Dobrý den, ještě jednou. Pokusím se při tom dnešním povídání se věnovat tomu, co připravíte a mějte shodilavost. To, co tady zazní, bude předložené. Vy sami budete mít vlastní názory a budete mít vlastní názory. Tak, poprosím o první dotaz. Stále přesně nerozumím rozdílu mezi pojmem duše a duch. Moc prosím o vysvětlení napříkladu po opuštění fyzického těla. Aha, no to snad ještě čas, ne? No ale uvidíme. Nikdy ná nevíme. No je to všechno hodně blízko. Když budeme v té filozofii přemýšlet o realitě a o tom, jak to vzniká a co je co, organika, anorganika a tak dále, tak nakonec dojdeme k tomu, že vše je prazákladní myšlenka dělená do svých základních oblastí a to, jak část hmoty, část ducha, to jsou zrcadlové oblasti a duše. To je to, co dává těm předchozím dynamikům v tom procesu. No a když tedy se podíváme na to, co vás zajímá nejvíce, to je tedy žijící bytost, biologická, tedy člověk, no tak se musíme zajímat, jak vznikla a ona vznikla už strašně dávno a bylo to ve vhodný čas, za vhodných podmínek, to je důležité zdůraznit, se propojila malá část toho, co můžeme nazývat duch, ten prazákladní, ten velmi blízko té, řekněme si náboženský řečeno boží podstatě a malá část hmoty a vzniká prvá bytost, která je tedy biologická živoucí, která má ty vlastnosti, které známe u života, i když i anorganická oblast má svůj život a má svůj vývoj, ale biologická je trošku jiná. Dalo by se říct, že je malinko zrcadlová tomu anorganickému světu. Na počátku je to tedy nepatrná část toho, co je možno označit za tu iskru, vlastní podstatu vědomí, sebeuvědomění a kolem ní se nabaluje ta hmotná část, která je zpočátku rovněž velmi nepatrná a je to velmi primitivní život, nějakých nejnižších rostlin a tak dále. Jak stoupá vlastně vývoj, tak stoupá vlastně to, co ta bytost zažívá, o to se obohacuje a rozšiřuje se ten obal, můžeme mu říkat třeba duch. No a zase tím, jak se rozšiřuje ten obal, tak se může projivit víc z toho prazákladního, tedy božího cetely, základu. No, to všechno jde automaticky, spontánně, neřízeně, vlastně pokus omyl až k člověku. A člověk je první tvor, který může do toho procesu zasáhnout. To znamená, že může nastoupit aktivní cestu tak asi od poloviny z rodu k člověku, tomto, protože jsme první zmíře, které začalo být člověkem, do posud to bylo pasivní a to, co je vlastně podstatou lidství, je právě tato rozšířená schopnost. Každým jsme dokázali lépe lovit a lépe běhat a lépe nevím co. A pro ty svoje prostředí jsme byli správně nastaveni, takže lední medvěd nezmrzne a někdo další, kdo ser je v zemi nebo jinde, tak taky může a docela hezky si žije. No, ale pak se to všechno mění, protože do té první části je to spíš ta rozvoj i té hmotné části a pak najednou vzniká to, čemu se říká, řekněme, duchovní oblast nebo na konci duchovní cesta, což vás čeká, bohu dík nebo bohu žel, už po celý zbytek vašich bytostných zrodů až do splnutí s Bohem. Čili bude se velmi rozšiřovat jak ta částka toho, řekněme, vědomí, tak i ta částka toho božího základu, což je docela zajímavé, protože je to ten proces, který neustále pokračuje, čili poznání a ten vstupení, který je na té druhé příčce toho žebříku, čili pochopení. Čili máte tady poznání nebo pochopení, které dává vyšší poznání, dává vyšší pochopení a tak pořád dokola, to je ten jako můžeme říct, po kterém budete ručkovat až do skončení své existence. Tedy bude tam ručkovat vaše vědomí, když teď si toho neuvědomíte, protože žijete tento život, jeden život, který pro vás je plně naplněný, nic jiného není než to, co vnímáte, ve skutečnosti je to ale úplně jinak. A tedy to, na čeho se ptáte, je položeno zde. Čili je ten duch a duše, která tedy vyspívá, která se mění a je tu i ten prazáklad, který vlastně je samotnou podstatou tohoto typu existence, tedy biologického subjektu, na rozdíl od anorganického subjektu, který opět můžeme chápat jinak, ale stejně, což je zrada, vidíte. Takže nic není tak jednoduché a svým způsobem je to zrcadlení, čili jak nahoře, tak dole, čili to, co vidíme v duchu bytostném, je i v duchu anorganickém, jen jinak, zrcadlově. No a to vidíte třeba i na tom, že vaše vysílačky se domluvějí možná na deset světelných let, když to dobře půjde, ale dal ne, když to vaše vědomí je schopno komunikovat s jiným vesmírem, pod vesmírem, nad vesmírem, čili čímkoliv, nejste omezený časem, prostorem, vzdáleností. To je vlastnost zase těch biologických oblastí. Na neštěstí se současná kultura a doba vylídla v té anorganice a tak si myslí, že to teda bude tak, to si vždycky dělám tu legraci, jak se máte, a rychlostí světla za milion let přijde to věď, dobře, děkujem, tak to je oblast té anorganiky, ale pak je tu oblast jiná. Jak se máte? Dobře. Dokonce ještě dříve, než se zeptáte, se ozve dobře. Co je zrada? To je nějaký kvantový jev nebo co. Takže děkuju za otázku. Mají těhotné ženy změněnou i auru? Ano. Začínají u břicha proudit dva bytostné energetické obaly nebo se spojují po splynutí duše s hmotou, plodem v jednu auru s matkou? Do první fáze těhotenství více ne, i když ano, ale jen z části a při vstupu duše do zrajícího plodu potom samozřejmě to má zase vliv na podobu a stav té aury. Čili ano i ne. Samozřejmě plod tam je, je to hmota, která se dělí, je to nový člověk, nová bytost, ale tak zhruba do třetího měsíce je to podřízeno zcela genetice a biologii té hmotné. Po tom třetím měsíci až do porodu, kdykoliv, přichází vstup vědomí té boží jiskry, která to všechno začíná oživovat zase po svému. Čili tak. Děkujeme za vaše působení. Dotaz. Může být mezi lidmi někdo, kdo takzvaně nemá duši, ducha? Bylo by to možné? Ne, to není možné, protože vy můžete mít opravdu nejrůznější kvalitu toho ducha, kvalitu toho poznání, pochopení, to jistě. Můžete jít všemi směry, dobrými i špatnými, ale duše se nedá odstranit, nedá se zabít, nedá se úkončit nějakým způsobem. Jste věční, protože jste z věčnosti vznikli a do věčnosti se vracíte. Ustatně stejně jako vše. Pozor na ty rozdíly. Takže i ve smíri se neustále vlastně mění a nakonci recyklují a je to kontinuum vznikání a zanikání existence, která je věčná, protože vychází z věčnosti. A to je oblast, která člověku je velmi obtížná k pochopení, protože jeho celá bytostná zkušenost tímto směrem nevede zatím. Takže věčnost se sklonňuje ve všech pádech, tedy i já tady teď, ale ve skutečnosti je to problém mnohem a mnohem větší, než si kdo z lidí umí představit a to povídání o tom je vždycky jenom jakousi karikaturou. Věčnost se nedá pochopit a nedá se vyslovit. Věčnost se dá pouze zažít vědomím. To je jediný způsob, kterým se k ní můžete přiblížit. A proto po celé generace lidé duchovní, kteří nepropadli půstu materialismu či lidskému jajismu, se obraceli do těchto oblastí a doufali, že jim bude dáno, aby do těchto hloubek jejich vědomí postoupilo, aby tedy zas o kousek pokročili. A je to problém v tom, že i když v těch meditacích nebo jinak toto zrealizujete, pozor, to není autosugestivní stav, což je nejčastější v těchto oblastech. Je to velmi vzácné, takže rozhodně v nějakém návodu to jen z těží najdete dnes. Ale přesto je to, existuje to, někdy to někteří z vás dostanou jako dar od těch vyšších, kteří vám to umožní, umožní, aby vaše vědomí něco z tohoto vlastně skutečně vnímalo, prožilo, ale pak se vracíte zpátky a na to ten váš aparát, který se nachází v Moskovně, v žádném případě nestačí. Čili jedna z prvních lekcí člověka duchovního je pochopit, kdo je a odpovězdní přátelé nic moc. Tvor ve vývoji, který toho ještě moc není schopen pochopit a z této oblasti potom promení určitá pokora a také možný další postup. Jak ti velcí, tak ti většinou nepotřebují postupovat, ty velcí duchovní mistři a další a tím pádem taky nemají kam postupovat. Rozumíte? No tak to je. Takže lidé přicházeli různým způsobem k těmto oblastem, někdy i velmi dramatickým, vzpomeňte třeba na Budhu, nebo někdy velmi bolestným a pak byly ti, kteří k ničemu nepřicházeli, ale většinou za to zaplatili. Těm se říká přinašeči. To nejsou bytosti, které by něco zjistili, něco objevili, něco rozšířili, něco se vzdělali, to jsou ti, kteří jsou na konci cesty a vrací se zpět proti toku času, aby možnou, maximálně možnou, ale jen omezenou částí, pomáhali s mým bratřím na jejich cestě k tomu místu, kde oni stojí. Takže to je zase jiná kategorie. Když mi docházejí dotazy, tak uvidíme, co nás čeká. Děkuju. Tak tohle je kousíček z nějakého textu, asi článku. Meny bez masa. V Evropské komisii chtějí změnit, co si dáte k obědu. Je to z 26. srpna letošního roku a je to část analýzy, jenom ten první odstavec. Budou muset Evropané změnit své stravovací návyky? Aktuálně revidovaná směrnice o průmyslových emisích, která se zaměřuje na emise schovu zvířat, nemusí ke splnění klimatických cílů do budoucna stačit. Ve studiích pro Evropskou komisii takyž déle zaznívá, že by Evropané měli změnit i svoji stravu a omezit například některé druhy masa. Brusel záměr označuje za srdce Green Deal. Že by? Tak já už to plním 40 let, nic proti tomu, ale víte, kolik uhlíků jsem nevypustil, když jsem nesmědl tolik bytostí? No, to ano. Já se jen obávám, že tvůrci Green Dealu nakonec pochopí, že největším producentem uhlíků je sám člověk. A vymlátit takhle půlku Evropy, to by bylo velmi úspěšné z hlediska uhlíkové rovnováhy. No, ale dobře, to byl vtip. Mě zvláštní, že ten článek se nezmínuje o tom, co je pro člověka nejpodstatnější. Jedného člověka tolik nezajímá úplně na dřeň, jestli vypustil jaksi kilo nebo dvě kilo uhlíků, ale zajímá ho jeho život, to, co prožívá, jak žije. A to je přímo spojeno právě s tím. Myslím si, že to, co páchá uhlíková stopa, je nic proti tomu, co páchá stopa masa ve zdravotním stavu obyvatelstva. Je to velmi zásadní, dokonce se dá říct si, že je to na jaksi hlavní příčině současného stavu. Ono těch 70 let průměru nebo kolik není žádné vítězství. A taky se ptejme, jak se ti lidé dožívají těch 75 let. K domově důchodců neschopni se o sebe postarat, nebo ještě hůře s polovinou těla v náhradě, klouby nebo jinak. A to je z velkého procenta důsledek té obrovské laviny masa, které se začalo od komunistů pomaličku zvětšovat v množství. Je to obrovský problém, protože to působí na cévy, působí to na imunitní systém, trávení, působí to také na ostatní části přímo i nepřímo. Populace, které jsou vegetariánské v několika generacích, třeba ti Hunzové, se dožívají 120 let v průměru, bez civilizačních nemocí a ženy 60 rodí zcela běžně. Čili jsou plně vitální. To, co pozorujeme ve stále industrionějších společnostech, je nárůst tzv. civilizačních nemocí, které začínají zužovat jaksi obyvatelstvo a toto, co tady píšou v tom článku, je vlastně, i když ne přímý, ale přesto je to v nějakém vztahu k tomu, že lidé nakonec tuto věc pochopí. Mimochodem uvažuje se o tom, že by na školách byly tři dny třeba bez mase a tak dále. Vtipné je, že tady je hlavní cíl ten grindýl, tedy ten uhlík, protože na produkci kila masa je spotřebováno obrovské množství toho uhlíku, kdežto na produkci té hrsti obilí, které sníte, je to 15-20krát méně. Je to velké plítvání ten způsob, který jsme tady začali zavádět. Obrovské plítvání vody, uhlíku a tak dále. Ale nejhorší je ta bolest, to, co lidé prožívají. Ono, i kdyby se průměr měk prodloužil na 90 let, tak to pořád nebude moc velké vítězství, protože žít od 50 let v neustálých omezeních, bolestech a nutnosti záchranných akcí, byť stále vyspělejší medicíny, asi zřejmě není úplně optimálnější. Normální je dělat to, co člověk má ve svém životě přirozené a co ho nepoškozuje. Ale bohužel, člověk toto nepotřebuje, a to včetně i vědy a výživové vědy, která poléta vydávala naprosto kontraproduktivní doporučení. Všichni se naučili ty vlastně schémata, všichni je opakují, akorát to neodpovídá životu, víte? Protože křívka nárůstu těch nemocí u rakoviny to jde takhle, u těch srdcecev to jde trošku atd. A všechno je v pořádku, nikdo se neznepokojuje. Tak tu máme tolik a tolik případů ročně. Máme tady ty děti, které dřív nebyly tak nemocné vůbec. To byla výjimka, aby dítě tu nemoc mělo. A tak to bereme jako normu, uděláme lepší vyšetření, budeme to vydávat za léčbu, ale bude to jenom screening, to zmená objev nemoci, ale ne. Zlepší to šanci vylečení, to ano, zlepší. Protože čím méně buněk se zvrhne, tím je to snažší, čím méně orgánů je postiženo. Ale ten základ je pořád stejný. Křivka, která stoupá takto. Takže pro mnohé masojedlíky tato zpráva jistě nezní úplně dobře. No ale všechno špatné je k něčemu dobré. Vedlejší účinek tohoto posunu je tedy zlepšení vašeho zdravotního stavu a také zlepšení vaší karmy, protože způsobíte menší množství utrpení než když to bylo předtím. Když se podívám dnes do stravy, tak je to maso s masem, každý den, dokonce několikrát denně. Ale to maso, to jsou těla živých tvorů, kteří museli být zavražděni. Tedy rozhodně nic příjemného být vražděn, co říkáte. Takže to je také ta druhá strana. Ta je dokonce důležitější než ta strana zdravotní. Ti, co vidí, vidí, že některé chyby, kterých se dopouštíme, se nesmažou během jednoho dne. Kdo seš? Prosím. Ano, tady jsem. Kdo? Já nás chci dostat vnitř. Aha, no, dobře. Posluchači se vlemují do sálu. A, jiný pust. Lidé, kteří tohle sto pochopili, jsou ve společnosti pokládání zablázny, pomatence či jinak. Což je pochopitelné. Člověk si chce vždy zdůvodnit to, co dělá. Co je horší, tito lidé jsou v duchovních společnostech často také pokládání za. Což je ještě horší. Duchovní člověk je duchovní proto, že boží jiskra jeho vědomí se rozšířila tak, že vnímá vše kolem sebe a vnímá i útrpení druhých. A snaží se, aby to útrpení nebylo větší, než je nutné. Tak občas zařízne tu mrkev a ten celer a možná něco dalšího. Květák, cibuly, česnek. Ryži tam už nic. To je zrno. Když vraždíte, zrno tak nezabijíte. To je stav života v klidu. Takže to je mnohem snažší. A někteří velcí duchovní se domnívají, že jsou duchovní. Ještě nepřekročili ani svůj vlastní stín. To jenom na okraji. Takže tak. Joj, to je dlouhý. Bez toho úvodu. Je to tak dlouhý, takže případně s cenzurou. Já nevím, jestli to je cenzurovat úplně celé. Cenzura je u konce, jdeme dál. Počkejte, co to tady mám za hezký... Tohle je spíš osobní spověď. Nevím, jestli by patřila sem. To je pro mě, ale ne. Ano. Teď v které já tu mám krabiček, jak nase to. Podívejte. A přednášky je konec. Ale jo, něco tady je. Tak, milá Lucie. Taky cenzura. Můžete. Vlastnosti ne, ale máme svět hmoty. Máme svět ducha, tedy myšlenek. Myšlenky spolureagují stejně jako látky. Anorganické mají charakter, který by šlo v tělit do tabulky, stejně jako tabulku prvků. Čili tak to bylo myšleno. Čili věda o této oblasti zatím je rozvinuta z části, ať už je to psychologie nebo psychiatrie nebo další, ale jenom z části. Když se podíváme na ty oce zakladatele, tak tam vidíme, jak vlastně pracovali tím směrem a často i docela hluboce. Tak to je počátek, půjde to dál. Sledoval jsem film Noé, kde ze začátku je scéna, kdy Noé mluví ke svému synu o přírodě, o rostynách. Že z ní bereme jen to, co opravdu potřebujeme. Že netrháme rostyny zbytečně. Pak vidí prchat zraněné zvíře před lidmi, které je loví pro maso. Utiká ke zvířeti zjistit, co se mu stalo. To před ním neutiká, ale umírá v klidu v jeho přítomnosti. Pak přicházejí lidé, kteří chtějí maso zvířete a on je brání. Potom zvíře pohřibívá. Jeho syn se ptá, proč ho zabili. Máma odpovídá, jedí zvířata. Jeho syn se znovu ptá, proč. Noé odpovídá, věří, že je to posílí. Syn se ptá, je to pravda? Noé na to zapomněli, že síla pochází od stvořitele. Pak se společně modlí za duši zvířete. Jak jasně je tu ukázán postoj ke všemu živému, to o čem mluví i ze Zulka, i přesto moře času, které uplynulo. Děkuji za váš komentář. Tak o Noé movi se to píše, že jo. Už jste s ním do školy nechodili, ale pokud se budeme nabývat tím filozofickým přemýšlením, tak lze s tím souhlasit, samozřejmě. Ten tvůrce filmu zřejmě něco takového vnímal a do toho svého scénáře to vtělil. Dle mého názoru zcela správně. Ostatně naši předci zažívali pravděpodobně dlouhá údobí, kdy nebylo běžné vraždit zvířata. Bylo to naopak velmi neběžné. A svým způsobem, když přicházela potom ta těžší údobí jako Kaliuga, už před těmi obrovskými tisíci a tisíci lety, no tak člověk jakoby ztratil kompas. Jakoby přestal rozumět sobě, přírodě, vytrhnul se s ním, tj. příroda se pro něj stala nepřítelem, on jí ovládá, on s ní bojuje, on nad ní vítězí, protože nechápe, že příroda je soulučenství vzajemných vazeb a vztahů, které provází všechny a všichni jsou závislí na všech. Čili nemůže být někdo, kdo vítězí, protože kdyby zvítězil, tak zároveň se zničí. To člověk jaksi moderní nepochopil ve své egoistické zatemnění a výsledky tady máme. Nebudete si moc zatopit, nebudete moc dělat něco jiného, protože je tu Green Deal a něco dalšího. A to je přímý důsledek té hlouposti lidské, víte. Na počátku to byly moc krásné idé, ale bylo málo lidí, takže to je jeden z hlavních důvodů přemnožení člověka, ale také jeho chování. Když poprvé splalo to kamení někde na ostravě nebo kde, když vystoupilo na povrch země, tak to bylo skvělé, víte, hřálo to. Když poprvé nějaký oto pustil svůj přístroj, jak jmenoval se oto, já už ani nevím, tak to bylo také jistě zajímavé. První kočár, prezident, vzpomínáte? No a kdo pak mohl tušit, že nakonec tu budou hltat miliardy válců, ten vzduch, aby ho smísili s horlovinou a zapálili, a pak velmi neefektivně zatlačili na ten písk, který tlačí na to, kolikovou hřídle ta se převádí přes ty kola na ty kola. A je to úžasné, akorát jsou jich miliardy. Když běží váš automobil třeba na volnoběh, máte čtyřválec, tak má třeba tisíc otáček, on má mín tak 700, ale kdyby tisíc, tak je to tisíc otáček, a jelikož je to čtyřtakní většinou, tak z těch čtyřtaktu jednou bouchne. To znamená, že to je tisíckrát bouchnutí obsahu toho válce. Když máte čtyři ty válce, tak to vidělte, ten tří litr těmi čtyřmi, to je pětset, to je půl litr, a ten půl litr za minutu je tisíckrát naplněn vzduchem a zapálen. Říkám to dobře? Když tak mě opravte, kdybych se mílil. No, takže to je tisíc půl litrů, to je pětset litrů, takže pětset litrů toho vzduchu, zvláště když je ještě, no, navodilo bych, ten kompresor moc nefunguje, takže je to jednak jedné. No, takže pětset litrů, to je půl kubíku vzduchu, když čekáte nakližovat se za minutu. Tak si někdy říkám, když stojím u té magistrály, jak to, že ještě mám co dejchat. A kdybych si spletel víc počet, tak mě opravte, prosím. A tak dále, a tak dále. No, snad jsem odpověděl, nevím. Tak, tenhle dotaz má dvě části, dva příklady. Kdybych dělal něco neobvyklého, třeba budu chodit do školy BOS, tak budu cítit zokolí tlak. Pozitivní, neutrální i nepříjemný. Ale protože mi připadá, že to můžu dělat a že to může další inspirovat k přirozenosti, tak s touto myšlenkou tomu tlaku snadno odolám. Tak myslím, že to není špatně. Ale když nevím, čeho se ten tlak doopravdy týká, jako by to dlouho šlo všude kolem mě, zpozdálí v mlze, a zároveň jako by se mi to jen zdálo. Ale v mysli mám často představu, že se to týká asi nějaké mojej neplechy, která mě bolí, tak tomu tlaku vnitřně těžko odolávám. Tak jakou mám jít myšlenku? Popisujete cestu k tomu být sám sebou. Vaši blížní většinou konfrontují všechno, co je kolem nich, všechno, co se dovnívají, že je nějakým způsobem ohrožuje, znejišťuje, či ukazuje na ně na nějakou nedostatečnost, tak to mnohdy se snaží vyřešit tím krátkým způsobem, to znamená jaksi likvidací, nebo výsměchem, nebo nějak jinak, aby nakonec sami to činili. To je běh světa, vidíte. Myslím, že dneska tady máme, já nevím, říká se 4 % vegetariánů, prosím, i kdyby, už jich je mnohem víc ve světě naprosto, ale u nás tolik ne, tak za nějaký čas se může stát, že to bude přesně obráceně. Že to budou 4 % těch, kteří se živí těmi těli druhých tvorů a zbytek to tak mít nebude. To se může stát a úplně snadno by se mohlo stát, že ty vegetariány by mohly stolkovat ty nevegetariány. To by bylo typické pro člověka, ale když už je někdo vegetarián, tak většinou by nemusel. To dává i vedlejší produkt té stravy, který posiluje mozek, ale také agresivitu, protože každý svalový nebo jiná část těla, kterou sníte, obsahuje také nemalé množství adrenalinu, který vzniká při přepravě najatka, vlastním zabíjením a tak dále. Taky byste měli adrenalin, přátelé, určitě. A vlastně tato prostá chemická vzba, ale ještě další jiné tady jsou. Takže nevím, budeme doufat, že ta moudrost se rozšíří, že se budeme vzájemně tolerovat a já si sednu klidně s masoidlíkem, on si vedle mě dá řízek, já si dám něco bezmasého a nebude mě to urážet a nebudu ani cítit potřebu ho mentorovat. Ty, ty, ty, ty děláš špatně, to je jeho věc a když bude chtít, tak se mě zeptá, proč. Já si mu to pokusím vysvětlit, to je všechno. A smír ve společnosti je strašně cená věc, protože nám umožňuje žít normálně. Naopak, když se to zvrhne, tak jsou z toho potom ale pěkné brušvy. Děkuji. Jak vzniká duše? Musí dojít k něčemu úžasnému, tedy něco, co není existující, projevené, ale přitom nekonečné, či není to vnímatelné tak, jak jste zvyklí, tak to něco se rozdělí a dělí, vznikající tak prostor a čas. V tom provhází celá řada dějů a procesů, když nejsou přesně ty, které vám dnes vykladají možná ty astronomové, kdo ví. Možná jednou to budeme chápat jako pohádky, protože to bude ještě všechno jinak, ale ty procesy nakonec vedou k tomu, že ten chladnoucí vesmír vytvoří místé fázy podmínky, aby to mohlo vzniknout, ale to ještě nestačí. Ty podmínky můžou být kdykoliv, můžete je vytvořit uměle, ale aby to opravdu fungovalo, tak musí být i přítomné správné vlivy a ostatní podmínky, jakoby časové. No a to se může opakovat ovšem kdykoliv a tam potom dojíde k tomu prolnutí anorganického ducha, anorganické hmoty, což potom vytváří zcela novou entitu, tedy biologickou bytost. Tato bytost má schopnost se učit, replikovat, přijímat zkušenosti, měnit se a zároveň musí to, co je tím hmotným výsledkem, recyklovat k stále většímu souhladu se stavem ducha. Když už máte hodně zkušeností v tom daném tvoru a to může být jenom velmi jednoduché nahoru-dolu, tak najednou se z vás oddělí vyšší a složitější hmota těla, která lépe odpovídá stavu ducha. A tak pořád dokola, až k člověku. Vy jste zatím zde, který je po delfínech nejvyšší. A tak to pokračuje dál a dál. Čili takhle to vzniká. Nikdy to vzniknout musí. Namísto je to velmi vázáno na místo vzniku, když ten život z velké části musí přesně odpovídat těm místním podmínkám, které na planetě existují. To znamená všechny ten kyslík a tak dále. Voda, uhlík, bápník, fosfor. Další látky, z nich se potom tvoří všechny ty další důležité komponenty, hormony. Další, další, další. Je to stále složitější, protože každý ten další tvor je složitější a složitější a složitější. A pak je jednodušší, jednodušší, až je jednotou. Čili tak to vzniká. Asi. Přemýšlejte o tom. Chci se prosím zeptat, žáci Ježíše, měli všichni dar a schopnost léčby i Máří Magdalena, Johana, Matouš, Jan, Petr? Jo. Co se to děje? Přichází tedy přinašeč bytostné lidská a přesto v lidském těle s pochopením, které je nepochopitelné a které se pokouší vhodnou formou lidem předat. Lidé kolem něj většinou již zaháčkovaní v nějakých ideologiích nejsou schopní přestoupit. Takže většinou káže k těm nejjednodušším, nejzákladnějším a ty vychovává k větší dokonalosti a moudrosti. Tedy v případě Žíže to byly hlavně ti rybáři a další lidé z toho blízkého okolí. Začíná jim kázat, každý z nich to vnímá podle sebe, iž jsou to přece lidé, byť vyspělí, často velmi vyspělí, i duchovně vyspělí, ale lidé. Každý z nich tedy přejímá určitou část, větší či menší, a byl by omylem domnívat se, že máří byla jaksi tou jedinou normou, to v žádném případě. Každý z nich s mým způsobem alespoň trochu, někteří tedy vůbec ne, jako třeba velmi zklamaný byl jistě z toho jidáše, který byl vlastně nutným půlůvodcem přinašeče. Mimochodem v každé době, kdy se zrodil přinašeč, ať to byl Ježíš, Mojížíš, Abraham, Zezůka, ať to byl přinašeč egipský nebo předchozí, tak vždycky ho doprovázel jako zákon i opačný pól. Tedy někdo jako ten jidáš. To je zákon života. No a co k tomu říct víc? To neznamená, že ten jidáš nemohl mít pochopení, ale mohl, jen zklamal. Nějaké chvíli prostě zvolil tu variantu, že teď těch jidášů tady máme moc. Jidáši, kteří prodávali svoje blížní gestapu, nebo STV, nebo někomu jinému. No, jaký je tam rozdíl? Člověk jako člověk. Smrt jako smrt. Je pravdou, že ten Ježíš jako přinašeč samozřejmě měl mnohonásobně větší potenciál pro ty lidi než třeba nějaký odbojář, ale to neznamená, že by měl větší hodnotu. Všichni mají stejnou hodnotu. No, takže tak nějak. Bylo a bude. Je pravda, že Jan připravoval dobu Ježíše? Ano. Že lidem o tom říkal dopředu? Toto píše Lukáš v Evangelii. Ano, to je pravda. A pak je tu otázka, že... Vždycky tě já to ještě domluvím. Všichni ti, kteří velcí přicházejí, tak oni přicházejí tu dobu zlomu, změny připravit. Ježíš, Mojžíš, Abraham to měli stejné. A Zezůka také. Bylo by máloplatné rodit se do doby již po přechodu, protože to je pozdě. Oni musí ten přechod připravit těm lidem, dát informace, zažehnout ten plamen poznání, aby se dokázali měnit, protože pokud to není, tak lidé většinou jdou jenom k horšímu a horšímu. Všimáte si? No. Takže musí tu být tedy určitý předstih a tak tomu bylo vědykoliv. I za toho Ježíše. Jak zněla ta otázka? Pak je tady ještě druhá otázka, jestli je to ten Jan, který také byl Ježíšovým učněm. Myslím si, že každý, kdo to byl tedy tento muž, byl to jistě velmi vyspělý, duchovně vyspělý člověk, který byl vybrán mezi tehdejšími zrozenci, aby tedy tu cestu připravoval. Od jisté fázy probuzení toho přinašeče ovšem už musí být pouze pokora. Čili on musí vlastně poznat, kdo to před ním stojí a musí pochopit, že to, co před ním stojí, je milionkrát závažnější, než cokoliv, co do posud zažilo. Čili začíná samozřejmě, jako všichni, není nikoho, kdo by mohl toho přinašeče lustrovat nebo nějak jinak. Nikdo z žijících lidí na celé zemi je tak daleko, předevšemi, že to lidé většinu ani nepochopí. Takže jistě, že by mohl být jehožák. Proč se v křesťanství používá slovo Amen? Co znamená, kde se vzalo? To má jistě svůj důvod, ale ptejte se k seštěnu. Například jiní užívají slovo Hovg. Znáte? Áno, doufám, že ne. Tak, pojďme dál. Tak, teď je tady dotaz na téma modlitba. Zda je špatné, pokud se člověk modlí z egoistického důvodu. A teď je tu popsán příklad. Nemusíte mi to popisovat, stačí podstata otázky. No, špatné. Je to tak, jak to je. Každý dosahne tam, kam dosahne. Může tu být tedy modlitba nízká, osobní, malého člověka, který nevidí příliš daleko, vidí jen sebe, své pocity, svoje emoce, své věci, své zájmy? No tak bude taková, jaký je on. Může to být také bytost velmi vyspělá. Bude se modlit možná i za vás. Tak teď ještě také biblické téma. Jaké má, prosím vás, úlohu světectví Pavla? Kdo to byl Pavel? Byl přímým učeníkem Krista a sv. Timoteji? Nevím, musíte se ptát spíš jiných, ale pokud vím, tak Pavel Krista neviděl, ale měl vidění. No, myslím si, že mám velké pochyby a velké problémy s touto osobností. To máte jedno, Petr nebo Pavel. Ale jedno vím jistě, tím, kdo byl pověřen, byl Petr, ne Pavel. Kdokoliv, kdykoliv vstoupí do tohoto následnictví, rozvrátí. Teď je tu zdravotní dotaz. Jak se lze zbavit parazitu v těle? To není na mě. To je hmotný problém. Na to jsou tady nejrůznější antiparazitika či jiné postupy, čaje. Co já vím, pátrejte, hledejte, píjte, ale opatrně, abyste se neotrávali dřív než těmi parazity. Může někdo dát své vnučce větší učební lekci, než to, že si vezme život? Nejspíše ano. Ale i v tom, že si má babička vzala život. Vidím něco, co mi může něco říct. Že je to lidské a zároveň, jak takový život, večejný život, může udělat velké ztráty jak dětem nebo vnoučatům. Může chybět osoba. Je jedno, jestli jde o tetu, otce, dědu. Je tam mezera. A myšlenky, jaký by byl život, kdyby to ještě bylo. Z toho je cítit bolest pochopitelná. Je to osud. Ano, to neomlouvá tenšin, ale nemůžeme také soudit. Každý z těch lidí, kteří toto vykonají, je unikátní. Určitě záleží i na tom, jak dospělí tuto situaci dítě ti přenesou. Jak moc podlehnou sami emoci a přestanou se kontrolovat ve svém působení naokolí. Čili pokud je to dítě, tam to volává spíš potřebu, aby ti dospělí konali rozumně. No a co se týče, podívejte, kdo odejde, se většinou již nevrátí. S tím se nic neudělá. No, tak na něj vzpomínejme s láskou, s přáním všeho dobrého a v příštím životě to možná bude lepší. I když možná ani to ne, protože to nemuselo být úplně, jak si ten člověk třeba vykoná ten čin v pomatení smyslu nebo jinak, no tak nikdo jiný to vykoná proto, aby nespůsobil nějaké zlo. Byli vojáci, kteří se rozhodli raději nestřílet, než zabíjet například. A doplatili na to a tak podobně. Prosím. Jaký je rozdíl mezi snem a vizí? Vize se může dít bez zapříčení spánku, ale může se dít asi v noci při spaní. Jak rozeznat vizi od snu? Těžká, těžká věc. Vize je, jakož jste psal, stav, který můžete zažít v dělém stavu i ve spánku. Sen bývá nejčastěji výsledkem žitých zkušeností, kdy mozek si zpracovává toto informační pole a z toho vznikají určité vazby, souvislosti. Tak to je úklid mozku. To je jeden z druhů snu. Pak jsou sny, které ovšem už přicházejí změnšku. A tady už to tolik nesouvisí s vaším obsahem mozkových záznamů. Ale to už se blíží spíše té vizi. V tom snu něco zažíváte, ale to, co zažíváte, je tvořeno zvnějšku. Čili ty děje jsou vlastně myšlenkami a tyto myšlenky na vás působí od jinut. Takže tam je to potom spíše ta vize. Někde jsem četla, že se po sedmi letech vymění všechny buňky v těle. Je tedy možné, že po sedmi letech vegetarianství se tělo očistí a uzdraví? Děkuji za váš názor. Ten sedmiletý cyklus má svůj váhu. Nevím, zdali všechny buňky v těle, ale opravdu mnohé. A to i ty, o kterých se dříve myslelo, že jsou navždy. Vše je možné. Pokud se týká třeba u těch polobšených kuřáků, například vidíme tam někdy zhretelně ty sedmileté cykly, jsou další a další. Tělo je vlastně, když se na něj podíváme podrobněji, velmi pozorhodný útvar. Nejenom, že v sobě máte tak dvě kila bakterií a mikrobů a všeho ostatního, všelijakých potvor. To teda, když nemáte ty parazity a tak dále. Čili v životě není statické. Člověk má tendenci vnímat věci tak, že už teď a dál nic, takhle to je a hotovo. Ale v životě je to vždycky tak, že je to kontinuum neustálých změn. Tak proč by jsme se nemohli také trochu měnit? No, i když, no nevím, i kdyby mě už sedm let bolel pas, prst, no, kdo ví. Asi bude ještě stejný. Pojďme dál. Jaký je váš názor na modlitevní korále? Jako malá jsem bezmyšlenkově tě dělala takovéto postupování v náhradelní kus korálky, náhramky, jeden po druhém. Zavodce, značí to, že jsem se zabývala křesťanstvím v minulých životech? Proč křesťanstvím? Hindujste mají svých 108 korálů a ostatní mají zase jiné korále. To je oblíbená, co by člověk taky měl pořádělat, než takhle těma rukama to postupně posouvat. Takže ono to může být zcela nevýznamné, hmotné, mechanické, anebo to může být jenom doplnění duchovní a duševní části. Má to nějakou hodnotu. To je různé. Když to děláte v mládí, tak to většinou právě znamená, že tam jsou nějaké matné vzpomínky na minulost a tak vás to vede tím směrem, co jste měli svým způsobem všichni v nějaké míře, když to nepamatujete většinou je, ale po narození do toho třetího roku věku a pak dál někdy občas to probleskne. Prostě tohle musíte být dalej láma, abyste zjistili, že jste něco byli. Děkuju. Ještě tady doplňující dotaz. Proč tato technika vznikla a kde má počátky? To nevím. To je jistě velmi stará disciplína. Známe z historie jen naprosto nepatrnou část, pár tisíc let a to ještě velmi nepřesně. My jsme přátelé tady na zemi už miliony let a probili tady celé velké kultury, které už ani neznáme, Lemúry a další a další. Takže jen klid s tím časováním a hodnocením. Je to vázání hmoty a ducha dohromady. Možná pomůcka, možná také, ale pro některé je duch na prvním místě. Pokud se mluví v psychologii o tom, že máme reakce přežití, například všímání si více negativních věcí z dob, kdy jsme museli žít v jeskyně. Co si pamatuju, vy ale hovoříte, že žádný pračlověk není náš předchůdce, že je to větev, která se odklonila. Opička možná ano, nebo jestli spíš kravička. To znamená, že vlastnosti přežití máme z dob, kdy jsme byli zvířátky a ne pračlověkem? Někdy je to moc velké úspěchání v tom vykládání, jak to bylo. Ono se dobře píše o Ježíšovi a jeho životě, jak už jsme si řekli, protože nikdo už s ním ty kuličky nehrál. A dobře se píše o tom, jak se choval proutač Janeček a nebo někdo jiný. Někdy je to velmi vtipné, někdy pravdivé, někdy trochu mimo. To, kdy člověk mohl žít v jeskyních, zdaleka nevypovídá nic o celkové větvě vývoje člověka. Nedávno tady za mého mládí mě učili, že jsme tady třicet tisíc let a tím to vadne. Vzpomínáte? No, teďka tady máme vystavenou lůzu. No, to je hezká holka, zaregistrovali jste. Prý vyjela snad poprvé nebo podruhé do světa, takže máme tu čest. A ta je stará kolik? Dva miliony let? No, ještě pořád tohle musí být vaše příjímá předchůdkyně. Protože kdo ví, kdo to čapal vedle dinosauru, víte? Možná podvodníci vybrousili ty čapky tam, aby se zmátla věda. Ale možná proto, že tam nějaký nešťastník čapal s tím dinosaurem těch 60 milionů let dozadu. A tak dále, a tak dále. Čili zachovejte si, řekněmež postoj, možná, snad a názor si udělám v dalším období. Čili jeskyně. To je oblíbená představa. Ostatně vychází zejména z toho, že člověk moderní, ten je náš současník, zvláště člověk moderní vzdělaný, má velmi často sklon bagatelizovat a vesmívat se všemu, co bylo minimálně pět let staré. Takže on přisuzuje těm lidem jejich emoce, přisuzuje jim jejich důvody konání, vysvětluje, co a jak dělal a proč to dělal. A tak má oblíbená schémata, že to je námožensko-rituální důvod například v různých staveb a tak dále. Když nemůže vysvětlit, tak raději smlčí. Ono pohnout šutrákem, který má 500 tun, je problém i dnes, i když teď už bychom to možná dokázali. Víte? A tak to ukazuje něco, co se hodně podobalo v Sexmisi. Viděli jste ten film? Planeta opica Sexmise jsou velmi chytré filmy, které nastavují zrcadlo člověků. Tak kdo ví, co budeme mě vzývat v našich jeskyních. Byly tady doby úpadku, byly tady doby rozvoje. Byly doby, kdy lidská kultura ovládala mnohem více spoznání a vědy než my dnes. Byly doby, kdy neovládala nic. Tak záleží na tom, kde kopnete. A taky v které větvi. To je pravda. Takže to je všechno pro dnešek. Přeji vám, abyste kopali v dobrých dvorcích a nacházeli to, co bude. Vlastně doplňkem toho komplexního pohledu na ten svět. Teď se s vámi rozloučím. A pak vám uteču, neboli uteku, protože mám moc práce. Kongres se blíží. Je to neodvratné, ale dále. Ano, to už. Aha, už mím. Takže rozloučení na závěr. A ztáhni slovo. Představte si, jak kdybychom před 30 lety chtěli omezit s potřebou masa je na 2 dny v týdnu. Tu reakci všech těch odborníků. Tu by jsme byli mrtví. Tak, hezký den. Děkuju za vaše dotazy.