Přátelé, začínáme. Vítáme vás na slavnosti Dne otevřeného nebe. Je to velká tradice. A o to radši vás zde vidím, protože jste svým srdcem stále věrní. 33 let se tu scházíme. To je dlouhá doba. Dlouhá doba, v které se přicházíme poklonit Přinašeči a tomuto posvátnému místu dějin našeho národa. V duchovním spojení s přírodou, v pokoře zde zažíváme sníh, slunce, déšť i nepohodu. Protože tradice má pro veřejnost velký význam, smysl a sílu pro tuto zem. Jsou chvíle lehké, i velmi těžké. A je to vzájemnost tvořící oporu společné rodiny, o kterou se navzájem můžeme opřít. Jde o rodinu všeho, co je, všech lidí, zvířat, rostlin, celého života. Osobně cítím velkou posilu a lásku, když vidím, jak společně pomáháte této slavnosti, práci university a kdekoliv jinde. Nezáleží kde, vždyť jsme rodina. A děkuji z celého srdce, že jste. Před 80 lety se pro vás probudil duchovně ve svých 33 letech Přinašeč - Josef Zezulka. Navázal tak na tradici Abraháma, Mojžíše, Ježíše. Je velikou milostí být nablízku a přinášet jeho poznání těm, kteří uslyší. S radostí vítám ty, kteří dnes (jako každý rok již 33 let) zde složí slib posluchače Duchovní university Bytí. Přeji vám z celého srdce nalezení svobodného a dobrého místa pro duchovní studia. A proto prosím paní Lucii, aby před vlastním slibem přečetla jeho text i slovo těm, kteří přijali. Pojďte blíž, tak. Slib pro posluchače prvního stupně. Zásady duchovní cesty: Jednota je v rovnováze. Chápej veškerou zákonitost v rovnováze, buď v ní a stávej se jí. Cesta je jen jedna - měnit sebe. Nestačí vědět, musíš zažít a zaujmout jiný postoj ke všemu z vlastní změny. Nebuď domýšlivý na své lidské zrození. Jsi jedním z tvorů vývojově teprve uprostřed. Cena života - každého života - je stejná. V životě se musíš bránit, ale nesmíš útočit. Nevytvářej nikdy zlo. Nesmíš se pouze ukáznit, pochopením musíš vytvořit vlastní vnitřní změnu. Nestačí být jenom dobrým, osud by tě zlomil v příštím životě. Duchovně vyspělý člověk ví, že je zde proto, aby v Tvůrčím díle sloužil, ne aby ovládal. Poznávej vlivovou oblast svoji i okolních přátel. Nerozvírej svoje srdce, emoční dění, nevhodným, i když třeba dobrým lidem, kteří jsou nežádoucí ve vlivové oblasti, to znamená deformováni vývojově. Cti ducha, který je bytím, a duši, která je životem. Ochraňuj je vždy a všude. Jdi za pravdou - duch a nezabíjej - duše. Cti všechny základní náuky, protože jsou pravdivé. Odstraňuj z nich lidské nepochopení, které je deformovalo. Pomáhej vytvářet jednotu pravdivého myšlení a postoje, to je jednotné učení. Těchto 11 bodů vám zanechal Přinašeč. K tomu již jen dovětek - na znamení přísahy, že poznané nezneužijete proti nikomu a ničemu, že zachováte čistotu, položte tedy své dva prsty na naše duchovní žezlo na znamení přísahy. Dáno dne 30. 3. 83. Slovo k těm, kteří přijali: Ty, kdo jdeš učením, které jsem přijal a které se snažím lidstvu tlumočit, Ty, kdo přijímáš a zdůvodňuješ si přijaté poznání životních zákonitostí, Ty, kdo v poznané pravdě chceš jíti dále, chceš ji rozšiřovat a tak vývojově vyspívat ve své bytosti, Ty, kdo chceš přijaté uplatňovat na sobě a předávat druhým, Ty, kdo jsi pochopil, že Ty sám jsi každý druhý, který v Tvůrčím díle jest, Ty, kdo víš, že jakákoliv nedokonalost v Tvůrčím díle je právě jen Tvoje nedokonalost, protože jednou pochopíš sebe jako vše, Ty, který proto chceš a musíš být nejprve kladnou složkou Tvůrčího díla, abys později byl rovnovážnou složkou, Ty, který víš, že rovnováha patří k Podstatě, ze které jsi vyšel a do které jdeš, Ty, kdo jsi přijaté pravdy vzal za své, Ty, kdo chceš za nimi stát a dál je předávat, Ty, jdeš cestou a způsobem, který nyní započíná a je symbolicky vyjádřen znakem, kde je v obraze smysl a podstata tohoto duchovního učení. Byl mně v učení předán, stává se také Tvým, jestliže se rozhodneš tyto nauky přijmout, dle nich se řídit a měnit, věrně při nich stát a dále je předávat. Učení není pouze mé nebo Tvé, to patří celku. Přijmeš-li tuto cestu, kterou jsem přijal a kterou předávám, přijímáš i její symbolické vyjádření, tento znak. Předáváš-li učení dále, předávej i tento symbol, který bude zjevně spojovat věrné v duchovním bratrstvu, ve vzájemné podpoře sebe i cíle. Přetrvá věky, protože vyjadřuje Bytí. Není nový, je pouze nyní sestavený a přinesený k oslavě duchovního jara, nového života, který otevírá souhvězdí Vodnáře. Pamatuj, že nauka, kterou přijímáš, není Ti dána proto, aby ses stal pánem nižších tvorů, ale naopak, abys nižší podporoval a jim sloužil. Sloužíš-li jim, sloužíš a pomáháš sobě, protože jednou pochopíš, že Ty jsi vše. JEUA Děkuji paní Lucii za přečtení slibu. No a teď už přichází ta chvíle, a tak vás prosím, abyste přistoupili ke slibu. A můžeme začít. Pomalu, nespěchejte. Dnešní Říp bude trochu jiný, než jste zvyklí. Má to své důvody a ty vám sdělím asi tak za půl hodiny. Nyní bych vám rád požehnal. A to ostatní kolem nebo přesně v jednu hodinu bude řečeno. A pak už pojedeme na druhou část slavnosti. Můžete využít těch pár minut pro Říp, užívat jeho krásu. No a pak se na vás těším. Takže teď, ještě než se na chviličku rozejdeme, tak poprosím z celého srdce, opravdu, aby s námi byli všichni ti, kteří na tomto významném duchovním místě pracovali, žili či jen jej navštívili, všechny ty, které vidíme, i nevidíme. Poprosím Josefa Zezulku, aby nadále pomáhal nám všem - a že je to často pomoc veliká. Poprosím o světlo, abych směl a mohl vám požehnat - ve vší pokoře a úctě. Říp je váš a chcete-li, tak v jednu hodinu zde ještě na chvíli. Děkuji. TAZATELKA: A dnes i vyšlo snad domluvené počasí. Co byste vzkázal návštěvníkům z této krásné slavnosti, která ještě teda bude pokračovat? (TP: Mám něco vzkázat meteorologům, anebo návštěvníkům?) Návštěvníkům a všem lidem světa.

ODPOVĚĎ TP: No, už mnohokrát se stalo, že přišla zkouška a byla třeba i špatná předpověď a že bude zima a tak dále. A zatím, díky Bohu, se to vždycky nějakým zázrakem upravilo. No tak doufáme, že to bude i napříště tak. Je to úžasné vidět už kvetoucí rostliny a je úžasné vidět rašící lístky, vždyť to je obrovská změna. Při prvních Řípech jsme tu museli prohazovat cestu až nahoru ve sněhu a ledu, a nyní je to krása. Takže i to oteplování má občas dobrý výsledek. TAZATELKA: Výhody někdy oteplování. A poslední otázku bych se zeptala. Jak reagujete na změnu návštěv, názorů, emocí tady na tomto historickém místě.

ODPOVĚĎ TP: Každá generace měla nějaké svoje téma, které vlastně souviselo s dějem, který zrovna prožívala, a jistě, že je tomu tak i v současnosti. A myslím si ale, že jedno všechny ty generace spojuje, a to je podstata našeho lidství. My všichni jsme stejní, máme podobné starosti, musíme se nějak v tom životě osvědčit, zajistit, a také v tom duchovním životě. A to už zase platí pro vlastně každého trochu jinak, protože lidé jsou ve svém zaměření velmi různí. A je to tak správné. Jsou lidé hmotní, a i to je potřeba. Jsou lidé duchovní, jsou lidé hledající, dobře hledající, špatně hledající, jsou lidé padající do sekt i do všeho ostatního. A proto ostatně jsem velmi šťasten, že mohu vlastně tu reprezentovat náboženskou společnost, která je řádně registrována (je to Společenství Josefa Zezulky) a která se pokouší těm lidem sloužit už mnoho let v co největší svobodě tak, aby ti lidé nebyli nuceni něco předepsaného vykonávat, ale aby jim to, co je přinášeno, pomáhalo díky jejich vlastní aktivitě. Protože nic jiného než vlastní změna není to, co se počítá. TAZATELKA: Tak děkuji moc. A mohla bych mít poslední otázku nebo spíš takový názor. Tak bych Vám přála hodně Boží milosti. A snad tady vnímáme i pana Zezulku.

ODPOVĚĎ TP: No, já doufám, že nejste sama, protože minimálně jeden takový tady vedle Vás stojí, a možná, že i několik set dalších, zkuste se jich zeptat. TAZATELKA: Takže děkuji za rozhovor a ve 13:00 hodin pokračujeme.

ODPOVĚĎ TP: Ano, ve 13:00 hodin pokračuje druhá část dnešního slavnostního obřadu zde na vrcholu Řípu. TAZATELKA: Děkuji. Jak jste se sem dostala? NÁVŠTĚVNICE: Tak k panu Zezulkovi jsem se dostala přes přednášky pana Pfeiffera a bylo to vlastně přes pozvánky, které tehdy byly doručovány do schránky. Pak jsem viděla také v televizi jeho pořady a jeho duchovní obřady, které tam vlastně měl. A chytilo mě to za srdce hned po přečtení prvotní Filosofie Josefa Zezulky, kterou jsem si vlastně zakoupila na těch přednáškách. TAZATELKA: Takže dalo by se říci, že jste souznila s jeho názory? NÁVŠTĚVNICE: Určitě jsem souznila s jeho názory a bylo to úplně pro mě něco skvostného a velkolepého oproti jiným četbám - velká hloubka, velké obohacení a vlastně vykročení úplně nové cesty v mém životě. TAZATELKA: Tak Vám děkuji a ať se Vám daří a máte hloubku celý život. Můžu se zeptat, kde jste přišli nebo co vás dovedlo k tomu, že jste zjistili, že je tady slavnost anebo vůbec kolem pana Zezulky? NÁVŠTĚVNÍK: No tak to už je velká historie. Manželka už jako první skládala slib někdy v roce 1994, kdy to začínalo ta universita. Já jsem trošku se opozdil o nějakou dobu. Na ty přednášky a na tu filosofi jsem chodil taky od nějakých těch devadesátých let, přelom století. No a tak už mě to taky dovedlo, zrovna na výročí Zezulkových 100 let od narození, že jsem teda tady taky skládal slib. No a jsem tomu rád. Myslím si, že na tom něco je a že to je určitě správná cesta. TAZATELKA: Tak děkuju moc za rozhovor, ať se vám daří. NÁVŠTĚVNÍK: Hezký den. Děkujeme. TAZATELKA: A jak jste se dozvěděla, že je tady slavnost na Řípu? NÁVŠTĚVNICE: No tak já už chodím na přednášky pana Pfeiffera nějakých 13 let. TAZATELKA: A kde jste se o něm dozvěděla, jestli se můžu zeptat? NÁVŠTĚVNICE: Úplně na počátku od mého přítele. TAZATELKA: Od vašeho přítele, který je zde také? NÁVŠTĚVNICE: Ano. TAZATELKA: A jak vnímáte tady tu energii, situaci, ten prostor? NÁVŠTĚVNICE: No, je to úžasné. To je úplně... To se dá nahmatat ta energie, co tady proudí. TAZATELKA: Pokračování je nyní ve 13:00 hodin a potom je na Soukenické, kde je sídlo vlastně Společenství Josefa Zezulky. Jedete i tam? NÁVŠTĚVNICE: Určitě. TAZATELKA: A je tam program, který zahájí vlastně další etapu dalšího roku, která je tady tradiční, takže se budeme těšit. A jestli poprosím, co vám to tady dalo, jestli byste shrnula do kostky? NÁVŠTĚVNICE: No, já si myslím, takové jako inklinování k duchovnu mám od malička, tak konečně jsem našla to, co jsem hledala. TAZATELKA: Tak děkuji za rozhovor, mějte se krásně. NÁVŠTĚVNICE: Děkuji. Na shledanou. TAZATELKA: A byl jste tady už někdy na slavnosti? NÁVŠTĚVNÍK: Teď jsem tady potřetí. TAZATELKA: A co vám to dává? NÁVŠTĚVNÍK: No, poprvé jsme se jenom přišli podívat, podruhé tam dával slib syn a potřetí jsem dával slib já. TAZATELKA: Tak to gratuluji k dnešnímu i minulému. A kde jste se setkali s panem Zezulkou nebo s panem Pfeifferem? NÁVŠTĚVNÍK: No, jelikož jsem chodil na jógu s paní Bartoňovou. Bartoňová znala pana Zezulku a díky tomu jsem se vlastně dostal k panu Zezulkovi jakoby a pak i k té filosofii a vlastně už 30 let skoro už se o to zajímám. TAZATELKA: Takže je vám tato nauka blízká? NÁVŠTĚVNÍK: No, podle mě to je jedna z nejlepších nauk, která kdy byla. Vlastně jsou všechny nauky, akorát podle mě opravený. TAZATELKA: Dobrý den. Odkud jdete, pánové? NÁVŠTĚVNÍK: My jsme přijeli z Třebíče. TAZATELKA: Z Třebíče oba dva? NÁVŠTĚVNÍK: Já jsem přišel z Prahy. TAZATELKA: Z Prahy. A jste tady už pravidelně? NÁVŠTĚVNÍK: Jezdím pravidelně, mně se tady líbí. TAZATELKA: Takže tradice? NÁVŠTĚVNÍK: No, já pravidelně podruhé, takže... TAZATELKA: A co Vy byste řekl o tom, že když jezdíte tradičně, je dneska jinak? NÁVŠTĚVNÍK: Dneska? Vnímám to tak podobně jako každé roky. TAZATELKA: Jak? NÁVŠTĚVNÍK: Příjemné prostředí, příjemná atmosféra, energie. TAZATELKA: A vy jste se potkal kde s panem Zezulkou nebo panem Pfeifferem? NÁVŠTĚVNÍK: Já to mám v takových etapách. Já poprvé přes bratra, protože on na vejšce k tomu se dostal, tak tam jsem poprvé tak nějak viděl ten znak a poprvé nějak jako koukal. Pak zase dlouho nic. A řekl bych, že intenzivněji posledních nějak sedm, pět let. V podstatě jsem si přečetl tu knížku Bytí. A člověk vždycky hledá, četl ledacos, a tady jsem musel říct, že to jako nejvíc souznělo s tím, jak jsem to... Mě oslovilo to, že to dal do nějakého řádu vlastně to, co člověk cítil a od té doby vlastně s tím jsem. TAZATELKA: Takže zdá se, že taky budete pokračovat v tradici? NÁVŠTĚVNÍK: Tak snad jo. Dokud v tom bude člověk vidět nějakou inspiraci a bude to tak cítit, tak ano. TAZATELKA: Znáš pana Pfeiffera? NÁVŠTĚVNICE: Jo. TAZATELKA: A kde ho vydíváš? NÁVŠTĚVNICE: V Praze. TAZATELKA: V Praze. A kde ještě? NÁVŠTĚVNÍK: Na působení ve 20:00 hodin se díváme, že jo? TAZATELKA: Takže bys nám řekla dneska, jak na něho vždycky máváš večer? Ukážeš nám to? Tak. Takže já vám přeji, ať se vám daří, ať se vám tu líbí a je sluníčkově celý rok. NÁVŠTĚVNICE: Ahoj. TAZATELKA: Ahoj. NÁVŠTĚVNICE: Ale je to svátek pro nás všechny a obrovský dar, že tady můžeme být a společně to sdílet. TAZATELKA: Děkuji za krásná slova. Pěkný den. NÁVŠTĚVNICE: Je to prostě nádherné. Já nemám víc... Jako nedá se to vyjádřit slovy, protože to je nauka tak silná, tak rovnovážná, něco, co jsem v životě vlastně poznala až tady, jo, kdy vlastně člověk jde za tou hloubkou. A vyjádřit se to slovy vyloženě nedá, protože to je vlastně cesta do hloubky, až do duše. Je to prostě nádherné. TAZATELKA: Takže spojení se všemi i se svou duší. NÁVŠTĚVNICE: Ano, ano, se všemi i se svou duší. Prostě jiný úplně pohled na život. TAZATELKA: Tradice bude pokračovat na Řípu každý rok? NÁVŠTĚVNÍCI: Ano, určitě. TAZATELKA: Tak děkuji za rozhovor. Mějte se krásně. TOMÁŠ PFEIFFER - POKRAČOVÁNÍ SLAVNOSTI: Tak ještě jednou a podruhé. A je to poprvé. To je ta dialektika dvojnosti. A proč? Proč tady a proč teď? Je to prosté. Jménem Josefa Zezulky vás přivádím k jednomu z okamžiků toku času, řeky osudu, osudu naší země i planety. Ručičky na nebeském orloji se staví... No vidíte, já jsem začal dřív, teď mi říkají, že je 13:00. To je hrůza. Ale ono to tak žavé zase není. Je to unikátní postavení, ukazuje na čas změny. Je to čas, kdy odchází cos, a přichází cos. Je to nový životní obzor. A teď tady mluvíme o posílení nikoliv z jádra nás, kteří jdeme v duchu, ale o tom, že i okolí, to široké okolí nám něco ukazuje. Vidíme to i v tom, jak tento okamžik je provázen nedávným zatměním Měsíce a Slunce. I to je analogický obraz toho, o čem zde povídám. Zrod přinašeče (samozřejmě, jak jinak, jako vše v osudu) přichází v přesně stanovenou, přesně stanovenou chvíli, která je správná, a přináší vše potřebné pro naši společnou cestu. A znovu bych rád zdůraznil, že to, co se zde odehrává, není ani o mně, ani dokonce o nikom z nás. I Zezulka by vám řekl, že je to o nás všech. Měl jsem to velké štěstí. A dodnes se ptám občas ve slabých chvílích: "Proboha proč, že jsem ho směl provázet řadu let?" No, dal si práci, snad aspoň trošku s úspěchem, nevím. No, je to svým způsobem i ukázání na to, že pro tento děj v tomto století a tisíciletí žijete ve velmi významném místě. Možná, že to ještě nevidíme úplně, já vím. Když jsem začínal chodit na ta naše setkávání, bylo také všechno ještě jinak. Byl hluboký, hluboký marxleninismus a tak dále. Teď je velký posun, jste velmi tísněni. Doba přechodu není snadná a bude to pro nás pro všechny velká zkouška. A v těch chvílích vždycky prosím o světlo, o pomoc. Když už člověk sotva leze, už nemůže a udělá to, představte si, že to pomůže. A tak nějak nenápadně jakoby člověk vnímá, že už zase může s těma oudama trochu vládnout. To postavení, které je nyní, je postavením, které je velkou miskou, kde jsou seřazeny planety jak vláček. A je to seřazení v oblasti ducha a cíle. Jsem jen malý, a přesto rád bych slíbil nejenom za sebe, že my všichni uděláme co nejvíce pro to, aby přirozenost dalšího běhu dějin tady byla a pomohla nám. Mnozí z vás, pokud je pravdou, že Zezulka je přinašeč, se již podílejí na tom, jak jeho myšlenky přicházejí k potřebným, a nejenom u nás. Jako dary odešly stovky knížek do celého světa, do knihoven. A každý, kdo má přijít, přijde. Tady musím poděkovat všem, kteří se na tom podílí, a poděkovat i všem, kteří vám pomáhají tady tu slavnost a nejenom tu slavnost. Je to obrovské množství práce, ale necítíme zásluhy či něco podobného. Zezulka přišel pro vás. Všechno, co dělal, dělal pro člověka. Nejen pro vás tady, ale pro každého člověka. A jak je to potřeba, je nesmírně vidět v současnosti. Vidíte, jak člověk bloudí, jak se upíná, jak často nemyslí a necítí. Vidíte potřebnost i toho základu, kořenů. I ta tradice, to jsou kořeny. Nemáte-li kořen, jste jako chroští, které se ve větru kutálí pouští. Nebojte se, všechno dopadne dobře. A mě učil, že musím pracovat, snažit se a že tato doba neskončí temnotou. Světlo zvítězí. Mimochodem, i ten obrázek planet to nádherně popisuje. Pracujte, ale služte filosofii tak, že budete se pokoušet každou možnou chvíli otupovat agresi, nedobré, zlo. Alespoň s ním nerezonovat, a když už přijde, tak ho ignorovat co nejvíc. Já vím, nejde to vždycky. Co je to jen za starostí, viďte. Zaměstnání, práce, hypotéky, zdraví, které se tak výrazně často zhoršuje. To všechno musíme projít. Nemůžeme si stěžovat, nemůžeme nad sebou brečet. To mě učil taky. Protože když jsem šel s ním, viděl jsem tu nekonečnou hrůzu té lidské hlouposti, která se vyžívala na tom největším světle, které přichází a které prakticky každodenně ukazovalo, že je tu cesta, smysl a cíl. A kolik jen bylo lidí, kteří se snažili to světlo co nejvíc utlumit. Bylo, jest a bude. Nestěžuji si. Obstál, on nejvíc ze všech. Jsem jeho žák, a v životě bych nenutil nikomu jeho filosofii. Každý si ji posoudí sám a každý z ní vezme tolik, kolik může a kolik chce. Budeme se, doufám, setkávat ještě pár let a pak dál, ten obřad tady nekončí. Po nás přijdou další, mladí. A už 33 let je velká síla. Je důležité mít čisté srdce, nemanipulovat, nechtít ostatní ovlivnit ke svému zisku nebo něčemu podobnému, ale prostě přirozeně žít a sloužit. Já vím, někdy třeba nejste úplně v pohodě, to se stává, ale to nic neznamená. Důležité je, abysme svým vědomím a životní silou nepodporovali zlo, abysme vlastně nepodporovali překážky na duchovní cestě, abysme nepodporovali smrt ani nic podobného. Nejsme tady proto. I když - kdo ví, jaký máme osud. Když mi bylo těžko, přicházely i chvíle, kdy jsem nacházel pravý opak. Tady s přáteli, když člověk vidí, že není sám, a oni pracují, pomáhají mi všichni nezištně, je to vlastně něco jako hudba srdce. Je to obecná vlastnost. My všichni, když jdeme spolu, kdekoliv (jsme třeba fotbalisti nebo hokejisti nebo někdo jiný), no tak zažíváme tu souvztažnost. A v duchovní oblasti je to potřeba velmi. Jen si uvědomte, že tady u Zezulky nic nemusíte, že je tady pro vás a že je to služba. Kdyby vás náhodou napadlo, že je to sekta nebo něco jiného - ne, ne. Toto je Společenství Josefa Zezulky. Je to náboženská společnost, 38. řádně registrovaná společnost. A i to je obrovský úspěch. Za svůj život jsem viděl mnoho zázraků. Byly to zázraky týkající se zdraví, ale byly to i zázraky týkající se cesty. Vždyť dnes Duchovní universita je řádným vlastně vzdělávacím místem v rámci Společenství Josefa Zezulky. Vždyť jsou tu další oblasti, je tu Institut pro tradiční, integrativní a komplementární medicínu. Zanedlouho budeme v Praze pořádat kongres, který přivede odborníky, lékaře i jiné vědce z celého světa, často významné osobnosti, profesory. Je to již čtvrtý ročník. Bude se konat v Praze. I to je vlastně zázrak, víte? A tak ještě jednou. Ona ta slova možná jsou i zbytečná, ale přece, no, ještě jednou. Jsem šťastný, že tu s vámi mohu být, jsem šťastný, že jsem mohl být se Zezulkou, jsem šťasten, že snad ještě Bůh nám všem dá nějaký rok, a jsem i šťasten, že v této chvíli vám můžu oznámit otevření druhého stupně Duchovní university Bytí. Její činnost začne někdy po kongresu, protože do té doby máme opravdu mnoho práce. Ale stalo se v této chvíli a je to důležité. Je to významná chvíle. Zažíváte chvíli, kterou možná nevnímáte, ale je to dějinná chvíle. Tato rozhodnutí budou provázet tuto zem další staletí a tisíciletí. No tak uvidíme. Děkuji vám. Jsem tu s vámi (ještě jednou) rád. Hodně štěstí vám všem. Děkuji.