Dobrý den, pěkně vás všechny vítám na naší přednášce Duchovní university Bytí 0. stupně. Jako vždy musím říct úvodní větičky. Jsme tu proto, abysme se zamýšleli nad otázkami, které nastolíte, a ten názor si dělejte sami. To, co zde zazní, je předložená varianta. A teď tedy začnu k prvnímu. Aha, jojo, dobře. Tak prosím, Lucie. Lucie mi bude pomáhat se čtením dotazů a já se takhle přidělám na ten drát, abych byl lépe slyšet. Tak.

DOTAZ: Co způsobuje předčasnou menopauzu, ovariální selhání, konkrétně v 31 letech. Žádné genetické predispozice z rodiny. Může to biotronika zvrátit, pokud byste mi mohl a byl ochoten pomoci? Ráda bych s vámi situaci konzultovala po přednášce.

ODPOVĚĎ TP: Ano, jistě, ale je to obtížné. Takže to, co jsem chtěl říct napřed, to znamená vlastně předurčení v rodu, kde se zcela zřetelně často řekněmež ty časy opakují, tak to není ono. Jsou to vlivy, které asi přesahují i moji představivost. To znamená samozřejmě hormonální, jiné a ty můžou souviset s nepřeberným množstvím vlivů - ať už je to strava, kdy budete používat třeba rostlinné látky, které budou kopírovat hormony lidské, estrogeny další. Jsou to řekněmež i látky, které nabourávají svou nepřízní (pardon) oblast receptorů. Je tady (pardon) samozřejmě ve hře i psyché, která dokáže organizmus destabilizovat a tak dále a tak dále. Čili to je obtížné hodnotit. Je třeba vyšetření to základní, tedy na hormonální systém a ostatní. Pokud se týká té možnosti, ta je i není možná - jak kdy, ale v téhle chvíli vás budu muset odkázat jaksi do pořadníku, ale spíše je to teď obtížné. Je to i proto, že se tento rok sešlo mnoho povinností, které nemohu pominout, a tak jsou tu velké výpadky, týdenní výpadky, kdy odlétám na kongresy a na ně musím letět, abych mohl něco dělat i pro budoucí. Nejde zdaleka jen o mě a o vás jako zde stojící, ale jde o budoucnost vůbec oboru biotronika tak, aby se postupně mohl zařadit mezi ty obory, které by měly člověku pomáhat lege artis. A do té doby, než se tak stane, je každá intervence zdravotní obtížná. Nejsou tady totiž přímé možnosti kolegiálních vztahů. Je obtížné vlastně dosahovat i například vyšetření a dalších. Čili to všechno je před námi. Doufám, že tento rok pořádaný kongres v Praze, který bude opravdu celosvětovou mezinárodní akcí, zde se sejdou opravdu špičky z nejrůznějších oborů, ale zdaleka ne jen špičky z toho, co pro ty skeptiky vychází tak trochu s úsměvem, ale přijdou zde špičky, vědecké špičky, které se zabývají nejrůznějšími obory, a to velmi sofistikovaně, velmi vážně a tak dále. Bude to 3. až 5. října, já teďka už odbočuju, protože jsem na to odpověděl. A ten kongres je právě v přípravě, je to nesmírně náročné, stojí to mnoho úsilí. Komunikujeme s celým světem, ať už je to třeba, já nevím, Amerika nebo jiné státy, Afrika, další státy, Tichomoří nebo Indie nebo Čína. Ti všichni nás navštíví. Budou zde zástupci WHO, AYUSH indického tedy ministerstva pro ty obory tradiční. No, a další a další. Bude tu třeba žena, kterou dokonce přemluvil samotný premiér Moody, aby neodcházela do penze a pokračovala ve své práci. A ta nám zde tu vystoupí. Budou zde třeba významní botanici - botanik, profesor z jižní Afriky, který se zabývá udržením té biodiverzity. Jsou tady lidé z Mexika, kteří budou mluvit o svém objevu, který je unikátní a který dnes využívá celá řada států. A je to užití toho, čemu se říká homeopatie, v agrotechnice. A je to neuvěřitelné, ono to jde. A budou tu také lidé nejrůznějších oborů dalších, ať už zdravotních, budou tu zástupci medicíny a nakonec i zástupci lékařů, kteří praktikují i nějaký ten obor integrativní medicíny. Bude toho opravdu hodně. Já sám teda zastupuji Českou republiku, mimo jiné i proto, že jsem členem Rady pro integrativní medicínu ministra zdravotnictví. Minulý týden jsem obdržel jmenovací dekret, a tak bych rád tu naši taky vlastně zem a naši tematiku tady zvýraznil. Doufejme, že se to podaří. Ten kongres jde do celého světa, budou tu lidé z Charité, zástupci z jiných univerzit celého světa, z Cambridge, já nevím, z dalších. A bude to tedy opravdu prestižní akce. Máme záštitu hlavního města Prahy a poslanců parlamentu České republiky. Čili to opravdu bude akce velmi, velmi důstojná. Nyní pracujeme i na finančním zajištění. Je to velký problém, ale jaksi nedá se už z boje utíkat, takže pracujeme, jak se dá a budeme doufat, že to všechno dobře dopadne. Ale proč o tom mluvím v souvislosti s prvním dotazem? Ty povinnosti, které z toho plynou, jsou rozsáhlé a tak, jak už jsem vám říkal, za chviličku jedu do Itálie na kongres tradiční evropské medicíny, ale hned na to, na kongresy, které se z části týkají taky řekněmež té lékařské části, která užívá tyto metody. A dokonce musím s potěšením konstatovat, že byl přijat abstrakt na jednom z těchto kongresů a ten kongres bude v botanické královské zahradě. Další bude následovat v parlamentu britském a další ještě. Takže toho je opravdu hodně. No a pak přijdou naše kongresy a pak vzápětí se letí na velmi významný kongres světový, lékařský kongres zejména do Rio de Janeira. Je toho hodně, opravdu moc. Takže bohužel tento rok nejsem schopen úplně jaksi vyhovět všem, i když bych o to moc stál. Snažím se, dělám, co můžu, ale je důležité si uvědomit, že i tyto věci jsou pro budoucnost a stojí nějak jakoby dál. Takže moc se omlouvám, v této chvíli je to obtížné. A jinak třeba ještě bych rád zmínil, že jsou zde pravidelné duchovní obřady už od začátku covidu, a to trvá už 3-4 roky, je to hrozně dlouho, poraďte mi, a tady se můžeme setkávat každý den kolem té osmé hodiny večer. A to je zase oblast té duchovní složky a duchovní pomoci. Tak děkuju, pojďme dál.

DOTAZ: Tady je prosba o konzultaci po přednášce kvůli léčbě karcinomu prsu.

ODPOVĚĎ TP: Ano, v tom je ten problém, který jsem zmínil, že opravdu nemůžu udělat nic jiného, než dát kontakt na spolupracovníka, který vás zařadí do tedy toho čekacího listu. Samozřejmě nemůžeme potlačit medicínu a nesmí se nikdy stát, aby biotronika byla důvodem k tomu, že se něco zanedbá. To bych byl velmi nerad. Prosím. LUCIE: Tak, tady jsou dva dotazy, ten první.

DOTAZ: Co si myslíte o kineziologii jako léčebné metodě?

ODPOVĚĎ TP: No, já si můžu myslet cokoliv, ale nejsem v tom oboru odborník. Jako tedy prezident nebo ředitel institutu pro TCIM samozřejmě se zajímám o všechny obory a tento obor stejně jako ostatní tam patří právem. Myslím si, že kineziologie je velmi zajímavý obor, a myslím si, že abych mohl odpovědět jaksi ne za sebe, tak bych se musel ponořit do těch třeba výzkumů, které jsou v PAMEDU nebo v dalších databázích lékařských a jiných. No a pak bych mohl více toto komentovat. Nerad bych se dopustil chyby. Čili mám s ní zkušenosti osobní, jsou pozitivní. To je to osobní, co můžu říct, ale víc zatím ne.

DOTAZ: Jak žít s vysokou citlivostí?

ODPOVĚĎ TP: Použít znecitlivující látky, to znamená měnit se. Stejně jako máme necitlivost jako vlastnost, tak je tu i vlastnost, která je z druhého pólu, tedy přehnaná citlivost, neurastenie a tak dále. Obojí je samozřejmě nežádoucí a cíl je rovnováha, tedy zároveň citlivý a zároveň necitlivý ve smyslu ovládání sama sebe tak, aby nás ty vnější vlivy nedokázaly vláčet a tak dále a tak dále. Začneme od toho nejstaršího, a to bývají například řekněmež zděděné vlastnosti z minulých zrodů, kdy řada z nás se vlastně nacházela v nejrůznějších naukách, kultech, praxích, které někdy zanechaly v nás určité sklony, které nejsou úplně dobré. Máte-li být citlivec a citlivý, tak to není o tom, že budete se nezvládat, ale naopak k povinnosti v každém oboru patří to, tu danou vlastnost, nadání nebo dar umět zvládnout. Vede k tomu často nesnadná cesta, někdy dlouhá, a aby ten člověk - musí být velmi k sobě tedy upřímný, musí jít krok za krokem, musí se učit nebýt do toho zjišťovaného nebo podobně zaangažován osobně, musí to být čistě jenom projev. Když se podíváme na pátera Ferdu třeba, který byl nejvrcholnějším diagnostikem, který tady kdy byl, v Čechách a v Evropě mimochodem, tak vidíme, jak pracoval a s jako úspěšností. A on to vlastně získal tak, jak by nám nejlépe pověděl sám, kdyby mohl, takže už jedině přes prostředníka, ale byl to velmi, velmi nadaný člověk. Myslím si, že budeme čekat ještě nějaký čas na někoho, kdo bude na tom tak, jako on. Je mi líto, že nemůže v téhle chvíli být mezi námi a spolupracovat v oblasti léčeb. Jeho schopnost určovat třeba i číselné hodnoty krevních obrazů podle fotky, vlasů nebo jenom jména byla fenomenální. A to nemluvím o schopnosti mluvit o příčinách například nemoci nebo rozvoji v nemoci a tak dále. A o tom, jak tedy i co změnit jinde. Bylinářství bylo jeho hlavní metodou čili doporučoval tedy ty bylinky, ale mluvil lidem i do jejich životů. Upozorňoval je na jejich řekněmež přednosti, ale i vady, které měli řešit. Nevím, jestli jsem odpověděl dobře na ten dotaz, ještě mi to zopakujte. LUCIE: Je to dotaz, jak žít s vysokou citlivostí. POKRAČOVÁNÍ ODPOVĚDI TP: Ano. Takže to je třeba náš vzor, jak to má vypadat a jak vlastně ta věc je správně. Pak je tu i něco, co tak trochu... Podívejte, takový člověk jako Ferda se musí zbavit svého příliš silného vnitřního ega, tedy egoismu. On je nástroj, on slouží. A není to o něm, ale je to o tom procesu té služby. Někdy se nám stane, že ve svém egu se začneme až příliš zabývat sami sebou i tímto způsobem a začneme vlastně tu věc zesilovat tou svojí pozorností. Čili svým způsobem se učit řešit to, co nechci. To znamená oddálit to od sebe, nedávat tomu vlastní pozornost, protože když budete mít nějaký nepříjemný vjem a pak začnete se tím vjemem patlat, jak je to strašné a co tamhle a tudle, tak ho určitě neopustíte, ale budete se v něm stále více uhnízdávat. Pak si představíte, že jste citliví prostě všude jinde a začnete se bát, že něco takového nastane, že někoho potkáte, kdo vás svojí temnou energií vlastně ovlivní. No a už jste na počátku průšvihu. Takže tak, jak to šlo tímto směrem, jít zpátky. Postupně, vědomě, beze strachu, bez sebeobviňování nebo čehokoliv jiného. Prostě je to normální běžná věc, tak to prostě je. Stejně jako tady máme asteniky, kteří mají odplývání sil a jsou neustále tedy zcela unavení, to pozorujeme třeba ale i u imunitních poruch a jinde, tak tady máme i ty citlivce, kteří nezvládají svoji… - a je to životní úkol pro tento život. Musí si tím prostě projít. A dokud to nezpracují, tak to nebude. A bude to se vracet v těch vlnách stále. Zpracovat neznamená to popřít, to je jenom vlastně úhybný manévr. Zpracovat znamená změnit sebe v tom přístupu, a to uvnitř, ne na povrchu. Protože to všechno, co můžeme, jaksi z té vnější části, něco si přečteme, něco se naučíme, navrčíme si nějaké pravdy a další věci, tak to je pořád jenom nahoře. Ale to, co tady je probíráno, je váš vnitřek, vaše podvědomí, vaše hluboká bytost a z ní vychází to, jak jste nastaveni. Takže postupně, jak dokážete. A ptejte se dál potom. LUCIE: Tak teď jsou tady asi tři dotazy.

DOTAZ: Jak se staráte o svou vodu? (čištění, šungit, krystaly či jinak?) Důležitost prvku a živlu vody, čistota vody, studánky.

ODPOVĚĎ TP: No, aha, abyste to dělali podle mě? No, to bych vám neradil. Já "su špatné" pacient a tak dále. Snažím se, ano. Má to poměrné výsledky. Čili občas se napiju vody z vodovodu, vzácně. Občas nějaké jiné. Snažím se, aby to, co přijímám, bylo - a nejenom já, i lidé kolem mne, přátelé, se snaží, abych nezvlčil - s určitým úspěchem, co? Jak to jde. Takže asi tak. Ale co piju, to vám neřeknu, protože byste to potom všichni pili, a bylo by to určité násilí. To je jako s tímhle náramkem, který teďka nosím, vidíte všichni, krásný šungitový náramek. A teď ho mají všichni, když ho u mě uviděli. No, ale já to mám, protože jsem zjistil, že... a tak dále, že to nebylo nesmyslné ho nosit na té ruce. Tak ho nosím. A jestli pomůže vám, budu rád. Ale rozumíte, jenom kvůli Pfeifferovi to ne. Tak pojďme dál. LUCIE: Tak další zvídavý dotaz.

DOTAZ: Jaký máte vztah ke kočkám? A co si o nich myslíte? (Aura) TP: Ještě jednou, prosím, vztah ke kočkám a... LUCIE: Co si o nich myslíte? (Aura.)

ODPOVĚĎ TP: Aura, kočka a aura. Aha, no, jo. No, jak ke kterým? Když mě kousne a drápne, tak můj vztah k ní je poměrně odtažitý. No, a když je to mazel, no tak hladím a hladím do vyhlazení. A kočičky mají vlastně velmi vyhraněné povahy většinou - na rozdíl zase od pejsků, ti jsou zase úplně jiní. A mám je rád. Ano, velmi. Můj první průvodce z živočišné říše byla mourovatá kočička. Bylo mi šest let a ona si se mnou chodila hrát. Tak jsme si různě hráli. A jednoho dne najednou přinesla takový malý myšičky, takhle velký. A ona to byla koťátka, která se právě narodila. A ona mi je přišla ukázat, představte si. No, to byla důvěra. No a pak člověk za život, stejně jako vy, potká hrozně moc kočiček. A zase i tady platí povinnost člověka převzít odpovědnost. To znamená, když to necháte takzvaně v dobrém běžet, nakonec máte kolem sebe tak 70 koček, které se dále množí geometrickou řadou, tak pravděpodobně nepácháte dobro, protože jste umožnili, aby ty kočičky byly vyňaty z přírodního rámce, zlepšili jste jim podmínky. Ty, které by už dávno podlehly, já nevím, chladu, hladu či čemu dalšímu, jste tedy začali opečovávat. A tím pádem jste zase na sebe vzali za ně odpovědnost. Takže to je jeden pohled. Kočičky jsou tvorečkové, stejně jako všichni ostatní, které v této chvíli bohužel přesahují řekněmež v jistých oblastech lidskou inteligenci, protože se ještě nedokázaly z... no co, prostě, jak to hezky říct, ještě nepochopily, že to, co mají, nesmí mít, že to není možné. A tak, jako každý tvor, mají poměrně silnou intuici a dokáží tedy věci, které jsou docela pozoruhodné. Když kočička někde přede a vrní, tak to skutečně má vliv na prostor, v kterém se nachází. Je to stejné, jako kdyby tady byl Pavarotti a zazpíval vám tady nějakou svoji nádhernou tedy árii a vy byste byli úplně jaksi ve vznosu. A když to udělá ta kočička, tak ona nečeká aplaus a ovace, ale ten prostor skutečně čistí. Jindy, nejenom kočičky, pejskové a tak dále, se soustředí na vaše nemoci. Čili lehne si na vás, či jinak. Pejskové to dělají také, ale trošku jinak většinou. A tak třeba vzpomínám, když jsem měl poraněnou nohu na holeni, tak mí známí psové, když jsem se přiblížil na dosah, tak první, co udělali, že se vrhli na tu holeň a začali ji lízat. I když nebyla ještě vidět, tak ji cítili no samozřejmě, nebo nějak jinak, to je jedno, ale snažili se pomoci. Všimněte si, jak zvířata se snaží pomáhat, i když to nechápete, protože to možná chápete jako obtěžování, že vás zase to zvíře takhle jaksi omezuje. Ale ono to tak není. Ostatně vzájemnost je významná součást celé přírody, a to dokonce i napříč druhy, a to i mezi těmi druhy, které jsou antagonisté, tedy oběti a tak dále, ale o tom si budeme povídat jindy. Takže kočičky jsou roztomilé, jen mi je prosím nenoste, protože já se o ně nemůžu starat odpovědně a byly by chudáci, a to nechci. Nemůžu přijmout žádného tvora, kterého bych měl opečovávat. Můj život nemůže vést tímto směrem, i když mám svého psa, ale o toho se stará rodina, a ne já. Tak jsem to udělal šikovně. No, je takhle velkej asi, no. A už je slepej a hluchej, chudák - nebo chudinka přesněji. Takže kočky ano, provázejí lidský rod dlouho, stejně jako pejskové, ale jejich vztah k tomu hejnu bývá velmi různější než u pejsků. U pejsků je to smečková logika, tam prostě jste součástí jeho lidí. Třeba jste šéf jeho smečky a tak dále, když je to dobré, když je to špatné, tak on je šéf vaší smečky, no, ale to už jsou zase ty niance, které tu vidíme. Takže mám je moc rád, kdykoliv můžu, naposled v předvčerejšky nebo kdy, já už nevím, jsem jednoho takového tvora velmi intenzivně tedy hladil. Tak, co máme dál?

DOTAZ: Odrazí se přechod na vegetariánskou stravu na lidské auře?

ODPOVĚĎ TP: Ano, odrazí. Prosvětlí se, dostane světlejší a jasnější barvy. Vaše vlastnosti zůstanou, tím, že jíte nebo nejíte maso, tím vlastnosti mnoho nezměníte, tedy přímo. Změníte je, ale jinak. Jste-li vegetariánem delší dobu, má to i ty dopady na to jádro bytosti. Já jsem tady vlastně ten hrozný propagátor vegetariánství. Jsem více jak čtyřicet let vegetarián a zatím tedy ještě stojím na nohou, zaplať pánbůh, protože podle názoru svých oponentů bych se na vás měl dívat zespoda. No, nejméně. A i ten krevní obraz je, jak když střelí, tak zatím si nestěžuji. No a teď k té otázce. Je vegetarián a vegetarián, protože v podstatě to, co ve společnosti nejvíc vždycky přichází na přetřes, to je něčemu se podřídit, něco se naučit, někdo to řekne. Já tomu věřím nebo nevěřím a když tomu věřím, tak to začnu dělat, ale to není docela vegetarián. Vegetariánství je poměrně složitá disciplína. Abyste byli vegetariánem, musíte jím opravdu být. To znamená, že jste se neukáznili, ale jste vnitřně vlastně nastaveni tak, že třeba jako kůň nepotřebuje sežrat bůček, to by kůň nikdy neudělal, protože má prostě svoji potravu. Tak i já bych ten bůček s prominutím dneska nikdy nesežral, protože mám již vlastně jakoby svoji potravu už po léta. Dokonce by mě bylo velmi zle, kdybych to udělal. Takže i když jaksi se lidé snaží tisíce let se přizpůsobit tomuto typu stravy, tak se jim to nikdy zcela nepodaří, jenom zčásti. No a tak ty benefity samozřejmě musí být vidět přesto, že současný étos společnosti, zvláště odborné, vám tady tyto informace nepřinese. V žádném případě. Byly tady rozsáhlé výzkumy na tisících respondentech, ale vy se o nich nedozvíte. Prostě ne. Je to stejné jako kdekoliv jinde. Zrovna mi poslal přítel třeba několik stránek jakousi rešerši o neobvyklých objevech v archeologii, které se nejenom nedostaly do učebnic, ale dokonce jsou popírány a třeba v některém případě byly dokonce zapůjčeny a ztraceny. Jsou to artefakty, které se nacházejí ve vrstvách, kde nemůžou existovat. Já nevím, kovový klín v uhelné sloji nebo přesně vybroušená spirála nebo další artefakty pocházející třeba až sto nebo více milionů let v minulosti, které ovšem zneklidňují naše představy o jaksi té správné vývojové linii. Ale vy se o tom nedozvíte. Místo, abysme řekli, že je to tady, nemáme pro to vysvětlení, možná, že se mýlíme, ale prostě je to tu. Zkategorizovali jsme to, uveřejnili, tak my to popřeme, aby nás to nerušilo. To je oblíbená metoda ve všech podobných případech. No tak uvidíme, jak to půjde dál, co říkáte? Ale je to rozhodně velký defekt vědeckého přístupu. Prosím. LUCIE: Z téhle krabičky už je vše. TP: Krabička už skončila. Tak babiččina krabička je pryč. Tady je docela dost dalších dotazů. Děkuju. A tak to nějak přečtěte. Prosím, prosím.

DOTAZ: Proč člověk ztratí chuť žít, jak ji znovu obnovit?

ODPOVĚĎ TP: No, záleží na tom, proč ji ztratí, viďte. Většinou tu chuť neztratíte jen tak pro nic za nic. Má to nějaký důvod. A těch důvodů je opět milion a jeden, viďte. Existenční tlak, vztahový tlak nebo neuspokojení jiného druhu nebo zátěž, která je vrozena. No, můžeme si vybrat. Stejně jako výsledek duchovní cesty u vás všech nakonec bude schopnost přijímat a vnímat vše, co je kolem vás, výrazněji než doposud. Už to nebude tolik já a ne já, ale budete stále více součástí toho světa. Tak k tomu patří i to, že budete více vnímat s láskou vše, tedy i sebe. A pozor na ten termín láska, protože často tady vnímám takovou tu podobu té manipulativní - ne jinak - prostě fanatické nebo jiné. Já nevím, jak bych to řekl, teď mi nepřichází výraz, ale nejde o skutečný stav, ale jde o pózu. Tak přesně. Čili ten stav, pokud je, tak se dívá na nás, tedy i na sebe, se stejným metrem. Když nebudete myslet na jiného ve zlém, tak proč byste to dělali na sebe? Když budete vlastně sebe negovat, tak konáte totéž, jako byste negovali kohokoliv druhého, protože všichni mají stejnou cenu. Není vyšších nebo nižších. Ničím se nelišíte, i kdybyste byli nevím jak rozdílní, a to inteligencí, já nevím, majetkem nebo čímkoliv dalším. A v tom případě vlastně se jedná opět o cestu vnitřní změny, která je nejtěžší a která... Podívejte, teď budete nešťastní, teď se budete cítit pod psa. Nejradši byste nebyli. A pak najednou se něco stane a vy za pět minut jste na vrcholu euforie, šťastní až na půdu, stříká z vás nadšení a radost a dělí vás pět minut. Tak zkuste těch pět minut urychlit. Ono to půjde. LUCIE: Teď je tady dotaz ke zrodu pana Zezulky. TP: Ano.

DOTAZ: Můj dotaz zní, pokud je... (TP: Co to je? Hm? No, pojďme dál.) (LUCIE: Zkusím to.) POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Můj dotaz zní: Pokud je Ježíš minulý zrod Zezulky a zároveň jste mi odpověděl na jeden z mých dotazů, jestli si správně vzpomínám, že každý jeden zrod, každý z nás, i ta muška, jednou bude Přinašečem, tak jak to, že Ježíš, Mojžíš a tak dále, Zezulka jsou tím stejným zrodem, když by se to mělo měnit? Nebo je to v jiné dimenzi, v jiném tisíciletí a podobně?

ODPOVĚĎ TP: Potíž je v tom, že když jste tou muškou, tak jsou vás miliardy miliard, ale nestojíte blízko zdroje. To máte takhle, víte? Na počátku je ta bezčasovost a bezrozměrnost, která obsahuje vše. Chcete-li Bůh. A tento díl se oddělí nepatrnou částí a dělí do mnohosti. Vzniká tak všechno, co je hmotou, duchem i energií. Až pokročí naše věda do stavu, který zde už na Zemi byl mnohokrát, tak pochopíte, že lze kam jít v tom popisu zákona tvoření světa atd. Tady nahoře je jenom jeden. Tady jsou to biliardy, nekonečné množství - od mikroorganizmů přes hmyz, rostliny, zvířata, lidi - nás je moc. A pořád to jde dál a dál, protože to, co vzniklo rozdělením čili mnohost z té jednoty, tak to, co vzniklo, chce-li se vrátit zpět, musí jít cestou skládání do té jednoty, ne mnohostí. Cesta do jednoty nevede tím, že popíšete všechny stavy všeho, všech molekul, atomů, vesmíru, všeho ostatního. Cesta vede tudy, že pochopíte řád, kterým vznikly a půjdete směrem proti toku vznikání, až jste na vrcholu. Takže pochopili? Proto. Čili ne já pán, ty pán. To je jinak. Lidský rozoumek sem nemůže dosáhnout. Velikost tohoto bytostného vědomí, které stojí před konečným splynutím, je to vlastně něco jako nejvyšší vědomí oddělené, které už je jednotné, je vším, není druhých a v podstatě vnímá prostor a čas také jinak. Tak toto nejvyšší vědomí se musí vracet zpět do historie, aby pomáhalo tomu životu, aby bylo přece jenom trochu lépe. Když jste bratr všeho, tak přirozeně se snažíte tomu všemu pomáhat. A to i za cenu, že vás napíchnou na kříž nebo jiných radovánek. Takže tak nějak, snad jsem to vysvětlil, ale mějte svůj názor. Prosím.

DOTAZ: Chtěla bych se doptat, co myslíte tím "deformováni vývojově" a jak to mohu poznat?

ODPOVĚĎ TP: To je to nejtěžší. Když jste deformováni, tak to vlastně nevidíte. To byste nebyli deformováni, kdybyste to viděli. My všichni jsme svým způsobem deformováni, ale jde o to, jak moc. Je to přirozený stav daného druhu a stupně jeho vývoje. Čili jsme základní člověk, vyšší, nejvyšší v našem druhu, dobře. Tomu odpovídají i určité možné stavy toho rozptylu, ale stále je to lidské a jako takové tedy přirozené. Pokud to začne ale sklouzávat někam jinam, tak už je to patologie. Čili bude člověk, který je člověkem a místo, aby se víceméně snažil jít lidsky těmi životy a na té planetě, tak se z něj stane destruktor. Začne milovat temnotu, zlo, zabíjení, válku, mučení a tak dále. Kradení také. Bude žít jen proto, aby a tak dále. To už je potom úchylka. No a doplatí na ni samozřejmě, jinak to nejde. Jindy to bude patologický altruista, který bude až tak altruistický, protože se bude domnívat, že to je správně, že zničí všechno kolem sebe, včetně sebe. Nemůžete dělat dobro zlem, víte? Každý má stejnou cenu. A tak, když se rozdáte tak, abyste zemřeli hlady, tak to není dobro. Je to zlo proti jednomu z lidí a tak dále a tak dále. Čili je to rovnováha a je to o rovnováze. Nevím, jestli jsem odpověděl na dotaz. Snad. LUCIE: Tak, další dotaz je posluchače univerzity, ale jenom podotýkám, že tady není specifikováno, jestli je to člověk (TP: Jen to přečtěte.), který je v prvním stupni nebo ne.

DOTAZ: Jsem v univerzitě už dva roky, ale jako vegetarián jsem začal mít zdravotní potíže, tak obvodní lékař mi hned doporučil začít jíst maso. Po delší době jsem ho poslechl a po roce se mi zdravotní stav výrazně zlepšil a opravil. Jsem rád. Co na to říkáte? Teď tady popisuje, že jí kuřecí, rybí, občas hovězí a tak dále.

ODPOVĚĎ TP: Jste-li v prvním stupni, pak je třeba za mnou přijít a musíme tuto věc, tento stav vyřešit. Pokud se týká vlastně vašeho stavu, tak není obvyklé, aby lidé, kteří jsou vegetariáni, se cítili špatně. Naopak. Záleží také na tom, jak se živí. Uvědomte si, že v universitě jsme tedy vegetariáni, což znamená rostlinnou stravu, ale zčásti i tedy vejce, mléko, mléčné produkty a tak dále - sýry. Čili z tohoto pohledu nejste vůbec vyňati z toho, co ten lékař vyžaduje. Pokud ovšem konáte v té stravě zásadní chyby, no tak pak by to nemuselo být úplně dobře, i když já osobně jsem několikrát zkusil na dlouhou dobu třeba i ty přísnější typy diet, když jsem byl na cestách v Indii a jinde. A musím říct, že jsem nepozoroval žádné negativní důsledky, ale to je hlavní, že jsem neviděl negativní důsledky u populace, která tak jí po generace. Naopak ti, kteří se živí takto, mají nejnižší výskyt rakoviny, mají v průměru delší život až o několik let než masojedná populace. Pakliže byl u vás nějaký takový stav, bylo by třeba také pátrat ještě šířeji o této příčině, protože dnes bohužel v České republice, když řeknete, že jste vegetarián, tak vám mnohý lékař řekne: "A to máte z toho." A je hotovo. A to nemusí být vůbec pravda. Není žádný od přírody jaksi druh člověka, který může konzumovat maso bez následků. Ano, některé krevní skupiny ty následky mají menší, protože v jejich historii byla nějaká trošku jiná cesta. Ale to neznamená, že nemají následky. Mají a doplácejí na to. Samozřejmě. Je to vlastně i tím, že mezi slepými jednooký král. Jestliže žijete v populaci, kde 96% všech lidí konzumuje maso, a pozorujete jeho zdravotní stavy, délku dožití a tak dále, tak vám to připadá normální. A tak, když se dožijeme těch řekněmež 80 let, já to říkám schválně, mně je 72, tak když se dožijeme těch 80 nebo 90 let, tak to považujeme za něco opravdu již dobrého. Ve skutečnosti je to směšné. V normálních podmínkách byste se měli dožívat vysoce přes 100 let. Ještě normálnějších jako druh, prý, a to byl poznatek některých vědců, až 300 let. Ale bohužel. Žijeme v době neobyčejného výživového temna, které na nás působí. Nejsou to zdaleka jen reziduální látky, které jsou v potravě. Je to složení stravy a pak všecko to ostatní, psychika a tak dále. Čili, stalo-li se to a jste členem prvního stupně university, pak za mnou přijďte, pozastavíme vaše členství v univerzitě, protože není možné a není slučitelné, aby člověk, který vlastně má tento problém, pokračoval. Je to asi stejné, jako když třeba byste chtěli běhat sprint a přišli byste o nohu a neměli dobrou náhradu. Tak prostě ten sprint nemůžete běhat. Tak i zde, pokud by se to jaksi mělo brát v tom prvním stupni, tak jaksi praktika, kterou jsou zde přednášena, by vedla k destrukci. Není možné nalíti vlastně tyto informace do jaksi bytosti, která v tomto musí něco vyřešit. A vy to bezesporu jste. Nemůžu vám tvrdit, že musíte být vegetarián. Nemusíte. Možná, že máte vady, které způsobují, že jím ani být nemůžete. To všechno je pravda. Ale pak je to omezení, s kterým musíme počítat. Pomalu si začínám zvykat, že tu stovku za těch 35 vteřin nebo 60 vteřin neuběhnu. Rozumíte? A smiřuji se s tím. Občas tedy vidím, že nevyběhnu schody jako dřív. No, stárnu. Jako každý z nás. A je to omezení. A to omezení musím přijímat. A tak i vy, pokud je zde skutečné omezení, které nelze omezit, tak se s ním musí počítat, no a bude to holt někdy v příštím životě. Nedá se nic dělat. Proč jsem tak vlastně rezolutní? Jako duchovní učitel jsem odpovědný za své žáky. A to, kam nedohlédnete třeba v této chvíli vy, musím já vidět. A ta věc je opravdu vážná. Čili nejenom, že nemůžete přijímat látky, které vás ničí, při kouření nebo drogy, alkohol, ale také v té fázi už toho prvního stupně musíte být v této oblasti vnitřně dovzděláni. A i to vzdělání je o tom, že může být a nemusí. Máte třeba, já nevím, DMO. Máte nějaké dysfunkce. A tak to vzdělání hmotné nemůžete dotáhnout do určité roviny. Úplně přesně stejné je to v duchovním vzdělání. Když se vyskytne taková překážka, která je tak zásadní, nelze dělat nic jiného. A tak vás prosím, přijďte za mnou.

DOTAZ: Věda nechápe, jak jsme vznikli. Chybí spojovací článek mezi posledním primátem a námi. Jaká je pravda?

ODPOVĚĎ TP: Mnozí si myslí, že nás stvořili mimozemšťani. Další říkají, že nebylo nalezeno všechno to, co mezi námi a primáty je. A tak dále. Je to proto, že když se podíváte na fosilie, které dokumentují vývoj života, tak pokud nejste raněni slepotou, tak uvidíte mimořádný děj a jev. Je pozoruhodné, že to věda příliš neakcentuje. On totiž vývoj každého druhu z toho stávajícího do nového probíhá velmi rychle z hlediska geologického - během možná několika nebo desítek generací. A proto jen málo kdy nacházíte mezistupně toho vývoje. Takže není se co divit. Platí to o mnoha jiných případech. Jestli vás to zajímá, podívejte se na tu řekněmež fosilní biologii. Uvidíte, že to tak je. Je vlastně s podivem, no je to jasné. My jsme mnoho vývoje nových druhů neviděli. To, co jsme viděli, byl nikoliv vznik nového druhu, ale viděli jsme přizpůsobení stávajícího druhu podmínkám. Tak mu narostl delší zobák, sosák nebo delší pařáty nebo něco jiného. A byl to pořád stejný druh, který byl modifikován k tomu, řekněme, životnímu prostředí. Nový druh to je něco jiného. To je celý paket úplně nových dalších vlastností, které se musí v tom druhu propracovat a které tedy již nejsou k řešení ve stávajícím hmotném těle, které neodpovídá svojí složitostí, složitosti toho nového vyššího druhu. Takže to je moje odpověď.

DOTAZ: Je zlo samo ještě dál polární? Antropozofie třeba tvrdí, že na obou jeho pólech jsou určité dvě rozdílné bytosti a každá vychyluje třeba myšlení člověka jiným směrem. Příklad: Jeden směr odchyluje myšlení k materialismu, druhý do snílkovství, úniku do ducha atd. (Lucie, více nahlas a dále od mikrofonu. Dobře.) LUCIE: Tak já to přečtu ještě jednou. (TP: Ano, už jsem starší pán. potřebuji...)

DOTAZ: Je zlo samo ještě dál polární? Antropozofie třeba tvrdí, že na obou jeho pólech jsou určité dvě rozdílné bytosti a každá vychyluje třeba myšlení člověka jiným směrem. Příklad: Jeden směr odchyluje myšlení k materialismu, druhý do snílkovství, úniku do ducha atd.

ODPOVĚĎ TP: Já rozumím. Nejsem toho názoru, protože každý posun, který vede k nerovnováze, má charakter zla. Je úplně jedno, jestli jde směrem tím nebo oním. Vzpomeňte na Dalskabáty. Tam ten arcičert říká: "My jsme pokročili, my už na to jdeme sofistikovaně." A tak dále. Dobro, zlo. Dva póly zákona činění, děje. A mezi nimi vše, všechny odstíny. Takže je to ještě složitější. Ty rovnováhy se odvíjejí v různých vývojových časech různým způsobem. A to je mnohem složitější, než taková ta představa: "No, tak my jsme už ti dobří, my jsme spaseni a ti druzí, no, pryč s nimi." To se podobáme čertovi. Víte o tom? Protože všechno je náš bratr, všechno jsme my. Všechno je naší starostí. Když vidím bratra, který je chybující, tak to není o tom, abych ho zavrhnul. Samozřejmě se musím bránit, to ano. Ale nikdy ne s pocitem odplaty nebo zla. Vždy jen tak, jak je třeba, aby byla zachována jaksi rovina i mé bytosti například. No, takže to, co vás samozřejmě svádí, to je tisíc a jedna věc. Myslím si, že kdo to byl Santini nebo kdo to vytesal na Kuksu. Kdo to tesal na Kuksu? Brown. Brown. Ano, Brown to vytesal. No tak to jsou jen ty základní vlastnosti a pak je tisíce odstínů. A je to vlastně o lidství. Všimli jsme si, že člověk vlastně tyto věci řeší, co člověkem jest. A u někoho je to pokročilé, u někoho ne. Někdo podléhá, někdo nikoliv. Když podléhá, je na straně zla. Když nepodléhá, je na straně rovnováhy. No, a tak dále. Ten svět negace je stejně reálný jako svět toho dobra a je stejně reálný jako vy. Netýká se zdaleka jen toho, co vnímáte teď, toho tady, zem a tak dále. Jedná se o vše, Tvůrčího díla problém - všude, kdekoliv, kdykoliv ve všech vesmírech, na všech úrovních. Je-li tam život, pak ve všech životech, které se kde odehrávají kdekoliv. U lidí našeho druhu, který je nejnižší, tedy první zvíře, které má trochu rozumu, je to samozřejmě problém, který je často velmi aktuální. U vyšších druhů lidských, už je to zase trochu jinak. Přerod je vždycky nejtěžší přechod. Když se rostlina utrhla z řetězu a začala se pohybovat, taky to byla strašlivě nová zkušenost. A tady se má stát vlastně první lidstvo, první lidé. A to s sebou nese určitou duchovní úroveň, lidskou úroveň. No, příklady nemusím vyjmenovávat. Myslím si, že v současné době jich máte dost a dost. Je to doba velké polarizace, kdy každý ukazuje, kým je, co je, jak je na tom s tou vlastní logikou, inteligencí, srovnáváním či čímkoliv dalším. Takže tak.

DOTAZ: Názor biotroniky na pobyt ve tmě. Je to přínosem pro člověka? K čemu zde dochází?

ODPOVĚĎ TP: Je to založeno na absenci jednoho smyslového vjemu. V podstatě to, co vás fixuje do tohoto světa, je v nemalé míře to vaše čití čili vnímání. Světlo, zvuk, teplota, tlak a všechno ostatní. Je to podobné, jako když lidé se nořili do nádrží, v kterých byla voda o přesně stejné teplotě, jakou měli oni čili ztratili vjem teplotních rozdílů, nehýbali se, aby prostě nevnímali odpor a to vedlo k tomu, že opouštělo jejich vědomí jejich těla čili depersonalizovali se. A tady je to podobné. Když ztratíte jaksi zrakový vjem a ty ostatní jsou také omezeny - předpokládám, že tam nehraje rock'n'roll v takové místnosti, že je tam klid - no tak po určité době, co byste tak dělali, že? No. Takže tak. ODTAZ: Hovořil jste: "Když vám tolik vadí zlo, no tak nečiňte, prosím." Mám pocit, že se ho snažím nečinit. A teď otázka. (TP: To je dobře.) Je zlo, když si chci ublížit, když mám potřebu si vytvořit bolest, abych tolik nevnímala tu duševní bolest, když tu nechci být a vtírají se myšlenky na ukončení života?

ODPOVĚĎ TP: Ano, je to únik. Samozřejmě, že to je nerovnováha bytostná. A svým způsobem, tady už se nacházíme na hraně diagnózy, která... Víte, ublížit si to jde snadno. A víte, v čem je průšvih? Že už v okamžiku, kdy to uděláte, najednou víte, že to je špatně, a to intenzivně, ale už to nemůžete zvrátit. Čili nečiňte to, o čem nevíte, co způsobuje, protože vlastně svým způsobem i tyhle úniky a tak dále, ať už jsou způsobeny čímkoliv - jsou to podmínky vašeho zrodu, rodin často, či jinak. A nebo si s tím přicházíte i... No tak to všechno je pravda. Nikdo to nepopírá. Ale proboha bojujte s tím, protože změna nespočívá v tom, že vyhovíme tomu, co máme, ale změna je v tom, že to změníme. Dobře, tak nám tady Pfeiffer káže něco o zachování života, o odpovědnosti za tuto sebevražednou činnost a podobně. No tak mu musíte zkusit napřed aspoň dát trochu sluchu a napřed byste mu mohli třeba i trochu věřit. Ale později to není o víře. Později to musí být stav. Znovu, můžete být vrcholně nešťastní nebo uondaní nebo šediví, abyste vzápětí zažili něco úžasného. Vlastně je to o tom, že vás to jakoby odděluje od toho celku. Vědomí duchovně vyspělejších bytostí je jiné než vaše. Vaše vědomí je stále ještě velmi blízce vázáno na sebevjem, sebeprojev. Jindy sebeprojev se rozšíří. Jste schopni vnímat vše kolem. Vaše kytka by měla strašné trauma, kdybyste se zabili. Měla vás ráda, rozumíte? A možná i ta kočka, kterou náhodou můžete mít, nebo pejsek nebo rodina nebo někdo jiný. Takže už jenom tímto způsobíte zlo. Ale zlo i na sebe, protože když se obrátíte vůči sobě, tak jdete proti jednomu tvoru, který ovšem není sám sobě zdrojem. To je důležité si uvědomit. Víte, není kam utéct, protože i když to uděláte, tak příště budete ve stejné situaci jen horší. Jestli to dnes nemůžete vydržet, tak příště to bude dvakrát horší. A není to pomsta, ale je to proces výchovy. Jestli jste dnes nepochopili tu učební roli a nejste schopni ji zvládnout, tak bohužel ten učitel musí opakovat, a to ještě s větším důrazem, než se to podaří. Můžete zabít třeba tisíckrát. Čas není. Můžete cokoliv. Ale stejně nakonec budete muset z tohoto vyjít. Není jiné cesty. Tak proč si to nezkrátit? Nejde tady se upínat k nějakým sektám nebo náboženstvím nebo k něčemu jinému. Zkuste být jenom vlastně přemýšlející o životě, o sobě, o podstatě života. Ono se to podaří, však uvidíte. Zezulkova filosofie by vám v tom mohla pomoci. Ano, já jsem jeho žák a propaguji ji už celý život, ale každopádně je to o vaší vnitřní změně opět. To se nedělá úvahou, to se dělá žitým životem. Pánbůh vám pomáhej. LUCIE: Tak teď je tady prosba přiblížit plánovaný kongres zdraví, ale to už jste říkal. TP: Ale to už jsem udělal, kongres jsem přiblížil, myslím, dostatečně. LUCIE: A teď nevím, jestli třeba nakonec, uvidíme, kolik je hodin. Poslední dotaz...

DOTAZ: Jak nejlépe naplnit svůj osud, svoje určení v životě? Můžeme to vůbec poznat?

ODPOVĚĎ TP: Většinou naštěstí ne, protože kdybyste to poznali, tak byste začali dělat to, co se vám zdá, že je správně, ale ne to, co jste vy. Čili vy vlastně ve skutečnosti musíte žít čistě, podle toho, jací jste, a tím životem se buďto měnit - řekněmež uděláš, dostaneš, to je karma, anebo později začnete pracovat na své duchovní cestě. To už je vědomá snaha přiblížit se k tomu řádu, k té řekněmež nějaké rovině rovnováhy, která tu existuje vedle všech okrajů. No a to je potom snazší, protože ten proces nemusí být tak dlouhý, protože jaksi, když máte ten proces první, tak se stane něco, vy to pak prožíváte, tak se zase vrátíte, uděláte znovu tu maturitu, uděláte, neuděláte, znovu a znovu, dokud to nezpracujete. A máte stovky a tisíce vlastností jako člověk a všechny musíte nakonec vyrovnat. Takže tak. Tak vám přeji hodně úspěchů na cestě životy, ať máte dobré učitele, ať poznáváte, co je důležité a co není a ať nepodléháte řekněmež často i - však víte. Takže vždycky to musíte být vy. Vy jdete nad svých nohou, vy musíte pracovat, a mohou vám v tom vaši bratři pomáhat, ale nakonec musíte jít vy. A nesmí vám pomáhat do pekla, tak pozor na to. No a to je pro dnešek všechno, takže já se s vámi rozloučím a půjdu za dalšími úkoly, které tady jsou. Tak, s pomocí Boží, ať jsou s námi síly světla, dobra, prospěchu. No, vždyť je to všude, záleží, jen na nás. (duchovní obřad) Já vím, někdy to za moc nestojí. To je pravda, ale co se dá dělat? No, a to je pro dnešek všechno, děkuju.