Tak, můžeme začít, poprosím.

DOTAZ: Rád bych se zeptal, jak dlouho od probuzení šířil Ježíš filosofii? Tedy jestli se přinašeč duchovně probudí v 33 letech svého života, tak v kolika letech vlastně Ježíš zemřel?

ODPOVĚĎ TP: No, ta reakce, kterou vyvolal svým probuzením, netrvala příliš dlouho. Jakmile začal kázat a ta zvěst o něm jednak byla v tom proroctví samozřejmě atd., viz třeba to, že projede branou, a už ten tehdejší vládce se pokusil při vraždění neviňátek naplnit opačnou podobu toho proroctví, no a pak přišlo vlastní probuzení. Bylo to tak, že vlastně on nemluvil, jak si lidé představují, že to byla nějaká velká věc, nevím, hezky se o tom mluví, viďte, je to už dávno, ale on mluvil k prostým lidem, byli to třeba právě ti rybáři nebo jiní, byly to lidé okolí třeba té strany koželužen a jinde a byli to jednotlivci. Je to stejné jako kdykoliv jindy. Objeví se takto inspirovaný geniální duchovní - a nelze říct vůdce, to je něco jiného. Je to výjimka ze zrodu, kdy se zrodí člověk a přichází z daleké budoucnosti. On už vším tím, co čeká nás, prošel, stojí před trůnem Božím, je vědomím, které je vždy, vším a všude, kdykoliv a kdekoliv, a tak přirozeně se snaží pomáhat všemu tomu, co je v tom vývoji pod ním, aby byl prospěšný, a to i za cenu velmi nešťastných osudů. U Ježíše jsme to viděli dvojnásob, u těch předchozích dvou - Mojžíše, Abraháma - to nebyla fyzická likvidace, byla to jenom jaksi spíše likvidace ideová. A u toho Ježíše to bylo snad vůbec nejhorší. Když začal kázat, tak napřed se nedělo nic. Byla to, řekněmež skupinka, malá skupinka lidí, kteří ho poslouchali, a část z nich začala říkat, že ten člověk říká něco, co je pravda - oni to cítili srdcem. A část zase říkala:"No, to je nesmysl," protože se učili něčemu jinému, znali to z minulosti. A to ještě pořád bylo dobré. No. Jenomže pak ten Ježíš začal získávat věhlas. Začalo se o něm šuškat, on byl vlastně osobou, která byla trochu jakoby stranou nebo tajná (vždyť i to Je - žíš vychází z Je - Zes, čili J.Z., to byla zkratka jeho jména) a musel se nakonec stále více skrývat. Největším nebezpečím pro něj zpočátku byli jeho vlastní, protože on tou svojí schopností vykládat duchovní otázky tak, že bylo přímo cítit, bylo jasné, že to, co říká, je pravda, nemusel se nikdy schovávat za nějaké okázalé tajemství - o tom nesmíte přemýšlet, protože to je tajné či nějak jinak, on to prostě vždy vysvětlil a ti lidé to začali vnímat. A začal se také velmi lišit od těch farizejů, kteří samozřejmě na tu svoji úroveň společenskou se museli velmi, velmi snažit, museli studovat, museli vlastně mnoho poznat. A teď najednou nějaký mladíček, třiatřicetiletý, by měl jaksi takový úspěch mezi lidem. No a celý ten příběh znáte všichni, viďte, je notoricky znám, až po toho Jidáše, který se vyskytne vždycky. No a ten vlastně způsobil, že vlastně velmi brzo, v podstatě ten Ježíš neměl čas plně vlastně se zapojit do toho vzdělání těch lidí té společnosti, těch svých bližních, předat jim vlastně plný rozsah těch myšlenek. Byl prostě umlčen. Normální by bylo, kdyby prostě takovýto úžasný jedinec by v té společnosti pracoval, lidé by se buďto přidali, nebo nepřidali a - jak by kdo cítil - no a mohl by třeba dalších 20, 30, 50 let se snažit tu společnost kultivovat a ukázat jí cestu hlavně. No, to bohužel se nestalo. A mělo to závažné další důsledky. V podstatě ten nejbližší jeho člověk, to byli učedníci, a dokonce možná i Máří, jak někteří říkají, a oni často skončili zanedlouho po něm. Skončili podobným způsobem jako Ježíš, byli likvidováni. Byl jsem třeba až úplně na jihu Itálie tam, kde je ten podpatek a kde třeba působil také Petr a další. Bylo to zajímavé. No. Čili mnoho let rozhodně neměl. Datování je obtížné. Dnes se mnozí shodují na tom, že naše datování je posunuto o několik let. Někteří tvrdí, že až třeba o sedm let. To znamená, že bysme měli v tomto letopočtu tedy rozdíl sedmi let. A pokud by to mělo být jinak, no tak už se to dnes velmi těžko, těžko zjišťuje, ty časy. Děkuju za otázku.

DOTAZ: Duch Panny Marie nebyl duší našeho stupně?

ODPOVĚĎ TP: To je záludná otázka. My všichni známe jaksi tu historii. A dlužno říci, že když se podíváme do ještě vzdálenější historie, a to velmi vzdálené historie, nejenom třeba do dob egyptských, indických, jiných, tak vidíme, že ten princip té ochrany života a vztahu k životu, ženský princip, byl přítomen vlastně co lidstvo lidstvem žilo, prožívalo a zaznamenalo do svých mýtů a do svých bájí. Takže ono to je poměrně zajímavé. Dokonce i vlastnosti těchto historicky dokládaných zkušeností nebo bytostí byly dosti podobné. I dnes se nám Panna Maria zjevuje. Není to jeden případ, je jich mnoho. A je vždycky spojována s nějakou ochranou, s nějakou pomocí, s nějakým silným duchovním vlivem, protože ona vlastně reprezentuje určitý archetyp. Bytosti, které jdou vývojem, na konci této cesty již nebudou děleny na duální základ. Ale to je daleko před námi. Přesto tato rovina má svůj význam, velký. Ať už je to chrám věnovaný Ježíši, a pokuď je věnovaný nauce, kterou nesl - protože co nesl Ježíš? Přichází přece do konce pohanské doby. Jaká byla? Z již písemných zmínek víme docela dobře. Jak se tehdejší lid bavil, jak fungovala tehdejší, řekněmež, spravedlnost a tak dále. Viděli jsme tedy poměrně radikálně negativní společnost, která byla schopná v heslu "chléb a hry" se dívat na vraždění zvířat i lidí. No ale koneckonců, vždyť to v podstatě vydrželo až do nedávné doby. Co jiného je korida třeba, kdy lidé pro svoji zábavu bojují s býkem a ostatní se na to dívají, fandí. Ale svým způsobem i sport, který přeroste do jisté podoby, kdy aktéři toho sportu neváhají svého spoluhráče poškodit, zranit, je to vlastně podobné. A Ježíš přišel proto, aby tu společnost znovu opět někam přivedl. Dívat se na vraždění někoho je zrůdné a je to velmi neduchovní. Je to známka velkého osobnostního propadu. I společenského propadu. Proto byl také tak silně odmítán v těch počátcích, protože pro jeho císaře byl reprezentantem, který chce poškodit staré zavedené pořádky, na které byli všichni zvyklí. Je to asi tak, jako kdyby dneska někdo chtěl zakázat kohoutí zápasy nebo koridu, když se provádějí. Někdo by řekl: "Ale to je špatně, nedělejte to, vždyť si tím škodíte" a tak dále. Takže byl hlasatelem duchovní cesty, soucítění, schopností vnímat ostatní svět - což se už vytratilo - tedy nejenom rostliny, ale i zvířata. Vždyť z jistých pramenů se můžeme domnívat, že ti, kteří šli před námi v té době, nevraždili. No ale, co je to platné, doba se posunula a už jsme zapomněli. Vzpomeňte třeba na vidění Padre Pia, což byl významný italský kněz, který konal zázraky, měl stigmata, nejed, nepil snad i, po smrti se nerozpadl, do dneška se na něj můžete jet podívat. Desítky let po smrti je, jakoby zrovna usnul. A v jedné z těch vizí stojí s Ježíšem a Ježíš je zachmuřen. Před nimi zástup duchovních. A on se obrátí k tomu Ježíši a ptá se:"Otče, proč jsi tak zachmuřen?" logicky. On mu chvilku neodpoví a pak se k něm otočí a řekne:"Řezníci, nic než řezníci. Vždycky ti, kterým dám nejvíce, mě nejvíce zklamají." No tak nebylo divu, že potom Padre Pio asi to neměl snadné. Měl deset let klauzury, což je církevní kriminál. No ale pak byl zase vyzvednut. Dneska patří mezi ty nejvýznamnější duchovní osobnosti. Stejné jako sv. František, který byl tak milostiv, našel tu cestu, že jeho srdce vnímalo každého tvora. Každý tvor vnímal jej. Chodily za ním zvířata zcela bez bázně a bylo to úžasné. To zvíře je nejlepší ukazatel, protože ono se nedá manipulovat nějakou naukou nebo něčím. Ono to buďto vnímá nebo nevnímá. A stejně to bylo i s tím Ježíšem. On chtěl lidem dát tu lásku, mír, svobodu, vzájemnost, klidný život. No ale lidé se bránili. Jako vždycky. No tak zbylo, co zbylo, v dalších desetiletích a stoletích se zaznamenávalo, co se kde stalo, co kde řekl. No a to je vlastně jdoucí až do dneška. Doufejme, že ten další přinašeč, který zde je, nebo byl, zde v Praze, zanechá nebo bude moci zanechat více. Nebyl zabit. Už to je zázrak. Mohl pracovat celý život. A nebyl lehký, ale přesto - mohl pracovat. Existuje řada jeho úvah filosofických, které mají velkou hodnotu. Ale to poznají až příští generace. Děkuji.

DOTAZ: Pokračovala pokrevní linie Ježíše Krista, neb neměl děti?

ODPOVĚĎ TP: Na tom, prosím, pěkně nezáleží. I kdyby zde byla rodina, není to důležité. Samozřejmě, že taková osobnost se musí zrodit do příslušného hnízda. Musí tedy ta rodina mít určité charakteristické vlastnosti. Na druhou stranu ale je třeba říci, že to, co je vidět, je nejméně důležité. Vědomí totiž vidět není. Řeknu to tak - bytost jako přinašeč, tedy Ježíš, je v těle, ale není tím tělem. Musí se najít cesta, jak těm lidem tuhlectu zkušenost přinést. Aby se to mohlo stát, musí se ten duch vtělit do těla lidského, které je v dané době a místě nejvhodnější. Vzývat hmotu, tedy tělo Ježíše, by ho asi nepotěšilo. On vám přinášel poselství, které není ani jeho vlastnictvím. To je poselství Nejvyššího a je to to, před čím se skláníme úplně všichni, kdekoliv a kdykoliv. I on se skláněl. Takto vysoká bytost tedy musí najít způsob, jak těm lidem té doby to své "vím" předat. Je to tak vysoké, že v plnosti to nejde a ti lidé by mu nerozuměli. On musí sestoupit k těm lidem, být jedním z nich, aby jim rozuměl a upravil vhodným způsobem sdělení, které jim přináší. Pokaždé je to trošku víc. Není to stejné. Je to jednou za 2000 let. Zhruba. Na čase nezáleží. Tedy podstata toho geniálního jedince není v jeho těle, ale v duchu, který se do těla vtělí. Za normálních okolností to vlastně nemůže být. Takto vysoký duch se nemůže vtělit do tak nízkého těla, jako je náš druh. A přesto musí. Musí proto, aby naplnil ten zákon lásky předávání. Se vším, co to přináší. Kdykoliv v dějinách se rodili přinašeči, vždy to neměli snadné, protože se rodili mezi lidi. A lidi dosahnou tam, kam dosahnou. A dál ne. A tak vždycky posunuli tu svoji dobu. Někdy víc, někdy mín. V tomto smyslu se ta mise naplnila. Ale ta protivenství byla vždycky veliká. Děkuju.

DOTAZ: Co bude s těmi ostatními náboženstvími v budoucí době? Nějak si nedovedu představit, že by jako mávnutím kouzelného proutku zmizela. Jsou tu sta miliony vyznavačů toho, další sta miliony onoho, x náboženských směrů na planetě. To se přece nepohne jen tak.

ODPOVĚĎ TP: To určitě ne, to máte pravdu. Znakem duchovní cesty je i to, nebo stav, který lze nazvat důvěrou v Boží řád a myšlenku, tedy pokora. Kdybysme si mysleli, že nějaká konkrétní nauka zvítězí, třeba ta naše, nebo jiná, tak budeme úplně stejní, jako všichni ti, které tady v tom popisujete. Podívejte, jak to je. Lidé nesou nějakou náboženskou myšlenku. Ale tu myšlenku nenese inspirovaný boží jedinec, ale inspirovaný lidský jedinec. A z toho plyne, že se zde vyskytují rozdíly. Dokonce i v jednom zdroji. Podívejte na Ježíše, to je krásný příklad. Jedna nauka, jedno kázání, jedna bytost - a kolik jen výkladů, kolik jen církví, sekt a jinak. A na počátku jednota. Často to bývá tak, že se zachová fragment, teda jenom část. Ten fragment se uchopí a stane se předmětem té náboženské praxe. Může být i správný. Vedle může být i jiný fragment, další fragment. Každá z těch skupin se domnívá často, že ten jejich fragment je ten nejdůležitější nebo dokonce jediný. Jsou zde i velmi odlišné, jsou tu historické náboženské směry vícebožné, jako třeba indický náboženský směr - hinduismus a další, jsou tu muslimské směry. Jsou tu směry, které vycházejí z místa Ježíšova - tedy Starý zákon a tak dále. No, podívejte. Přes to všechno, přes tu mnohost, je tu to, co je nad tím vším. A to je Boží myšlenka a Boží řád, Boha s velkým B, který nemá nic co dělat s nějakou konkrétní lidskou společností, která může být vždy jen do určité míry lidská a inspirovaná. A z toho plyne i ta odpověď. Nemusíte mít obavy. Je doba mnohosti, je doba jednoty. Takže jak? Žádné boje, žádné zakazování. Nic takového. Postupné, stále hlubší jaksi procházení tím, co bych nazval náboženskou vědou. Což je trochu jiná věda, než ta hmotná, ale přesto nakonec, zkoumá-li tisíc lidí stejnou věc, musí dojít ke stejnému výsledku. To není nějaká jiná třetí, pátá, desátá věc. Je to jenom jedna věc, na kterou se díváme z různých uhlů, máme různé názory, ale v podstatě je důležitá ta věta: "Je to jedna věc." Postupně, a nikoliv násilně, lidé pochopí tu jednotu ducha a sjednotí se v jeden duchovní směr. Já vím, teď se to mnohým z vás nelíbí. Já vím. Protože ten váš je ten jediný, nejsprávnější. Já vím. A všechno ostatní je, já nevím, pohanství nebo heret nebo jinak. No, kdo ví. Takže nekamenujte mě a počkejte nějaké to desetiletí a století. To já už tady nebudu. Ale schválně, jestli se tato vize naplní. Lidé se začnou v lásce, což je samotný smysl náboženství, a to ne v lásce patologické, takové té "jako" - lidé se v lásce budou opět věnovat velkým věcem, které nás přesahují, a propojí i věk rozumu s věkem lásky. Věda bude zároveň duchovní i hmotná. Stejně jako dneska, když v Indii startuje raketa, a oni mají už rakety, tak se jdou všichni ti vědci před tím startem pomodlit do chrámu. A modlí se k úplně nějakému divnému Bohu, k nějakému Šivovi nebo ke komu, ale jdou do chrámu. Už sám fakt, že někdo vzývá řád světa, ať je jakýkoliv ten název, je přece úžasný. Dnešní doba je o "já". Já, já - já můžu, já udělám, neptám se co za to, co z toho - no, co za to? se ptá hodně, ale co z toho, co to způsobí? A taky ten svět podle toho vypadá. Čili pravděpodobně úcta k náboženství jakémukoliv, úcta k vědě, úcta ke světu, úcta ke všemu, co jest. Člověk se vrátí opět k normalitě. V současnosti je to patologie, prosím pěkně. Konání, které vede k poškození světa až k nebytí, je patologie. Konání, které vede k tomu, že člověk je vnímán dnes již téměř jako odpad vývoje, a nyní nás čekají ti roboti, je patologie. Je to projev... Mlčím, stačí. Děkuji.

DOTAZ: Je lepší obracet se k svému strážnému andělovi či k Bohu, panu Ježíši?

ODPOVĚĎ TP: Nebo k Ježíši? Přátelé, to funguje jako na ministerstvu. Vy tam dáte k panu ministrovi stížnost a jak to dopadne? Pan ministr to šoupne referentovi a referent to zařídí. To je proto, že ještě člověk často nechápe, jak vůbec děj a řád probíhá. My tu máme takový, že prostě máme tu slepotu, takže tady máme sebe a pak je TO, ten Bůh - a nic mezi tím. Jenomže Bůh je všechno to, co je mezi tím - každá jediná bytost, která zde žije ve vyšších sférách, každá bytost v naší sféře, každá bytost, která žije v ještě vyšších sférách, je součástí toho hýbatele. Tak když se vám něco v tom Tvůrčím díle zařídit třeba, tak se to děje pomocí nějakých dějů. Máte-li se třeba za deset let s někým setkat, zdánlivě náhodně, tak se na tom již teď pracuje, aby ten osud mohl se za těch deset let takto naplnit. Je-li to v tom osudu psáno. Takže nějak tak. Čili obracejte se kam chcete, k tomu vyššímu hlavně samozřejmě, ne k tomu nízkému, a ono se to už samo třídí, nebojte se. Důležité je, kolik srdce do toho dáte, kolik dobra a všeho ostatního. To potom rozhoduje.

DOTAZ: Přečetla jsem knihu Poselství, kde se píše, že doba Ryb je tou nejméně duchovní dobou, jakoby v ní Bůh ani nebyl. My už jsme přešli v roce 2012 do doby Vodnáře a přitom, jako bychom zůstali stále jednou nohou v době Ryb. To, co se děje kolem nás, často souzní s tím, co je popsané v knize Poselství pro dobu Ryb. Někdy se mi ani nechce věřit, že nějaký přelom už nastal. Co si o tom myslíte vy?

ODPOVĚĎ TP: Myslím si o tom, že máte špatné časování, s prominutím. Pozorovali jste někdy přírodu? Jistě ano. Tak vidíte, že v přírodě se jedná o vlastně prolínání nějakých systémů, dějů atd. A že, jaksi ta představa, že otočím vypínačem a že hned za minutu to bude jinak, je mylná. Stejně, jako tato dnešní doba, která je Vodnářská, je odstředivá, tedy rozptyl, už ne já, já, já jen, ale pokud to bude v pořádku, tak to bude vyvážené, tak už ta doba se připravuje několik staletí. Co si myslíte, že byly myšlenky těch prvních utopistů, kteří začali pracovat? Co si myslíte, že byly myšlenky třeba těch prvních majitelů továren, kteří začali pro své dělníky budovat důstojné bydlení a všechny ty benefity, které dostávali? I když nemuseli, protože tvrdý kapitalismus přece znamenal, že vydělám, co se dá, každý desetník je dobrý, tak co bych někomu něco dával? A oni najednou, jistě i proto, že z toho něco měli a že pochopili, že ten dělník je potom výkonnější atd., ale mnozí i proto, že cítili sounáležitost s těmi lidmi. Čili ta společenská bariéra, která běžně oddělovala třeba v tom předminulém století ty společenské třídy, viďte, kdy prostě buď jste měli to před tím jménem, nebo jste to neměli, tak ono je to do jisté míry i dnes. Záleží na tom, co před tím jménem máte a nemáte, no. Tak dobře, děkuji.

DOTAZ: Bůh je přece všude a ve všem, je tu pořád, nemůže se nikam ztratit. Jak je tedy možné, že v určitých dobách musí přijít přinašeč, aby svět neztratil poslední zbytky rovnováhy? Čím to je, že se v některých časech jakoby úplně vytratí ze světa? Proč k tomu dochází?

ODPOVĚĎ TP: No tak určitě za to nemůže Bůh, že? A nevytratí se nikdy úplně, to je pravda. A proč? No přece proto, že jsme lidé. A lidé, to je první tvor na této planetě po zvířeti, který má trochu více rozumu, trochu více, o moc né víc, a tak ještě není schopen udržet, on ještě vlastně nenastoupil tu éru lidství plně. On ještě není rozvinutým člověkem. Vždyť jen to, jak se nechá manipulovat čímkoliv, cukrem i strachem, jak nepřemýšlí, jak je schopen přijmout kdejakou hloupost a pitomost a chápat ji jako něco úžasného. Přitom malé dítě by mělo poznat, že tu něco nesedí. A tak se tomu druhu musí pomáhat jako dětem. Viděli jste děti, ty mají nejrůznější nápady, viďte. A tak s nima lítá maminka, která je připravená to dítě chňapnout za kabátek, když se blíží k těm schodům a už to není dobré. A přesně stejně to funguje s těmi lidmi. Oni nejsou o moc vyšší než to dítě. A tak musí tu být svoboda. To je další důvod. Ptáte se proč? Aby to dítě, nebo ten druh, nebo ten člověk mohl vyspívat, tak nemůže jít podle nějakých předpisů, které se mu nadiktují a on je splní a bude fajn. Protože to se nezmění, to bude jenom ukázněný. Ten člověk musí jít vlastní autonomní reálnou cestu. Na té cestě se projevuje ve všech svých vazbách a vlivech. A když je to špatně, no tak holt musí přijít ten Osud. Ten to srovnává. A když se stane to, že dojde tak uprostřed asi lidských zrodů, ve svém životě už lidském, do stavu, kdy může začít aktivní duchovní cestu, tak je to ten okamžik, kdy se stává skutečně již jakoby prvním člověkem. Ta aktivita opět není sektářství. Není to nějaké následování řekněmež člověka. A musí to mít velmi dobrý jaksi podklad. Musí to být velmi promyšleno, zhodnoceno. A od té doby je samostatný. Takového člověka už neutáhnete na nějaké dogma. Jakékoliv. Moderní dogma, staré dogma a tak dále. Neutáhnete ho na nějakou většinovou pravdu, kterou všichni vzývají a všichni opakují, aby se ukázali, jak jsou dobří. Neutáhnete ho na nějaké ptydepe. To je, myslím, termín, který znáte všichni. Čili vlastně ritualizovanou řeč pro řeči. Vzpomínám na ptydepe minulého období, viďte. Když jste znali správné termíny, tak jste mohli řečnit a byli jste považováni za tedy toho dobrého. A to se opakuje, co lidstvo lidstvem je. Takže proč. Je to vlastně jediná cesta, kdy lidé dostávají podstatné duchovní pravdy, které potom už jenom chřadnou, protože je přenášejí lidé. Zezulka měl příměr s mísou. Je obrovská mísa, je v ní krásná voňavá kaše, krupičná třeba, nebo jakou máte rádi, to máte jedno. A ta mísa si stojí, lidé k ní chodí, přistavují žebříky, nabírají, rozvážejí. No a mísa chladne a postupně začíná plesnivět. Velmi postupně. A lidé si toho nevšimnou. A tak roznášejí postupně stále plesnivější mísu, teda kaši, a je to normální. Pak přijde další přinašeč a postaví novou mísu, vedle. Stejnou, s chutnou kaší. No a co se stane? Ti dosavadní roznašeči, jakmile přijdou k té nové míse, tak vidí, že je jiná, tak nemalá část ji odmítne, že je špatná. A několik z nich začne vnímat, že je čistá. Že je dobrá. Začnou nabírat. Často tady vzniknou ty boje, tedy roznašeči staré mísy a nové mísy. No a nakonec se děj opakuje. Zase - kaše chladne, lidsky znečištěna od bot, které na ní vstupují. Až nakonec musí zase přijít ta nová doba. No, některé doby jsou snazší, některé těžší. Když přišel Ježíš, tak ta jeho mísa, bohužel, byla vlastně v tom velmi omezená, protože ho zabili. To byla politická vražda přece. Jestli by někdo tvrdil, že duchovno přichází na svět proto, aby bylo zavražděno, a ještě k tomu velmi bolestivě, no tak to by bylo dosti podivné. Duchovno přináší bratrům a sestrám pomoc, myšlenku: "Já jsem cesta". A tak dále. A v žádném případě zlo, není ničím jiným než zlem. Vražda je vraždou. A to i přesto, že ta velikost té oběti toho přinašeče tím není jakkoliv zmenšena. Je to obrovská oběť přijít mezi ten lid, aby se lid vyřádil. Bylo to hrozné. Opravdu hrozné. Prosím.

DOTAZ: Teď je tady dotaz k minerálům a kamenům. (TP:Jezus Maira) Jak prosím vnímáte minerály a jakékoliv i obyčejné kameny? Opravdu na nás mají léčivé účinky a v čem to spočívá? Záleží na tom, jestli se k nim ladíme, nebo stačí být jen v jejich přítomnosti?

ODPOVĚĎ TP: Doslova vše, co existuje, je součástí celku, který se vzájemně ovlivňuje. Ať je to svět myšlenky, svět hmoty, svět sil. Struktura minerálu je unikátní, samozřejmě. Dokonce každého jednotlivého minerálu, byť stejného zatřídění. Odtud tedy odpověď toho, nač se ptáte. Když budu něco vnímat, budu tedy to vnímat silněji. Když ne, bude to něco jako mimojdoucí. Pak je tu i vnímání, které je neopodstatněné. To znamená, že budu něčemu přikládat takový význam, který bude třeba až fanatismem. Čili každá z těch věcí má své místo, čas a působení. Domnívat se, že nahradíme naši moderní medicínu nějakým šutrem, to by bylo bláhové. Potřebujete zastavit krvácení, spravit roztříštěnou kost, dát antibiotika, když zrovna chřadnete nějakou mikro- mikropotvorou a tak dále. Máte-li duchovní nemoc, je třeba řešit duchem. Máte-li silovou nemoc, jsou tu i jiné obory, třeba i můj. Takže každá věc má své místo a čas. Jsou tu skazky o - třeba vazby osudu na kámen, například, viďte velmi známý kámen, který se potopil s Titanicem. Známe příběhy kamenů, které se ukradly v Indii a jinde na východě. Byly původně součástí soch božstev a tak dále. Budeme si muset zvyknout na to, že ať uděláme cokoliv, je to v tom osudovém počítacím stroji vždy zanešeno. Ať uděláme cokoliv vůči lidem, zvířatům, stromům, kamenům. Takže mám úctu před každým kouskem Tvůrčího díla. A myslím si, že člověk má vážit, kdy a jak do této oblasti vstupovat. To je vše.

DOTAZ: Když člověk onemocní nějakou vážnou nemocí, souvisí to více s karmou a osudem než s tím, že žije v nerovnováze?

ODPOVĚĎ TP: Může i nemusí. Více častěji ano. Je-li to opravdu vážná nemoc, tak se dá z určitého pohledu říct, že to je častěji součást karmy. Ale taky vůbec nemusí být. Může to být tak, že ten člověk v určité fázi svého života nevěnoval příliš pozornost světu, v kterém žije, nevěnoval pozornost to, co jí. Když si budete třeba dopřávat nějaké ty uzeniny a jiné látky, no tak byste nemuseli mít v osudu tu rakovinu, ale jelikož jste to hodně přeháněli, no tak jste si ji vytvořili doslova a bude to vaše věc. Jen tak mimochodem, v současnosti probíhá právě legislativní proces, kde na základě důkazů, a to vědeckých důkazů, se chystá, ó Bože, ta Evropská unie, zakázat užívání kouřového aroma. Víte, co to je? To byla postupně vytvořená náhrada za uzení. Původně jsme udili v komínech, v tom dehtu, když se pálilo to dřevo. No, pak se vymyslela teda kouřová aromata, která se vyrábějí vlastně stejným přepracováním těch kouřových zplodin z hoření dřeva za nepřístupu vzduchu dobrého. A z toho se vytvořily takzvané sprchovací směsi nebo tekutiny, které se přidávaly do potravy. Pozor, i do vegetariánských párků, nejenom jinde. No a nyní se konečně věda dostala do stavu poznání, že tyto látky vytvářejí rakovinu. Takže, přátelé, máte jen několik posledních let nebo měsíců na to, abyste si dali párek z tofu. Takže bude to vývoj, jistě. Mnoho nemocí tedy není karmických. Mnoho je vyjádřením nedostatečného úsudku, úvahy, vlastně s prominutím naivity. A bohužel nemoc se neptá, jestli za to můžeš ty nebo někdo jiný, jestli seš naivní nebo nejseš. Ona prostě přijde. Je to ještě složitější, protože afinita k nemoci, čili schopnost ji vytvořit nebo přitáhnout, je zase u každého jiná. Je to velmi různé. Jsou tu genetické faktory, osudové faktory, další a další. Můžete žít, jak chcete zdravě, a můžete žít v místě, kde to nebude nejlepší. Budou kolem vás jezdit tisíce aut, které budou produkovat oxidy dusíku, pevné částice a všecko to ostatní. A vy budete zarytý třeba vegan nebo vegetarián. No ale budete žít v reálném prostředí, které nezměníte. Takže nějak tak. Každá doba má svoje přednosti i zápory. Každá doba vytváří to, co je dobré i to, co je špatné. No tak dej Bože, ať se to změní k lepšímu.

DOTAZ: Zdraví je především otázkou rozšíření vědomí?

ODPOVĚĎ TP: Ano i ne. To by znamenalo, že všichni, kteří měli rozšířené vědomí, byli zdrávi. Je to stará myšlenka po odměně. Čili, když jsem duchovní, tak se budu mít. Nebudu nemocem, budu mít krásný osud, všechno mi půjde do ruky. A jaká je realita? Je to divné, viďte? Většina těch opravdu duchovních lidí neměla příliš snadný život. A proč by to mělo být? Co říkáte? Zapomínáte na dualitu světa. Svět není černobílý. A vždy, je-li tu dobro, je hned vedle zlo. Je to důsledek dvojnosti, kdy se z jednoho rozdělila ta mnohost. Mimo jiné i zákon dění. Dobro, zlo. Je to jeden zákon. A tak je vcelku logické, že když se někde projeví nějaké velké dobro, tak se zároveň zlo velmi snaží. Než dostalo Ježíše, protože ten člověk neměl žádnou karmu, neměl žádnou v osudu vraždu, tak museli ti farizeové zbandit celý ten lid. Byla to vlastně mediální kampaň. Na konci té kampaně je náměstí plné nadšených, kteří křičí: "Ukřižuj, ukřižuj!" a radují se z toho. Čili jejich společná vůle, jejich společná mysl napadala osud toho Ježíše, až ho svrhla do hrobu. On neudělal nikdy nic, naopak, co by bylo propagací zla nebo něco špatného, naopak vždy pomáhal. Nezapomínejte, že je tady i zlo. Samozřejmě, že ale je to i naopak. Když jsou tady nějaké důvody, tak přichází i zase třeba nemoc. Budete třeba černý mág, budete tvořit zlo, duchovní zlo. Zpočátku se vám bude dařit. Zlo vás bude chránit. Vzpomeňte na nesčíslné atentáty na některé nositele zla. A ono se jim nic nestalo. Jen do té doby, než se naplní jejich doba. Pak je zlo zničí, a to jakkoliv. Třeba i nemocí. Čili myslet si, že můžete vykřikovat, že nějaký stav je tak anebo tak... Buďte opatrní. Všechno je složitější, než si myslíte.

DOTAZ: Tohle není otázka přímo, ale spíš takové zamyšlení. Myslím si, že přítomností na vašich obřadech a přednáškách se ladíme k něčemu, co nás později vede a o čem jsme dosud netušili, že by nás mohlo vést. Je to takový tichý, neviditelný hlas nebo myšlenky, které přicházejí odněkud výš a učí nás mlčky přemýšlet o běžných věcech, se kterými se setkáváme. Toto lze zachytit pouze v jakémsi tichu nebo zklidnění se, často i po cestě z práce. Nechci o tom moc mluvit, aby to někam nezmizelo, tak děkuji.

ODPOVĚĎ TP: Ano, někdy se nemá moc mluvit, protože realita, stav, čin je důležitější než tisíc slov. Ať vás Pán Bůh provází na vaší cestě. Děkuji. DOTAZ. Je pro léčitele důležité pobývat často v přírodě?

ODPOVĚĎ TP: Je to žádoucí. A mnohdy je to obtížné. Na druhou stranu ještě jinak. Vědomí není vázáno na nic, má-li to být. Vědomí může být kdekoliv. V bujné džungli, na dně oceánu, ve vesmíru, kdekoliv. Přesto ten styk s přírodou je vždy veliké plus. A člověk vnímá, jak jej ten styk posiluje. Čili je to jako o tom, když máte hlad a buďto musíte vařit, abyste se najedl, nebo vám někdo uvaří. Ten první případ vyžaduje určitou práci. Ta přítomnost v přírodě je bezpracná. Takže asi tak.

DOTAZ: Labyrinty. Jaký je jejich skutečný účel a význam?

ODPOVĚĎ TP: Svět můžeme vyjadřovat různě. Filosofickou mluvou, můžeme jej vyjadřovat také tvarem či jakkoliv jinak. Velmi známé jsou duchovní symboly, které nejsou náhodné. Pyramida, z které vychází kříž, díváme -li se z vrchního bodu na ni. Vychází z ní také trojúhelník, tedy Boží oko, když se na ni díváme zboku. Vychází z ní také čtverec základny. A také kruh, opsaný této základně. Ovšem, ještě jinak. Vždy dvě pyramidy k sobě vrcholem, jedna hmoty, jedna ducha a kruh opsaný jejich základnám. To je nejzákladnější symbol duchovní. Naši předci toto znali a užívali ve své nejenom duchovní praxi, ale ve všech praxích, které měli. Tyto vědomosti ovšem časem zanikly, a tak nám tady zbyla jenom ta technika. Nebo nejenom. Prostoročas je jednota. Toto je jeden z projevů té jednoty. Tak pojďme dál.

DOTAZ: Objasněte prosím pojem vědomá bdělost.

ODPOVĚĎ TP: No. Vy můžete čučet a pozorovat všechno kolem sebe v rovině smyslového pozorovatelného děje, anebo existuje i rovina, která je ještě jiná. Vaše vědomí může zasahovat mnohem dál než tam, kam dosáhne váš zrak nebo vaše ucho, tedy kamkoliv. Jak u koho. Je tady mnoho lidí, kteří něco o sobě prohlašují. A jen málo těch, kteří to skutečně, bez autosugesce, naplňují. Můžete být sami, a přesto budete vším ve svém vědomí. Tak.

DOTAZ: Je zapomenutá historická časová osa naší planety?

ODPOVĚĎ TP: Ano, je. Vidíte sami, jak za dobu vašich životů, pokud tedy nemáte dva roky, se postupně mění ta historická paměť lidstva, nebo chcete-li vědy, jelikož s tím, jak vyspívá naše schopnost zkoumat, v té vědě dostáváme stále více informací, které zásadně posouvají naše představy. Kdepak byl výklad historie země v roce 1900? Kdepak bylo v roce 2000? Kdepak je dnes? Ještě je co měnit. Děkuji.

DOTAZ: Údajně podle védické koncepce Kalijuga započala 18. února 3102 před naším letopočtem. Je-li pravdou, máme ještě mnoho jejího vlivu před sebou?

ODPOVĚĎ TP: Ano, to je publikováno a pochopit, co to je Kalijuga v jejich formách, bez studia nelze. Svým způsobem je obtížné hodnotit, protože to se to hodnotí snadno. Tam, odkud přichází přinašeč, je nejvyšší rovnováha. Čili absolutní absence duální nerovnováhy. Je to jen malý krůček před posledním splynutím, kdy pozorovatelné zmizí do stavu, který je pro mnoho lidí tak těžko k pochopení. Logicky. Jak to, že když tam není nic, je tam vše? Je to proto, že to "nic" se nerozdělilo do mnohosti a tedy do vnímatelna. Přitom to "nic" je vším. Uvidíme, jak nám to půjde v těch cyklech. To není jediný cyklus. Těch cyklů je na sobě nasednutých v nekonečném množství. Je to nesmírně složitý problém pro lidskou mysl. Nyní vám musí stačit Vodnář, který začíná vodnářským vlivem, což je počátek Platónského jara. Ale celý ten Platónský rok opět podléhá dalšímu vlivu, jednomu z dvanácti, a on opět dalšímu a dalšímu až do nekonečna. Se vzdáleností jejich vliv slábne, ale vzájemně se podporují. Může tu být i sto tisíc slabounkých vlivů, které ovšem v součtu znamenají zase určitou hodnotu. Buďme vděční za tuto dobu, která je přelomová. Vývoj na Zemi dospěl do stádia, kdy dosavadní vedoucí druh má překonat polovinu vývoje života. První čtvrtina rostliny, druhá čtvrtina animalové, třetí čtvrtina lidé a čtvrtá čtvrtina úplně jiná. V téhle fázi tedy přišel čas, kdy se vesmírné hodiny nastavily na tu dvanáctou. Je tu možnost, aby vývoj pokračoval. A vždy při těchto unikátních chvílích musí nutně přicházet i největší nebezpečí. To je zákon, víte? Levá i pravá strana k sobě patří. Teď se rozhoduje, jestli život na této Zemi bude pokračovat nyní ve věku lidí, anebo nedej Bože se bude vyvíjet od první základní buňky, jak tomu bylo v minulosti. Uvidíme. Necháme se překvapit. Děkuji.

DOTAZ: Léčit lidi může jenom vysoce vyspělá bytost, která si tuto schopnost nese z minulých životů? Také by mě zajímalo, jestli už nějací další přibývají.

ODPOVĚĎ TP: V každé době jsou takoví nadaní. A co se týče toho postupu, tak ten může být jak primární, tak sekundární, protože máte tady vlastně průniky třeba těch rozvinutých osobností, které užívají zde vtělené jako průchod pro svoji schopnost. Tomu se říká mediální léčba. Ten člověk, který zde působí, musí mít jednu základní schopnost - co nejčistěji, bez poškození vlastními myšlenkami, směrem a tak dále, být průchodem pro toho, který léčí skutečně. Mluvíme zde o duchovních léčbách, prosím pěkně. Samozřejmě. Tak to je jedna z možností. Pak jsou tu samozřejmě ty možnosti, na které se ptáte. A tam je celá řada stupňů, od primárních, těch nejnižších, až po řekněmež ty nejvyyspělejší. Svého času, což bylo unikum, v Praze sedlo letadlo se skupinou vědců, amerických vědců, kteří letěli tuším na kongres do Budapešti. Už si nejsem zcela jist. A vyžádali si - za komunistů, prosím pěkně, to bylo něco nepředstavitelného - vyžádali si přednášku Josefa Zezulky, která skutečně proběhla a proběhla v hotelu Interkontinental. Tito vědci už tenkrát měli s sebou měřiče, který byl schopen měřit duchovní schopnosti jedince. No tak Zezulka přišel na pódium, měřič stál v první řadě a teďka začal měřit a mu to nešlo, tak šel do půli sálu, zase to nešlo, pak šel na konec sálu, zase to nešlo. On vlastně měřil tu obálku té osobnosti toho Zezulky. Na záměr dali do protokolu, že je neměřitelný, protože jeho mocnost byla tak velká, že měli malý sál. Tak u takových osobností je to něco opravdu přesahující náš svět. No a pak je všechno mezi tím. Tak to je. Děkuju.

DOTAZ: Vědomá řízená reinkarnace. Prosím o bližší vysvětlení.

ODPOVĚĎ TP: Ale to je typicky lidské, pokud to chápu dobře. Vědomá řízená reinkarnace. Tak to může být od toho, že se zasebevraždím a přerodím se, ale to je nesmysl, to nesmí být. Tak zřejmě tedy, že si rozhodnu, kým v příštím životě budu reinkarnován. No, to jsou ty chlapáci, který všechno chtějí prostě mít ve svých rukou. Takže to můžete udělat jediným způsobem. Chcete-li být andělem, chovejte se teď jako anděl a budete andělem. A tak dále. Čili budoucí život je výslednicí vašeho současného života, který velký Osud zhodnotí, co potřebujete, co nepotřebujete, kam máte jít, jakou filosofii byste měl mít k dosahnutí v tom dalším zrodu, jaké přátelé nebo nepřátelé a tak dále. A z toho plyne místo vašeho zrodu. Některým se stává, když jsou v blízkosti toho velkého bytí, té velké existence, chcete-li těch velkých zrozenců, tak mají vlastně rezonanci. Když při nich stojíte, tak najednou víte. Je vám to jasné. I když jste to předtím nevěděli, tak prostě to pole toho vědomí jsou tak silná, že vy najednou víte. A tak souhlasíte. No, někdy se vás zeptají, chcete jít na druhou stranu nebo... Ne? Někdy? Většinou vám řeknou:"Ještě ne, máte tam ještě úkol". Je tam nějaký dítě, o které se máte starat nebo něco jiného, to už je jedno, a tak dále. Ne, že by tam nebyla možnost projevit vlastní prosbu, ale i ta možnost té vlastní prosby je nutno, aby mohla být vytvořena. Čili to není o tom, že vy něco řídíte. Přímo. Ale je to o tom, že se dostáváte svými myšlenkami, činy, rozhodováním do situace, kdy něco takového by mohlo být. Pozor tedy na magii, to je člověku velmi blízké. Něco zařídit, něco udělat, bejt s Pánembohem kamarád, chodit s ním na pivo, abych to u něj měl dobrý. No, takže tak. Jinak vám přeji krásné reinkarnace, ale spíše ty, které potřebujete. To je důležité.

DOTAZ: Teď zdravotní dotaz. Mám mnohočetné poranění páteře. Jsem po operaci, mám tam dvě tyče a šest šroubů. Nyní mám velikánské bolesti, které nezvládám. Můžete mi prosím poradit?

ODPOVĚĎ TP: No, na jednu rovinu poznat dobrého anesteziologa a lékaře, který tlumí bolest. To je jedna část. Někdy to úplně nejde. Je to i prosba a modlitba o pomoc, čili dej Bůh, ať je vám uleveno. Někdy jsou to velmi těžké stavy. Ale ti, kteří zažili velmi silné bolesti, také ví, že nakonec vše lze zvládnout. Téměř vše.

DOTAZ: Když přemýšlím o hmyzu, který lítá v mé místnosti, tak ho přece nemohu zabít. Jsem-li u toho srdcem. A to i v případě, že mi zabírá můj prostor. Moc se omlouvám, ale nechápu, jak to pan Zezulka myslel. Plácnout komára můžu jenom, když o tom nepřemýšlím. Jestliže ho vnímám jako bytost, nemohu ho nikdy zlikvidovat. Děkuji za vaše vysvětlení.

ODPOVĚĎ TP: No, to je sice pravda. A pokuď to dovedete do důsledku, tak byste mohl třeba umřít hlady, anebo zimou. Protože moli ve vašem šatníku sežerou vaše oděvy a jiní sežerou zase vaši potravu. V přírodě platí zákon, že každý má právo na to své. A samozřejmě podle možnosti a osudu to může nebo nemůže zařídit. Takže v tom svém příbytku, to je vaše nora a v té noře máte právo na určitý komfort a bezpečí. Je asi rozdíl, když budete odstraňovat klíště, například, které vás jistě může vážně poškodit, čili žádá to akci - dezinfekci a odstranit klíště. A rozdíl bude, když vám poleze po kůži moucha, která vás jenom šimrá. No, je-li vám to nepříjemné, tak to udělejte tak, že v místnosti zhasnete a necháte mouchu letět za světlem třeba. Rozumíte? Anebo jste-li dobrodružná povaha, tak jí chyťte, lapte a vyhoďte ven. No. Znám některé bytosti, které ji lapají za letu do ruky. A to celkem úspěšně. I když moucha, a to je jejich velká přednost - víte, proč vám moucha vždycky uteče? Protože ona má mnohonásobně rychlejší čas vjemu. Vaše rychlá ruka jí připadá, jako kdyby se pohybovala rychlostí šneka. Oni mají prostě lepší procesor v tomhle, ty mouchy. No, to dostaly proto, abyste je tak často nedohnali. Takže zase, případ od případu. Rozhodně tedy ta altruistická podoba vjemu světa musí být vyvažována taky tou druhou. Pokud budete pouze altruista, tak budete velmi negativní. Pokud budete pouze egoista rovněž. Čili musí se najít ta rovnováha těch vzájemných zájmů a potom to bude v pořádku. A to i když se budete bránit. To je, jako kdybyste šli po ulici a teďka tam byl vzteklej pes a vy byste mu nastavili ruku: "Jen si kousni!" Jo? No tak si kousne. Dobře. A vy budete mít nějakou dobu problém třeba. Ale podstata je ta. Ten pes má všechno, co je kolem vás, jenom ne vás. Tak to ať si honí třeba kočky. No, takže tak.

DOTAZ: Dá se říct, že Tvůrčí dílo má fraktální povahu?

ODPOVĚĎ TP: Už se skoro nedá říct, protože máme 19.11. Teď jsem se podíval na časovou míru a už mi tady křičej: "Je čas končit," ano. Tak ano, dá. Je to podstata světa. Fraktální geometrie je to, co v matematice popisuje realitu. Nejlépe. A přátelé, to je všechno. Já jsem se dneska nějak zapovídal, už to vidím, tak se omlouvám. Mějte se krásně a budu se těšit zase na nějakou příští přednášku nultého stupně. Máme tady tuším za týden koncert. To je nejbližší akce, kterou máme a - šestnáctého - a tak děkuju, mějte se krásně, na shledanou.