Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:
Zvukový záznam (MP3)
Přepis videa:
Přeji vám krásné odpoledne a vítám vás při přednášce Duchovní university Bytí nultého stupně online, a i dnes vám dotazy bude číst paní Lucie a já se pokusím na ně nejlépe, jak dovedu, odpovídat. A tak prosím o první dotaz.
DOTAZ: Jediná cesta vzhůru je měnit sebe. To je cesta člověka. Pak je ale ještě cesta Tvůrčího díla, a tu musíme pochopit. JZ Jak tomu máme rozumět?
ODPOVĚĎ TP: Je to o metru, který obsahuje metry, centimetry a také milimetry. My jsme něco jako ten milimetr. To se týká našeho života, našeho vývoje, naší cesty za zkušeností, za světlem. Pak je tu ale také celková cesta Tvůrčího díla. Mezi námi a jím je nekonečné množství stupňů a úrovní. Vemte si jen, kolik je vesmírů - nekonečně, a každý z nich je nekonečný. A v těch vesmírech, v každém z nich, je nekonečné množství planet, galaxií a tak dále. Tak když to všechno dáte dohromady, tak vám z toho vyjde ten konečný metr. Takže asi tak.
DOTAZ: Dobrý den, chtěla bych vám poděkovat za vaše filosofické vysvětlování našich dotazů. Někdy se mi ani nepodaří dobře položit otázku. Často si zpětně říkám, jak blbě jsem se vás na něco zeptala. Čím více se vás ptám a naslouchám vaše odpovědi, tím více si uvědomuji svou nedokonalost a malost. Vždycky si řeknu: "Přesně tak to je, jak jsem si vůbec o sobě mohla někdy myslet, že to všechno dobře chápu, když jsem ještě tak daleko od pravdy." Aby mohl člověk být skutečně kladnou složkou, musel by se pravidelně věnovat meditacím. Člověk nemůže být dobrý jenom tak sám od sebe bez dobrého vedení duchovním učitelem, protože bez toho je to jenom hra na to, že jsme dobří. Nevede nás čistá láska, ale naše ego. Co si o tom myslíte vy?
ODPOVĚĎ TP: Řekl bych, že zažíváte poněkud depresivnější údobí svého bytí, ale to nevadí. To má každý. A vítejte v klubu, protože stejné pocity máme všichni. Svým způsobem každé poznání je něco jako schůdek, za kterým je další schůdek, a to ještě hodně daleko. Ona ta "Eiffelka" jako příměr je hodně vysoká a vylézt na ni, to je opravdu hodně schodů. A tak nemusíte mít špatné svědomí. Každý děláme, co můžeme. A pokud se týká toho kladného, tak každý může být kladný na svém stupni ve svém místě. Nejsou tu jenom oblasti duchovní, vůbec ne. Jsou tu oblasti hmotné a všechno ostatní za našich životů. Cokoliv uděláte dobře, cokoliv uděláte s vědomím ne jen toho já, já a kdykoliv něco nadlehčíte, něčemu pomůžete, tak jste tou kladnou složkou a je to něco, co se počítá, protože v podstatě ten záměr nemůže vycházet z toho, abyste to měli dobré, aby vy jste byli už u toho velkého strejdy, který vás teď bude chránit a nic na vás nebude moct skočit, protože strejda, jaksi zaharaší a všichni utečou. Tak ne. Vy to máte dělat přirozeně, protože to je normální, že to je vlastně jaksi logický obraz našich životů. A zvláště v dnešní době, která je tedy silně kalijugická, tedy svým způsobem tady dokončujeme nějakou etapu historickou, která trvá mimochodem velmi dlouho. To není jenom nějaký rok nebo staletí. Tak my tady máme teď možnost hartusit, protože vidíme hodně negativních vlivů, které na nás působí, negativních činů. Vidíme člověka v jeho často i někdy nejpokleslejší podobě, ale to všechno není nic jiného než řekněmež stav nějakého konkrétního životního pochodu, procesu. To přejde, nebojte se. Takže nebuďte tak kritická k sobě, to byste byla negativní, a to nechcete, jak chápu z vašeho dotazu. Takže všecko je dobře. Co je špatně se musí změnit, co je dobře, se musí rozvíjet. No, když chceme. A půjdeme tou cestou vlastně svobodně a postupně. A někdy utíkáme a někdy sedíme na pařezu a moc se nikam nedostaneme. No, prostě to je život, ale pořád to jde dopředu. Stejně jako říčka nemůže jinak nebo potok nebo řeka než nakonec dotéct do toho moře, tak je to i s našimi životy. Možná, že se můžeme odpařit z toho potoka a vrátíme se zase na nějaký horní tok nebo naopak už kousek dál. Někdy možná až do moře, to by bylo úžasné, co říkáte? No tak uvidíme. Děkuju.
DOTAZ: Začal rok 2025, jenže Izrael má rok 5785. Je to letopočet od prvního Přinašeče do jejich národa s nějakým tím zpožděním. Neměli bychom tedy prozatím u nás počítat nový věk od příchodu JZ?
ODPOVĚĎ TP: Ano, svým způsobem ano. Mimo jiné i proto, že čas není vůbec tak pevný, jak se nám zdá. Možná, že ty miliardy a miliardy kmitů atomových hodin nakonec nefungují také z jiného pohledu tak úplně přesně. Kdybysme se posunuli o řády na pozorování jaksi jejich přesnosti v jejich světě, zjistili bysme odchylky. V našem světě jsou naprosto nepatrné, takže můžeme tvrdit, že za 1000 let se nám ty hodiny zpozdí, já nevím o kolik. No, to není důležité, o vteřinu nebo či o něco jiného, ale ve skutečnosti zase o úroveň níž a jinde nebo výš by to mohlo být jinak. Takže budeme opatrní v soudech a uvidíme, kam nás to dovede.
DOTAZ: Co to znamená, když se mi do života stále vracejí muži se jmény či také se stejným jménem Jiří. Až mě to děsí. Trochu sebestřední muži - mám je učit altruismu? Vždy jsem se s nimi hnedka loučila, nyní jsem nějak se rozhodla přijmout tu roli a neutéct z toho, pokud to bude jen trochu snesitelné. Nechci být už sama.
ODPOVĚĎ TP: Chudák první Jiří, ten na to doplatil nejvíce. Jiří číslo 20 už to bude mít o něco snazší zřejmě, jak tak slyším z vaší otázky. No, samozřejmě, že to je věc, z které si nedělám legraci, a je to jako vždycky složitá věc života a vztahů a toho, což je na výsost otázka vlastně té karmy, a toho vlastně střetávání bytostí, které jdou, protože bytosti jdou odjakživa od nekonečna do nekonečna a tisíckrát se potkávají a rozcházejí. To všechno je pravda. Snad jsem si také všimnul, že svým způsobem jméno, které dostáváme, může být také něčím významné. Když se podívám na Tomáše, no to je pravá hrůza - všechno musí mít pintlich, ničemu nevěří, všechno musí prozkoumat a tak dále, no. A pak zase jiná jména. Možná, možná, kdo ví. Kdybysme se tomu vážně věnovali bez úsměšku a skutečně hledali tu reálnou rovinu, což ještě nemusí znamenat náš první nápad, který nás napadne v té anketě, že bysme na něco přišli, a to nejenom v otázce jména a jeho písmen, ale také v otázce datumu, zrodu, let a tak dále a tak dále. Čili ano, proč ne. Život je velmi pestrý a nekonečný a potřebuje-li vás zkoušet těmi Jiříky, Tomáši nebo někým jiným, tak to udělá. A bude to jistě v pořádku. Tak jen tak dál.
DOTAZ: Jak, prosím, odloupnout vrchní barvu zla? Co je ten nožík, kterým to odloupneme, jak obrazně hovoříte? Tím, že se dotyčný stranou zmíní hnusně o někom druhém, intuice, kontroverzní dotaz položit druhému? Mám pocit, že to někdy zjistíme až po čase, že někdo to umí dobře skrývat.
ODPOVĚĎ TP: No, samozřejmě. Tak zaprvé opravdové zlo se rozhodně nebude manifestovat jako zlo, protože lidé jsou ve své podstatě dobří, a jen málo z nich by se na první dobrou jaksi manifestovalo jako tvůrci a nositelé zla. Nejlépe se zlo provádí, když si myslíme, že je to dobro. To je majstrštyk, protože člověk potlačí svoje svědomí, je nadšený, má představu, že je na správné straně - to platí pro církve, sekty, politická hnutí, pro cokoliv, no. Vzpomeňte třeba na ten nešťastný příběh 2. války, kdy vlastně prakticky celý národ měl dojem, že je v právu, že je na správné straně, no. To se děje neustále, nebojte. Každá z těch historických událostí byla provázena zdůvodněním, proč věci jsou, jak jsou a proč musíme těm druhým rozbít hlavu, a jak je to potřebné a jak je to správné a jak jsme ti bojovníci třeba s mečem a křížem, byť teda příklad, krásný příklad, či jinak. Čili, no, takový svět je. A jak zněla ta otázka?
PANÍ LUCIE: Jak odloupnout vrchní barvu zla?
POKRAČOVÁNÍ ODPOVĚDI TP: Á, ano. To je podstata, a to je to nejdůležitější. Samozřejmě, že jako v ničem v našem světě, neexistují jednotné a správné návody, jak něco činit, a to proto, že každý je jiný, každý dochází k jinému stupni svého vnitřního jakoby člověka, své moudrosti vnitřní, schopnosti, každý má jinou inteligenci emoční, ale také tu rozumovou, má jinou výchovu. Jsou doby, kdy společnost manipuluje a doslova vymyje mozek všem svým dětem a ty děti potom myslí jednotně. Když si vzpomeneme třeba na Hitlerjugend, viďte, to je krásný příklad podobného. Ale takových případů je mnoho. Podívejme se na Rwandu a jinde. Prostě to je obecná věc, kdy řada z těch třeba diktátorů pochopí, že potřebuje mít vlastně naprosto řekněmež upevněné následovníky, kteří budou bez jakýchkoliv výčitek pro ně vraždit či dělat něco jiného. Čili to samozřejmě potom půjde velmi těžko, jste-li takto indoktrinováni. Ale patří sem i třeba vzdělání, které samozřejmě má svůj vývoj. Když se podíváme na historii vědy, tak ona také má určité období, které se stále dál rozvíjí a stává se kvalitnějším a lepším. A to znamená, že leckdy i se staré známé pravdy přehodnocují a mění, dokonce někdy zcela jaksi se vše obrátí. No, tak to je další věc. Čili nemůžete spolehnout ani na třeba oblast náboženskou nebo oblast vědy 100%, ale musíte mít taky svoji lidskou část. Vy musíte vnímat a mít úctu před dary poznání, před vědou, před náboženstvím, ale musí to být tak, že nemůžete podléhat fanatismu, a to ani fanatismu rozumu ani fanatismu citu. Tedy máte vlastní úvahu, máte vlastní cit, intuici. Přemýšlejte. Dívejte se. Říkejte si: "Vypadá takhle dobro? Ano nebo ne?" Když se podíváte na řadu dějů, které nás třeba provázejí, tak budou prezentovány někdy jako naprosto správná a normální věc a přitom to bude patologie až na půdu. Každý to může poznat, každý. A ten způsob je vlastně použitím rovnováhy, tedy moudrosti. Člověk moudrý je velmi těžko hypnabilní, velmi těžko manipulován různými -ismy, různými názory, protože ten člověk má svůj klidný, vnitřní svět názorů, který ovšem není kverulanství. Pozor na to. Nejde o to všechno zamítnout a třeba zbožnit svůj názor nebo naopak, ale (nebo vůbec všechno zamítnout) jde o to hledat tu pravdu. To je ta Sofia. Proto se říká filosofia. Myslím si, že se neříká filozofia. Ona žádná Zofie není, ale je Sofia. Tam je kořen tohoto jména. Čili ano. Je-li společnost dobrá a přirozená, rozvíjí v nás to dobré, a to, co tomu zlu odolává. Rozvíjí nás tedy dobro ve společnosti, kdy dobro není vnímáno jako slabost nebo úchylka, ale jako normální stav. Dokonce za to nedostáváte ani žádnou odměnu, protože jste normální. Proč byste měli dostat odměnu za to, že se najíte nebo napijete? To je přece přirozené. Takže tak. No a když se to někdy změní a zvrtne, no tak to vypadá potom dost těžko a je to vidět třeba v tom, jak lidé hledají svůj postoj v různých otázkách, nejrůznějších a přitom v podstatě nejde o to, jestli stojíte nalevo nebo napravo nebo ve středu, ale jde o to nalézt tu nejlepší možnou cestu. Jenomže pakliže tu cestu vidíte jen ve svém vlastním názoru vyhraněném a odmítnete vždy názor kohokoliv jiného, pak se nikdy nemůže ten výsledek toho rozhodovacího procesu zcela ustálit v normalitě. To je velký problém. Takže třeba tak.
PANÍ LUCIE: Teď několik otázek na téma kočky.
TP: Hm, kočky dobře.
DOTAZ: Pamatují si kočky své minulé životy nebo to mají podobně jako lidé, že cítí blízkost k někomu, s kým žili. A rozumí nám? Pamatuji si, že snad v Rusku byla prý kočka, která normálně mluvila. Nebo cítí pouze většinou emoce telepatií, co jim sdělujeme?
ODPOVĚĎ TP: Ježiš, to je otázek, tak dobře. To je úplná hromada otázek. No tak samozřejmě. Jsme-li kočkou, tak milujem toho, kdo nám dává žrádlo. To v první řadě. A pak jsou ty další ohledy. Řekl bych někdy, že ve světě zvířat se projevuje podvědomá jaksi rovina životního vjemu více než u lidí, kteří přestírají často nánosy a nátěry, které zvláště v některých dobách a epochách dokonce převáží. Proč by ta kočka si neměla pamatovat, že byla u vás v minulosti? Dokonce by to mohlo být ještě daleko strašnější. Ta kočka mohla být dokonce někdo, koho jste znali, a jelikož se objevila potřeba, aby si ten jedinec vyrovnal svůj vztah k životu, k zvířeti, třeba jim ubližoval nebo jinak, no tak musí sám prožít. Je to úchylka, je to nenormální. Tak ta malá část té duše se musí vtělit. Zbytek čeká stranou a musí prožít ten život jako ten daný tvor. Je to výuka dle Komenského, tedy názorností a vlastně hrou. Někdy ta hra je pěkná, někdy moc ne. Často ne, však víte. Takže tak. Čili není pro to důvod, aby to bylo jinak. A jak to bylo dál ty dotazy?
PANÍ LUCIE: Jestli nám kočky rozumí.
POKRAČOVÁNÍ ODPOVĚDI TP: Jak která. Jsou tu opět velké rozdíly, stejně jako mezi lidmi. Lidé si taky nerozumí, viďte, často. A jsou to buďto poruchy inteligence, tedy rozumu, nebo emoční poruchy, tedy poruchy vjemu, tedy v této oblasti. To je jedna věc. Pak jsme různě vyspělí. Jsou tu lidé, kteří mají za sebou myriády zrodů, myriády zkušeností. Jsou tu lidé, kteří jsou mezi námi poprvé jako člověk. A tak přirozeně ve svém vnitřním jaksi registru zkušenosti toho moc nemají. A tak je to i s tím zvířetem. Jsou zvířata a zvířata. Jsou zvířata zvířecí a jsou zvířata, v kterých sídlí ta malinká část toho vyššího tvora. O těch se říká, že by vám vlastně rozuměli velmi, jen mluvit. To je možné, to se děje. Mimo to tady ještě funguje další věc. My lidé jsme se deformovali, a tak jsme odstranili celé základní bloky, které obsahuje každá živá bytost. Odstranili jsme je výchovou, vzděláním či jinak. Intuice například je u zvířat mnohem silnější než u člověka, přesto, že člověk by jí měl být schopen a vývoj nemá jít tak, že čím je vyšší druh, tím nižší například výdobytek v této oblasti. Člověk by měl být tedy vlastně nejvyšší, ale on není. Už tisíce let se potácí v hledání sebe sama. Byla období, kdy to bylo jinak, samozřejmě, logicky. Tak to musí být. A pak byla období záporná. Vy zažíváte právě konec nejzápornějšího období vůbec. Je to jako vlnovka - nahoru, dolů, nahoru, dolů. No a teď tedy to má dobrou zprávu v tom, že nás čeká odraz od dna, ale nepůjde to rychle, neradujte se. Děkuju.
DOTAZ: Teď je tady další dotaz. Když jsem slýchávala z náboženských příběhů, že Bůh se vtělil do člověka, nebrala jsem to vážně. Říkala jsem si: "Proč by to dělal?" Spíš jsem si myslela, že Ježíš byl vyspělá lidská bytost, která už byla velmi blízko k osvícení. A až tady se mi dostalo odpovědi, že to byl vlastně Přinašeč. Kdybych vás neznala už z 90. let z televize Nova, tak bych tomu asi neuvěřila, stejně jako tomu nevěří můj bratr, se kterým jsme dlouhá léta vedli diskuze o buddhismu a podobně. Ale říkala jsem mu: "Řekni mi, proč by si takoví lidé jako pan Zezulka, velice skromný a dobrý člověk, který vyléčil tolik lidí z těžkých nemocí ve svém vlastním volnu a zadarmo, proč by si vymýšleli s panem Pfeifferem? Co by z toho měli?" Přesto tomu můj bratr nevěří a nepřesvědčím ho. Takže tím naše diskuze skončily. Je mi to líto. Přišel mi jako jediný z mála lidí, se kterými bych to mohla sdílet. Ale je fakt, že u něho vždycky převládal více rozum, a tím to vždycky končilo ta diskuze. Chtěla jsem mu o tom všem říct, protože jsem si myslela, že by mu to mohlo pomáhat na cestě v životě, kdyby se o tom dozvěděl. Je dobré přečíst si Zezulkovy knihy a vidět to celé takhle zeširoka. Tu cestu našich životů, kam to vlastně celé směřuje a proč. Je to velmi zajímavé a obohacující. Moc vám za to oběma děkuji.
ODPOVĚĎ TP: Děkuju za dotaz. Ano. Musíte ctít čas každého. On má právo nevěřit a má svůj čas. Je-li zvěst o Přinašeči právem, je-li to pravdivá zvěst, nemusíte se bát, že se poškodí nebo neprosadí nebo nějak jinak. Ostatně ona ani nemá za cíl se prosadit tímto způsobem. Je to vlastně o tom, že napřed jde třeba jeden člověk, k němu se přidají další, pak další, ještě další a ti ostatní - ty to nezajímá, ti o tom nic neví. Dokonce, když bysme měli jim to více přibližovat, tak by se možná chovali i mírné agresivně, protože dle jejich názoru to nepotřebují. Na druhou stranu ti, kteří tuto zvěst a toto poznání nesou a mají, přece nemohou být závislí na tom, zdali někdo..., protože o tom to není. Oni musí poctivě předložit, je-li k tomu slyšení. A není-li, no tak příště. To přece nevadí. Předloží, jak nejlépe dovedou, a ten člověk si svobodně udělá vlastní názor. O nic víc nejde. Vím, že často v některých případech si říkáme: "Proboha, jak to ten člověk nevidí? Vždyť je to tak zákonité, tak jasné." No, a proti tomu stojí například různá tvrzení, která nejsou úplně normální a správná a jasná. A kolik lidí jim věří. Kolik lidí jim podléhá. Jsou tu negativní zkušenosti, náboženské sekty a tak dále a ty všechny mají samozřejmě něco společné a chceme-li pracovat tak trochu až vědecky, tak jejich společné rysy nakonec odhalíme. Ale zároveň tím okamžikem odhalíme i společné rysy toho přinašečství, a to je důležité. Je to vlastně o schopnosti rozlišovat. Lidský jedinec typu Homo, tedy my, většinou máme tendenci používat jakési klišé nebo krabičky nebo škatulky. A tím si jakoby usnadňujeme způsob naší orientace. Je to stejné jako s tím rozlišením zla. Je velmi jednoduché někoho poslechnout, který řekne: "To je zlo." A je nesmírně složité sám pochopit, je-li to zlo, je. A tak dále. Čili je to... Podívejte, v té společnosti máte jen určitou část jedinců, kteří mají schopnost více samostatně myslet. Další část je tak průměr. No a další část tam to opravdu moc nejde. A tito lidé jsou velmi závislí vlastně nikoliv na svém názoru nebo vlastně ohodnocení, promýšlení, ale spíš je to o tom, co jim kdo řekne, co přijmou z nějakého důvodu, co se jim líbí nebo kdo to říká také. A podle toho se orientují. Mějte svého bratra ráda. Milujte ho. Tolerujte jeho myšlenky a má-li on vás rád, tak bude tolerovat i vaše přinašečství, protože přece není důvod se rozcházet kvůli tomuto. Přinašeč, pokud jej přijmete, vám přinese to, co přinese. Bude to pro vás jistě prospěch, pomoc. Pokud je to tak správně. A ten váš bratr jde svojí cestou. Potřebuje čas. Je-li Přinašeč pravdou, přijde na to. Jestli ne, mýlila jste se. Uvidíme.
DOTAZ: Je tady dotaz ohledně mírových aktivit. V dnešní době je určitě nutné potlačit světové nebo zemské zlo a vědět, že nás lidí, co myslí na klid a mír pro všechny tvory na Zemi je mnohem více, než si černomyšlenkáři a váleční štváči myslí. Kde se dá zapojit a spojit s ostatními, kteří chtějí klid, mír, zdraví pro všechny a chtějí proto něco aktivně dělat?
ODPOVĚĎ TP: No, takže to nebude žádné mírové kladivo, kterým pomlátíme ty druhé. Začíná to nad tím, co žijete. To znamená, kdykoliv ve vašem vědomí vznikají myšlenky nesounáležitosti, a to i právem - pozor! Pokud se jim věnujete příliš, tak jdete cestou zla. To je to, co ten pán Temný opravdu potřebuje. Rozděluj a panuj, tak se vždycky říkalo. Chce-li tedy vládnout nad lidskou společnost, musí postavit člověka proti člověku. A to často jaksi se děje neprávem, ale někdy i pokud je to právem a je to přehnané, je to stejné zlo, jako by to bylo neprávem. Nevím, jestli mi rozumíte. Čili to faktum třeba toho nějakého, té nějaké nepřízně tady klidně objektivně může být, ale pak je důležité, jestli vy s tou nepřízní nezačnete rezonovat, a to tak, že se oddělujete, ničíte vztahy. To přináší automaticky změnu vlivového prostředí. Vůbec si nemusíte nic říkat, nemusíte nic někam psát nebo sdělovat, vůbec ne. Stačí jenom, kdybyste to udělali ve svém pustém ostrově, kde nikdo není, a když to uděláte, tak je to faktum, které začíná situaci nastavovat. Láska je vzájemnost. Někdy skřípou zuby, já vím. Nedá se nic dělat. Ve skutečnosti ale není nic důležitějšího - ani naše hmoty ani naše jiné věci, než některé jiné věci. A tam je jádro odpovědi. Otázku?
OPAKOVÁNÍ DOTAZU: Kde se dá zapojit a spojit s ostatními, kteří chtějí klid, mír, zdraví pro všechny.
ODPOVĚĎ TP: Ano, takže zvolil jsem tu první část odpovědi. Čili vy v sobě a ve svém chrámu uděláte mnoho práce. Nebudete podporovat negativní vlivy, protože ty vlivy jsou obecně spouštěny i silami zla a vašimi bratry a sestrami, které rovněž jako vy jsou slabí, rezonují s temnotou, tedy, chcete-li, s ďáblem. Takže to je to první, co musíte udělat. Pak je tu to, co je mimo vás - čili ne já, to, co jde navenek ve smyslu činů. Nebudete asi podporovat zjevnou negaci. Nemusíte ještě něco bořit nebo ničit, ale nemusíte to podporovat. Už to je důležité. A tak v historii i nedávné, byli mnozí z vás vystaveni životním zkouškám. "Tak co ty, půjdeš s náma nebo proti nám?" A když proti nám, tak tvoje dítě až skoro nebude mít co jíst nebo nedostane se na školu a tak dále a tak dále a tak dále. Platí to i po dnešní dny. Vzpomeňte, co se tady stalo v minulých desetiletích, když se národ rozdělil, kdy pro názor byli lidi vyhazováni z práce a tak dále a tak dále. Temnota je všudypřítomná a snaha prosazovat vlastní, a ne vždy správné myšlenky, tady vždy byla. Pokud se týká tedy dalšího stupně, na který se vy ptáte tím dotazem, což je ta činnost veřejná nebo jiná, no tak zase každý na svém místě můžete a nemusíte cosi podporovat. Vidím třeba současný stav, kdy konečně dochází celé společnosti, že to, co říkal Zezulka v tom roce 50 i dřív, že tedy nás čeká katastrofa, která bude vytvořena změnou klimatu a jinými změnami, a že jedinou cestou, jak to napravit je snížit porodnost. My tu máme nejrůznější programy. Budeme šetřit, budeme, já nevím, třídit, budeme jezdit na to či ono, ale bude nás 10, 12, 15 miliard. My všichni budeme muset jíst, my všichni se bude muset obléct, my všichni vyprodukujeme příslušné množství plynů, odpadu a tak dále. Ano, budeme balit do rozložitelných odpadu, samozřejmě, bude to úžasné. Akorát nás bude o další miliardu víc. Tato planeta je přelidněná. Stalo se to, že jeden z druhů, biologických druhů díky své nemoudrosti a válečnictví, protože se bojí, aby měl dost sil, nakonec to dovedl až tam, kam to dovedl. A aby toho nebylo dost, tak nikdo o tom v současnosti nemluví. Všichni mluví jen o tom, že o nějaké desetiny procenta nebo procenta sníží dopad stávajícího stavu. A nikdo nemluví o tom, že ten stav je vytvořen množstvím tvůrců těch škodlivin nebo těch, kteří potřebují ty své náležitosti života. A každý člověk přece potřebuje svoji energii, svoje jídlo. Každý člověk se musí někam dopravovat, každý člověk a tak dále a tak dále. Takže pravda je taková, že tato Zem unese tak dvě až tři miliardy lidí maximálně. To je přirozený stav lidského druhu. Ten lidský druh samozřejmě ve své zvrácené filosofii, homocentrické filosofii dnes bude popisovat hrůzy, které v přírodě pozoruje - tání ledovců, úbytek života a tak dále, slumy, nepořádek ve společnostech a podobně. A tím se bude zabývat, ale nebude vidět pravou příčinu těchto dějů, a to je velmi špatná zpráva, jelikož to nemůže vést k řešení. Může to vést třeba k částečnému zmírnění, ale stejně nakonec... Já, když jsem jel poprvé do Indie, tak tam byla možná miliarda, možná trochu méně. Dneska je to miliarda 300 nebo 400 milionů, což je relativně historicky krátká doba. Podobá se to tedy exponenciálnímu růstu, tedy výbuchu lidských jedinců. A Indie není zdaleka sama. Působí tady síly, které začínají člověka již brzdit - nedostatek potravin, vody, sociálních podmínek a tak dále. To je pravda. Ale my teda tímto neřešením vlastně hledáme strop absolutní, strop těchto možností. Čili již takové dopady, které omezí celosvětovou lidskou populaci zásadně. Takže to je něco, co je úplně nejdůležitější - pochopit, že má být dobrovolně, dobrovolně lidem vysvětleno, že dva lidé pokud možná jedno dítě. Samozřejmě ne dogma, když se narodí dvojčata a tak dále, nebo kdo nebude chtít. No tak nebude chtít, ale kdyby chtěl, tak s tím hodně udělá pro nás pro všechny i pro ostatní život.
DOTAZ: Co dělat, když člověk nemá stále peníze. Jaký je důvod? Co to může člověka naučit? A jak to změnit?
TP: Když nemá co?
PANÍ LUCIE: Stále peníze.
TP: Peníze.
ODPOVĚĎ TP: Ano, vidíme různé zrody. Vidíme zrody chudé, které zbohatnou, vidíme zrody bohaté, které jsou ještě bohatší. Vidíme zrody chudé, které jsou ještě chudší a všechno mezitím. Ve své podstatě je to velmi často navýsost osudová věc. Začneme tím nejtěžším. To jsou ti, kteří z karmických důvodů nejsou schopni udržet, anebo dostat, obdržet finanční hotovost. Bývají to ti, kteří často i bohatí zneužili svého bohatství proti lidem, proti světu nebo byli tak pyšní, že ostatní uráželi: "Co mi budeš povídat, ty nuzáku." A tak dále. To stačí udělat jen jednou a už máte v dalším životě problém s bankou. No, funguje to skvěle, protože nepochopíte vzájemnost, nepochopíte stejnou cenu každého života, každého člověka a ve své snaze vyrovnávat si svoje ego nebo komplex se snažíte vlastně tímto způsobem se stavět do role, že jste něco víc, že jste lepší nebo já nevím. Takže to je ten nejhorší případ. Je to karmická chudoba. Takový člověk třeba často, jelikož je neustále bez peněz, sklouzne na dráhu zločinu a ukradne třeba velkou částku. A přesto o ni rychle, velmi rychle přijde. Jak to zpívá ta písnička country? Jdou po mně jdou a tak dále. A sing, sing je, no. Čili v takovém případě jakákoliv finanční hotovost, pokud se nezměníte vnitřně, vám nebude příliš k prospěchu. Pak jsou to třeba lidé zase na opačné straně, což je Zlatá mládež. Jsou to jedinci, kteří se v těch životech ukáznili, nekonali zlo, protože jim někdo řekl, že mají dělat to nebo ono, ale sami se nezměnili, zůstali stejní. Ale jejich konání v příštím životě přináší lepší podmínky, třeba i ty finanční. No a jelikož nejsou vyspělí, jen ukáznění, tak to zpravidla dopadá tak, že ten člověk nakonec zklame a ty finance zneužije. Začne brát drogy, alkohol a tak dále a tak dále, prostě cokoliv, co je v té negativní oblasti. No a vlastně si pohorší, protože ty činy, které vytvoří se samozřejmě počítají - jako vždy. Tak to je třeba zas ten opačný případ. Narodili jsme se do bohaté rodiny, máme všeho, nepotřebujeme, nejmenší starost. A přesto to nemusí být dobře. Jsou to další a další možné příběhy. Ve svých rolích životních jsme byli mnohokrát na nejrůznějších stupních. Byli jsme těmi, kteří třeba pracovali v oblasti kněžské, náboženské a třeba jsme ty pokladničky z toho chrámu vykrádali, rozumíte? A používali jsme je pro sebe nebo jsme zneužívali charitu třeba. Kdybysme se dozvěděli... No, ale já radši mlčím, no. Jsou tu zase další a další příběhy. Někdy je to vyloženě jakoby osudová věc, kdy v dané době, kde máte být a musíte být z jiných důvodů a na tom místě, to prostě je tak, jak to je. Podívejte třeba na Přinašeče, tedy Josefa Zezulku. Zrod, který bych nikomu z vás nepřál, velmi těžký. Už jako mladý muž, vlastně téměř hoch se musel začít starat o rodinu a o svého otce, který byl těžce nemocen. Musel pořídit prostředky, aby rodina nějak přežila. A to ještě ke všemu, že ne vždy naleznete plnou shodu a najdou se i černé ovce. No, když byl na vojně ve Kbelích u letectva, tak tenkrát ještě byla vojna téměř kojná, a tak se, já nevím, v kolik ve čtyři, v pět hodin vojákování zapíchlo a on mohl jít domů a mohl tedy pracovat. No a pak dál a dál. Obrovské úspěchy pomoci lidem a od některých, a tak je to v pořádku, to jejich věc, jen výsměch, odmítání a tak dále a tak dále. Peněz opravdu nebylo. Pracoval v Národním muzeu za plat 460 Kč, a to ještě i proto, že původně byl v účtárně, což byla vyšší pozice, ale pak odmítl jít na nějaký komunistický svátek, protože měl svoje pacienty a tak. No, tak ho přeřadili jako kustoda. A tak jste ho mohli potkat v některém z těch sálů s těmi exponáty. No, nebyla to hojnost, že. A to byl Přinašeč. To byste si řekli: "No, to je teda osobnost, to je bytost, to je osud, výška osudu." A vidíte, ono je to jinak. Takže i takový může být stav financí a tak dále. Dalo by se mluvit dlouho. Tak snad jsem aspoň nastínil několik pohledů a vy si dodejte další. Děkuju.
DOTAZ: Vždy lidé se jménem s písmeny I,A jsou dostřediví a ohniví? I-dostředivost, A-oheň nebo je to o tom, jak člověk se sebou umí pracovat?
ODPOVĚĎ TP: To by bylo trochu nebezpečné, to tak vykládat. Mohlo by to svádět mnohé fanatiky k tomu, aby získávali svůj jasný a zaručený názor. Tedy je to složitější, ale má to svůj vliv - samozřejmě. Ono totiž i každá z těch vlastností základních, tedy egoismus, altruismus, fanatik, anebo flegmatik, může mít sterou podobu - podle toho, kde se daný prvek nebo vlastnost, princip projeví. Takže si nemyslete, že ta odpověď pro vás bude až tak úplně jednoduchá. No, to by stačilo.
DOTAZ: Zajímalo by mě: Moje tělo spí, cítím takový závan a já pak cestuji ve zvláštním světě. Někdy je i ten svět podobný tomu našemu. Že to není sen jsem poznal, že můžu přemýšlet svým mozkem. Na co si dát při tomto cestování pozor? Nedokážu to ovlivnit, vytahuje se mi to samo, jestli chci nebo nechci.
TP: První dvě slova, prosím. Začátek věty.
PANÍ LUCIE: Ono je to bez interpunkce. Tak já to zkusím nějak vyloupnout. Zajímalo by mě: Moje tělo spí, cítím takový závan a já pak cestuji...
TP: Jo, moje tělo spí. Takto. Čili zřejmě se jedná o stavy ve spánku (PANÍ LUCIE: Zřejmě.), jestli dobře chápu. Což je to nejdůležitější v té odpovědi. Čili, podívejte, my usínáme, budíme se, usínáme, budíme se - bezpočtukrát - a v každém tom bdění něco prožíváme a v každém tom spánku něco prožíváme, a ono to může mít i dosti propojené. Není zdaleka jaksi zásluhou současnosti to, že lidé objevili věci jako tantrický sex nebo cestování astrální nebo něco jiného. To je staré jako lidstvo samo, protože je to v tom portfoliu možností toho světa. Ta samozřejmost toho nastupování do těchto stavů, pokud jste to nevytvořil nebo nevytvořila vlastně nějakým vědomým počinem kdysi, tak to ukazuje na to, že se zde replikuje určitá práce, která byla konána v minulém životě a která se nyní vlastně podprahově projevuje jakoby spontánně.
DOTAZ: Jaký je váš názor na prostituci? Je to prodávání svého těla nebo je to služba jako jakákoliv jiná? Co k tomu lidi vede? Je to absence lásky v dětství od rodičů?
ODPOVĚĎ TP: Úplně cokoliv jako vše v této oblasti a jistě, že může být i službou. Vzpomínám na případ jisté ženy tady z Čech, která vlastně tvrdila, že smysl její práce není v tom získávat peníze, ale v té službě - dosti možná. Jindy je to a nejčastěji vedeno tou finanční částí a zase i to může mít nějaký svůj vývoj, že jo. Může to být například neřešitelná situace. Jak hodnotit prostituci matky, která nemá, jak uživit své dítě, které potřebuje nakrmit, a nemá jinou možnost. Prostě objektivně to jinak nejde. No, tak pak by se dalo říct, že asi to má jiný význam, než jaksi třeba naha dívky, která si chce vydělat na nějakou nádhernou kabelku třeba, anebo něco podobného, a tak se snaží vlastně tuto potřebu naplnit. A zas jinak a jinak. Samozřejmě do toho patří i vlastní nastavení jedinců, protože jsou jedinci, kteří jsou sexuálně velmi aktivní. Jsou jedinci, kteří jsou neaktivní nebo méně aktivní. I to souvisí s vývojem, s duchovním vývojem v dalších minulých zrodech a jinde. Takže to patří do té pestrosti toho světa. Když se podíváme třeba na sexuální aktivitu u... (teď mě, doufám, neposlouchá žádný Japonec), tak tam jaksi je výrazně, ale výrazně nižší než v nějaké jiné komunitě - u těch Japonců je to třeba velmi, velmi známo a tak dále. Čili je to věc, kterou nelze hodnotit jen vlastně z jedné strany a jako všecko na světě to má mnoho a mnoho různých důvodů a pohledů. Vidíme třeba dopady, a je otázkou, jestli to vždycky je dopad prostituce. Vidíme třeba to, že některé bytosti, které se věnují tomuto řemeslu, jako by trochu změní svoji hebkost nebo jak bych to řekl. Jakoby trochu okorají. No a zase jiné ne. No, tak je to otázka. Člověk by vždycky měl být opatrný ve svých soudech. To mě zatím život za těch mých 71 let poučil. Ano, můžu mít různý názor, můžu být v záporu, ano, to můžu, ale přesto jaksi s tím soudem nebudu jaksi s tím hurá stylem, jestli rozumíte. Čili svůj názor si spíše ponechám a řekl bych, že ať se v té bytostné sféře stane cokoliv, nebojte, ono se to srovná.
DOTAZ: Je Putin reinkarnace Stalina nebo Hitlera? Byl Hitler reinkarnace Stalina nebo si to špatně pamatuji a žili podobně?
ODPOVĚĎ TP: Tohle je příliš živé na to, abych to komentoval. U Hitlera a Stalina bych to mohl udělat, ale tento svazek je ještě živý.
POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Je tady potom ještě v závěru otázka, jestli vyhraje dobro, jestli vyhraje dobro.
ODPOVĚĎ TP: Otázka nemá smysl. Dobro nemůže nevyhrát. Je otázka, za jakou cenu, kolik obětí a kdy. Děkuju.
DOTAZ: Vždycky, když se potřebuju nějak vnitřně vyrovnat, pouštím si vaše video Atlantis. Je to naprosto dokonalé dílo. Je tady přání hodně sil.
ODPOVĚĎ TP: Děkuji za tuto pochvalu nejenom pro mě, ale i pro ostatní, kteří se podíleli na této skladbě.
DOTAZ: Pak je tady dotaz: Biotronik má dva energetické průchody. To se myslí dvě čakry?
ODPOVĚĎ TP: Ne, chápeme-li náš čakram jako tu síť čaker, které procházejí naším tělem a které jsou tím, co se nakonec projevuje přezářením navenek, včetně všech ostatních silových center až po buňku, pak to lze chápat jako silový průtok - samozřejmě zvláště tam, kde je ho dosaženo, což bývá v některých oblastech jógy nebo jinde. Toto je obdobný druhý průtok, který je připojen k tomuto průtoku.
PANÍ LUCIE: Tady snad ani není dotaz, jenom tazatel uvádí, že jste mluvil o Angličance, co jí vyléčili synové z autismu a že na YouTube je její výpověď se slovenskými titulky.
ODPOVĚĎ TP: Ano, můžeme říct nějakou bližší informaci.?
PANÍ LUCIE: Je tady ještě potom, že Sai Bába nematerializoval, korálky vytahoval z rukávu a kameny vtláčel do úst svíráním žaludku. A zase je tady jenom, že jsou tam vydána na YouTube a víc nic.
ODPOVĚĎ TP: Dobře, je třeba to ověřit, protože přestože je to velmi kuriózní, že by někdo něco materializoval, pak zkušenost těch mnoha lidí má určitou váhu, ale ne absolutní. Nelze tedy vyloučit, že by podváděl, ale na to bych si musel udělat názor zase po jaksi nejlépe osobní zkušenosti, kterou už mít nemůžu, protože Sai Bába nás opustil, a tak po zhlédnutí toho videa podívat se na to, co vlastně zde se podařilo natočit. A rozhodně nejsem ani příznivcem ani odpůrcem. Rád bych to viděl a udělal si vlastní názor, a ještě pořád bych chtěl k tomu dovětek, že je to vlastní názor, rozumíte. A to první to bylo?
PANÍ LUCIE: Vyléčení syna z autismu u jedné Angličanky.
ODPOVĚĎ TP: Ano, byla to anglická maminka, která neuvěřitelným úsilím dokázala svého syna přivést vlastně do stavu normálního ze stavu těžkého autistického spektra poškození. Ano.
No, a to je pro dnešek všechno. Já děkuju za dotazy. Ať je víc takových maminek, které nevěří to, co se říká - často i vědecky, a které to prostě zkusí. Někdy to vyjde. Tady to vyšlo. Mějte krásný zbytek dne. Těším se zase na vás, nevím, kdy máme další přednášku, to tady nemám, ale rád bych vám sdělil, že přednášky - počkejte, já to tady někde měl - že všechny živé přednášky tady v Praze, v Soukenické 21 budou od napříště začínat od 18:00 hodin. A nejbližší bude 24. ledna. Takže 24. ledna tady v Soukenické v 18 hodin je živá přednáška. A pak online přednášky tu nemám, ale tak si to najdete na internetu. Děkuji pěkně. Přeji vám krásný večer. Na shledanou.