www.biovidtv.cz
BIOVID TV - TELEVIZE NOVÉHO VĚKU
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreekesperanto
Přednáška Společenství Josefa Zezulky – Praha, 29. 4. 2024

Přednáška Společenství Josefa Zezulky - Praha, 29. 4. 2024

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:


Zvukový záznam (MP3)

Přepis videa:

Dobrý den, vítám vás při naší pravidelné přednášce Duchovní university Bytí. I dnes budu mít tu čest reagovat na vaše podněty, vy sami budete odpovědně promýšlet, pokud budete chtít, a uděláte si zajisté vlastní názor. 

Takže poprosím o první dotaz: 

 

DOTAZ: Dobrý den, jestli můžete, tak prosím prozraďte, jaký to má smysl, že je veškerý život rozprostřen v celém vesmíru? 

ODPOVĚĎ TP: Zeptal bych se obráceně - jaký by to mělo smysl, kdyby byl pouze v jednom místě? Bylo by to popření přírodního zákona, který patří k těm, které působí všude, v každém koutku, protože je to přírodní zákon. A tak platí, že když se někde cosi odehraje - třeba zákon akce a reakce - tak funguje v celém vesmíru. A to platí i pro život. Jestliže někde vzniká život, pak je to zákonitost a ta musí platit v celém vesmíru. Já chápu, že mnozí by byli rádi za výjimečné, unikátní, jedinečné, nad které v celém vesmíru není, ale to by bylo divné, protože vesmír je ale opravdu veliký. 

Poprosím dál. 

Teďka ten dotaz pokračuje: 

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: A v čem je život na planetě Zemi jiný než na těch ostatních? Jsme různě posílaní ve svých zrodech i na jiné planety? Nebo jak to vlastně je? 

ODPOVĚĎ TP: No, to jsou někdy esoterní kratochvíle, když se lidé předhánějí, odkud jsou, jestli jsou z Plejád nebo z Venuše nebo odněkud jinak - a jen málokdy to je pravda. Každý život v každém místě je unikátní a zároveň stejný. To znamená, že všechny životní fáze mají stejnou zákonitost, ale velmi pestrý projev. Je to stejné jako s DNA, která je vlastně stejná, a přitom tolik jiná u každého z nás. Jsou tu tedy rostliny, jsou zde zvířata, která se zpočátku plazí u zemi, pak se zvednou na čtyři, pak začínají chodit po zadních a pak přichází věk lidí - a všichni lidé v celém vesmíru v tomto stupni vývoje života chodí po zadních, mají hlavu, dvě ruce a nohy. V tom jsou si stejní. Jinak ale velmi různí.

Děkuju, můžete dál. 

 

PODĚKOVÁNÍ: Neodesílám dotaz, ale chci odeslat poděkování za hezké pozadí s lesním motivem - působení mi pak připadá více přírodní. 

ODPOVĚĎ TP: Ano, i pro mne je to příjemnější a dá-li Bůh, tak budeme vymýšlet nějaká další krásná přírodní pozadí. Už se na to těším. 

Děkuju.

 

DOTAZ: Proč má v dnešní době tolik lidí psychické problémy? Především se s tím setkávám u mladé generace 30 let a níže. Myslím si, že tato že tato doba je pro ně tak složitá, že to v ní nedávají.

ODPOVĚĎ TP: Odpovídáte si sám nebo sama. V podstatě ta společnost se nasunula do nepřirozených kolejí. Člověk ve svém vývoji nikdy neměl tolik povinností a nikdy tolik vlastně materiálů ke svému zvládnutí a obsažení jako nyní. Nemyslím si, že je šťastnější. Myslím si, že naopak. Nejde o to se nevzdělávat anebo podobně, to v žádném případě, ale někdy se to přehání. Vzpomínám na jednu východní zem, kde studenti vstávají nevím v kolik, strašně brzo ráno, pak studují do odpoledne, pak mají samostudium až do hluboké noci a pak spí těch svých, já nevím pár hodin, aby znovu pokračovali. No tak to je "úžasný" systém, ale bohužel - silně motivační, ale pravděpodobně z něj nevyrostou duševně zdraví lidé, protože toto přetížení přece nemůže vydržet nikdo. Takže je to o vlastně i podnětech, protože doba internetová přinesla obrovské zmnožení informací a tak dále a tak dále, no a to toho člověka zatěžuje. Navíc ještě vymizela ta pojistka, která by tomu mohla bránit, a to je emoční myšlení, tedy rovnováha rozumu a citu, tedy moudrost. Z toho plyne potom vlastně taková ta zátoka slepá, kam se člověk často dostává, a vznikají z toho tyto problémy. Jsou to existenční potíže, ten mladý člověk má stále těžší pozici, jak se v tom životě nějakým způsobem usadit, často, jsou tu potíže se získáním zaměstnání nebo podobně. I když jak kde a jak kdy. Takže mnoho a mnoho tlaku a zároveň řekl bych, že jaksi výuka k moudrosti často nesměřuje, což je asi ten největší problém.

Poprosím. 

 

(Dotaz je teď ve slovenštině, tak já ho přeložím.)

DOTAZ: Před rokem na hoře Říp jste vzpomínal, že začínají tři nejtěžší roky. Trvá transformace? Pan Zezulka na svých přednáškách vzpomínal, říkal: "Tak jsem byl učen." Kdo ho učil? 

ODPOVĚĎ TP: Když jste člověk v pozici Zezulky, tak je to poměrně unikátní situace. Zezulka se probouzí na Velikonoce, je mu 33 let a najednou ví. Jenomže - kdo se to probouzí? To je přece člověk jako vy a já. Že to je trochu jiný druh člověka, to je jiná, ale má naše tělo, naše ruce, nohy, náš mozek - ale to, co je uvnitř, je něco úplně naprosto jiného. Takže je to a není člověk. Když si tedy tuto větu představíme, tak je to věta člověka, který byl probuzen a vlastně došel ke svému stupni poznání. Když se na to podíváme z druhé strany: on je učen samotnou podstatou existence, která je zdrojem všeho, co jest - co je hmotné, co je duchovní i co je silové - tedy chcete- li Podstatou, Bohem. Tak snad tak. Děkuji. 

 

DOTAZ: Už téměř dva roky se snažím nevynechat duchovní obřad o 20. hodině, ale nejsem ani v prvním stupni. Může moje účast přispět k dobru všeho? 

ODPOVĚĎ TP: Proč ne? Je velmi důležité, jak my všichni, každý jeden se ve svém životě profilujeme. Možná tedy, že zúčastnit se tohoto duchovního obřadu je i pro celek poněkud vhodnější, než se zabývat nějakou řekněmež věcí nepříliš dobrou. Takže určitě ano. 

 

DOTAZ: V životě se mi dost často stává, hlavně ve vztazích, nejdříve přijde to krásné, láska, štěstí a potom zklamání, smutek, bolest v srdci. Chci se zeptat, jestli je to tak, jak se praví, že naše duše se ještě před vtělením dohodnou, co jedna druhé "vyvedou" na Zemi, a to vlastně v dobrém úmyslu pro duši, aby ji posouvali vpřed? No je tady zase otázka karmy. Tu druhou duši dostihne karma? 

ODPOVĚĎ TP: (No, ještě ten začátek jednou, prosím. "V životě se mi často stává...". Ano, děkuji, to mi stačí.) No, tak když bysme to zkusili odpovědět, tu první část, tak zkuste milovat nějaký vyšší druh, než je náš lidský, potom budete spokojenější. Do té doby to bude neustále střetávání se s hranicí a stupněm naší lidštiny, která zdaleka není dokonalá a přináší mnoho zklamání. Ale i to je správně, protože to pochopení je nutné a je to cesta vpřed. Čili toto je v pořádku. (A ta druhá část? - Ta druhá část se týkala toho, jestli se duše před vtělením - aha, už vím. Ano, děkuji.) Takže na jednu stranu je to trochu opovážlivé, protože to dává duším absolutní vládu nad osudem a dějem, což samozřejmě není pravda, na druhou stranu je to pravda, protože ať už svými činy, které vytvářejí budoucí děj, se vlastně zapojujete do toho procesu, i když ho netvoříte. To je důležité zdůraznit. Nikdo z vás nevytváří ani vteřinu svého osudu. Vy ho prožíváte, naplňujete, rozhodujete se v něm - jestli půjdete doprava, nahoru, dolů a tak dále - a tím se zpětně zase učíte odrazem od těchto činů. Takže do určité míry. Záleží také na tom, kdo se ptá. Je to o vědomé koexistenci. Jste-li člověk na počátku zrodů, tedy upřímně řečeno ještě trošku neznalý, pak bude jistě hodně egoismu, hodně osobních pohledů a jen málo nadlehčení. Budete-li na konci zrodu v tomto druhu, budete vyspělým duchovním jedincem, který nebude cítit potřebu jednat proti té základní vůli celkového Osudu,. Tedy v podstatě budete souhlasit, protože budete na podobné úrovni, nebudete cítit potřebu se vymykat, ale naopak potřebu sloužit a podporovat ten základní cíl. A to je vývoj života, to je cesta, která je vlastně jeden z hlavních cílů - cesta k tomu být kladnou složkou, neničit a tak dále, být stále vyšším jedincem, který už nemusí prožívat tolik utrpení a tolik různých životních peripetií, aby měl víc času na svoji skutečnou práci, protože to je základ, to ostatní je často uměle vytvořeno. 

 

DOTAZ: V knize Život Přinašeče píšete o příhodě Josefa Zezulky a o jasnovidci s tím, že byl oznámen dokonce i čas, kde se Josef Zezulka objeví doma na schodech. Několikrát jsem se již na toto téma -  (TP: Ne na schodech, ale kdy vezme za kliku. Ale pojďme dál.) Několikrát jsem se již na toto téma psal dotaz i diskutoval s vámi a tento příběh podle mého názoru dokládá to, že ve skutečnosti žádné takové v uvozovkách "rozhodování", kterou cestou se kdokoliv vydá, to prostě neexistuje.

ODPOVĚĎ TP: Ale to berete z úplně nesprávného směru. To jste vlastně úplně otočili logiku toho příběhu. Naopak! Jelikož nejste schopni pochopit tuto dokonalost chápání osudu, napadá vás tahlecta věc. A omlouvám se, to je chybně. To, co je na tom veliké, je schopnost poznat z té množiny variant, které zde jsou, tu, která se skutečně stane. A to je velmi složité. Tak podívejme se na tento případ. Ty odbojáři a mnozí další jsou po revoluci komunistickým režimem zatčeni. Jsou teda ve vězení a teď přichází - z rozhodnutí tuším tenkrát, už nevím, prezidenta - amnestie. To znamená, že v tom osudu byla chvíle, kdy někdo z těch vládnoucích se rozhodne, že udělí těmto vězňům amnestii. Oni je propustí domů. Ale ne tak Zezulka. Tady musel zase přijít nějaký děj, kdy někdo jiný, další v tom rozhodovacím procesu se rozhodne později, ne spolu s ostatními, že ten Zezulka může z toho vězení odejít domů. No a ten jasnovidec tedy musí tento děj poznat i v těch příčinách, souvislostech, kdy a proč se rozhodne ten prezident a kdy a proč se rozhodlo dál v tom procesu - tedy udělení té abolice, aby Zezulka mohl jít domů. Už to samo o sobě to je velmi, velmi obtížné. A pak z toho vychází ten okamžik, kdy bere za tu kliku ve svém bytě a ti dva manželé tam na něj už čekají a už po dlouhé době vlastně jsou připraveni na jeho návrat a říkají - kouknou na hodinky a říkají:"Jdeš přesně!" Protože ten tedy učitel, ten jasnovidec řekl, že se vrátí tolikátého a tolikátého - což ovšem neřekl Zezulkovi, vůbec ne, Zezulka to netušil - a bylo to přesně. Takže nějak tak. Čili není to o ničem jiném než o dokonalosti vjemu toho, kdo vidí. Mimochodem, každý děj, který se odehrává, má své příčiny. Nic z toho, co se děje, není náhoda. Není náhoda ani vaše rozhodnutí. Stejně jako nebyla náhoda, kdy prezident se rozhodl a mělo to svoje důvody - první, druhý, třetí - a kdy někdo jiný se rozhodl v té další rovině a mělo to své důvody a ty důvody měli zase svoje důvody, tak není náhodou ani cokoliv jiného ve vašich životech. Všechno je nějakým způsobem příčinné, a to i v případě náhlých nebo náhodných takzvaně procesů. Vy si něco usmyslíte třeba, najednou, na holé pláni a najednou něco vykonáte, je to zkratkovité jednání třeba a tak dále, ale ani to není náhoda. Než k tomu došlo, muselo se splnit to, to, to a to, aby tento děj mohl proběhnout. A proběhl z důvodů těch a těch. Tak to je ve všem. Náhody nejsou. Děkuju. 

 

DOTAZ: Je vhodné spát pod zavěšenou pyramidou z kovu, nebo je lepší vybrat z jiných materiálů?

ODPOVĚĎ TP: No, je vhodné se napřed přesvědčit, jak dobře je zavěšena, protože taková pyramida by nám mohla udělat pěknou bouli. A nevím, jestli tohlecto je úplně jaksi odpověditelné, z jaké roviny. No. Pyramida jako útvar je silový vlastně silový obraz toho, jak je tvořen čas, prostor, vesmír, vesmíry, kdy z nulového bodu se oddělí základní tvůrčí čtyři síly, které pak vytvářejí všechno, co můžeme jakkoliv vidět, pozorovat a tak dále. No. Takže pokud se týká o té velikosti, no tak když pod ní spíte, nevím, kdo, kde vyrábí pyramidu pod kterou lze spát, ale je pravdou, že má-li to být v plnosti, tak samozřejmě nevystačíme s mravenci, ale musí to být rozměry mega slonů. Ten Cheops měl tu velikost, já nevím 150 a nějaké drobné. A někde jsou ještě možná zase větší pyramidy, kdo ví?! Pyramida tedy má uvnitř sebe poměrně velmi ostrý spád kvality - kvality řekněmež té energie nebo záření, vlnění - a proto tedy jsem na rozpacích, jak odpovědět. Děkuji. 

 

DOTAZ: Dobrý den, dozvěděla jsem se, že covid u některých lidí poškodil mozek a došlo dokonce i ke snížení IQ. budou tato poškození mozku nevratná, nebo je lze nějak vyléčit? 

ODPOVĚĎ TP:To se úplně ještě neví, měli jsme tu řekněmež několik základních potíží a mozek patřil k nim. Byly to plíce, srdce a mozek, které tato nemoc napadala. A řada lidí se domnívá, že z té infekce má následky. Je otázkou, jak moc a jakým mechanismem jsou ty mozkové spojení poškozeny. Myslím si, že je to na další výzkum a pozorování v budoucích létech. Tedy pokuď mohu soudit ze svého skromného pohledu, pak skutečně je reálné, že nás prodělané těžké infekce můžou takto poškodit. A svým způsobem se to dělo i v minulosti, po těžkých infekcích například, které mohly zasáhnout třeba zánět mozkových blan a tak dále. No ale tady je to trochu jiné. No tak uvidíme. Sám jsem zvědav, kdy si začnu více pamatovat. Děkuji. 

 

DOTAZ: Hláska Óm má frekvenci 136,1 HZ, ale jakou má hláska Ón jsem nikde nenašel. Poradil byste mi prosím?

ODPOVĚĎ TP: To je úkol pro budoucí generace, protože se nám mění vlastně silové prostředí, kdy tedy ta poslední doba byla dostředivá, čili vztažena do toho jádra, do bodu, a Ón je odstředivá doba, tedy ten rozptyl. A tedy bude to jistě úkol pro další, kteří budou tyto ladičky ladit. 

A JEŠTĚ DOTAZ: Ón bude platit po celý nadcházející Platónský rok? 

ODPOVĚĎ TP: Svým způsobem ano. Vždycky to je kombinace několika jako by se dalo říci vln, tak v tomto případě řekněmež vlivů nebo kmitočtů, které v nekonečné hře proplétání a splétání vytvářejí tu konečnou podobu reality. Takže svým způsobem ano. 

 

DOTAZ: Jak najít odpuštění? Proč vždy, když si myslím, že jsem odpustila, zjistím, že mám před sebou velkou práci?

ODPOVĚĎ TP: To bude tím, že jste neodpustila. Žádný jiný důvod v tom nehledejte. Čili ptáte se - jak? No, pochopením, sjednocením, láskou - ale to je těžké slovo, ta láska, já se jí trochu bojím, protože často je láska spíše pobídka k manipulaci a tak dále - no, musí to být čisté, jak jinak, musí to být z duše, musí to být vědomí sounáležitosti a vědomí pochopení, ať se stalo, co stalo, protože i my jsme chybovali mnohdy, v minulých životech a možná v těchto také, co říkáte? A tak i my očekáváme od ostatních určitou outrpnost a zároveň ale také se musíme chránit tomu zlu, to je pravda. Takže čiňte druhým, jak byste sami rádi, aby bylo činěno s vámi a ono to bude potom snazší. Děkuju. 

 

DOTAZ: Dobrý den. Dotaz zní: Chtěl bych léčit lidi, ale prý se to dá naučit ve vašich třídách, stupních vaší školy, ale pan Zezulka říká, že se s tím musí narodit a že se to nedá naučit. K čemu tedy jsou tyto stupně poznání, které trvají 10 let cirka, kdo pozná, že mám dar a že to není jen má představa? Děkuji za odpověď. 

ODPOVĚĎ TP: Jestli se bavíte o duchovní léčbě, tak je to oblast vlastně duchovní praxe nebo duchovní cesty. Ne každý z jdoucích po duchovních cestách, je určen - jsou dva základní směry: jeden, ten je veřejný, druhý nemusí být veřejný vůbec. Můžou být lidé, kteří pracují v duchovní oblasti a vůbec to o nich nevíte, jiní jsou zase vidět na veřejnosti, protože cosi konají, co ta veřejnost vidí. Pokud máte mít tento dar, tak se dá rozvíjet, pokud ho nemáte, je třeba pracovat k tomu, aby se objevil - což může trvat řadu životů. Představa, která nás vede k léčbě, mívá různé důvody. Někdy je to samo nastavení bytosti, která dospěla do stavu, kdy to vědomí je jednotné a (jak bych to řekl) čisté - vědomí sounáležitosti a vědomí pomoci. Jindy to (a to dost často) bývají vlastně zbytky vašich minulých chyb, kdy jste ničili, vraždili nebo nepomáhali, a v dalším životě cítíte potřebu tento dluh vyrovnávat. Takže tady je potřeba se samozřejmě mít na pozoru, aby ten, aby ta snaha nepřevýšila nad realitou. Když se objeví egoista, který vidí jenom sebe a vidí, jak je úžasně veliký, tak to jsou samozřejmě ti nejmenší. Ten nepotřebuje nikoho poslouchat, nic vědět, ten se prostě rozhodne - a to často hraničí s magií, protože on nepřemýšlí o duchovních zákonitostech, nestává se jiným, nemění se, ale on chce - JÁ to udělám! No, tak taky je to cesta k nějakému poznání, která opět přinese určité utrpení a zmoudření. Aby bylo v oblasti duchovní léčby všechno v pořádku, to je úkol na další staletí. V této chvíli je to oblast, která je velmi zanedbaná. Samotná výchova, jak už jste naznačil, těch adeptů, musí být vedena velmi, velmi cíleně a velmi přísně, jinak vlastně je z toho takový ten lidový šantán, v kterém potom nacházejí média dostatek jaksi střeliva proti léčitelům, protože ti lidé se chovají jako prasátka, dělají to pro peníze, těží bezuzdně z lidského neštěstí a tak dále a tak dále. Jsou nesoudí, vydávají nepřiměřená prohlášení, která potom ty lidi vedou často i od možné úspěšné léčby. A tak dále a tak dále. Jsou to takoví ti běžní jájisti, kteří se jen vydávají za duchovní lidi. Jindy to je ještě hůř - když máte třeba mága, který se posunul v té své, v tom svém chtění a začal pracovat se silami temnoty, no tak to je potom ještě horší, protože ten první poškozuje jenom tím, že neví, jak pracovat. Lidské tělo má svoji strukturu, je to celá věda. Duchovní léčba není "cochcárna", je to věda. A lidí, kteří o tom nic neví, můžou nadělat poměrně dosti paseky v organismu. Pak jsou ale ti temní, kteří používají síly také, ale záporného znaménka. To už je potom horší situace, protože každý takový zásah přináší do toho, vlastně do té bytosti, určitou zátěž, s kterou se potom ten člověk musí někdy i dlouho vyrovnávat. A tedy on je poškozen. V tomto případě již vědomě, cíleně a svým způsobem někdy i v tomto životě nenávratně. Jsou jedinci, kteří mají počáteční stavy - když to přepočítáme, tak třeba dvojka, trojka v silovém rozpětí - pak už jsou ty čtyřky, pětky, to už je hodně, šestky, to už je opravdu hodně, a pak je to dál až do té dvanáctky. No a když už máte třeba takového šestkového "černouška", který tady působí s touto intenzitou, ale negativní, tak už může dosahovat poměr značných zásahů do života. Proto tyto oblasti byly vždy vyhraženy oblasti náboženské, kněžské a tak dále tak, aby celá věc byla řekněmež lege artis, tady v pořádku. Máte tady třeba knížky, které byly vydány, třeba Biotronika Josefa Zezulky nebo některé další, a tam můžete získat alespoň povšechný pohled na to, o čem tady mluvím. Děkuji. 

 

(Dotaz ve slovenštině, přeložím.)

DOTAZ: Zdravím vás, pane Tomáši. Ptám se s pokorou, jak se vypořádat se smrtí blízkého člověka? Je čas smrti daný? Počkají na nás duše našich blízkých řekněme v meziprostoru mezi smrtí a dalším zrozením? 

ODPOVĚĎ TP: Chápu, chcete utěšit. Je to přirozené, bolí to. Tak to každý podle svého vyspění. Jinak bude smrt blízkého vnímat člověk na počátku, tedy člověk primitivní. Jinak ho bude vnímat člověk citlivý, střední a jinak filosof. Čili ta otázka nespočívá jak, ale kdo? Máte-li vnímat smrt blízkého člověka jinak, musíte se vy změnit, samozřejmě. A to v souladu s božím řádem, s přírodním zákonem světa. Samozřejmě, že fixovat se je přirozené - na přátele, na blízké, ale v normální společnosti je ta fixace doplněna i fixací na věci, které nás přesahují. Tedy když to řeknu velmi zkratkovitě a hrubě a vulgárně, tak na Boha. Protože ten je vším. Je tu nekonečný prostor vesmírů, jsme jeho nepatrnou částí, je nekonečné množství životů, které jsme žili a žijeme a tak dále. Nic není navěky. A všechno má svůj smysl. A tak i to opuštění pro nás může být dar, protože nám to něco znovu pootevře a to něco bysme jinak nezískali. Je to tedy věc, která je smutná, samozřejmě. Na druhou stranu - no, to máte jako třeba když máte závislostní vztahy, velmi silně závislostí, tak je to vlastně závislost jako na čemkoliv jiném. Lidé duchovní se nevážou enormně na nic, a naopak mají rádi všechno, pokud možno podobně a samozřejmě ty nejbližší o něco více, ale jinak je to skoro stejné. Lidé na počátku lidských zrodů to mají přesně obráceně - ti jsou zcela vázáni třeba na svůj vlastní klan, rodinu a tak dále a to, co je mimo, už je pro ně jakoby malinko aut. No. Takže záleží na tom, kdo se ptá. Pracovat s tím musíme moudrostí a to i moudrostí, kterou nám někdo daruje - protože všechny velké kultury měly svoji knihu mrtvých, svoji knihu umírání a jenom moderní racionalistická doba ji nemá, protože je svým způsobem odtažena od celé šíře života a vědy o životě, která tady naprosto schází a která jí není vlastně dostupná, protože ten způsob myšlení to nedovoluje, je velmi jednostranný. Takže záleží na tom, kdo se ptá. Děkuji. 

 

DOTAZ: Jak je vytvořena duše času? 

ODPOVĚĎ TP: Ježišmaira, co to je "duše času" ? Nerozumím otázce. Ptejte se na čas, který je nerozdílným průvodcem prostoru, to ano. Zkuste mi to napsat tak, abych té otázce rozuměl, protože spojení duše a čas je pro mě řekněmež příliš vágní a široké téma, protože to souvisí samozřejmě třeba s projevem duše jako takové v čase, v tom osudu, souvisí to s kdečím. Ale duše času samotného - no čas je čas, duch je duch a hmota je hmota. Prolínají se, jsou spoluprojeveny, to ano. Zkuste mi to napsat ještě, abych lépe chápal. Děkuji. 

 

DOTAZ: Proč se nám ve spiritistických seancích objevují jen duchové z těch z minulosti, to jest třeba naše zemřelá babička, praděd, a ne těch zemřelých z budoucnosti - můj praprapravnuk ze 33. století? 

ODPOVĚĎ TP: Protože na ty z budoucnosti nemáte vazbu, kdežto na ty minulé vazbu máte. Kdybyste ale chtěli pátrat v této oblasti, zjistili byste, že tu byly i případy, kdy to bylo obráceně, kdy přišli lidé z budoucnosti. Čili není to tak absolutní, ale rozhoduje ta vazba - k čemu máte tu fílii, k čemu jste vlastně ladění. 

 

DOTAZ: Zajímal by mě váš názor na breathariánství

ODPOVĚĎ TP: Mnoho nadšení a často z tohoto nadšení neštěstí. Ve společnosti je určité procento, a to malé procento těch, kteří mají jít cestou, kdy přestávají jíst. Je to velmi malé procento. Mnoho z těch, kteří se na tuto cestu chtějí vydat z vlastního rozhodnutí, později poznají, že to nejde a pokud jsou velmi usilovní, tak někdy i zemřou. Čili svým způsobem tedy zase přirozenost přírody. Proč to tak je? Breathariánství je něco, co dělá příroda poměrně často. Pozorujeme- li vývoj druhu a tak dále a schopností těch druhů, tak vidíme, že příroda si někdy zkouší jakoby některé vlastnosti - jako by se zrcadlí do nižších zrodů - které budou přítomny ve vyšším zrodu. U člověka je to stejně. Ti, kteří přijdou po vás ve vyšším lidském druhu nebo ještě vyšším, nebudou již přijímat potravu tak, jak to znáte vy. Byla to dlouhá cesta od prvotního elementára ve tvaru koule, jednobuněčný organismus, který přijímá z okolí tedy ty své potřeby, živiny, pak tedy složitější rostliny, pak napřed tedy ti dravci, pak býložravci, aby nakonec člověk byl na konci té cesty, kdy energie do těl se získává pomocí nějakého vozíčku, vehikula - čili něco nám dodává energii pro náš život. Další stupeň jest ten, že funkce toho prostředníka, toho vozíčku zmizí a zůstává přímý příjem pro to tělo, který byl vyzkoušen mnohokrát - a rád bych tady zdůraznil se vší jaksi odpovědností, že je mnoho případů, kdy breathariáni nebo teda lidé, kteří nejedli, byli objektivně zkoumáni a skutečně nejedli a žili. Někteří dokonce ani nepili. Čili o tom nemůže být pochyb. Je to ale vždy tak, ideálně, když se to objeví spontánně. Vzpomeňme třeba na toho indického muže, který přijímal energii při rozbřesku a tak dále, který byl potom zkoumán vědou a další a další. Vzpomeňte na naše nebo na Terezu Neumannovou nebo padre Pia - je jich hodně. No. Všichni ti lidé by asi těžko mohli dohromady podvádět. Jistěže mezi těmito lidmi jsou lidé, kteří podvádějí a třebas známý byl případ jedné breathariánky, která se nakonec dostala pod kontrolu televizních kamer a tak dále a pokus musel být přerušen, protože by jinak tedy ta nevýživa byla značná. Trochu mi to připomíná historku z 30. let, kdy v Praze byl sjezd vegetariánů a uklízečky potom nacházely v koších slupky od salámu. No, to byl docela vtipný příběh. No. Takže to jsme my, lidé. Ale je-li to všecko v pořádku, tak ti lidé skutečně nejedí, ale musí to být vlastně ne z vůle toho člověka a ze zvůle, ale musí to být vlastně ta přírodní podoba, tedy přirozený děj, pak je to zcela v pořádku. Takový názor tedy mám. Samozřejmě, že ti, kteří se chtějí stát breathariány, k tomu mají určitý sklon, a tak mezi nimi nalezneme jistě poněkud větší procento, než v obecné lidské společnosti, kde byste asi jen velmi těžko uspěli s tím, že byste někomu řekli ať nejí, místo aby se šel nadlábnout na výbornou a chutnou večeři. Děkuju. 

 

DOTAZ: V televizi nyní běžel dokument o rodu Kennedyových. V podstatě tam byl jeden karambol za druhým - jako ve starém Řecku, kde jediná kletba pak postihovala celou rodinu na X generací. Ale je i dost podivné, že mnozí šli tomu konci jakoby sami naproti. Novopečený pilot letí do bouřky, kandidát na prezidenta odmítne ochranku - to už přece samo o sobě je dost podivné, když vědí, co nad jejich rodem visí. 

ODPOVĚĎ TP: Ano. Mimochodem Kennedy byl varován, tuším paní Dixonovou, což byla jasnovidka, která všechno to předpověděla s naprostou přesností. Napřed se k němu nedostala do Bílého domu, pak se dostala k němu přes nějakou svoji známou nebo kamarádku, už nevím, a vlastně to varování zaznělo. Tady vidíte tu sílu osudu. Má-li se něco stát, pak i když víte, že se to stane, tak se to stane stejně, protože nedbáte. A samozřejmě, že prokletí má svoji sílu, někdy velkou, a že se zde nacházíme v prostoru, který často přesahuje rozměr chápání jednoho života. A celá ta věc může být velmi široce založena v osudu. Takže není tady vlastně svým způsobem naplněna ta možnost toho varování, i když zazní, prostě ten osud nedovolí, aby ten člověk tu věc uvážil a on jedná podle svého, protože on jedná podle toho programu toho Osudu. V jeho osudu je ta vražda a on vlastně jde v rovině osudu, kdy ta vražda se stane. V tom případě bude často nevědomě dělat věci, které jakoby byly řízeny, ale ony nejsou. Ono to je vlastně ten osud. Je to smutné někdy. Vždycky. Na druhou stranu nás to také něčemu učí, víte?! Tak pojďme dál. 

 

DOTAZ: Mám dotaz k závislosti v obtížném prožívání světa. Jak k této závislosti došlo? Co to člověku dává? Přeci i hráč her se z nějakého důvodu pořád své závislosti drží, dává mu to možnost útěku ze světa a tak dále. Jak je to v tomto případě?

ODPOVĚĎ TP: Závislosti mají různé podoby. Závislí můžete být na čemkoliv. Závislí můžete být na hře, stejně jako na své nemoci nebo například na tom, že vnímáte úporně strašlivý stav světa. To nic nevypovídá o tom, jestli svět je nebo není strašlivý. Svět je takový, jaký je. Vy v něm tvoříte jenom malou část. Ale můžete si vlastně přivlastnit určitou část projevu toho světa, která se vám potom stane doslova životní náplní. Může se stát, že nebudete už mnoho myslet na nic jiného, že to bude vlastně od rána až do večera stále se opakující téma. Tedy vznikne něco jako závislost. Jak to řešit? No, odzávislovat se. :) Pochopit, že nejste míra světa, že všude existuje dobro, že každé zlo, které se projeví, má svůj důvod a má tedy i tu možnost býti zároveň vyrovnáváno někým jiným, nebo dokonce zastaveno, může to li být, viďte?! Kdyby toho Osvalda někdo v tom skladišti - i když kdo ví, jestli to byl jen on - načapal a zarazil, tak by možná Kennedy do dneška kennedyoval. A tak podobně. Nestalo se tak. Čili i vy musíte chápat tu majestátnost, která tady je. A já tady nemluvím o tom "mouchy, snězte si mě", tedy o slepém přijímání osudu, mluvím o moudrosti lidského prožitku života, která musí se skládat z aktivity, ale také z pochopení svých hranic a tak dále. Musíme také vědět, že to, co se děje, má smysl - a potom to bude snazší. Ale abyste to věděli, tak musíte být filosofové, musíte pracovat, musíte - to není o tom, že si to načtete někde v nějaké knížce a že potom budete papouškovat, co tam je napsáno, to o tom není. Je to o hlubokém vnitřním stavu. Pak to bude pravé a nebude to falešné. Takže tak. Zkuste tedy přetrhnout ten automat toho neustálého jaksi vzývání té černé kroniky a zkuste žít každou minutu a vteřinu, která vám přináší, jak doufám, zatím ještě docela dobrý život a dobrý projev. Měli jste snídani? Měli jste večeři? Měli jste co? Měli! Vyspali jste se? No výborně. A i kdyby ne, ještě by to mohlo být stále horší. Tak děkuju. 

 

DOTAZ: Jak je to s modlitbou? Je nutný dovětek: "S boží vůlí"? Jestli je to v boží vůli? 

ODPOVĚĎ TP: To není žádný dovětek. Součástí těla modlitby musí být náš postoj, náš stav. Kdykoliv budete Bohu rozkazovat a prosazovat svoji vůli, tak jste mág. Kdykoliv projevíte svoji vůli s vědomím, že "staniž se to nejlepší, co se má", pak to bude v pořádku. Vždy si uvědomte, že jste příliš malí, že netušíte ještě o důvodech, příčinách, následcích a tak dále, a že tedy rozhodovat v této fázi rozhodně nemáte, dokonce nesmíte. To neznamená, že nebudete přát svému bližnímu nebo komukoliv dobro, prospěch, úspěch. Naopak. To je přesně to, co máte dělat. Jen to nesmí být magie. Příklad: byly tady takové různé školy - tak třeba každý večer před spánkem byste si měli říkat: "Chci být bohatý, budu bohatý, přijdou mi peníze" a tak dále. No, tak jste ty peníze dostali, protože to byla magie, ale pak jste o ně rychle přišli, to vám garantuji, protože ty peníze nebyly ve vašem osudu, ty jste si jenom vyvzdorovali. A tak je to je se vším, co budete chtít dělat tímto způsobem. Cokoliv vyvzdorujete, nakonec ztratíte. Děkuju. 

 

DOTAZ. Přeji dobrý den a hodně boží pomoci. Dal by se nějak změřit nebo matematicky vyjádřit okamžik přítomnosti ono "teď", ve kterém budoucnost přechází do minulosti? 

ODPOVĚĎ TP: Ano, dal a lze to vyjádřit. Právě pracuji na publikaci, která se týká tohoto tématu - je to propojení jedno, dvou, tří a čtyřrozměrných prostorů. 

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: A dala by se nějak porovnávat tato veličina v intervalech jednotlivých vesmírů a podvesmírů mezi sebou? Měřit se pravděpodobně nijak nedá, protože by pak měla počátek a nějakou dobu trvání skládající se z nekonečného množství nekonečně malých "teď". 

ODPOVĚĎ TP: Chápu. Je to složitější, příliš vás zavádí vaše třírozměrná logika, ale to nevadí. Ano, dala. To znamená, že každý vesmírný časoprostor, který je součástí jiného časoprostoru, je popsatelný. 

DOTAZ JEŠTĚ POKRAČUJE: Má tedy ono "teď" nyní vůbec nějakou velikost? Mohlo by být toto nepatrné "teď" ve všech intervalech stejně velké, přestože vteřina našeho času může být v intervalu podvesmíru miliardou let? 

ODPOVĚĎ TP: Každé "teď" může být jiné. Jiné bude v jednorozměrném prostoru, jiné v dvou, jiné ve třírozměrném a jiné ve čtyřrozměrném prostoru. Čili ano, existuje i absolutní "teď". 

A tazatel dodává: 

DOTAZ: Nekouká na nás mezi řádky lineárního vnímání času čtvrtý rozměr? 

ODPOVĚĎ TP: Samozřejmě. 

 

DOTAZ: Dobrý den. Moje otázka se týká černé barvy. V zaměstnání se všichni rozhodli pro nošení černého pracovního oděvu. Je sice u krku olemováno červenou barvou, ale jinak je černé. Jediná jsem protestovala a říkala jim, ať černou neobjednávají, ale všechny kolegyně si v ní přímo libovaly, tak jsem se musela podřídit taky. Vadí to, když člověk chodí v černé barvě celý den v práci nebo mě to ovlivňovat nebude? 

ODPOVĚĎ TP: No to je otázka. Teď mi koupili černý kalhoty taky, nebo tmavě modré a rozhodně je nenosím úplně rád. Já chápu kolegyně, protože panuje tady domněnka, že černá zeštíhluje. A tím pádem asi to bylo snazší pro tu černou barvu. Člověk by neměl pokud možno chodit zcela v černém, je to opak světla. Ne, že by to nutně muselo vést k tomu, že budete černí, to asi těžko, ale přece jenom není to potřeba úplně tak vždy. Někde mají dokonce za barvu smutku bílou. U nás je to černá. Je to věc dohody. Tedy pokouším se černé vyhýbat. Jak vidíte, jsem většinou v bílém při svých přednáškách i při působení a po celý vlastně svůj profesní život a vyhovuje mi to. Takže to je odpověď. 

 

DOTAZ Chci se zeptat: jak se dá snížit spodní krevní tlak?

ODPOVĚĎ TP: No. Tak skupinou léků - je jich hned několik tipů a na každého působí zpravidla určitá sorta jinak. Musí se hledat, což udělá váš zřejmě kardiolog nebo váš lékař. No, pak je to o celkové kondici, vlastně jakoby průchodnosti vašeho cévního systému, což také do určité míry souvisí s psychickou kondicí a tak dále, a tam patří také i ten horní tlak, který rovněž - říkáme, že zbrunátněl a že mu stoupnul krevní tlak, když se rozčílil. No tak to je pravda. Souvisí to také s hormonálním systémem a také s mozkovým centry, které řídí samotný tlak. Čili těch možností je hned celá řada. Ten systém vlastně začíná - je to těžko říct, že začíná, on nezačíná, je to celotělový systém - ale máme v mozku centra, která jdou potom po nervech přes Hisův, Tawarův můstek, až pak k srdečnímu svalu, kde se napojuje na jednotlivé nervy, které mají zakončení takovými útvary, které působí na svalová vlákna, a je tam takový automatismus, kterým vlastně je to řízeno a je to zároveň autonomní proces. No a v tomhletom procesu toho řízení se může vyskytnout chyba.

Poprosím. 

 

DOTAZ: Vážený pane Pfeiffere, předem velmi děkuji za vaše přednášky i večerní působení. Mám dotaz. Na jedné ze starších přednášek byl vznesen dotaz, kde v těle sídlí duše, a mluvilo se o různých pojetích. Já, když se dostatečně zklidním, cítím, že mé tělo je ve mně, v mé duši, neboť duše je větší a tělo obsahuje. Jsou cítit i energetická centra s hlavním středem v duchovním srdci. Ale pořád je tělo ve mně. Je to nějaké chybné pojetí a moje sugesce, nebo je to stav duchovního vědomí?

ODPOVĚĎ TP: Necítím se odpovědný k tomu, abych tady kritizoval vaše pojetí. Ale řekl bych to jinak. Vždy je na prvním místě to, co je nekonečným a nesmrtelným výsledkem vaší cesty, tedy váš duch. Tělo se mění podle toho, jaký je váš duch. Proto i vaše smysly a všechno ostatní má svoji protivu v duchovní části, což dokazují nade vší pochybnost případy, kdy člověk je mimo tělo a vnímá třeba vzdálený nějaký děj a ten děj se pak ověří a ona je to pravda. Jako by tam sám byl. Čili v tom místě neměl hmotné smysly, ale měl smysly svého ducha. To je důkaz, víte! No a proto nelze mluvit o tom, že jste jaksi - je to jednota. Čili vaše tělo odpovídá vaší duši. Kdykoliv se změní duše, změní se tělo, a to buď ve tvaru nebo v něčem jiném anebo dokonce jako vznik nového druhu - jiného druhu, než byl ten váš současný. Musí tu být vždy jednota, parita. Je to pravda, že je to posun. Vy jdete duchovní cestou nebo lidskou cestou vůbec, měníte se - a tak, jak se měníte, se zároveň mění i vaše tělo. Když je to změna silná, rychlá, může docházet i během života k velkým změnám. Máte lidi, kteří během života vlivem svého zrání zkrásní. Obraz Doriana Graye, vzpomínáte? Máte lidi, kteří naopak během života znekrásní. A tak se vám stane, že máte svůj obraz, kde jste docela slušní, a pak se najednou ukáže na tom obrazu, že jste teda třeba úplně ne krásný. Ale ještě je to složitější, protože někdy krása je provázena dobrotou a moudrostí, a jindy zase naopak. Někdy dokonce i častěji. A někdy zase nekrása není provázena zlem, ale naopak. Čili nemyslete si, že najdete v životě jen jedno řešení, které bude to konečné, a že všechno budete už umět řešit. Teprve až když dosáhnete vyšších stupňů moudrosti, bytostné moudrosti, budete blíže pravdě. No. Takže, co k tomu říct? No, snad to stačí. 

 

DOTAZ: Zaujalo mě vyjádření ke Karlu Čapkovi, jako o jednom z největších českých jasnovidců. (TP: Ne českých, ale světových.) Při četbě článků o umělé inteligenci jsem si vzpomněl na jeho román Továrna na absolutno. Není to dokonalý popis vzájemného budoucího konfliktu umělých inteligencí, ve kterém působí lidé již pouze jako druhořadí hráči? A dosáhne v budoucnu umělá inteligence svého uvědomění, tak jako každý dostatečně složitý objekt? 

ODPOVĚĎ TP: Zdá se mi, že jste střelil do nesprávného terče. Ten správný terč byl RUR. Továrna na absolutno, to je esej o zneužití moci, -ismů a tak dále a také energie. Velmi moudré byly Čapkovy hry. Je dokonce, při přesunu se do 30. nebo 20. let minulého století, velmi jasně vidět, jak je to nepravděpodobné, že by někdo tyto myšlenky mohl stvořit. Ano, Čapek žil v období vzrůstajícího hitlerismu, to byla manipulativní a samozřejmě a tak dále, ale to ještě pořád nevysvětluje jeho další hry. Ten Binderův kolotoč a všechny ty ostatní věci. Jeho hříčky, které jsou naprosto geniální a pro každého z vás, kdo chce slyšet, uslyší, jsou tam všechny, celé to dílo je vlastně řečeno v jinotajích, ve slovních říčkách. Když se podíváte na tu Válku s mloky nebo Bílou nemoc, tam je to doslova vlastně nabito informací, která ovšem není dostupná povrchnímu čtenáři. Je to stejné jak u Nostradama. Nostradamus také ve svých sděleních nemluvil přímou řečí a nemohl to udělat ani Čapek. Nostradamus byl o mnoho nižším, jeho poznání se týkalo mnohem těsnější a bližší reality, kdežto Čapek mluvil k lidstvu jako celku. Problémy, které tedy teď prožíváme, on popsal naprosto mistrně. Možná i proto si jej vybral jiný filosof, tedy Masaryk, pro své Pátečníky, Čtvrtečníky nebo jaké jaksi přátele, kteří se s ním setkávali, protože byl schopen pochopit - protože nestačí mít jenom dar a poznání, abyste mohli s někým diskutovat, on to musí pochopit, protože jinak kolem vás projde. A Masaryk byl zřejmě vnímavý filosof. Takže tak. 

 

DOTAZ: Mám dotaz k synchronicitě. Je možné, aby se člověk naladil tak, že by prožíval neustále a vše ve svém životě jako synchronicitu? Nebo to není možné, protože by se člověk v takovém stavu zbláznil? 

ODPOVĚĎ TP: No, kdyby to byl člověk našeho typu, tak by se zbláznil, velmi jistě. To je otázka, kdo má klíče v tom ústavě. No, ti co mají klíče, říkají, že jsou normální, a ti, co nemají klíče, těm se říká blázni. No, kdo ví?! Takže - naštěstí realita pracuje naprosto normálně, tedy každý krok ve vývoji - ať už jste měli lepší zuby, drápy nebo něco jiného - přicházel zcela zákonitě. Takovej krokodýl nepotřebuje zobák, copak by s ním dělal? A tak dále. Tak je to i u lidí s jejich vjemem. My jsme unikátní tím přechodem od zvířete k člověku, a proto to vlastně rozpětí je tak ostré - ano / ne, cik / cak. Když se podíváme do vyšších druhů, tak vidíme stupně: hlubší, vyšší, vyšší, ještě vyšší. Tady je to ten počátek, čili zapnuto / vypnuto, existence / neexistence, rozumář, racionista nebo řekněmež - jak bych je nazval, no, abych někoho neurazil? Rácio, to je takový obecný výraz, no - esoterní nadšenec třeba. No, jestli jsem někoho neurazil. Doufám, že ne. A všichni víte, že chápu tu patologickou rovinu, ne skutečnou duchovní rovinu. No a v tom je ten náš druh zvláštní, opravdu. To se bude postupně měnit. Je to ještě o to zvláštnější, že žijete velmi velký pokles. Byly doby, kdy v celkovém průměru lidská společnost byla na vysoké úrovni. I tenkrát tu byli ti, kteří byli pozadu, kteří vytvářeli zlo, ničili, ale bylo jich naprosto méně, byla to menšina a celek byl na mnohem vyšší úrovni intelektuální, etické i jiné. Pak přišel propad - my žijeme vlastně období, kdy jsme se vzpamatovávali z atlantské katastrofy, kdy celá nesmírně vyspělá kultura se zničila, a přes období, kdy tu byly drobty vědomostí, které se uchovaly, jednotlivci Atlanťanů, kteří přežili, kdy se vlastně objevovaly nové řekněme civilizační jádra, až po dnešek, kdy ten proces skončí tedy tím řekněmež obdobím racionality, která právě nyní končí. Naše technická civilizace nyní stojí před transformací. A to ať chce, nebo ne. Ať si o tom kdo chce co chce povídá, prostě došli jsme do dalšího dějinného předělu. Je to normální. Bylo to tady mnohokrát a bude to jistě ještě mnohokrát. Nemusíte mít obavy, že lidský rod skončí, ale na druhou stranu nepůjde stejnou cestou. Stejně jako skončil věk gladiátorů a skončil věk, já nevím, gulagů a skončil věk řekněmež hitlerovců a nakonec dál a dál, tak nic není navěky a všechno půjde dál svojí cestou. Takže nějak tak. 

 

DOTAZ: Dobrý den, úplně moc dobře nechápu, k čemu je to dobré, že to "NĚCO", co je věčné, pořád dokola dělá vznik/vývoj a zánik nebo sjednocení? Jako k čemu to je, když po té životní dřině všechno zmizí a pak se začíná nanovo a pořád dokola? Běháme tu jako myši v kolečku jenom aby to "NĚCO" věčné se nenudilo? 

ODPOVĚĎ TP: Tak proboha, proč ráno vstáváte? Rozumíte? Je to váš život, je to projev vašeho životního cyklu. Když je tu to, co popisujete, a co ještě nechápete, tedy to nekonečné, Bůh, tak to musí obsahovat vše, tedy i svůj opak - čili rozložení v čase, v rozměru, konečnost zdánlivou a bytostný vjem - na rozdíl od toho absolutního vjemu. Kdyby toho nebylo, tak ten útvar nemůže existovat, protože se zhroutí. Čili dalo by se říci, že důvodem toho je sama architektura a existence toho, co je, co jsme, i toho, co není. Vy vidíte jeho malou část - tedy svůj život, prostředí a tak dále. svůj díleček osudu. Pak je tu ještě všechno to ostatní, co směřuje až k tomu nekonečnu. Teprve celek je trvale udržitelný. Kdyby jen jediná věc scházela, ten celek se rozpadne. Ale kam se rozpadne? On se rozpadnout může pouze do další periody změny, protože ze své podstaty nemůže mít počátek ani konce, to je nekonečno. Děkuju. 

 

DOTAZ: Vychází vždy každá psychická nemoc od nějaké špatné vlastnosti?

ODPOVĚĎ TP: Ne. Může to být oslabení, kdy když se podívám na psychické nemoci z důvodu vstupu entit do našeho vědomí, tak může být oslabený náš obranný val a ta bytost se zmocní našeho vědomí a bude námi nějakým způsobem vládnout - budou to schizofrenie, budou to různé, já nevím, křeče nebo jinak, ale to neznamená, že to bude vždycky tak. Někdy to může být skutečně třeba následek úrazu, porucha mozku, to je druhá možnost. Příroda má ráda dualitu, čili dvojnost. Na jedné straně tady máme psychické nemoci, které jsou hmotné příčiny, ale ty jsou spíše v menšině, a pak je ta hlavní oblast a to jsou důvody duchovní nebo psychické. Pokud tedy máme jedince, který je normální, zdraví, silný, tak zpravidla neonemocnění hned tak ani infekční chorobou, pokud je zcela zdravý, tak vůbec ne, a pokud máme člověka, který je zdravý a silný v duševní oblasti, pak jeho se netknou ani velmi silné útoky z této oblasti. Čili zas je to o tom, co je nám dáno do vínku. Máme tedy i určitou zděděnou podobu, ať už z rodiny, anebo ze svých životů, no a pak je to taky náš život, protože když budeme dělat věci, které tomu budou pomáhat, no tak to samozřejmě nastane. Stačí udělat nějaký hloupý obřad, kterému nerozumíme, a už můžete mít problém. Takže tak. Děkuju. 

 

DOTAZ: Jak se prosím vás díváte na psychospirituální krizi? Dochází zde k nějaké chybě na duchovní cestě nebo proč se dějí tolika lidem takové hrozné zážitky? V závorce film Williama Poltikoviče o psychospirituální krizi. Kdysi jsem slyšela mluvit mystika Eduarda Tomáše, že se mu na duchovní cestě děla taky nějaká taková krize, ale byla jiná, jenom měl najednou pocit, že už tady nechce být a nic ho nebavilo. Tenkrát se rozhodnul, že se vyválí nahý ve sněhu a že dostane zápal plic a umře. Když se mu to nepodařilo, tak si řekl, že bude žít jako by tu nebyl, že na sebe úplně zapomene. A potom pochopil, co se mu to vlastně dělo. 

ODPOVĚĎ TP: To je poslední otázka dnešního dne. Ano, psychospirituální krize se dostala do učebnic psychiatrie již ne jako nemoc, ale jako stav. Je třeba ji rozdělit do několika oblastí. V podstatě když nastoupíte tu cestu duchovní, je to velmi silná změna a tato změna někdy vytváří tyto pocity, ale zdaleka to není jediné vysvětlení. Jste-li vedení správně, to znamená jdete krok za krokem, tak je to svým způsobem daleko menší, bezpečné, nejsou tu tyto následky. Termín "jogínská nemoc" je známý a provází ty, kteří chtějí pracovat řekněme se silami a s duchovní částí, ale nejsou připraveni ještě hmotně - třeba jedí maso, zabíjejí, či podobně, pijí alkohol. Jsou to takoví ti vlastně lidští sobečci, kteří ještě nepochopili tu celkovost. Když se tohlecto odbourá a stabilní zkušený učitelem, tak tato krize nemusí být tak silná, ale potkává v podstatě každého. Jste zapojeni na vnímání světa, od svého mládí ho konzumujete, učíte se v něm a tak dále. A pak najednou to všechno je doplněno o něco, o čem jste doposud absolutně netušili, co jste nevnímali, co je pro vás vlastně nemožné, se dá říct, a ono se to stane skutečností. A s tím se vaše duše musí vyrovnat. Trochu je to šok, to je pravda, někdy. Ale pokud to není třeba případ velký chyb, jako je ta jogínská nemoc, kdy ti lidé třeba, když se tohle přihodí, tak vyskočili z okna například a podobně. Čili potom je to tedy bezpečnější. Vidíme třeba případy, které jsou z jiné oblasti, vidíme případy řekněmež to nejkrásnější období, kdy se žena stává maminkou a vidíme tady třeba právě tu krizi těch rodiček, kdy se vlastně jejich duše řekněmež někdy poněkud stane sobě nebezpečnou. A tak dále. Těchto případů je hodně. Vidíme třeba syndrom z nějakých válek nebo podobně. Vidíme další a další podobné syndromy a svým způsobem je to všechno o změně nebo o síle toho prožitku a zážitku. A i tohle je podobné. Není to tedy nemoc, řekněmež, že to tak může trvat v těch normálních projevech třeba týden, 14 dní a pak se to všechno vrátí. Pokud to trvá déle, není všechno v pořádku. Pokud vím, tak třeba muž jeden, který byl tady zmíněn, ještě v té době jaksi pojídal maso a tak dále a svým způsobem až jeden z jeho žáků mu vysvětlil myšlenky Zezulky, tak s tím přestal, jestli jsem dobře informován. Takže tak. Možná, že i tady vidíme jistý důvod. Možná, že vám to připadá zvláštní, když spojují vlastně tu krizi s pojídáním masa například, víte. No, když tou cestou půjdete, tak to nakonec pochopíte jako samozřejmost. A do té doby nemusím mluvit. Bude čas, kdy to bude pro vás pro všechny naprosto krystalicky čisté. 

 

No a to je pro dnešek všechno. Děkuji paní Lucii za to, že mi předčítala vaše dotazy. Děkuji vám za pozornost. No a uvidíme se zase, až bude příště čas pro naši přednášku. Na shledanou.

  

      

 
        Linkedin  
 
© Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.
 
Změnit nastavení cookies