Všechny vás vítám pěkně na naší přednášce Duchovní university Bytí. Zazní tady to, co bude s nejlepším vědomím a svědomím předneseno, a vy sami si budete dělat názor - jako vždy, protože myslet podle někoho to není cíl, ale hledat společně pravdu, což dělají ty dotazy. Moc jich není, tak paní Lucie, čtěte je pomalu.

DOTAZ: Oves, ovesné vločky, prý je jíte denně, já též. V čem podle vás spočívá jejich kouzlo? I rýže je úžasná.

ODPOVĚĎ TP: No, mám různá období. Ano, byly doby, kdy jsem jedl úplně denně. Dnes zase mám záporné období a začínal jsem den většinou, teda ovesnou kaší, dokonce vlastnoručně vyrobenou na mlýnku, což je úplně nejlepší, protože ta zrníčka jsou nejčerstvější. Takže ano, je to určitě potravina, která je hodnotná a patří už po dlouhou dobu k našemu rodu, a kdybych nebyl hajdalák, s prominutím, tak to dělám pořád. No, takže ano, polepším se. Děkuju za dotaz.

DOTAZ: Teď je tady prosba, jestli byste se mohl vyjádřit k tomuto citátu. Je od sv. Šarbela Machlúfa. (Doufám, že to čtu dobře.) Papež František se vyjádřil, že na přímluvu tohoto světce se nyní na světě odehrává nejvíce zázraků. Ze zesnulého těla sv. Šarbela vyteklo více než 20 tisíc litrů oleje. Je registrováno okolo 30 tisíc uzdravení na jeho přímluvu. Tělo sv. Šarbela nepodléhá rozkladu.

ODPOVĚĎ TP: To jméno mi není příliš známé. To bude zřejmě ten mladý muž, který byl... PANÍ LUCIE: Je tady ještě asi snad teda poznámka Matúš Marcin.

ODPOVĚĎ TP: Ano, takže názor. No, základní názor je ten, že o světě nevíme skoro nic zatím, i když se domníváme, že víme hodně a víme nejvíce, co jsme kdy věděli, ale je to vědomí mravence o velehorách. Zkušenost nás učí, že tady jsou neobvyklé děje, které se odehrály objektivně, jsou zdokumentovány. A ostatně ta historická uzdravení, která byla směřována k některým osobnostem, tady vždy byla, jsou a budou. Také uzdravení, která souvisí třeba s naším chtěním, s naším vědomím, s modlitbou. To všechno existuje. Dokonce představte si, že na to existují studie. A to nikoli v nějakých tedy predátorských řekněmež registrech, ale ve zcela standardních registrech, jako je PubMed nebo tuším i Cochrane, což jsou velmi prestižní lékařské databáze. Je pravdou, že jejich citovanost asi nebude největší, takže běžný vzdělanec asi nebude mít o tom potuchy. Ale skutečně se toto zkoumalo a výsledky byly jistě nadstatistické. Když jsme třeba potkávali na svých cestách v Indii, a dovoluji si říct, že toho člověka vnímám jako přítele, tak tam byla vidět taky velmi neobvyklá věc, viďte. Jeho schopnost v tolika letech, jeho uléhání do ohně, což je fyziologicky naprosto nemožné. A přitom jaksi ty záznamy to dokazují a tak dále. Je toho mnoho. Koneckonců byly tu i historické osobnosti, já nevím, například Sai Baba, kde teda někteří mají názor, že to nebylo pravé, ale jiní zase zažívali ta jeho veřejná shromáždění, která provázala materializace prý předmětů a koneckonců to, co mně bylo nejblíže - měl jsem tuším v Rakousku přátele, kteří nějaký čas byli jaksi v tomto společenství a jako mnozí měli tedy ten obrázek, obrázek Sai Baby a z toho obrázku se sypalo vibhúti, což se podobalo písku. No, tak neviděl jsem to. Já jsem Tomáš, ale přátelé to byly důvěryhodní, a tak dále. Zažil jsem zázraky v životě i já osobně a mnozí z vás také, jistě. To není možné, aby někdo nezažil něco neobvyklého, je to obvyklejší než neobvyklé. A i v historii byly vlastně tyto fenomény připisovány třeba nějakým osobnostem, významným králům a tak dále. Králové měli v popisu léčit, ale také vysocí duchovní, rovněž tak. Koneckonců ta dohlednutelnější historie začíná u Ježíše, kde jsou popisovány případy, tedy vyléčení nemocných, které se tradují. No, ale to bylo jistě i v těch předchozích dobách, tedy u Mojžíše, Abrahama a předchozích. Takže to všechno patří do našeho světa. To, co je vlastně možné a nemožné, se odvíjí v našich představách od naší zkušenosti, což je velmi ošidný zdroj, protože často vlastně můžete mít věci zcela běžné, které ovšem vidí jen určitá část populace, a tak dále. Měřit něco opakováním nebo řekněmež statistikou je metoda, ale není stoprocentní, protože statisticky můžeme naprosto hravě prokázat, že diamanty neexistují. Když budeme hrabat tady v Čechách, přehrabeme půl Čech, tak nalezneme možná ani jeden nebo možná jeden nebo dva. Já vím o jednom, který se objevil ve vrtu, v hlubokém vrtu, kde v tom jádru byl tuším diamant prý nalezen. No, ale jinak, když to spočítáme, ty fůry a tuny toho kamení a diamanty nejsou a nejsou, jsme pod statistickou úchylkou 0, 0, 0, 0 na desátou a pořád nic. A přesto v nejbližším klenotnictví jich jsou možná desítky. To je i platné na tyto jevy, které tady jsou. Prostě jsou tam, kde jsou. Pokud jsou skutečné, to znamená byly zaznamenány, no, tak pak ještě přichází ta věc, kdy vám ti, kteří to nezaznamenali na vlastní kůži, vysvětlí, že to nebylo a že je to nesmysl a že to nejde. Tak to je zase druhá věc. Já jsem pro to, aby věda byla otevřená, aby se zajímala o svět kolem sebe, padni, komu padni, aby méně předpokládala vlastně podvod, protože i to je patologické domnívat se, že všichni jsou podvodníci a zároveň by bylo velmi naivní se domnívat, že nejsou, že. Takže je to jakási důležitá rovnováha v těchto věcech a nikdy se nevyhneme, samozřejmě chybám, ale také úspěchům. A to je něco, co je moc pozitivní, protože každá doba má svoje nějaká témata, svoje hesla a ta se mění. A v té době dané si všichni myslí, že jsou to naprosto pevná řekněmež, zákonitá a jasná řekněmež paradigmata. No a pak přijde doba další a všechno se změní a zase je to jinak, a zase tu máme paradigmata a pak přijdou další doby, a tak to jde s lidským druhem pořád a ještě to nejde přímkově, ale je to v jakýchsi vlnách, což je ještě zajímavější, no. Tak sotva jsme zbourali realitu pomocí kvantové teorie a ostatních, teorie neurčitosti a tak dále. No tak kdo ví, co nás čeká na té cestě a co bude zítra? Co zbourá i naše současná paradigmata a posune je někam dál? Tak se těšme. No a k tomu patří i ty zázraky, patří k tomu i to vše ostatní, protože i řekněmež tady platí zákon, že když o něco máte zájem, něco zkoumáte, tak něco naleznete. A když jste třeba v době, která se zcela orientuje na racio takzvaně, na určitý způsob vnímání, zkoumání a tak dále, no tak logicky to vymezí i oblast, která bude zjišťována a nalézána. A proto vlastně je velmi důležité, aby nedocházelo k té jednostrannosti, ale aby ten proces měl vždycky určitou vůli. Je to vidět třeba i v dnešní vědě, která začíná být velmi liberálnější v práci se zdroji a publikační činností, protože některé z těch modelů doslova zamezují, znemožňují vůbec jaksi ten proces, který bysme velmi hrubě mohli nazvat procesem, řekněme, poznání nějaké oblasti. Vyvrcholí to tím, že jsou tu témata, která jsou taková non-appetitlich, to znamená, že jako řádný vědec se tím nemůžete zabývat, protože pokud byste něco publikovali v této oblasti, automaticky jste odkázáni do říše podivných osobností a vaše vědecká kariéra skončí. Měl jsem třeba rozhovor s významným vědcem, velkým mužem, velmi jsme si krásně povídali. A on povídal svoji zkušenost, když jako mladší muž začal pracovat na fyzikálním experimentu dneska, pracoval někde v CERNu a tak dále, takže objevil několik experimentů, které se neplně shodovaly s tehdejším pojetím již pracně přijatých teorií, které vlastně začal Einstein a další. On říkal: „No, já jsem to nemohl publikovat, protože kdybych to publikoval, tak jsem vlastně..." - čili cenzura, autocenzura. A o tom jsou i ty zázraky. Čili když se dostáváme k něčemu takovému, tak ti lidé v podstatě z různých důvodů se od nich jakoby distancují nebo aspoň jakoby veřejně neproklamují. To je v té části racia. Pak je tu část náboženská, filosofická, jiná. Samozřejmě oni si žijí vedle sebe, a tak prostě se začaly za ta staletí nějakým způsobem tolerovat. Čili dneska už nehoří hranice, ani pozitivisté nedělají hon na církevníky, ale existují vedle sebe a mají na své věci svůj názor. Takže tak nějak. Děkuju.

DOTAZ: Může být neplodnost u ženy karmická a jaký je váš názor na mateřství u starších žen kolem čtyřicítky?

ODPOVĚĎ TP: Tohle je otázka spíš na porodníky. Mají s tím větší zkušenost. Pokud můžu reprodukovat, tak samozřejmě s věkem se zvyšuje riziko pro rodičku i pro plod. A ten současný vývoj, kdy se to posouvá, je samozřejmě dvakrát kontraproduktivní, protože jednak je to samozřejmě ten přirozený věk a potom je to i kvalita života, protože mění se mnohé v tom lidském druhu, a abyste dosáhli toho, co mají ti Hunzové, které tolikrát tady omílám, tady to je ten himalájský národ, který se dožívá v průměru 120 let nebo dožíval a prakticky nezná civilizační choroby a vypadají v 90, no, a tak dále. Ale jejich ženy rodí ještě tuším v 60, v 70 běžně. A to bez zřejmě nějakých velkých rizik, protože zatím nevymírali, pokud je mi známo. Na druhé straně údolí žili ti, co pojídali masíčko jako my, a tam byl průměr 65 tuším. No, je to vysokohorská oblast. Dokonce měli zvláštní schopnosti, kdy přecházeli do určitých stavů nižších životně, jak tedy v zimě a tak dále. No, je to zajímavá oblast. Čili velmi, velmi krásný doklad toho, že je kam pokračovat a že našich 75 nebo kolik je velmi Pyrrhovo vítězství. Správně byste měli žít 300 let podle některých studií. A k tomu je hodně daleko. Čili to vlastně ukazuje, jakou měrou jsme se odchýlili od přirozenosti vlastní našemu druhu, no. Takže nevím, co k tomu říct víc.

DOTAZ: Je tady dotaz, zda vnímá duch rozdíl před vstupem do hmoty, vtělování do plodu v těle matky mezi tím, zda bylo dítě počato přirozeně nebo cestou umělou mimo tělo matky a vloženo jako pětidenní embryo, blastocysta.

ODPOVĚĎ TP: To už je spíš otázka jakoby toho osudu, který zde je. A jistě, že některé, ne všechny, neplodnosti mají svůj pravděpodobně karmický základ. Bylo by to skoro i vlastně s podivem, kdyby tomu tak nebylo, pokud přijdeme myšlenku příčiny - následku a zachování energie a tak dále. Protože to, jak se vlastně v té populaci někteří rodiče chovají k svým potomkům, je poněkud kuriózní řekněmež. A nutně, dle mého názoru a mého přesvědčení, tu můžeme uvažovat i o něčem, co vede k odmítnutí toho daru mateřství, kdy ten člověk, aby si vážil toho, tak musí zažít i opak, aby ten nedostatek ho nějakým způsobem zasáhnul vnitřně, v hloubce. To je jen určitá část samozřejmě. Podílí se na tom mnoho dalších věcí. Vidíme stále vzrůstající neplodnosti zcela v závislosti s civilizačními faktory. A tak začínalo to neplodností žen a konče neplodností mužů, která se velmi rozšiřuje. Je to, myslím si, někdy taky popsáno, tak kdo chce, se na to podívá. A svým způsobem je to autoregulační mechanismus. Pokud se společnost odchýlí od přirozenosti dané opět tím biologickým druhem, tak to nemůže nemít následky. No a pokud se týká toho zrodu, no tak i tam musí být v tom osudu narýsována ta možnost, která se naplní. Mnoho dvojic podstoupí třeba právě ten akt umělého oplodnění či jinak, a přesto je to neúspěšné, dělej, co dělej. Někteří ovšem zde naleznou svoji spásu, no. Pokud se týká duše, no, ten průběh těhotenství i průběh porodu opět má svůj svatý grál, a to je přirozenost. To znamená, že ideálně je to tak, že je přirozené početí, a to z několika důvodů, protože při početí dochází nejenom ke spojení vajíčka a spermie, ale dochází také ještě k dalším aktům, které současná věda nezná, neregistruje. Jedná se o čistě silovou záležitost, která má svoji důležitost, ale neznamená, že by ten plod nebyl života schopný. On je, jen je to o něco malinko horší. Pak je tu i vlastní porod. Pokud je porod v přirozeném čase, který je dán vlastně těmi biologickými hodinami rodičky, a pokud to tak je možné, tak je to ideální. Možné to není vždycky, protože jsou případy, kdy musí být porod vyvolán uměle nebo... a tak dále, ovšem vždycky to má nějaký zase svůj dopad. Když není připraven plod k porodu a jde přirozenými porodními cestami, také to není úplně stejné jako v opačném případě. Zvláště už pak je to třeba u těch porodů císařem, kdy v podstatě dochází k velmi rychlé změně prostředí, tlaku a tak dále. A z pohledu jaksi racionálního myslitele je to vlastně jedno, ale ono to jedno úplně není. Takže jistě, že ten ideál je dneska, zvláště v důsledku toho, kde se nacházíme, těžko dosažitelný. O to nic. Takže dobře to úplně není, ale ještě pořád vidíme, že ten osud, pokud to dovolí, tak ten život pokračuje nějakou měrou, má svůj další román těch příběhů, které bude prožívat. Ostatně ty už tam jsou ještě dávno předtím, než jste pojali myšlenku zplodit potomka. Mateřství a otcovství je nádherná věc, která nás obohacuje. To je pravda. A je také pravda, že někteří z nás musí se tohoto daru vzdát, aniž by se poškodili. Vy prostě - rozumíte mi. Takže nějak tak. Z PUBLIKA: Můžu k tomu? (TP: Můžu.) Měla jsem žákyni a ta byla z umělého oplodnění. Jenom jak ta touha po tom dítěti je. Maminka jí říkala, že je to přišlo na milion. Nevím, kolikrát to zkoušeli.

ODPOVĚĎ TP: Ano. No tak, jaksi ten samotný proces toho oplodnění, to není jenom zavedení tedy spermie k vajíčku, ale často je tam přítomná poměrně masivní hormonální příprava té budoucí maminky, a samozřejmě i že ta finanční náročnost, pokud jsem slyšel taky, je poměrně značná. Takže tady vidíte, že to děťátko je za všechny peníze. PANÍ LUCIE: Tak, teď je tady příběh a v závěru přijde otázka. TP: Ano.

DOTAZ: Na podzim roku 2024 zemřela moje manželka na těžkou formu revmatismu. Hned po zjištění jejího úmrtí, to se odehrálo kolem půlnoci a těsně před tím, než se rozběhl pokus o její záchranu s pomocí záchranných složek, jsem si ve vteřině vzpomněl na existující Beethovenovy vlasy na jednom zámku. Skočil jsem po nůžkách a manželce jsem ustřihl dva prameny vlasů. Po nějaké době jsem na ně vytvořil papírovou krabičku, aby se na ně neprášilo a nešlo UV záření. Vznikla taková "paměť hmoty". Po půl roce jsem zjistil, že vlasy začaly vydávat slabou vůni. Jsou dny, kdy slabě voní po jasmínu, a také jsem cítil fialky. V některých dnech jsou cítit více a někdy zase méně. Uvažuji-li, že ty vlasy jsou zbaveny lidské bytosti, a tedy i oživující vitální síly, měly by ty vlasy podléhat zákonu hmoty a pozvolna zanikat. K čemu přičíst tento jev? Je to projev bytosti v duchu?

ODPOVĚĎ TP: Hm, takže to je všechno, tak. No, to už se dostáváme do oblasti těch, kteří zemřeli a nerozpadli se. Opět naprosto z hlediska fyziologie nemožný děj. Dokonce i tehdy, když bysme připustili, že z nějakých záhadných důvodů tu není bakteriální a jiný pokryv, tak je přirozené, že ta těla by ztrácela vlhkost. Staly by se z nich bytosti, které nazývali staří fext. To byly vysušené, tedy mrtvé bytosti. Ovšem to u některých není vidět. Jsou to nejenom desetiletí, někdy staletí, ale dokonce existovaly i bytosti, které byly zachovány významnou měrou i tisíc let. Čili něco je špatně, něco nevíme, něco je jinak, protože když se obrátíme na tu běžnou statistiku, tak vidíme, že každý pořádně dobře mrtvý člověk projde několika fázemi, viďte - posmrtné skvrny, ztuhlost, další, později tedy rozpad a všechno s tím spojené. Tady to není. Navíc tady popisujete v přítomnosti těchto vlasů vůni, která opět jaksi se může vykládat různě samozřejmě, ale zase pokud je mi známo, tak v kadeřnictvích necítíme ani fialku ani nějaké takové věci běžně, když by to byla tedy vlastnost ustřižených vlasů, a tak dále. Naopak to ale cítíme někdy u těch, kteří se nerozpadli. Ať už je to Bernadeta třeba v Lourdech nebo další. Viděl jsem Padre Pia. Byl jsem se s ním dvakrát setkat. Možná, že bych neřekl, že jsem se na něj přišel podívat. Přišel jsem se s ním potkat a věru to za to stálo. No, tak v té době, to bylo někdy po té první exhumaci, no tak jsme se dozvěděli z českého rozhlasu, že už se rozpadá, že museli nahradit část jeho bytosti voskem. No, tak asi jsem špatný pozorovatel. Vypadal opravdu jako když spí. Vypadal moc, moc hezky. A další na tom byly stejně. Dokonce v té historii těch nerozpadlých byly i velmi kuriózní osobnosti. Vy byste předpokládali asi, že to budou bytosti, kterým říkáme svaté bytosti nebo něco takového, ale někdy to nebyli tak z toho kritéria těch svatostí nějak zvlášť jaksi významní lidé. A nerozpadli se. Asi byli svatí vevnitř nebo to nebylo vidět. Takže to, co jste vykonal, je vlastně pochopitelné. Člověk jistě v té chvíli - je to těžké. No, tak možná, že je to pro vás jakási vzpomínka. Nevím, jestli nejste jasnovidný, protože někteří z nás mají dar jasnočichu, což je způsob vnímat informace z okolí, které vlastně tam fyzicky nejsou, a přesto tam jsou. Jsou lidé, kteří vnímají třeba kvalitu. A tak člověk uslyší, když s ním jde takhle po ulici a někoho mineme a on řekne: „Ježíš, ten krásně voněl." Anebo tady řekne: „Ježíš, to byl smrad." A jistě chápete, že to není o úrovni hygieny, tedy té hmotné, ale že to bylo o úrovni duchovní hygieny, která nás také může odlišovat velmi. No a možná tedy, že toto spojení, pokud je tam silné spojení emocionální, je podmíněno právě tímto duchovním čichovým zážitkem. Důležité je, jestli to ucítí i někdo další. Protože pokud to bude tak, tak to bude unikátní a bude to jen vaše. A pokud je to jinak, tak to budou cítit i jiní. No a už to bude zase ten zázrak, no. Pojďme dál.

DOTAZ: Při používání, rozeznění hudebního nástroje Vodnářský zvon dochází k harmonizaci organizmu. Jemné vibrace působí blahodárně doslova na každou buňku v těle. Mohlo by se používání tohoto nástroje klidně zařadit jako určitá forma léčení. Jelikož pomoc druhému léčbou by měla být vždy zdarma, chtěl bych se zeptat, zda by bylo možné aspoň na půdě biotronického centra pořádat koncerty Vodnářského zvonu zdarma nebo maximálně za dobrovolné vstupné. Děkuji.

ODPOVĚĎ TP: Ano, to je pravda. Náklady na ten koncert nejsou úplně nulové. To je také pravda. A to jak na tedy zajištění pohody, tak i na vlastně vůbec umožnění existence v tom sálu. Když se koncertujete v různých sálech Čech a že těch koncertů mám za sebou mnoho, tak se ty vlastně finanční požadavky velmi měnily. A není výjimkou, kdy sál stojí 30 tisíc a více, kdy sál i v malém místě stojí..., a tak ten koncert na sebe vlastně ani nemůže vydělat, když si spočítáte počet diváků. A tak ty koncerty jsou vlastně ucelené těleso, kdy v některých místech jsou ty náklady menší, a to jde potom zase k tomu, aby se zaplácly ty jiné, třeba horší případy. Čili o tom to je. A pokud se týká jiného typu užití zvonu, no tak proč ne, to možné je, pokud čas a síla dovolí - samozřejmě. Předmětem mého života není primárně, je to vlastně součást toho života. Tak na ten zvon z nějakých důvodů vlastně přišla ta pozornost, byl vlastně nějakým způsobem, jak bych řekl, spatřen, ale musel být taky pořízen. Tento zvon není zadarmo. A tak jako vše v našem světě musíme najít jistou rovnováhu. Vždy vše to, co se dělo v naší vlastně společnosti v Duchovním universitě nebo v Biotronickém centru sociální pomoci, je vedeno, pokud možno non-profitně. Čili nejsou to žádné drakonické požadavky, 300 tisíc korun za pět minut konzultace nebo ceny knih nebo všechno to ostatní. Přednášky jsou za dobrovolné vstupné. To jste tady všichni v této chvíli. Čili jste zde jaksi v této pozici a je to to, co nejvíc souvisí s mým životním úkolem. To je tady úkol žáka ze Zezulky, který se má pokoušet to, co darmo vzal, tak dal a pokračovat v té filosofii dále. Většinou, když tyto věci hodnotíme, tak máme poměrně velmi krátkou kalkulačku. Aby se zachovala nějaká věc, což doma jistě chápete dobře, protože musíte zajistit ty povinnosti, které máte, jako je nájem, vodné, stočné, popelnice a všechno to ostatní, no tak je to i u jiných, ale tam to většinou nevidíme. Je tedy důležité si tuto věc takto uvědomit a pochopit to poněkud reálněji. Nic z toho, co je, nevyroste z ničeho, jen tak ze země. Všechno stojí práci a stojí také úsilí a stojí také finance. Čili tolik k té otázce. Vy tu stavíte vlastně do protikladu to, že duchovní nástroj Vodnářský zvon, by měl být zdarma. No, to by mohl být tak asi jeden měsíc nebo dva. Pak by nebylo možno nic takového konat, jestli mi rozumíte. Čili tolik k vaší otázce. Nedávno jsem byl na koncertu. Platil jsem možná tisícovku za vstupenku, možná i víc a tak dále a tak dále. Čili Vodnářský zvon zde je multimediální projekt, který má vícerozměrný cíl. To, co zmiňujete, je jedna část, ale jsou tam i ty části druhé. Ale znovu opakuji. Aby to vůbec mohlo nějak fungovat, tak to jinak nejde. Máme-li najít tedy jinou cestu, tak té se nebráním, samozřejmě. Ale jaksi v této chvíli na to úplně nebyla síla. Není snadné vytvořit obrazové doprovody k těm koncertům například. Je to často práce na dlouhou dobu, která bere mnoho sil. Není snadné uspořádat vše tak, jak to znáte z koncertů. Jenom to, aby koncert mohl být, vlastně se na tom podílí řada, ale řada lidí, nezištně, kteří pomáhají, aby to vůbec mohlo být, tak na to nezapomínejte. Bez jejich práce by tato věc nemohla být, nemohla by existovat. Řekněmež, že to je dar, který je vám dáván, když tu možnost máte. Taky byste ji nemuseli mít, no. A pokud jsme u těch cen, tak ne, že bych chtěl vydělávat na zvonu. Až si půjdete koupit triviální tobolky do lékárny za dvě stovky, tak si na to, prosím, vzpomeňte. Kdyby náhodou ten zvon byl skutečně účinný, což netvrdím, tak by to nemuselo být zcela marné, co říkáte? Vysvětlil jsem to dost názorně? Doufám. Ale v podstatě je to věc srdce. Je to radost dělat ty koncerty. Čili je to vlastně něco jako koníček, víte? Děkuju. PANÍ LUCIE: Ještě je tu dotaz čerstvého posluchače prvního stupně - a to je spíš asi potom pak na osobní, na průkazku a na termíny. TP: To ne, to ne, to ne. Počkejte, já vyndám tady něco z jiné krabičky. PANÍ LUCIE: To bylo ještě z té původní. TP: Ano, dobře. Takže první stupeň zde řešit nebudeme.

DOTAZ: Tak a je tu dotaz. Máří Magdaléna byla duchovní partnerkou Ježíše?

ODPOVĚĎ TP: Někteří to říkají. A kdo ví? Je pravdou, že jako jedna z mála prý unikla chmurnému osudu těch ostatních učedníků. Skončila někde ve Španělsku. No, kdo ví? Možná, že by tam mohla být určitá záchytná linka. Ony ženy bývají v něčem jiné než muži. Kdo ví? Některé nactiutrhačné jazyky říkají, že byla dokonce jedním z předních učedníků toho Ježíše. Ale to není úplně pravda, protože každý z nich přinášel něco svého. Ať už to bylo řekněmež více mužské nebo více ženské, bylo to řádem. Pokud se týká vlastního Přinašeče, tak tam je třeba být ve vyjádření velmi opatrný. Čili spíš bych si kladl otázky. Co je smyslem bytosti jako Ježíš? Co je smyslem jejího zrodu? Tak asi ne to, abyste ho oslavovali, abyste se mu klaněli, abyste v nějakém až fanatickém zaujetí opakovali naučené texty, ale dle mého soudu tím smyslem je, abyste jej následovali, čili aby vám přinesl nějakou reálnou pomůcku k vaší cestě životní, k vašemu vývoji. Vždyť přece logický cíl je, aby bylo lépe, aby vše šlo dopředu, protože na konci je cíl, a to je jeden jediný, stejný jako Zdroj. A to všechno je on. A je vším. Není nic, co by jím nebylo. A tak tedy jistě jako každý rodič má starost o své děti a je-li moudrý, tak je nevodí za ručičku, ale jaksi poněkud nenápadněji jim na jejich cestě pomáhá. Takže svým způsobem většinou vždycky zůstane to, co je v lidské představě a co je nejhmotnější. A to nejdůležitější, to duchovní, pak často trošku uchřadne. Jak je možné v tom případě pochopit, že avatar lásky, souznění a nejenom s lidmi, je nakonec důvodem k bezuzdnému rozdělování a vraždění? To je něco špatně, víte? Ti lidé si to vždycky přeloží tak, aby se jim to zdánlivě hodilo a vyhovovalo. Vnoří tam svoje vlastnosti, hrabivost, touhu po moci, jaksi další a další vlastnosti. Snaží se tu velikost sobě přizpůsobit čili jako by nastoupili na velkého bratra a pak svých několik milimetrů přidali. Ale oni je většinou mají jinak než ten bratr, kterému stojí na ramenou. Takže pokora se někdy vytrácí, pochopení, moudrost. No a z toho potom plynou všechny ty další věci. Nejde o to tolik hledat chyby historie, minulosti. Chyby jsou všude a každý se jich dopouští. Ti, kteří vědí, se na ně dívají s láskou, pochopením a zároveň nepodporováním těch chyb samozřejmě. No, a tak do těch dob přicházejí taky ti, kteří stáli nejblíž. Snaží se to opravovat, to už tu není Přinašeč. Většinou narazí na tu míru nepochopení. No a pak přijde další. A i on to má těžké, stejně jako to měl Ježíš těžké, protože on přece neříká to, co uznává celá společnost. On říká pravdu, kterou ti předchozí v generacích již dávno poškodili. A tak farizejové zařídí jeho skon. Je to politická vražda, která měla jediný cíl zachovat prebendy těch, kteří ve svých postech doktores byli ve společnosti usazeni. No, je důležité tedy co nejvíc? To, co se nám zachovalo z druhé ruky. No tak máme tady ty rané texty, snad Kumránské svitky, jiné, ale to je blízko. Ale jinak, no tak někdy až staletí po jeho zrodu se sbíralo. Ta nepřízeň toho, temnoty byla tak silná, že ho zabila vlastně ještě dřív, než mohl plně rozvinout to učení a tu filosofii. 33 let, no, to je mladík, viďte. No, Zezulka to měl stejně. Probudil se také ve svých 33 letech 30. března v 45. roce. A ta historie se opakovala až na to vraždění. Neukřižovali ho, jen ho pěkně prohnali. No, a to je i známka toho, že ta doba je přece jenom volnější. Už nebyla tak těžká jako za doby Ježíše. Ale předchůdci to neměli taky snadné. Vzpomeňte na příběh Abrahama, ale také zvláště i Mojžíše. A vidíme, jakým nástrahám, jakým ústrkům, čemu všemu museli ti současníci čelit. Koneckonců i pan Herodes, který se dozvěděl někde jakousi nezaručenou zprávu, že se narodí ten král králů a pojal žárlivost a obavy, je toho taky přirozeným dokladem. Takže, kdybysme se měli tu možnost zeptat, a to se hezky říká, protože nikdo nemá tu možnost - vyjma Zezulky, co si o tom myslí tedy o tom zbožňování bez následování, tak byste se dozvěděli pravděpodobně pěkné věci. Proboha, proč by sem mělo chodit to geniální, vysoké, vyspělé, které už není člověkem, a vrací se do člověka částí, proč by se sem mělo vracet? On nepotřebuje, abyste ho stavěli na podstavce. On nepotřebuje nic jiného, než aby svět šel rovnovážněji dopředu, nic víc. Je to obecná vzájemnost. Každý stále vyšší duchovní bytost nevidí tolik sebe jako celek. Nevidí tolik své vlastní podněty, pohnutky, pocity, ale vidí celkový směr a s láskou se ho snaží jaksi - napomáhat mu. Takže nějak tak. A z toho plynou všechny ty otázky, které vás jistě napadnou, ale které vlastně nejsou důležité. Důležité je, co se stalo po 33. roku jeho věku. To je důležité. A bohužel nám ne všechno zůstalo, víte? Pak přišla první schizmata, ať už to byla řekněmež větev v Etiopii a jinde, a vznikly z toho - ale to je historie, to už bylo. To se asi muselo stát. A všichni se vlastně v tom zachovali dle svých možností a dle práva toho osudu. Takže nějak tak. Jenom klid. Prosím.

DOTAZ: Kde vzniklo v člověku srovnávání se s druhými? Co to může přinést pozitivního? Nebo to přináší jen škodu?

ODPOVĚĎ TP: Je to komplex méněcennosti. Ve své podstatě je to od čerta, který vede k tomu..., protože co je to tento způsob. Vy místo, abyste s láskou pochopili bližního, včetně jeho předností, ale také jeho zadností a nedostatků, tak využíváte ten stav k tomu, abyste řekli: „No, podívejte, tamten... ale já." A teďka ukazujete, v čem jste tedy ti úžasnější, lepší. A dohodíte dál oštěpem a kladivem a vyskočíte "vejš" než někdo jiný. Hm. Pokud vám bude dělat radost, že někdo vyskočí "vejš" než vy, tak jste na dobré cestě. Pokud to bude pro vás vlastně alfa a omega, no tak jste jenom chocholoušek, který soutěží. A to je vlastnost, která se v lidech rozvíjí už tisíciletí. Jsou to všechny ty děje, které vidíme, ty války, snahy získat území druhých, zdroje druhých, lidské zdroje, cokoliv jiného. Je to vlastně krádež. Je to snaha získat něco, co mi nenáleží a co vlastně ani nemůžu mít, a to i když to získám, protože logicky, když to získám, tak to zase ztratím, protože doba se změní a všechno je mi to k ničemu. To jsou ale ovšem tisícileté cykly, které nevidíte. Člověk vidí jen pár let nebo desetiletí, století. No, co jste tam měli k snídani? No, víte to? No, většinou jo, ale kdo ví? Čili ta lidská paměť je jednak založena na archeologii, na písemných zdrojích, které nejsou až tak dlouhé. Já jsem viděl nejstarší snad kolem těch dvaceti tisíc let, ale to už je tedy opravdu unikátní. Většinou jsou to spíše tisíciletí. No a k tomu patří tedy nakonec i to hodnocení. Jste učeni v celé společnosti, která je vlastně založena na nevzájemnosti z určité části. Jste učeni ve škole, že musíte být chytřejší než Pepíček. No jo, ale vy jste zrovna dyslektik a vy nemáte šanci umět tak číst jako Pepíček. Možná, že máte zase jiné šance nebo máte umělecké nadání, ale matematika a fyzika je pro vás naprosto neřešitelný problém. Prostě ten mozek na to nemá a tak dále. Čili je to neúcta k člověku, která vytváří předem stanovené umělé hranice, které toho člověka nutí v jakémsi hierarchickém systému se projevovat. Mimo jiné to vede i často k ztracení významných talentů, protože nemají šanci se uplatnit. Co je to platné, když jste geniální Paganiny, když neprojdete, kvůli čemu byste tak nemuseli projít, rozumíte? Nějaké technicistní věci a tak dále. A pak nemáte ten papír a máte smůlu. Pak hrajete jako Bůh. A nakonec si vás všimnout, že. Třeba v tom umění je to běžné. Vidíte, kolik herců nemělo vzdělání a byli naprosto dokonalí, protože měli od Boha dar. Třeba už to dělali mockrát prostě, akorát neměli papír. A jindy ten papír byl důležitý, protože tomu člověku pomohl rozvinout ty dary, které měl. Ale nelze říkat, že to musí být jenom jednou cestou. A tak i tady všude - čili souboj. Vše je souboj. Pak to pokračuje do dospělosti. Tak že jo, je tu to hejno, ti kluci se předhánějí, kdy tu Jarušku za tu brašnu vyválejí víc v té kaluži a tak dále. No a jde to dál. Kariérní žebříček - první auto, byt, zařízení bytu. A všechno to ostatní. Když se podíváte třeba o století, dvě zpátky, jak třeba se budovala sídla jako odznak moci a odznak společenské prestiže například. Tuhle jsem viděl kousíček filmu o Anglii a tam to bylo krásné. Tuším, že jistý muž, který měl co do činění s financemi v Anglii, si postavil nádherné sídlo a udělal strašlivou chybu. Pozval tam krále. Král se účastnil slavnosti, na jejím závěru ho nechal zatknout a sídla se zmocňuje. Taky docela běžný příběh. A pak to jde dál a dál. A těch možností, kde se budete poměřovat, je moc. Jestli vypijete pět půl litrů piva nebo deset, jestli si dáte jedno nebo deset štamprlí, jestli jste tam nebo tamto, jestli máte to nebo tohle, kde jste byli na dovolené. Ale pak se budete společně ve svých škamnách vysmívat společnosti v Indii, která je kastovní a přitom žijete ve společnosti, která je dokonce kastovnější než společnost indická. Oni mají taky svoje věci, nebojte, já je tady nechci hájit ve všem. Ale přesto, když se podívám na schopnost vlastně existence a že jsem potkal v Indii ty nejnuznější i ty nejbohatší - osud to zařídil, víte? Já jsem povečeřel s největším bankéřem, já jsem povečeřel s nejslavnějším televizním nebo jakým režisérem a s dalšími. Ale ten odstup, ono u těch velkých to většinou není, ale i tak v té společnosti ten odstup mezi sebou není až tak někdy patrný jako u nás, víte? Čili je to docela legrace a samozřejmě mají hrůzy taky, šílenosti. To ano. No už se neupalují manželky po smrti manželů. Jak je vidět, láska v Indii opadává, no. Ale poměrně kuriózní vztah k lásce vůbec jako takové. Když jdete po největší pláži světa, ta je v Indii, představte si to, není to Copacabana ani žádné další. A je to největší pláž světa a tam jdete a tam se projíždějí policisté s policistkou na koních a bedlivě pozorují okolí. A mladí se schovávají pod převrácené loďky, aby se tam mohli políbit, protože je to zločin se líbat na veřejnosti třeba. Pak to vyústí třeba v to, že skupina hochů těžce znásilní nějakou dívku někde a tak dále, no. I to se stalo, když jsem tam byl. No a tak dále a tak dále. Čili nic není černé nebo bílé, všechno má svoje barvy, svoje provedení a ta vzájemnost v té společnosti ztrácí v této chvíli temnoty úplně jaksi ten původní význam. A nejenom mezi lidmi, ale ve vztahu lidí ke zvířatům, lidí k neživé přírodě, k živé přírodě a tak dále, protože ten souboj je vlastně vybuzen už historickými, filosofickými kořeny, protože člověk byl přesvědčován, že on je nejbližší po Bohu, že všecko může, všemu má sloužit, protože on je přece člověk. To byla klasická filosofie homocentristy, který nepochopil Boží stvoření v lásce, nepochopil, že vše, co je kolem, je součástí toho projektu Boha. Bohužel. A ta filosofie pokračovala dál, z doby předvědecké, která měla taky svoje excesy, viďte, se přelil do doby vědecké. Tak člověk koná, ovlivňuje, ničí a nepřemýšlí. A nyní začínáte vidět konce té cesty. Vidíte, kam to nemyšlení v tom sebežerném... - moderní doba. Ještě pořád nevíte, o čem mluvím. Ale dozvíte se. Pak pochopíte, že jediná cesta je rovnováha. A že můžete být až na půdu chytří a můžete konat kdeco. Nic vám to nebude platné. Je to stejné, jako když jsem před chvílí říkal, že ty věci mají tu zpětnou vazbu, že se sami regulují. Tak i tohle je pravda. Nyní to začínáte zažívat plnou měrou. Jen začínáte. Když si vzpomenete na přednášky před 30 lety první, tak jste slyšeli to, co se dnes děje. A nechce se mi říkat, co se bude dít. Takže to je všechno. Děkuju. Ale - tímhle nemůžeme skončit. To je smutný. Pojďme poslední otázku.

DOTAZ: Jsou vlasy energetické vesmírné přijímače? Jak je to s dlouhými vlasy?

ODPOVĚĎ TP: Dlouhé vlasy, krátký rozum. Omlouvám se. My jsme původně, přátelé, byli všichni chlupatí od hlavy až do paty. Člověk byl podobný lidoopům, ale nebyl to opičák, byl to člověk. Někdy si matička příroda ještě vzpomene. A teď to můžeme vykládat jako úchylku nebo jako paměť. Stejně jako když se objeví třeba ichtyóza a vy máte na těle šupiny. A někdy můžete vidět zcela ochlupeného člověka. Myslím si, že jeden takový obrázek můžete vidět v Hrdličkově muzeu člověka na Viničné. Jestli se tam dá být, nevím, jaksi pro veřejnost. Tam mají ucelenou krásnou sbírku všech možných patologických anomálií, kostních a jiných, no. A ta srst má dvojí účel. Jedno je termoregulace. To by Armány nedokázal, aby ten oděv byl schopen fungovat v teple i v zimě. To se buďto přeoblečete nebo nedooblečete. Kdybyste měli srst, tak by se vám jednak měnila podle ročního období a taky by byla schopna té termoregulace. A pak z toho koukají takové delší chloupky většinou a to souvisí s tím, nač se ptáte. Čili určité zapojení se do prostoru přírodního, v kterém se daný tvor nachází, se děje i takto. My jsme ztratili srst už před tisíciletími, ale přesto nám jistý stupeň toho zapojení samozřejmě zůstal. Ale když bychom byli takto obdařeni, nedovedu si představit, co by se tu dělo. Představte si ta kadeřnictví, kde vám dělají zlaté melíry na srsti a různé jiné věci. No, to by bylo dobré. Ta představa je jistě z dnešního pohledu vtipná, že jsme chlupatý od hlavy až do paty, viďte, protože to bychom jsme nepotřebovali žádné oděvy v podstatě. V té původní době tomu tak bylo, ale to už jsou možná až miliony let. Pak jsme začali konat nejrůznější - asi tam byla i podmínka změn. Víte, na planetě se v intervalech zásadně mění klima, ale zásadně. A jsou to cykly. Ty cykly jsou podmíněny různými faktory, hlavně sluncem a dalšími. Znamená to, že ti lidé byli vystaveni velmi rozdílným podmínkám, které na ně působily. Když se podíváme třeba na jednu z nejkrásnějších jeskyní s dětskými malbami, která se nachází ve Francii a která má dneska vstup, já nevím kolik, 70 metrů nebo či kolik pod mořskou hladinou, a tam musí ti nešťastníci doplavat a teprv tam zkoumat, tak když to potom promyslíte, tak zjistíte, že před těmi až 30 tisíci léty, kdy tam ti naši předci kreslili ty kresby, mimochodem krásné - já bych takového pratura nedokázal namalovat, ani kdybyste mi platili. A že to moře v té době bylo, já nevím, o 120 metrů níž, nějak tak, prostě hodně metrů dolů. No a vidíte, oni žili v době, kdy ledovec byl poměrně blízko, ve velmi chladném klimatu pravděpodobně, no bylo všechno jinak. A to se jim potom člověk nemůže divit, že by si třeba nechtěli něco oblíct - třeba kůži svého bližního, která dokonce hřeje - což dělají některé dámy dodnes a muži možná taky, abych byl genderově vyvážen. Čili pak přišla vlastně porucha termoregulace. Ty změny byly často tak rychlé, že organismy nedokázaly v čase reagovat. No a tak dále. A taky se jim asi nechtělo stěhovat. Vždycky aspoň někde ještě trochu tepla zůstávalo. Ani nevíme, jak jsme se k té srsti dostali - kvůli tomu energetickému. No, když vidíte vlastně vztah lidí k přikrývce, no tak je to zároveň anténa a zároveň to může i svým způsobem působit na vaše myšlení... (Ježíš, já už jsem dlouhý.) Může se jednat i o tak prosté věci, jako je teplota. Všimli jste si, že když je teplo, že vám to trošku hůř myslí? Teda já se omlouvám tady mnoha přítomným. Ale to chci říct, protože to není katastrofické, ale když člověk náhodou má toho ježka, takže to se dá pozorovat také jako určitá změna. Sám jsem vyrůstal v generaci, kde "mánička", to byl symbol protestu proti stávajícímu režimu, protože správní chlapi chodili nakrátko, no, a tak dále. To už někteří nepamatujete ani, si myslím tady. A někteří jo. Čili svůj dopad to má. Vidíte třeba, jak často se užívaly i zase zakrývání hlavy, ať už to byly jarmulky nebo jiné způsoby pokryvu a tak dále. Někdy spojené i s tím náboženstvím nebo jinak. No, dokud je máme, je to dobrý. Co říkáte, přátelé? Zatím dobrý. A spíš jde o to, jak se cítíte a co vám odpovídá, protože každý somatotyp a každá bytost je vlastně také odrazem toho, co je ve své podstatě, a to je duše. A není to zdaleka i věc úplně jednodenní. Kdybyste žili v různých kulturách a v různých dobách, velmi by se lišily vaše výzory, viďte? Krásný černý fousy, co říkáte? Nebo zase jindy vyholené hlavičky. A jindy to zase bylo jinak. No tak dneska je to takové docela liberální, zaplať pánbůh. Už je to dobrý. No, tak děkuju za otázku. Noste si, co chcete a ať je všechno v pořádku. Je fakt, že dlouhé vlasy jsou těžké. Znám člověka, který má jedny z nejhustších vlasů, jaké je možné spatřit. A také poměrně hodně dlouhé. No, to je váha. A taky teplo. Když jsem byl ještě tou větší "máničkou", tak si vzpomínám, jak to hřálo. No tak dneska, když je čas, tak se jdu ostříhat, no. Takže hodně štěstí. Ať vás pánbůh provází. Teď se s vámi rozloučím, jako po každý - ještě vteřinu jednu jedinou nebo dvě, tři. A půjdeme domů. Tak, s pomocí Boží. (duchovní obřad) Někteří mniši se holili také proto, aby nepřijímali tolik vlivy z okolí těmi anténkami. Aby jejich jáství bylo více koncentrované jakoby, i když to není podmínkou vůbec. Děkuju. Na shledanou.