Krásný páteční den pro vás pro všechny, vítám vás. Vítám vás na přednášce Duchovní university Bytí nultého stupně. Začneme s tím, co jste připravili, a pokusím se s vámi se zamýšlet na tato témata a vy sami si uděláte vlastní názor, jak pevně doufám.

DOTAZ: Co si myslíte? Pokud je známo, Abrhám nezemřel násilnou smrtí a jestli se nemýlím, Mojžíš než byl zavražděn, usnul na hoře - nebo?

ODPOVĚĎ TP:No, to už je hodně dávno, to se hezky povídá. Jsou tu záznamy, viďte, staré texty, to všechno, Kumránské svitky - a v podstatě, promiňte mi, já patřím k lidem, kteří mají velkou vášeň a velké nadšení pro to, co tito lidé přinesli v oblasti poznání, filosofie, ducha, a mnohem méně nad tím, co kde udělali. Ano, byla tam třeba známá historie odchodu na horu pro řekněmež poznání, byly zde Kaifášovy oltáře, byly zde cesty přes body, které dokonce snad zanechaly pozůstatky, které jsou dodnes patrné - a všechno někde úplně jinde, než se traduje, skoro, protože samozřejmě v těch staletích se to občas trochu zapomnělo. A tak v místě, kde prchali před armádou egyptskou, skutečně najdeme sloup s určitým textem, najdeme zbytky vozu v moři, najdeme místo, kde byl tábor, a také místo, kde stojí dodnes Kaifášův oltář. Kupodivu. To všechno existuje. A možná, že někdy se tomu budeme věnovat zase blíže. Čili my jsme lidé a v první řadě jsme duchovní osobnosti - bytosti. Hmota je to, co vidíme, ale duch je to, co vnímáme sami v sobě - naše jáství. Vidíme změny, cestu, vidíme také poklesy, někdy propady. A tak tito velcí, kteří přicházeli, chtěli vždycky lidem pomoci na jejich hledání, protože člověk, zdá se, není schopen pochopit pravdu přímo. Kdyby byl, tak to není vždycky ve stejném obrazu. To znamená přijde ten velký, inspirovaný - předá myšlenku, nauku, filosofii. A pak už se to valí po lidsku - vlastní zájmy, schismata, rozštěpení, překroucení, a to ne ve zlém, prostě jenom pro tu neschopnost udržet logiku, pravdu, emoci, pravdu v emoci a jinak. Takže to nám nějak nefunguje, přátelé. Naopak, je vidět, že když jsme ponecháni sami sobě, že dokážeme vždy jaksi spolehlivě scházet z cesty a ničit se až k možnosti sebezničení, za velkého přesvědčení, jak jsme dokonalí, moderní a tak dále a tak dále. Přitom jsme hloupější, jak jsme kdy byli. Ale to je jiná věc. Opájíme se tedy svými úspěchy, domnělými, ale zejména nejsme schopni měnit věci k trvalému a všeobecnému prospěchu. Sředověká filosofie je tu pořád, jen má moderní ráz - jen JÁ, pro mě je celý svět, mně bude sloužit, Bůh a tak dále, zvíře nemá duši, jen JÁ, vše mi dáno k pomoci. Moderní filosofie - vše mi slouží v poznání, vše můžu měnit, vše můžu jaksi využívat, zneužívat, nevnímám dopady svého chování na ostatní, na kterých jsem závislý, počínaje včelstvy a vším ostatním - nebudu o tom mluvit. A velké nadšení z toho, jak nám to všechno jde pěkně dopředu. Automaty obrábějí další statisíce válců, klikových hřídelí, miliony. No, musíme jít dál přece, a hlavně ekologicky, takže snížíme poněkud ty dopady hned, ale zítra vyrobíme dvojnásobek těch producentů. Je to "úžasné". Takže kdybysme poslouchali tyto velké, tak bysme asi stvořili jinou společnost, která by se nemusela potýkat s tím, co dnes čeká na vás. Ale nebojte, dobře to dopadne,nemusíte mít strach. Strach nikdy nic nepřinesl dobrého. Ale poučení se, to určitě ano. Takže v příštích dnech, měsících a létech budete slyšet to, co vám tu říkám nepřímo, až pochopíte, jak hluboko jsme sešli z cesty jako druh. Ještě více zničených ploch, ještě více spálených stromů, ještě více... a tak dále a tak dále. Stále více lidí, žádná regulace dobrovolná, maximálně válkou, to se nám hodí - postřílet se, zavraždit. Ale dobrovolnost, tedy moudrost, kdy druh sebereflektuje sebe jako součást všech ostatních druhů - to vás učili tito lidé, ti vás vedli k tomu, abyste byli lidmi s velkým L, ale bohužel tady zvítězil hlavně velký M. Copak je to velký M? Mamon. Základní lidská otázka vždy byla, je a bude - kde a jak se s kým spojit, abych z toho něco měl. A že vlastně řežu svoji vlastní větev, to už je jiná věc. To je ta inteligence. Takže ano, velcí lidé snažili se člověku pomoci po tisíciletí. A ten vývoj tady je, pokračuje to, i to poznání je správné. To, co je nesprávné, je filosofie druhu v užití těchto darů, v tom je to špatně. A on se ten člověk domnívá, že to vyřeší, protože on všechno může. Zítra tady budou továrny na stahování CO2 a ochlazování moře a vytváření nového Golfského proudu, to všechno tady bude. Ne, to jsou jenom chiméry, které se říkají, když se neví, co dál, víte? Takže tak. Protože každé řešení, které není normální, přinese vždy další jiné problémy, rozumíte? Tak třeba dosáhnete toho stažení CO2, ale vytvoříte další problém. Jediná cesta je rovnováha, která byla tvořena miliardy let. A ta způsobila, že všichni, kteří zde byli - ať už ti takhle malí nebo ti takhle velcí, ať už ti, kteří mají nohy, anebo ti, kteří mají jenom kmeny - mohli žít ve vzájemné symbióze. Člověk se utrhl z řetězu, doslova se zbláznil. A to bohužel se nepodařilo zastavit. Takže jdeme dál. Ale jak říkám, někteří lidé vidí. Ti, co vidí, vám řeknou, že to dopadne dobře, že v této chvíli nedojde ten proces až tam, kam by mohl dojít. Ostatně vy zde máte kliku, s prominutím, tady budou subtropy, víte, tady budou jíst banány, fíky a všechny tyhlety krásné mňamňoty a tak velká změna to tu nebude, po ustálení klimatu. Jinde to bude mnohem horší. Tak. Když mě Zezulka učil v mém mládí, jak to bude, no, tak to bylo hodně vzdálené. On popisoval přesně to, co se bude dít. Jak budou stoupat teploty, jaké budou ty - teď začala transformace, právě tento rok. Dosáhli jsme dalšího stupně. A od něj to půjde dál. Však uvidíte. No, nedá se nic dělat. Kdyby to bylo ponecháno samo sobě, nám, lidem, tak tady opravdu nezůstane kámen na kameni. No ale to bude dobré. Musíme sehnat ještě více "odborníků", kteří nám vysvětlí, že už to bylo a že je to v pořádku, víte? Hlavně se neměnit, hlavně nedělat nic s tím podstatným. Musíte šetřit, recyklovat - to jo, ale 10 miliard tady bude za chviličku, 12 ještě dřív, je to exponenciální, víte, čím víc lidí, tím větší... no. A co dál? Dál je to jasné. Čili musí vlastně ten tlak na toho člověka - a to už vlastně věděli ti, které zmiňujete, všichni to věděli a všichni se snažili, aby k tomuto nedocházelo, všichni vedli lidi, aby prostě - oni mluvili různými slovy, různými systémy, někdy to bylo více emoční, někdy více vědecké, tedy racionální, a pokaždé to byl ale stejný smysl: "Lidi, buďte lidmi!" Bohužel právě v tomto cyklu vidíme ten neobyčejný odklon od logiky, schopnosti mít vlastní názor, neobyčejný vzestup strachu osobního - kolik jen věcí ve společnosti je řízeno jen strachem, kolik lidí žije celý život ve strachu, kolik lidí nemá vlastní názor, jen poslouchá druhé a přijme to, co pro ně zdánlivě je reálnější, anebo co je pro ně výhodnější. No, to vede k zrůdným důsledkům. Je to přesně jako v tom pokusu, kdy ten pan profesor žádal studenty, aby se rozdělili na dvě části - jedni byli dozorci, jedni byli vězni - virtuální. A jak to došlo, víte všichni. A tenhlencten pokus byl udělán již mnohokrát. Válčilo se vždycky, to je lidská podstata - je to nedostatek inteligence a lidskosti. Takže místo abysme žili doslova v ráji na zemi, abysme užívali darů toho světa a postupovali v duchu k těm cílům, které jsou tady dány - a to nejsou cíle, abyste lépe spočítali rovnice o 20 neznámých, to je, abyste byli jako lidé a chovali se jako Lidé, abyste tvořili kolem sebe dobro, abyste neposilovali zlo - tak k tomu jaksi moc nedochází. Naopak, zahledění do sebe, do svého ega, svých vlastních problémů - JÁ jsem norma, jak JÁ to vidím, to musí být pravda. A co jsem byl učen? Bez přemýšlení, bez korekce, žádné užívání vlastně poznatků, které jsou reálné, a rozvíjení toho poznání do toho, co ještě pro nás není reálné třeba - ale hledání. Takže tak. Oni jsou vlastně nějakým jakoby majákem, světelným sloupem, snaží se lidi vést ke světlu. A samozřejmě, že je tu i druhá strana, která se snaží lidi vést k temnotě - to je všechen ten strach, všechno to, co člověk vlastně vytváří jako potravu pro démony, pro zlo. Je-li člověk sám sebou, tak se nebojí, stojí na svých nohou, nevyhledává nebezpečí, ale zároveň se nepodřizuje nějaké chiméře, kterou si vymyslí, a tak dále. No ale to je jiná. Ono bylo vždycky nebezpečné myslet, viďte?! Ať už to bylo za středověku, anebo za novověku - tenkrát vás upálili, dneska vás exkomunikují z vědecké obce nebo něco jiného, označí vás za...no.

DOTAZ:Dobrý den, byl Adam také Přinašeč?

ODPOVĚĎ TP: No, určitě něco nám přinesl ten Adam, ale jaksi význam těch textů může být samozřejmě názorem každého z vás. Musím se přiznat, že ten obecný jaksi vulgární výklad toho, co Adam ztělesňuje s Evou, mi nepříliš přichází jako moudrý. Zeptejme se, proč bych (dobrý den) proč by svět měl být stvořen Bohem proto, aby zde žil jen jeden jediný lidský pár? Jaký to má smysl? Proč? Vždyť přece to, kdy se z nekonečného všeobsažného útvaru, Boha, který nemá hranic žádných - nejsou tam žádné hranice, nekonečno je prostě nejenom slovo, to je faktum - a proč by to nekonečno, které se chce prohlížet a které chce vytvořit čas, prostor, kauzalitu, vnímatelnost, proč by to měl udělat ausgerechnet ještě ke všemu na jedné planetce, tedy na Zemi, která je nepatrným zrníčkem v kosmu, nepopsatelně malým, bezvýznamným z hlediska množství - jsou tu miliardy galaxií, každá má miliardy hvězd, kolem nich možná desítky miliard oběžnic, kdo ví. A v tomto ohromném systému se vytvoří život na jedné malinké planetce a ten přejde přes ty rostliny, zvířata až k tomu člověku a ten člověk najednou začne říkat, že vlastně smysl celého vesmíru je on, protože on je na této planetě nejinteligentnější a nejdále. Je to nemoc pubescentů nebo nemoc těch, kteří nemají ještě dost tedy pod čepicí. Takže ten celek je ten smysl. A buďte jisti, že těch Adamů a Ev jsou nepopsatelná množství, miliardy, miliardy miliard. Teď už se dozvídáte z análů kdysi tajných, jak je to s těmi našimi bratry, kteří k nám přilétají. Už nemusíte opakovat smyšlené lži, které vám média říkaly proto, aby vás odvedly od tohoto pochopení. Dnes se můžete ponořit do akt britské vlády, belgické protivzdušné obrany, jiných a jiných významných osobností, významných třeba ministrů obrany a dalších, od kterých získáte hodnověrné informace o tom, že docházelo ke kontaktu s něčím, co nebylo zemského původu. Ať už to byly pouze pozorované objekty, nebo dokonce tedy humanoidi. Takže myslíte si opravdu, že jste vrchol vesmíru? Ne. Jste jedni z mnoha. Je nás v celém vesmíru moc. No a tak uvidíme, jak to všechno dopadne. Buďte tedy v klidu, musíme projít tímto, každý život musel projít tímto, je to vlastně okamžik, kdy se objeví první člověk a všichni lidé v celém vesmíru jsou stejný - mají dvě ruce, dvě nohy a hlavu. A jinak můžou být strašně různí, ale hrozně. A protože i tvar těl a jejich nosení, jejich prostě postavení je zákonité, je to přírodní zákon, představte si. My zatím nepěstujeme vědu o životě, prakticky vůbec, nejsme o ní učeni ani ve škole ani někde jinde, jen vzácně, když přijdou tito lidé, se snaží tyto vědy rozvinout. No a tak už je to na každém, jak to všechno dopadá. No. Ještě, víte, sám atribut prvotního hříchu je pro mne osobně - a já se za to omlouvám, mějte svůj názor - dosti těžko pochopitelný. Zaprvé - proč tedy, když Bůh tvoří vtělence, tedy během krátké doby z té hlíny, vytváří také tu dualitu, tedy ty atributy, tedy známky žen, známky mužů, pokud by to mělo být špatně? No tak možná, že měl být dán prostor pro toho ďábla, aby bylo čím hřešit. Ale je to podivné, velmi podivné. Zajímavé je, že se tolik věnujeme těmto otázkám a daleko méně tomu, aby bylo dobro, aby bylo dobře. A tak ve jménu Boha bojujeme, vraždíme se, probodáváme se, střílíme po sobě, ale to hlavní je pro nás právě tato oblast, v podstatě. Je to vtipné. Každá doba má svoje ideje, které odpovídají stupni daného třeba druhu. Když se podíváte na to, jak uctívají někde na Nové Papui nebo kde letadlo, které viděli za druhé války, a udělají si ho z proutí a zbožní ho, no tak je to vlastně pro ně přirozený proces. Totéž se děje tisíckrát jinak a jiným způsobem. Tím Bohem může být cokoliv - od duchovních představ až po hmotné technické představy. Daleko ušel člověk. V dnešní době už si neváží ani sám sebe a chce se nahradit čipem, skvělou kamerou, senzorem, protože bude rychleji běhat, více unese, dále uvidí - akorát, že je to celé k ničemu, víte? Vy to nepotřebujete, vy k životu, když to přeženu, potřebujete motyku, čistou potravu, mít kde bydlet, kde spát, mít své přátelé, žít ve společenství a tak dále. Když jsem kdysi mluvil s indickými mudrci, tak třeba bylo zajímavé se dívat do historie a to mě překvapilo. V jisté fázi vývoje Indie to bylo tak, že tito mudrci začali vlastně diskutovat o tom, jestli když v nějakém místě bude jen několik málo lidí ve vesnici, že to je už vlastně přelidnění, že to je moc. No tak kdyby žili dneska, tak nevím, jak by to prožívali. Když ten Palani sem přijel za mnou z Indie a šli jsme do Prahy a bylo tam takhle normálně lidí, tak se mě zděšeně ptal, kde jsou lidi, co se stalo, protože se mu zdálo, že je liduprázdno na ulicích. Měl pravdu, protože když se projdete v takovém větší městě, tak to je opravdu poněkud víc lidí, no. A tak dále a tak dále. Ale nechci ubíhat z otázky.

DOTAZ: Při působení máme rozevřít naše duchovní srdce. Jaké další práce vykonává srdce? Pokud použiji analogii se srdcem hmotným, mělo by ovlivňovat a řídit náš nehmotný svět. Jsou naše srdce propojená, ovlivňují se? Když churaví jedno, ovlivňuje to také druhé? A mohou si pomáhat?

ODPOVĚĎ TP: Ano, právě nyní pozorování přírody, a to i ve vědě, dostupuje před brány dalších poznání, které jsou zásadní. Jednak je to jev synergie a vzájemného tedy nonverbálního komunikování, což se týká nejenom lidských bytostí, ale týká se to celého světa jako celku. Komunikují spolu stromy, nižší organismy, komunikují spolu ti trošku vyšší a i my bysme mohli, kdybysme se nevzdali od jádra té cesty, do těch řekněmež... Když navštívíte zemi, kde nedošlo k tak velké deformaci myšlení a cítění a emoční myšlení je tedy přijímáno více než myšlení racionelní - ne, jinak, promiňte - je přijímáno více než u nás, kde zvítězilo myšlení racionelní, tak potkáváte vlastně docela pozoruhodné situace. Jdete za člověkem třeba v té Bombaji nebo jinde a je to dav a vy jdete a ten člověk před vámi vám uhne. A vy nic neříkáte, ani vás neslyší, prostě uhne. Mnoho lidí vás vnímá. I vy se vnímáte někdy, občas. Skoro každému nebo každému se to jistě stane. Máte vlastně blízkost někoho jiného a vy cítíte, podvědomě většinou, něco, co se s ním pojí, co tady je. Když budete například velmi jaksi rozrušeni a půjde kolem vás člověk, tak on tuto podobu mentální může na sebe také nebo sám přitáhnout - najednou bude vnímat, že je více rozrušen. Jsou tady známé případy, kdy nižší druhy si sdělují myšlenky, dovednosti, poznání - a to opět na vzdálenost třeba tisíců kilometrů. Čili je tu jakási druhá paměť, je tu schopnost si sdělovat získané informace. Známé pokusy z New Yorku a z Tokia, kde se vlastně zkoumaly chování tuším krys, kde se udělal ten klasický labyrint a tak dále a měly něco splnit, aby dostaly tu sladkou odměnu, a když to dokázaly v jednom centru, ty druhé dokázaly totéž statisticky významně lépe než předtím. Případ opiček, které si myly ty své batáty nebo co, já už nevím (a zrovna to byl výzkum, to bylo úžasné štěstí) a najednou v té skupině těch opic začala dělat to, co nikdy žádná jiná - začala ten plod omývat vodou. Po nějaké době se k ní přidaly další, pak další. Když se to v té skupince stalo jaksi většinovým, najednou začali ty plody omývat všichni tvorové stejného druhy na celém světě. Uplatňuje se to třeba v lidských stavech, jako jsou davová šílenství - jak se tomu říká? - davová sugesce ne - psychóza tak, přesně - davová psychóza. To je často nonverbální záležitost, rozumíte, ten posun toho davu není zdaleka podmíněn jenom tím, co můžete vidět v té řekněme racionální oblasti. Poslední výzkumy, které se týkaly komunikace stromů, byly úžasné. Je to vlastně doslova zázrak. Člověk je tvor, který miluje zatím ze své hlouposti násilí, ale když vidíme třeba jak dokáží zvířata zachránit svoji oběť, tedy dravec zachrání oběť, když je těžko, když je zle, zvířata si dokážou pomáhat v některých případech, pomáhají taky člověku - to jsou ty známé případy, kdy vás zachrání nějaký třeba tvor na moři nebo jinak - a svým způsobem je tam vidět i velká emoční citlivost, inteligence u těch zvířat. Dnes tedy řekněmež by se dalo něco kritizovat, jak to vypadá v dnešní situaci - mládež odkojená střílečkama a jinými věcmi a nevhodnou rodinou, kde láska je zadupaná květinka, no tak tam samozřejmě potom není problém bez jakéhokoliv citu přijít ke spolužáku a zkopat ho do obličeje, že?! No a tak dále. Není to problém. Čili to je posun, emoční posun a je to vlastně výraz té kultury, té civilizace, kam se až ti lidé dostali. Oni nechápou, že chtějí-li žít spokojeně a šťastně, nemůžou to vzít někde, kde to není, oni to musí vytvořit. A tak je třeba tu kulturu pěstovat a ne nějakými nedělními školami a nějakými kázáními, ani mojím kázáním ne, ale celkovým duchem společnosti, společenským duchem. Když nějaký lumpík ve třídě udělá něco nedobrého kamarádovi a ostatní se na něj podívají a řeknou: "Ty seš nějakej divnej, co to děláš, seš normální?", no tak to už asi neudělá. Ale když se setká ještě s tolerancí, nebo dokonce s obdivem, no tak se z toho stává norma. Ti lidé to začnou přijímat jako normalitu. No a tak dále. Společnost založená na násilí a na vlastně souboji, boji - "lepší" je ten, kdo dokáže něco ostatním v podstatě vzít. Není tady téměř vlastně mnohdy (já bych to nerad přehnal teda, já jenom vypichuju takové ty věci) ale ten pocit sounáležitosti není příliš silný. Čili nepracuje většina lidí pro to, aby něco pro druhé udělala, nemá z toho radost, že může být prospěšná, že něco může zlepšit a tak dále, ale proto, aby teda sám si něco získal, ale taky proto, aby byl tedy "lepší", protože má něco "lepšího". No. Při působení - tak pojďme k tomu, na co jste se ptali. V této době samozřejmě o tom mluvit je velmi důležité, protože ten přístup lidí k těmto oblastem - samozřejmě oni nemají zkušenosti, neznají to, mají většinou, většinou jen negativní zkušenosti a to výrazně negativní zkušenosti, které jsou někdy i podpořeny, řekl bych, i trochu větší pozorností k těm negativním zkušenostem. Čili jak to říct? Někdy se někomu z lidí stane něco, co nečeká. Prostě je chvíli sám někde, nebo prostě cokoliv, život mu něco přinese a ono se najednou něco stane a najednou se něco otevře a on vidí to, co Alenka za zrcadlem. A tak ti, kteří nevidí, se vlastně klaní tomu jen jednomu, tomu bezprostřednímu, hmotnému, přísahají na své smysly, na rozum. A pak se vám stane, když to má být, že navštívíte i tu oblast další, v které pracovaly miriády lidí po celou historii, a teprve v posledních desetiletích a staletích, tisíciletích to malinko vedlo jinam. Skutečná urozenost nespočívá, znovu, v tom, že unesete 10 granátů a že budete běhat jak gepard, ale spočívá v tom, že jste schopni inteligentně vnímat to, co je kolem vás, na to reagovat, netvořit prvoplánové bezmyšlenkovité děje - prostě jste lidé, emočně vyspělí, citliví, rozumově vyspělí inteligentní lidé. Tak k tomu to má vést. Ne posluchači nějakých sekt a nějakých náboženství nebo něčeho jiného, to je nezávislé na tom, co si myslíte o Bohu. Protože v první řadě jste to vy a vaše vnitřní stavy a pak je to to, co si myslíte o tom, řekněme, co vás přesahuje. A to ponechme svobodě. Vzýváte Šivu? Výborně. Mně to nevadí. Vzýváte, já nevím, Adonai, nebo někoho jiného? Je to radost vidět kohokoliv, kdo chce také svým vědomím vnímat tyto oblasti. To byla jedna z velkých radostí v té Indii, kde jsem viděl, jak mnoho lidí ten svůj život žije v tom rozevření k věcem a není to tam (to je zvláštní, to jsem čekal) a oni nejsou tak často fanatici, což je pozoruhodné na to, jak jsou duchovní. Když uděláte v Indii faux pas, duchovní faux pas, tak ten Ind se na vás nevrhne a nezačne vám spílat, on zůstane v tichu a dělá, že nic, víte? A v tom je možná ta velikost. Svoje hájí, ale rozhodně ne tak, že zneužije vaší chyby pro další postup. Všichni to nakonec poznáte, dřív nebo později. Někdy je to tak, že to, co (promiňte mi ten názor) je nad vámi, vám zprostředkuje nějakou zkušenost, nějaký zážitek nebo něco takového, abyste pochopili, že je něco víc než jen to, co vnímáte tady a teď. Je to důležité, protože ono to "něco víc" neznamená kvalitativně. To všechno je jedna věc - svět hmoty i svět ducha, to je jednota, nic není vyššího nebo nižšího, vše má svůj smysl a cíl. A to, že jsme vtěleni, není chyba, tak to je správně. I to, že jsme hmotaři, že některým věcem nerozumíme, nebo naopak rozumíme, i to je všechno správně. Je to vývoj. No a pokud se týká těch duchovních srdcí, na což se ptáte, tak většinou nejvíc získáváte tam, kde zapomenete na sebe. Bývá to třeba v dobách, kdy vás život už tak otluče, že už nemáte mnoho co. A pak jste tiší sami v sobě. Jindy je to výsledek duchovní cesty, jindy zase stokrát jinak. Až budete cítit v těchto stavech každou rostlinu, která je kolem vás, každého člověka, vnímat jeho kvalitu, tak už budete blíž tomu, o čem tady mluvím. Je to vaše vlastnost, měli byste to mít všichni, ale bohužel vaše zrody, výchova, kultura společnost to úspěšně potlačuje. Do tří let si mnozí z vás pamatovali, že žili v minulosti, nějaké procento, ale ne nevýznamné. Někteří z vás měli zamlada určité takové podivné řekněmež vlastnosti nebo dary. No tak, pak se to změnilo, přišel řev života, všechny ty odpovědnosti a všechno to ostatní. Už jste neměli čas žít a hrát si a přemýšlet, už jste něco pořád "museli", celý život. Něco jste řešili a to, co jste řešili, bylo taky dobře, protože je to dáno na stůl v té chvíli a čase. Když otevřete srdce, můžete zažívat jednotu, pak to jde ale dál. Vedle inteligence a vědy existuje i emoční inteligence a emoční věda. Obojí je stejně důležité. Absence emoční inteligence a emoční vědy je největší chybou této epochy. Odešli jsme jen k jednomu pólu, a tak jsme zadupali do země rovnováhu. Jsme nesmírně chytří, nesmírně výkonní - jak už jsem říkal, automat obrábí statisíce válců každou vteřinu - akorát nejsme dost moudří, abysme pochopili, co s tím způsobíme. No, v duchovní oblasti potom jsou to přirozené stupně. Zas nic výjimečného, normální život. Stejně jako někdo musí řešit nějakou bezprostřední věc a někdo se stane třeba uměleckým zrodem a vnímá v těch řekněmež reflexích svého vjemu světa svoji práci - převádí ji do nějaké formy, ať už je to kámen, hudba nebo něco nebo obraz - a je to jeho svět a už je mnohem méně konkrétní, ale má tu sílu, že pokud je to skutečný umělec, tak každý, kdo konzumuje to umění, získá, pokuď je trochu připraven, určitý typ řekněmež změny poznání nebo tak. A je to univerzální jazyk ať už je to hudba nebo obraz. Nevím - kdo z vás stál před Monou Lisou? Ukažte se mi. Děkuju. Tak. Já osobně, když se mi to stalo, tak jsem zaprvé čekal takovej ten pořádnej obraz od Rudolfa a vono je to mrňavý. Ale to, co mne překvapilo nejvíce, byla ta emoční síla tohoto obrazu. Je neuvěřitelně silný. A tak dále. Čili to je další část té cesty. Pak přichází filosofie, když se začnete daleko více ptát po tom: Proč? Kdy? Jak? Kdo jsem? Kam jdu? Jak to vzniklo? Proč tu jsem? No, v tom vám nepomůže ani tisíc naměřených hodnot, na to musíte jít jinak, protože to zhodnotí to, co je, ale vy chcete tam, kde to ještě není, chcete postupovat přece. Jistě, i poznání naměřených hodnot přináší představu o tom, kde to bude, ale... o tom vývoji. Čili jste naprosto svobodné bytosti, máte právo jít jakýmkoli směrem a já jsem informátor, zpravodaj, že jsou i směry, které nejsou úplně běžné. A tím neříkám, že jsou špatné, jen nejsou běžné. Později vstoupíte řekněmež do oblasti duchovních směrů, meditací a dalších, budete hledat, přemýšlet, setkávat se s různými zdroji, no a postupně budete schopni rozlišovat - už nebudete lovná zvěř, už nebudete schopni věřit všemu, co vám kdo předloží. Vytvoříte si systém vlastně své vlastní duchovní cesty, budete přemýšlet, hledat pro a proti, ale nebudete zabržděni dogmatem. I věda má dogmata a velmi silná. Dokonce je to až paradoxní. Jestliže středověk měl svoje dogmata, pak věda má stejné množství dogmat také. A že se mnou nebudete souhlasit, to jsem si naprosto jistý. A ta dogmata spočívají v tom, v jisté fázi, obrazně řečeno, po revoluci zaznělo, že už jsme všechno vyzkoumali, že už není co dál zkoumat. Tak to nebudeme zkoumat. Já si tady vzpomenu na film, který jsem vám promítal kdysi - "A přece drží". Na člověku drží předměty, jsou z různého materiálu - gumy, plastů, kovu magnetického, nemagnetického, porcelánu, ze všeho možného (tady jsem vám to promítal) - a to ukazuje, že tu existuje jakási biologická síla, která dokáže naprosto v rozporu s klasickými magnetickými silami, elektrickými silami tyto efekty vytvořit. A v čem je to dogma? Že nikdo doposud z fyziků se těmito jevy, pokud vím, vážněji nezabýval, naopak jsou odmítány laciným tvrzením, že se ty lidi namažou nějakým lepidlem a ono to tam drží a tak dále, což je typicky dogmatický přístup. Já jsem se nepřesvědčil o tom, jak to je, nezkontroloval jsem to, ale vydám tvrzení - je to takhle: speciální lepkavý plot. Udrží na hrudi kovadlinu. Víte o tom? To jsou úžasné výsledky. Nebo jsem viděl dítě na hrudi. No, ti naši nebyli tak silní, ale i tak to stačilo. Takže existují biologické síly. Když jsme objevili tradičního mistra žab, tak to byla veliká legrace, to se ty sanice hodně dlouho klapaly ve smíchu. No. A dneska tu máme světlo a další věci. A na počátku byly žabí stehýnka, teda bohužel. Tady jsou jevy biologických sil, které otevírají úplně novou oblast fyziky, biofyziky, a přesto to nikoho nezajímá. Rozumíte?! Stejně jako v časech Galvaniho asi ne všechny zajímalo to, že se ty svaly stahují. Takže tak. Chcete-li tedy jít touto cestou, tak je to samozřejmě vždycky obtížné, protože jdete terra inkognita, do neznámé země. A přesto v té zemi už šly před vámi tisíce a miliardy lidí a všichni to poznávali. Z tohodle pohledu by byla vhodnější třeba ta Indie, kdybyste se narodili, protože tam přece jenom tohle - není na každém rohu, nemyslete si, vůbec ne, ale přesto ty možnosti byly neporovnatelně lepší než jaksi tady absolvent technické univerzity může mít. No a ten osobní jaksi rozměr zkušenosti se nedá nahradit. Navíc je to nesdělitelné. Jestliže se dostáváte do oblastí, které překračují rámec našeho člověka, tohoto člověka, a dostáváte se do oblastí, kterou vlastní inteligencí není schopen pochopit, no tak to je velká výzva. Jste-li duchovní, který třeba medituje v hlubokých meditacích, tak se můžete přiblížit těm otázkám toho 4. rozměru, časo-bezčasovosti a tak dále a rozměru Tvůrčího díla a vesmíru a tak dále, to jistě můžete, ale když se vrátíte zpátky do těla, tak tady ta hmota ve vaší hlavě na to nestačí, vy to víte, že to bylo, chápete to, ale rozhodně to nevíte už tak, jako předtím. A tak mnozí utíkají do těch hor, do těch Himalájí, a tam se věnují duchovním cvičením, meditacím, aby mohli postupovat a nebyli bržděni tou kvalitou svého vlastního zrodu, těla. A tak v určité fázi vývoje člověka dochází k těmto jevům a bylo by chybou, kdy to byli všichni - absolutně špatně - jen ti, kteří dospějí do tohoto řekněmež stupně. Všichni ostatní musí dělat všechno, co ostatní je potřeba. Ale i tohle je potřeba, víte? Protože jednou pochopíte, že jste vše, a jednou pochopíte, že když někdo takto pracuje, pracuje i pro vás. On vyrovnává jiné věci, které by jinak mohly převážit. A zas z pohledu Evropana a hmotného člověka vidíte jedince, kteří jen v hadrech, nebo dokonce ani ne v hadrech, mají jenom bederní roušku, má ty dřeváky s tím hřebem a lítá si po tom ledu a sněhu. No a co? K jídlu nemá skoro nic - oni mají takové řekněmež určité oblíbené způsoby výživy, mají potravu, kterou si připravují třeba před cestou, když jdou na zkušenou do těch Himalájí, tak to oni jakoby mají, a hlavně i tam potom mají to velmi chudé - někteří jedí, někteří nejedí, většinou jedí, ale velmi málo. Je to vlastně podobné jako z regulací svých hmotných funkcí, tělesných funkcí, kdy někteří z nich jsou schopni zpomalit své tělesné funkce tak, že vydrží bez přísunu kyslíku a živin i měsíce, měsíc a jsou neporušeni. Což je z našeho dnešního fyziologického pohledu nemožné. Já vím. Ale je to. Samozřejmě, že zástupci toho druhého pólu, tedy teď myslím spíše toho racionelního než toho temného, se budou pokoušet vám všechny tyto věci bagatelizovat nebo prostě, jak bych to řekl, rozebrat. Viděl jsem třeba film o breathariánech - o těch, co nejedí. Nedávno běžel v televizi. No, bylo to úžasné a bylo to velmi manipulující, bylo to pod úroveň. Bylo to stejné jako mnozí další, kteří vykládali třeba kruhy v obilí - ty sešlapující prkýnka. Tam jsou kruhy, které jsou složité jak nevím co, a dědkové čepicema a s očkem na kšiltu to vytváří po nocích, během půl hodiny, hodiny - no skvělí jsou to teda pracovníci. Nebo pářící se ježci nebo rej mušek, které létají rychlosti 30 tisíc kilometrů za hodinu v naší atmosféře - to je skvělé vysvětlení, vzpomínáte? No a nakonec Arthur C. Clarke, jeden z největších demagogů, který tady se pokoušel lidi manipulovat, tak já to vždycky uvádím k dobrému v těchhle souvislostech - tedy samovznícení lidí, tak holt vyřízne z mého pupku kousek špeku a to zabalí do knotu a to zapálí a ono to hoří. No to je úžasný, ale naše tělo se skládá z vysokého procenta z vody, tedy ne špek, ale to ostatní. A zkuste to zapálit. A hlavně ty jevy - shoří řidič auta, na skle jsou bublinky, ale sedadlo, na kterém seděl, je netknuto, například, nebo zůstanou netknuté boty nebo podobně. Čili je tady mnoho, co neznáme, strašně moc, a je asi vlastností lidskou pokoušet se tyto věci lacině vysvětlit, v rozporu s realitou tak, abysme měli klid. No. Ale od toho jsou na světě zázraky, které se občas dějí, a k nim patří i ta duchovní oblast, kdy vás vlastně v té duchovní oblasti něco uchopí za ty pačesy a vytáhne nahoru na chvíli a zase vrátí a vy víte, že to je, a pak pokračujete dál, krok za krokem. V dalších údobích vlastně ta kultura naše se bude měnit rychle a velmi silně, řekněmež v horizontu až staletí, a uvidíte, jak mnoho věcí se změní, opravdu velmi mnoho. Ještě za vašich životů to tak bude a je to i dnes - to, co vidím jako posun ve vědě chápání života, to je obrovské. Proti mému mládí je to prostě o tisíc procent někde jinde. Ale to je jenom začátek, pouhý začátek. Čím více pronikáme do tajemství přírody, tím více vidíme vzájemné vztahy, tím více vidíme vlastně důležitost jednotlivých částí, které spolu interagují a tvoří ten skutečný průběh toho života. A to je úžasné. A v duchovní oblasti, no tak to tady mám toho svého učitele, Zezulku, viďte (jsem jeho pokračovatel) Přinašeč. No a každý si může přečíst, když bude chtít, a každý se může tou cestou vydat. Když to bude myslet hodně vážně, tak potom půjde dál, do vyšších stupňů, a sám uvidí. V prvních chvílích jdete spíše jaksi jako slepci. Od nějaké roviny už začínáte mít první skutečné vnitřní hmatatelné vlastně zážitky, změny a ještě později už to máte zase ještě někam jinam, jak jsem naznačil. A všechno to je, znovu, nesoutěž. Není to o tom, že lidé mají soutěžit - kdo je duchovní, kdo není duchovní a kdo má zážitky a  nemá zážitky - to vůbec ne. Musíme se přijmout s tím, jak jsme a jsme, jací jsme, a jestli se to někomu nelíbí, tak je to jeho chyba, víte? A tak já na to mám nějaký názor, tak mi ho přejte, já přeju vám váš a v žádném případě nepotřebuji, abyste věřili tomu, co říkám. Já bych byl rád, kdybyste věděli a věřili - aby to bylo v rovnováze. Kdybych to chtěl jinak, tak jenom vyjadřuji svoji vlastně slabost a nedůvěru tomu, co hlásám, protože bych byl závislý na tom, zda mně věříte a či zda mě vlastně jakoby následujete. A to by bylo špatně. A tak to je ta cesta života. Kolik máme lidi hodin? Tak ještě chvíli, něco. Posluchač: Mohl bych se zeptat? TP: No určitě, samozřejmě budu rád. Posluchač: Vysvětlete do budoucna umělou inteligenci - jestli je to prospěch,nebo neprospěch. Já vím, že ta zneužitelnost je vysoká.

ODPOVĚĎ TP: Ano, tak to je jedna věc, zneužitelnost, ale je to spíše jiná věc. Řekněmež, že to teoreticky může být nástroj, který bude jako každý jiný nástroj, ale je tam to veliké ALE. Zatím vždy člověk, když něco takového vytvoří, tak zklame. To je ta vaše zneužitelnost. A to není zdaleka jenom to, že někdo nahraje Pfeiffera, jak tady povídá něco jiného, než by povídal, a přitom vypadá jako Pfeiffer a mluví jako Pfeiffer. To je ještě jinak. Ta inteligence může přinést zlepšení práce s informací - jistě že se vám líbí, když na internetu kliknete v Googlu nějaké slovo a ono vám to inteligentně vyhledá příbuzné obsahy, pomůže vám to najít a tak dále. Taky je otázka, k čemu to využijte, čili jak to použijete, za jakým cílem, ale také jestli budete schopni být nezávislí. Pokuď ta inteligence v práci s informací vám pomůže v rozvoji vaší osobnosti, vaší práce, poznání a nezneužije to ke zlu, tak je to v pořádku. Pokud ale nahradí vás samé, tak z vás vychová, s prominutím, víte, co?! No. Už nebudete potřebovat vlastně pracně dávat dohromady texty svojí diplomové práce, protože na kliknutí a zadání vhodných řekněmež podmínek, vám to tu práci vytvoří. To už je myslím za hranicí, protože tam už vlastně koná něco, co má být vaší prací. Ona vám má pomoct v tom, v té přípravě. Inteligence hromadná se učí, samozřejmě, ale ptejte se také na druhou stranu, z čeho se může učit? Může vytvářet algoritmy, které by možná nebyly známy, a to už jsme ve velmi nebezpečné oblasti. Jinak pokud se učí z toho reálného IT světa, tak může vzít jen to, co má. To, co umí, je to, co je kombinovat, seřaďovat a vlastně dát určitou formu. Pokud by měl Čapek pravdu, je jen otázkou času, než se ten algoritmus poučí sám. Před x lety tady byly první pokusy, ještě nesmělé, kdy se vlastně simuloval vývoj - vývoj třeba života, vývoj učení a tak dále - a byly vytvářeny algoritmy, které dokázaly vlastně, že ten systém se nakonec učil podobně jako člověk. I my pracujem pokusem, chybou, omylem a úspěchem. Někdy to udělá někdo za nás, když si to přečteme v knížce, ano. Jenomže, víte, svým způsobem je to logický krok. My jsme šli určitým směrem jako kultura, jako lidstvo - jak už jsem říkal, je to ta řekněmež racionální část. Ostatní jsme hrubě zanedbali, a tak je logické tento postup vlastně přijímat, vidět ho. Když ale chybí ta druhá strana rovnice, je to vždycky nesmírně nebezpečné, nesmírně. A tak, upřímně řečeno, jsem na rozpacích. V rukou velmi inteligentních myslících a cítících lidí to nebezpečí není. Bohužel ale, kolik jen lidí dokáže řídit svůj vlastní život? Rozumíte? Orientovat se v něm. No, to je vývoj, já vím. Ale tito lidé budou užívat něco, co přesahuje jejich současný emocionální, sociální a jiný stav. Logicky - podívejte, já jsem ten, který zažil první počítač, byl jsem dokonce v tom školen, přestavte si. No. (To byly dlouhé kurzy tenkrát.) První počítač sálový IQ 151, to bylo pro děti a pro školy, a pak SM3, to byl sálový počítač. To byly úplné počátky. Děrné štítky, děrné pásky diskové paměti o kapacitě pár bitů. No a pak to šlo dál, složitější, a pak přišly první logické důsledky, kdo to užívá - první hackeři, tvůrci virů a obránci před viry a před hackery a tak dále. Vy stojíte před velmi zásadní dějinnou událostí, protože objev počítačů, to byla jedna věc, digitální techniky, kdy se změnila vlastně ta analogická, to znamená, že jsme převáděli průběh signálu, tak jak běžel, a my jsme ho začali vzorkovat, rozsekali a přidělili číselný kód a ten jsme znovu potom složili. Výpočty a jinak. Ale teď to, co se stalo nyní, je vlastně řádový skok - přišly kryptovací programy, přišly způsoby, jak chránit informace - už za dob války a tak dál až po dnešek. No jo, ale současné počítače, kvantové počítače, tohlecto všechno mění o řád. V podstatě není na světě heslo, kryptovací program nebo cokoliv jiného, co by vás mohlo ochránit. Výpočetní výkon takového počítače je tak obrovský, že by obsáhl všechny molekuly v... no, a tak dále. Takže to je další vývojový skok. Jedno ten počítač mít nebude - to, co máte vy - nikdy, protože je to projev vlastně obrazu vašeho mozku, myšlení. Mozek je stroj na myšlení, nic víc. Je důležitý, jistě. Musíte vědět, kde se kupujou dobrý housky a tak dále a kdy vám pojede tramvaj. Mozek potřebujete, ale srdce potřebujete taky - a to velmi. Kdysi jsem toužil přivézt co nejvíc vás do Indie, abyste to mohli zažít, toho ducha. Je to velmi učební. Já bych měl stejnou prosbu (a není možná) stejně vás převést do období řekněme Zlaté doby Platónského roku, kdy je to postaveno na jiných základech - už ne souboj, boj, vynikání, ale vzájemnost, vzájemná tolerance, úcta, snaha pomoci si navzájem, snaha jednat tak, abych vyplnil svůj prostor, ale ne někoho jiného, třeba toho krtka nebo žížaly nebo stromu a tak dále. Tohle kdybyste zažili, tak by to bylo mnohem jasnější. Teď to připadá spíš jako sci-fi, já vím, já vím. Ale ti, co vidí, vidí, víte? To je taky taková "úchylka". Někdo vidí den, někdo rok, někdo 1000 let. A je to nesdělitelné, stejně jako všechny ostatní věci. Protože to nesmí být. Vývoj musí být nedotčen. Kdybych měl sílu toto prosazovat násilím, nikdy bych to neřekl, protože by to bylo špatně, byť by to bylo jakkoliv dobré. K tomu se musí dojít cestou. Nejde zvítězit nějakým sociálním inženýrstvím, kdy se svět polepší a zvítězíte a zachráníte svět. My všichni ho musíme zachránit, každý jeden z nás. Teprve potom to bude fungovat. Do té doby ne. A bude to, co bude řádem. No, takže pro vás na závěr ještě toho dnešního povídání - bylo takový zvláštní, ale dobře - to všechno, co pozorujeme, je přírodní zákon, je to vývoj, zákon vývoje. Vy všichni dostáváte to, co potřebujete, o všechny z vás je pečováno. Nikdo z vás není sám, a to i když jste na pustém ostrově. Vědomí je neomezitelné časem ani prostorem, na rozdíl od hmoty. Máte naději v tom, že ti, co vidí, vám říkají, že přes veškeré děje, které se vám někdy nelíbí, to všechno dopadne dobře. Ale říkají vám také, že budete žít období, které bude poněkud náročné, bude hodně změn - a nejenom to, že vám tady porostou ty banány a tak dále - ale i v mnoha jiných oblastech. Musíme se k tomu vlastně dostat, musíme se tak dovyvinout, prožít to, změnit se. To jsou hezká slova, ale změna se nedá udělat přednáškou ani slovy, ta musí vzniknout z vašich srdcí, na které se ptáte. A tak čím víc otevřete svá srdce, tím to bude silnější. Můžete se navzájem sjednocovat se životem, můžete prožívat stav vědomí kdekteré rostliny, kohokoliv jiného, kteréhokoliv tvora, člověka. Záleží jen na tom, jestli vaše obruče vašeho já to dovolí. U někoho jsou velmi silné, a tak nejste schopni vnímat nikoho druhého. Možná někdy, když se zamilujete a jste velmi..., tak možná, že někdy na chvíli zapomenete na obruče, ale to nebývá navždy. A přijdou lidé jako je Zezulka a dají vám tu filosofii a vy ji můžete číst, ale nemusíte, a všechno to, co vám tady povídám, je tam. A pak je tam i ta cesta, kterou můžete jít. Těch cest bylo tisíckrát špatných - mnoho, viďte. A vy si můžete myslet, že je to tisícá první, zcela právem, ale taky možná není. Protože slovo Přinašeč není fráze. To je postoj toho žáka, že jo, mě, ale zdaleka to nemusí být postoj váš. No a teď se rozloučíme. Jinak pro pořádek - musím tady mluvit o Řípu, takže Říp už zanedlouho, slavnost vlastně největší a velmi, velmi už kolik? 30x nebo? Poraďte mi. 32 jo? Protože jsme měli dvakrát. Ano. Takže to už je velmi docela historie, viďte, 32x budete vítáni ve 12 na Řípu a v 15 tady Soukenické, bude tu výstava, vidíte, že už tady něco tady tvoříme a budou tady nějaké programy a tak dále. Tak se na vás těším. Jinak z Prahy jede autobus, kdybyste chtěli se dopravit na Říp a zpět, pak jede taky ještě z Brna. A teď už tedy na závěr. Čili nic není tak horké - přejte Pfeifferovi a Zezulkovi jeho pomýlenost, která se může teoreticky také někdy ukázat jako pravdivá. Ale to už záleží ne na mě ani na něm. Já sleduji nejmladšího účastníka přednášky, tady našeho pesa, ten je mladší asi tak o 100 000 let nebo 200 000 let od vás. No. Tak jo, děkuju. Mějte se krásně. No a ať se všechno daří a ať vaše osobní hledání jde co nejlíp. Děkuju.