Vítám vás při pondělku, přátelé, při naší přednášce Duchovní university Bytí a jako vždy se budu pokoušet odpovídat na vaše podněty a vy sami pak si budete dělat vlastní názor - ostatně stejně jako vždy ve vašich životech. A tak tu mám první poznámku.

DOTAZ: Dobrý den, dozvíme se po své smrti i ty osudové cesty, kterými jsme mohli jít a nešli, nebo jestli jsme šli svým osudem dobře, anebo špatně. Před sedmi lety jsem se odstěhovala do jednoho města a dodnes nevím, jestli to bylo správné rozhodnutí. Například, kdybych se nepřestěhovala, měla bych i vaše přednášky blíž, a to v Brně. Tenkrát jsem ale o tomto, o té možnosti nevěděla. No. Viděla jsem TV Nova a další.

ODPOVĚĎ TP: Takže. To rozhodnutí je unikátní a člověk udělá jen to, které vlastně v té chvíli je jakoby pro něj řádné. Není to ovšem vždycky řádné rozhodnutí absolutně, to je pravda. A ono musí proběhnout a člověk to ve svém životě mnohokrát zopakuje. A jestli jste nebo nejste v blízkosti přednášek, to jistě může mít z vašeho pohledu jistou hodnotu, ale jsou tu i jiné pohledy, které vůbec nemusí souviset s přednáškami a tak dále. Takže všechno to, co prožíváme ve svých životech, je vždy podřízeno naším aktuálním stavem. Ptáte se, jestliže když odcházíte na druhou stranu v čase tedy té smrti, jestli se dozvíte tyto věci. Ano i ne. Dozvíte se vždy, když je to důležité pro vaši osobní cestu, když jste k tomu nazráli, když je vše jakoby připraveno. A také se nemusíte dozvědět vůbec nic, protože by to bylo naopak spíše chybou a poškozením. Obecně člověk se dozvídá teprve tehdy, když nikoliv v jeho představách a sebehodnocení, ale doopravdy je to tak, že si již tu informaci nepřetaví do nějakého pro sebe jaksi "příznivého módu", tedy nebude se vyhýbat osudu, nebude dělat jiné věci a bude se poctivě snažit změnit. A jestliže k té změně potřebuje i například toto vědění, tyto vědomosti, pak mu určitě přijdou, a to nejenom v čase umírání, ale i v čase jiném. Když se podíváte třeba na velmi známý film Náš domov, tak vidíte, jak ten hlavní protagonista tohoto filmu lékař umírá, a jak vlastně celou dobu netuší, co se stalo, proč se to stalo. Až teprve od určitého okamžiku, kdy se ze svého "snu" začíná probouzet, egoistického snu, začíná vnímat širší souvislosti, širší okolí a začíná potom vlastně více chápat ty děje a věci, které jsou kolem něj. Tak je to vlastně u každého z nás.

DOTAZ: Zajímá vás, z čeho vzniká "braní si věcí osobně", a jak to změnit.

ODPOVĚĎ TP: No, to nebude jako vždycky jenom jedna příčina. Na jednu stranu to může být projev řekněmež určité zaměřenosti a může to být také ego. Na druhé straně to může být projev někdy vlastně opatrnosti nebo špatných zkušeností, to bude zase jinak, ale většinou je to připravenost reagovat někdy až záporně v čase, kdy to mnohdy ani není na místě. Z těchto nedorozumění potom vzniká řada společensky špatných situací. Vy si myslíte, že o vás někdo něco řekl nebo že něco udělal, ale to nebude pravda. Ale vy už podle toho jednáte. Takže to musí každý ve svém životě sám. Není na to jednotná šablona nebo nějaký návod. Snad jen milostivost. Tak jak byste chtěli, aby se jiní chovali k vám, abyste zažívali ty věci svého života, tak se snažte stejným způsobem toto přenést i na druhé, protože jinak se začnete potácet v bludném kruhu neustálých vlastně agresivit a negativních myšlenek, které samy o sobě mají také svoji sílu a nakonec vás k tomu, co si tak krásně vymalujete, přivedou. Takže buďte dobří. Podívejte třeba na takové ty - to už dneska skoro není vidět - takový stařeček a stařenka, viďte. Oni žili někde na té vesnici a byli plni lásky. Všechno kolem sebe pozorovali s klidem, pozorností, s neodsuzováním. No, byli prostě hodní, byli dobří. Dneska to skoro vypadá, že byli hloupí, ale nebyli. Oni byli jenom normální. Tak zkusme to taky tak někdy.

DOTAZ: Může jóga způsobit panické ataky u člověka, který má sám od sebe sklon k víře, slepé víře, naivitě a altruismu patologickému? Nebo je to shoda náhod - tím, že to cvičení je dostředivé? Mohu poprosit o váš názor?

ODPOVĚĎ TP: Každý obor, je-li vykonáván ne rovnovážně, může přinášet nejenom prospěch. Tak je tomu i u tak úctyhodného a tisíciletého oboru, kterým je jóga, a která má za sebou opravdu úžasnou zkušenost. Přesto tak, jak roky jdou, se objevují noví a noví učitelé. Tu si někdo něco přidá, tu někdy něco nevhodného nebo nepohodlného ubere. Začíná se netrvat na všech těch podmínkách, které jsou pro výkon daného oboru podstatné. Tak řada učitelů jógy vás nepovede k tomu, abyste na počátku své cesty nebyli negativní vůči sobě, tedy kouření, alkohol, abyste také nebyli negativní vůči jiným bytostem, tedy vegetariánství - minimálně a tak dále. To všechno má často velmi destruktivní následky, i když to není patrné na první pohled. Existuje něco jako nemoci jogínů. Je to stav, kdy nepřipravený jogín bez řádného vedení svým mistrem se začíná pouštět do určitých praktik, které ovšem nejsou zvládnuty, a jeho život není připraven. Dochází, když to řeknu obrazně, k podobě jakýchsi vírů kolem jeho centrální soustavy, kolem jeho silové páteře a dochází často i ke zkratkovitým jednáním. Tedy ten jogín si může dokonce ublížit a tak dále. Toto nepřipadá v úvahu u řádných duchovních mistrů a řádných žáků. Ale samozřejmě, kde není soudce, a tak dále. Je to tedy možnost, která přináší i možnosti, jaksi těch nějakých, jak bych to nazval... (Prosím, já to nepotřebuji, odneste to. Prosím, odneste to, já to nechci. Tak. Chtěli mi přinést čaj, který zapomněli a já se nechci rušit v přednášce. No. Ruší oni mě spíš, no.) Takže podívejte. Ten svět ducha je nesmírně důležitý. Je to to nejdůležitější vůbec, co na světě je. Vyplývá to z toho, že jedním z hlavních smyslů a tou osou té vůle, která nás vede mnohé životy, je vývoj tak, abysme byli kladnou složkou. A to má ještě různé významy. A ten duch, pokud se to nepovede, může být poškozen, například posednutím. Můžou se objevit negativní souvislosti třeba pěstované už v minulých životech. Pěstovali jste magii, něco podobného. Teď přijde ta úžasná chvíle, kdy potkáte nějakého také učitele a on vás začne vést naprosto chybně rovnou do silových praktik. A vám se zdá, že je to v pořádku, protože vy přece musíte mít sílu. Bohužel je to cesta do pekel. Cesta každá začíná prvním krokem a končí posledním. Nikdy to jinak nebylo a nebude. Není to tak, že uděláte první krůček a jste na konci. Chce to trpělivost a hlavně pokoru - před sebou, před Bohem, před vším, před osudem. Čili ano, odpověď zní ano. V nevhodné praxi můžeme nacházet i vážná ohrožení duševního i tělesného zdraví. Bohužel. Ale naštěstí to není zas tak časté, zvláště v té józe. Tak co tu máme dál.

DOTAZ: (To je delší.) Jak se vypořádat se ztrátou zaměstnání v důsledku zdravotních komplikací? Okolnosti přinutily nezůstat na pracovišti.

ODPOVĚĎ TP: My jsme vlastně rukojmí sami sebe a následně i doby, kterou žijeme a kterou spoluvytváříme. Kdybysme byli moudřejší, tak neutrácíme všechny své dary, statky, marně, neničíme je, nekrademe si, na všechny myslíme dobře. Tak jako ti stařečkové, víte, jak jsem před chvílí říkal. Ale to se dneska nenosí, protože ten démon, ten čert vás vždycky vede k tomu odsudku a k tomu řekněmež hledání, kdo za to může, kdo to udělal a tak dále a tak dále. V tom životě tedy žijeme něco, co neovlivníme vždycky sami. I to je správně. Je to velký osud s velkým V a velkým O. Bude to bohužel vždy v každé době trochu jiné. Budou doby Kalijugy, budou doby, "Zlaté doby" a vlastně to, kam se zrodíme, i to je jakoby naše vizitka. A zas to není tak jednoduché - jako že hodní se zrodí do "Zlaté doby" a ti zlí se narodí do té Kalijugy. To je hluboký omyl. To nejvyšší kritérium je dobro vývoje. To, co tvořilo, není zlem a nevyžaduje, abyste šli zlem. Vždy na to doplatíte, vždy. A přesto ve své velikosti vám dovoluje, abyste oživili zlo, a následně se pak z tohoto děje museli poučit, aby už nikdy k tomu nedocházelo, aby tato lákavá možnost pro některé se stala již pasé, aby už prostě nikdy po ní nesáhla ta bytost. To se někdy musí bohužel prožít. No, a pak se vraťme teda k vaší otázce. Víte, jak mnoho lidí má problémy existenční, má problémy se zaměstnáním, vztahové problémy. Kam se podíváte. Je to vlastně doba problémů. No, je to osud. My se nemůžeme poddávat tomu osudu, že to je jaksi bez možnosti, ale ten osud se nás ptá, jak to zpracuješ, jak to všechno... Může být i velmi těžká situace a cesta se najde. Jindy ne. Při této otázce si vždycky vzpomenu na osud jedné ženy - Dánsko, Belgie - už nevím. Byla to obyčejná žena, měla dítě a všichni ji opustili - manžel a tak dále - a zůstala úplně bez prostředků. Bylo to strašné. A ona, už nevím proč, začala pálit z hlíny takové malé domečky, miniatury domečků. Stala se tak úspěšnou, že zanedlouho už ta tíže zmizela, naopak, byla velmi úspěšná. Tady vidíte, jak ten osud dovolí-li, aby tomu člověku bylo vnuknuto, dáno, jak může pracovat. Jindy to nejde, no. Mě život učí stále více, stále více té pokoře. Nezlobte se, ale vím, už ne jenom věřím, ale vím, že každé osudové zastavení má svůj smysl. Tak ho přijímám, a nemyslete si, že v nějakém osudu jsou jenom hezké chvíle. Každý osud má to i to. Možná výjimečně jeden z tisíců, milionů, a tak to řešíme všichni. No, tak já můžu popřát jen, ať to všechno dobře dopadne, ať to zaměstnání se najde. Dneska by to snad i mohlo jít, uvidíme. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Jsem dyslektik a práce mě držela nad vodou. Nevím, jak takto dál. Nechci se tím mučit, cítím bezvýchodnost.

ODPOVĚĎ TP: Ano, když přijdou tyhle ty těžké osudové okamžiky, bezvýchodnost, je často tím pocitem, který cítíme. Tak zkuste poprosit. Zkuste poprosit cokoliv, v co věříte, abyste dostal tu možnost, milost. A zkuste to udělat tak, že to bude pokorné prošení. Zkuste se podívat na sebe. Učíte se tím. Uvidíme. Může to být úspěšné. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Pochopil jsem, že problém je v mně, respektive, jak dojde na práci, je to pro mě velmi důležité. Bez ní se dostaví deprese a roztříštěnost.

ODPOVĚĎ TP: Ano, jistě, ale i závislost na práci není úplné řešení. Je třeba pracovat postupně a po malých krůčcích na vyrovnání. Práce je jistě důležitá. Vedle ní je to vše, co je kolem vás. Začnu od nejvyššího, tedy Podstata, Bůh a pak všechno to stvoření, vesmír, planety, vaše planeta Země, vaše rostlinstvo, vaši přátelé živočiši, vaši přátelé lidští. No, není toho málo. A pak je tam taky ta práce, ano, vím. Máme všichni určité slabosti. Někdy jsou to třeba sklony právě k depresím. A je jedno, čím byly způsobeny, jestli porodem nebo jestli časem mládí nebo časem pozdějším. Každý stav, který je, prostě je, a musí se žít, dělej, co dělej. Je to vždycky výzva pro všechny z nás. Všichni jsme na tom úplně stejně. Jen někdy nepřijdeme o práci, ano, a jindy ano, jistě. Ale je to zkouška. Možná, že ti, kteří byli navštěvováni křížkem, jak se říká, v tom osudu, jsou na tom dokonce líp, protože mi možná rozumí lépe, než ti, kteří doposud šli tím růžovým sadem, a všechno bylo jakoby v pořádku. Ale, nebojte se, osud si vás vždycky vyzkouší - každého jednoho, mě, vás a pak pokračuje. Je to výuka. Je to ta nejvyšší výuka, nejmilostivější výuka. DOTAZ. Mám dotaz, který je pro mě moc důležitý. (Název léku nepřečten.) … začala jsem ho užívat dnes. Dočetla jsem se, že způsobuje u mnohých nezvratné sexuální dysfunkce. Nechce se mi tomu věřit. ODPOVĚĎ: No, to je spíš pro farmaceuta, na to já nemůžu odpovědět. Je pravdou, že léky dokáží zasahovat do všech oblastí vašich životů, a je pravdou, že je dost důležité, jestli ten výčet těch vedlejších účinků je jeden ze 100 000, anebo jeden z deseti. Nedávno jsem četl příbalový leták léku, který nebudu jmenovat a který v kategorii 1 z 10 léčených uváděl tak děsivý výčet vedlejších účinků, že jsem si říkal: „No, to je opravdu na pováženou.“ Ale to se ještě nemusí stát, samozřejmě. Čili tady vám odpoví lépe ten, kdo je farmaceutem, a to ještě na podkladě pokud možno dobrých studií.

DOTAZ: Jak hluboce může ovlivňovat bytost používání počínaje jednoprocentním THC z technického konopí. Dnes se extrakt zakoupí, využívá v praxi pro zmírnění projevů různých typů onemocnění, ale i ke zkvalitnění, a podobně. Může již při jednom procentu THC vzniknout psychická závislost na dané látce? Jak se ovlivní energická úroveň bytosti? Může být narušen aurický obal a možnost vstupu nevtělených bytostí? Je ovlivněno psychické vědomí bytosti? Je užívání oleje vhodné pro závislostní typy chování?

ODPOVĚĎ TP: No, tohle to je otázka, která bude mít asi dvě větve odpovědi. Jedna věc je totéž, co vidíme právě u těch léků. Vidíme negativa, ale zároveň pozitiva - a samozřejmě ta musí převažovat. Při některých indikacích hlásí pacienti, tedy ne mně, ale odborníkům, jaksi úspěchy, a jsou to nemoci často, které doposud neměli mnoho úspěchů v té medicínské klinické praxi. Takže, je-li to lék, je daň, kterou zaplatíme, vlastně menší než prospěch. Jestliže budeme uvažovat o užívání těchto látek z jiných důvodů, pak budu zásadně proti. Dokonce v některých státech je to ještě daleko přísnější než u nás. Včera jsem měl rozhovor s někým z New Yorku a přišlo i téma na tu lékovou politiku a zjistil jsem, že tamní řekněmež praxe je přísnější, mnohem. No, jiný kraj, jiný mrav. To, co způsobuje droga, každá droga, je svým způsobem nepřirozené, tedy vždy negativní - s tou výjimkou, že se jedná pro ty medicínské účely nebo pro jiné takové účely. Už užíti drogy pro řekněmež duchovní praxi, nějaký výlet někam, je naprosto, ale naprosto zcestné a negativní. My nemáme absenci duchovních zážitků, stavů, protože neužíváme, nevím co, houbičky nebo konopí nebo něco jiného, ale proto, že jsme do těchto stavů nedošli. A kdykoliv si je budeme chtít vytvořit uměle z vlastního rozhodnutí, pohybujeme se v pásmu magie - a ta se vždy vymstí. Naznačujete možnost průniku řekněmež nevtělených. Ano, to je pravda. Je to pravda u alkoholu. Vždyť se dívejte, jak mnoho lidí po jedné skleničce změní svoje chování - z někoho je beránek, z jiného vlk. Jako byste otočili vypínačem - cvak. Je to proto, že tu ta mediální schopnost alkoholu způsobí vlastně převzetí té osobnosti někým jiným, a to není dobře. Vy jste v tomto světě na svých nohou, vy žijete za své, vy tu tvoříte, vy se rozhodujete a nikdo jiný v tom nemá co dělat, pokud to nebude například někdo, kdo vám ve vyšších stupních duchovních cest bude učitelem. Ale i tehdy budete muset přijmout jen to, co přijmete srdcem a přímo, nikoliv, protože je to učitel. To v žádném případě. A tak se nezlobte, užívání v duchovní praxi jakýchkoliv drog naprosto zavrhuji. Je to temnota a bohužel mnoho lidí tím propadnutím platí velkou daň. Ani ne tak tu, kterou vidíte přímo, například řekněmež ten společenský sešup nebo chřadnutí tělesné, ale duchovní sešup, a to je mnohem důležitější, protože jestliže ničíte jednoho z tvorů, tak je to stejná věc, jako byste ničili sebe nebo druhého, a potom tedy veškerý ten dopad toho činění musíte vyrovnávat, a to je zdržení. Stojí to úsilí, bolest, je to zbytečné. Těžký závislý člověk udělá všechno, krade, vraždí, ničí, aby získal na svoji denní dávku. Už nežije sám pro sebe. Alkoholik v každé hospodě vykřikuje: „To já budu žít svobodně. Já se nenechám omezovat.“ A přitom je závislý na tom prvním pivě, které si ráno dá. Je to vlastně otrok. Je otrok své vlastní závislosti. Aby to nebylo tak jednoduché, tahle závislost je obecná vlastnost, která je možná kdekoliv a kdykoliv. Takže jsou to závislosti gamblerů, kteří hrají na automatech třeba, jsou to závislosti opravdu, na cokoliv si vzpomenete, může být předmětem závislosti. A je to o tom, že to lidské vědomí se patologicky koncentruje k nějaké věci, skutečnosti a tak dále. A ta koncentrace je tak velká, že už nezbyde prostor na nic dalšího nebo skoro nic dalšího. Záleží na tom stupni. No a co s tím potom, viďte. My máme povinnost žít tak, aby za námi nezůstala jaksi spáleniště a tady bohužel to často tak je. Ještě nízký člověk, nevyvinutý, primitivní, se často chová tak, že třeba k sobě přitáhne druhou bytost. Pak se vezmou, pak se rodí, pak se jí uteče, nechá ji na holičkách například a tak dále. Nebo zase ta druhá bytost nechá na holičkách toho prvního a jsou to hrozné osudy, opravdu příšerné, protože všichni v tomto případě vidí hlavně sebe a své vlastní zájmy a křivdy a něco jiného. No, nejsou schopni se jakoby nadskočit nad sebe a někdy to opravu jinak nejde a ti lidé se musí rozejít. Ale když vidím jaksi třeba právě nejzranitelnější, to jsou ty matky s dětmi, jak vlastně se nakonec musí s tím dítětem, které jim řve celé noci, a všechno ostatní - a plíny a tak dále. Ony se s ním musí v těch nejtěžších situacích bez peněz protlouct, protože jinak to nejde. Tady vidíte třeba, jak může vypadat jedna z forem lidského sobectví, lidské hlouposti a něčeho, co ten člověk zase bude muset zaplatit, a to velmi tvrdě, velmi. Jinak se totiž nepoučí. Není to pomsta, ale výuka, no. Takže snažte se ovládat své závislosti. Něco jiného mít něco rád. To je jiná věc. Ale nesmí to přerůst v to, že bez tohoto nemůžete být, že prostě když nemáte, já nevím co, tak prostě život skončil, vůbec ne. Vlastně největší věc, kterou já bych viděl ve svém srdci, je Bůh - sám zdroj všeho, co jest. Tak to je pro mě asi to nejvyšší. Ale nerad bych se stal náboženským fanatikem a závislákem, protože to by si můj Bůh určitě nepřál. Viděl by to jako velikou škodu, přestože by se jednalo o něj. Tak to zkuste nějak promyslet.

DOTAZ: Názor k melatoninu.

ODPOVĚĎ TP: No, to je zase spíš pro jiné, ale tak spánkový hormon je důležitý a v podstatě všichni víme, modré světlo škodí. Jakmile se rozsvítí, zničí se a po usnutí se vytváří nebo před usnutím těsně. Já ve svém oboru vidím z pohledu spánku dvě nejdůležitější místa. Jsou zde na spáncích. Zde v mozku se vytváří substance, které vedou ke spánku. A jsou-li poškozená tato centra mozková, pak máme problém s usínáním, a je to ještě zase mnohem složitější, abyste mě nebrali za slovo, že jsem řekl, že je to jenom tak. Čili ano, jistě. Trvalo dlouho, než na to lidé přišli, přitom to bylo tak normální. Dřív, když byli lidé v minulosti, tak většinou chodili spát se soumrakem a vstávali s rozedněním. No, my všichni to neděláme, viďte. Máme ty žárovky a zářivky a tak, tak nám to nejde. Taky máme moc práce všichni. No, ale dřív to tak bylo, to bylo úplně nejlepší. Já jsem se třeba na jedné z vědeckých konferencí potkal s rakouským vědcem, který se věnuje právě této oblasti. Čili ne přímo spánku nebo jenom asi okrajově, ale hlavně vlastně rytmům v našich životech. A přišel jsem na to tak, že když jsem hožádal, aby vystoupil v kongresu v neděli, tak on rezolutně odmítl a řekl, že v tom rytmu, který vyzkoumal, je potřeba, aby tady bylo více klidu. No, tak jsou i bílé vrány. To už tu bylo. Teďka nevím, jestli jsem to neodpovídal.

DOTAZ: Jak s komáry? Chápu to tak jako člověka, který by mi chtěl pít krev, nezabiji, ale zavolám policii, (No, zkuste to, že vás štípnul komár.) a ti ho dají do vězení, či ho vyhodím před svůj dům. Když komára zabiji, není to vlastně vražda, protože můžu vzít skleničku a vyhodit ho z okna? ODPOVĚĎ: Tak, když můžete, tak ho vyhoďte. A když se budete bránit jeho útoku, no tak to bude podle mého názoru také poměrně ještě stále v pořádku. Stejně jako budete jaksi ze své šatní skříně likvidovat moly nebo hlodavce ve své místnosti, protože by byly vlastně pro vás něčím, co bere váš oprávněný životní prostor. Takže s komáry je to složité, já vím. Když budu uvažovat o mouše, tak ta už má přece jenom trochu menší dopad na váš život a vaše zdraví, ale ten komár může mít zásadní. Když máte komáry, kteří jsou infikováni a dneska už jsou to i nemoci, které se dřív třeba přisuzovaly pouze klíšťatům, a zdá se, že už ten přenos je možný i takto. Jsou to Anopheles, viďte. To je naštěstí ještě pro nás exotický komár. Takže nevím, já sám bych asi nechtěl tam, kde je komárů hodně a jsou místa, kde dokonce jich je tolik, že dokáží uštvat i zvěř, no. Tak nevím, co bych vám poradil. Já sám když vidím komára ve své místnosti, tak uspořádám většinou neúspěšný hon. Oni jsou rychlejší než já ty potvůrky, ale to by ještě nebylo to nejhorší. Jsou ke všemu ještě stále chytřejší. Kde jsou doby těch našich starých českých poctivých komárů, kteří byli poměrně velicí. V současnosti v místnostech většinou bzučí takové úplně miniaturní jejich klony, které jsou ovšem asi tak dvacetkrát chytřejší. A tak tohoto komára tedy ulovit je problém, a tak, znáte to? Právě usínáte. A vtom se kolem vašeho ucha ozve "bzzzz". No, a pak se v noci probudíte a štípe vás veškerý oud, který vyčuhuje z vaší peřiny. No, tak nezlobte se, já se snažím usnout dříve, než je polapím a někdy - tedy tou skleničkou - ale někdy nejsem úspěšný taky. Takže: „Babo, raď."

DOTAZ: Jak je to se soustředím. Když člověk přestane vnímat své potřeby, sebe, tělo - je to ukázka mnichů někde v Tibetu, tuším. Tak jim lije učitel vroucí čaj. Mniši mají zkrvavené ruce a vydrží to.

ODPOVĚĎ TP: Jsou tady otázky. Mniši by docela dobře také nemuseli mít zkrvavené ruce. Pokud by měli tento dar. Vzpomeňte na mého přítele, který uléhá do ohně do lůžka a přitom se mu nestane nic. Je to svatý muž v Indii a tak dále. Ovládat čití bolesti lze a dobře nám to dokazují pokusy, které byly vykonány v oblasti hypnózy, kdy psychickou silou bylo působeno na pacienta a pacient se podrobil operaci třeba dutiny břišní bez jakékoliv analgeze. To znamená, že došlo k přerušení vnímání bolesti. Jsou zde také jevy, které možná známe ze svých životů. Nevím, jak vy, ale když se stane nějaké velké zranění, tak člověk v první chvíli necítí vůbec nic. Necítí bolest. Je to prostě děj, který proběhl, ale nic se neděje. To až později za nějaký čas. Totéž platí o krvácení. Je rozdíl, jestli o tom zranění víte nebo nevíte a tak dále a tak dále. Nejsem si jist, že toto je úplně vhodná praxe, protože vede k poškození lidské bytosti, že on sice necítí bolest, ale má zkrvavené ruce. No, tak v nějakém patologickém pohledu to může být důkaz dokončeného cvičení. A já bych viděl daleko smysluplnější důkazy. DOTAZ a ODPOVĚĎ: Ptáte se na mnoho životních otázek. Ano, jistě, ale ty neposoudím já, ale posoudí je Bůh. My lidé máme často nutkavý sklon k tomu vyjadřovat se k věcem, o kterých vlastně mnoho nevíme nebo nevíme vůbec nic. Říkáme své názory. Ano. Ale pravda je jen jedna. Každý případ je jiný a důvody, které jsou zde řádné, hned vedle nemusí být, no. Takže člověk každý je odpovědný sám za sebe, ať už pracuje hodně nebo málo nebo jinak. A je to jeho odpovědnost. I tady se vyjádří ve své dokonalosti v posouzení své životní situace. Bude-li tu oběť třeba například a bude oběť řádná, tedy bude důvod pro tu oběť, pak to nebude v žádném případě možno kritizovat. Bude-li to ale jiný případ, ano, jistě, budeme se zamýšlet nad tím soudem. Takže tolik k tomu.

DOTAZ: Jako dítě jsem byla zraněná - ne fyzicky. Vím, bylo to, jak mělo být. Nemám to nikomu za zlé. Jako dospělá vnímám, že to v mém vývoji udělalo velký zásek, a občas se projevím jako to dítě a mé jednání není dospělé. Ubližuji tím sobě i okolí. Trápí mě to, ráda bych své zraněné dítě nechala dospět a prožívala některé události zrale, ale nedaří se mi to. Co s tím mám dělat? Rozum to chápe, ale přijde situace a není to nic platné. Zraněná duše se začne bránit - zbytečně. A je malá.

ODPOVĚĎ TP: Hm, ano. Snad není na světě člověka, který by neměl nějakou stopu v sobě, a to pokračování časů je opravdu pozoruhodné. Asi to je součást toho paradigmatu našeho života. A jak to měnit? No přece změnou sebe. Jestliže tu byla nějaká síla, která zasáhla, tak tu musí být i protisíla, která to vyrovná. A musí být také silná. Musí to být i to co, už máte, protože jakmile se člověk o tomto dozví u sebe, tak je napůl vyhráno, protože většinou to ani neví. Neví, proč jedná, jak jedná a přitom to má naprosto konkrétní, naprosto reálnou příčinu - třeba v dětství, kdy se stalo to nebo ono, a ono ho to poznamenalo na celý život. Všichni s tím bojují. Je to práce. Není jiné cesty, než se změnit, protože nakonec všechno, i ty největší bolesti, vyhasnou a jde se dál. Že se vám to nedaří? No, prosím. No, ale co? Tak příště to bude lepší, anebo přespříště. Není to nic, co by nesneslo svůj čas. Jedna část je možné ukáznění, ale hned vzápětí musí přijít změna, protože ukáznění by nepomohlo. Čili musí to být zřejmě kompilace těch dvou postupů. Vím, že to mám, tak se snažím to omezit a zároveň se snažím pochopit, proč to mám, co je toho příčinou a změnit ten kořen.

DOTAZ: Je možné mít výpadky a nic nevnímat, být vším, ale uvědomovat si to? (Ale ano.) Prostě vědět, že nejsem, ale jsem? Mám takové stavy v poslední době, hlavně nad ránem a během dne. Jako bych v danou chvíli ani nebyl. A pak se úplně plynně bez skoku probudím. I v práci se mi to děje - nebýt ale být. Je to okamžik i věčnost, ale je pro mě úplně přirozené, žádné skoky. V poslední době zažívám takové stavy, které jsem ještě nikdy nezažil. Nedokáži se s nimi ztotožnit, pochopit a ovládat. Jsou zvláštní, ale ne nepříjemné. Cítím jakoby vše, ale nic. Nevím, jak to mám popsat. Je to dobré?

ODPOVĚĎ TP: Musel bych vědět víc, abych se mohl odpovědí vyjádřit. Musel bych vědět více o vaší osobnosti vidět vás. Depersonalizace může být duchovní stav, může být také chorobný stav. Musíme tedy najít tu správnou odpověď, a to jen z toho, co jsem si přečetl, nedokáži. Obecně platí, že pokud ty stavy nejsou vyvolány nějakou vaší činností, ještě pořád to nemusí být špatně. Záleží na tom, kdo jste. Čili přiznám se, že bych mnohem radši na tuto otázku odpovídal vám osobně, protože se dotýká věcí, které věru nejsou běžné a nerad bych udělal chybu. Je také důležité, aby ten stav přicházel přirozeně a nerušil váš život. Ale i to není absolutní odpověď. Vše je možné. V naší technické racionální době jen málokdo může rozumět, a proto vás poprosím, abyste mě navštívil po prázdninách na některé z přednášek.

DOTAZ: Jak je to s mnichy, kteří odejdou do samoty? Také zanechají za sebou uražení vztahů jako v klášteře, kde to přijmou za pravidlo - bez někdy i potřeby se odstřihnout?

ODPOVĚĎ TP: Zase jako každá věc v našem životě. Může to být negativní i pozitivní. Aby to bylo na místě musí tu být důvod pro ten celibát. Zpravidla je to tedy oblast duchovní práce a nesmí to být žádné hmotné důvody, jakože třeba, abyste neztráceli majetek nebo čas nebo jinak. Musí to být čistě duchovní důvod. Ne každý mnich a kněz jej má a musí držet podle mého názoru. Je tu zase rozdílnost. V našem světě není nic černé nebo bílé. Jsou tu různé strany téhož. Pakliže například jako člen řádu odmítnete vztahy a budete to zdůvodňovat jaksi negativní rétorikou, budete kydat bláto a špínu, pak ano, jistěže ten vztah můžete urazit. Hned v příštím životě se budete zuby nehty snažit nějaký takový vztah, to už nebudete knězem, nalézt a ono to nepůjde dobře. Ano, to je možné, to se děje. Je-li to čisté, tedy jako služba Bohu, pak nic takového nenastává, není proto důvod. Nemůžeme tvrdit, že klášter je synonymem pro to pravidlo, a pro to zneužití v té ošklivosti, vůbec ne. Kdekoliv to tak může být. Když člověk neví, proč má co dělat a nezná důvod a smysl, pak si hledá zástupné nějaké myšlenky, třebaže je to od ďábla, že je to zlo a tak dále. Je to poměrně vtipné, protože každý takový je sám bohužel účasten na svém zrození, a podle jeho současných názorů někdy je to opravdu tedy velmi špatná věc. Každý tady tedy rozhodne sám. Lidé duchovní, lidé neduchovní, lidé všichni jako celek. Udělat si z něčeho fanatismus, to dokáže každý. Fanatik může být, protože hraje na herních automatech, že bere drogy, může být také fanatik celibátu nebo čehokoliv jiného. Ten fanatizmus se projeví v tom, že děláte něco, co nemá smysl a opodstatnění a vy to razíte plnou vahou své osobnosti, přitom je to jinak. Je to špatně. Takže to je můj názor na tu věc. Čili přichází-li čas, je to třeba. A jindy zase třeba ne.

DOTAZ: Mohl byste říci o dítěti něco, které bylo zelenou šňůrou napojeno k vesmíru? Řekl jste, že to souvisí s ději, které nepocházejí z naší Země.

ODPOVĚĎ TP: No, nějak si nejsem moc vědom, přátelé, že bych mluvil o dítěti, které bylo napojeno šňůrou do vesmíru. Asi to byl někdo jiný. A já to nebyl, a tak to nemůžu komentovat. Moc se omlouvám.

DOTAZ: Chtěl bych se zeptat na CHOPN - chronickou obstrukční plicní nemoc. Je tedy pomoc i v duchovních léčbách? Jaká je příčina a je možné zmírnění dušnosti? Člověk má pocit dušnosti, náhlé ataky. Diagnostikovali astma bronchiale, hraniční ventilaci, obstrukce malých dýchacích cest.

ODPOVĚĎ TP: Ano, snad v těch duchovních praxích je jistá naděje toto ovlivnit. Samozřejmě ne 100% jistota a nutnost, ale naděje ano. I medicína tady používá různé pomůcky, ať už jsou to dýchátka či podobně, kortikoidní léky, jiné a tím dosahuje často zmírnění ataky. U nás je to pozvolnější, ale přesto se dá vlastně pozorovat řekněmež zmírnění toho nástupu zhoršení stavů dlouhodobě. V některých případech, to jsou ty nejkrásnější, na které se rádo vzpomíná, se opravdu ta ventilace vylepší, ty sklípky se otevřou, a to je potom opravdu pěkné. Ale ne u všech. Můžeme dělat jen to, co je nám dovoleno a na co dosáhneme svým stavem, svojí kvalitou. Dál nedosáhneme. Stojíme před Bohem, před osudem a stojíme taky před svojí vývojovou rovinou. Z toho plyne odpověď a také výsledek.

DOTAZ: Pověděl jste na přednášce, že karmisti mají sklon k umění. Čím je to? Tím jak žijí, stanou se vnímavější nebo aby kompenzovali stres, který víc zažívají? Nebo jaký jiný důvod?

ODPOVĚĎ TP: No, nejsem si úplně vědom, že bych to řekl takto, že by karmisti měli větší sklon k umění. Asi jsem nebyl úplně dobře pochopen, ale už si nevzpomínám na tenkrát přesnou formulaci, protože takto bych to nikdy neřekl. Bylo to z nepochopení. To, co by mohlo tady být uvedeno, je to, že skutečně, jak jdeme cestou životy, tak sbíráme různé nadání a dary. Napřed se rozhlížíme v tom bezprostředním okolí - ve hmotě, v tom, co je nám nejbližší. Když tuto cestu ujdeme, začnou přicházet první dary, které nás ohromují - mimosmyslové vnímání a tak dále. A přesně tady je i to místo umění, které jako emocionální prostředek myšlení citem dává vzniknout celé další obrovské oblasti lidského směřování. No, a když toto přejdeme, tak se začínáme ocitat již ne v pozici těch, kteří prohlížejí, ale v těch, kteří se sjednocují. Tomu se říká filosofie. No, a tak bych to viděl. Jinak ne. Je mi líto. Nepochopil jsem docela tu otázku, protože takto bych to nikdy neřekl. To je vše, co bych k tomu mohl říct. No, a to je pro dnešek na závěr. Takže, přátelé, hodně štěstí, Boží milosti. Ať vám se všechno daří. Tohle to je tuším poslední přednáška teď před prázdninami. Takže užijte si prázdniny, užijte si odpočinku a všeho čeho se dá užít. No, a budete-li chtít, tak zase za nějaký ten měsíc a po kongresu, na který vás srdečně zvu, protože se k němu můžete přihlásit úplně zdarma. A je to www.whcpraha.cz. A tam, když se přihlásíte, tak dostanete odkaz a můžete zde brouzdat. Budou zde opravdu významné světové osobnosti. Přednesou zde jistě velmi zajímavé podněty pro vaše zdraví a také se často, pokud můžu soudit, na nějaký opravdový kongres nedostanete. A tohle to je jedna z mála příležitostí, abyste to mohli udělat. (mkz…) Já jsem řekl? Aha, mkz. Pardon. Ne whc. Takže ještě jednou a lépe: www.mezinárodní kongres zdraví čili mkz2023Praha.cz. Je to správně? Tak. Mějte se krásně, na shledanou.