Dobrý den, ještě jednou vás pěkně vítám. Pokusím se co nejlépe reagovat na vaše podněty. Vy sami si uděláte vlastní názor jako vždycky a berte to jako předloženou myšlenku. Poprosím o první dotaz.

DOTAZ: Před lety jste nás upozorňoval na škodlivost mobilních telefonů. Říkal jste, že nadměrným používáním tohoto zařízení může časem vzniknout z hlediska bioenergetického obalu kolem hlavy takzvaná díra. Platí to stále i dnes?

ODPOVĚĎ TP: Že by až tak? Aha. No, úplně mi ta díra nesedí. Pokud moje paměť sahá, tak tento výraz jsem buď tedy zapomněl, anebo nepoužil, ale spíš nepoužil. Pokud jsem se zmiňoval o elektromagnetických polích, tak jsem vždycky mluvil o jejich vlivu na řekněmež metabolismus, na buňky, imunitní systém, na pochody na membránách, to jistě ano, také na tedy zásah do chemických reakcí, to ano. A na tom trvám. Domnívám se, že tomu tak je tedy. A proto na tom musím trvat. Pokud se týká dalších dopadů, no tak v minulosti jste mohli zaregistrovat třeba rozhodnutí v některých okolních zemích, které zakazovaly dětem užívat mobilní telefony, nebo některé zprávy, které tvrdili, že je tu souvislost mezi nádory mozku a používáním mobilních telefonů. To jenom na okraj této otázky. To je všechno, děkuju.

DOTAZ: Dnes se hodně hovoří o škodlivosti uhelných elektráren a nutnosti jejich ukončení provozu. Jako spásná náhrada je viděna atomová energetika, kterou před lety doporučili špičkoví odborníci Akademie věd. Když se zamyslím, co je to vlastně štěpení jádra a převedu si mikrokosmos na makrokosmos, nutně přicházím na to, že vlastně střílíme do slunce, rozbíjíme ho a vysáváme z něho energii. Dle mého názoru jde o vrcholně negativní činnost v rozporu s Božími zákony. (TP: Co se nám to dneska s těmi dveřmi děje? Prosím vás, vemte klínek a ty dveře otevřete a zajistěte je klínkem. To je zřejmě na počest poslední přednášky před prázdninami. A je to hezký zvuk, ale... Tak a teďka ten dotaz, abych ho pochopil. LUCIE: Ještě to dočtu, ono je to delší. A navazuje je to takto. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: A že i psychickým schvalováním a podporou této činnosti si lidé neuvědomují, čemu vlastně fandí. Je to činění, za které se bude muset jednou lidstvo zodpovídat? (Karma.) Černobyl a Fukushima bylo, myslím, dosti důrazné varování osudu. Všichni, kdo tu dnes jsme a používáme elektrickou energii, tak jsme v tom společně tak nějak takzvaně namočeni, (Prosím vás, vypněte světla v sále. A dál? Všechno?) protože si nemůžeme vybrat, ze které elektrárny použijeme elektrický proud na svícení, praní, vaření a tak dále, neboť celá elektrická sít je navzájem propojená. Maximálně mohu psychicky nesouhlasit s principem získávání elektrické energie z jádra a nic víc. Jaký je váš názor na tuto problematiku?

ODPOVĚĎ TP: No, tak dělám, co mohu, no. Jako každý z vás. Velmi je to z toho, co se týká nás bezprostředně. Dlužno říci, že současný stav technologií, které jsou užívány... (Možná přivřete dveře, prosím. Dneska je zvláštní den. Tak jedny otevřít a druhé přivřít.) Takže vidíme neobyčejný rozvoj a kvalitu technologie v oblasti jádra. Tím i neobyčejně zvýšenou bezpečnost těchto elektráren. Proti tomu stojí druhý fakt, a to jsou možná rizika. Samozřejmě, že všichni se snaží, aby rizika byla co nejmenší, ale přesto, jak právě tady bylo zmíněno, se to úplně nepodařilo. Není to jediný případ, který se odehrál. Vy o všech nevíte. Byly to případy v USA, případy v Británii a leckdes jinde. Myslím si, že ono je logické, že mnozí nespěchali v tom okamžiku příliš se zveřejňováním těchto nepříjemných epizod. Je pravdou, že si můžeme vybrat. Uhelná elektrárna nám velmi jistě zhorší skleníkový problém. Atomová elektrárna v tom nekonečně nepatrném riziku nám může zhoršit problém celé Evropy na dlouhou dobu. Takže si můžeme vybrat. Pokud bychom tvrdili jako správní skeptici, že se to nestane, pak vám budu oponovat a řeknu, že se to stane vždy, protože je to možné, i když ne často. Možná za rok, možná za deset, možná za sto let, možná za tisíc let, ale stane se to. Prostě proto, že nepočítáme s tím, co se může stát mimo jiné, a tak ta dokonalá technologie ve Fukušimě nebyla připravena na tak velkou vlnu tsunami, která překonala všechny výpočty a způsobila tu zmíněnou havárii. Její důsledky jsou zde patrné dodnes a jsou naprosto zásadní a nejenom tam. Když se podíváme na Černobyl, je to podobné. Je vcelku jedno, jestli havárie byla způsobena nešťastným řekněmež zásahem do chodu reaktoru či zda to bylo jinak. Slova klasika říkají, že když se něco může stát, tak se to velmi jistě stane. Už se stalo, a proto se stoupajícím množstvím jaderných elektráren samozřejmě zase statisticky přiměřeně se umenšuje tedy ta jistota té dobré pravděpodobnosti. Pokud se týká štěpení jádra, tak ono se děje i v přírodě. Je to standardní systém, který příroda má, ale má to drobné ale. V přírodě se tak děje na základě pochodů a procesů, které jsou takzvaně přirozené. Dokonce kdesi byl i přírodní reaktor, tedy místo, kde byla tak silná koncentrace, pokud jsou moje zprávy správné, že skutečně docházelo k aktivnímu štěpení. No, to je pravda. Na druhou stranu, když se tu objeví vůle, která přivede štěpné materiály k této reakci, je to tedy způsobeno, můžete říct, že také přírodním postupem, že lidské poznání je přírodní postup, ale možná také ne. Samotné štěpení v tom rozměru vlastní štěpené hmoty je poměrně neúspěšné z pohledu této roviny. I když z našeho pohledu je velmi úspěšné, dává to hodně energie. Jsou zde tedy různé, dalo by se říci, typy hmoty, tedy vesmíru, různé hustoty, které samozřejmě potom dávají tu pravděpodobnost nárazu částice do toho jádra a rozštěpení na další částice, které štěpí další. Nebyl bych si úplně jistý, že je to úplně dobrý nápad. Přesto pokud se staneme my součástí nějaké takové hmoty, která je štěpena z nadvesmíru, spatříme děje, které budou mnohem méně katastrofické, než se nám zdá. Takže, kdyby totiž došlo k využití celkové energie ve hmotě, rovná se to nekonečno. Všechny tyto postupy jsou jenom velmi nepatrným využitím této energie. Takže co dál? Já sám bych se spíš ohlížel za jistým pánem, který měl rád holuby a kterému nikdo nerozuměl. I protože nechtěl rozumět, protože jeho myšlenky tak docela neodpovídaly myšlenkách kšeftu. Elektřina z volných zdrojů pro všechny, no. Možná, že by někdo vymyslel elektroměr, těžko říct. Takže to by bylo to, co bych sledoval spíše já. Jedno je jisto. Kdyby někdo tímto směrem pokročil, nebude pravděpodobně některými přijat s velkým nadšením. Takže máme jen to, čeho jsme schopni a co sami rozhodujeme. Kam jsme došli a tak dále. Kdo to ví, uvidíme. Pojďme dál.

DOTAZ: Jak a kdy můžeme pomoci s přípravou kongresu?

ODPOVĚĎ TP: Tak zaprvé budete držet palce. To se dělá takhle. Minimálně dva. Když dokážete i ty dole, tak jsou to čtyři. No, a pak jakkoliv jinak. Mnozí z vás byli organizačním týmem při minulém kongresu před dvěma lety a pomohli. Když chodíte sem na přednášku, tak vidíte ve vstupu takový ten velký plakát, a tam je snad sto nebo kolik těch, kteří pomáhali na různých pozicích. Ať už to byli ti, co ovládají cizí jazyky nebo ti, co ovládají plotnu nebo ti, co ovládají cokoliv dalšího. Čili tak to bylo a tak to bude i dnes. Samozřejmě, že celá ta věc je velmi náročná, velmi. Na druhou stranu se v tomto sále vlastně odehrají prezentace lidí z celého světa opravdu, a to významných lidí. Nevím, jestli jsem vám to už říkal, tak jsou to opravdu všechny kontinenty, Čína, Indie, Indonésie, no tam dole na jihu - Austrálie, ano, Amerika, Kanada, Jižní Amerika, Británie, Evropa samozřejmě a také ještě tibetská země, která to je? Z Nepálu. Ano, Nepál. Takže opravdu to bude tady hodně celoplanetární. A můžete se dívat, když se zaregistrujete zdarma na internetu nebo i jinak. Záleží na vás, no. Čili ten rozsah je opravdu unikátní, je to velmi, velmi, velmi náročné. Máme plné ruce práce. Nyní se dolují abstrakty z těch, kteří budou promlouvat, což je vždycky problém. My všichni jsme totiž líní a tím pádem nám to vždycky trvá, než někam něco pošleme. Tak to je třeba současnost. Dohadují se další náležitosti - ubytování, bude se dělat program a tak. Takže je toho moc. Děkuju za zájem a za zájem pomoci. Děkuji.

DOTAZ: Citát profesora Freda Hoyleho z Univerzity of Cambridge. (TP: Prosím vždycky trošičku nahlas, tak.) POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Tak, tohle je citát profesora Freda Hoyleho z Univerzity of Cambridge. Přemnožení lidstva. Jsou dvě možnosti, jak tomu předejít. Buď rychlost porodnosti poklesne na úroveň úmrtnosti a nebo se zvýší úmrtnost na úroveň porodnosti. Mnozí se domnívají, že hranicí, která zastaví růst lidstva, bude hlad.

ODPOVĚĎ TP: Podívejte, když se děje něco, co je v rozporu s přírodním zákonem, tak jen málokdy ty důsledky, které pozorujeme, jdou jen jedním směrem. Je-li něco nepřirozené, přináší to celou řadu následků. A ty následky jsou v různých oblastech. Je to nemocnost, je to schopnost mít děti například, čili neplodnosti, je to samozřejmě zmíněný hlad, také z nedostatku různých surovin, plodící války, také prostá nesnášenlivost. To je ten problém toho výzkumu, v kterém udělali ideální podmínky pro ty myši, a ony se množily a množily, až změnily svoje chování, začaly se napadat a začaly se likvidovat. Totéž se děje i v lidském druhu. Vidíte, že v této chvíli prakticky nepozorujete nic jiného než vzrůstající napětí prakticky na celém světě, válečné konflikty, snahy. No, ale to je jen začátek. Důsledky toho přemnožení jsou všepřítomné. Ať už je to obsah plastů ve vašich tělech, moři, ať už je to změna řekněmež mírumilovnosti klimatu, ať už je to rozložení srážek, tedy nedostatek vody ve významných částech světa, a z toho plynoucí přesuny a snahy získat ty zdroje, a to často i násilím. Ať už jsou to tající ledovce, které zanedlouho z hlediska historického dotají, a pak už to bude jedna k jedné, zaprší, steče, ale žádný trvalý průtok - Ganga, další. No, jsou to poruchy řekněmež výrobní, monetární, tedy finanční, na jaké se podíváte. Jsou z toho i poruchy jiné. Každá kultura, která se blíží k tomuto bodu, vykazuje vlastně podobné stavy. Kdosi dělal výzkum minulých civilizací před jejich změnou, a splňujeme prý podle této studie, všechny znaky civilizace, která se bude transformovat. A je to pravda. Já vám 30 let tady kážu, že se nacházíte v období zániku technické civilizace v té podobě, jak ji znáte, a že jste na počátku transformačního období, do kterého patří i ty důsledky některých těch nerovnováh, které působí zpětně na ty lidi, a zdaleka to nejsou jenom nerovnováhy, které jsou zde zmíněny, ale ten systém je komplexní, takže do něj patří i všechno ostatní. Když vybouchne Yellowstone, tak bude pokryta zeměkoule docela spolehlivě a bude to tisíci až desetitisíci násobek těch největších výbuchů, které jste viděli. Když dopadne asteroid, já vím, máme výborný systém v jejich sledování, a poměrně nedávno prolétl jeden takový docela pěkný kousek naší atmosférou, takže za ním zůstala ohňová stopa a naštěstí se netrefil. Jsou tu i jiné a jiné možnosti. Nejhorší ze všeho je pravděpodobně člověk a jeho myšlení, protože v těchto dobách se začíná vlastně odchylovat veškerá logika a lidskost od normálu a vytvářejí se vlastně patologické struktury. Je to tak trošku podobné, jak to bylo vyzkoušeno už v minulosti, když Čingischán nebo nějaký jiný chán se vydával na svoji cestu a bral k sobě své věrné, tak oni samozřejmě věděli, že to je správně, stejně jako ti s těmi kříži a všichni ostatní. Čili dochází k jakémusi zhloupnutí, abych to tak nazval, a ztráty soudnosti, lidskosti. Je to stejný proces jako porucha monetární nebo porucha kterákoliv jiná. Lidé pracují v cyklech. Vždy, když zažijí nějakou pohromu, tak jim spadne hřebínek a chviličku se obrací. A pak přichází období, které už vede k zapomnění a začnou být strašně důležité nějaké myšlenky a nějaké postoje a tak dále, které převáží nad schopností sebezáchovy. No a pak už je to cesta k té vlastně zase další změně. Takže to je systém, který vlastně sám sebe zároveň reguluje jakousi zpětnou vazbou. Opakovalo se to již v historii mnohokrát. Nejsme tady první kultura, která tu byla. Možná, že jsou to dokonce tisíce kultur, které již proběhly na Zemi. A zdaleka nejsme ti nejvyspělejší a ti nejúžasnější, jak jsme se snažili mylně přesvědčovat po minulé století a další století. Jenom proto, že jsme zabrousili čočky v mikroskopu a uviděli prvního mikroba, tak jsme si mysleli, že nad nás není. Potíž je v tom, že jsme k tomu ještě často nepobrali dost moudrosti. A takto bude prostě ten proces pokračovat. Uvidíte sami, jste příslušníci těchto generací, které tady jsme a uvidíte, už vlastně vidíte nebo ne? Ještě nevidíte. Počkejte, uvidíte. No, jak to říkal ten v tom Švejkovi? Jdeme dál.

DOTAZ: Jak přistupovat k obnovenému Mariánskému sloupu na Staroměstském náměstí? Existuje nějaká vazba mezi ním a dobou, kterou náš národ aktuálně prožívá?

ODPOVĚĎ TP: No, to, co bych doporučoval, je zpravidla, a to je zásadní, se mu vyhnout. To znamená, snažte se do něj nenarazit. Je-li tam, tak tam je. Franta Sauer, tuším se jmenoval onen dobrý muž, který se zasloužil o jeho stržení a tak dále, protože byl vnímán jako jaksi reprezentant toho habsburského útlaku nebo nějak tak to bylo. Říkám to dobře? No a tak bylo třeba ho strhnout. Já sám zastávám tento názor. Velikou chybou bylo odstřelit do vzduchu pomník Stalina. Stačilo jenom odříznout hlavu a pak tam vlastně nasazovat vhodné hlavy, které v té chvíli by byly aktuální. A ten pomník byl monumentální, rozumíte? Mít tu největší pomník na světě by nám přivedlo víc turistů, než Kristus v Rio de Janeiro. No, takže velká škoda toho pomníku. A ne, že bych byl příznivcem Stalina, no to jistě chápete, že ne. Ale jak říkám, odříznout hlavu a dát tam jinou a bylo by to. Takže mám i stejný názor tady k tomu. A jaksi když vidím místa, která byla více Bohem políbena, tak tam existují vlastně různé artefakty z dob, které tam probíhaly. A vcelku to ty lidi úplně nezničilo, no. Je to součást historie jako každá jiná. Čili strhnout ten pomník, no, nevím, jestli byl národovecký, správný čin. Nakonec se to stejně podařilo a Habsburkům jsme utekli a jsme tady. Takže uvidíme. No, uříznout hlavu. Jdeme dál.

DOTAZ: Z vašich slov vyznívá, že Ježíš Kristus a Josef Zezulka byli Přinašeči. Porozuměli jsme tomu správně, (TP: Naprosto.) že jejich duše byla totožná?

ODPOVĚĎ TP: No, ano, naprosto, tak to je - dle mého názoru. A je-li to tak, to už zase musíte posoudit vy.

DOTAZ: Proč se i vysoce vyspělým bytostem, jako byl pan Zezulka, objevila v osudu nějaká nemoc? A stejně tak dalším hluboce meditujícím zrozencům, osvíceným - jako jste třeba vy? Toto nemůžu nějak pochopit. Děkuji za vysvětlení. OSPOVĚĎ TP: Tak nevím, jestli jsem ten, mezi kterého to řadíte, to bych si asi nedovolil říct. Ale to je právě ten postoj člověčí. Člověk si myslí, že vlastně za to, co se vykoná, je taky nějaká odměna, že jo, že tedy se bude mít dobře, že se nic nebude dít, že to bude všecko úžasné. To už se ptejte třeba na toho Ježíše, ale i Mojžíš, Abraham taky to neměli snadné. A ten Ježíš to měl asi ze všech nejhorší, viďte. Tam ho odkráglovali úplně mistrně. Neměl to snadné ani Zezulka, to určitě ne. A byla to velmi těžká cesta tím životem. No a teďka proč? Když se někde objeví světlo, tak se slítají všechny můry, všichni komáři, všechno. A snaží se možná někdy vzít účast, ale spíš ho zatlumit. Když likvidovali Ježíše, byl to osud člověka, který není člověkem, ta duše je trochu jiná než běžná a nemá žádnou karmu ve smyslu osudového přičlenění nějakého křižování. No, ale v té době ti lidé se proti němu postavili, někteří - farizejové, rozhodli se, že ho musí zlikvidovat. No, to by ještě nestačilo. Ten Pilát si myl ruce, že jo, řekl: "Není to moje věc." No tak co dál? No přece propaganda. Musí se to mezi lidem zveřejnit, a proto o váš názor stojí až podnes všichni, kteří chtějí něco konat. A tak se musel zfanatizovat dav. Jak? Na nakázáních, jinak. Možná, že už tenkrát vycházely nějaké noviny, já nevím, asi ne. Byly by těžké a nebo byly? Nevím. No a najednou stojí na tom prostoru ten dav těch tisíců lidí, kteří řvou: "Ukřižuj". Radují se z toho doslova. Oni jsou tak zalepeni ve svém myšlení, že freneticky jásají nad tím, že Říman musí tu její jedinou naději, to nejvyšší poznání zavraždit. No vidíte. Ale tak to dělali i Němci. Vzpomínáte tedy chudáci, pořád si je beru do pusy, ale to je přece lidské. Jakpak se radovali, když se dozvěděli, že dostanou ty polnosti na tom východě, že dostanou ta krásná autíčka Volkswageny a že dostanou dokonce i malá letadélka, aby mohli létat, a že to bude lidová věc Volkswagen. No, taky se radovali. Taky nepřemýšleli většinou, a kdyby je to i napadlo, tak je to honem odpadlo, protože skončit v koncentráku nebylo nic příjemného, že. Tak to je. Kolikpak lidí úplně nesouhlasilo s některými věcmi minulosti, no, ale co zbývalo? Držet pusu a krok? No, vytvářel se jakýsi étos dané doby, společnosti. Myšlenky se začaly opakovat, a tak tady vznikli ti papoušci, kteří opakovali známé fráze, a tak získávali prospěch společenský, protože uměli mluvit, aby se to líbilo a co se očekávalo. Na druhou stranu všichni ti, kteří mluvili jinak, byli vždycky perzekuováni. A pak je tu ten ohled i pohledu ještě hlubšího. Co myslíte, že je pro zlo červený hadr stejně jako pro býka. Přece to, co je schopno, co má potenciál, zásadně zvýšit tu úroveň lidstva, filosofie a jinak. Jakmile se taková filosofie objeví, okamžitě začínají pracovat ti kovářičci, aby ji, když ne zničili, tak alespoň rozmělnili do různých názorů a názorečků, které pak dál žijí svým životem. A tak z toho jednoho Ježíše máme dneska tisíce sekt a církví a tak dále a stejně je tomu i jinak. Možná by bylo hodně zajímavé vlastně zažít komentář těch velkých k tomu, co oni dnes jaksi jsou mezi lidem nebo jak jsou vnímáni. Bylo by to zajímavé, no. Samozřejmě, že každá ta strana má pevné přesvědčení, že u nich je pravda. My jsme v právu, to je z toho Čapka. A že ten jejich postoj je ten jediný nejlepší. Ale kdykoliv tam objevíte něco, co jde proti vědomí celku, sounáležitosti, vzájemné pomoci, respektu, pomáhání si, tak to je od čerta. A tak mnohdy, to vidíte v životě třeba těch církví, se to dostalo až tam, kdy církve šly proti životu, proti pomáhání si. S kým jseš? Jseš s náma nebo proti nám? Věříš v to za prvé, za druhé, za třetí? A když ne, šup s tebou do pekla. No a tak dále. A to je zřejmý, dle mého názoru zase soukromého, kontrapunkt proti tomu, co učili ti velcí. Cílem není být zdráv, ale prospět v možnostech, které jsou, nejvíce jak to lze. Když se rodíte do tak těžkých souvislostí, podívejte na Ježíše. Je to doba černé magie, nejhoršího druhu černé magie. Ona je teda každá taková doba, až po dnešek, ale tahle byla excelentní. Čili doba pohanství, která nakonec toleruje veřejné vraždění a mučení jako zábavu. To je přece vrchol. To je opak, zcela opak vzájemnosti, pomoci, lásky a tak dále. Čili ta nejtemnější koncová doba. No a taky to tak vypadalo. Takže jak reagovalo to zlo, ta černá magie? No, tak je usmažila v kotli nebo je přibila na kříž nebo je alespoň střelila lukem. Vzpomeňte, to byl svatý Vít? Koho to tam tak "ulukošti, ulukoštili"? No, jo, jo. No a tak dále. Takže nesmíte se na to dívat jenom z toho pohledu já - a já z toho budu mít. To je přesně jinde, než to je. Kdyby to bylo takhle, tak se vůbec nic takového nikdy nestane, protože přijít mezi lidi, to je vůbec... No tak, třeba. Nebo ještě jinak. Když přichází někdo třeba jako Zezulka nebo jako Ježíš nebo tak, tak musí na sebe vzít tělo v té dané době a místě, které nejlépe odpovídá tomu úkolu, který má mít. Ale je to přece tělo lidské. Čili je pocházející z toho druhu, do kterého vstupuje. Vy nevidíte vyšších druhů samozřejmě. A tak si myslíte, že jste ti nejvyšší, ale to zdaleka ne, jste nejnižší z těch lidí, kteří přijdou dál. No a to má taky své nějaké následky. Je vybíráno to nejlepší, co je, a přesto je tam historie toho rodu, je tam ta buněčná historie. Ten duch, to je jinak. To je, ale také ještě složitější. Proč je tam to tak důležité probuzení ve 33 letech? Protože ta bytost napřed musí nabrat sílu, musí vyspět. Teprve potom přichází probuzení čili otevření části toho ducha v jeho skutečné podobě. A to ještě s omezením. Ve skutečné podobě, která je možná v dané době, v daném druhu. Vy nemůžete potkat Přinašeče v jeho plné kvalitě. To nelze. A ještě mnoho druhů to nepůjde. Ale neříkej nikdy, nikdy. Kdybyste šli výjimečnou cestou duchovní, ano, pak by to možná jeden z miliard dokázal. Takže tady to není o odměně, a že ti, kteří něco konají, byť třeba dobrého, si něco zaslouží a nebudou něco mít nebo budou mít. Ale spíše naopak. Bylo by to dokonce kontraproduktivní i v tom, že by lidé, kteří mají být těmito zrozenci učeni, by potom začali říkat: "No, těm se to káže, těm nic není. To jsou ti, kteří to mají snadné. Ale my, my chudáci." A tak to velké musí sestoupit až k tomu našemu, prožívat ten život se všemi radostmi i strastmi a za těchto okolností něco vypracovat. Kdyby Zezulka nebo Ježíš řekli: "A přece se netočí," rozumíte, tak by vlastně celá ta mise ztratila smysl. On prostě nemohl říct, je to jinak, mýlil jsem se, to by mnohem větší věci než "jen ten kříž", byly zničeny. Možná, že by se zachránil. Pilát se o to pokoušel. Byl to jeho příznivec, což je největší paradox. Tak to bývá. Čili Pilátova rodina byla na straně Ježíše. No, ale co se dalo dělat? Lidská zloba a zvůle mnoho dokáže. Vidíte to i dnes. Bylo to v každé době. Vždy byl někdo, kdo kolaboroval, udával, ničil. Vždy. Jakási dravá vnitřní potřeba takto konat. Takže možná i proto. Ještě horší je, když se lidé spíš obracejí k tomu, jestli vstal levou nebo pravou nohou z postele. Ale je-li to zachováno, tak se mají mnohem víc zajímat o to, co říkal a pokusit se to pochopit, což není snadné, protože přece jen ten rozdíl mezi úrovní chápání, vědomí našeho řekněmež průměrného stavu a toho, co přichází, je obrovský. I když je to jenom malá část. Rozumíte? Kdyby to bylo v plné části, tak to nelze. Nelze sdělit nic, protože tento druh s tímto mozkem, s tímto emočním aparátem to není schopen pochopit nebo by nebyl schopen pochopit. Čili ta velikost jde s tím vývojem těch bytostí a pomáhá jim tak, aby to pro ně bylo co nejefektivnější. A jistě, že tam budeme těžko pozorovat postoje: "To já už a podívejte, jaký já jsem velkej duchovní vůdce a mág." A tak dále. Podle toho je i poznáte - ty, kteří jsou z té jiné strany. Takže ti velcí, ti jsou malí, víte? Takže nějak tak. Ale "ušáků" je vždycky za korunu pytlík. To já už, no. Většina těch, kteří tvoří nějaké takové nauky, patří sem drtivá většina. A pak jsou ti druzí. No a souvisí to i s tou tedy propagandou, jak už jsem řekl. Jak to, že nepoznali toho Ježíše podle jeho slov? Byla tam plná moudrost životní, bylo tam všechno. A oni přesto se nechali zmanipulovat do odsudku, že je to někdo prostě, kdo je ohrožuje, kdo způsobí, že Řím zničí Judeu a tak dále a tak dále. Proč? Nic jim v tom přece nebránilo, aby porovnali jednotlivá pro a proti, promysleli to a získali svobodný vlastní názor. No ale byli tam našeptávači, jako vždycky. No, takže děkuju.

DOTAZ: Slyšel jsem nedávno, že prý se na inkarnaci do Čech stojí fronta.

ODPOVĚĎ TP: To by znamenalo, že je to na nás. A to není. Chcete-li se inkarnovat do Čech, musíte mít určité typické vlastnosti. Ale zase záleží na tom, do jakého místa, že, protože co jsou to Čechy? To je obrovská množina nejrůznějších osudových a životních úloh. No ano, pokud by se jednalo o třeba tu filosofii, tak to bych souhlasil, ale to se dělá jinak. To se o tom musíte zajímat posledních deset životů a pak se vám to podaří. Takže tak. Děkuju.

DOTAZ: Chtěl bych se zeptat podrobněji na Atlantidu. Zmínil jste několik variant toho, kde pravděpodobně ležela. (TP: Jenom jednu, ne několik.) Ale také, že nám ji "někdo" předal, neboli předal zkušenosti, znalosti a podobně. Kdo si myslíte, že nám je konkrétně předal? Byli to mimozemšťané? Myslíte si, že Bůh je někdo, kdo...?

ODPOVĚĎ TP: Vnímám tam trochu v té otázce váš postoj a pohled, který ne úplně souvisí s tím, co já jsem říkal. Je tam trochu to, co je ve vašem obzoru. Takže Atlantida je tam, kde už byla nalezena její část. Však všichni víte. Atlantida jako kontinent zanikla poměrně rychle. Ale po světě zůstali roztroušeni Atlanťané, protože i tenkrát se cestovalo a vůbec. No a tyto zbytky v nějaké míře mohly být zachovány. A pak v další historii je to i nápadné někdy v tom, jak pozorujeme vlastně tu trajektorii těch kultur a civilizací. Jen málokdy je to, co nám předkládají naši přátelé jako cestu. Čili postupný vývoj a teďka se to takhle kupí, vrší a pak je teda ten vrchol. Ne, ne. Velmi často jsou to poměrně prudké nástupy civilizační, které potom jdou ke svému konci. Je to i proto, přátelé s prominutím, že nikdo z lidí nemá potenciál říkat něco zásadního, aniž by to někde od někoho poslouchal či četl či nějak jinak. Ano, v určitém rozsahu, ano. To je používání toho řekněmež známého. Pak jsou výjimky, ano, ale jsou vzácné, ale ty výjimky jsou jenom nepatrným krůčkem. To opravdu veliké nepřichází od naší roviny, ale přichází svrchu - a pak to dál žije v té kultuře. Takže i tady. Navštívil jsem místo, kde zrestaurovali prakticky všechny kulty a rity nám dohlédnutelné - od Atlantidy, Lemurie, všechny ty další až po dnešek - poměrně dobře. A jsem rád, že jsem se tam mohl podívat. Protože bylo vidět všechno to, čeho dosáhli, ale zároveň i to, čeho ne. Co bylo vlastně tím jádrem té neexistence v současnosti - jakoby. Takže povědomí atlantské bylo z nějaké části zachováno - její věda, ale pak se postupně rozmělňovalo. Možná, že svoji úlohu v tom sehrál i velký požár Alexandrijské knihovny. Myslím si, že dost velkou. Ale i některé další procesy. Možná, že v téhle chvíli už byly objeveny artefakty, které tyto vrcholné vědecké poznatky vlastně byly zachovány - a možná z části, kdo ví. Podezřelý je třeba Egypt nebo některá jiná místa. Co se týče mimozemšťanů a vztahu k této otázce, pak ta kultura a věda, která vyspěla na určitou úroveň, si nutně musí být podobná. Jsme ve fázi objevovačů pozorovatelných dějů. Ale ještě ne ve fázi objevovačů podstaty těchto dějů. Což oni byli mnohem dál. A ti v těch plechovkách taky - na rozdíl od nás. Takže ano, jsou to kultury, které si mohou být v něčem podobné rozsahem poznání, protože přírodní zákon je stejný kdekoliv, v kterékoliv části vesmíru a v kterékoliv úrovni vývoje. Čili ano, z tohoto pohledu, ano, ale můžeme se vrátit do jiných kultur, které od nás budou třeba také pár tisíc let nebo i více. A uvidíte třeba indické vimany, tedy létající objekty na principu, který my neznáme a další. Čili logický proces odchodu kultury a civilizace je dekadence, rozpad. Ve své podstatě nemohou být tyto poznatky a vědecké ideje předány, protože doslova musí být ztraceny. Pak přijde doba temna a dalšího rozvoje. Trvá to stovky, tisíce let. Pak se objeví nová cesta, která směřuje nějakým směrem. My jsme teď na konci téměř hmotné cesty, kultury rozumu, chytrosti. A ta chytrost, protože nebyla moudrostí, nás ničí a přinutí zásadní změnu. Tedy tato kultura v této podobě skončí. Bude transformována postupnými kroky, bude se vytvářet nové paradigma. Stejně jako jste, já nevím, před pár stoletími netušili, že za 50 let něco přijde a bude to tak, tak je tomu i dnes. Úplně stejně tak netušíte, kam vede ta cesta osudu, kam vede ta cesta společnosti a tak dále. A přesto i v té době i kdykoliv jindy, když pozorujete ty děje z určitého nadhledu, přemýšlíte o tom, co říkají, jaká je logika provázanosti těchto dějů, tak vám z toho vyjde možná nějaký výsledek. Ostatně to udělali už tenkrát někteří, ale nemohli zase soupeřit s tím osudem, velkým, celkovým, protože ten musel proběhnout tak, jak bylo psáno, bez ohledu na jejich stupeň poznání. A tak v celých dobách historie byli lidé, kteří byli zasvěcenci a kteří chápali víc než celá okolní společnost a nemohli s tím nic dělat. No, tak to je. Prosím.

DOTAZ: Dá se říci, čím se liší prostoročas od Tvůrčího díla?

ODPOVĚĎ TP: Ano, velmi zásadně. Ničím.

DOTAZ: Proč je vždy přinašeč muž? Vím, že jste jednou říkal, že je to z důvodu toho, že přeci jen zrod Přinašeče je velice náročný a že mužské tělo má v něčem více síly. To souhlasím, ale přeci o ženách se zase tvrdí, že mají větší výdrž. Je pravda, že jsou křehčí než muži, ale prý také mají ženy nižší práh bolesti skrz té možnosti porodu. Přeci jen všichni víme, co dokáže mužská rýmička. Není to argument?

ODPOVĚĎ TP: No, musíte se zeptat, Ježíše, ale já jsem kdysi taky říkal něco žertem, ale to teďka nemůžu zopakovat, protože dnešní doba už je pokročilá, a to byste mi dali, no. Vidím, že některé dámy si vzpomněly, co jsem říkal, ale nerad bych to zopakoval, protože to byl vtip. No ale co v tom hledat dalšího? Víte, z pohledu Přinašeče proboha vůbec nezáleží na tom, jestli je to muž nebo žena. To je naprosto jedno proboha, proč? Vždyť je to úplně jiná duše. To není duše lidská našeho stupně. A tak prostě potřebuje ten nástroj, který může tomu sloužit a rozhodně to mužské tělo, protože zase Přinašeč není mačo, dámy. Rozumíte? Ten nemá s tímto nic společného, s tímto rozměrem mužství. Čili je to opravdu čistě technicistní záležitost, nic víc. A nemá vůbec smysl o tom přemýšlet z pohledu gendru. Možná, že bychom měli odhlasovat, že příští Přinašeč bude žena. Ano. A že se zavede tedy to střídání. Ale pak bych ještě hlasoval pro to, aby to byla žena, položena, muž, polomuž. Co ještě? Tuhle jsem byl v nějakém velmi moderním zařízení a tam měli na záchodě asi čtyři nebo pět piktogramů. No, tak možná, že jsme pozadu s tím v tom přinašečství. Takže znovu, nemá to smysl přece. Vždyť to o tom vůbec není, proboha. Pojďte dál.

DOTAZ: Může modlitba každou volnou chvíli podpořit psychiku, podpořit duchovní sílu, stabilitu či naopak?

ODPOVĚĎ TP: Pokud se nestane fanatizmem, ale skutečně nástrojem, tak ano. Může tu být ale také vlastně zvrhnutí k této oblasti, kdy pomineme vše ostatní a tak dále a tak dále. Čili modlitba je i život sám a patří do něj i ta modlitba. LUCIE: Je tady ještě taková detailnější otázka. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Pokud je člověk nemocen a musí být doma a bude se modlit celý den, může to být k dobru nebo naopak ke škodě?

ODPOVĚĎ TP: Toť otázka, protože to je mnohem těžší k odpovězení, než by se zdálo. Upřímná snaha, projev vůle má velkou sílu. Přesto musíte být připraveni na to, že veškeré činění tohoto typu nemusí mít vždycky úspěch. Vidíme, že jsou případy, kdy to je naprosto fenomenální. Stane se zázrak. Vidíme případy, kdy tomu tak není. Zřejmě tedy i proto, aby modlitba mohla být přijata, musí být spojeny nějaké podmínky. A ty ne vždycky vidíme. Jinými slovy, musí v tom osudu být dovoleno, aby se něco takového stalo, i když ta modlitba je vždycky plus - samozřejmě. Když budeme tedy takto činit, nesmíme zapomenout i na svůj vztah ke světu, že můžeme myslet jen na sebe. To vidíme u některých třeba, kteří se koncentrují pouze na sebe, svůj prožitek, své nemoci, své obtíže a všechno ostatní. A už vlastně nežijí pro nic jiného, než pro svoji nemoc. Tím ji vlastně posilují a vytvářejí určitý prvek nerovnováhy. Když tedy budeme myslet na tuto oblast, takže při splnění všeho ostatního a do patřičné hloubky modlitby, je to samozřejmě jen dobře. LUCIE: Ještě je tady poslední dotaz k tématu modlitba.

DOTAZ: Co v těle vzniká v mysli při takové modlitbě?

ODPOVĚĎ TP: Hm. Nejenom to, co si myslíte, že vy činíte. Jsme ve světě, který ještě úplně jsme neobjevili, ale začíná se to lepšit. A tak ten vklad na nejrůznějších úrovních tady je. Ať už je to vklad blízkých bytostí, ať už je to vklad světla nebo řekněmež těch energetických oblastí. Je to koneckonců i ten osobní vklad, o kterém mluvíte. Ale nemůže to být jen osobní vklad. Tak když se narodí dítě, tak první roky vidí jenom sebe a maminku. A vnímá sebe jako maminku. Prostě není tam rozdílů mezi tím vjemem osobním a vjemem maminky. Takový mamčák, no. A pak to pokračuje a pokračuje ještě dlouho, je to hodně egoistické. Pak se přijde na to, že můžeme taky umřít, že a že se věci kazej. Vzpomínám na to do dneška, když jsem konečně pochopil, že každá věc, která jest v tomto světě, má svůj počátek i konec. Že se dokonce rozbije i moje koloběžka a ten mlejnek na mák a cokoliv jiného. Byl to pro mě šok. Do té doby jsem žil ve světě, který vlastně byl trvalý navždy. A najednou to znejistění. Najednou to prostě tak není. Pak to ještě dost dlouho. Tak zase jinak. Pak začíná tedy ta cesta k tomu chápání. Je to velmi pestré a různé. No a někdo zůstane v tom světě sebejedném, kdy všechno, co se kolem něj motá v tom osudu, je kolem jeho prožitků, jeho emocí, jeho myšlenek, jeho aspirací, jeho a tak dále. No a pak někdy nastane chvíle, kdy se to začne také rozšiřovat ještě. Od toho sebe dál. To už je docela vyhráno. Toto je úkol tohoto druhu, tedy našeho druhu, tohoto konkrétního lidského druhu, který je prvním druhem po... No to je ta sfinga u té pyramidy. Čili napůl tak a napůl tak. Možná, že kdyby na světě nebyla láska a opak egoismu, pravděpodobně se všichni ti velcí museli totálně zbláznit. Když lupnou mezi tyhle lidi, tak vidí ty nekonečně hloupé, naprosto s prominutím jsou tu děti, (Vysíláme, Zdeňku? Vysíláme. Tak nic.) Takže naprosto hloupé důvody, myšlenky, způsoby řešení, nedohlédnutí na špičku svého nosu, které provázejí i náš rod, co ho vidíme. Je to velmi duchamorné z jistého pohledu, ale bohužel tohle potkává jenom ty, kteří to ještě úplně nezpracovali. Ti ostatní právě díky těm vlastnostem toho vývoje to přežijí a jsou schopni to chápat a vnímat - aniž by zapškli, obrátili se proti všemu, což je vítězství zla. Oddělili se od celku, protože oni vyspělí, jediní, krásní, přece se nebudou zahazovat. No, takže takto naštěstí nefunguje a vy se modlíte. Modlíte se právě k těm, kteří tohle aspoň z části dokázali. No, jednou ze dva tisíci let mezi vás přijde ta duchovní šajba, tedy něco, co je z toho vrcholu a vrací se zpátky. A dělá to ve všech místech, kulturách, dobách. Tam, kde to je na místě, to je specifika už druhů, které jsou schopny vlastní cesty, vlastního vývoje i vlastního přizpůsobení, vědomému přizpůsobení řekněmež těm podmínkám, které tu jsou a které nevymyslel člověk, ale které jsou řádem. Člověk nyní prožívá krizi. Nejradši by ho posunul do plechových strojů, kam by si invokoval svoje vědomí. A ani koutkem mysli ho nenapadne, že ta složitost toho tady je tak obrovská a tomu je odpovídající duše, že nějaký kovovej panák, byť s procesorem páté generace nebo desáté, to nikdy nemůže kompletně zvládnout. A přesto mnoho lidí by vidělo toto, protože spatřili to, co by chtěli. Běhat rychlostí geparda, co říkáte? Tady vyskočím před Soukenickou a už jsem na Hradě za minutu. Úžasný. A to ještě přitom dohlídnu na toho turistu, na tom ochozu a zjistím, jestli má náušnice nebo ne, protože tam vidím. No, ale to je nic proti tomu, vyhoupnout se v plechový trubce na oběžnou dráhu a tam pěkně si v tom plout v tom vesmíru, v tom hnusným procesu, kde je vlhkost, kde jsou plísně a kde je všechno, to všechno zařídíme, ano. A kde ten vzduch, no, dobrý, jo, budou tam ty fotosyntézy a další věci, úžasně. Budou čistit moji moč, abych se měl čeho napít a ještě hůř. A to jsou úžasné výsledky lidského ducha, rozumíte? A nebo z této krásné planety se vydám, místo od toho vodopádu, kde jsem mohl sedět na zadku a meditovat o čemkoliv, tak se vydám do dalšího vesmíru, kde budu roky cestovat v té trubce, s těma hroznýma lidma s sebou, kteří sice budou úžasně zpracování psychologicky, ale stejně nevěřte ničemu. No, jsou to skvělé vize, rozumíte? Vždyť to vidíte. A ostatně i ten nový vlak, který bude rychlostí 2000 km za hodinu nebo 10 000 km, budete v Paříži za vteřinu a v New Yorku za deset. No to je úžasný. Akorát je třeba zvážit, jestli tam opravdu musíte být, ale jinak je to dobrý, protože potřeby jsou potřeby. Co říkáte? No, nad potřeby není. Na tom je krásné, jak my vlastně nahodnotíme svoje potřeby a svůj svět, jak ho bereme jako standard, jako nutnost a správnost a z toho košatíme další řešení, která jsou naprosto geniální, no. No, a je to tak. A pak jste v tom žijete a nemůžete jinak. Zanedlouho nastoupím do aeroplánu a poletím do Londýna. No, to je hrůza. No, ale nechci plavat přes kanál, protože bych se utopil. Mám dobrý důvod tam jet, no, tak se nedá nic dělat. Tak mě zkritizujete, jak to, že jsem nemocnej, a jak to, že jezdím tím aeroplánem. Co říkáte? No a to je všechno. Paní Lucii děkuji za její čtení dotazů. Rozloučíme se a já jdu za dalšími úkoly. Mám toho teďka opravdu hodně. Tak. Když se od něčeho odvrátíte, tak to prostě není. Nevnímáte to. A můžete žít v celé době, kdy to nebude existovat. A přesto to bude existovat, protože důvodem, že to není pro vás, je to, že jste se odvrátili. Přesto tento řád bude stálý. Bude vždy existující a nebude závislý na tom, co si o tom myslíte. Což je na tom nejlepší. Takže s pomocí Boží jdu se loučiti s vámi. Prázdniny jsou před námi skoro - i když kongres. (duchovní obřad) No a nebojte se, dobře to dopadne. To už jsem vám řekl. Dopadne to dobře, protože to je přerod. To není jaksi úplně destruktivní, ale je to spíš pozitivní. Takže nějak tak. Hodně štěstí, děkuji za návštěvu přednášky, ať se vám daří. S některými z vás - přednáška po prázdninách je nějaká ještě před kongresem, myslím. Je to tak, Hanko? Nebo kdo jste tady? Je, myslím. No a pak budeme pokračovat, když pánbůh dá. Děkuju, na shledanou.