: Jaký měl, prosím pan Zezulka vztah z Unitarie k vegetariánskému hnutí Mazdaznan?

ODPOVĚĎ TP: No, pravděpodobně kladný, protože v průběhu těch let, co jsem k němu chodil, mi sem tam občas předal i nějaký materiál, který řekněmež nesouvisel s filosofií biotroniky přímo, tedy nepřímo. A tak jsem svého času obdržel informaci o palmových knihovnách nebo o Mazdaznanu nebo jiné. Čili jestli se cítil jaksi účelným mi tu publikaci dát, no tak to asi něco znamená. Byl jsem veden od počátku k vegetariánství, což se stalo hned po první návštěvě. Od první návštěvy už ani sousto, což je zvláštní, ale možná zas tolik ne, protože jsem v šesti letech měl silné vize, které mě tím směrem vedly - opravdu velmi silné. A tak on vlastně jenom znovu jakoby v tom člověku otevřel to, co v něm již bylo. Takže proto to bylo snadné. Relativně. Nebyl to žádný problém. Čili ano, výživa je důležitá. Teď jsem byl na několika kongresech a tak dále, včetně pražského tady, našeho. No a sem tam se dozvíte věci poměrně zásadní, které souvisí jak dnes s mikrobiomem, často zkoumaným, anebo i se stravou a nakonec i "standardní (v uvozovkách) věda" - což všecko je věda - přináší stále více informací o propojenosti všech systémů v těle, které zdaleka přesahují dosavadní, v uvozovkách, "primitivní" názory minulého století, které chápaly tělo jako soubor jednotlivých, řekněmež orgánů, funkcí. A dnes objevujeme neuvěřitelné souvislosti, ale naprosto neuvěřitelné, které nás učí, že tělo je vlastně celek. A sem patří tedy významně i ta výživa. Děkuju.

DOTAZ: Prosím, čeká nás příští týden 30. 10. blackout? Jak to vidíte?

ODPOVĚĎ TP: Nevím, jestli mě čeká blackout. No tak když se to stane, tak ulehnu a počkám, až to přestane. A jaksi nelze to vyloučit, vzhledem k mému věku, ale uvidíme, co se bude dít dále. Blackouty se občas stávají, ze známých i méně známých příčin, a stávat se asi budou. Víte, upřímně řečeno, nejsem nebo nepatřím mezi ty, kteří by zas až tak hleděli do budoucna s neklidem. To neznamená, že bych jaksi nekonal rozumně, to ano, ale na druhou stranu mě tyto věci příliš nezatěžují. Moc dobře vím, že přijde to, co má, že bude záležet na každém jednom z nás. Pokuď by něco mělo přijít, to znamená, jestli máte dostatek svíček, sirek a vůbec, no a jinak - co dál? Podívejte - co se nám může stát? No tak dobře, nepůjdou nám ledničky, zkazí se nám pracně nakoupené zdroje, které tam máme. No. Nepůjde voda, další jiné věci. Ale ty blackouty nebývají tak dlouhé, aby to řekněme zasáhlo tím směrem. Je tu i pravda ta, že my v této chvíli určitě nevíme úplně všechno o fyzice a o jiných možných vlivech. To je také pravda. A na druhou stranu zase ta zkušenost je dobrá. Čili ještě je to dobrý, nemusíte mít strach, ještě to svítí. Vidíte? Tak.

DOTAZ: Co je to bezčasovost a bezrozměrnost?

ODPOVĚĎ TP: To vám pěkně děkuju. Ano, jsou to hezká slova, v první řadě, která se snadno vysloví, ale jaksi jejich náplň pochopit a sjednotit se s tím, no, to tak snadné nebude. Není to snadné už jenom proto, kdo se ptá. A ptá se člověk. Což je vývojový stupeň života na planetě Zemi. My všichni jsme lidé a máme tedy lidské vlastnosti, lidské schopnosti i to, kam dosáhnem. A upřímně řečeno... no, však víte. Je to takové přirozené, jaké to je. Vždyť ten dnešní člověk není schopen ani žít sám se sebou navzájem. Není schopen organizovat svoji společnost a dokonce ani ne svoji další, řekněme, cestu k uhražení svých potřeb - neválčit nebo dělat jiné věci. Není schopen se věnovat otevřeně ani té vědě, protože je tam strašně moc tabu, která jsou někdy možná nutná a někdy také ne. Ale to není kritika, to je konstatování. Vlastně mám tady učební texty, které jsou volně k dispozici. Tak za domácí úkol si pusťte film Planeta Opic a tam načerpejte poněkud jaksi dostatečné množství dat. Samozřejmě v té imaginaci. No. Takže teď teda k té otázce. Bezčasovost a bezrozměrnost. Už jenom uchopit tuto oblast matematicky, v kontextu současných řekněmež algoritmů, je nesmírně obtížné. Trochu tím směrem jsme ale přece jenom vykročili. Je tady publikace Horizont poznání. Snad jste si jí všimli. A ta s tou otázkou poměrně dosti souvisí. Je to - v podstatě svým způsobem zazněly už tady myšlenky, že měření s velikostí intervalu se dopouští stále větší chyb, ale nebylo nikdy pregnantně vysloveno, že to souvisí se samotnou velikostí intervalu, jak velká ta chyba je. A ta chyba se pohybuje od prakticky 00 nic až po nekonečno. To znamená, že v té teorii měření vy budete strašně chytří, budete mít skvělé teleskopy a skvělé mikroskopy a skvělé další nástroje, a pořád to bude fungovat stejně. To znamená, čím víc se budete vzdalovat od svého normálu, tím větší bude jaksi chybovost toho naměřeného, až k nemožnosti měřit více, dál. A tak žijete v té bublině toho vesmíru, který máte 14,5 miliardy let a který je kulová plocha kolem vaší zeměkouličky. A nikoho doposud nenapadlo, že je to divné. Tedy nenapadlo ve smyslu řešení. No a to řešení spočívá právě v této myšlence. Takže to je třeba ťuknutí tímto směrem. Znamená to tedy, že dosavadní metody, které máme založené na smyslovém vjemu, ať přímo či nepřímo, protože ten vjem může hodnotit třeba i počítač, má svoje omezení. To znamená, že celý soubor všech těchto nástrojů může fungovat až do té limity horizontu poznání. A co nám to říká dál? Jelikož nám něco nefunguje v této podmínce, pak tu pravděpodobně, v zákonu dvojnosti, musí něco existovat mimo tuto oblast. To znamená není omezeno tou velikostí intervalu. A dokonce to musí jít i křížem. To znamená, že prostoročas je mnohem podivnější věc, než si myslíte, když jedete z Prahy do Pardubic a jste v polovině cesty. Znamená to tedy i tu zdánlivě normální podobu časoprostorových tunelů a zkratek, až po tu druhou formu, která je prosta omezení. A té druhé formě jsme se naprosto nevěnovali jako kultura a civilizace v posledních staletích a tisíciletích. No. Přesto existuje. Čili i dosažení těch limit v tom řekněmež standardním způsobu je velmi obtížné. Potřebujete miliardy elektronvoltů, potřebujete vakuové trubice a kde co dalšího a zkoumáte, jak se sráží částice a co vytváří jejich srážky a z toho se snažíte dočíst cosi o podstatě konstrukce hmoty. No a ono to má svoji limitu toho horizontu poznání. Kdybyste dali dohromady všechny elektrárny světa, tak posunete to poznání o nějaký díl, ale rozhodně ne dál, než na n-1. No a to je něco, co určuje další možný vývoj v tomto způsobu přemýšlení. Jestliže tedy mám tu na jedné straně uzavřený horizont, na druhé straně musí být opak, tedy otevřený horizont. On existuje a v dalších staletích a tisíciletích velmi pravděpodobně se dá tvrdit, že právě tudy povede další rozvoj té lidské zvědavosti a výzkumu časoprostoru. Je to otázka vlastně přirozená. Svým způsobem to vlastně rezonuje s tím Teslovým výrokem, že v den, kdy lidé nebo věda začne zkoumat jevy té nefyzikální podstaty, tedy rozuměj právě této, udělá za 10 let větší pokrok, než za minulou historii. A je to pravda, protože svým způsobem, to má jít ruku v ruce. A ten základ má jít v té druhé straně a ta hmota má být důkaz. Ten výzkum hmotný má toto doplňovat. My chceme jít tou cestou od hmoty k tomu hlubokému poznání. A on je tam ten horizont poznání a to je ten problém, víte? Cesta není v množině poznatků, jen - ty musí být - ale cesta je ve schopnosti jakoby vytváření těch střešních výroků. Tak E = mc² viďte, třeba tak slavný výrok, to jsou tři písmenka a co všechno se za tím skrývá. A tady to platí dvojnásob. Možná, že některé staré kultury a civilizace dosáhly v těchto oblastech významně většího poznání. Někdy také k vlastní škodě. Nacházíme na povrchu planety ještě dodnes významně radioaktivnější místa, spečené horniny žárem, který se nedá dosáhnout běžným způsobem, než například jadernou zbraní. A jsou tady mýty, které to popisují, včetně přesných popisů jaderných výbuchů - ve starých staroindických textech a podobně. Takže člověk byl tvořivý vždycky, viďte, a byl pořád stejný, pravděpodobně. No, prostor a čas. Všechno, co je, je myšlenka. Nesmíte si ale představovat myšlenku lidskou, tu, kterou znáte vy. Vy jste částí toho pole, sice nepatrnou, ale přesto částí významnou. A právě proto, že tomu tak je, můžete potom pozorovat některé jevy, které se zdánlivě vymykají všem myslitelným představám o chování hmoty, času, prostoru a podobně. U člověka je zvláštní, že eviduje (nevím, za posledních 50, 100, 200 - 200 let) nesmírné množství zkušeností, které zcela přesahují to běžné paradigma, ale naprosto zcela, a přesto se tváří, jako by to nebylo. Dokonce to popírá s vehemencí a snaží se to vytěsnit, přesně stejně jako v té Planetě opic, snaží se to vytěsnit ze svého vlastně zájmu. No, to bude nějaká lidská vlastnost. Co říkáte? To není vlastnost vědy. Věda by přece měla být zajímavá na cokoliv, co je. Cokoliv, co se objeví. Naprosto cokoliv, co se reálně jaksi indikuje. Přesto tomu tak není. Zkuste zkoumat nějakou věc, která je na hraně té oblasti. No, tak ztratíte vědeckou kredibilitu. Udělají z vás - no, něco. A tak dále. Vzpomeňte třeba tady jsme natáčeli ten film "A přece drží". Rozumíte. To je něco, co je naprosto fantastické, naprosto. Jsou tady pozorovány síly, které mají pravděpodobně biologický podklad a které mají zcela unikátní vlastnosti, protože působí na všechny materiály, které jen si umíte představit - od magnetických, nemagnetických, plasty, guma, keramika - a přitom ty síly na tyto hmoty působí a to prokazatelně, opakovatelně a tak dále. Tam sedělo několik těch výzkumníků u toho stolu a několik z nich vlastně v té chvíli - kdo ví, co za tím bylo - tyto vlastnosti demonstrovalo. No. Každého normálního fyzika by taková zkušenost měla ohromit, protože přesahuje všechny známé interakce fyzikálních sil. Jak to, že na vás drží všechno? Jak to, že - je to za standardních podmínek - otřená hruď, aby tam nebylo lepidlo, něco takového. Jak je to možné? Změřená tlak, teplota a tak dále. Co to je? No, čili to nevypovídá tolik o tom vlastně držení těch předmětů, jako o nás samých a o vědě samotné. A takových lidí je mnoho. Jsou lidé, kteří na své hrudi udrží, já nevím, dítě nebo co jsem viděl, ale to už je jedno. Takže čas a prostor. A vy chcete, abysme se vydali do této oblasti, která je velmi neprobádaná, která má souvislost s jinou fyzikou a matematikou, než tu, kterou doposud známe. Když se podíváte do, řekněmež publikací matematiků a dotknete se nekonečna, což souvisí s tím prostorem, tak zjistíte, že až sem to jde - a tady se poctivě přizná: "Hic sunt leones". No, takže tak. Čili co já vám tady mám povídat? Cokoliv řeknu, bude pro jedny s prominutím blábol, pro některé se to může stát fanatickou pravdou, ale ani to není žádoucí, protože to, co je poznání, je vlastně implementace - v tomto případě do vědomí, protože jsme si řekli, že mikroskop má svoje omezení. A přitom je vtipné, že ten, kdo se do toho okuláru dívá, je neomezen. Každý jeden. A to je docela vtipné. Čili on vlastní vlastně nástroj k tomu, aby pochopil to, nač se ptá, ale pokouší se to dělat čímkoliv jiným, než tím, čím by to šlo. A to je všechno. Děkuju. Dotaz: Tak teď ... DOKONČENÍ DOTAZU: Čili je tu myšlení rozumem a myšlení tím druhým principem. Ten rozum dokáže kategorizovat, sbírat. Ten druhý princip dokáže překonat hranice, které jsou tady. Pojďme dál.

DOTAZ: Teď to jsou dva zdravotní dotazy. Ten první - jsou dle biotroniky polypy na děloze rizikové z hlediska nádorového procesu? Jak u koho? Jistě, že ano. Můžu říct svůj soukromý názor. Pokud je tu buněčný neklid, tak je známo, že všechny benigní buněčné neklidy můžou také býti nakonec původem toho maligního zvrhnutí buňky. Čili řekněmež, že to není nádor onkologický, ale teoreticky zvyšuje, i když ne absolutně, čili kdo má polypy, nemusí dostat rakovinu, ale přesto se tu ta incidence musí lehce zvýšit v tom průměru, ve statistice.

DOTAZ: Druhá otázka. Po prodělané borelióze jsou pořád stavy velké únavy. Lze pomoct biotronikou?

ODPOVĚĎ TP: Nemyslím si, že by tomu tak bylo, protože je to nemoc, která je infekční, tedy hmotně podmíněná, je tam hmotné agens, a pokud tedy by to měla být nějaká příslušná intervence, tak si myslím, že to je lékař a jeho prostředky s tím, že samozřejmě záleží také v jaké fázi, jestli je to první, druhá, třetí fáze a podle toho se taky mění - a taky zavedená léčba, protože samozřejmě takové stavy musí nebo měl by mít jaksi ve svém zájmu specialista, který se věnuje speciálně boreliozám, a pakliže je to vážnější, tak samozřejmě na lepším pracovišti asi, které se tomu věnuje specializovaně. Takže ano, tady v podstatě ten proces hodně taky souvisí s jaksi stavem imunitní odpovědi toho těla, organismu a to potom také se přepíše i do úspěšnosti léčby.

DOTAZ: Můžete povědět něco o vzniku vesmíru?

ODPOVĚĎ TP: Máte dobré dotazy. Ano, mohu. Díky Zezulkovi, protože nikdo jiný na celém světě nebyl tomuto stavu blíž než on. V tom je ta výjimečnost toho zrodu, protože dle mého soudu k nám přišlo něco, co... do svých 33 let jaksi měl určitou kvalitu a od 33 let jinou. Ta nová kvalita nebyla získána nějakým posloucháním, učením, přejímáním informací či nějak jinak - nebo, nebo, nebo - ale byla získána tím probuzením. Což je hezké slovo. No, ale souvisí to právě s tím. Čili když se podíváte na různé vizionáře, kteří často vnímají nějaké řekněmež byť i objevné informace, tak je to v tom rozsahu toho světa našeho. Jsou tedy někým, něčím inspirováni či podobně. A tady v tomhle jediném případě je to úplně jinak. Čili když se sjednotí vědomí s tím rozměrem toho, nač se ptáte, tak to není o "já" a "informace" nebo "to", ale je to "já to" - jsem tím. No, doposud nám lidem dělalo dost velké problémy popsat proces vzniku času a prostoru. Zezulka to vysvětloval velmi názorně, když popisoval to, co je zdrojem jako bezrozměrný a bezčasový útvar - to znamená, že jsou zde všechny rozměry a všechny časy. Trochu vás k tomu můžou vést i současné představy o černých děrách. Když si představíte, jak obrovsky je zhuštěn prostor, hmota, tak vidíte, že zřejmě lze někam jít. Na konci toho procesu je nikoliv jaksi - je to trošku jiný proces, než si představujem z tohoto příměru. Na počátku je tedy něco, co není projevené. To znamená, že to nemůžeme vnímat ani pozorovat ani měřit, protože to neexistuje v jakékoliv formě, která by byla pozorovatelná. V době, která je dobou tvoření, se musí, aby byla zajištěna vnímatelnost, rozevřít dualita. Abyste něco mohli měřit, kvantifikovat, musíte mít napravo a nalevo. Chcete-li změřit elektrické napětí, tak musíte mít tu nulu a od té nuly něco vyskočí. Čili rozdělí se ten prazáklad a vytváří prvou dualitu. Pak se rozdělí i on ve svých duálních částech. Protože musí být vše podrobeno přírodnímu zákonu. Přírodní zákony platí ve všem. Známe je ve fyzice, viďte, a chápeme jejich vševesmírnou pravděpodobně účinnost. Dnes už to asi víme díky moderním a jemným způsobům, jak se dozvídat něco o vzdálených částech z toho záření, které k nám přichází, často miliony a možná miliardy let. No a ten proces vytváří tedy dvojnost ve dvojnosti. Čtyři základní pra-principy - staří říkali živly, různí jiní jinak, ale na tom nezáleží. Aby to nebylo tak jednoduché, tak ten nulový bod, to Zéro vlastně tvoří hned do dvou oblastí. Čili je to takhle, jak vidíme tady. Vidíte tam jednu pyramidu, která je připojena k druhé svým hrotem. Tam, co je ta malinká trubička, tam je bod Zéro. A jsou to opět duální - protože dualita je základ existence - čili jeden ten útvar směřuje směrem dolů a ten zobrazují všichni od starých civilizací až po některé lidi dnes, tedy pyramidu. To je ta dvojnost ve dvojnosti. Čtyři části, které vycházejí z bodu Zéra. No a pak je tam ta druhá, která není vidět. Ta spodní je vytvořená hmota a ta horní patří k duchu. Duch není vidět, víte? Zjistili jste to, viďte? No. Takže jsou vždy dvě pyramidy k sobě - jedna hmotná a jedna ducha. Když se toto stane, je tu ještě třetí složka. Jelikož máme dvojnost ve dvojnosti, tak hledáme tu čtvrtou. Jak to, že jenom tři? Aby mohla fungovat ta oddělená část, musí mít svého ducha i duši. Čili prochází tímto ta myšlenka, to, co potencuje život těch částí, jejich projevy - a to jak v hmotě, to znáte v zákonech hmotných, tak i v duchu, což jsou zákony duchovní, které zatím úplně neznáme, ale už se to lepší. Jednou budete vidět cosi jako Mendělejevovu tabulku prvků i v oblasti psychických dějů. Čili pochopíte jednotlivé části myšlenkového pole, budete je moci analyzovat, budete moci i také predikovat, jak se jednotlivé části a kvality těchto polí budou k sobě navzájem chovat, co budou způsobovat. K tomu se směřuje. Zatím, zatím je to široký popis psychologie a dalších oborů, které k tomuto cíli směřují. No. Takže tady máme hmotu a ducha, máme jejich potenciál, ale zároveň součástí toho všeho je neoddělitelná myšlenka, která je určující pro vlastně existenční projev tohoto odděleného útvaru. On není náhodný. Není to tak, že se tu něco náhodně odehrává. To je asi jako kdybyste řekli, že když pozorujem třeba, já nevím, nějaký fyzikální děj, akci a reakci, že to je náhoda a že se to prostě děje tak nějak jaksi mimochodem. Ne, je v tom přírodní zákon. A tak i zde. Zase ta Planeta opic. Je to úžasné se na to dívat, jak ty autoři tohoto filmu mistrně popsali často ještě stále existující způsob úvah a přemýšlení. Je to lidsky nepochopitelné. Teď už se dostanu do oblasti, která bude zcela za hranou toho, co mnozí z vás budou schopni vůbec přijmout. Jelikož to, z čeho je tvořeno, je zcela absolutní, není nic, co by TO neobsahovalo ve všech formách hmoty, energie i ducha. I to, co vznikne rozdělením tohoto základu, chcete-li tedy Boha, tak má tuto vlastnost, jen jinak. Čili je to prostě rozevřený vějíř, který může být také složený. Znamená to, že v tom útvaru, který se rozevírá, nemůže být nic, absolutně nic, co by nebylo zároveň součástí toho, z čeho ten útvar vznikl. To je konec náhody, přátelé. Tady už je ta matematika toho nekonečna. A tady je ten problém. Pro člověka je naprosto nepochopitelné, jak že by to mělo být. A ono to tak opravdu je. Ve skutečnosti nic nebylo, nic nebude, vše je. Cokoliv se stane, je. Včetně vaší svobodné vůle, včetně toho, že v životě vybíráte svoji cestu, volíte mezi možnostmi, vzděláváte se, učíte se, vyvíjíte. Bylo to, když jste byli ještě mikrob, vir. Bylo to, když jste byli ještěrka. Bylo to, když jste byli jezevec třeba, a veverka. A je to i teď. A je to i to, co budete za milion nebo miliardu let. Je to i to, co budete, až nebudete, protože tento útvar, který byl vytvořen, nakonec skončí ve svém Zdroji. Staří říkali, že had požírá svůj ocas. To je symbol nekonečna. Je v tom hluboké mystérium, protože nekonečno - to, o čem tady mluvím - nemůže existovat bez svého protipólu. Pak by nebylo nekonečné, ale byla by to jen část, která odpovídá jisté formě projevu časoprostoru. Čili vedle toho, že musí být projeven, což vy znáte na vlastní kůži, musí být i neprojeven. To je ta dualita existence. Takže svým způsobem naplňujete podmínku a podstatnou podmínku existence toho, co dneska spíš vnímáte jako vesmír, a toho, o čem fabulujete, protože to nikdo nikdy neviděl, čemu můžeme říkat Bůh nebo bod Zéro nebo něco takového. Tak nevím, jestli jsem vám to nějak přiblížil, aspoň ten pohled zase z jednoho pohledu, ale vy sami budete mít vlastní cestu, budete vždy blízko Zdroje a bude záležet, zda se bude moci projevit a kdy a jak. Takže děkuju.

DOTAZ: Chtěla bych s dcerou organizovat kongres "Zdraví ženy" na téma menopauza. Živě. Vy máte velkou zkušenost. Chtěla jsem se zeptat na nějakou radu či doporučení. Moje obavy jsou spíše z důvodu, že nemám velkou klientelu. Spíše mám pocit, jako kdyby se mi klientky vyhýbaly. Děkuji mockrát za vaši reakci.

ODPOVĚĎ TP: No, to je pěkná otázka. Záleží na tom, jak široce se rozkročíte. Něco jiného je udělat kongres v rámci nejbližšího okolí a něco jiného udělat kongres na celosvětové úrovni. Řada z těch zkušeností by vám nebyla vcelku tak důležitou, ale přesto - než vlastně celou věc zorganizujete, musíte se rozmýšlet o tom, co ještě nevíte a co vás nenapadlo. Jsou to všechny možné detaily - už jenom v komunikaci s těmi budoucími přispěvateli. Musíte si stanovit vlastně určitý harmonogram, způsoby řešení situací, které vždy nastanou. I na náš kongres, který tady byl nedávno, jsme dostávali někdy abstrakty až při výstupu na pódium. To se děje každý rok. To už byl čtvrtý kongres. No a že tady byl celý svět. 116 prezentací, no, ze všech kontinentů, od Číny, Jižní Afriku, Afriku, já nevím, Evropu celou, Ameriku Jižní, Severní. Byla to vlastně obrovská množina a mravenčí práce pro celý tým. Takový kongres neuděláte v jednom člověku. Vyžaduje to vlastně velkou pozornost a koncentraci. A stejně, přestože je to čtvrtý ročník, tak se vždy a stále ujišťujeme, co je potřeba udělat lépe a co jsme ještě nezvládli. A je to třeba i v té prosté komunikaci - vy něco řeknete, napíšete a ono je to pochopeno jinak, protože to vlastně může být tak pochopeno. Čili musíte komunikovat tak, aby tam byla jenom jasná a velmi čitelná sdělení. Je to výběr těch, kteří vystoupí. I to má svůj způsob. Konstrukce toho kongresu. Pro příště třeba se chystáme více strukturalizovat jednotlivé bloky, aby byly více příslušné, i když i to není úplně jeden pohled. Taky to není jen jediná pravda. Možná, že to neuděláme, to se ještě rozhodne. A tak dále. Před třemi nedělemi tady byli odborníci, špičkoví odborníci z universit celého světa. A nejenom z universit. Můžete se na to podívat. Je to pořád na záznamu a bude ještě dva roky minimálně. Dnes už je to tak, že si otevřete program kongresu, přečtete si, o čem je příslušná přednáška, kliknete v tom programu na to políčko a okamžitě se vám otevře ta prezentace. Musím poděkovat na tomto místě všem organizátorům, přátelům, kteří toto dělali a kteří byli lepší a to výrazně než organizátoři - teda nerad bych se jich dotknul, to zase nemůžu, viďte. Poprosím, Silvie. Opatrně, děkuju. Kohopak to tady máme? Znáte ho? Tak už víte, kde jsem byl. A byl to lékařský kongres spíše, byl asi největší, jaký zatím kdy byl. Měl šest prezidentů, představte si. To je obrovský. Měl asi 600 prezentací. Byl opravdu z celého světa. Byli tam významní zástupci. Bavil jsem se třeba s jedním ze tří architektů WHO pro tu alternativu a s dalšími - profesoři z Charité, to je velmi významná berlínská nemocnice, a dalšími. Prostě bylo jich mnoho. Zástupci ministrů zdravotnictví a tak. No a představte si, že tedy oproti pražskému kongresu - potíže s připojením, potíže s informační politikou a s dalšími. Velmi zajímavé bylo třeba najít přednáškovou halu, když tam v tom obrovském centru to bylo šíleně veliké - měli nad těmi dveřmi veliké cedule s číslem místnosti, rozumíte, no a pak se zjistilo, že takhle vedle toho vstupu byla A4, na které bylo jejich číslo. No, takže to bylo někdy napínavé. Překlady, to většinou také se děje běžně, protože ty umělé inteligence ne vždy zpracují úplně dobře, ale fungovalo jim to chvilkama dobře. No, ale jinak... Prezentace třeba. Musel jsem dát dvakrát flashku se svou powerpointovou prezentací a nakonec jsem to musel vyřešit ještě jaksi náhradním způsobem. A nebyl jsem sám. Takže třeba jenom tohle. No, takže to se stává na kongresech. Vždycky se vám někdo nepřipojí, něco nefunguje a tak dále. No, ale u takhle velkého kongresu je to asi taky pochopitelné, protože to je opravdu něco unikátního, velikého. Byly tam hlavně přednášky z oblasti EBM, tedy evidence-based oblastí, nesmírné množství vlastně základních zpráv z vlastně výzkumných center, z nemocnic z celého světa. Takže to bylo jaksi velmi signifikantní. Byly tam opravdu významné osobnosti. No a pak tam byl taky Pfeiffer. No, tak se svojí prezentací. Dokonce v jednom nejhlavnějších z bloků, ten se týkal onkologie. No a nakonec se to podařilo. Takže myslím si, že bude potřeba najít pomocníky, kolegy, kteří vám pomůžou s tou organizací. Už jenom zajištění třeba ubytování pro ty účastníky, zajištění doprovodných akcí. Vemte si, že třeba jsme měli v tom Obecním domě kulturní program a tam vystoupilo jaksi významné kvarteto, světově významné a taky tam vystoupila harfenistka, zahrála tuším Vltavu, a taky jsme měli hosta, tedy jeho Excelenci, vyslance Indické republiky. Přišel se podívat a velmi to hodnotil, jako ten program ho velmi oslovil. No a další a další. Bylo toho hodně. Čili ono je to bez zkušeností téměř nesdělitelné. Čili Pánbůh vám pomáhej, snažte se a ta snaha přinese úspěšnost. A hned po skončení budete vědět, co udělat líp. Víc k tomu říct nemůžu. Pojďme dál. Tak, kam tě dám? Sem. Spadneš? Spadneš? Spadneš? Nespadneš? Tak. Prosím. Je opravdu takovej a je obrovskej. Opravdu obrovskej. Ne, na ten stolek. Děkuju. Děkuju. A je to unikátní místo. Velmi unikátní místo. Opravdu. Ne, že byste to čekali a nutně jaksi připsali, že tam to musí být jako nějaké, ale ono opravdu je. Ještě, že se tam jede tou zubačkou, protože vylézt na tu horu by bylo hrozné. Ale byla to jediná volná chvíle, kterou jsem měl, protože jsem přiletěl o den dopředu kvůli aklimatizaci, a v tom dni jsem se byl podívat, jinak jsem byl pořád jenom na kongresu. No. A to tak je vždycky. Tam se nejezdí na vejlety. Tak poprosím.

DOTAZ: Tak teď to není oslovení vás, ale je to citát asi. Pane Banáši, posledně jste vybízel Donalda Trumpa. (TP: Počkejte, prosím pomaleji. Pane Tomáši?) Pane Banáši. TP: Zanáši? Paní Lucie: Ne, B - Banáši. Ano. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Posledně jste vybízel Donalda Trumpa, ať se nesnaží, v uvozovkách, "udělat velkou jen Ameriku". (TP: Já?)Paní Lucie: Ne, není to na vás. Je to citát, zřejmě asi. "Mr. Trump, make the word great again," vyřkl jste. Jak se to americkému prezidentovi daří? A teď je teda, to bylo tučně, a teď je nevím, jestli je dotaz. TP: To chcete hodně, abych tady propíral... Paní Lucie: Já to zkusím přečíst, ale nevím, jestli tam je otázka. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Byla to spíše symbolická výzva, protože Trump, i kdyby se snažil sebevíc, může jen omezeně přispět k tomu, aby se svět znovu stal dobrým, důstojným a láskyplným místem pro život. A teď je podtrženo: Trump jakožto nejvyšší představitel nejsilnější materialistické země světa, totiž nerozumí procesům, které v tomto temném období na zemi probíhají. Materialistický, tedy Západní svět, se dostal do nerovnováhy, která nastává zhruba jednou za 2100 let. Končí éra Ryb, éra násilí, éra mužské dominance a přichází éra Vodnáře, éra lásky, ženské dominance. Systém funguje pouze tehdy, když je v rovnováze materiální a duchovní složka. Duchovno se dnes na Západě vytratilo. Nejen Trump, ale žádný z lídrů západního materialistického světa netuší, co se děje. Země se otepluje, dokazují to i vědci, nejen američtí, a prochází stejným procesem jako nemocný člověk. Má horečku. A stejně jako u nemocného člověka, místo aby pochopili proč a odkud nemoc přišla, bojují proti ní. Právě ten neustálý boj o moc, o materiální zdroje, o lidskou mysl je typický pro materialistický způsob života. Takže kdyby byl prezidentem USA Sokrates nebo Einstein, měla by má výzva reálný smysl.

ODPOVĚĎ TP: Mhm. No teda. Děkuju. Lucie, pojďte sem. Nastává Věk žen. A co k tomu? No tak dotknul se mnoha témat, popisoval současnost a přesto bych nebyl až tak rezolutní. Já jsem s Trumpem kuličky necvrnkal, víte? A zkušenost i vlastní mě poučila, že lidé mají nejrůznější názory, vytvářejí nejrůznější tedy i důvody k těm názorům, ale vlastně jen ten, o koho se jedná, ví, jak je to doopravdy. Ano, jistě, žijeme ve věku nejrůznějších zpráv, informací, pohledů, manipulací. Ano, jistě, je to pravda, ale podstata toho všeho tam vlastně byla trochu zmíněna. Podstatou je člověk sám. Nikdo vás nenutí, abyste se nechali někým manipulovat, nějakým nesmyslem. Nebo takhle - nikdo vás nemůže donutit, abyste to udělali. No tak máme historii, viďte. Byli jste třeba v nesprávném táboře, tak jste museli kušovat, že? Protože kdybyste nekušovali, tak už vás upálili na hranici nebo napíchli na kůl nebo něco jiného. Ale jinak - vždycky tu byla ta hranice buď té servilní jakoby podlézavosti, nebo hranice osobní vnitřní důstojnosti, anebo hranice osobní hlouposti - ano, i to existuje. No a někde mezi tím se všichni pohybujem. Kdyby všechno záleželo jen na tom, čemu říkáme tok dějin, z pohledu lidského, vypadal by svět asi jinak. Já jsem mluvil o myšlence, která je součástí toho tvořeného celku. A aniž bych chtěl vytvářet nějaké falešné naděje nebo něco jiného, rád bych zdůraznil, že stejně jako paprsek, který má svůj úhel dopadu a odrazu a je to přírodní zákon, neměnný (pokuď zase nezavedete jiné), tak tak je tomu i kdekoliv jinde. My všichni tvoříme svoji realitu a svými drobnými rozhodováními jako celek svým způsobem ovlivňujeme, protože osud není jen jedna kolej, ale je to mnoho kolejí, které jsou v tom osudu k dispozici vaší vůli. To vnímáte jako svobodu. Vnímáte to jako svoji svrchovanou a absolutní moc. Potíž je v tom, že cokoliv uděláte, bude obrazem vás samých, že ta svoboda v podstatě - ještě jinak: když budete znát svého přítele, budete vědět, z jaké rodiny přišel, jakou měl zkušenost, školu, vzdělání, výchovu a všechno ostatní, pak budete moci téměř s jistotou rozhodnout, jak se v které situaci zachová. Protože z jeho pohledu to bude rozumné a jasné. Když bude indoktrinován, že voda teče do kopce, nebo že lítá do vesmíru, no tak to bude považovat za správné. No a tak dále a tak dále. Aby se něco změnilo, možná, že má v zásobě i určitý trumf sama Prozřetelnost. Když pozoruji dnešní mladou generaci a její emoční inteligenci, její inteligenci směrem k právu, její schopnosti, které jsou mnohonásobně převyšující třeba mé generace, tak vidím, že se něco děje. Asi to souvisí s tím starým rčením, že když bude hodně žížal, narodí se hodně špačků. A tak možná, že tady je něco fantaskního, že budoucnost se rodí tady a že podle toho, jakou nalezneme křivku všeho toho, co jsem zmínil, můžeme odhadovat, co nás čeká za 20, 30 let. Řada z těch lidí, kteří mají tyto schopnosti, nakonec nedojde do cíle. Ale mnoho ano. Za mého mládí to byl jeden z tisíců, ne-li statisíců, milionů. Dnes v každém kočáře je zvědavý pohled a vnímání svého okolí. Místo toho - já to vždycky rád ukazuju, že jo - za mého mládí to bylo... Dneska je to takhle... No. Takže to vám budiž jakoby nějakou nápovědou. Děkuju. Paní Lucie: Tak a to byl poslední dotaz. TP: Nebyl, nebyl. Já tu ještě něco mám. Tak dobře. Kolik máme? Ještě chvíli. Ano.

DOTAZ: V minulosti jste mluvil o vlivu záření na lidské zdraví, například z vysílačů či mobilních telefonů. Ráda bych se zeptala, jaký máte názor na možné účinky baterií v elektromobilech. Lidé při jízdě sedí přímo nad bateriemi, ve kterých probíhají chemické reakce. Může to podle vás mít nějaký vliv na zdraví? ODPOVĚĎ NA

DOTAZ: Já jsem mluvil o svém názoru na tu věc a tak se pokusím ho předložit i tady. Co se týče té chemie, ta je jistě zpracována, baterie je řádně odvětrána tak, aby nepřicházelo do styku s cestujícími. A pokud se týká těch napětí, no tak to je v řádu desítek, možná stovek voltů. Jedná se o stejnosměrná napětí, která nejsou vlastně zdrojem příliš velkého vyzařování. Vyjma přitahování dvou drátů na zem spadlých. Ale pak už se to děje jinak. V okamžiku, kdy začne pracovat samotné řízení těch střídavých motorů, no, tak tam samozřejmě máme tedy ty střídače, které ten proud přemění na střídavý. A ten proud už má určitou charakteristiku. Samozřejmě, že tam jsou i řídící obvody, které pracují s mnohem vyššími frekvencemi, ale zase s menším potenciálním vyzářením, a jsou také stíněny, do určité míry. Takže pokud bych měl říct, tak prostředí nejenom elektromobilů, ale i běžného automobilu není zcela jaksi pro člověka přirozeným. Už třeba jenom proto, že v každém automobilu dneska máte 30 a více procesorů a máte tam ty sběrnice, které spolu komunikují, a nejsem si jist, že jsou zcela odstíněny. No, to už je jiná věc. My jsme vyrůstali v poměrně v panenské přírodě, kde na nás dopadaly kosmické paprsky, záření z vesmíru, záření ze Země, Schumannova frekvence a další. Na to byly naše těla nastaveny. V moderní době, která nyní nastala, s rozvojem vysílačů a oscilátorů zejména - protože na tom je vlastně založena celá ta současná technika, protože ten tok nul a jedniček je vlastně oscilace, byť mezi mikroproudy a mikronapětími - tak vlastně se cosi změnilo. Nemluvím tady samozřejmě o vysílačích, které jsou mnohem tisíci- milionnásobně silnější. To je zase jiná, jiná oblast. Ale i tak to má svůj vliv. Až pokročí výzkum - a jsem o tom přesvědčen - tak se nakonec dozvíte, stejně jako například u té radiace, že doposud vnímané, velmi podprahové a nízké hodnoty přece jenom na lidského jedince působí. No tak uvidíme, jak to bude. Už mnohokrát v historii jsme pochopili, že nějaká cesta, kterou jsme se vydali, měla své plusy a měla taky své mínusy. Čili to je všechno.

DOTAZ: Teď je tady zdravotní dotaz. Jaký je původ chronických kopřivek a co se s nimi dá dělat bez drastických léků?

ODPOVĚĎ TP: No, to není pro mě, to je pro lékaře, ale řekněme, že ekzémy a další podobné stavy na kůži - můžu říct jen svůj názor - tak samozřejmě souvisí to velmi výrazně často s imunitním systémem, souvisí to s detoxikací, schopností organismu, kdy některé látky se objevují v té bariéře, které nás odděluje od toho okolí. Čili tady jsem to "já", pak je ta kůže a pak je to "ne já", to vnější. A to také komunikuje. Přes kůži dýcháte, vyměňujete řadu látek a tak dále. Čili svým způsobem tady může hrát roli i ta vrozená řekněmež vnímavost k těmto onemocněním. Je to velmi různé. Záleží na tom třeba, co maminka, která kojí, jí nebo co potom to dítě jí. Souvisí to, v jakém prostředí žije. A to prostředí je vlastně všechno. To znamená, co dýchá, co jí, co pije, v jakém prostředí žije, jak je zatěžováno, třeba právě těmi poli, které nemusí být vždycky úplně přiměřené, nebo také co mu chybí. Vy žijete ve Faradayově kleci, což je vlastně podoba některých moderních staveb. Také s tím změníte vlastně přirozenou podobu svého prostředí, ale zase na druhou stranu se odstíníte od některých zdrojů, které jsou třeba v okolí. Takže ono je to hodně složité k posouzení. Ježíš, to je dlouhé. Paní Lucie: Je to dlouhé. Má to asi tři stránky a je tady teda omluva za to, že to není stručně. TP: Tohle už nestihneme. Paní Lucie: takže asi možná někdy... TP: Tohle už nestihnem, na tři stránky to není..., máme... Paní Lucie: Tohle je soukromé pro vás, takže... TP: To je soukromé? Dobře. Paní Lucie: To je všechno. TP: Takže je to všechno. No dobře. Takže přátelé, nezbývá než se rozloučit, jako pokaždé, a půjdeme za dalšími úkoly. Tak. Hodně úspěchu při vaší cestě za nekonečnem a absolutnem a pokud budete chtít, tak se uvidíme zase.