Dobrý den, vítám vás, všechny posluchače Duchovní university Bytí on-line a můžeme začít. Poprosím paní Lucii, aby mi přečetla první dotaz, a já se budu pokoušet odpovídat a vy sami si budete dělat vlastní názor, jako vždy.

DOTAZ: Chtěl bych se zeptat na zkoušku od Boha, kdy Abraham měl obětovat Bohu svého syna Izáka. Jsou potřeba takové zkoušky? Nedovedu si takovou oběť ani představit. Můžete k tomu dát nějaké vysvětlení, jak to chápat?

ODPOVĚĎ TP: Ano, jistě, že je to problém a...Oběť patří k našim životům ne úplně často, ale občas ano. Někdy je velká - když se podíváme na ty velké, kteří přicházeli, tak už i to byla veliká oběť. A spíš bych řekl, že je to symbolický příběh, protože co říká člověku? Že pokuď v některých osudech a případech přijde ten čas, musí prokázat svoje odhodlání a svoji cestu. Na druhou stranu se musíme ptát, zdali toto nelze obětovat i jinak. Náš syn je někdo, kdo je velmi blízký, to je pravda. Ale jeho obětováním vyjádříme svoji odhodlanost, svoji opravdovost, tu buďto máme, nebo nemáme. A když ten čin vykonáme, tak se tím vlastně na jednu stranu mnoho nezmění. Manifestujeme něco, co buďto je, anebo není. To, co je tou obětí, která je dle mého názoru Bohem žádána, je opuštění - a teď je to těžko k vysvětlení - určitého druhu egoismu, který brání v chápání celku. A možná tedy, že by tou obětí mohlo být i to, že se postarám o úplně cizího syna, který nemá se mnou ani mojí rodinou nic společného, a já se v rámci svých možností obětuji. Těch stupňů oběti je jistě mnoho a zkoušek také. Často jsou to zkoušky nevědomé, tedy my nevíme, že se právě nacházíme v pásmu zkoušky. Přichází to náhle, čeká to na naší reakci, na to, co učiníme. Já sám osobně se nedomnívám, že ztrátou jakéhokoliv života - ať už člověka nebo zvířete, ale i rostliny - darmo nevyřešíme moc. Bůh nepotřebuje krev. Bůh potřebuje duši, milost. Potřebuje naši změnu, a to ještě směrem k všemu a všem, vždyť všechno je on. A tak se stará o své "syny a dcery" v uvozovkách a má k nim tak blízko, že tu není žádný předěl. To my lidé máme předělů až moc. Taky nejsme Bozi, to je pravda, jsme jen lidé, to není moc. A tak, když sledujeme historii duchovních směrů, náboženských směrů či dalších, vidíme stálé opakování stejných premis, nebo stejných řekněmež základních otázek, které kterékoliv lidstvo muselo řešit. A koneckonců pak vidíme i často velkou podobnost, vedle té pestrosti v tom, co člověk dokázal ve jménu Boha stvořit, jako řekněmež svůj rituál. Když se například podíváme na oblast Hindu, tak vidíme, že je tam ahimsá, to nezabíjení, a přesto zase existuje sekta, která jednou za delší dobu na stadionu naráz zabije stovky, možná tisíce zvířat z důvodu prý duchovních. No tak všichni máme právo na svůj názor, a nikdo nás nemůže nutit, abysme podporovali to, co s námi nerezonuje. Tak s tímto například já osobně v žádném případě nerezonuji. A tak i ta pestrost výkladů, která tady je, nám něco říká. Ono, často uběhne dlouhá doba a to, co jsme považovali za jasné, se při bližším pohledu z vlastně pohledu tehdejšího člověka jeví poněkud jinak. Byl bych tedy velmi opatrný v soudech podobných otázek. Bylo by jistě možné mluvit o tom odhodlání a projevení se svého postoje, možná poslušnosti, své hloubky víry. No, je to otázkou. Kdyby mě můj Bůh - který je i váš, všech, je jen jeden - přikázal, abych usmrtil své dítě, jsem přesvědčen, že kdybych to neudělal, byl by velmi potěšen. To je všechno.

DOTAZ: Vesmír má několik úrovní. Teď je tu citát. Dům mého Otce ukrývá mnoho vyšších domů. A prosba o objasnění.

ODPOVĚĎ TP: Nevím, čí je to citát, jestli z Bible? Pravděpodobně z tohoto okruhu. A proč ne, to je správně, jen tam chybí ta druhá půlka. Dům mého Otce obsahuje také mnoho těch spodních světů. Nejenom těch, které směřují nad naší hlavou. I těch, které se nacházejí v nitru hmoty, po které šlapem. Jinak je to správné. Když pozorujem hmotu, to je pro nás nejnázornější, tak vidíme napřed ty atomy nedělitelné. Pak se domůžeme poznání, že atomy se skládají z dalších částic. A v téhle chvíli se blížíme tedy k nějakým ještě dalším poznatkům, jako jsou struny, kvarky či jinak, a přitom pravděpodobně se ten příběh opakuje nekonečněkrát. To znamená, že i každý podstupeň, poddíl se dál skládá z dalších, a ty zase z dalších a dalších a dalších. Dle názoru kosmologie, kterému jsem učen a kterou vlastně tady vyučoval Josef Zezulka, je nekonečné množství podvesmírů i nekonečné množství nadvesmírů, ale i to už začíná být poněkud, sice vzdáleně, vnímatelné. Vidíme například v posledních létech s vyspěním té, řekněmež, astrofyziky a dalších oborů, že začíná být například spatřován nějaký řád v pohybu celých galaxií. Že ani to není náhoda. Jsou to galaxie naší Mléčné dráhy, můžou to být i galaxie jiných vzdálenějších oblastí a svazů. No, uvidíme. Planety Mléčné dráhy ještě vidíme dobře. Pohyb naší Mléčné dráhy domníváme se, že také tedy začínáme chápat. Ale co ty galaxie ostatní? A v tom, bude-li pokračovat ten výzkum, je naděje, že nakonec pochopíme i třeba souvislost toho vyššího, nám nejbližšího nadvesmíru. Uvidíme přesněji kousíček toho prostoročasu, který je nad námi a který v této chvíli vnímáme díky jeho prázdnotě - protože ta hmota je nesmírně prázdná - tak jej vnímáme jako prostě chaotický souhrn tedy těch jednotlivých částí. Není tomu tak. Je v tom řád a plní funkci části nadvesmíru a potom lze jít ještě dál a dál do dalších nadvesmírů. Takže asi tak.

DOTAZ: Co znamená doba Vodnáře pro lidstvo? A má nějaká rizika?

ODPOVĚĎ TP: Každá doba má svoje rizika, protože každá doba se dá využít, také zneužít. Doba Vodnáře je jaksi v něčem nadějnější, ale může být stejně destruktivní jako mizející dostředivé doby. Když bude nekriticky vzývána, bude to velké neštěstí. Když přicházely třeba ty poslední vlivy toho posledního šestitisíciletí, no tak vidíme tam to období například toho žáru, vzývání Slunce, vidíme ostatní doby a vidíme i jejich prospěchy a taky jejich nebezpečí. A věru, když se vyskytla deformace, nebylo to lehké. Vodnář je první znamení tohoto Platonského roku nového. Je odstředivý, čili rozpínavý. Už ne jenom já, já, já, ale vnímání souvislosti celku. To všechno je tedy nutný, řekněmež, a bolestný počátek, který půjde mnoha směry. Někdy to bude já, já pro mě, jindy to bude já všem a jindy to zase bude já všem, ale pro mě - bude to zneužití těch řekněme vlivů a myšlenek, které tady ta doba přináší. Ale ptáte se, co přináší. Přináší postupně pro některé jen málo viditelnou, ale naprosto zásadní změnu kultury, civilizace a tak dále. Dokonce i to, co považujeme za negativní jevy, je projevem té výměny. Ono to prostě tak musí nastat. První příznaky jsou staletí před dneškem. Už tenkrát bylo vidět, jak se mění duch doby, ten étos, a jedinci z celého lidstva začínali tyto vlastně myšlenky vnímat pozorněji a začali je také někdy dokonce i hlásat. Bylo to něco jako ostrov v oceánu. Pak přicházely další léta a staletí, až tedy k dnešku. A ten proces pokračuje. Čili to, co bude znamenat, bude znamenat změnu lidské vědy, kultury, organizace společnosti, všeho ostatního. Ale ne tak, že zde vznikne nějaký fanatický nebo předepsaný systém, ale ta společnost nenápadně začne vlastně podprahově realizovat ty vlivy, které přicházejí s tím novým souhvězdím. Samozřejmě se později, anebo i nyní vyskytnou již vlastně tendence, které budou personifikovány atd., to všechno ano, ale ve skutečnosti je ten děj nadlidský. To znamená, že ho neřídí lidé. Proběhl by stejně, i kdyby nebylo nikoho. A jako takový je vlastně nezastavitelný. Bývá pravidlem, že při těchto zlomových obdobích, kdy se střídají ty vlivy, velmi někdy antagonistické, čili opačné, dochází k jevům, kdy vlastně ta končící vlivová éra se snaží stůj co stůj, si udržet to své. Vždyť pracovala často dlouhé staletí, dokonce tisíciletí, a teď najednou, že by to mělo být jinak? No vidíte, a přesto to nakonec už vždycky je jinak. Čili nemusíte mít strach o svět, o život, o kulturu, ostatní věci. To všechno je součástí velké reality a skutečnosti, která probíhá podle nikoliv lidských, ale svých vlastních zákonitostí, které člověk teprve začíná poznávat. Ještě o nich ani neví. No. Na konci tohoto procesu bude lidstvo mnohem vědomější než dnes. Ale i to, co pozorujete ve změnách vzdělání, vědění a tak dále, vám ukazuje, jak celý ten proces dostává dynamiku a jak se mění. Když pozorujete vědomí lidí, tak se někdy stává, že ten vývoj dokonce předbíhá jejich vlastní stav. Že vlastně jejich změna je pozadu. A že ty změny vlastně nepřijímají, protože jaksi s nimi ještě nerezonují a bude tak třeba později. Takže to je docela napínavý proces, je zajímavé se na to dívat. A ten optimismus si prosím ponechte. Dopadne to dobře.

DOTAZ: Když člověk od mládí hledá svůj smysl života a nestačí mu, co mu předkládá běžné okolí, znamená to, že již šel nějakou duchovní cestou?

ODPOVĚĎ TP: Hledat smysl života je jedna věc. Druhá věc je dosahování té změny bytostné. Hledání smyslu je stav hledání, co a jak by se mělo dělat. Výsledek je, že co a jak se dělá. Nejde o revoluce, jde o postupný proces. Tak je to kousek za kouskem obrušováno, ten člověk se mění a dostává nové, vyšší etické lidské vlastnosti, pohledy na svět. Na začátku bývá spíše egoista, hledá svůj vlastní prospěch, smlouvu s Bohem a to, co by mu nějak prospělo, chce být dokonalý, protože si myslí, že je to něco, co je prostě hodno úcty, ale nechápe, že má být dokonalý proto, aby mohl lépe sloužit. To všechno se postupně změní bez ohledu na to, kdo, kde, kdy stojí a jak si stojí. Je to obecný vývoj, který vůbec nesouvisí s naší nějakou filosofií současného lidstva, které ostatně vytvořilo celou řadu filosofií a každá z nich často zobrazuje nějaký díl té reality či pravdy, ale ten jednotící prvek toho vědomí celku - souvislosti všeho se vším - tam často ještě velmi chybí. Často je to zbožnění jen některé části, která je objevena, a ne vnímání kontextu, v kterém je zasazena. A tak tito lidé ustanovující velmi často vnímají ten svůj, byť správný kousek jako jediný, jsou schopni se s ostatními hádat nebo vlastně v určitém rozporu, že ten jejich názor je ten lepší než ten druhý. A i to je věc k projednání, k vývoji. Čili postupně budeme hledat stále více toho konsensu a pochopení ceny každé z těch myšlenek, které tu jsou.

DOTAZ: Jak se zachovat při panické atace, která někdy přijde nečekaně, například u lékaře, ve městě, v obchodě a tak podobně? Je to hodně skličující a nepříjemné.

ODPOVĚĎ TP: Tak zaprvé se poznávat. To znamená pochopit, z jakých situací k té panické atace dochází a v těch chvílích, které jsou rizikové nebo podezřelé, že by něco takové mohlo nastat, se vědomě zabývat stavem své mysli, mysl zaměstnat nějakým pokud možno kladným způsobem a nepřipustit rozvoj, protože i ta panická ataka začíná vlastně prvním ťuknutím jakoby a pak různě rychlým nástupem, který končívá ve stavu, který se již velmi těžko ovládá nebo zmenšuje. Čili je důležité předcházet panickým atakám, aby nepřicházely, a je také důležité jaksi se promýšlet v tom, co ta panická ataka je. Mám-li třeba panickou ataku v situaci návštěvy lékaře nebo jinak, tak bych měl o této věci hluboce přemýšlet, procítit ji a možná taky cvičit. Tak třeba občas přes den zaskočit na tu polikliniku bezdůvodně a jen tak se projít. Ono se to poddá, nebojte se.

DOTAZ: Teď je tady ohlas na přednášku. Děkuji vám za velmi silnou přednášku ze dne 5.5.2025. (TP: Já nevím, co tam bylo.) Na přednášky se těším a očekávám vždy, až uvidím na dobu zveřejnění, abych si je mohla přehrávat. Tu poslední si pouštím již po několikáté a nasávám tu čistotu. Děkuji z celého srdce vám a panu Zezulkovi. Klaním se před pravdou Boží, přeji vám vše dobré a hodně zdravíčka.

ODPOVĚĎ TP: To se klaníme všichni. A mně neděkujte. Každý dělá, co může, a snaží se, aby to moc nekazil a to je všechno. Je netřeba velkých slov, je třeba velkých změn. To je důležité.

DOTAZ: Dochází co dvě stě let k resetu na naší planetě?

ODPOVĚĎ TP: A to byste to měli moc rychle. K velkému resetu dochází jednou za dvanáct tisíc let v kombinaci s dalšími cykly, které ještě jsou vlastně modulovány na ten základní cyklus, nebo obráceně - ten základní cyklus je namodulován těmi dalšími řekněmež frekvencemi. Takže ten základní cyklus je hrubě řečeno - ono všechno je ještě jinak, ale z toho našeho pohledu to, co je nám nejbližší, tak je to těch dvanáct tisíc let. Co se týče dalších cyklů, těch je bezpočet. Vzpomeňte třeba na cyklus naší státnosti, kdy se říkalo, že každých já nevím kolik to bylo, osmičky tam byly. Takže když se objevila osmička, tak to znamenalo nějakou faktickou změnu. A bylo to skoro tak vždy, i když třeba v jednom případě to bylo tak, že se ta věc připravila v určitém datu a pak se projevila. Nebo zase nějak jinak. Ale to už je zase věc další diskuse. Jsou tu cykly měsíční, které působí na vás, na život, život buněk. Jsou tu cykly jiné, vícevesmírové, sluneční cykly. Vlastně cokoliv, co existuje, obsahuje také čas a ten čas znamená také změnu. Čili nic na světě není stálé. No, to si odpustím a pojďme dál. Čili nic na světě není stálé a ten cyklus, který popisujete, je také dvoutisíciletý. Tam bylo 200 letý, viďte, psáno. Takže 2000 letý základní cyklus. Je to věc plus mínus 2000 let. A tam chodí ti přinašeči, kteří jsou zde vlastně tou realitou tak, aby lidem pomohli na jejich cestě hledání životní filosofie, životního projevu a tak dále. Nejsou tady proto, abysme je zbožňovali, to vůbec ne, ale chtějí pomoci tomu druhu, aby se mohl lépe blížit k Bohu. A to proto, že je to jeden ze základních smyslů existence. To, co se vytvořilo z toho Boha a stalo se mnohostí, aby se prohlíželo a vyvíjelo, nakonec musí dojít zase v kruhu do svého počátku. A to nejde jinak, než tou změnou. Takže to jsou tyto cykly. Mezi nimi jsou ještě další, kdy se rodí třeba vyšší zástupci, kteří šli s tím přinašečem, a vlastně v těch dalších dobách staletí se snaží napravit chyby, které lidstvo zaneslo do té základní nauky, kterou ten přinašeč lidem dal. A často se to trochu změní, někdy hodně. A věru, že je s čím jaksi pracovat. No a pak je ti lidi zase většinou nějakým způsobem odkrádlují a bude zase spokojenost. Pak přijde přinašeč, no tak buď ho zabijou taky, anebo zase ne, no to už je ten vývoj. Hodně štěstí pro další přinašeče přeji. Pojďme dále.

DOTAZ: Je zlo, pokud s někým nezvládnu být v kontaktu a ten člověk býval má rodina, ale začal mě nerespektovat a já začala nezvládat být s lidmi, kteří jsou hrubí a podobně, udržovat kontakt. Je to zlo?

ODPOVĚĎ TP: To je mnohem složitější otázka, než na odpověď ano, ne. Jestliže s něčím nejsme schopni být, aniž bysme tvořili sami zlo, je lépe toto odsunout a počkat, až zesílíme. Je otázka také našeho pohledu, jestli to, co se nás dotýká, je skutečně tím zlem, které vnímáme, nebo jestliže to například není odraz nás samých, v našich slabinách, které vlastně ne vědomě projektujeme do té druhé bytosti. Můžeme tvrdit, že něco řekl nebo atd., ale přitom ten člověk to vlastně neřekl. To se zdálo nám. Těch možností je opravdu hodně. Je tedy důležité najít zdravou míru. Pokuď budu zastáncem nějakého úžasného učení nebo sekty a teď budu v té rodině a budu se snažit tu svoji ideologii jim představit v nejlepší představě - protože si myslíme, že to je to nejlepší - a oni tedy s námi nebudou příliš rezonovat, začnou nás odmítat, no pak se nám může stát, že jsme vlastně narazili na bytosti, které jsou, řekněmež, pro nás negativní. Potíž je v tom, že jsme tu situaci nezvládli. A to dokonce, i kdybysme měli pravdu, i kdybysme byli rovnovážní, tak ta pravda nemůže být přijímána tam, kde vlastně není ještě čas, a musíte dát svobodu člověku, aby si prošel těmi odstíny a aby nakonec pochopil, proč jsou věci tak, jak jsou, a ne proto, že mu to někdo vtluče do hlavy, byť by to byla pravda. Takže je v tom i kousek tedy právě toho obrazu nás samých, jak mnoho jsme postoupili ve svém lidství. Člověk moudrý tedy ví, že svět nepotřebuje, aby se mu něco vnucovalo, ale na druhou stranu je vždy připraven pomoci bratru a sestře, kdykoliv je k tomu jaksi požádá, nebo je to dobrá chvíle, a udělá to jistě tak, aby nepřekročil jistá pravidla. Do vývoje se nedá zasahovat, dokonce nesmí, nad určitou míru. Čili je tu předložení, je tu svobodná vůle, no a s tou si člověk pak udělá, co chce. Takže to může být i jiný případ. Mluvíte o nepřízní, která zde je. No, tak v první řadě bych přemýšlel, jestli ta nepřízeň nevychází z mé poněkud slabší diplomacie. Protože často lze jaksi způsobit mnoho zbytečných situací nepochopením druhého, jeho stavu, jeho vjemu. Nepřiměřená vlastně reakce, protože já jsem přesvědčen, že to je tak a ono to třeba ještě pro toho člověka není k přemýšlení. Děkuju.

DOTAZ: Jakým způsobem je ovlivňováno vědomí?

ODPOVĚĎ TP: Mnoha. Ovlivňujeme ho samozřejmě my, okolí, vzdělání, rodina, minulý život, zkušenosti, vlastně všechno, co zde je. Vtělení, nevtělení významně také. Prostě člověk neexistuje na pustém ostrově. To je zrůdná představa současnosti. Lidské vědomí, jako vše ostatní, je neustále propojeno se vším, se všemi a se vším, tedy působí na něj také, tedy vše a teď rozdílnou měrou - něco více, něco méně a něco může působit, čili to ovlivnění je větší a něco méně, protože ovlivnění není snadné nebo nemůže být vůbec. Zase záleží na tom, kdo se ptá. U každého je to jinak.

DOTAZ: Je tu dotaz ohledně pověr. Baba Vanga v toto věří, předpokládám, že Baba Vanga byla pozoruhodnou bytostí, osobností, ale pravdu vždy neměla. Také to, že je dobré číst denně Bibli. V jistém směru Bible způsobuje úzkost skrz to, že je tam dost příkazů a je to bráno z jednoho směru.

ODPOVĚĎ TP: To je krásný dotaz, děkuji Vám. Tak začneme tou babičkou. Víte, někdy mě fascinuje naše lidská vlastnost. My vlastně toužíme po nějakém konečném stavu nebo metě, která je tou nejlepší a jedinou bez výjimky. Když vidím třeba různé stupně jasnovidnosti - a že jsem jich viděl, protože mě to zajímá - tak vidíme, řekněmež, ty počáteční velmi nedokonalé, průměrné, lepší, velmi dobré a nekonečně správné. A všechno mezi tím. Místo, abysme si řekli, že ta úspěšnost Baby Vangy, která byla zhruba 80%, je úžasná - protože říct o něčem, co bude, když to ještě není, a vede k tomu tisíc možných cest, které se klikatí, je vlastně fantastické. Je to velký úspěch. A přesto je to jako s počasím. My se dozvídáme, že se klima otepluje. A ono se skutečně statisticky otepluje. O tom není pochyb, nejmenších. Ale bude rok, kdy přijde čtyřicítka a všichni budou mluvit o tom, že se otepluje. Pak přijde rok, kdy v létě bude 12 stupňů a všichni najednou zapomenou, že se otepluje a zase budou všichni mluvit o tom, že se vlastně neotepluje, že se ochlazuje a nebudou vidět vlastně celkovou jaksi tu tendenci toho, co se děje. A tak i my někdy máme tendenci, když se některá předpověď nesplní, vlastně celou věc shodit, a když se splní, tak zase až nekriticky se snažíme toto vyvyšovat. Čili každý z těch zdrojů má svoji pravděpodobnost a to mimo jiné i proto, že osud není jeden, ale je to rovina osudových rovin, je to množina osudových rovin, které jsou každá trošku jiná než ta předchozí. Jsou tam i koleje, kdy přepnete do jiného směru a ten osud jde jinou cestou a to všechno potom ústí v konkrétní nějakou dějovou událost, která se odehraje. Studoval jsem třeba hodně blízko Palmové knihovny a tam to bylo krásně vidět. Byly tam absolutně nepochopitelné shody, které nelze vysvětlit žádnou statistikou či jakoukoliv jinou metodou. Viděl jsem tam i velmi dobré, průměrné, viděl jsem i chyby. Tedy výpovědi, které byly velmi neuspokojivé nebo dokonce zcela chybné. Když řeknu zcela, tak nemám úplnou jistotu, protože tam ve hře je ještě něco dalšího. Když řeknu, že jsou zcela stoprocentně úspěšné, tam jistotu mám. Protože tam se stalo to, co se stalo. A stalo se to tak, jak bylo popsáno. Tam, kde se to nestalo, ještě může být tak, že tu jsou ty vlastně důsledky těch rovin, které v tomto případě těch počátků, těch nejnižších stupňů sehrály svoji roli. Proto vždy, když hodnotím, a to mě naučil život, se snažím neříkat napřed nikdy "nikdy"!, dělat si názor a později tedy mít ten názor, který se pokoušíme mít zdůvodněný, ale samozřejmě nikdy ne jako, řekněmež, rozumíte, buďto absolutní přijetí, nebo absolutní odmítnutí,. To nikdy. Čili reálný pohled na věc, reálnou zvědavost a dívat se, co bude. To se vždycky musí. Baba Vanga tedy je fenomén. Byl jsem za ní dvakrát, prošel jsem všemi místy, kde pracovala, včetně její učitelky, což je velmi důležité, a i míst, kde vlastně ta učitelka pracovala, a tak dále, a tak dále. I Rupite a další místa, které ona navštěvovala. Jezdili za ní lidé z celého světa, potentáti, prezidenti. Kdo to ještě byl, myslím si, že Sofia Loren nebo Gina Lollobrigida, už nevím. A další a další. A možná, že tam jezdili proto, že přece jen v tom, co slyšeli, nacházeli určitou míru, která byla zajímavá. Kdyby nebyla, tak by tam po čase ani pes neštěkl. Takže nějak tak.

DOTAZ: Co z nás činí celého člověka?

ODPOVĚĎ TP: To, že nemám amputovanou ruku, nohu, hlavu a tak dále. A teď ta otázka - jak ji uchopit? Co z nás činí celého člověka tohoto lidského druhu, nebo vyššího, nebo ještě vyššího, nebo ještě ještě vyššího? My uvidíme jenom zástupce našeho druhu, což je poněkud nebezpečné, protože nemáme k sobě docela příměr. No tak je to cesta a popisovat vcelku to nemá úplně smysl, protože by to mohlo vést pouze k opičkování, tedy k něčemu, co by nebylo realitou, ale snažilo by se to do té reality blížit. Čili nebojte, ta cesta není zase věcí rozhodnutí člověka. Je to mnohem vyšší řád, řekněmež, že je to přírodní zákon, chceme-li tomu tak říkat, nebo Boží vůle, nebo prostě jakkoliv. A ta cesta má svoji logiku a svoji řekněmež i dynamiku. A u každého jinak. Takže ať vám je ta cesta milostiva, ať na ní nacházíte prospěch pro celek. Asi tak. Prosím.

DOTAZ: Učení ve spirituálním stavu je mnohem rychlejší, mnohem intenzivnější než v tělesném? Ano, je tomu tak.

DOTAZ: Teď je tady dotaz na Bermudský trojúhelník. Mocné krystaly pod hladinou z času Atlantidy, které způsobují... Prosím, nahlas. Mocné krystaly pod hladinou z času Atlantidy, které způsobují - mohl zde být vytvořen mocný spojovací portál brány do jiných dimenzí?

ODPOVĚĎ TP: Atlantida je oblíbené téma. Prakticky vše, co o ní můžeme říct, bylo vzýváno i zpochybněno. Přesto můžeme mít první záchytné body. Jeden z velkých jasnovidců Edgar Cayce určil čas, kdy budou nalezeny pouze zůstatky atlantského města, místo, kde se tak stane. A skutečně se tak stalo. Byly nalezeny zbytky staveb v čase, který on určil. Atlantida podle názoru mnohých může být od Středozemního moře, za Herákovými sloupy, vlastně kdekoliv. Nepřekvapilo by mě, kdyby to bylo i v Tibetu a v Africe a v Grónsku, no prostě všude. Faktem zůstává, že jsou možnosti se přiblížit, které nám ovšem věda neuzná v této chvíli, bude to ještě nějaký čas trvat. Brány nebo portály nejsou vázány pouze na tato místa, ale jsou na mnoha místech planety. Souvisí s tím, co je opět řád nebo struktura, protože planeta není nahodilá hromada minerálů, je to velmi sofistikovaný útvar, dokonce někteří vědci, to zdůrazňuji, se přiklání k myšlence, že je to vlastně útvar, který není prost života. Kdo ví? Každopádně tedy mám-li říct svůj názor, tak Atlantida je reálný děj, který se odehrál před dvanácti tisíci lety, kdy lidé zneužili svého hlubokého poznání, které bylo mnohem dál než je poznání dnešní doby, ale přineslo také velmi významné nebezpečí, které naplnili. Společnost se rozštěpila víceméně na dva základní tábory a další. Začali spolu tedy soupeřit a bojovat a začali využívat tedy darů té vědy, kterou měli, což vyústilo v rozložení dosavadního status quo. Skalární síly, které ovládli, napadly celý glob. Zas v souvislosti s určitým řádem děje jejich kultura byla zničena během velmi krátké doby, protože se už na to Pámbu nemoh dívat. To už se tak někdy stává, víte. No a pokud se týká těch poznatků, tak ty se z velké části ztratily. Atlanťané nezahynuli všichni. Byly rozseti po celé Zemi a postupně asimilovali. Někdy dávali i jaksi krystalizační jádra k vzniku dalších subkultur, které s částí toho vědění byly schopny pracovat. Možná, že bysme se divili, co se nacházelo například v Alexandrejské knihovně. Možná, že se budeme divit, pokud se to někdy dozvíme, co se nachází v jiných jaksi zdrojích, které mohly být nalezeny pod dunami písku. Vědění je moc, jak řekli mnozí přede mnou. A je strašné, když tuto moc získá malé dítě, který ještě nechápe plně důsledky svých činů. Tak to vždy vede k zneužití tohoto vědění. A čím je větší, tím větší je i to riziko. A přesto tu je zase i jiný zákon, který je zákonem jisté ochrany. A teprve tato dvojice zákonů dává výsledek. Také zde ve hře jsou cyklické jevy, o kterých jsem se zmínil. Ty jednotlivé uzly v té rezonanci mají každý jiný charakter. Nejsou stejné a z toho plyne i průběh těch základních událostí, těch cyklů. A tak v některých případech můžeme doufat, že se nacházíme v jednom ze základních cyklů pro určitý typ, a já nechci být moc konkrétní, určitý typ, řekněmež projevu toho osudu. Takže nějak tak.

DOTAZ: Smrt udušením v minulém životě se v současném životě projevuje jako astma? Ale to tak nemusí být. Máme tady různé druhy astmat. To je zaprvé. A ano, může to tak být, že ta plicní naše vitalita je oslabena už před zrodem. Může to být výsledek konkrétního onemocnění, infekčního, jiného. Může to být také výsledek, který souvisí s naší psyché, s neurologií, kdy se nám vlastně svírají ty plicní sklípky, protože z nějakých příčin byla naše duše právě způsobem, který odpovídá této možnosti, nastavena. Můžou to být alergická astmata, přítomnost látek, které vlastně působí na tkáně, která jde do zánětu. Může toho být víc. Ale i tohle, ano.

DOTAZ: Proč je nyní tak těžká doba a jak si zachovat v této době zdravý rozum a nadhled?

ODPOVĚĎ TP: No, to bude asi tím, že naši předci měli V mnoha svých rčeních pravdu. A říkali mimo jiné, že když kobyla chcípá, tak nejvíc kope. A je to naprostá pravda. V těch předělech těch dob, kdy přichází další, často zásadně pokračující řekněmež děj, ti, kteří dokončují svůj životní cyklus a svoji myšlenkovou podobu, se snaží jaksi stůj co stůj - možná i podvědomě vnímajíc, že doba pokročila - to své zachovat. O to více, o to silněji. Je to snaha zadržet řeku. To můžete přehradou, ale když neodpouštíte, stejně nakonec ta přehrada praskne nebo přelije nebo nějak jinak. Vývoj se nedá zastavit. Nelze. Lze ho modulovat, lze do něj házet ty vidle a lze ho zpomalovat, ale nakonec o to větší silou - to je ten příměr s tou vodou, čím více jí zadržíte, tím potom v jiný čas jí více a prudčeji odteče. Čili ve skutečnosti to nemá vždy úplně smysl. Jsou tu nějaké roviny. Tedy když něco odumírá, vždycky je to obtížné. Vy zažíváte vlastně dobu odumírání celé jedné velké etapy vývoje. Ta nová část teprv pomalu sílí, raší, stejně jako ty konvalinky na jaře, nebo co to tam raší, promiňte mi neznalost. A to chce svůj čas. A stejně jako vždycky probíhá boj sněhu, který se rozpouští, a těch kytiček, které musí tím sněhem prorazit a vyrůst, aby nakonec se celá zem zazelenala, aby uschlá a stará tráva byla nadzvednuta tisícem nových stvolů trávy, které se krz ni derou k životu - tak je to vždycky těžké, samozřejmě. Ten, kdo chce rašit, tak samozřejmě musí napřed nadzvednout to staré listí, které tam je, musí se krz něj prodrat, působí na něj. A tak je to i zde. Je to vlastně normální proces.

DOTAZ: Je tady prosba o vysvětlení funkčnosti znaku růže.

ODPOVĚĎ TP: Budu-li schopen,. Jakého znaku růže? (paní L: Když už to tady není specifikováno.) Pokud mluvíme o růži, tak má pětilistý okvětní lístek, že? Říkám to dobře? A tady bysme mohli spatřovat určité vlastně souvislosti. Začnu úplně odjinud. Když se díváme na prastaré tajné vědění, které se týká stavitelů katedrál, ale to nejenom u nás, ale kdekoliv na světě, kde se stavěly tedy katedrály spíš v určitém stupni rozvoje, tak zde vidíme často symbolickou podobu, kdy do těch tvarů byly vtěleny filosofické myšlenky, které byly vlastně často součástí hermetického poznání, ale jsou něčím jako kniha. Když se posadíte na nádvoří Pražského hradu a pozorujete některé věci, já neříkám, jaké, tak tam uvidíte celou knihu, která je nesmírně důležitá. Je tam vlastně, řekněmež, v kostce symbolu řečeno to nejzákladnější vědění, které člověk má, nebo které je přesněji. Vyjádřeno lidsky, stavebními technikami. No a tak je to vlastně obecně i jinak. Když tedy se podíváme na pěti okvětní lístek, no tak vidíme tedy jeden a čtyři. To je pět. Ti, kteří znají hermetické vědění, ví, že jeden je jednota, to je Bůh. Čtyři jsou čtyři základní prasíly tvůrčí. Celkem tedy pět. Přesto, že ten jeden se vymyká těm čtyřem, protože má zdánlivě jinou vlastnost, ve skutečnosti je jednotou. Ti čtyři jsou vytvořeni z jednoho. Je to tedy jeden, který prošel procesem dělení. To je vše.

DOTAZ: Co říkáte, prosím, na potravinový přípravek Portier? Je složený například z výtažků jeleních parohů, různých bylin, olejů, hub, zpracovaných speciální technologií. Píšou v brožuře, že má blahodárné účinky na úplně všechny možné choroby, včetně rakoviny i duševních poruch, obnovuje kmenové buňky a tak dále. Prý v Singapuru ho lidé užívají běžně. Myslím, že je to hlavně byznys pro zoufalé nemocné. Dá se říct, že víra tvá tě uzdraví, neboť cena za sadu činí 79 tisíc korun.

ODPOVĚĎ TP: No dobře, podívejte, těžko, můžu soudit, není to můj obor. Pokud se týká toho, co mě jako vegetariána by zajímalo, jestli ty parohy zlaté získávají tím, že někoho praštějí po parohu, nebo jestli jsou to sebrané parohy někde odhozené, protože i jelenovití občas odhazují parohy. No a co se týká té ceny, nedokážu posoudit, jestli jsou tak vzácné, drahé, nebo nějak jinak, nechápu. Cena je samozřejmě ve výši, která pro naše lidi asi je nedosažitelná. Nevím,no tak pro někoho možná, ale dát 100 tisíc za výtažek, to prostě asi není dostupné. Takže to ovšem nedokážu jaksi komentovat. Čili, no jen tak, že si ho asi nedám. To je všechno.

DOTAZ: Je tu prosba o vysvětlení spojení pole nulového bodu. Co to je spojení pole nulového bodu?

ODPOVĚĎ TP: Ne úplně chápu otázku, jakým způsobem je spojeno pole? (paní L. Ne, já jsem myslela spojení jako pole nulového bodu. Jako sousloví nebo...)

ODPOVĚĎ TP: No, ale přesto otázku úplně nechápu. Podívejte, je-li nulový bod, tak tam přeci žádné pole z pohledu vnímatele nemůže být. Taková je odpověď. (Paní L. Tak a tohle asi, protože čas pokročil, bude možná poslední dotaz. TP: Ano, ano.)

DOTAZ: Tazatel se ptá - vidíte nevtělené a můžete to vidění případně vypnout, kdyby vás to obtěžovalo? Může se to naučit člověk, který vidí nevtělené a je to pro něj vystupující?

ODPOVĚĎ TP: Už to chápu. Čekal jsem to z té odpovědi. Jestli já vidím nebo nevidím nevtělené, tak docela nesouvisí s meritem otázky, s podstatou otázky. Nebo chcete spíš zkušenost někoho, kdo by vám díky té zkušenosti mohl poradit? Máme -li jakýkoliv dar, je to, co nám pomůže jej zvládnout, moudrost. Má mnoho škál tento případ a dost těžko se odpovídá. Může to být dar, který je dán právem, vlastnost. Může to být získáno ať teď nebo v minulém životě také trochu násilím nebo magií. Může to být rezonance kladnější nebo zápornější, podle toho, co k vám přistoupí. Se vším se dá pracovat. Stejně, jako když jdete po Václaváku, tak vám vcelku nedělá problém se procházet od koně dolů mezi těmi lidmi, proplétat se davem. Proč by to mělo být jinak, když vidíte trochu více lidí než jiní? Vztah světa vtělených a nevtělených má i své prostředníky. Je třeba přemýšlet, k čemu ten dar je, a nedělat unáhlené kroky. V čem může sloužit těm druhým, kteří potřebují pomoc, například. Je-li to z říše negativna, kdy se vaší duše zmocňuje cosi negativního, pak je to samozřejmě hodno zastavit. Jindy jsou ve hře i stavy ducha, jeho kondice, duševního stavu. To už by zase bylo spíše v rovině jaksi poruchy duševní. Vnímat nevtělené není nic špatného. Myslím na ně s láskou, s pochopením, vždyť jsou totéž, co já. Jsou lidé. Že nemají tělo? No a co! To nic neznamená. Někdy vám to může přinést třeba i určitou míru poznání. Vzpomínám na jednoho přítele, který chodil na přednášky ještě tenkrát do mého bytu, kde jsme se scházeli, bylo nás pár, do deseti, možná víc. No a on se vyznačoval mimo jiné tím, že často užíval tohoto výraz: "Ti nahoře to zařídí, ti nahoře to udělají." Zvlášť, když měl něco řešit. No a tak na něj koukám, v tom ušáku, v tom křesle, jak tam sedí. Najednou se vám proměnil, proměnil se v kněze, ovšem né z dnešní doby. Bylo to tak dvě stě let zpátky. Žil v Americe a bylo to součástí toho vjemu. A bylo hned k pochopení, proč jsou ty postoje tak, jak jsou. Bylo to prostě navysvětleno a bylo to vtipné. Takže kdykoliv potom už udělal takhle: "Ty nahoře to zařídí," tak jsem si na to vzpomněl. On samozřejmě nic nevnímal, on to nevěděl. Čili řekněmež, že to byla velmi inteligentní halucinace. No ale čas se nám naplnil, takže vám popřeju hezký zbytek dne, za nějaký čas, necelou hodinu, bude duchovní obřad. No a to je pro dnešek všechno. Poděkuju paní Lucii za čtení otázek a vám všem ostatním za vaši účast. Hodně štěstí. Na shledanou.